25 Co 137/2025 - 159

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně A] sídlem [Adresa žalobkyně A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 1 827 097 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 10. 2024, č. j. 17 C 59/2024-67, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 32 140 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 10. 2024, č. j. 17 C 59/2024-67, zamítl žalobu s tím, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 827 097 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 14. 12. 2023 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 127 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.).

2. Soud prvního stupně se předně zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně, přičemž rozhodné bylo, k jakému okamžiku dochází k přechodu práv a povinností z přepravní smlouvy na příjemce zásilky. Dle § 9a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „ZSD“), se na situace vzniklé v souvislosti se smlouvou o přepravě (ve vztahu k uzavření a provádění přepravní smlouvy, odpovědnosti dopravce, reklamaci atd.) použijí ustanovení Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (vyhláška ministerstva zahraničních věci č. 11/1975 Sb., dále jen „CMR“). Úmluva mimo jiné upravuje odpovědnost dopravce za zásilku, a to zejména v čl. 17 či čl.

29. Oprávnění (aktivní legitimaci) k uplatnění nároku na náhradu škody na zásilce neupravuje CMR jednoznačně a je nezbytné vyjít z národní úpravy smlouvy o přepravě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 888/2011, aplikovatelný i v režimu smlouvy o přepravě dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Otázka přechodu práv a povinností ze smlouvy o přepravě je pak na národní úrovni upravena v § 2561 o. z. Zásilka (stroj) byla v posuzovaném případě doručena na místo určení, kde bylo řidiči žalované sděleno, na jakém místě v areálu má k vyložení zásilky dojít, a bylo dokonce započato s vykládáním zásilky (za aktivní účasti osob jednajících za příjemkyni). Došlo-li pak za těchto okolností k pádu stroje a ke vzniku škody, je to právě příjemkyně, komu svědčí aktivní legitimace k uplatnění nároku na náhradu škody. S ohledem na právě uvedené se soud prvního stupně již dále nezabýval tím, v jaké míře se jednotlivé osoby na vykládce podílely, jakou měly organizační roli a vstupní informace či kdo nebo co zavinilo pád stroje.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně s tím, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně ohledně nedostatku své aktivní legitimace. Soud prvního stupně nedostatečně posoudil obsah závazku žalované, neboť přeprava měla být zakončena vykládkou zboží na míst předání. Součástí závazku žalované tak byla nakládka zboží, jeho přeprava a následně i vyložení zboží. K převzetí zboží ze strany příjemkyně tak mělo dojít až v okamžiku, kdy bude řádně vyloženo na místě k tomu určeném žalobkyní a příjemkyní. Z provedeného dokazování nepochybně vyplývá, že v místě k tomu určeném žalobcem k úspěšné vykládce zboží nedošlo, neboť v důsledku jednání řidiče, pana [adresa], došlo ke zničení přepravovaného zboží a na místě samém byl sepsán protokol o nepřevzetí a poškození věci. V důsledku neopatrné manipulace se zbožím ze strany řidiče došlo k pádu zboží a nebyl splněn závazek žalované ze smlouvy o přepravě, nedošlo k úspěšné vykládce zboží na místě určení a jeho předání příjemkyni, a proto nemohlo dojít ani k přechodu práva na náhradu škody příjemkyni. To, že byly vykládce přítomny další osoby, stejně jako i to, že nakládce zboží byl přítomen jednatel žalobkyně, nemohou vést k závěru, že v okamžiku, kdy žalovaná dopravila zboží na místo určení, přešla na ni veškerá práva příjemkyni. O skutečnosti, že součástí ujednání byla též vykládka zboží pak svědčí fakt, že řidič na vykládce aktivně participoval. V jiných případech došlo k vykládce zboží příjemcem. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

4. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila s tím, že navrhuje potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Poukázala na to, že tvrzení žalobkyně o tom, že součástí závazku žalované bylo následné vyložení zboží a k převzetí zboží mělo dojít až po řádném vyložení, je nepravdivé a nemá oporu v dokazování. Nesporně se prokázalo, že přepravní smlouva byla uzavřena telefonicky jen s určením termínu přepravy, bez určení rozměrových a váhových údajů a zejména pak bez závazku k provedení vykládky. Dopravce není zavázán k vykládce zboží převzatého k přepravě, pokud nebyla vykládka zboží výslovně sjednána v přepravní smlouvě, v takovém případě závazek dopravce končí přistavením vozidla v místě dodání a umožněním příjemci vyložení a převzetí zboží. Nebylo ani technicky proveditelné, aby řidič vozidla uskutečnil sám vykládku objemného strojního zařízení o váze 637 kg. Proto měli vykládku provést pracovníci příjemce za pomoci manipulační techniky – vysokozdvižného vozíku, což příjemce nezajistil. Rovněž nepravdivé, resp. spekulativní je tvrzení žalobkyně o záměně páky ovládající spouštění hydraulického čela s pákou regulující jeho náklon. Je nepochybné, že příjemkyně chtěla převzít zásilku do své držby a dále s ní o své vůli nakládat. Soud prvního stupně pak správně vyhodnotil otázku nedostatku aktivní legitimace k uplatnění nároku na straně žalobkyně.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

6. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: Žalobkyně vyrobila pro společnost [právnická osoba]. (dále jen „objednatelka“ nebo „příjemkyně“) automatickou linku na kompletaci nábojů za sjednanou cenu 2 404 270 Kč včetně DPH. Stroj měl být k pokynu příjemkyně dopraven do areálu jeho obchodního partnera na adrese [adresa], kde měl být složen, umístěn a následně zprovozněn s tím, že žalobkyně pro potřeby vykládky stroje označila příjemkyni jako ideální mechanizaci ještěrku. Mezi stranami bylo nesporné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě, jejímž předmětem byla přeprava stroje do místa určení na adrese shora. Nesporným dále zůstalo, že první pokus o nakládku stroje u žalobkyně byl realizován dne 13. 11. 2023, k nakládce stroje však pro jeho rozměry nedošlo. Přeprava stroje se měla uskutečnit vozidlem [Anonymizováno] (jako v předchozích případech), které však, jak se při pokusu o nakládku ukázalo, nemělo parametry pro přepravu stroje. Přeprava byla proto přesunuta na následující den. Nakládka stroje o váze 637 Kg proběhla dne 14. 11. 2023 při spolupráci řidiče žalované a jednatele žalobkyně. Stroj byl nakládán přes hydraulické čelo vozu a za použití vysokozdvižného vozíku žalobkyně, kdy řidič ovládal hydraulické čelo nákladního vozu a jednatel žalobkyně z druhé strany stroj vyzvedával pomocí vysokozdvižného vozíku. Stroj tak byl částí na hydraulickém čele, částí na vysokozdvižném vozíku. Po naložení stroje do vozu byly naloženy další součásti (černé „krabice“) a následně paleta se zbylými součástmi. V zadní části nákladového prostoru byl tedy samotný stroj, který byl naložen jako první, a před ním se nacházela paleta s dalšími součástmi stroje. Stroj byl následně přepraven na místo určení do areálu na adrese [adresa], kde byli za příjemce k převzetí stroje přítomni svědci [Anonymizováno] ze společnosti [Anonymizováno] Po příjezdu na místo určení bylo řidiči svědkem [Anonymizováno] ukázáno místo, kam má být stroj složen. Vysokozdvižný vozík pro potřeby vykládky v místě vykládky k dispozici nebyl, řidič o tom žalobkyni po svém příjezdu na místo nijak neinformoval a přistoupil k vykládce pomocí paletového vozíku a hydraulického čela nákladního vozu. Nejdříve bylo vyloženo příslušenství stroje, které se nacházelo v přední části nákladového prostoru a které vyložil řidič spolu se svědkem [Anonymizováno]. Následně byl stroj na paletovém vozíku vyvezen na hydraulické čelo nákladního vozu a bylo přistoupeno k jeho vykládce. Při pokusu o vyložení stroje se svědek Krejza nacházel přímo na hydraulickém čele nákladního vozu společně se strojem proto, aby jej přidržoval, svědek [Anonymizováno] stál před hydraulickým čelem. Poté, co řidič začal manipulovat s ovládáním hydraulického čela, došlo k sesutí stroje na zem a jeho rozbití. Po pádu stroje zůstalo hydraulické čelo v nakloněné poloze. Na místo se bezprostředně po pádu stroje dostavil za příjemce svědek [Anonymizováno], který provedl fotodokumentaci místa a spadlého stroje. Příjemkyně pak prostřednictvím výše uvedených osob odmítla stroj převzít, o čemž byl sepsán protokol, který opatřil podpisem mj. i řidič. Stroj byl následně pomocí hydraulického čela naložen zpět do vozu a odvezen k žalované. Rozbití stroje při přepravě bylo následně řešeno jako pojistná událost, přičemž žalobkyni byla pojišťovnou žalované vyplacena částka ve výši 159 903 Kč. Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovanou k zaplacení částky ve výši 2 404 270 Kč z titulu náhrady škody za rozbitý stroj. Na tuto výzvu žalovaná reagovala přípisem, ve kterém uvedla, že se necítí odpovědná, neboť nebyl sjednán závazek dopravce k vykládce zboží. K vykládce se dostavili pověření pracovníci příjemkyně a byla to právě příjemkyně, kdo byl za vykládku zodpovědný.

