17 C 59/2024 - 67

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 1 827 097 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 827 097 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 127 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 1 827 097 Kč. Nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o přepravě automatické linky na kompletaci nábojů (dále jen „stroj“) v hodnotě 1 987 000 Kč bez DPH (2 404 270 Kč včetně DPH). [adresa] dodání bylo sídlo společnosti [Anonymizováno]-[právnická osoba]., [adresa]. Přeprava měla být realizována [datum]. Smlouva byla sjednána telefonicky, neboť žalovaná pro žalobkyni již realizovala dopravu vícekrát. Žalovaná byla upozorněna na hodnotu přepravovaného stroje i jeho hmotnost. Nakládka proběhla dne [datum] ve [adresa], kde za žalovanou provedl nakládku její zaměstnanec, řidič [adresa] (dále jen „řidič“), přičemž při nakládce spolupracoval s jednatelem žalobkyně. Téhož dne dorazilo vozidlo žalované do místa vykládky a řidič začal s vykládkou stroje. Vykládce byli přítomni [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Ze strany řidiče došlo k porušení zásad bezpečné manipulace se zásilkou, v důsledku čehož došlo k pádu stroje na asfalt v areálu a zničení celého stroje. Řidič naložil stroj v nákladním vozidle na paletový vozík a vyjel s ním na hydraulické čelo nákladního vozu, kde však náklad nezajistil proti pohybu, naopak nechal paletu na paletovém vozíku zvednutou. Paleta se strojem se nacházela ve vzduchu a jediný kontakt s hydraulickým čelem vozidla představovala volně se otáčející kolečka platového vozíku. Následně při manipulaci s hydraulickým čelem řidič zjevně zaměnil páky ovládání a čelo naklonil směrem dolů, v důsledku čehož došlo vzhledem k nezajištění nákladu k jeho sjetí z čela a k jeho nevratnému poškození. Uvedené vyplývá z fotodokumentace pořízené po pádu stroje, která zachycuje hydraulické čelo, které je sklopené směrem dolů, dále je vidět vyjetý píst paletového vozíku. Po opětovné nakládce již rozbitého stroje je pak čelo zachyceno ve vodorovné poloze a je zjevné, že není poškozené. Po vykládce byl na místě sepsán protokol o nepřevzetí, ve kterém je výslovně uvedeno, že při vykládce řidičem došlo k pádu stroje, přičemž protokol je podepsán řidičem a pány [jméno FO] a [jméno FO]. Žalovaná uplatnila u své pojišťovny nárok na náhradu škody z odpovědnostního pojištění. Likvidace pojistné události byla ukončena s tím, že byl stanoven limit odpovědnost ve výši 159 903 Kč a tato částka byla vyplacena žalobkyni. V důsledku jednání žalované vznikla žalobkyni poškozením stroje škoda ve výši 1 987 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k náhradě škody, ta však nárok odmítla. Žalobkyně uvedla, že předmětná smlouva o přepravě se mj. řídila některými ustanoveními Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě [vyhláška ministerstva zahraničních věci č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), ve znění pozdějších protokolů (dále jen „CMR“)], a to zejména v otázce odpovědnosti dopravce. Věnovala se otázce uplatnění limitace škody dle hmotnosti nákladu ve vztahu k zavinění dopravce a uvedla, že v jednání žalované je třeba spatřovat hrubou nedbalost.

2. Žalovaná zaujala vůči nároku žalobkyně negativní postoj. Uvedla, že v součinnosti s jejím odpovědnostním pojistitelem z důvodu vstřícnosti nerozporovala standardní objektivní odpovědnost dopravce dle čl. 17 odst. 1 CMR, přestože průběh škodní události nebyl spolehlivě zjištěn. Za nesporné proto označila, že splnila svojí náhradovou povinnost dle čl. 23 a 25 CMR v rozsahu 159 903 Kč. Ke skutkovému průběhu žalovaná připomněla, že žalobkyně u ní objednala přepravu různých zařízení již dříve, přičemž tyto dřívější případy vždy proběhly řádně, a to za použití vozidla [Anonymizováno]. V obou dřívějších případech provedla nakládku žalobkyně prostřednictvím vysokozdvižného vozíku (dále jen „VZV“) a vykládku pak daný příjemce svými zaměstnanci. V případě sporné dodávky žalovaná uvedla, že doprava byla sjednána již na den [datum] s tím, že měla od žalobkyně informace, že se jedná o přepravu obdobného stroje, jako v předchozích případech. Hmotnost a rozměry stroje ovšem sděleny nebyly (skutečná hmotnost stroje byla zjištěna až při likvidaci pojistné události pojistitelem a činila 637 Kg). Žalovaná se na nakládku stroje dostavila s vozem [Anonymizováno], které se právě v minulých případech, na které žalobkyně odkazovala, ukázalo jako vhodné. Vyšlo nicméně najevo, že údaje o váze a rozměrech stroje nebyly správné a dané vozidlo pro přepravu stroje vhodné není. Následující den přistavila žalovaná větší vozidlo [Anonymizováno]. Nakládka stroje proběhla žalobkyní jakožto odesílatelkou za asistence řidiče a současně s pomocí vysokozdvižného vozíku (dále jen „VZV“) a hydraulického čela vozidla. Samotná přeprava byla navíc o týden odložena právě proto, že na místě vykládky nebyl k dispozici VZV. Ten se nakonec na místě vykládky nenacházel ani ve sjednaný den, přestože žalobkyně žalovanou ujistila, že VZV na místě vykládky k dispozici bude. Řidič sám přitom nemohl být technicky schopen stroj bez asistence vyložit. Při uzavření smlouvy o přepravě nebyl závazek žalované k nakládce a vykládce stroje ujednán, což by s ohledem na rozměry stroje ani nebylo možné. Zdůraznila, že pokud nebyla smluvně zavázána k nakládce a vykládce stroje, končí její odpovědnost v takové situaci přistavením vozidla příjemci k vykládce. Odpovědnost za vykládku tedy nesl příjemce, a to včetně odpovědnosti za jednání posádky vozidla (řidiče [jméno FO]). Po dopravení stroje na místo se za příjemce dostavili pánové [jméno FO] a [jméno FO], kteří chtěli stroj složit otevřenou střechou. Taková možnost však u daného typu vozidla není možná. Vykládka pak byl učiněna dle dispozic uvedených zástupců příjemce tak, že tito stroj přidržovali a řidič ovládal hydraulickou plošinu v souladu s manuálem. Žalované pak není známo, jak došlo k sesutí stroje. Žalovaná zásadně nesouhlasila s tím, že by žalobkyni vznikl nárok na plnou náhradu škody, neboť v daném případě nebyly splněny podmínky hrubé nedbalosti v jednání řidiče ve smyslu čl. 29 CMR a důkazní břemeno v tomto ohledu leží na žalobkyni. Poukázala na to, že na vykládce se podíleli zástupci příjemce, na místě se nenacházel VZV, a skutečný podíl přítomných osob na pádu stroje není jasný. K vykládce byli zavázáni zaměstnanci příjemce, kteří ji také prováděli, což sice žalovaná mohla namítat jako liberační důvod ve vztahu k odpovědnosti ve smyslu čl. 17 odst. 1 CMR, to se však při vstřícnosti žalované a pojistitele nestalo. Pojistitel pravděpodobně zohlednil, že se za dobu od [datum] jednalo o první a jedinou škodnou událost žalované. Konečně žalovaná namítala, že za situace, kdy byl stroj dopraven do místa určení a zpřístupněn k provedení vykládky, kterou příjemce neodmítl, přešlo dispoziční oprávnění ke stroji na příjemce. Žalobkyně tudíž není k uplatnění nároku na náhradu škody aktivně legitimována. O tom by bylo možné uvažovat pouze v situaci, že by příjemce písemně vyjádřil srozumění s tím, že nárok bude uplatňovat žalobkyně. To se však nestalo.

3. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených účastníky, ze svědeckých výpovědí, jakož i ze shodných tvrzení účastníků (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.; zde soud poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žalobkyně vyrobila pro společnost [právnická osoba]. (dále jen „objednatel“ nebo „příjemce“) automatickou linku na kompletaci nábojů za sjednanou cenu 2 404 270 Kč včetně DPH (dále opět jen „stroj“) /viz nabídka na výrobu stroje na č.l. 12, faktura na č. l. 13, dodací list na č.l. 14, protokol o nepřevzetí a poškození věci na č.l. 15 spisu, fotodokumentace stroje na č.l. 98 p.v. spisu/. Stroj měl být k pokynu příjemce dopraven do areálu jeho obchodního partnera na adrese [adresa], kde měl být složen, umístěn a následně zprovozněn s tím, že žalobkyně pro potřeby složení stroje označila příjemci jako ideální mechanizaci ještěrku/viz výpověď svědka [jméno FO] na č.l. 62, WA komunikace na č.l. 52 spisu/.

5. Mezi stranami zůstalo mimo spor, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě, jejímž předmětem byla přeprava stroje do místa určení na adrese shora. Nesporným dále zůstalo, že první pokus o nakládku stroje u žalobkyně byl realizován dne [datum], k nakládce stroje však pro jeho rozměry nedošlo. Nebylo sporu dále o tom, že následně byl stroj přepraven do místa určení, kde započala jeho vykládka, jíž byli přítomni řidič a dvě osoby za příjemce /viz nesporná tvrzení na č.l. 35 p.v. spisu/.

6. Přeprava stroje se měla uskutečnit vozidlem [Anonymizováno], které však, jak se při pokusu o nakládku ukázalo, nemělo parametry pro přepravu stroje. Přeprava byla proto přesunuta na následující den /viz výpověď svědka [adresa], datace faktury na č. l. 13 a dodacího listu na č.l. 14/. Nakládka stroje o váze 637 Kg proběhla dne [datum] při spolupráci řidiče žalované a jednatele žalobkyně. Stroj byl nakládán přes hydraulické čelo vozu a za použití VZV žalobkyně, kdy řidič ovládal hydraulické čelo nákladního vozu a jednatel žalobkyně z druhé strany stroj vyzvedával pomocí VZV. Stroj tak byl částí na hydraulickém čele, částí na VZV. Po naložení stroje do vozu byly naloženy další součásti (černé „krabice“) a následně paleta se zbylými součástmi. V zadní části nákladového prostoru byl tedy samotný stroj, který byl naložen jako první, a před ním se nacházela paleta s dalšími součástmi stroje/viz výpověď svědka [adresa], videozáznam o nakládce na č. l. 54 spisu, fotodokumentace zachycující naložený stroj včetně příslušenství na č. l. 9 p. v. spisu, k váze viz oznámení o ukončení likvidace PU na č.l. 16 spisu/. Stroj byl následně přepraven na místo určení do areálu na adrese [adresa], kde byli za příjemce k převzetí stroje přítomni svědci [jméno FO] a [jméno FO] ze společnosti [Anonymizováno] Po příjezdu na místo určení bylo řidiči svědkem [jméno FO] ukázáno místo, kam má být stroj složen. VZV pro potřeby vykládky v místě vykládky k dispozici nebyl, řidič o tom žalobkyni po svém příjezdu na místo nijak neinformoval a přistoupil k vykládce pomocí paletového vozíku a hydraulického čela nákladního vozu. Nejdříve bylo vyloženo příslušenství stroje, které se nacházelo v přední části nákladového prostoru a které vyložil řidič spolu se svědkem [jméno FO]. Následně byl stroj na paletovém vozíku vyvezen na hydraulické čelo nákladního vozu a bylo přistoupeno k jeho vykládce. Při pokusu o vyložení stroje se svědek [jméno FO] nacházel přímo na hydraulickém čele nákladního vozu společně se strojem proto, aby jej přidržoval, svědek [jméno FO] stál před hydraulickým čelem. Poté, co řidič začal manipulovat s ovládáním hydraulického čela, došlo k sesutí stroje na zem a jeho rozbití. Po pádu stroje zůstalo hydraulické čelo v nakloněné poloze. To oproti svědkům [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kteří manipulaci odmítli, vysvětloval svědek [adresa] tím, že po pádu stroje bylo pro účely zjištění závady s ovládacím panelem hydraulického čela ihned manipulováno. Na místo se bezprostředně po pádu stroje dostavil za příjemce svědek [jméno FO], který provedl fotodokumentaci místa a spadlého stroje. [adresa] pak prostřednictvím výše uvedených osob odmítl stroj převzít, o čemž byl sepsán protokol, který opatřil podpisem mj. i řidič /viz výpovědi svědků [adresa], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], fotodokumentace na č. l. 8 p. v. -9 spisu, protokol o nepřevzetí a poškození věci/. Stroj byl následně pomocí hydraulického čela naložen zpět do vozu a odvezen k žalované. Rozbití stroje při přepravě bylo následně řešeno jako pojistná událost, přičemž žalobkyni byla pojišťovnou žalované vyplacena částka ve výši 159 903 Kč /viz oznámení o ukončení likvidace na č. l. 16 spisu/. Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovanou k zaplacení částky ve výši 2 404 270 Kč z titulu náhrady škody za rozbitý stroj /viz výzva na č. l. 17/. Na tuto výzvu žalovaná reagovala přípisem, ve kterém uvedla, že se necítí odpovědná, neboť nebyl sjednán závazek dopravce k vykládce zboží. K vykládce se dostavili pověření pracovníci příjemce a byl to právě příjemce, kdo byl za vykládku zodpovědný /viz reakce na předžalobní výzvu na č. l. 18 spisu/.

7. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaná v souladu s předchozím ujednáním naložila u žalobkyně za pomoci jejího jednatele stroj a realizovala jeho přepravu do místa určení příjemcem na adrese [adresa]. Na místě započala vykládka stroje za spolupráce řidiče žalované a svědků [jméno FO] a [jméno FO] za příjemce, přičemž nejprve došlo k vyložení příslušenství stroje a následně bez použití VZV k pokusu o vyložení samotného stroje. Při vykládce, v okamžiku, kdy řidič ovládal ovládací panel hydraulického čela, na němž byl v tu chvíli umístěn na paletovém vozíku stroj a stál zde svědek [jméno FO], došlo k sesunutí a pádu stroje, který byl nevratně poškozen. Pojišťovna žalované vyplatila žalobkyni na pojistném plnění částku ve výši 159 903 Kč. Hodnota stroje činila 1 987 000 Kč bez DPH.

8. Z dalších provedených důkazů, konkrétně z výpovědi svědkyně Kubíkové či výpovědi jednatele žalované, nebyly zjištěny pro věc žádné rozhodné skutečnosti.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „o. s. d.“) a podle CMR, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 2555 o. z. se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

11. Podle § 2561 o. z. příjemce zásilky určený ve smlouvě nabývá práva ze smlouvy, požádá-li o vydání zásilky po jejím dojití do místa určení, popřípadě po uplynutí doby, kdy zásilka měla do místa určení dojít. Tím okamžikem přechází na příjemce i právo na náhradu škody na zásilce.

12. Podle § 9a o. s. d. ustanovení o uzavření a provádění přepravní smlouvy, odpovědnosti dopravce, reklamaci a žalobě a o přepravě prováděné postupně několika dopravci obsažená v Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) se použijí obdobně ve vnitrostátní silniční nákladní dopravě na smlouvu o přepravě věci, práva a povinnosti při přepravě věci, náhradu škody vzniklé při přepravě věci a na odpovědnost jednotlivých dopravců při přepravě věci, k jejímuž provedení se spojilo několik dopravců.

13. Podle čl. 13 odst. 1 CMR jakmile dojde zásilka na místo určené k jejímu vydání, má příjemce právo žádat od dopravce, aby mu proti potvrzení vydal druhé vyhotovení nákladního listu a zásilku. Je-li zjištěna ztráta zásilky nebo nedojde-li zásilka ve lhůtě uvedené v článku 19, je příjemce oprávněn vlastním jménem uplatňovat proti dopravci nároky z přepravní smlouvy.

14. Podle čl. 17 odst. 1 CMR dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobkyni uplatněný nárok na náhradu škody nesvědčí. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 1 827 097 Kč spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Svůj nárok dovozovala ze skutečnosti, že zničením přepravovaného stroje při vykládce jí vznikla škoda v uvedené výši, která odpovídá hodnotě stroje (po zohlednění vyplaceného pojistného plnění). Soud se předně zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně.

16. V posuzovaném případě je nutné vycházet, jak bude vysvětleno dále, z právní úpravy týkající se přepravní smlouvy. Pro závěr o tom, jaké osobě svědčí nárok na náhradu škody je pak rozhodné, k jakému okamžiku dochází k přechodu práv a povinností z přepravní smlouvy, v tomto případě k přechodu práva na náhradu případné škody na stroji. Právě osoba, které k danému okamžiku svědčí práva ze smlouvy o přepravě, je případně aktivně legitimována k tomu, aby náhradu škody uplatnila. Dle § 9a o. s. d. se na situace vzniklé v souvislosti se smlouvou o přepravě (ve vztahu k uzavření a provádění přepravní smlouvy, odpovědnosti dopravce, reklamaci atd.) použijí ustanovení CMR. CMR mimo jiné upravuje odpovědnost dopravce za zásilku, a to mj. v čl. 17 či čl.

29. Co se týče oprávnění (aktivní legitimace) k uplatnění nároku na náhradu škody na zásilce, neupravuje tuto problematiku CMR jednoznačně.

17. K totožnému závěru dospěl také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 888/2011. Ve vztahu k oprávnění uplatňovat nároky z přepravní smlouvy konstatoval, že obecně lze vycházet z čl. 13 odst. 1 CMR. Podle tohoto ustanovení platí, že jakmile zásilka dojde na místo určené k jejímu vydání, má příjemce právo žádat od dopravce, aby mu proti potvrzení vydal druhé vyhotovení nákladního listu a zásilku. Přepravní smlouva tedy svým způsobem představuje smlouvu ve prospěch třetí osoby a umožňuje uplatňování nároků z této smlouvy také příjemci zásilky, ačkoliv ten není stranou smlouvy o přepravě věci a nemá tak vůči dopravci přímý vztah založený smlouvou. Nejvyšší soud se zabýval také tím, k jakému výkladu čl. 13 CMR se kloní ostatní smluvní strany CMR. Poukázal na to, že rakouský Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 6. 1988, sp. zn. 8 Ob 657/87, „dospěl k závěru, že nároky na náhradu škody mohou být v případě ztráty zásilky uplatňovány příjemcem zboží i odesílatelem, a to i v případě, kdy odesílatel sám není poškozeným, vzhledem k tomu, že oprávnění uplatnění nároků na náhradu škody není spojeno s oprávněním nakládat se zásilkou.“ Zmínil rovněž závěr německého Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 6. 7. 2006, sp. zn. I ZR 226/03, dle kterého „odesílatel a příjemce jsou solidární věřitelé ve vztahu k dopravci, pouze dopravcovo plnění jednomu z nich znamená zánik závazku dopravce vůči druhému z nich. Právní vztahy mezi odesílatelem a příjemcem zboží jsou pro škůdce bez významu.“ Nejvyšší soud, ačkoli akcentoval citované závěry, poukázal na výše zmíněnou nejednoznačnost úpravy čl. 13 CMR a konstatoval, že za takové situace „nutno v otázkách Úmluvou CMR neupravených vyjít ve smyslu § 756 obch. zák. z vlastní národní úpravy smlouvy o přepravě věci obsažené v ustanovení § 610 a násl. obch. zák., a to konkrétně z ustanovení § 619 obch. zák“.

18. Byť se citovaný závěr vztahoval k dřívější právní úpravě, zdejší soud se s ním v základní rovině plně ztotožňuje a podotýká, že se uplatní také při aplikaci nynější právní úpravy (konkrétně úpravy smlouvy o přepravě dle o. z.). Stále totiž platí, že v otázkách CMR neupravených, je nutné vyjít z vlastní národní úpravy, a to s ohledem na zásadu aplikační přednosti mezinárodních smluv a znění § 9a o. s. d., kdy CMR lze totiž aplikovat pouze v rozsahu, ve kterém danou problematiku skutečně upravuje. Mezery v této úpravě je pak nutné vyplnit úpravou národní. Otázka přechodu práv a povinností ze smlouvy o přepravě je pak na národní úrovni upravena v § 2561 o. z., dle kterého k přechodu uvedených práv a povinností na příjemce zásilky dochází v okamžiku, kdy příjemce požádá o její vydání po jejím dojití do místa určení. Stejným okamžikem na příjemce přechází též právo na náhradu škody na zásilce.

19. Na základě provedeného dokazování nemá soud pochyb o tom, že zásilka (stroj) byla v posuzovaném případě doručena na místo určení. Po tomto doručení bylo řidiči žalované sděleno, na jakém místě v areálu má k vyložení zásilky dojít, a bylo dokonce započato s vykládáním zásilky, kterého se účastnil nejen řidič žalované, ale i svědci [jméno FO] a [jméno FO] jako osoby určené za příjemce k převzetí zásilky. Svědek [jméno FO] uvedl, že byl informován o tom, že stroj bude přivezen. Po příjezdu nákladního vozu řidiči označil místo, kde má být stroj složen. Popsal, jak se vykládky sám účastnil, tedy že nejdříve vynesli a uložili na místo příslušenství stroje. Právě za účasti svědka [jméno FO] byla vykládka zásilky zahájena a zčásti provedena. Uvedený postup ostatně odpovídá tomu, že stroj se nacházel v zadní části vozu, a před jeho vykládkou tedy bylo nutné uvolnit místo před ním tak, aby jej bylo možné dopravit na hydraulické čelo nákladního vozu. Následně přistoupili svědek [jméno FO] a svědek [adresa] za asistence svědka [jméno FO] k vykládce samotného stroje, přičemž svědek [jméno FO] se dle svého tvrzení nacházel na hydraulickém čele nákladního vozu. I toto tvrzení prokazuje, že se svědek [jméno FO] vykládky aktivně zúčastnil. Neexistuje jiný logický důvod, proč by se měl nacházet při vykládce v prostoru nákladního vozu, respektive na hydraulickém čele, než ten, že se do vykládky stroje aktivně zapojil, a to minimálně tím, že stroj pomohl na hydraulické čelo vytlačit a následně jej na něm přidržoval. Nutno přitom zdůraznit, že takto postupoval z pozice osoby jednající za příjemce. V tomto rozsahu spolu výpovědi svědků [adresa] a [jméno FO] korespondují, byť se rozcházejí v dalším popisu rozsahu participace jednotlivých osob na samotné vykládce. Soud proto dospěl k jednoznačnému závěru, že příjemce poté, co žalovaná stroj dopravila na místo určení, požádal o jeho vydání, což bezpochyby demonstruje ta skutečnost, že se jím pověřená osoba vykládky přímo účastnila a označila místo, kde má být stroj vyložen. Podle § 2561 o. z. tímto okamžikem přešlo na příjemce i právo na náhradu škody na zásilce. Došlo-li pak za těchto okolností k pádu stroje a vzniku škody, je to právě příjemce, komu svědčí aktivní legitimace k uplatnění nároku na náhradu škody.

20. S ohledem na právě uvedené se soud proto již dále nezabýval tím, v jaké míře se jednotlivé osoby na vykládce podílely, jakou měly organizační roli a vstupní informace či kdo nebo co zavinilo pád stroje, neboť při nedostatku aktivní legitimace žalobkyně ve věci, je závěr o těchto skutečnost zcela bez významu a nemůže na posouzení věci ničeho změnit. I pokud by bylo případně prokázáno, že škoda byla způsobena v důsledku hrubé nedbalosti žalované (respektive jejího zaměstnance), není to totiž žalobkyně, komu by právo na náhradu této škody svědčilo.

21. S respektem k výše uvedenému soud konstatuje, že žalobkyně není aktivně legitimována k uplatnění nároku na náhradu škody za zničení stroje, neboť tento nárok náleží příjemci zásilky. Soudu proto žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení o žalobě rozhodl soud podle §§ 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byly v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 127 360 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 827 097 Kč sestávající z částky 15 620 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu, vyjádření žalované k aplikaci čl. 15 CMR, účast na jednání dne [datum] v rozsahu necelých 4 hodin, na jednání dne [datum] v rozsahu necelých 2 hodin a na jednání dne [datum] v rozsahu necelých 2 hodin) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (výrok II. tohoto rozsudku).

Poučení