17 C 45/2021-58

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Hany Stuchlíkové a přísedících Renaty Přenosilové a Mgr. Vladimíra Lanka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 4. 2021 je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 20.554 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] et. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou dne 7. 6. 2021 domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 4. 2021 je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je zaměstnán u žalované od 1. 7. 2015 na základě pracovní smlouvy uzavřené téhož dne, a to na pracovní pozici dělník - obráběč, zámečník. Žalobce byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti, která vyústila až ve vznik invalidity, o čemž dne 8. 2. 2021 informoval žalovanou, poté se opakovaně na žádost jednatele žalované, pana [příjmení] [jméno] [příjmení], dostavil na pracoviště za účelem řešení situace, kdy ovšem jediným návrhem řešení situace ze strany žalované bylo ukončení pracovního poměru žalobce dohodou, návrh dohody o ukončení pracovního poměru však žalobce neakceptoval. Žalovaná žalobci žádným způsobem nepřidělovala práci, nepřidělila mu ani žádné pracovní směny k výkonu práce, žalobci bylo ze strany žalované po ukončení jeho pracovní neschopnosti pouze nařízeno čerpání zbývající dovolené v délce 7 dnů, dále si žalovaná od žalobce vyžádala vrácení všech poskytnutých pracovních pomůcek a klíčů od pracoviště, které žalobce žalované k její výzvě odevzdal, poté již neměl ani přístup na pracoviště. Žalovaná žalobce odeslala na lékařskou prohlídku k posouzení zdravotní způsobilosti až dne 30. 3. 2021, přičemž podle lékařského posudku o posouzení zdravotní způsobilosti ze dne 30. 3. 2021, vystaveném poskytovatelem pracovně lékařských služeb [anonymizováno] [jméno] [příjmení], žalobce pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu tohoto druhu práce u žalované. Dne 9. 4. 2021 doručila žalovaná žalobci do vlastních rukou písemnost označenou jako okamžité zrušení pracovního poměru odůvodněné dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, kterým ukončuje pracovní poměr žalobce, a to dokonce zpětně již ke dni 9. 2. 2021, a jež odůvodněno tím, že se žalobce nedostavil na pracoviště k výkonu práce. Toto okamžité zrušení pracovní poměru však žalobce považuje za neplatné a šikanózní, neboť jeho odůvodnění je zcela liché a nepravdivé.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, uvedla, že má za to, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce je platné a zakládá se na zcela podloženém argumentu, kdy zaměstnanec bez jakékoliv omluvy po ukončení pracovní neschopnosti nezačal chodit do zaměstnání, absence nijak neodůvodnil, a tudíž měl neomluvené pracovní směny, a to minimálně od 9. 2. 2021 do 24. 3. 2021. Na toto porušení byl upozorněn doporučeným dopisem a v zákonem stanovené lhůtě s ním byl rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením z důvodu porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná popírá, že by žalobce po ukončení pracovní neschopnosti navštívil ihned pracoviště a řešil se zaměstnavatelem jeho další pracovní uplatnění, resp. že by ho informoval o svém zdravotním stavu a požadoval převod na jinou práci a seznam směn. Následně nechtěl jednatel žalované žalobci způsobit problémy v rámci možné podpory a chtěl z důvodu jeho nedocházení do práce ukončit pracovní poměr dohodou. Na tuto žalobce nereagoval a teprve až v druhé půli měsíce března sdělil e-mailem žalované, že dohodu neakceptuje z důvodu, že v dohodě není řešeno tříměsíční odstupné. S ohledem na toto sdělení měla žalovaná otázku možné dohody za ukončenou. Vzhledem k tomu, že se pak žalobce pouze dostavil na pracoviště a vyklidil svou skříňku a předal klíče od pracoviště, aniž ukončil pracovní poměr, rozhodla se žalovaná ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením, když příslušný dokument se žalované podařilo doručit do vlastních rukou žalobce dne 9. 4. 2021. Přímým nadřízeným žalobce pak je jednatel žalované. Podkladem pro okamžité zrušení byla neomluvená absence žalobce po ukončení jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti. Na porušení povinností zaměstnance byl žalobce upozorněn doporučeným dopisem s tím, že ani na základě tohoto dopisu nedošlo k nápravě závadného stavu.

3. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) z dopisu ze dne 6. 5. 2021, že žalobce sdělil žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 4. 2021 považuje za neplatné a že trvá na dalším zaměstnávání, -) z pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2015, že žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici dělník-obraběč, s tím, že termín nástupu do práce byl sjednán na 1. 7. 2015, -) z žádosti o provedení prohlídky pracovně lékařské péče pro zaměstnance po dlouhodobé pracovní neschopnosti, že dne 30. 3. 2021 žalovaná požádala o posouzení zdravotního stavu žalobce, -) z lékařského posudku ze dne 30. 3. 2021, že ho vystavila [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že šlo o mimořádnou lékařskou prohlídku s výsledkem, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce (přičemž na tento závěr byl posudek opraven lékařkou, když z počátku byl vyznačen závěr, že žalobce je zdravotně nezpůsobilý), -) z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 17. 2. 2021, že tato listina obsahuje podpis pouze žalované (jako zaměstnavatele), s tím, že v textu dohody se uvádí, že se strany dohodly ve smyslu ustanovení § 49 zákoníku práce, že pracovní poměr žalobce založený pracovní smlouvou ze dne 1. 7. 2015 končí dnem 17. 2. 2021, -) z platového výměru ze dne 1. 4. 2015, že plat žalobce byl stanoven ve výši 100 Kč za hodinu, -) z posudku o invaliditě ze dne 15. 2. 2021, že u žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 50 %, s tím, že den vzniku invalidity byl stanoven 10. 12. 2020, -) výplatní pásky žalobce za měsíc únor 2021, že žalobce tento měsíc čerpal 56 hodin dovolené, -) z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 9. 4. 2021, že žalovaná tohoto dne okamžitě zrušila pracovní poměr s žalobcem z důvodu, že se žalobce od 9. 2. 2021 do 24. 3. 2021 nedostavil na pracoviště k výkonu práce, ani neoznámil důvod své nepřítomnosti žalované, z tohoto důvodu je toto období posuzováno jako neomluvená absence a tím porušení pracovní kázně hrubým způsobem, dále je v této listině uvedeno, že pracovní poměr končí 9. 2. 2021, -) z dopisu ze dne 24. 3. 2021, že žalovaná zaslala žalobci dopis, v němž mu vytýká, že se od 9. 2. 2021 nedostavil do místa výkonu práce, k výkonu práce a návštěvy lékaře, s tím, že ho žalovaná vyzvala, aby tak neprodleně učinil, -) z mailu ze dne 17. 3. 2021, že žalobce odmítl návrh dohody na ukončení pracovního poměru ke dni 17. 2. 2021, s tím, že dále sděluje žalované, že o ukončení jeho pracovní neschopnosti neprodleně informoval svého přímého nadřízeného, že mu však dosud nebyl přidělen plánovaný rozpis směn, ani nebyl odeslán na mimořádnou zdravotní prohlídku, s tím, že žalobce žádá, aby byl do 7 dnů informován o termínu konání této prohlídky, -) z odpovědi na mail ze dne 17. 3. 2021 (výše uvedený), že ještě tohoto dne sdělil jednatel žalované žalobci, že domluvil termín lékařské prohlídky na 30. 3. 2021, -) z mailu ze dne 8. 6. 2021, že právní zástupce žalobce, žádal jednatele žalované o předložení návrhu pracovní pozice s popisem práce a kategorizací rizik v souvislosti s možným převedením žalobce na jinou práci, -) z informace o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, že žalobce byl od 20. 2. 2020 v pracovní neschopnosti, která byla ke dni 8. 2. 2021 ukončena, -) z mailu ze dne 7. 6. 2021, že jednatel žalované opakovaně vyzval žalobce k nástupu do zaměstnání, kde mu bude přidělena práce dle pokynů závodní lékařky, -) z mailu ze dne 3. 6. 2021, že MUDr. [příjmení] poslala žalované pracovní omezení žalobce, -) z lékařské zprávy ze dne 3. 6. 