7. Odvolací soud shledal zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně dostatečným, pouze k otázce okolností obsahu smlouvy o přepravě zopakoval ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování písemnou komunikací jednatele žalobkyně a [jméno FO] (zástupce příjemce) prostřednictvím aplikace WhatsApp z období od 7. 11. 2023 do 15. 1. 2024 (předloženo žalobkyní). Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že dne 7. 11. 2023 sdělil jednatel žalobkyně zástupci příjemkyně, že na složení auta bude potřeba „ideálně ještěrka“, což bylo odsouhlaseno, a dále sdělil, že jeden „paleťák“ bude na autě. Dále zasílal foto s přepravovanými paletami. Následovaly informace o termínech a způsobu zprovoznění stroje s tím, že budou tři palety a 2 lidi to zvednou. Komunikace pokračovala informací, že stroj bude mít „tak max 700 kg“. Dne 15. 1. 2024 [jméno FO] sdělil, že neví ve vztahu k ještěrce, co se tam stalo, zda se na ni čekalo nebo ne, když on tam nebyl. Nicméně dle fotek je jasné, že „páskovačka“ byla na čele, a to z nějakého důvodu spadlo do pozice, kdy se otočila a spadla, buď tím, že si spletl páčky a místo sjezdu dal náklon čela nebo to čelo regulérně nevydrželo tu váhu. Vzhledem k tomu, že měl na čele těžší věci, dle něj si spletl páčky. Přislíbil sepis toho, co se stalo s tím, že to nechá podepsat člověka, co to přebíral. Jednatel žalobkyně vyslovil stejný názor, na což [jméno FO] reagoval tím, že je jedno, jestli ještěrka byla nebo nebyla.

8. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle CMR a o. z.

9. Podle § 9a o. s. d. ustanovení o uzavření a provádění přepravní smlouvy, odpovědnosti dopravce, reklamaci a žalobě a o přepravě prováděné postupně několika dopravci obsažená v Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) se použijí obdobně ve vnitrostátní silniční nákladní dopravě na smlouvu o přepravě věci, práva a povinnosti při přepravě věci, náhradu škody vzniklé při přepravě věci a na odpovědnost jednotlivých dopravců při přepravě věci, k jejímuž provedení se spojilo několik dopravců.

10. Podle čl. 4 CMR je dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list. Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy.

11. Podle čl. 13 odst. 1 CMR jakmile dojde zásilka na místo určené k jejímu vydání, má příjemce právo žádat od dopravce, aby mu proti potvrzení vydal druhé vyhotovení nákladního listu a zásilku. Je-li zjištěna ztráta zásilky nebo nedojde-li zásilka ve lhůtě uvedené v článku 19, je příjemce oprávněn vlastním jménem uplatňovat proti dopravci nároky z přepravní smlouvy.

12. Podle čl. 17 odst. 1 CMR dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty.

13. Podle čl. 17 odst. 2 CMR je dopravce zproštěn této odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci.

14. Podle čl. 17 odst. 4 CMR je dopravce s přihlédnutím k ustanovení článku 18 odst. 2 až 5 zproštěn odpovědnosti, vznikne-li ztráta nebo poškození ze zvláštního nebezpečí souvisejícího s jednou nebo více z těchto skutečností: c) manipulace, naložení, uložení nebo vyložení zásilky odesílatelem, příjemcem nebo osobami jednajícími za odesílatele nebo příjemce.

15. Podle čl. 18 odst. 1 a 2 CMR důkaz o tom, že ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty vznikly některou z příčin uvedených v článku 17 odst. 2, náleží dopravci (odst. 1).

16. Podle § 2555 o. z. se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

17. Podle § 2561 o. z. příjemce zásilky určený ve smlouvě nabývá práva ze smlouvy, požádá-li o vydání zásilky po jejím dojití do místa určení, popřípadě po uplynutí doby, kdy zásilka měla do místa určení dojít. Tím okamžikem přechází na příjemce i právo na náhradu škody na zásilce.

18. Za správné určení osoby příjemce a místa vydání zásilky je zodpovědný odesílatel. Byl-li odesílatel ohledně totožnosti osoby příjemce (jejího označení, sídla, popř. osob oprávněných za ni jednat) a místa určeného k vydání zásilky uveden třetí osobou v omyl, jde tato skutečnost zásadně k jeho tíži, nikoli k tíži dopravce. Dopravce je povinen zboží dodat příjemci označenému v nákladním listu na místo určení uvedené v nákladním listu, nestanoví-li odesílatel v souladu s čl. 12 odst. 1 Úmluvy CMR (popř. příjemce v souladu s čl. 12 odst. 2 nebo 3 Úmluvy CMR) jinak. Dopravce není povinen zkontrolovat, zda osoby nacházející se v prostorách příjemce a připravené zásilku převzít jsou k tomu oprávněny, nezavázal-li se k tomu ve smlouvě, nebo nemá-li důvodnou pochybnost o tom, že takové oprávnění uvedeným osobám svědčí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 198/2023).

19. Při interpretaci Úmluvy CMR nelze bez dalšího použít vnitrostátní právo. To lze pouze pro řešení takových otázek, na které Úmluva CMR nedopadá nebo pro které Úmluva CMR na vnitrostátní právo přímo odkazuje (srov. např. znění čl. 32 odst. 3 Úmluvy CMR). Úmluva CMR je unifikační úmluvou, jejímž účelem je sjednotit úpravu podmínek přepravní smlouvy v mezinárodní silniční nákladní dopravě (srov. znění preambule Úmluvy CMR). Z povahy věci by proto i výklad Úmluvy CMR měl být postaven na stejném základě ve všech smluvních státech, bez ohledu na to, ve kterém státě je nárok uplatňován. Pojmy Úmluvy CMR je tak třeba interpretovat nezávisle na jejich významu v právu vnitrostátním (neodkazuje-li na ně úmluva přímo, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Cdo 708/2024).

