17 C 423/2022 - 94

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Vypořádání zaniklého společného jmění účastníků se provádí tak, že se nařizuje prodej družstevního podílu ve Stavebním bytovém družstvu [jméno FO] /zkratka SBD NH/, IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa], včetně všech práv a povinností s ním spojených, se kterým je spojeno právo nájmu k bytu č. [hodnota] o velikosti 3+1 na adrese [adresa], ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen rovným dílem mezi účastníky řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Z účtu České republiky – Okresního soudu v [adresa] bude vráceno žalobkyni 31,50 Kč a žalovanému 31,50 Kč.

IV. Česká republika má nárok na náhradu nákladů řízení po žalobkyni ve výši 3 968,50 Kč a po žalovaném ve výši 3 968,50 Kč, kteří tuto náhradu nákladů řízení již zaplatili.

Odůvodnění

1. V řízení se žalobkyně domáhala po svém bývalém manželovi poté, co jejich manželství bylo rozvedeno a za trvání manželství nabyli členský podíl v bytovém družstvu a stali se společnými nájemci družstevního bytu s ním spojeného, vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Předmětem vypořádání přitom učinila toliko tuto majetkovou hodnotu s tím, že družstevní podíl v bytovém družstvu spojený s nájmem bytu, ocenila částkou 2,5mil. Kč a navrhla, aby se výlučným členem družstva a nájemcem bytu stal žalovaný oproti povinnosti vyplatit jí vyrovnací podíl ve výši obvyklé ceny majetkové hodnoty shora.

2. Žalovaný především navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že vypořádávaná majetková hodnota není součástí SJM, neboť předmětný byt byl původně pořízen rodiči žalovaného a po jejich rozvodu byl přenechán matkou žalovaného otci žalovaného s podmínkou, že později budou veškerá práva a povinnosti s tím spojená převedena na žalovaného jako jejich společného syna. K takovému převodu došlo až za trvání manželství žalovaného se žalobkyní a následně též k uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu s tím, že společně se žalovaným bude byt užívat žalobkyně a jejich tehdy ještě nezletilá dcera Simona. O úmyslu otce žalovaného převést členství v bytovém družstvu výlučně na žalovaného přesto, že to tehdejší kogentní úprava § 703 odst. 2 obč. zák. v tehdejším znění, neumožňovala, svědčí to, že jako nabyvatel je v Dohodě (pojem viz níže) uveden pouze žalovaný; je pak pochopitelné, že s ohledem na citované ustanovení a nemožnost postupovat jinak, Dohodu podepsala i žalobkyně, jako tehdejší manželka žalovaného. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že majetková hodnota přesto patří do SJM, navrhoval žalovaný její přikázání do svého výlučného vlastnictví a aplikaci disparity 1:100 % ve prospěch žalovaného s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], neboť se získáním bytu od svých rodičů výlučně zasloužil o nabytí vypořádávané majetkové hodnoty. Dalším důvodem k takové disparitě s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] by mělo být i to, že žalobkyně v červenci 2021 opustila společnou domácnost, odstěhovala se za svým novým partnerem a nezletilého syna účastníků ponechala v péči žalovaného. S ohledem na svoje finanční možnosti a neschopnost opatřit peněžní prostředky na případné vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni jinak, než následným prodejem družstevního bytu, pak žalovaný poukázal též na zájem nezletilého syna účastníků, který by takto byl nucen spolu se žalovaným sdílet následně rapidně zhoršené životní podmínky; k případnému přikázání vypořádávané majetkové hodnoty do výlučného vlastnictví žalovaného by tedy i v tomto případě mělo dojít bez jakékoliv náhrady pro žalobkyni s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. K disparitě a podmínkám její aplikace žalovaný dále odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný opakovaně, a to i poté, co byl poučen u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (viz též i níže v odstavci 4. odůvodnění), výslovně uvedl, že nedisponuje částkou 1 150 000 Kč, ani příslibem takové částky, nemá ani žádné finanční úspory, vlastní pouze starší běžné vybavení domácnosti, osobní automobil v hodnotě cca 300tis. Kč, který splácel do května 2023 po 3 900 Kč měsíčně, z penzijního spoření mu byla vyplacena částka 80tis. kč; jeho čistý měsíční příjem je přitom tvořen mzdou ze zaměstnání 37 308 Kč měsíčně.