2021 vystavené MUDr. [příjmení], že pracovní omezení žalobce vzhledem k probíhajícímu onemocnění – zákaz práce s výskytem a rizikem vibrací, těžké fyzické zátěže s přenášením břemen nad 10 Kg a na delší vzdálenosti, dále že nedoporučuje práci v pohybu a s nářadím, které vyvíjí vibrace, lehčí práce vsedě možná, -) z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], dcery žalobce, že její otec byl pracovní neschopnosti, která trvala víc než rok, byla ukončena v únoru a poté vyústila k přiznání invalidního důchodu; že když byla otci ukončena pracovní neschopnosti, tak informoval svého mistra [příjmení], neví však přesně, kdy otec mistra formou SMS zprávy informoval, žádná výzva k nástupu do práce mu však doručena nebyla; že ona sama zjišťovala v práci, jak mají postupovat, a zjistila, že v případě ukončení dočasné pracovní neschopnosti by měl zaměstnavatel vyslat zaměstnance na mimořádnou lékařskou prohlídku; že vezla 2x otce do práce, jednou to bylo v březnu, kdy mu pan [příjmení] dával podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru, kterou otec odmítl podepsat, u tohoto jednání však nebyla přítomna, pouze otce vezla do zaměstnání, tato dohoda, kterou mu dával podepsat v březnu pan [příjmení], byla datována k 17. 2., poté pomáhala otci sepsat email adresovaná panu [příjmení], že mu nebyla přidělena směna a že je nutné jej vyslat na mimořádnou lékařskou prohlídku, poté otci emailem přišlo datum prohlídky, ale současně poštou přišel dopis, že se bez omluvy nedostavil do práce a že mu hrozí„ áčko“, následně 30. 3. vezla otce na mimořádnou lékařskou prohlídku, která dopadla tak, že otec není způsobilý práce a poté ho vezla s lékařskou zprávou do zaměstnání, kde zastavila na dvoře a viděla přes okno, jak otec jedná s panem [příjmení], pan [příjmení] mu opět dával podepsat dohodu, což otec odmítl, poté se otec vrátil do auta, a když už chtěli odjet, přišel pan [příjmení] s tím, že má otec vrátit klíče a vyklidit skříňku, což otec udělal, poté dne 9. 4. přijel domů pan [příjmení] a jeden další člověk a předali otci okamžité zrušení pracovního poměru, -) ze svědecké výpovědi MUDr. [příjmení], že vystavovala lékařský posudek pro účely posouzení zdravotní způsobilosti žalobce, že poté v tomto posudku provedla opravu, kdy bylo evidentní, že žalobce je práce neschopen a protože se nevyzná úplně v právnických zkratkách a z lékařského pohledu neviděla rozdíl mezi důvodem C a D, tak původně označila důvod C, že je žalobce zdravotně neuzpůsobilý, po několika dnech jí volal pravděpodobně zaměstnavatel, není si však úplně jistá, že to byl právě zaměstnavatel, že by tam správně měl být uveden závěr D, tedy že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce, proto tuto opravu provedla, pro posudek měla k dispozici lékařské zprávy od specialistů, které přinesl žalobce, žalobce viděla na předchozí prohlídce v prosinci 2018 a poté 30. 3. 2021, kdy v mezidobí přibyly lékařské zprávy, ze kterých vyplývá, že žalobce nově trpí polyneuropatií dolních končetin, byl i hospitalizován, kdy byla provedena lumbální punkce s nějakým nespecifickým nálezem, polyneuropatii potvrdilo i vyšetření EMG, dále je u žalobce přítomen třes horních končetin a výhřez plotýnek, vzhledem k tomu že žalobce byl zařazen do práce kategorie 3, bylo jasné, že s takovou diagnózou se nedá pokračovat v práci této kategorizace, dále uvedla, že zaměstnavatel se na ni nikdy neobrátil s žádostí o další vyšetření žalobce kvůli jiné pracovní pozici vhodné pro žalobce, je pravda, že 3. 