20. Žalobkyně jako odesílatelka zásilky se žalobou podanou u soudu prvního stupně domáhala náhrady škody ve výši 1 827 097 Kč z titulu škody způsobené žalovanou jako přepravcem na zásilce (automatické lince na kompletaci nábojů), přepravované v rámci ČR na základě smlouvy o přepravě. Z provedeného dokazování soud prvního stupně správně uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla v listopadu 2023 uzavřena ústní smlouva o přepravě movité věci z místa nakládky – [adresa], do místa určení [adresa], areál společnosti [Anonymizováno] jenž byla smluvním partnerem příjemkyně zásilky - společnosti [právnická osoba]. Žalovaná prostřednictvím řidiče [adresa] tuto přepravu realizovala dne 14. 11. 2023 (po neúspěšném pokusu o nakládku z předchozího dne 13. 11. 2023), když zásilka byla doručena do uvedeného areálu, a to podle pokynů svědků [Anonymizováno], zaměstnanců [Anonymizováno] a následně bylo bez použití vysokozdvižného vozíku přistoupeno k její vykládce, při níž došlo k nevratnému poškození zásilky. Soud prvního stupně správně posuzoval v souladu s ustanovením § 9a ZSD otázku tvrzené odpovědnosti žalované za škodu na zásilce, prokazatelně vzniklé při vykládce v místě určení, primárně podle čl. 17 a 29 CMR, tj. podle podmínek objektivní odpovědnosti vymezené v předmětné unifikační mezinárodní smlouvě. Za situace, kdy obě strany přepravní smlouvy jsou podnikatelé se sídlem v České republice, postupoval soud prvního stupně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž se v otázkách neupravených Úmluvou CMR použije národní právo (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2013, sp. zn. 23 Cdo 888/2011, ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 23 Cdo 65/2009, či ze dne 16. února 2006, sp. zn. 32 Odo 32/2005, tj. na daný případ správně aplikoval též § 2651 o. z.

21. Doba odpovědnosti dopravce za poškození zásilky je v článku 17 odst. 1 Úmluvy CMR vymezena jako období od "okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání". Za vydání či dodání zásilky je nutno požadovat úplné, jednoznačné a nesporné předání přepravovaného zboží. Dodání zásilky však není splněno v okamžiku, kdy je např. zásilka s vozidlem pouze přistavena na dvoře podniku příjemce. Je nutno, aby příjemci byla umožněna faktická vláda nad zásilkou, aby se tedy mohl zásilky fakticky zmocnit. Příjemcem zásilky je osoba uvedená v nákladním listě nebo osoba označená odesílatelem či příjemcem zboží, oprávněnými disponovat se zásilkou (držiteli dispozičních práv) dle článku 12 Úmluvy CMR (viz SEDLÁČEK, P. Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR): Komentář, VOX, 2009). V dané věci nebyl vystaven nákladní list jako doklad o uzavření smlouvy (čl. 4 CMR), proto otázka vlastního obsahu přepravní smlouvy byla závislá na prokazování ze strany jejích účastníků. Žalobkyně, reprezentovaná jednatelem Kopřivou, zjevně přistoupila k telefonické objednávce přepravy dané zásilky jen na základě „kusých“ informací vůči žalované, konkrétně uvedením místa nakládky a vykládky a odkazem na již dříve realizované přepravy (viz výpověď svědka [jméno FO] o přistavení shodného vozidla dne 13. 11. 2023 jako v předchozích případech, které bylo pro přepravu svými vlastnostmi naprosto nevhodné). Za těchto okolností pak nebylo možno shledat, oproti tvrzení žalobkyně, že by se akceptací takové objednávky stala součástí předmětné smlouvy též výslovná povinnost převravkyně k vykládce zásilky, tj. že došlo i ke smluvní modifikaci okamžiku přechodu nebezpečí na zásilce na příjemkyni (společnost [právnická osoba].) až na okamžik ukončení vlastní vykládky v místě určení nebo na ještě pozdější dobu. Pokud by tomu tak bylo, neinformoval by zástupce odesílatelky příjemkyni o potřebě přistavení vysokozdvižného vozíku v místě dodání a o váze přepravované zásilky (viz citovaná WhatsApp komunikace mezi jednatelem žalobkyně a zástupcem příjemkyně), ale ponechal by to nepochybně zcela na žalované. V uvedeném areálu pak byla smluvní partnerka příjemkyně, jejíž zaměstnanci se na vykládce podíleli, vybavena na skládání těžkých břemen (viz výpověď svědka Mrzeny), ale zjevně z důvodu nepředání požadavku odesílateky příjemkyní k užití odpovídajícíh zdvihacích prostředků nedošlo. Stejně tak i pro případ žalobkyní tvrzené povinnosti žalované k nakládce zásilky (smluvně sjednané) by se zástupce odesílatelky v místě odeslání aktivně nepodílel za pomoci vysokozdvižného vozíku odesílatelky na nakládce zásilky (s ohledem na váhu a rozměry stroje nelze hovořit o pouhé „výpomoci“ jednatele řidiči žalované). Úmluva CMR, ani subsidiárně použitelný o. z., totiž neobsahují výslovnou úpravu, kdo má provést nakládku či vykládku zboží. Pro odpovědnost dopravce za škodu způsobenou při nakládce nebo vykládce zboží nebo v průběhu přepravy v důsledku nakládky zboží je tak rozhodující to, zda dopravce za provedení nakládky či vykládky zboží převzal odpovědnost. Vykládku zpravidla provádí příjemce zásilky, čímž je odpovědnost dopravce ukončena ve smyslu článku 17 odst. 1 Úmluvy CMR okamžikem umožnění vykládku provést. Provádí-li však dopravce vykládku sám, odpovídá za zásilku na základě přepravní smlouvy až do doby jejího složení. Ukončením vykládky pak je ukončena též přepravní smlouva (např. rozsudek [jméno FO] z 12.4.1991 - 23 U 1606/91 - Transportrecht 1992, str. 298).

22. Soud prvního stupně z provedeného obsáhlého dokazování správně uzavřel, že příjemkyně zásilky, prostřednictvím zaměstnanců její zástupkyně ([Anonymizováno] – svědků [Anonymizováno], požádala o vydání zásilky a předmětným okamžikem došlo k přechod nebezpečí na zásilce na příjemkyni. To, že nešlo jen o pasivně přihlížející osoby, jak se snaží ve svých výpovědích uvedení svědci naznačit, svědčí skutečnost, že svým nadřízeným – svědkem [Anonymizováno], byl minimálně svědek Krejza instruován o příjezdu vozidla žalované do areálu, potřebě nasměrovat řidiče na místo vykládky, i o potřebě umístit zařízení do budovy. Tomu pak korespondovaly informace poskytnuté jednatelem žalobkyně řidiči, že na místě určení na něj bude někdo čekat a bude jej instruovat. Okamžikem, kdy řidič žalované [adresa] osobám, které oprávněně považoval za zástupce příjemce, zpřístupnil zásilku na vozidle v místě dodání (otevřel úložní prostor vozidla, umožnil vykládku přepravek, požadoval provedení vykládky vlastního stroje vysokozdvižným vozíkem), bylo příjemkyni zásilky umožněno se zásilkou řádně nakládat (při absenci náložného listu). Na tom nic nemění skutečnost, že po pádu stroje bylo jeho převzetí svědkem [Anonymizováno] odmítnuto a žalovaná jej po nakládce za pomoci zúčastněných odvezla. Žalovaná tak naplnila obsah „dodání“ dle přepravní smlouvy (rozsudek rakouského Bezirksgericht Graz ze 4.4.2001 - 4 C 301/00 - Transportrecht 2001). Pokud následně přistoupil řidič při absenci potřebného vysokozdvižného vozíku s odpovídají nosností za prokazatelné součinnosti zaměstnanců zástupkyně příjemkyně k vykládce vlastního stroje, při níž došlo k jeho zničení (k poškození části zásilky), je nezbytné otázku odpovědnosti nebo spoluodpověnosti jednotlivých osob na této škodě řešit mezi dopravcem a příjemkyní podle míry spoluzavinění, a to v rámci obecné odpovědnosti. Za dané situace nebyla dána aktivní věcná legitimace na straně žalobkyně k vymáhání uvedené škody na žalované a soud prvního stupně správně žalobu zamítl. Správně pak přiznal plně úspěšné žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení, které byly dostatečně vymezeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

23. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku I. i v navazujícím výroku II. o náhradě nákladů řízení účastníků dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, proto jí náleží náhradů účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají odměny advokáta stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 15 620 Kč za každý z dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu (sepis odvolání, účast na odvolacím jednání dne 16. 7. 2025) a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění od 1. 1. 2025). Celkem činí tyto náklady 32 140 Kč.

Poučení