3. Dle oddacího listu jejich manželství ve spojení s nespornými tvrzeními účastníků je prokázáno, že k uzavření manželství došlo dne [datum]. Dle rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo toto manželství s právní mocí ke dni [datum] rozvedeno. E-mailem adresovaným žalobkyní žalovanému dne [datum] se žalobkyně marně pokusila se žalovaným uzavřít smlouvu o majetkovém vypořádání za účelem tzv. nesporného rozvodu mj. včetně družstevního podílu „v SBD NH“; tato zpráva obsahuje též tzv. „předžalobní výzvu“. Dle Návrhu na rozvod sepsaného žalovaným (tam manželem) dne [datum] a protokolem o tamním jednání ze dne [datum], se vztahy manželů „cca před 2 lety“ „výrazněji zkomplikovaly“, z manželství účastníků pocházejí dvě děti, z nichž dcera Simona byla již tehdy zletilá, za trvání jejich manželství nabyli byt, který získali v roce 2002 a postupně jej „obnovovali a doplňovali“, udržovali a zvelebovali (viz též výpověď svědkyně [jméno FO]), společně hospodařili do března 2021 a „společně v něm bydleli až do července 2021“, kdy se z něj žalobkyně odstěhovala ke svému tehdejšímu příteli. V bytě zůstal bydlet žalovaný a syn účastníků Radovan, ročník 2005, který je tak nyní již zletilý. Příčiny rozvratu manželství byly shledány v tom, že manželé nedokázali vyřešit dlouhodobé problémy, které vyplývaly z jejich rozdílných povah a rozdílných názorů a neschopnosti shodnout se na běžných záležitostech týkajících se manželství. Uvedené pak bylo završeno tím, že manželka za trvání manželství porušila manželskou věrnost a navázala jiný partnerský vztah. Dle rodného listu Radovana ve spojení s e-mailovou zprávou adresovanou dne [datum] žalobkyní žalovanému mj. v souvislosti s úpravou k nezletilému a obsahující návrh dohody rodičů, dále s rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], je prokázáno, že tak byla schválena dohoda účastníků coby rodičů a tehdy ještě nezletilý syn účastníků svěřen i pro dobu po rozvodu do jejich společné péče (nikoliv tedy výlučné péče žalovaného) a současně jim nebylo vzájemně stanoveno výživné pro tehdy nezletilého syna, když takovou dohodu rodičů tamní opatrovník coby orgán sociálně-právní ochrany dětí, který prošetřil poměry účastníků, doporučil soudu schválit. Účastníci učinili u jednání nespornou dohodu, že syn účastníků, nyní již zletilý, bydlí v Bytě v době, kdy žalovaný pracuje na noční směně. Potvrzením Stavebního bytového družstva [jméno FO] /zkratka SBD NH/, IČO [IČO], ze dne [datum], ve spojení s Dohodou o převodu členských práv a povinností na formuláři uvedeného bytového družstva, podepsanou stranami smlouvy dne [datum] a na vědomí tímto družstvem vzatou dne [datum], (též jen „Dohoda“), má soud za prokázáno, že takto byla převedena veškerá členská práva a povinnosti ve Stavebním bytovém družstvu [jméno FO] /zkratka SBD NH/, IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa], (dále též „Družstevní podíl“), včetně práva užívat družstevní byt č. [hodnota] o velikosti 3+1 na adrese [adresa], (dále též „Byt“), kdy převádějícím byl [jméno FO], dle nesporných tvrzení účastníků a výpovědi svědkyně [jméno FO], otec žalovaného a bývalý manžel svědkyně a nabyvatelem označený žalovaný jako jeden ze 3 osob, které „budou byt užívat“. Dohoda o převodu členských práv a povinností byla dne [datum] podepsána jednak panem [jméno FO] jako převádějícím a žalovaným a současně též žalobkyní jako nabyvateli. Úmrtním listem [jméno FO], narozeného dne [datum], ve spojení s Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], je prokázáno, že jmenovaný dne [datum] zemřel jako rozvedený, aniž zanechal pořízení pro případ smrti s obvyklou cenou majetku a jiných aktiv pozůstalosti ve výši 83 981,26 Kč a dluhy 0 Kč; pozůstalost nebyla tvořena majetkovou hodnotou v podobě členských práv a povinností v bytovém družstvu a zůstavitel zanechal dva dědice, a to dceru [jméno FO] ročník 1964 a žalovaného jako syna. Výpovědí matky žalovaného coby svědkyně nebylo prokázáno, že by kdy v minulosti otec žalovaného poté, co na základě dohody po jejich rozvodu opustila v 80. letech do té doby společný družstevní byt, byla uzavřena jakákoliv písemná dohoda, která by stvrdila tehdejší její úmysl při opuštění bytu převést svůj podíl v bytovém družstvu na žalovaného. Vyloučila přitom i jakoukoliv následnou kontrolu, zda jejímu přání otec žalovaného dostál a převedl členská práva a povinnosti včetně práva nájmu k družstevnímu bytu na žalovaného dříve, než dle Dohody shora dne [datum], resp. s účinností dne [datum]. Výpovědí této svědkyně bylo prokázáno mj. to, že manželství účastníků nijak nevybočovalo z běžného manželského soužití čtyřčlenné rodiny s dvěma dětmi bydlící v družstevním bytě v bytovém domě, a to až do rozvratu manželského soužití, které vyústilo v rozvod. Aktuální obvyklá cena majetkových práv k družstevnímu bytu č. [hodnota], o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v domě na adrese [Adresa žalovaného], tj. cena obvyklá, které by bylo možno aktuálně dosáhnout za převod práv a povinností spojených s členstvím ve Stavebním bytovém družstvu [jméno FO] huť /zkratka SBD NH/, IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa], a spojených s nájmem předmětného bytu, byla určena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru Ekonomika, odvětví Ceny a odhady nemovitostí, v částce 2 300 000 Kč.

4. Výplatními páskami předloženými žalovaným byl prokázán žalovaným tvrzený příjem ze zaměstnání kolem [Anonymizováno][Anonymizováno] Kč čistého měsíčně. Žalovaný od počátku tvrdil, že nedisponuje jakoukoliv relevantní finanční částkou způsobilou k vyplacení podílu žalobkyni pro případ vypořádání SJM přikázáním Družstevního podílu do jeho výlučného vlastnictví, když žalobkyně o tento předmět vypořádání neměla zájem. Ani poté, co bylo předvídatelným, že Družstevní podíl spadá do SJM a bude vypořádán, o čemž byly strany sporu soudem v rámci předvídatelnosti informovány, a následném poučení a výzvě dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. u jednání se nepodařilo prokázat, že by žalovaný, který požaduje přikázání Družstevního podílu do svého výlučného vlastnictví, nejpozději ke dni rozhodování o této věci disponoval dostatečnými prostředky na vypořádání podílu bývalé manželky, která zájem o tuto majetkovou hodnotu nemá, a to přesto, že byl současně poučen o důsledcích neunesení takového břemene tvrzení a důkazního v podobě neúspěchu ve sporu co do způsobu vypořádání, v němž přikázání do svého výlučného vlastnictví, leč bez jakéhokoliv nároku na vypořádací podíl vůči bývalé manželce, navrhoval. Žalovaný tak byl poučen též o tom, že s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu musí již disponovat nebo jejich dostatečnou výši alespoň relevantně prokázat tím, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru apod.).

5. Žalovaným navrhované výslechy účastníků řízení soud pro nadbytečnost neprovedl, když jde svou povahou o subsidiární důkazy a skutková tvrzení ohledně důvodů k aplikaci disparity podílů tvrzená žalovaným (tj. zejm. uzavření Dohody za trvání manželství účastníků, opuštění společné domácnosti žalobkyní, úpravu péče o nezletilého syna pro dobu po rozvodu) byla prokázána důkazy vyšší právní síly shora (viz obsah Návrhu na rozvod sepsaný žalovaným ve spojení s Dohodou i výpovědí svědkyně o tom, že nedošlo k vypořádání členství v bytovém družstvu mezi rodiči žalovaného a k jejich převodu na žalovaného ještě před uzavřením manželství se žalobkyní; dále viz též rozhodnutí opatrovnického soudu o úpravě práv a povinností k tehdy nezletilému synovi účastníků i pro dobu po rozvodu manželství účastníků) a jednak byla učiněna nespornými (viz nesporná tvrzení o opuštění společné domácnosti žalobkyní v červenci 2021).