6. poslala zaměstnavateli e-mail s pracovním omezením žalobce, ale že by přišla od zaměstnavatele nová žádost o nové vyšetření žalobce, to nepřišla, -) ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], že pracuje u žalované jako mistr výroby, byl tedy nadřízený žalobce, že mu žalobce volal někdy z jara, nejspíš v březnu, ale přesné datum už si nepamatuje, říkal, že mu skončila pracovní neschopnost, že už je přes měsíc doma ale, že do práce nepůjde, protože nevydrží stát na nohou, protože nevěděl, co mu má poradit, tak mu řekl, ať se jde zeptat na pracovní úřad, že mu tam poradí, v práci o tom mluvil s účetní, možná jí i ten telefon předal, aby se s žalobcem domluvila, nebo to jen tlumočil, účetní byla tomuto hovoru přítomna; že žalobce po skončení pracovní neschopnosti určitě byl na firmě a musel odevzdat klíče a tak, ale neví, kdy to bylo, on u toho nebyl; do toho telefonátu, který proběhl, o žalobci nic nevěděl, žil v domnění, že je žalobce stále nemocen, žádný oficiální doklad o ukončení pracovní neschopnosti žalobce neviděl, dozvěděl se o tom, až když mu to žalobce řekl, -) z účastnické výpovědi žalované (jejího jednatele), že žalobce byl rok v pracovní neschopnosti, o tom, že mu tato pracovní neschopnost končí, se dozvěděli od sociálky, kdy zpráva došla do datové schránky, a to dne 8. 2., od té doby o žalobci skoro měsíc neslyšeli, neměli o něm žádné informace, když byl žalobce u něj, tak se ho ptal, koho měl informovat, stejně tak se ho dotazoval emailem, ale na to nikdy neodpověděl, vůbec nevěděli, co se s ním děje, dohodu žalobci nabídl proto, aby se mohl bez problémů přihlásit na pracák, návštěvy žalobce proběhly 2, byly někdy koncem února, začátkem března, to žalobci nabízel dohodu; že po ukončení pracovní neschopnosti žalobce nevyzývali, aby přišel do práce, je to snad povinnost zaměstnance přijít po ukončení pracovní neschopnosti do práce, ale on nepřišel, ženské se ptaly, co mají dělat, tak jim řekl, že má ještě nějakou dovolenou, tak ať mu napíšou dovolenou, na mimořádnou lékařskou prohlídku ho neposílali, nevěděli na základě čeho, neměli od žalobce žádné informace, ve firmě nejde o nějaký směnný provoz, normálně chodí 5 dnů v týdnu na 8 hodin, jsou malé zámečnictví; dále uvedl, že jednání s žalobcem probíhalo 17. 3. a dohoda o ukončení pracovního poměru byla datována zpětně k 17. 2., což bylo datum, kdy žalobci končila dovolená, dovolenou žalobci nijak formálně nenařídil, je to běžná praxe, že když lidé nepřijdou do práce, tak se jim to vykáže jako dovolená, neví, proč nebyla vyčerpána celá zbývající dovolená z minulého roku, -) z účastnické výpovědi žalobce, že se žalované po ukončení pracovní neschopnosti ozval někdy 25. 2., kdy mluvil telefonicky s panem [příjmení], s tím, že mu bylo řečeno, že půjde do invalidního důchodu, tak se chtěl zeptat v práci, jak postupovat do přiznání důchodu, pan [příjmení] mu řekl, že taky neví, ať se ozve na pracovní úřad, neřekl mu, že má přijít do práce to nějak vyřešit, po tomto telefonátu mluvil s jednatelem, který mu předložil dohodu o ukončení pracovního poměru, se kterou ovšem nesouhlasil, poté šel 30. 3. na prohlídku, ještě ten den dovezl posudek na firmu, a když odcházel, tak za ním přišel jednatel, ať si vyklidí skříňku, po tomto jednání až do 9. 4. žádné další jednání neproběhlo, od 8. 2., kdy mu byla ukončena pracovní neschopnost, až do jeho telefonátu se po něm z firmy nikdo nesháněl, nikdo ho nekontaktoval, že by měl nastoupit do práce; dále uvedl, že žádal na sociálce o prodloužení pracovní neschopnosti a ti mu pak volali, že mu zapomněli poslat dopis a poslali ho na posudkovou kontrolu, kde mu řekli, že půjde do invalidního důchodu, neví však, zda toto proběhlo před ukončením pracovní neschopnosti nebo až po ní, zpráva o ukončení pracovní neschopnosti mu došla, s tím, že se čeká na posouzení invalidity, ukončení pracovní neschopnosti proběhlo přes sociálku, nebylo to tak, že by byl na kontrole a lékařka by mu pracovní neschopnost ukončila.

4. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici dělník-obráběč od 1. 7. 2015 (jak plyne z pracovní smlouvy), že žalobce byl od 20. 2. 2020 v pracovní neschopnosti až do 8. 2. 2021 (jak vyplývá z informace o ukončení dočasné pracovní neschopnosti), že se však po ukončení pracovní neschopnosti hned nedostavil na pracoviště a neinformoval žalovanou o svém zdravotním stavu, což se stalo až formou telefonického rozhovoru s nadřízeným žalobce zřejmě koncem února, kdy během tohoto rozhovoru žalobce sdělil, že jeho zdravotní stav neumožnuje výkon práce a že mu bude přiznán invalidní důchod, s tím, že se žalobce dotazoval na další postup a bylo mu doporučeno, ať se obrátí na úřad práce, nadřízený žalobce jej však nevyzval, aby se dostavil na pracoviště vzniklou situaci řešit, či k výkonu práce (jak plyne s výpovědi žalobce i svědků [příjmení] a [příjmení], svědek [příjmení] sice uvedl, že hovor proběhl zřejmě v březnu, ovšem jistě si to nepamatuje), následně dne 17. 3. se žalobce dostavil na pracoviště na jednání s jednatelem žalované (což plyne jak z výpovědi svědkyně [příjmení], i účastnických výpovědí žalobce i jednatele žalované), kdy žalobci bylo nabídnuto uzavření dohody o ukončení pracovního poměru, což však žalobce následně mailem odmítl a dále žalované sdělil, že o ukončení jeho pracovní neschopnosti neprodleně informoval svého přímého nadřízeného, že mu však dosud nebyl přidělen plánovaný rozpis směn, ani nebyl odeslán na mimořádnou zdravotní prohlídku, s tím, že žalobce žádá, aby byl do 7 dnů informován o termínu konání této prohlídky (jak plyne z mailu ze dne 17. 3. 2021), na což mu jednatel žalované odpověděl, že domluvil termín lékařské prohlídky na 30. 3. 2021, jak vyplývá z odpovědi na výše uvedený mail ze dne 17. 3. 2021, že žalovaná následně dne 24. 3. 2021 vytkla žalobci, že se od 9. 2. 2021 nedostavil do místa výkonu práce, k výkonu práce a návštěvy lékaře, s tím, že ho žalovaná vyzvala, aby tak neprodleně učinil (jak plyne z dopisu z tohoto dne), že dne 30. 3. 2021 se žalobce podrobil lékařské prohlídce u MUDr. [příjmení], s výsledkem, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce, přičemž na tento závěr byl posudek opraven lékařkou, když z počátku byl vyznačen závěr, že žalobce je zdravotně nezpůsobilý (jak vyplynulo jak z výslechu svědkyně [příjmení], tak z lékařského posudku ze dne 30. 3. 2021), z lékařské prohlídky žalobce odvezla na pracoviště svědkyně [příjmení], kde žalobce jednal opět s jednatelem žalované a když odcházel, tak za ním přišel jednatel, ať si vyklidí skříňku a odevzdá klíče (jak plyne z výpovědi žalobce i svědkyně [příjmení]) a že poté dne 9. 4. 2021 žalovaná doručila žalobci okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu, že se žalobce od 9. 2. 2021 do 24. 3. 2021 nedostavil na pracoviště k výkonu práce, ani neoznámil důvod své nepřítomnosti žalované, z tohoto důvodu je toto období posuzováno jako neomluvená absence a tím porušení pracovní kázně hrubým způsobem (jak plyne z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 9. 4. 2021). Dále bylo zjištěno, že po ukončení pracovní neschopnosti žalobce žalovaná žalobce nijak nevyzývala až do odeslání dopisu ze dne 24. 3. 2021, aby přišel do práce (jak plyne z výpovědi žalované i svědka [příjmení]), a že protože žalobce nepřišel do práce, byla zpočátku řešena jeho nepřítomnost vykázáním jako dovolená (což vyplývá z výpovědi žalované), že u žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 50 %, s tím, že den vzniku invalidity byl stanoven 10. 12. 2020 (jak plyne z posudku o invaliditě ze dne 15. 2. 2021) a že se žalobce dne 6. 5. 2021 dovolal u žalované neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a sdělil jí, že trvá na dalším zaměstnávání (jak plyne z dopisu ze dne 6. 5. 2021). Soud ve věci sice provedl i další důkazy, ovšem ty se ve světle důkazů shora uvedených a s ohledem na právní hodnocení věci projevily jako nadbytečně provedené, a proto k nim soud dále nepřihlížel.

5. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 9. 4. 2021 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále jen„ zák. práce“).

6. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

7. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

8. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302–304 zák. práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dále též jen„ pracovní povinnosti“) právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje – jak vyplývá z ustanovení § 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce – mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru (§ 55 odst. 1 písm. b), § 52 písm. g) část věty před středníkem zák. práce).

9. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým z nich je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněného pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3034/2016 uveřejněného v časopise Právní rozhledy č. 5/2017, s. 40, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3325/2012).

10. Okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce výjimečným opatřením (srov. dikci ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce„ Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy,...“). K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1218/2005, uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5727/2015).

11. Mezi základní povinnosti zaměstnance – jak již bylo zmíněno - patří povinnost podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době (§ 38 odst. 1 písm. b), § 301 odst. 1 písm. a), b) zák. práce). Naproti tomu zaměstnavatel je - mimo jiné - povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti (§ 103 odst. 1 písm. a) zák. práce). Z uvedeného je zřejmé, že porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci tím, že podle pokynu zaměstnavatele odmítá v pracovní době osobně konat práce podle pracovní smlouvy (nebo vůbec nastoupit do práce a být přítomen na svém pracovišti), se může zaměstnanec dopustit mimo jiné jen tehdy, má-li podle pokynu zaměstnavatele vykonávat takové práce, pro jejichž výkon je (objektivně) zdravotně způsobilý. Odmítnutí výkonu práce, byť dohodnuté v pracovní smlouvě, pro jejíž výkon není zaměstnanec zdravotně způsobilý, tedy není porušením právních předpisů, a tudíž ani důvodem pro rozvázání pracovního poměru pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 3. 1979 sp. zn. 5 Cz 12/79, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1980 pod č. 31). Obdobně - s ohledem na shora podaný výklad - nemůže být posouzena jako neomluvená (a tedy jako porušení právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci) ani případná nepřítomnost zaměstnance v práci, kterou zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (objektivně) není schopen vykonávat (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 2006 sp. zn. 21 Cdo 2779/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 1. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3806/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2016 sp. zn. 21 Cdo 451/2015).

12. V posuzovaném případě byla u žalobce ukončena jeho pracovní neschopnost, přesto se jeho zdravotní stav nezlepšil a ani po ukončení této pracovní neschopnosti nebyl žalobce zdravotně způsobilý vykonávat pro žalovanou dosavadní práce, tedy konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době (jak vyplývá jednak z posudku o invaliditě ze dne 15. 2. 2021, kterým byl žalobce uznán invalidním, tak i z lékařského posudku ze dne 30. 3. 2021, vystaveného MUDr. [příjmení]). Proto dle názoru soudu nebylo jednání žalobce, které bylo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru (tedy jeho neomluvené absence) porušením jeho povinnosti, pro kterou by mohla žalovaná pracovní poměr žalobce platně okamžitě zrušit podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, proto žalobě vyhověl a rozhodl, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 4. 2021 je neplatné. Žalobci však lze vytknout, že o svém zdravotním stavu včas (tedy ihned po skončení pracovní neschopnosti) neinformoval žalovanou, toto pochybení žalobce ale dle názoru soudu jednak nedosahuje intenzity hrubého porušení právních předpisů, jednak (a to především) toto chování žalobce nebylo uplatněno jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, proto toto pochybení žalobce nemohlo mít na platnost okamžitého zrušení pracovního poměru vliv.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce představovaly náklady vynaložené na úhradu soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, dále pak náklady jeho právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), tj. odměna za 5 úkonů právní pomoci po 2.500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu – a to převzetí zastupování, 2 x písemné podání – předžalobní výzva a sepis žaloby a 2 x účast u soudního jednání), 5 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), a náhrada za ztrátu času v počtu 12 půlhodin, tj. 12 x 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Dále právnímu zástupci náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 3.354 Kč, když osobním automobilem se spotřebou 8 l /100 km bylo ujeto 472 km (účast na 2 jednáních), při ceně benzinu dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve výši 33,80 Kč, náhrada za použití silničního motorového vozidla činí 4,40 Kč za každý 1 km jízdy (srov. § 1 vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad). Náklady řízení v celkové výši 20.554 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) a to do tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení