17 C 410/2015 - 908

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Markéty Písaříkové, Ph.D. a přísedících Mgr. Tomáše Roubala a Ing. Jana Jonáše ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0]s., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] pro 825 849 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 191 228 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8 284,5 Kč od 16. 11. 2012 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8 284,50 Kč od 16. 12. 2012 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 523 Kč od 16. 1. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 070,50 Kč od 16. 2. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12 282 Kč od 16. 4. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 7 887 Kč od 16. 5. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 11 830,50 Kč od 16. 6. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 582 Kč od 16. 11. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 164 Kč od 16. 12. 2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 873 Kč od 16. 1. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 157,50 Kč od 16. 2. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 014,50 Kč od 16. 3. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 072,50 Kč od 16. 4. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 347,50 Kč od 16. 5. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 917,50 Kč od 16. 11. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 917,50 Kč od 16. 12. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 917,50 Kč od 16. 1. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 200 Kč od 16. 2. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 901,50 Kč od 16. 4. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 634 621 Kč spolu se zbývajícím úrokem z prodlení z jednotlivých žalovaných částek zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 124 516 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 15. 11. 2015, soudu doručené dne 18. 11. 2015, se žalobce domáhal částky 825 849 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 23. 3. 2010 pracoval jako správce univerzitní budovy pro žalovanou. Pracovní poměr byl sjednán v rozsahu 40 hodin týdně. Pracovní poměr pak byl rozvázán na základě dohody ke dni 21. 7. 2015. Žalobce vykonával pro žalovanou práci vždy řádně a pečlivě a svoji docházku do zaměstnání archivoval na základě pokynu žalované prostřednictvím kontaktních čipů. Na základě mzdového výměru ze dne 30. 5. 2012 náležela žalobci u žalované mzda ve výši 32 000 Kč. Ačkoliv byl pracovní poměr rozvázán dohodou ke dni 21. 7. 2015, nedošlo k vypořádání všech nároků vyplývajících z předmětného pracovního poměru, a to konkrétně nároků žalobce na zaplacení mzdy z titulu vykonané práce přesčas, a to včetně práva na zaplacení příslušného příplatku. Jelikož žalobci náležela mzda ve výši 32 000 Kč, byla tato částka použita rovněž pro výpočet příslušné části mzdy za práci přesčas. Pro výpočet příslušného příplatku pak byl použit průměrný výdělek podle § 351 a násl. zákoníku práce. Žalovaná částka ve výši 825 894 Kč představuje neproplacenou práci přesčas žalobce za období od října 2012 do dubna 2015 /za rok 2012 má 333 přesčasových hodin, za rok 2013 pak 1 385 přesčasových hodin, za rok 2014 pak 1 461 přesčasových hodin a za rok 2015 pak 504 přesčasových hodin/. Žalovaná neuhradila žalobci ani část žalované částky, i když byla žalobkyní o zaplacení písemně upomenuta, náhradní volno mu rovněž nebylo v tomto rozsahu poskytnuto.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že zcela neuznává nárok žalobce do důvodu i výše. Žalovaná nerozporuje skutečnost, že žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 3. 2010. Ovšem k žalobnímu tvrzení dodává, že žalobce byl v pracovním poměru se žalovanou už od 1. 3. 2007 na základě pracovní smlouvy z téhož dne, kdy předmětem výkonu práce žalobce byl správce s místem výkonu práce [adresa] a k tomu dostal žalobce od žalované k užívání služební byt do nájmu na základě smlouvy o nájmu služebního bytu ze dne 1. 10. 2007 na adrese: [adresa]), kde sdílel domácnost s paní [jméno FO] /manželkou/. Na základě uvedené pracovní smlouvy ze dne 26. 3. 2010 tak došlo ke kontinuálnímu nahrazení pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2007 včetně užívání uvedeného služebního bytu. Dne 1. 5. 2013 dostal žalobce od žalované nový služební byt na adrese [adresa]). Žalobce byl zaměstnancem žalované na základě uvedených pracovně právních dokumentů a pracoval na pozici správce budov s místem výkonu [adresa], přičemž žalovaná měla v té době v [Anonymizováno] celkem tři budovy: [adresa]. Žalobce měl místo výkonu práce ve všech třech těchto uvedených budovách, přičemž služební byt měl od 1. 10. 2007 do 30. 4. 2013 na adrese [adresa]) a následně od 1. 5. 2013 do 21. 7. 2015 na adrese [adresa]). Dne 16. 6. 2015 byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou Dohoda o rozvázání pracovního poměru s účinností ke dni 21. 7. 2015. Pracovní doba žalobce byla rozvržena pondělí až pátek 8:00 – 16:30, sobota 8:00 – 18:00 (ovšem pouze ve dnech kombinované výuky). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce měl společně se svou manželkou po celou dobu trvání pracovního poměru u žalované k dispozici služební byt v jedné z budov žalované, měl žalobce kdykoli plný přístup k elektronickému zařízení, které označovalo „příchod“ do práce a i „odchod“ z práce /= přítomnost na pracovišti/. Žalobce tak mohl kdykoli, bez jakékoli zvýšené námahy a bez ohledu na to, zda v označené době plní pracovní povinnosti pro žalovanou, na tomto zařízení označit příchod do práce a odchod z práce. Žalobce tak na elektronickém docházkovém systému mohl mít označeno, že „vykonává práci pro žalovanou“, nicméně tuto nevykonával a vůbec nemusel být na pracovišti, ale ve služebním bytě.

3. Žalovaná nikdy žalobci práci přesčas nenařídila, žalovaná nikdy se žalobcem neuzavřela dohodu o výkonu práce přesčas a žalobce nikdy žádnou práci přesčas nevykonával. Žalobce nikdy v průběhu pracovněprávního poměru se žalovanou práci přesčas nenárokoval, předžalobní výzva a zahájení tohoto řízení přišlo, dle názoru žalované, naprosto účelově, až po ukončení pracovního poměru. Nad rámec pracovněprávního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 26. 3. 2010 žalovaná se žalobcem uzavřela Dohodu o provedení práce ze dne 31. 5. 2013, jejímž předmětem bylo pravidelné sekání trávy, okamžitý úklid rostlinného odpadu, péče o zeleň, úklid listí a drobného spadu ze stromů, úklid sněhu a posyp, kontrolu chodu výtahu a strojovny výtahu, v případě poruchy výtahu vyproštění osob z kabiny a uvedení výtahu do provozu, za tyto činnosti náležela žalobci paušální měsíční odměna ve výši 8 500 Kč. K těmto dvěma souběžně konaným činnostem měl žalobce uzavřenu třetí smlouvu, a to Dohodu o pracovní činnosti ze dne 1. 11. 2013 se společností [Anonymizováno]. /nyní [právnická osoba]./ na obsluhu výměníkové stanice v budově [adresa] s rozsahem výkonu 10 hodin týdně. Při součtu všech úvazků je patrné, že žalobce nemohl vykonávat pro žalovanou práci přesčas. Navíc žalovaná žalobci vyplácena odměny nad rámec jeho hrubé mzdy, v roce 2012 to činilo 22 000 Kč, v roce 2013 částku 143 000 Kč, v roce 2014 částku 45 000 Kč. Žalovaný zaměstnával i manželku žalobce, paní [jméno FO], jejíž pracovní doba byla rozvržena pondělí až pátek 12:00 – 20:30, sobota 8:00 – 18:00 (ovšem pouze ve dnech kombinované výuky). Dále bylo ve vyjádření uvedeno, že si žalobce si označoval na elektronickém zařízení žalované, „příchod“ a „odchod“ do práce naprosto shodně jako jeho manželka. Žalovaná tak navrhovala žalobu jako nedůvodnou zcela zamítnout.

4. Žalobce na to reagoval tak, že mu žalovaný nařizoval další práce, které se nedaly v pracovní době stihnout nebo se děly mimo pracovní dobu. Byť měl pracovní dobu od 8:30 hod, musel otevírat budovu univerzity v 7:30 hod., uklidit učebny po výuce v 19:30 hod., pomáhat s nočními akcemi v budově žalované (rady, rauty aj.), později se musel starat o další budovu, kdy nesměl například provádět péči o zeleň v době výuky, ale v době mimo výuku. Žalovaná měla tři budovy, které každá měla svého správce. V dubnu 2012 došlo k ukončení pracovního poměru se správcem budovy [adresa], jehož náplň práce byla rozdělena mezi dva zbývající správce /správcovské manželské páry/. Žalobce vykonával správu budovy v rozsahu vnější údržby (pravidelné sekání trávy, okamžitý úklid rostlinného odpadu, péče o zeleň, úklid listí a drobného spadu ze stromů, úklid sněhu a posyp), současně byl přemístěn do budovy [adresa]). Od dubna 2012 do 31. 5. 2013 vykonával tuto náplň práce bez jakéhokoliv pracovněprávního smluvního podkladu, od 31. 5. 2013 byla na tuto práci uzavřena Dohoda o provedení práce s měsíční odměnou ve výši 8 500 Kč.

5. Žalovaná na to reagovala tak, že výuka pobíhá v budově 26 týdnů v roce. Zkouškové období pak činilo 15 týdnů v roce. Po zbytek roku (11 týdnů) výuka ani zkouškové neprobíhaly a v budově byl minimální provoz. Co se týče výkonu práce v sobotu, žalobce si vybíral náhradní volno, a to 25. 10. 2013, 29. 5. 2014, 30. 5. 2014, 14. 11. 2014, 26. 2. 2015, 27. 2. 2015, 19. 3. 2015, 20. 3. 2015 a 5. 6. 2015. Co se týče například dne 10. 12. 2012, žalobce si odčipoval příchod, ale v budově se vůbec nenacházel.

6. Obvodní soud pro [adresa] již rozhodl ve věci tzv. mezitímním rozsudkem ze dne 18. května 2022 č. j. 17 C 410/2015-577, když rozhodl, že žaloba je po právu. Tento rozsudek byl k odvolání žalované (jako předčasný) zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022 č. j. 62 Co 329/2022-632, když odvolací soud uvedl, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011, publikovaného ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 4, ročník 2013, uveřejněného pod pořadovým číslem 46/2013 na str. 586, prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že mu vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takovéhoto stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci. Soud prvního stupně docházkový systém předložený žalobcem – počítačové sjetiny na č. l. 15 až 49 - považoval za řádnou evidenci pracovní doby podle § 96 zákoníku práce. Žalovaná toto zpochybnila, a protože v řízení nebyla předložena jiná evidence než ta, kterou předložil žalobce, vycházel soud prvního stupně z toho, že tato žalobcem předložená evidence je správná. Za situace, kdy jak vyplývá z výsledků dokazování v řízení před soudem prvního stupně, žalovaná evidenci pracovní doby ve vztahu k žalobci řádně nevedla, když v této souvislosti odvolací soud poukázal na výpověď svědkyně [jméno FO], nadřízené žalobce, vedoucí ekonomického a správního odboru, která odkázala na to, že evidenci pracovní doby dělalo personální oddělení, svědkyně uvedla, že žalobci nedávala pokyn k tomu, aby se čipoval v docházkovém systému, ohledně evidence pracovní doby ve vztahu k žalobci však opakovaně odkázala na personální oddělení, které toto mělo „hlídat“; svědkyně toliko dělala kontrolu na pracovišti, pokud se jí něco nezdálo, tak šla na personální oddělení, kde zjišťovala, jestli má pan [jméno FO] odpracováno, anebo nemá odpracováno. Takovýto postup ovšem za řádnou evidenci pracovní doby tak, jak požaduje § 96 zákoníku práce, považovat nelze. Soud prvního stupně pochybil, když neposkytl žalované prostor k prokázání jejího tvrzení tím, že by jí poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tíži jejího důkazního břemene ve vztahu k tvrzení o tom, že evidence pracovní doby předložená žalobcem neodpovídá skutečnosti.

7. Podle § 79 odst. 1 zákoníku práce činí délka stanovené týdenní pracovní doby 40 hodin týdně s tím, že do této doby se nezapočítává poskytnutá přestávka v práci na jídlo a oddech (§ 88 odst. 4 zákoníku práce). Lze předpokládat, že při určení žalobcovy pracovní doby žalovaná respektovala ust. § 88 odst. 1 zákoníku práce tak, že počítala s nejméně půlhodinovou přestávkou v jejím průběhu každý den, i tak lze ovšem s jistotou konstatovat, že délka týdenní pracovní doby žalobce, tak, jak byla stanovena, přesahuje stanovenou týdenní pracovní dobu podle § 79 odst. 1 zákoníku práce v týdnech, kdy žalobce ve dnech kombinované výuky pracoval od též v sobotu od 8:00 hodin do 18:00 hodin. O tom, že tato kombinovaná výuka probíhala, byť nepravidelně, ale dělo se tak zřejmě každou třetí sobotu v průběhu zimního i letního semestru, nebylo mezi účastníky sporu. Již z tohoto zjištění je možno učinit závěr, že žalobce musel přesčasové hodiny vykazovat, na což žalovaná při odvolacím jednání k dotazu odvolacího soudu reagovala tak, že pokud žalobce vykazoval nějaké přesčasy, tak tyto mu byly kompenzovány náhradním volnem. Toto ovšem žalobce v řízení před soudem prvního stupně důrazně popřel s tím, že případné náhradní volno si ani neměl kdy vybrat, neboť rozsah jeho pracovních povinností byl natolik značný, že nebylo možno práci v uvedené pracovní době stihnout, když navíc často pracoval i v sobotu a neděle je den pracovního klidu. Pokud ovšem žalovaná tvrdí, že případnou práci přesčas žalobci kompenzovala poskytnutím náhradního volna, tak je na ní, aby toto své tvrzení postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř. upřesnila tak, že uvede, kdy přesně žalobce měl vykonat práci přesčas, která mu tímto náhradním volnem měla být kompenzována (§ 114 zákoníku práce) a následně i prokázala (§ 118a odst. 3 zák. práce). K tomu odvolací soud připomněl judikatorní závěr vyjádřený Nejvyšším soudem ČR např. v jeho rozsudku ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4166/2015, zmiňovaným již soudem prvního stupně, podle něhož souhlas zaměstnavatele s výkonem práce přesčas může být udělen nejen výslovně (písemně nebo ústně), ale i mlčky (konkludentně). Za souhlas zaměstnavatele s výkonem přesčasové práce lze pokládat i to, že mzdu stanovil svým zaměstnancům "s přihlédnutím k případné práci přesčas" (ve stanoveném rozsahu) nebo že má vědomost o tom, že zaměstnanec práci přesčas vykonává, aniž by mu dal příkaz k zastavení práce přesčas, a výkon této práce vezme na vědomí. Nadto je třeba doplnit, že nárok žalobce nelze bez dalšího považovat za rozporný s dobrými mravy jenom proto, že byl uplatněn až nyní, jak navrhuje žalovaná.

8. Soud prvního stupně žalovanou ve směru usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022 č. j. 62 Co 329/2022-632 poučil /viz. usnesení ze dne 19. 12. 2022 č. j. 17 C 410/2015-640). Žalovaná uvedla, že sporuje pravost žalobcem předložených sjetin, a že žalobce nepředložil evidenci odpracované doby přesčas. Žalobce si nárokuje práci přesčas za období, kdy čerpal dovolenou, vybíral náhradní volno a o nedělích, kdy byly budovy žalované uzavřeny. Rovněž v době mimo výuku byly budovy uzavřeny /letní prázdniny/. Dále namítala obsahovou nesmyslnost požadavků žalobce, když žalobce uváděl, že úklid místnosti o velikosti 80 m2 mu zabral 13 hodin, kdežto úklidová firma na úklid totožné místnosti potřebuje 30-35 minut.

9. Nato žalobce reagoval tak, že nikdy si neoznačil přítomnost, když čerpal dovolenou nebo byl v pracovní neschopnosti /v době od 15. 12. 2012 do 13. 1. 2013). S tím koresponduje předložená evidence. Rovněž čerpaná dovolená v červenci nebo srpnu je označena v evidenci. Pokud se žalovaná domnívá, že uzavření budovy pro výuku znamená, že není třeba se o ni starat, je toto tvrzení mylné. V neděli žalobce spolu s manželkou dokončovali práci, která se nedala v jiné dny stihnout. Žalobce čerpal náhradní volno dne 25. 10. 2013, 29. 5. 2014 a 30. 5. 2014, 25. 6. 2014 /6 hodin/, 14. 11. 2014, 23. 1. 2015, 26. 2. 2015, 27. 2. 2015, 19. 3. 2015 a 5. 6. 2015 /toto je mezi účastníky nesporné/.

10. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, jimiž byly zjištěné skutečnosti prokázány, jsou dále v textu označeny kurzívou):

11. Žalobce pracoval jako správce univerzitní budovy pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 23. 3. 2010 s místem výkonu práce [adresa] a týdenním rozsahem pracovní doby 40 hod. Soud provedl důkaz informací o obsahu pracovního poměru na čl. 13 až 14, ze které zjistil, že žalobce měl konat práci v řádné pracovní době od 8:00 hod. do 16:30 hod. a v pracovních sobotách od 8:00 do 18:00 hod. Náplň jeho práce činila (zejména) údržba a drobné opravy v co nejkratší době a okamžitý úklid odpadu (vodoinstalace, WC, opravy nábytku, osvětlení), řešení havárie, průběžný úklid od 8:00 hod. do 16:30 hod., otevírání a zavírání budovy univerzity, odemčení a zamčení učeben v době od 8:00 do 16:30 hod., kontrola zavření oken, vypnutí elektrospotřebičů a radiátorů v učebnách po skončení výuky v době od 8:00 do 16:30 hod., pravidelné pochůzky budovou a informování o závadách, účast na akcích školy (příprava a následný úklid), aj. Pracovní poměr skončil dohodou ke dni 21. 7. 2015 (dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 16. 6. 2015 na čl. 11). Podle mzdového výměru ze dne 30. 5. 2012 na čl. 10 činila od 1. 6. 2012 mzda žalobce částku 26 000 Kč, pohyblivá složka činila 6 000 Kč a vyplácela se žalobci při bezvadném plnění náplně práce.

12. Z inzerce na čl. 400 soud zjistil, že žalovaná hledala manželský pár pro správu a úklid budovy, k dispozici služební byt a nástup do zaměstnání od 1. 9. 2008.

13. Z výpisů z docházkového systému na čl. 15-49 soud zjistil, že a) za červenec 2012 není v systému evidován žádný přesčas, žalobce celý měsíc čerpal dovolenou, za srpen 2012 je v systému evidováno 34 hodin přesčasů, za září 2012 je v systému evidováno 45 hodin 50 minut přesčasů (červenec až září není předmětem sporu), za říjen 2012 je v systému evidováno 148 hodin 33 minut přesčasů včetně práce v sobotu 36 hodin, za listopad 2012 je v systému evidováno 166 hodin 33 minut přesčasů včetně práce v sobotu 37 hodin, za prosinec 2012 je v systému evidováno 16 hodin a 20 minut přesčasů včetně práce v sobotu 25 hodin, b) v lednu 2013 je v systému evidováno 94 hodin 57 minut přesčasů včetně práce v sobotu 25 hodin, za únor 2013 je v systému evidováno 154 hodin 27 minut přesčasů včetně 45 hodin práce v sobotu, za březen 2013 je v systému evidováno 162 hodin a 36 minut přesčasů a 52 hodin práce v sobotu, za duben 2013 je v systému evidováno 130 hodin 01 minut přesčasů a práce v sobotu 51 hodin, za květen 2013 je v systému evidováno 155 hodin 48 minut přesčasů včetně práce v sobotu 38 hodin, za červen 2013 je v systému evidováno 144 hodin 45 minut přesčasů včetně práce v sobotu 42 hodin, za červenec 2013 je v systému evidováno 36 hodin 34 minut přesčasů, za srpen 2013 je v systému evidováno 53 hodin 27 minut přesčasů, práce v sobotu 14 hodin, za září 2013 je v systému evidováno 63 hodin 27 minut přesčasů včetně práce v sobotu 2 hodiny, za říjen 2013 je v systému evidováno 134 hodin 16 minut přesčasů včetně práce v sobotu 37 hodin, za listopad 2013 je v systému evidováno 130 hodin 36 minut přesčasů včetně práce v sobotu 52 hodin, za prosinec 2013 je v systému evidováno 118 hodin 58 minut přesčasů včetně práce v sobotu 38 hodin, žalobce však neevidoval čas konaný na dohody o pracích mimo pracovní poměr a přestávky v práci, odchody k lékaři, nákupy aj. c) za leden 2014 je v systému evidováno 137 hodin 16 minut přesčasů včetně práce v sobotu 36,00 hodin, za únor 2014 je v systému evidováno 136 hodin 04 minut přesčasů včetně práce v sobotu 44 hodin, za březen 2014 je v systému evidováno 189 hodin 1 minut přesčasů včetně práce v sobotu 64 hodin, za duben 2014 je v systému evidováno 151 hodin 13 minut přesčasů včetně práce v sobotu 37 hodin, za květen 2014 je v systému evidováno 91 hodin 08 minut přesčasů včetně práce v sobotu 27 hodin, za červen 2014 je v systému evidováno 157 hodin 55 minut přesčasů včetně práce v sobotu 43 hodin, za červenec 2014 je v systému evidováno 40 hodin 49 minut, za srpen 2014 je v systému evidováno 42 hodin 14 minut přesčasů, za září 2014 je v systému evidováno 84 hodin 47 minut přesčasů včetně práce v sobotu 8 hodin, za říjen 2014 je v systému evidováno 137 hodin 34 minut přesčasů včetně práce v sobotu 38 hodin, za listopad 2014 je v systému evidováno 142 hodin 03 minut přesčasů včetně práce v sobotu 39 hodin, za prosinec 2014 je v systému evidováno 143 hodin 26 minut přesčasů včetně práce v sobotu 38 hodin a návštěva lékaře 2 hodiny a 45 minut, žalobce však neevidoval čas konaný na dohody o pracích mimo pracovní poměr a přestávky v práci, nákupy aj. d) za leden 2015 je v systému evidováno 142 hodin 56 minut přesčasů včetně práce v sobotu 38,00 hodin, za únor 2015 je v systému evidováno 68 hodin 48 minut přesčasů včetně práce v sobotu 13,00 hodin, za březen 2015 je v systému evidováno 134 hodin 27 minut přesčasů včetně práce v sobotu 36,00 hodin a návštěvy lékaře 2 hodiny 30 minut, za duben 2015 je v systému evidováno 156 hodin 34 minut přesčasů včetně práce v sobotu 38,00 hodin a návštěvy lékaře 4 hodiny 46 minut, žalobce však neevidoval čas konaný na dohody o pracích mimo pracovní poměr a přestávky v práci, nákupy aj.

14. Z podrobného rozvrhu na 28. 1. 2013 pro budovu A [adresa] na čl. 386 soud zjistil, že pracovní doba manželů [jméno FO] byla rozvržena tak, aby se manželé překrývali a celá práce byla vykonána v rozmezí od 8:00 hod do 23:30 hod. Z listiny nazvané nárokované přesčasy pana [jméno FO], [jméno FO] na čl. 424, vytvořené žalovanou, soud zjistil, že žalobce po žalované požadoval vyplacení 3 683 hodin přesčasů, jeho manželka pak 3 669 hodin /manželka však neměla uzavřeny další dohody o pracích mimo pracovní poměr/.

15. Z rozhodnutí rektora č. [Anonymizováno] na čl. 394 vyplynulo, že pro akademický rok 2011/2012 zimní semestr trval od 10. 10. 2011 do 21. 1. 2012 (13 týdnů), 18. 11. 2011 byl rektorský den, 21. 12. 2011 až 3. 1. 2012 zimní prázdniny a zkouškové období od 23. 1. 2012 do 25. 2. 2012. V letním semestru akademická výuka trvala od 27. 2. 2012 do 28. 5. 2012 (pondělí), rektorské dny byly 6. 4. 2012, 30. 4. 2012 a 7. 5. 2012, zkouškové období od 29. 5. 2012 do 2. 7. 2012 a mimořádné opravné termíny od 1. 9. 2012 do 30. 9. 2012.

16. Z rozhodnutí rektora č. [Anonymizováno] na čl. 394rub vyplynulo, že pro akademický rok 2012/2013 zimní semestr trval od 8. 10. 2012 do 19. 1. 2013, 16. 11. 2012 byl rektorský den, 20. 12. 2012 až 2. 1. 2013 zimní prázdniny a zkouškové období od 21. 1. 2013 do 23. 2. 2013. V letním semestru akademická výuka trvala od 25. 2. 2013 do 25. 5. 2013, rektorské dny byly 29. 3. 2013, zkouškové období od 27. 5. 2013 do 29. 6. 2013 a mimořádné opravné termíny od 2. 9. 2013 do 30. 9. 2013. Z rozpisu akademické výuky v budově [adresa]) soud zjistil, že v letním semestru akademického roku 2012/2013 probíhala výuka (prezenční forma, přednášky) v uvedené budově od pondělí do pátku. V přehledu kombinovaného studia v letním semestru akademického roku 2012/2013 je uvedeno, že výuka v rámci kombinovaného studia proběhla v budově na Žižkově v sobotách 13. 4. 2013, 20. 4. 2013, 27. 4. 2013, 4. 5. 2013, 11. 5. 2013 a 25. 5. 2013.

17. Z rozhodnutí rektora č. [Anonymizováno] na čl. 395 vyplynulo, že pro akademický rok 2013/2014 zimní semestr trval od 4. 10. 2013 do 18. 1. 2014, 15. 11. 2013 byl rektorský den, 23. 12. 2013 až 4. 1. 2014 zimní prázdniny a zkouškové období od 20. 1. 2014 do 22. 2. 2014. V letním semestru akademická výuka trvala od 21. 2. 2014 do 24. 5. 2014, rektorské dny byly 2. 5. 2014 a 9. 5. 2014, zkouškové období od 26. 5. 2014 do 28. 6. 2014 a mimořádné opravné termíny od 1. 9. 2014 do 30. 9. 2014. Z rozpisu akademické výuky v budově [adresa]) soud zjistil, že v letním semestru akademického roku 2013/2014 probíhala výuka (prezenční forma, přednášky) v uvedené budově od pondělí do čtvrtka, přičemž v pátek probíhala výuka pouze v jedné posluchárně (201) od 10:00 do 11:30.

18. Z rozhodnutí rektora č. [Anonymizováno] na čl. 395rub vyplynulo, že pro akademický rok 2014/2015 zimní semestr trval od 3. 10. 2014 do 17. 1. 2015, 27. 10. 2014 byl rektorský den, 22. 12. 2014 až 2. 1. 2015 zimní prázdniny a zkouškové období od 19. 1. 2015 do 21. 2. 2015. V letním semestru akademická výuka trvala od 20. 2. 2015 do 23. 5. 2015, rektorské dny byly 3. 4. 2015, zkouškové období od 25. 5. 2015 do 27. 6. 2015 a mimořádné opravné termíny od 1. 9. 2015 do 30. 9. 2015. Z rozpisu akademické výuky v budově [adresa]) soud zjistil, že v zimním semestru akademického roku 2014/2015 probíhala výuka (prezenční forma, přednášky) v uvedené budově od pondělí do čtvrtka. Ze zápisu ze dne 11. 12. 2014 na čl. 387 má soud za prokázané, že žalovaná přijala opatření po dobu dočasné pracovní neschopnosti paní [jméno FO] a změnila rozsah pracovní náplně tak, aby práci po paní [jméno FO] převzala paní [jméno FO] /za [adresa] služby [jméno FO]/ a uložila žalobci, kdyby se objevil nějaký problém, kdyby nemohl svoji pracovní náplň zvládnout, aby ihned vyrozuměl svoji přímou nadřízenou paní [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO] nebo pana [Anonymizováno].

19. Soud provedl důkaz i rozhodnutím rektora č. [Anonymizováno] pro akademický rok 2015/2016 na čl. 396, který se ovšem vztahuje na období, kdy již žalobce u žalované nepracoval.

20. Z přehledu pracovních sobot v období od roku 2012 do roku 2015 na čl. 393 má soud za prokázané, že pracovní soboty měl žalobce nařízeny 13. 10. 2012, 20. 10. 2012, 27. 10. 2012, 3. 11. 2012, 10. 11. 2012, 24. 11. 2012, 1. 12. 2012, 8. 12. 2012, 15. 12. 2012, 5. 1. 2013, 12. 1. 2013, 19. 1. 2013, 2. 3. 2013, 9. 3. 2013, 16. 3. 2013, 23. 3. 2013, 6. 4. 2013, 13. 4. 2013, 20. 4. 2013, 27. 4. 2013, 3. 5. 2013, 11. 5. 2013, 17. 5. 2013, 25. 5. 2013, 5. 10. 2013, 12. 10. 2013, 19. 10. 2013, 2. 11. 2013, 9. 11. 2013, 23. 11. 2013, 30. 11. 2013, 7. 12. 2013, 14. 12. 2013, 21. 12. 2013, 11. 1. 2014, 18. 1. 2014, 22. 2. 2014, 1. 3. 2014, 8. 3. 2014, 15. 3. 2014, 22. 3. 2014, 29. 3. 2014, 5. 4. 2014, 12. 4. 2014, 26. 4. 2014, 17. 5. 2014, 24. 5. 2014, 4. 10. 2014, 11. 10. 2014, 18. 10. 2014, 1. 11. 2014, 8. 11. 2014, 22. 11. 2014, 29. 11. 2014, 6. 12. 2014, 13. 12. 2014, 20. 12. 2014, 10. 1. 2015, 17. 1. 2015, 28. 2. 2015, 7. 3. 2015, 14. 3. 2015, 28. 3. 2015, 11. 4. 2015, 18. 4. 2015 a 25. 4. 2015. (celkem 66 pracovních sobot).

21. Z rozvrhu letního semestru 2013 – 2014 včetně personálního zabezpečení sobot a personálního zabezpečení sobot v letním semestru 2014-2015 má soud za prokázané, že žalobci byla nařizována práce o sobotách.

22. Z emailu [jméno FO] z 29. 2. 2016 na čl. 425 (Přehled náhradního volna, pozn. soudce takto je důkaz označen v protokolu z jednání) má soud za prokázané, že žalobce v období od 1. 9. 2012 do 21. 7. 2015 čerpal náhradní volno 25. 10. 2013, 29. 5. 2014, 30. 5. 2014, 14. 11. 2014, 26. 2. 2015, 27. 2. 2015, 19. 3. 2015, 20. 3. 2015 a 5. 6. 2015. (celkem 9 dní). Na den 25. 6. 2014 žalobce žádal o náhradní volno v trvání 6 hodin od 12:00 do 18:00 (pracovní doba končila v 16:30, pozn. soudu) /email žalobce ze dne 19. 6. 2014 označený jako příloha č. 2 a provedený jako důkaz dne 26. 4. 2023/. Též na den 23. 1. 2015 /email žalobce ze dne 19. 1. 2015 označený jako příloha č. 3 a provedený jako důkaz dne 26. 4. 2023/. Žalovaná předložila listinu provedenou jako příloha č.5 a provedená jako důkaz dne 26. 4. 2023/, jež obsahuje excelovou tabulku, podle které žalobce nárokuje přesčas i za dny, kdy čerpal náhradní volno.

23. Žalobce dále konal pro žalovanou práci na základě dohody o provedení práce ze dne 31. 5. 2013 na čl. 401, když žalobce se zavázal pro žalovanou od 1. 6. 2013 provádět údržbu zeleně v budově univerzity v [adresa], úklid sněhu a posyp, kontrolu chodu výtahu za odměnu 8 500 Kč měsíčně, s maximálním rozsahem 300 hodin ročně. Dále měl žalobce uzavřenu dohodu o pracovní činnosti s Dalkia Česká republika, a.s. ze dne 1. 11. 2013 na obsluhu výměníkové stanice v univerzitní budově [adresa] na 10 hodin týdně, za odměnu ve výši 2 400 Kč měsíčně.

24. Žalovaná předložila koncept čestného prohlášení ze dne 1. 7. 2015 na čl. 398, kterým měl žalobce prohlásit, že vše předal a že žádné dokumenty týkající se žalované nepoužije, tento však žalobce odmítl podepsat. Následně žalovaná zaslala žalobci dopis [adresa] panu [jméno FO] ze dne 03. 07. 2015 na čl. 399, kterým oznamovala, že pracovní poměr zaniká k 21. 7. 2015 dohodou, ke dni 1. 7. 2015 se žalobce nedostavil k předání svěřených prostředků. Dále žalobci vytýkala špinavou a zarostlou zámkovou dlažbu na školním dvoře, a proto žalobci neproplatí pohyblivou částku mzdy ve výši 6 000 Kč[Anonymizováno]

25. Soud provedl důkaz pracovní smlouvou manželky žalobce, paní [jméno FO] ze dne 26. 3. 2010, která byla zaměstnána na stejné pracovní pozici s výkonem práce od 12:00 hod. do 20:30 hod. a v sobotu 8:00 – 18:00 (ve dnech kombinované výuky).

26. Z Vnitřního předpisu k čipovému a kartovému systému na čl. 397 soud zjistil, že se jedná o výpis, který zhotovilo IT oddělení žalované dne 17. 8. 2021 a školník – správce (zřejmě žalobce) měl používat čip pouze ke vstupu do budovu a výtahů. Tato listina byla dodatečně vyhotovena k podpoře tvrzení žalované a soud jí v rámci hodnocení nepřikládal žádnou váhu.

27. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že tento v rámci živnostenského oprávnění pracoval jako stavební dozor budovy na [Anonymizováno], rekonstrukce se tam prováděly v roce 2007 /což je období, které výrazně předchází žalované období/. Stavební firma provádějící rekonstrukci prováděla jen tzv. hrubý úklid. Při dozorování rekonstrukcí museli pana [jméno FO] vykázat, protože na stavbě se nemůže pohybovat osoba, která není zaměstnancem stavební firmy. Žádné práce při stavebních rekonstrukcích pan [jméno FO] neprováděl.

28. Z výslechu svědka [jméno FO], předešlého správce univerzitní budovy na [Anonymizováno], soud zjistil, že budova má 4 patra a půdní prostory. Pracovní dobu neměl určenou, pracoval, jak bylo potřeba. Budova se otvírala v 7:30 hod. a zavírala cca ve 20:30 hod. Pokud byli studenti v budově, nebylo možné budovu zamknout. Pokud si šel nakoupit, musela v budově zůstat manželka a být k dispozici /vzájemná zastupitelnost/. Sdělil, že neevidoval žádné přesčasy u žalované. Dále sdělil, že mu bylo nadřízeným (jehož nebyl schopen blíže určit) určeno, že má evidovat svoji docházku čipováním. Uvedl, že čipoval v osm hodin ráno a poté tak v pět, což odpovídalo jeho pracovní době. Sdělil, že si nikdy nestěžoval na to, že by nestíhal pracovní tempo, bylo období, kdy bylo více práce, ale pak zase období, kdy jí bylo méně, v průměru tak činila pracovní doba zhruba osm hodin denně.

29. Z výslechu [jméno FO], přímé nadřízené žalobce, soud zjistil, že tato čipovací systém nebrala jako evidenci docházky, ale jako evidenci pohybu osob po budově. Evidenci pracovní doby vedlo personální oddělení /k dotazu soudu bylo sděleno, že za evidenci pracovní doby považuje žalovaná mzdové listy/. Docházkový systém byl umístěn na chodbě vedle studijního oddělení v 1. patře. Rozvrh pracovní doby manželů [jméno FO] byl nastaven tak, aby bylo možné uklízet po skončení výuky. Některé kanceláře nebyly potřeba uklízet každý den, protože zůstávaly prázdné a stačilo to jednou týdně. Dále svědkyně vypověděla, že [jméno FO] v budově na [Anonymizováno] uklízeli celé 4. patro (dvě posluchárny, jednu kancelář a dvě WC muži a ženy), 8. patro (chodba, 8 kanceláří, kuchyňka a WC muži a ženy), 13. patro (10 kanceláří, jedna kuchyňka a WC muži a ženy) a pak 1. patro (dvě posluchárny a vestibul, kde se scházeli studenti). Zbytek uklízela úklidová firma. V posluchárnách měli [jméno FO] setřít lavice, očistit konferenční židle, otřít věšákové stěny, setřít podlahu, a pokud se v lavicích nacházel nějaký nepořádek (kelímky, papírky, apod.), tak ty uklidit a vynést koše. V kancelářích pak měli setřít podlahu a vynést koš (pokud na stole byly nějaké listiny apod., tak na ně neměli sahat a nešlo to tedy setřít). Při úklidu toalet měla otřít umyvadlo, zrcadlo, vytřít podlahu (toaletní papíry nebo ručníky nedoplňovala, to dělala úklidová firma). Co se týče kuchyněk, tak v 8. patře byla myčka, tak se větší množství nádobí vozilo tam a jinak se kuchyňka běžně poklidila, vytřela. V budově v [Anonymizováno] ulici (tato má čtyři patra a podkroví) uklízeli pouze [jméno FO], tam nebyla úklidová firma. Uklízeli v podobném rozsahu jako na [Anonymizováno]. V 1. patře recepce, byt [jméno FO], jedna učebna, studovna na chodbě, v 2. patře jedna posluchárna, jedna učebna, jedna kancelář, kuchyňka a WC, ve třetím patře jedna posluchárna, dvě učebny, chodba a WC a ve 4. patře byla učebna, pět kanceláří a WC, v 5. patře zasedací místnost s kuchyňkou. Pak k tomu měli na starosti ještě dvoreček (vnitroblok), kde byly lavice, slunečníky – [jméno FO] měli na starosti úklid tohoto dvorečku plus péči o květiny, které byly na zahrádce. [jméno FO] měl na starosti skladové hospodářství a údržbové práce. Co se týče docházkového systému, tak nikdo nedal [jméno FO] pokyn, aby ho používali, svědkyně uvedla, že ona sama pana [jméno FO] několikrát informovala o tom, že docházkový systém je jen z bezpečnostních důvodů, nikdy jim nebylo řečeno, že ho mají používat, protože v budově bydleli, bylo nekontrolovatelné, zda jsou v budově za účelem práce, nebo z jiných důvodů. Nikdy za celou dobu nepřišli, že chtějí proplatit přesčas. Svědkyně také uvedla, že z 52 týdnů v roce probíhá výuka pouze 26 týdnů (13 + 13 zimní a letní semestr), přičemž pouze v těchto 26 týdnech je potřeba provádět pravidelný úklid. V době, kdy neprobíhá výuka, není potřeba dělat pravidelný úklid a provádí se úklid pouze v těch místnostech, které se používají a dochází k úklidu jen jednou týdně. Za celou dobu, co [jméno FO] pracovali u žalované, neměli výhrady k výplatním páskám.

30. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že se žalobcem jsou bývalí kamarádi, svědek je stále zaměstnán u žalované jako referent studijního oddělení a kontroluje placení školného. Po odchodu manželů [jméno FO] zajišťoval obsluhu tepelného výměníku v budově [adresa]. Horkovodem se do výměníkové stanice přivádí teplá voda, on a ohřívá vodu na 140 stupňů Celsia a poté se distribuuje do vnitřní soustavy budovy, kde je šest větví, v každé se nastavuje teplota zvlášť. Do výměníkové stanice dochází obvykle denně, řeší závady, opisuje stavy, když jsou odstávky. Kolik času denně reálně mu práce na výměníkové stanici zabere, nechtěl soudu říci, uváděl, že ve smlouvě má napsáno 1,5 hodiny denně. Co se týče jeho pracovního poměru u žalované, po dohodě se žalovanou měl přesčasy, a ty se kompenzovaly buď náhradním volnem nebo proplácením. Dále vypověděl, že budova se otevírá v 8 hodin ráno, zavírá po skončení poslední výuky, ve zkouškovém podle toho, kdy končí poslední zkoušky a o prázdninách se budova otevírá v 9 a zavírá v 17, přičemž v pátek je nařízený home office. Co se týkalo jeho vlastních přesčasových hodin, tak si vybíral buď náhradní volno nebo si jej nechal proplatit, vždy se na řešení dohodli.

31. Ze svědeckého výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], který pracuje u žalované na pozici vedoucí IT oddělení od října 2012, soud zjistil, že čipový evidenční systém byl určen k používání pouze pro běžné provozní zaměstnance a pro akademiky, pro uklízečky nikoliv. Pokyn, že se manželé [jméno FO] nemají čipovat, není nikde zaznamenán. O metodě čipování zaměstnanců informoval svědka pan [Anonymizováno]. Svědek uvedl, že evidovali a kontrolovali docházku pouze u zaměstnanců, kteří se měli čipovat (kteří měli používat docházkový systém). Svědek dále uvedl, že zaměstnanci měli možnost v rámci systému se podívat na svoji docházku, měli k ní přístup a mohli si ji vytisknout. U zaměstnanců, kteří neměli povinnost se čipovat, řešilo docházku personální oddělení. Svědek dále uvedl, že tento elektronický systém byl zaveden především z důvodů bezpečnostních, aby byl evidován příchod a odchod jednotlivých lidí z budov. Svědek dále uvedl, že žalobce potřeboval čip k tomu, aby mohl vstoupit a odejít z budovy.

32. Z výslechu a opakovaného výslechu [jméno FO]. [jméno FO] soud zjistil, že tento pracuje u žalované od září 2010 a spadá pod něj ekonomicko-správní oddělení a IT oddělení. Uvedl, že čipový evidenční systém byl především systémem pro evidenci příchodů a odchodů do budovy jednotlivých zaměstnanců, v případě docházky se jednalo pouze o podpůrný systém, který se užíval tehdy, pokud nastal nějaký rozpor týkající se evidence pracovní doby či přesčasů. Uvedl, že do systému se měli čipovat externí akademičtí pracovníci a provozní zaměstnanci, naopak se neměli čipovat akademičtí pracovníci na plný úvazek, správci a uklízečky. Čip měl pan [jméno FO] z toho důvodu, že tento sloužil zároveň i jako klíč od dveří ve škole. Docházku žalobce evidovala paní [Anonymizováno], jeho přímá nadřízená. Dále svědek soudu sdělil, že přesčasy jsou u žalované vždy evidované a není možné, aby vznikly bez vědomí vedoucího pracovníka. On sám se se žalobcem nevídal. Řešil jednoho zaměstnance, u kterého vzniklo větší množství přesčasových hodin, jednalo se o řidiče pana [Anonymizováno] v době, kdy žalovaná měla více středisek.

33. Z účastnické výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] (statutární orgán žalované) soud zjistil, že svědkyně je zakladatelkou žalované a je ředitelkou pro lidské zdroje a strategický rozvoj. Uvedla, že nedávala žádné pracovní úkoly manželům [jméno FO]. Jejich nadřízeným pracovníkem byla paní [jméno FO]. Svědkyně dále uvedla, že čip slouží ke vstupu do budovy a ke vstupu do výtahu, dále slouží pro evidenci příchodů a odchodů do budovy. [jméno FO] měl být zaslán email, kde jim bylo řečeno, aby nevyužívali systém. Evidenci jejich docházky měla na starosti paní [jméno FO]. Dále uvedla, že byly občas výtky k práci týkající se úklidu manželů [jméno FO], dále si v souvislosti s nimi pamatuje na problémy týkající se návštěvy lékařů, když tyto odchody byly špatně evidovány, nebo evidovány nebyly vůbec.

34. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že tento pracoval jako správce univerzitní budovy [adresa] a jeho pracovní týden začínal v pondělí a končil v sobotu. V podstatě vykonával práci školníka a pracoval od rána do večera, ale protože v budově bydlel, nijak ho to nezatěžovalo. Zpočátku nebyla čipová evidence pracovní doby, později byla, dostal pokyn se čipovat, tak se začipoval ráno, než otevřel budovu a odčipoval se večer, když budovu zamykal. Ráno se čipoval kolem 6té hodiny, odčipovával se kolem 22té hodiny. Práci přesčas neřešil, pouze si vybíral náhradní volno za pracovní soboty. [adresa] v budově prováděl jen po stavebních pracích, jinak řešil pouze úklid vně budovy. Když nebyla aktuálně žádná práce potřeba, pak byl v bytě, kde byl případně k dispozici, např. když se ucpaly záchody apod.

35. Z výslechu svědkyně [jméno FO], předešlé správkyně univerzitní budovy na [Anonymizováno] (v letech 2006 až 2008) soud zjistil, že její pracovní doba začínala kolem 6:30 nebo 7:00 hod., končila někdy po 21. hodině, budovu musela ještě uklidit, v budově rovněž měla byt. Když se konaly rady, muselo se poté uklízet, končila někdy po 23. hodině. Přesčasy nijak neřešila a její přímou nadřízenou byla paní [jméno FO]. Čipová evidence v té době nebyla, proto se zapisovala spolu s partnerem /= [jméno FO], pozn. soudu/ do docházkové knihy. Totéž vypověděl i druhý ze správců předmětné budovy, její partner [jméno FO]. Jeho pracovní den začínal otevřením budovy, končil poté, co se budova uklidila po posledním z odešlých osob. Když nebyla potřeba žádná práce, byl v bytě, kde byl v dispozici. Budova byla v provozu i o letních prázdninách, když tam chodili učitelé, budova se uklízela též, ale jen kanceláře a společné provozy /nikoliv učebny/.

36. Ze svědeckého výslechu paní [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně provádí pro žalovanou úklid zhruba jedenáct let. Uvedla, že v současnosti uklízí pro žalovanou budovy [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. [adresa] uklízela zhruba tři roky, poté, co odešli manželé [jméno FO]. Svědkyně uvedla, že úklid celé budovy [Anonymizováno], tj. vytření místností a utření stolů, vyčištění a vytření záchodů a výměny toaletního papíru na záchodech, jí samotné trval zhruba tři hodiny (večerní závěrečný úklid). Jednou týdně měnila svědkyně ručník v kuchyňce, která se nachází v druhém patře. Zhruba tři hodiny trvá svědkyni i závěrečný večerní úklid prostor v budově [Anonymizováno] (včetně každodenního doplnění toaletního papíru na záchody a výměny ručníků jednou za týden), které dříve uklízeli manželé [jméno FO], neboť rozsah úklidu v budovách na [adresa] je zhruba stejný. Denní úklid pak spočívá v úklidu/kontrole chodeb, záchodů a učeben a trvá svědkyni tak deset minut, přičemž svědkyně jej provede zhruba pětkrát až šestkrát denně (tj. v součtu zhruba jedna hodina). Na začátku zkouškového období trvá večerní úklid stále tři hodiny, ale ke konci zkouškového období už jen dvě hodiny. Dále svědkyně uvedla, že v době letních prázdnin (většinou v červenci) proběhne generální úklid a poté se až do října, kdy začíná výuka, neuklízí. Generální úklid probíhá zhruba dva až čtyři týdny, přičemž jej provádějí tři osoby. Dále svědkyně uvedla, že v září trval večerní úklid, když probíhalo zkouškové, cca hodinu a půl podle počtu využitých místností. Dále svědkyně uvedla, že během dne, když uklízečky neprovádí kontroly (tzv. denní úklid), tak mají v budovách speciální místnost, kde odpočívají a dělají si svoji vlastní činnost. Svědkyně uvedla, že úklid v rámci dne i večerní úklid provádí vždy pouze jedna uklízečka. Generální úklid pak zabere každý den zhruba osm a půl hodiny pro tři lidi. Pokud ve škole probíhají ve večerních hodinách nějaké akce v některých místnostech, tak tyto místnosti jsou následně svědkyní uklizeny následující den. Z listiny nazvané Rozdělení úklidu budovy na čl. 426 má soud za prokázané, že manželé [jméno FO] uklízeli 22 kanceláří a 9 poslucháren, úklidová společnost paní [jméno FO] pak 16 kanceláří a 11 poslucháren.

37. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že jako OSVČ – účetní zpracovávala mzdové podklady a mzdy pro žalovanou. Z personálního oddělení jí vždy přišly podklady, tedy i sdělení, kdo čerpal nemocenskou, odměny, přesčasy, ošetřovačky, údaje nijak neověřovala, ani nemohla, a zpracovala. Někdy se stalo, že vedoucí zapomněl nahlásit dotyčnému přesčas, ten se však ozval, mezi stranami se to vykomunikovalo a proplatilo další měsíc. Sjetiny z čipového systému nikdy neviděla, byly jí předloženy až při jednání, a tyto nikdo jako podklad pro mzdy nepoužívala.

38. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že od roku 2006 je zaměstnána u žalované jako vedoucí studijního oddělení. Potvrdila soudu, že v soboty pravidelně probíhala výuka, v neděli nikoliv, někdy v neděli probíhaly promoce, ale ty na [adresa] I ona musela docházet do práce v určité soboty. V sobotu pracovala od devíti do tří hodin odpoledne, budovu ani neodemykala ani neuzavírala. Co se týče práce v sobotu, mohla si zvolit, jestli si ji nechá proplatit přesčas nebo kompenzovat náhradním volnem, dávala přednost náhradnímu volnu, uvedla, že má děti. Náhradní volno si vždy zapsala do docházky, která je na studijním oddělení vedena v listinné podobě. Dále uvedla, že jako vedoucí má pod sebou cca 9 studijních referentech, vzhledem k tomu, že studijní pracuje od rána do 18 nebo 19 hodin, tak referentky se střídají tak, aby se pokryla celá uvedená doba, ale každá odpracuje 8,5 hodiny. K dotazu právního zástupce žalované uvedla, že jednotlivé učebny otevírá IT oddělení, musí připravit meotary, pak je zase vypíná. V měsících mimo výuku je budova otevřena pouze od 9ti do 17ti hodin.

39. Z účastnické výpovědi žalobce (a opakované účastnické výpovědi v dalším řízení pro vrácení věci odvolacím soudem) soud zjistil, že postupně narostl počet studentů na univerzitě na 5 500, výuka začínala brzo ráno, v 8:20 hod. a končila třeba v 19:50 hod., budovu mohl zamknout, až když budovu opustil poslední člověk. Budovu odemykal v 6:30 hodin ráno, taková byla zvyklost, nikdo jej neinformoval, že by měl budovu odemykat v jiný čas nebo vůbec. Stejně tak bylo zvyklostí budovu zamykat po opuštění posledního člověka, resp. zkontrolovat, zdali je budova prázdná /někdy se tam přes den dostali bezdomovci/. Nikdo jej rovněž neinformoval o tom, že by to dělat neměl. V zimě kontroloval též okna v učebnách, protože občas některý z pedagogů zapomněl zavřít okno a do rána by topení zmrzlo. Po odchodu pana [jméno FO] (byl slyšen jako svědek, pozn. soudu) byla jeho práce rozdělena mezi dosavadní správce. Práci v obou budovách nebyl schopen zastat najednou, tak ho v jedné budově musela zastupovat manželka. Pokud žalovaná uvádí, že ve zkouškovém období byl v budově poloviční provoz, tak je to nesmysl, protože nelze uklízet jen polovinu záchodů nebo polovinu chodby. Po skončení letního semestru bylo potřeba nábytek vyčistit, podlahy navoskovat a připravit budovu a učebny na nový školní rok. Rovněž připravoval prostory pro akce univerzity, pracovali i dlouho po půlnoci, aby vše bylo připravené. Výkon práce komplikovaly i příkazy nadřízených, např. rektor mu zakázal sekat trávu v době výuky, že to prý ruší přednášející, musel sekat trávu mimo výuku. Dále práci komplikovaly různé přání nadřízených, třeba že muškáty musejí vypadat jako v tyrolských Alpách, tak žalobce jen zaléváním a péčí o muškáty strávil třeba hodinu denně. Pokud se týče tvrzené možnosti čerpat náhradní volno, tak nebylo kdy volno čerpat. Dále uvedl, že elektronická evidence docházky byla zavedena v roce 2010 a paní [Anonymizováno] jeho i jeho manželku poučila, že mají používat docházkový elektronický systém. Vzhledem k rozsáhlé výuce nebylo možné stihnout úklid pro žalobkyni v její řádné pracovní době, uvedl, že bylo třeba být v budovách neustále v pohotovosti (kdyby bylo třeba uklidit např. rozlité kafe). Práci si s manželkou od rána do večera společně organizovali a rozdělovali. Pracovní úkoly mu zadávala paní [jméno FO], i paní [jméno FO]. Dále uvedl, že práci přesčas zaměstnavateli v průběhu trvání pracovního poměru nikdy neoznamoval, neboť se bál o práci. V této části je jeho výpověď však vyvrácena zápisem z jednání ze dne 6. 3. 2015, kterého se účastnili [jméno FO], paní [jméno FO] a žalobce, když při tomto jednání žalobce požadoval po žalované přepočítání výdajů za elektřinu za rok 2013 spojenou s užíváním nájemního bytu v prostorách žalované a výslovně uvedl, že pokud výdaje spojené se spotřebou elektřiny nebudou žalovanou přepočteny, bude celou věc řešit soudní cestou.

40. Dále žalobce vypověděl, že práce bylo celoročně stejné množství, i v létě, kdy museli provést generální úklid, proto byly přesčasy celoročně. Na dotaz pak žalobce uvedl, že totožné časy příchodu a odchodu do práce v elektronické evidenci docházky jsou z toho důvodu, že šli s manželkou většinou spolu jak do práce a zároveň společně končili. Žalobce uvedl, že nedostal od nikoho pokyn, aby svoji docházku neevidoval čipem. Evidenci docházky z elektronického systému si tiskl on sám, každý měsíc. Tuto evidenci však neukazoval nikomu z univerzity, ani paní [jméno FO], která to měla na starosti. Bál se, že by přišel o práci a domníval se, že o těchto přesčasech musí paní [jméno FO] vědět. Dále uvedl, že věci pro osobní potřebu nakupoval např. během přesunu mezi pracovištěm na [Anonymizováno]. Pokud se týkalo konkrétních datumů, tak žalobce již fabuloval svoji výpověď, což má soud za prokázané listinou Archiv počasí pro měsíc červenec 2014, kdy žalobce dne 23. 6. 2021 vypověděl, že dne 9. 7. 2014 bylo vedro, ale dne 9. 7. 2014 pršelo a denní teplota činila max. 21 stupňů Celsia.

41. Výpověď žalobce se dostala do rozporu i s provedenou fakturou [jméno FO] ze dne 17. 7. 2013 číslo [hodnota] na čl. 392, který penetraci a voskování parket prováděl pro žalovanou /tedy nikoliv žalobce, jak tvrdil/. Smlouvou o dílo se společností [právnická osoba]. ze dne 18. 12. 2012 na čl. 405-409 včetně cenové nabídky na čl. 409rub, Smlouvou o dílo mezi žalovaným a [právnická osoba], na čl. 410 - 414 včetně projektové dokumentace na čl. 314 rub až 415 a Smlouvou o dílo mezi [adresa] a společností [právnická osoba]., na čl. 418 - 422 včetně soupisu provedených prací na čl. 422 rub a 423 má soud za prokázané, že žalovaná stavební práce prováděné v budovách poptávala včetně úklidu, tedy žalobce nemusel provádět žádný následný úklid.

42. Z účastnického výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], soud zjistil, že od roku 2011 je ředitelem žalované. V souzeném období měla univerzita v [Anonymizováno] celkem [hodnota] budovy, každá měla svého správce. Uvedl, že budovy otvírají recepční, které chodí do práce kolem 8:15 hod. Výuka nyní začíná v 9:00 hod., v době, kdy u žalované pracoval žalobce, to bylo dříve. Z budovy [Anonymizováno] se univerzita odstěhovala v roce 2021, nyní si pronajímá část budovy [Anonymizováno]. Pokud žalobce zmiňoval večírky, jednalo se o každoroční vánoční večírky, na které byl s manželkou zván rovněž, a úklid byl možný až druhý den, protože výuka již neprobíhala. Pokud se týkalo vědeckých rad, tak ty končily vždy do 19:30 hod. On sám neřešil, kdy a jak se uklízely záchody, nebo kdy se sekala tráva, pokud někde zjistil nějaký nedostatek, volal paní [jméno FO], jinak vše fungovalo, jak mělo. Se žalobcem vycházel dobře, byl to strašně fajn člověk, že podal žalobu, jej velmi překvapilo.

43. Soud /v jiném obsazení/ provedl důkaz přílohami žalované k podání na čl. 649 /takto paušálně označeno v protokole z jednání dne 26. 4. 2023 na čl. 726/. Příloha č. 7 obsahuje excelovou komparaci nárokovaných přesčasů žalobce s realitou, kdy 4. 11. 2012 si žalobce nárokoval přesčas /neděle/, budova byla zavřena, totéž v neděli 11. 11. 2012, v pátek 16. 11. 2012 /rektorský den/, v neděli 25. 11. 2012, v pátek 14. 12. 2012, kdy byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti /viz přehled nepřítomností v období od 1.1.2013 do 31.12.2012 a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti pana [jméno FO] z 14. 12. 2012, rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti k 13. 1. 2013/, v neděli 20. 1. 2013, v neděli 27. 1. 2013, v neděli 3. 2. 2013, v neděli 24. 2. 2013, v neděli 21. 4. 2013, v neděli 28. 4. 2013, v neděli 26. 5. 2013 a v neděli 23. 6. 2013, taktéž si nárokuje přesčasy tvrzené v době prázdnin od 15. 7. 2013 do 23. 8. 2013. Dále v neděli 13. 10. 2013, 20. 10. 2013, v pondělí 28. 10. 2013 /státní svátek/, v neděli 3. 11. 2013, v neděli 10. 11. 2013, v pátek 15. 11. 2013 /rektorský den/, v neděli 24. 11. 2013, v neděli 1. 12. 2013, v neděli 8. 12. 2013, v neděli 15. 12. 2013, v pondělí 30. 12. 2013 /prázdniny/, v úterý 31. 12. 2013 /prázdniny/, v neděli 19. 1. 2014, v neděli 26. 1. 2014, v neděli 2. 2. 2014, v neděli 16. 2. 2014, v neděli 2. 3. 2014, v neděli 9. 3. 2014, v neděli 16. 3. 2014, v neděli 23. 3. 2014, v neděli 23. 3. 2014, v neděli 30. 3. 2014, v neděli 6. 4. 2014, v pondělí 21. 4. 2014 /státní svátek/, v neděli 27. 4. 2014, v neděli 4. 5. 2014, v neděli 11. 5. 2014, v neděli 18. 5. 2014, v neděli 15. 6. 2014, v neděli 29. 6. 2014, v době prázdnin od 1. 7. 2014 do 29. 8. 2014, v neděli 5. 10. 2014, v neděli 12. 10. 2014, v neděli 19. 10. 2014, v neděli 2. 11. 2014, v neděli 9. 11. 2014, v neděli 23. 11. 2014, v neděli 30. 11. 2014, v neděli 7. 12. 2014, v neděli 14. 12. 2014, v neděli 21. 12. 2014, v pondělí 29. 12. 2014 /prázdniny/, v úterý 30. 12. 2014 /prázdniny/, v neděli 11. 1. 2015, v neděli 18. 1. 2015, v neděli 25. 1. 2015, v neděli 1. 3. 2015, v neděli 8. 3. 2015, v neděli 15. 3. 2015, v neděli 22. 3. 2015, v neděli 29. 3. 2015, v neděli 12. 4. 2015, v neděli 19. 4. 2015 a v neděli 26. 4. 2015 /shodné vyplývá i s tzv. Přílohy č. 6/. Příloha č. 8 a č. 9 pak obsahuje kompletní přehled rozvrhů jednotlivých učeben prokazující, že neexistovala překážka, pro kterou by se učebny, jež měl uklízet žalobce, nedaly uklidit v pracovní době.

44. Při porovnání žádosti o dovolenou ze dne 20. 5. 2014 na čl. 757 a tvrzených přesčasových hodin má soud za prokázané, že žalobce požaduje proplacení přesčasových hodin i v době čerpání dovolené dne 5. 8. 2014.

45. Soud provedl důkaz výplatními páskami žalobce na čl. 692 až 707 za 10/2012 do 4/2016, z nichž učinil zjištění, která pro přehlednost uvádí v níže uvedené tabulce: měsíc Počet odpracovaných hodin mzda odměna Nepřítomnost v hodinách 10/2012 184 32 000 5 000 11/2012 176 32 000 0 12/2012 72 13 715 0 96 - PN 1/2013 112 19 479 0 72 - PN 2/2013 160 32 000 30 000 3/2013 168 32 000 0 4/2013 176 32 000 0 5/2013 184 32 000 20 000 6/2013 160 32 000 0 7/2013 88 15 305 0 96 - dovolená 8/2013 120 21 819 0 56 - dovolená 9/2013 120 22 858 12 000 48 - dovolená 10/2013 184 32 000 70 000 11/2013 168 32 000 5 000 12/2013 176 32 000 6 000 1/2014 184 32 000 10 000 2/2014 160 32 000 0 3/2014 168 32 000 0 4/2014 176 32 000 0 5/2014 176 32 000 0 6/2014 168 32 000 5 000 7/2014 72 12 522 5 000 112 - dovolená 8/2014 96 18 286 5 000 72 - dovolená 9/2014 160 29 091 0 16 - dovolená 10/2014 184 32 000 0 11/2014 160 32 000 20 000 12/2014 184 32 000 0 1/2015 176 32 000 0 2/2015 176 32 000 0 3/2015 176 32 000 0 4/2015 176 32 000 0 46. Tento důkaz zcela koresponduje s přehledem odměn na čl. 835, který vypracovala žalovaná. Žalovaná rovněž doložila, že všechny tyto uvedené částky po zdanění a zákonných odvodech převedla na bankovní účet žalobce č. [č. účtu] (výpis z firemního účtu žalované na čl. vedeného u [právnická osoba] na č. l. 835 rub – 841).

47. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. února 2020, č. j. 20 C 133/2015-684 soud zjistil, že v tomto řízení se manželka žalobce domáhala proplacení 3 669 přesčasových hodin ze stejných důvodů jako žalobce. Žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta s tím, že nebylo žalobkyní prokázáno, že by konala práci přesčas na příkaz zaměstnavatele, nebo s jeho souhlasem, a že elektronický evidenční systém („čipovací“ systém), který má zavedený žalovaná ve svých budovách, není a nebyl bez dalšího (sám o sobě) evidencí pracovní doby zaměstnanců žalované, tj. i žalobkyně. Tento elektronický systém totiž v budovách žalované slouží především k umožnění vstupu do budov, vstupu do jednotlivých místností a k evidenci pohybu po budovách. Z provedeného dokazování měl soud bez důvodných pochybností za zjištěné, že je vyloučené, že žalobkyně skutečně napracovala množství přesčasů v rozsahu, který uvádí ve své žalobě, a zároveň měl soud také za vyloučené, že by žalobkyně napracovala jakékoliv přesčasy (nebo zde minimálně nebyl žádný objektivní důvod, aby žalobkyně pracovala přesčas). Městský soud v Praze tento rozsudek potvrdil s tím, že v řízení bylo prokázáno, že pokud žalobkyně pracovala i v sobotu, vždy za tyto pracovní soboty čerpala náhradní volno (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2020, č. j. 23 Co 212/2020-714). V případě žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] však toto v řízení prokázáno nebylo, resp. bylo prokázáno, že odpracované soboty nebyly v náhradním volnem v plném rozsahu kompenzovány.

48. Z takto provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobce pracoval u žalované jako správce univerzitní budovy na základě pracovní smlouvy ze dne 23. 3. 2010 s uváděným týdenním rozsahem pracovní doby 40 hod. a pracovní dobou od 8:00 hod. do 16:30 hod. a v pracovních sobotách od 8:00 do 18:00 hod. Konkrétní náplň práce byla mezi stranami sice vymezena písemně, ale byla rozšířena o zvyklosti, které oběma stranám sporu (zřejmě) vyhovovaly. Po skončení pracovního poměru pana [jméno FO] /správce budovy v [adresa]/ žalobce převzal část jeho pracovní náplně a za tím účelem uzavřel nad rámec pracovního poměru dohodu o provedení práce ze dne 31. 5. 2013 a dohodu o pracovní činnosti /obsluha výměníku v [adresa]/ s [Anonymizováno] ze dne 1. 11. 2013. Žalobce se čipoval ve vnitřním systému žalované, aniž rozlišoval, kdy vykonával práci na základě pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Nad rámec toho byly žalobci nařizovány pracovní soboty v době výukového období u žalované. Žalobce u žalované odpracoval v žalovaném období 66 pracovních sobot /pracovní doba 12 hodin/, přičemž náhradním volnem /a to zřejmě ne v celém rozsahu 12 hodin/ bylo kompenzováno pouze 9. Pokud žalobce uvedl, že neměl kdy si čerpat náhradní volno, s ohledem na své mimořádné pracovní zatížení, pak soud tomuto tvrzení zcela uvěřil. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žádné přesčasové hodiny ani práce v sobotu žalobci proplacena nebyla. Žalobce dostával od žalované mimořádné odměny /celkem 193 000 Kč/, jejichž zdůvodnění však žalobci ani soudu neposkytl.

49. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je co do části důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Pokud soud neprováděl některé důkazy / např. výslechy [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] /, pak to bylo proto, že na nich již účastníci netrvali nebo osoby v mezidobí zemřely či to nedovolil jejich dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Co se týkalo listinných důkazů, soud neprováděl všechny navržené listinné důkazy, nebo listiny, které předkládala žalovaná coby důkaz, byly jí dodatečně vytvářené listiny, tabulky, přehledy, které měly vyvracet tvrzení žalobce /z hlediska procesní teorie se jedná o vyvracející tvrzení, nikoliv důkaz/.

50. Podle ust. § 81 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“) platí, že pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Zaměstnanec je povinen se začátkem pracovní doby být již připraven k výkonu práce; úkony nezbytné před výkonem práce (např. převléknutí se z civilního do pracovního oblečení, nasazení ochranných pomůcek, příprava pracoviště k výkonu práce atd.) musí být dle rozhodnutí zaměstnavatele případně vykonány před vlastním začátkem směny. V řízení bylo prokázáno, že uzavřenou pracovní smlouvou určila žalovaná žalobci pracovní směny od pondělí do pátku od 8:00 hod do 16:30 hod. Žalobce nebyl bez dohody se žalovanou oprávněn měnit si začátek pracovní směny, tedy započít s prací v 6:30 hodin ráno, jak tvrdil, či v některých případech dokonce ještě dřív.

51. Podle ust. § 79 odst. 1 ZP také platí, že délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně. Toto ustanovení je kogentní a nelze se od něj odchýlit. Stanovená týdenní pracovní doba má význam pro vymezení práce přesčas, pro výpočet délky dovolené a její krácení, pro nárok na dodatkovou dovolenou či přestávky na kojení. V tomto směru se přeložená pracovní smlouva dostala do rozporu se zákoníkem práce, když nařizovala i práci v sobotu (ve dnech kombinované výuky) a to od 8:00 – 18:00.

52. Práci nařizovanou zaměstnavatelem v sobotu nad rámec stanovené maximálně přípustné pracovní doby (40 hodin týdně) je tedy nutno považovat jako nařízenou práci přesčas podle ust. § 93 a násl. ZP. I zde se zaměstnavatel dostal do rozporu se zákoníkem práce, když podle ust. § 93 odst. 2 ZP platí, že práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého denního odpočinku, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.

53. Už samotné vymezení pracovní soboty jako 10tihodinové směny (!) je v rozporu se zákoníkem práce. Při 26 pracovních sobotách v roce takto nařízené práce přesčas (260 hodin) výrazně překračovala maximální limit stanovený zákoníkem práce. Zákoník práce však umožňuje překročit tento limit se souhlasem zaměstnance (viz. ust. § 93 odst. 3 ZP). Skutečnost, zdali byl za strany žalobce dán souhlas s prací přes tento limit, nebyla v řízení tvrzena ani prokazována. Samotná skutečnost, že takto to bylo uvedeno v podepsané pracovní smlouvě, neznamená souhlas zaměstnance s prací přesčas nad zákonný rozsah 150 hodin ročně.

54. Dále platí, že prací přesčas není automaticky jakákoliv práce pro zaměstnavatele mimo předem stanovenou pracovní dobu, ale pouze práce, kterou zaměstnavatel nařídil jako přesčas, nebo ke které zaměstnanec obdržel zaměstnavatelův souhlas (tj. zaměstnavatel a zaměstnanec se na přesčasu dohodli). Za dobu práce přesčas náleží zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku (nebo u platu příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku a v případě práce přesčas v době nepřetržitého odpočinku v týdnu příplatek ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku), pokud se místo příplatku strany nedohodnou na poskytnutí náhradního volna, nebo pokud si strany nesjednaly mzdu s přihlédnutím k práci přesčas (u některých zaměstnanců odměňovaných platem je příplatek v jejich platu obsažen automaticky - viz § 127 odst. 3 ZP).

55. Podle ust. § 96 odst. 1 ZP dále platí, že zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce a) odpracované směny [§ 78 odst. 1 písm. c)], práce přesčas [§ 78 odst. 1 písm. i) a § 93], noční práce (§ 94), a doby v době pracovní pohotovosti (§ 95 odst. 2). Zákon nestanoví předepsanou formu této evidence. Záleží tedy pouze na zaměstnavateli, jakým způsobem (jakou formou) bude pracovní doba evidována, resp. jaký způsob evidence zaměstnavatel zvolí tak, aby byl průkazný a vypovídal o tom, zda zaměstnanec odpracoval či neodpracoval stanovenou (nebo dohodnutou) pracovní dobu, kdy ji odpracoval, v jakém rozsahu atd. Zaměstnanec si formu evidence své pracovní doby zásadně stanovit nemůže a je pro něj závazná forma určená zaměstnavatelem. K dotazu soudu však žádná taková evidence u žalované coby zaměstnavatele neexistuje, žalovaná v řízení konstantně uváděla, že za evidenci pracovní doby považuje mzdové listy, které však nároky kladené zákonem na evidenci pracovní doby nesplňují. Lze s jistotou uzavřít, že žalovaná evidenci pracovní doby žalobce v rozporu se zákoníkem práce nevedla.

56. Elektronický evidenční systém („čipovací“ systém), který měla žalovaná ve svých budovách zavedený, nebyl evidencí pracovní doby zaměstnanců žalované, neboť se v něm neevidovaly všechny zákonem požadované údaje. Tento elektronický systém totiž v budovách žalované sloužil především k umožnění vstupu do budov, vstupu do jednotlivých místností a k evidenci pohybu po budovách.

57. Soud přisvědčil žalované v tom, že žalobce nebyl povinen své příchody a odchody na pracoviště „čipovat“. Takový postup by postrádal logické odůvodnění, jelikož v budově, která byla žalobcovým pracovištěm, měl žalobce současně i služební byt, a byl tak na pracovišti přítomen v zásadě neustále, tj. i mimo svou pracovní dobu. Dobu, po kterou se žalobce mimo rámec své stanovené pracovní doby zdržoval ve služebním bytě, který se nacházel v budově žalované, tedy na pracovišti žalobce, nelze kvalifikovat jako pracovní dobu ve smyslu ust. § 78 odst. písm. a) zákoníku práce. V řízení nebylo prokázáno, že přenechání služebního bytu v budově žalované, jejíž správou byl žalobce pověřen, v sobě zahrnovalo povinnost zdržovat se na místě určeném zaměstnavatelem a být mu k dispozici, aby moha v případě potřeby vykonat okamžitě příslušné plnění (rozsudek SD EU Grigore, C-258/10 ze dne 4. 3. 2011).

58. V řízení bylo dále prokázáno, že z údajů, které byly uvedené v čipovacím systému a které předložil soudu žalobce, nelze vycházet, protože tyto neodpovídají skutečnosti. Žalobce nerozlišoval, kdy koná práci na základě pracovní smlouvy, na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, dále jsou v údajích značné rozpory (např. označená přítomnost a práce přesčas v době, kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti nebo na dovolené).

59. Jestliže zaměstnavatel v rozporu se zákonem nevede evidenci pracovní doby, práce přesčas, pracovní pohotovosti a noční práce u jednotlivých zaměstnanců (nebo takovou evidenci není schopen doložit), neznamená to, že práce zaměstnanců tuto povahu automaticky ztrácí. Důsledkem toho, že zaměstnavatel evidenci nevede, je v tomto ohledu pouze skutečnost, že na ni nelze odkázat při případném prokazování práce přesčas. To znamená, že výkon a rozsah práce přesčas je třeba dokázat z jiných skutečností - např. z výpovědi svědků nebo listin. Fakt, že k práci přesčas u zaměstnavatele docházelo, stačí k právnímu závěru, že zaměstnanci vznikl nárok na zaplacení odměny za tuto práci. Žaloba, ve které je nárokováno proplacení přesčasové práce, jejíž přesnou výši nelze zjistit vůbec nebo s velkými obtížemi, nemůže být prohlášena za neopodstatněnou (a tudíž nemůže být zamítnuta). Podle § 136 o.s.ř. soud v takovém případě určí výši předmětného nároku podle své úvahy s tím, že je vždy povinen vycházet z okolností případu. (NS 21 Cdo 1916/2004)

60. Obdobně Nejvyšší soud ČR ve věci 21 Cdo 2878/2009 uvedl, že jestliže v občanském soudním řízení byla prokázána práce přesčas, nikoli však její přesný rozsah, může soud určit výši nároku zaměstnance na odměnu za práci přesčas podle své úvahy ve smyslu ustanovení § 136 o.s.ř.

61. Soudu nezbylo nic jiného, než ve shodě s citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR určit výši nároku zaměstnance na odměnu za práci přesčas podle své úvahy ve smyslu ustanovení § 136 o. s. ř.

62. Nejvyšší soud ČR ve věci 28 Cdo 4843/2016 vyslovil pravidla pro prostup, jakým má být postup soudu podle § 136 o. s. ř. proveden. Volné uvážení soudu podle ust. § 136 o. s. ř. je namístě tam, kde lze výši nároku zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, či nelze-li ji zjistit vůbec. Takovou úvahu je přitom možné založit jedině na dostatečném zjištění skutečností umožňujících kvantitativní posouzení srovnatelných souvislostí v daném místě a čase, jež bude ústit v logické a pečlivě odůvodněné rozhodnutí soudu. Volná úvaha soudu v souladu s ustanovením § 136 o.s.ř. není zcela bez omezení, protože musí splňovat požadavek náležitého zhodnocení skutečností zjištěných v průběhu dokazování, a to jak z hlediska jejich úplnosti, tak z hlediska řádného zdůvodnění myšlenkového postupu soudu, odpovídajícího obecným zásadám logiky, a tedy i jeho přesvědčivosti.

63. Soud si je vědom toho, že již zpětně nelze stanovit, za jaké pracovní soboty si žalobce vybíral náhradní volno, proto se vlastní úvahou za použití výše uvedených zákonných kritérií pokusil dopočítat spravedlivé odměny, která žalobci za práci přesčas za pracovní soboty příslušela.

64. Soud při výpočtu vycházel z průměrného hodinového výdělku vypočteného podle ust. § 351 a násl. ZP. Žalobci bylo nařízeno celkem 66 pracovních sobot s pracovní směnou od 8:00 do 18:00 hodin, a to 13. 10. 2012, 20. 10. 2012, 27. 10. 2012, 3. 11. 2012, 10. 11. 2012, 24. 11. 2012, 1. 12. 2012, 8. 12. 2012, 15. 12. 2012, 5. 1. 2013, 12. 1. 2013, 19. 1. 2013, 2. 3. 2013, 9. 3. 2013, 16. 3. 2013, 23. 3. 2013, 6. 4. 2013, 13. 4. 2013, 20. 4. 2013, 27. 4. 2013, 3. 5. 2013, 11. 5. 2013, 17. 5. 2013, 25. 5. 2013, 5. 10. 2013, 12. 10. 2013, 19. 10. 2013, 2. 11. 2013, 9. 11. 2013, 23. 11. 2013, 30. 11. 2013, 7. 12. 2013, 14. 12. 2013, 21. 12. 2013, 11. 1. 2014, 18. 1. 2014, 22. 2. 2014, 1. 3. 2014, 8. 3. 2014, 15. 3. 2014, 22. 3. 2014, 29. 3. 2014, 5. 4. 2014, 12. 4. 2014, 26. 4. 2014, 17. 5. 2014, 24. 5. 2014, 4. 10. 2014, 11. 10. 2014, 18. 10. 2014, 1. 11. 2014, 8. 11. 2014, 22. 11. 2014, 29. 11. 2014, 6. 12. 2014, 13. 12. 2014, 20. 12. 2014, 10. 1. 2015, 17. 1. 2015, 28. 2. 2015, 7. 3. 2015, 14. 3. 2015, 28. 3. 2015, 11. 4. 2015, 18. 4. 2015 a 25. 4. 2015. Žalobce čerpal náhradní volno 25. 10. 2013, 29. 5. 2014, 30. 5. 2014, 14. 11. 2014, 26. 2. 2015, 27. 2. 2015, 19. 3. 2015, 20. 3. 2015 a 5. 6. 2015. (celkem 9 dní). Soud se pokusil přiřadit čerpání náhradního volna vždy za bezprostředně předcházející pracovní sobotu.

65. V IV. čtvrtletí 2012 žalobce odpracoval pracovní soboty 13. 10. 2012, 20. 10. 2012, 27. 10. 2012, 3. 11. 2012, 10. 11. 2012, 24. 11. 2012, 1. 12. 2012, 8. 12. 2012, 15. 12. 2012, žádné náhradní volno nečerpal. Jeho průměrný hodinový výdělek vypočtený podle § 351 a násl. ZP činil 184,10 Kč. Za každou takto odslouženou pracovní sobotu mu s připočtením 50 % za práci přesčas a v den pracovního klidu náleží 2 761,50 Kč hrubého.

66. V I. čtvrtletí 2013 žalobce odpracoval pracovní soboty dne 19. 1. 2013, 2. 3. 2013, 9. 3. 2013, 16. 3. 2013, 23. 3. 2013 žádné náhradní volno nečerpal. Jeho průměrný hodinový výdělek vypočtený podle § 351 a násl. ZP činil 204,70 Kč. Za každou takto odslouženou pracovní sobotu mu s připočtením 50 % za práci přesčas a v den pracovního klidu náleží 3 070,50 Kč hrubého.

67. V II. čtvrtletí 2013 žalobce odpracoval pracovní soboty 6. 4. 2013, 13. 4. 2013, 20. 4. 2013, 27. 4. 2013, 3. 5. 2013, 11. 5. 2013, 17. 5. 2013, 25. 5. 2013, žádné náhradní volno nečerpal. Jeho průměrný hodinový výdělek vypočtený podle § 351 a násl. ZP činil 262,90 Kč. Za každou takto odslouženou pracovní sobotu mu s připočtením 50 % za práci přesčas a v den pracovního klidu náleží 3 943,50 Kč hrubého.

68. Ve III. čtvrtletí 2013 žalobce neodpracoval žádnou pracovní sobotu. Ve IV. čtvrtletí 2013 žalobce odpracoval pracovní soboty 5. 10. 2013, 12. 10. 2013, 19. 10. 2013, 2. 11. 2013, 9. 11. 2013, 23. 11. 2013, 30. 11. 2013, 7. 12. 2013, 14. 12. 2013, 21. 12. 2013. Žalobce čerpal náhradní volno dne 25. 10. 2013. Jeho průměrný hodinový výdělek vypočtený podle § 351 a násl. ZP činil 219,40 Kč. Za každou takto odslouženou pracovní sobotu s odečtením soboty 19.10.2013, za kterou čerpal náhradní volno, mu s připočtením 50 % za práci přesčas a v den pracovního klidu náleží 3 291 Kč hrubého.

69. V I. čtvrtletí 2014 žalobce odpracoval pracovní soboty dne 11. 1. 2014, 18. 1. 2014, 22. 2. 2014, 1. 3. 2014, 8. 3. 2014, 15. 3. 2014, 22. 3. 2014, 29. 3. 2014. Žádné náhradní volno nečerpal. Jeho průměrný hodinový výdělek vypočtený podle § 351 a násl. ZP činil 334,30 Kč. Za každou takto odslouženou pracovní sobotu mu s připočtením 50 % za práci přesčas a v den pracovního klidu náleží 5 014,50 Kč hrubého.

70. V II. čtvrtletí 2014 žalobce odpracoval pracovní soboty dne 5. 4. 2014, 12. 4. 2014, 26. 4. 2014, 17. 5. 2014, 24. 5. 2014. Žalobce čerpal náhradní volno dne 29. 5. 2014, 30. 5. 2014. Jeho průměrný hodinový výdělek vypočtený podle § 351 a násl. ZP činil 252,17 Kč. Za každou takto odslouženou pracovní sobotu s odečtením dvou pracovních sobot 17. 5. 2014 a 24. 5. 2014, za které čerpal náhradní volno, mu s připočtením 50 % za práci přesčas a v den pracovního klidu náleží 3 782,55 Kč hrubého.

71. Ve III. čtvrtletí 2014 žalobce neodpracoval žádnou pracovní sobotu. Ve IV. čtvrtletí 2014 žalobce odpracoval pracovní soboty 4. 10. 2014, 11. 10. 2014, 18. 10. 2014, 1. 11. 2014, 8. 11. 2014, 22. 11. 2014, 29. 11. 2014, 6. 12. 2014, 13. 12. 2014, 20. 12. 2014. Žalobce čerpal náhradní volno dne 14. 11. 2014. Jeho průměrný hodinový výdělek vypočtený podle § 351 a násl. ZP činil 331,50 Kč. Za každou takto odslouženou pracovní sobotu s odečtením jedné pracovní soboty 8. 11. 2014, za kterou čerpal náhradní volno, mu s připočtením 50 % za práci přesčas a v den pracovního klidu náleží 4 972,50 Kč hrubého.

72. V I. čtvrtletí 2015 žalobce odpracoval pracovní soboty dne 10. 1. 2015, 17. 1. 2015, 28. 2. 2015, 7. 3. 2015, 14. 3. 2015, 28. 3. 2015. Žalobce čerpal náhradní volno 26. 2. 2015, 27. 2. 2015, 19. 3. 2015, 20. 3. 2015. Jeho průměrný hodinový výdělek vypočtený podle § 351 a násl. ZP činil 248 Kč. Za každou takto odslouženou pracovní sobotu s odečtením pracovních sobot 28. 2. 2015, 7. 3. 2015, 14. 3. 2015, 28. 3. 2015, za které čerpal náhradní volno, mu s připočtením 50 % za práci přesčas a v den pracovního klidu náleží 3 100 Kč hrubého.

73. Ve II. čtvrtletí 2015 žalobce odpracoval pracovní soboty dne 11. 4. 2015, 18. 4. 2015 a 25. 4. 2015. Žalobce čerpal náhradní volno 5. 6. 2015. Jeho průměrný hodinový výdělek vypočtený podle § 351 a násl. ZP činil 260,10 Kč. Za každou takto odslouženou pracovní sobotu s odečtením pracovní soboty 25. 4. 2015, za kterou čerpal náhradní volno, mu s připočtením 50 % za práci přesčas a v den pracovního klidu náleží 3 901,50 Kč hrubého.

74. Soud tedy úvahou podle ust. § 136 o. s. ř. dospěl k závěru, že žalobce má nárok na spravedlivou odměnu za práci přesčas nejméně ve výši 191 228 Kč, kterou žalobci přiznal ve výrok I. tohoto rozsudku. Soud znovu zdůrazňuje, že výpočty, které provedl, jsou pouze orientační, neboť zpětně nelze řadu vstupních údajů stanovit (např. za jaké dny a v jakém rozsahu čerpal žalobce náhradní volno, či zda skutečně odpracoval v sobotu směnu v trvání 10 hodin), a tyto výpočty soudu slouží toliko jako podklad pro úvahu ve smyslu § 136 o. s. ř., když soud se pokoušel najít hodnotu „spravedlivé“ odměny.

75. Soud dále ve výroku I. přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení, když vycházel z termínu splatnosti mzdy za každý jednotlivý měsíc podle uzavřené pracovní smlouvy (do 15. dne následujícího kalendářního měsíce). Úrok z prodlení byl stanoven podle ust. § 1970 o. z. ve výši dané nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o jednotlivé částky, ze kterých úrok běží, pak tyto odpovídají pracovním sobotám, které žalobce v tom kterém měsíci odpracoval, resp. s tím, co již soud uvedl v předchozím odstavci, kdy za situace, kdy žalovaná nevedla evidenci pracovní doby žalobce, jak jí ukládá zákoník práce, musel vycházet z úvahy podle ust. § 136 o. s. ř.

76. Ve zbylém rozsahu pak žalobu soud jako nedůvodnou musel ve výroku II. zamítnout.

77. Žalobce si při podávání žaloby musel být vědom toho, že si nárokuje jako práci přesčas i práci, kterou konal na základě dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce a že je část jeho nároku zjevně bezdůvodná, proto soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky, aby o nákladech řízení rozhodoval podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.

78. O náhradě nákladů řízení tedy soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 124 516 Kč, přičemž tato částka představuje 53,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,84 % a úspěchu žalobce v rozsahu 23,16 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 825 849 Kč sestávající z částky 11 620 Kč za každý z 16,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 17 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.. Takto vypočtené náklady řízení činí 191 730 Kč, z nichž žalované náleží 53,68 %, tedy 102 902,66 Kč. K tomu náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky ve výši 21 613,40 Kč. Žalovaná požadovala proplacení 32 úkonů právní služby, Tyto jí soud však nepřiznal, když řada uplatňovaných úkonů právní služby není právním úkonem (např. vyjádření ke smíru, návrh na pokračování v řízení), nebo nejsou účelně vynaloženými ve věci (když žalovaná zahlcovala spis opakovanými soudem nevyžádanými podáními s novými dodatečně vytvářenými „důkazy“, které důkazy z hlediska civilního procesu vůbec nebyly). Soud přiznal žalované jako účelně vynaložené úkony právní služby pouze přípravu a převzetí (§ 11 odst. 1 písm. b) a. t.), vyjádření k žalobě (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.), účast u soudních jednání dne 22. 6. 2016, 22. 3. 2017, 14. 3. 2018, 23. 6. 2021 (déle než 2 hodiny), 29. 9. 2021 (déle než 2 hodiny), 12. 1. 2022, 18. 5. 2022, sepis odvolání do mezitímního rozsudku, účast u jednání 19. 4. 2023, 13. 9. 2023, 22. 11. 2023, 19. 1. 2024. Za účast na jednání dne 15. 12. 2023, které se nekonalo (nedostavil se přísedící), náleží pouze odměny za úkon právní služby (§ 11 odst. 2 písm. g ve spojení s § 11 odst. 3 a. t.)

Poučení