6. Po shora provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a nijak nevybočovalo z běžného manželského soužití čtyřčlenné rodiny s dvěma dětmi bydlící v družstevním bytě bytového domu, a to až do rozvratu manželského soužití, které vyústilo v rozvod. V Bytě zůstal bydlet žalovaný a syn účastníků Radovan, ročník 2005, který je nyní již zletilý. Manželství bylo rozvedeno s právní mocí ke dni [datum]. V průběhu rozvodového řízení se žalobkyně marně pokusila o uzavření smlouvy o majetkovém vypořádání včetně Družstevního podílu. K rozvodu tak došlo nikoliv tzv. „nespornou“ cestou a tedy se zjišťováním příčin rozvratu manželství. Příčiny rozvratu manželství byly shledány v tom, že „manželé nedokázali vyřešit dlouhodobé problémy, které vyplývaly z jejich rozdílných povah a rozdílných názorů a neschopnosti shodnout se na běžných záležitostech týkajících se manželství. Uvedené pak bylo završeno tím, že manželka za trvání manželství porušila manželskou věrnost a navázala jiný partnerský vztah.“ Ohledně úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti k tehdy ještě nezletilému Radovanovi byla opatrovnickým soudem schválena dohoda účastníků coby rodičů a tehdy ještě nezletilý syn účastníků svěřen i pro dobu po rozvodu do jejich společné péče. Za trvání manželství s účinností ke dni [datum] nabyli účastníci Družstevní podíl, včetně práv a povinností s ním spojených a tedy i právo nájmu k Bytu, ve kterém již fakticky bydleli a společně jej udržovali a zvelebovali spolu s jejich dětmi. V červenci 2021 se žalobkyně z Bytu odstěhovala ke svému tehdejšímu příteli. Družstevní podíl účastníci nabyli bezúplatným převodem od otce žalovaného a jako společní členové Stavebního bytového družstva [jméno FO] /zkratka SBD NH/, IČO [IČO], jsou účastníci evidováni dosud. Původně tento družstevní podíl nabyli rodiče žalovaného a po jejich rozvodu v roce 1989, kdy matka žalovaného byt trvale opustila s tím, nechť je „byt převeden na syna“ (pozn. tedy žalovaného), aniž o tom byla uzavřena jakákoliv písemná dohoda, se výlučným členem družstva a nájemcem Bytu stal otec žalovaného. V místě a čase obvyklá cena vypořádávané majetkové hodnoty, které by bylo možno aktuálně dosáhnout za převod práv a povinností spojených s členstvím ve Stavebním bytovém družstvu [jméno FO] huť /zkratka SBD NH/, IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa], a spojených s nájmem předmětného bytu, činí 2,3 mil. Kč. Žalovaný, ač požaduje přikázání Družstevního podílu do svého výlučného vlastnictví, nedisponuje dostatečnými prostředky na vypořádání podílu manželky, která zájem o tuto majetkovou hodnotu nemá.

7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud v řízení, kde není vázán návrhy účastníků o způsobu vypořádání (§ 153 o. s. ř.), nýbrž toliko vypořádávanou položkou SJM, která byla učiněna předmětem řízení, žalobě vyhověl potud, že má v souladu s právním názorem žalobkyně za to, že Družstevní podíl v bytovém družstvu je součástí vypořádávaného SJM a soud jej tedy současně i vypořádal. SJM totiž dle § 143 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni nabytí Družstevního podílu dne [datum], dále jen („obč. zák.“), tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, jak se stalo Dohodou shora. Ohledně závěru o tom, že oproti právnímu názoru žalovaného, je předmětný Družstevní podíl součástí SJM účastníků se odkazuje na tehdy účinnou právní úpravu, které si byl ostatně vědom i žalovaný, zejména dále na ustanovení § 705 obč. zák., ze kterého plynulo, že pouze v případě, nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zaniklo právo společného nájmu bytu rozvodem a právo byt užívat zůstávalo tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V nyní projednávané věci však došlo ke vzniku tohoto práva až za trvání manželství jeho převodem na oba účastníky coby nabyvatele a současně manžele a vzniklo tak i jejich společné členství v bytovém družstvu spojené se společným nájmem předmětného družstevního bytu. Ostatně i za situace, kdy by předmětná Dohoda o převodu členských práv a povinností byla dne [datum] uzavřena pouze jedním z manželů, k čemuž však nedošlo, Nejvyšší soud v rozsudku uveřejněném pod číslem 68/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že by se takto získaný „obchodní podíl ve společnosti“ stal ex lege součástí SJM, když uvedený závěr platí i pro družstevní podíl v bytovém družstvu (viz § 143 odst. 2 obč. zák.), které by pro takový případ ve spojení s ustanovením § 703 odst. 2 obč. zák. současně zakládalo i účast druhého manžela na tomto bytovém družstvu; tedy vzniklo by společné členství manželů v bytovém družstvu. Právě společný Družstevní podíl manželů v bytovém družstvu, s nímž je spojen nájem družstevního Bytu je pak majetkovou hodnotou, která je předmětem vypořádání SJM ve smyslu § 740 o. z. (k vypořádání SJM vzniklého za účinnosti obč. zák. a zaniklého za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., soud postupuje podle zákona č. 89/2012 Sb., dále též „o. z.“). Společné členství manželů zaniká dle § 739 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), v aktuálním znění, (dále jen „ZOK“), vypořádáním SJM nebo marným uplynutím lhůty pro jeho vypořádání podle o. z. (§ 741). Za situace, kdy se účastníci jako bývalí manželé nedohodli jinak, je třeba při vypořádání ex offo primárně vyjít z premisy dané § 742 písm. a) o. z., že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Při rozhodování, kterému z manželů vypořádávanou položku přikázat, je třeba přihlédnout ke kritériím tzv. zásluhovosti upraveným v § 742 písm. d), e) a f) o. z., a tedy přihlédnout k potřebám nezaopatřených dětí, dále k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost a jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkové hodnoty náležející do společného jmění. V řízení bylo prokázáno, že syn účastníků, coby nezletilý byl svěřen do společné péče účastníků (nikoliv tedy výlučné péče žalovaného) a bydlel tedy střídavě u žalobkyně a žalovaného, navíc u žalovaného v Bytě po dobu jeho nočních směn. Byt, resp. Družstevní podíl byl nabyt po rodičích žalovaného a žalovaný s již zletilým, nadále však nezaopatřeným synem účastníků, Byt spoluužívá a žalobkyně nemá o Družstevní podíl zájem, když svoji bytovou situaci již má vyřešenu. Za situace, kdy nelze při vypořádávaní jediné položky SJM dosáhnout ideálního stavu „nulového vypořádacího podílu“ a je třeba tuto položku přikázat do výlučného vlastnictví jednoho z manželů, hovoří kritéria shora citovaná ve prospěch přikázání Družstevního podílu žalovanému. Obvyklá cena této majetkové hodnoty, která je předmětem vypořádání SJM, činí 2,3mil. Kč a vypořádací podíl při rovnosti podílů (§ 742 písm. a) o. z.) činí 1,15mil. Kč.

8. Žalovaný se domáhal aplikace disparity podílů v jeho prospěch. Argumentoval tím, že v případě uložení povinnosti k vyplacení jakéhokoliv podílu žalobkyni by s ohledem na jeho finanční možnosti a neschopnost opatřit takové peněžní prostředky jinak, byl nucen Družstevní podíl prodat a spolu s nezletilým synem by takto byl nucen sdílet zhoršené životní podmínky a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. K tomu je třeba uvést, že je zajisté v zájmu nezaopatřeného již zletilého syna účastníků, který v předmětném Bytě nadále bydlí zachovat Družstevní podíl s nájmem tohoto Bytu spojený nadále ve vlastnictví jednoho z jeho rodičů, což však není možné s ohledem na nesolventnost žalovaného (viz níže) a nezájem o Družstevní podíl ze strany žalobkyně. Samo tvrzení o „rapidním“ zhoršení životních podmínek v souvislosti s prodejem Bytu je neadekvátní, když prodejem dojde k transformaci hodnoty Bytu na disponibilní peněžní prostředky, které finanční situaci nezhorší, natož „rapidně“ a výživné pro dosud nezaopatřeného syna nesou rovným dílem oba rodiče, jak plyne z rozsudku opatrovnického soudu shora. Nadto byl takový argument žalovaným použit v době nezletilosti syna účastníků. Žalovaným odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nadto dopadá na zcela jinou situaci, kde jde o více nezletilých dětí ve věku blízkém věku dospělosti, které však byly svěřeny do výchovy otce a výživné stanovené soudem matce ve výši 1 000 Kč a 800 Kč měsíčně nebylo svou výší částkou, která by v tamní věci zajistila v plném rozsahu uspokojování potřeb nezletilých, vůči nimž i tamní žalovaný plnil svou vyživovací povinnost. V nyní projednávané věci je syn již zletilý, nikdy nebyl ve výlučné péči jednoho z rodičů a výživné nebylo ani jednomu z rodičů při společné péči stanoveno. Rovněž argument žalovaného, že by důvodem k takové disparitě s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], mělo být i to, že to byla žalobkyně, kdo opustil společnou domácnost a odstěhovala se za svým novým partnerem a nezletilého syna účastníků ponechala v péči žalovaného, není případný, neboť, jak již shora uvedeno, syn účastníků se nikdy nenacházel ve výlučné péči žalovaného a manželství účastníků až do rozvodu „nijak nevybočovalo z běžného manželského soužití čtyřčlenné rodiny s dvěma dětmi bydlící v družstevním bytě“, který postupně „obnovovali a doplňovali“, „udržovali a zvelebovali“ a společně v něm hospodařili do března 2021 a bydleli „do července 2021“, kdy se z něj žalobkyně odstěhovala ke svému tehdejšímu příteli. V tomto odstěhování se žalobkyně za svým přítelem poté, co již manželství bylo de facto rozvráceno tím, že „manželé nedokázali vyřešit dlouhodobé problémy, které vyplývaly z jejich rozdílných povah a rozdílných názorů a neschopnosti shodnout se na běžných záležitostech týkajících se manželství“, nelze spatřovat kvalifikovaný důvod pro aplikaci jakékoliv disparity podílů; šlo toliko o završení předchozího faktického rozvratu (srovnej: „uvedené pak bylo završeno tím, že manželka za trvání manželství porušila manželskou věrnost a navázala jiný partnerský vztah“). Odkazy žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou nepřípadné, když ve věci sp. zn. [spisová značka] šlo o značně vygradovanou situaci tzv. domácího násilí, zanedbávání výživy nezletilého, či vydírání jednáním vždy jednoho z manželů vedoucím k vyloučení z bytového družstva, ve věci sp. zn. [spisová značka] rovněž o domácí násilí, ale na druhou stranu jasný závěr, že „nelze snížit vypořádací podíl jednoho z manželů na zaniklém společném jmění jen proto, že zjevnou příčinou rozvratu manželství byl jeho mimomanželský vztah“, pokud by „nevěra“ současně „vedla k výrazně snížené péči o děti a rodinu, měla za následek negativní promítnutí na hospodaření se společným majetkem“ „nebo by se jednalo o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl“; již toliko z těchto citací z odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že na shora prokázaný skutkový stav v nyní projednávané věci nelze uvedená rozhodnutí aplikovat. Pokud dále žalovaný odkázal též na rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka], pak uvedené rozhodnutí především sumarizuje závěry obou shora již citovaných rozhodnutí; nadto však cituje jiné rozhodnutí, podle kterého se při posuzování zásluh o nabytí členského podílu v bytovém družstvu nepřihlíží k zásluhám účastníka na získání družstevního bytu ani k rozsahu jeho užívání účastníky, když tyto okolnosti nemohou být důvodem pro finanční zvýhodnění některého z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) s tím, že takové závěry jsou relevantní pro určení kterému z bývalých manželů družstevní podíl přikázat a nelze je „podruhé“ promítat negativně do rozhodnutí o disparitě vypořádacích podílů; jedna a táž skutečnost by tak byla opakovaně přičítána k tíži účastníka. I v nyní projednávané věci, avšak v případě, kdy by žalovaný byl dostatečně solventní, by se tak zásluha žalovaného o nabytí Družstevního podílu po jeho rodičích projevila v přikázání Družstevního podílu do jeho výlučného vlastnictví. Tím je také odůvodněno to, že neleze o jakékoliv disparitě podílů uvažovat ani s ohledem na třetí z argumentů žalovaného, že se o nabytí Družstevního podílu zasloužil výlučně žalovaný tím, že jej spolu se žalobkyní jako tehdejší manželé nabyli od otce žalovaného, který to slíbil matce žalovaného v souvislosti s jejich ústní dohodou po rozvodu jejich manželství v roce 1989 při trvalém opuštění do té doby společného družstevního bytu matkou žalovaného. Pokud žalovaný při této své „zásluhovosti“ a pro aplikaci disparity 1:100 % ve svůj prospěch odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], pak i uvedený odkaz je nepřípadný, když v tamní věci byla aplikována disparita 75 % ku 25 % přesto, že se manželka domáhala poměru 1:100 %, avšak za situace, kdy tamní (bývalý) manžel „před mnoha léty opustil společnou domácnost a celou rodinu, včetně čtyř dětí, a neplatil žádné úhrady na domácnost. Naopak po celou dobu odděleného soužití lehkovážným jednáním SJM zatěžoval dluhy, jež splácela výlučně manželka. Pokud by tak nečinila, hrozila by rodině (bývalé) manželky exekuce, jež by postihla jediný společný majetek, tj. vypořádávanou bytovou jednotku. Prostředky k úhradě dluhů získávala souběžným vykonáváním více pracovních poměrů.“ I v posledně citované věci tak jde o natolik excesivní jednání jednoho z bývalých manželů na úkor jejich SJM, které je nesouměřitelné se skutkovým stavem prokázaným ve věci nyní projednávané. Pokud žalovaný konečně odkazoval i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a učinil tak s tím, že uvedené rozhodnutí obsahuje obecná kritéria k aplikaci disparity podílů, pak ani toto rozhodnutí neobsahuje jiná kritéria použitelná pro toto řízení, než ta, které jsou obsažena již v rozhodnutích shora citovaných a která na nyní projednávanou věc nedopadají. Rozhodovací praxe soudů vychází z toho, že pro posouzení disparity je vedle okolností samotných nutno přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence. V nyní projednávané věci však žalovaným shora tvrzené důvody disparity nejenže nepřekračují intenzitu obvyklou pro vzájemně zhoršené vztahy manželů v době rozvodového řízení, navíc však v poměru délky manželství účastníků 22 let došlo k zásadním projevům příčin rozvratu manželství zhledaných při rozvodu, že manželé již „nedokázali řešit dlouhodobé problémy, které vyplývaly z jejich rozdílných povah a rozdílných názorů a neschopnosti shodnout se na běžných záležitostech týkajících se manželství“, jakož i k jimi vyvolanému následku v podobě navázání jiného partnerského vztahu žalobkyní, v poměrně krátkém časovém úseku „cca 2 let“ (srovnej tvrzení žalovaného v návrhu na rozvod ze dne [datum]); jinak řečeno, do té doby z pohledu manžel a bylo vše v běžných mezích. Shora uvedené tři důvody k disparitě dle žalovaného (tj. získání Bytu od rodičů žalovaného, opuštění společné domácnosti žalobkyní, tíživá finanční situace v případě povinnosti vyplacení vypořádacího podílu) neshledal soud způsobilými k založení disparity podílů ani v jejich vzájemném souhrnu. K disparitě, neboli odklonu od rovnosti podílů bývalých manželů, soud tedy nepřistoupil.

9. Soud poté, co dovodil shora, že vypořádávaná majetková hodnota je součástí vypořádávaného SJM účastníků a nepřistoupil k disparitě, dále za situace, kdy žalobkyně nemá o Družstevní podíl zájem (nelze tak aplikovat jako důsledek nesolventnosti druhého z manželů přikázání do jejího výlučného vlastnictví ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], či sp. zn. [spisová značka]) na rozdíl od žalovaného, v jehož prospěch navíc svědčí shora již citovaná kritéria, přistoupil k posouzení tzv. solventnosti žalovaného, tedy jeho schopnosti vypořádací podíl žalobkyni v přiměřené době vyplatit. Otázkou, k jakému okamžiku je třeba doložit schopnost vyplatit vypořádací podíl, se Nejvyšší soud zabýval v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. [spisová značka], ve které řešil tuto problematiku v poměrech podílového spoluvlastnictví, jeho závěry však platí i pro spoluvlastnictví bezpodílové (SJM): „Solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Toliko výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, za předpokladu, že z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že daný spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá (například probíhá-li dědické řízení, po jehož skončení by měl spoluvlastník patřičné finanční prostředky zdědit, či má-li finanční prostředky po omezenou dobu fixované na spořicím účtu či dluhopisovém listu). Zde se ovšem jedná vždy o přísné posouzení individuálních skutečností a hodnocení důkazů v konkrétní věci. Není-li tedy najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, pak podmínka solventnosti není splněna. Nelze totiž na druhého spoluvlastníka, jemuž má připadnout vypořádací podíl, přenášet riziko, že by musel náhradu vymáhat exekučně.“ Žalovaný nedisponuje dostatečnými prostředky na vypořádání podílu manželky ve výši 1,15mil. Kč, nemá žádné finanční úspory, a přes poučení a výzvu soudu u jednání dle § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř. včetně následků z toho plynoucích, nebyl schopen prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru apod.; naopak výslovně uvedl, že o jakýkoliv úvěr apod. žádat nebude, neboť by mu nebyl přiznán a pro případ uložení povinnosti k vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni by byl Byt nucen prodat. Soud tedy v souladu s ustanovením § 712 o. z. ve spojení s § 1147 o. z. přistoupil k nejzazšímu způsobu vypořádání, který byl shledán možným i v poměrech vypořádání SJM rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a nařídil prodej vypořádávané majetkové hodnoty ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi účastníky v poměru 1:1, když není možné pro jeho nesolventnost věc přikázat žalovanému a žalobkyně o ni nemá zájem a rozdělení Družstevního podílu není s ohledem na jeho specifický charakter jakož i úpravu v ustanovení § 738 ZOK možné, neboť je tady pouze jediný Byt s Družstevním podílem a členstvím v bytovém družstvu spojený.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22, ze dne [datum], který odkazem na svá do té doby nejednotná rozhodnutí (srov. zejm. usnesení ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 1637/09, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 356/11, ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 738/14, ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2421/16, ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2198/18, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 697/18, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 443/19 nebo ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4109/19), která akceptovala rozhodovací praxi obecných soudů založenou na tzv. úspěchu ve věci, změnil svou dosavadní rozhodovací praxi, která dostatečně nezohledňovala zvláštní povahu řízení typu tzv. iudicia duplex, a přiklonil se k principu, že v případě iudicia duplex (např. řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o vypořádání spoluvlastnictví) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že výjimečně lze aplikovat ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., budou-li shledány zvláštní okolnostmi případu, zejména pak např. šikanózní výkon práva či zneužití práva (srovnej k tomu též nálezy sp. zn. II. ÚS 572/19 a sp. zn. I. ÚS 262/20). V nyní projednávané věci však šikanózní výkon práva či jeho zneužití jednoho vůči druhému z účastníků tohoto řízení soud neshledal, a proto k užití stanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. nepřistoupil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Jelikož každý z účastníků zaplatil dle § 141 o. s. ř. zálohu na důkaz znaleckým posudkem 4 000 Kč a podíl ze skutečně zaplaceného znalečného 7 937 Kč činí u každého z nich 3 968,50 Kč, bylo rozhodnuto o vrácení přeplatku takto vzniklého každému z účastníků po 31,50 Kč.

12. O nákladech vzniklých státu v souvislosti s vyplaceným znalečným, kdy účastníci byli úspěšní ve stejné míře a již zaplacená záloha každým z účastníků po 3 968,50 Kč plně pokrývá náklady na znalecký posudek vypracovaný v řízení za 7 937 Kč, bylo rozhodnuto dle § 148 o. s. ř. toliko deklaratorně, aby se takto již zaplacená náhrada nákladů nestala bezdůvodným obohacením na straně státu.

Poučení