17 C 80/2024 - 189

Rubrum

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 33 557,24 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení: a) částky 32 404,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 404,24 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, b) smluvního úroku z prodlení ve výši 12,85 % ročně z částky 32 404,24 Kč od [datum] do zaplacení, c) částky 1 153 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 15 450,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem podaným [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 32 404,24 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 15 % a smluvního úroku z této částky ve výši 12,85 % ročně od [datum] do zaplacení a částky 1 153 Kč. Tvrdila, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále také jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě žalované dne [datum] poskytla částku 42 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem splatit ve 24 měsíčních splátkách po 3 978 Kč počínaje měsícem červencem 2015. Žalovaná dosud uhradila celkem 31 404 Kč, přičemž splátky byly přednostně započteny na úroky. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, byl zesplatněn. Žalobkyně úvěr přepočítala tak, jako by byl úročen sazbou 12,85 % ročně (průměrná sazba dle databáze ČNB). Žalovaná žalobkyni na jistině dosud dluží žalovanou částku 32 404,24 Kč. [adresa] 153 Kč představuje smluvní pokuty za prodlení podle čl. 12 odst. 12.1. bod a) a b) úvěrové smlouvy. Žalovaná žalovanou částku nezaplatila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, pracovní smlouvy, výplatní pásky za měsíc předcházející uzavření smlouvy, výpisu z účtu za červenec 2014 a příkazu k povolení inkasa. Žalobkyně takto zjistila, že žalovaná měla čistý měsíční příjem 21 000 Kč a její celkové měsíční náklady činily 8 370 Kč.

3. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl, neboť nárok zčásti vůbec nevznikl a ve zbylé části je již promlčen. Úvěrová smlouva i v ní obsažená rozhodčí doložka jsou podle žalované absolutně neplatné, jednak z důvodu nemravných úroků, které více než dvanáctinásobně přesáhly průměrnou úrokovou sazbu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), jednak proto, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nezjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalované, nýbrž vyšla z paušálně stanovených údajů, které si sama stanovila. Na neplatnosti úvěrové smlouvy nemůže nic změnit ani to, že žalobkyně nyní požaduje úrok pouze 12,85 % ročně. Taková moderace úroků je vyloučena s ohledem na směrnici Rady 93/13/EHS a rozsudky SDEU sp. zn. C-997/11 a C-377/14. Žalovaná dále uvedla, že o nároku již bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem, k jehož výkonu byla proti žalované vedena exekuce. Exekuce byla zastavena až po více než 7 letech pro nepřípustnost z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a nepřiměřenost rozhodcem přisouzeného plnění.

4. Žalobkyně na jednu stranu tvrdila, že rozhodčí nález nadále vytváří překážku věci rozhodnuté, neboť nebyl v návaznosti na zastavení exekuce zrušen (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j [spisová značka]). Na druhou stranu tvrdila, že z okolností vedení rozhodčího řízení vyplývá, že rozhodčí řízení fakticky nevedl podepsaný rozhodce, ale rozhodčí společnost, která však neměla pravomoc věc projednat, neboť se nejednalo o stálý rozhodčí soud. Odkázala na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém soud v podobné věci totožné žalobkyně dospěl k závěru, že žalobkyně zneužívala rozhodčího řízení za účelem výroby exekučních titulů. Žalobkyně si jako odborník musela být vědoma absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy i rozhodčí doložky. Judikatura k nepřiměřené výši úrokové sazby je sjednocena již od roku 2004. Žalobkyně spoléhala na to, že rozhodce, pro nějž byla žalobkyně významným obchodním partnerem, rozhodne v její prospěch. Žalobkyně si musela být vědoma rovněž toho, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem. Přesto více než 7 let vedla k jeho výkonu exekuci a spoléhala se na zásadu nepřezkoumatelnosti exekučních titulů. Žalovaná má proto za to, že nemohlo dojít ke stavení promlčecí lhůty ani v rozhodčím ani v exekučním řízení, neboť jednání žalobkyně naplňuje znaky zneužití práva (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 996/18).

5. Žalobkyně k námitkám žalované uvedla, že rozhodčí nález nepředstavuje překážku věci rozhodnuté a nárok není promlčen. Odkázala na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], podle kterého pokud byla exekuce zastavena z důvodu nezpůsobilého rozhodčího nálezu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, lze takovou pohledávku uplatnit novou žalobou u obecného soudu (viz § 16 zákona č. 216/1994 Sb.); tím jsou zachovány účinky podané žaloby u rozhodce, a pohledávka tak není promlčena. Žalobkyně má za to, že po dobu rozhodčího a exekučního řízení promlčecí lhůta neběžela (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Ke stavení promlčecí lhůty lze přihlédnout pouze, pokud věřitel podá žalobu k obecnému soudu ve lhůtě 30 dnů od zastavení exekuce dle výše uvedené judikatury (odkazuje na rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Žalobkyně dále namítla, že žalovaná namítala promlčení v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně případné promlčení svého práva nezavinila a vymáhaná pohledávka podle hmotného práva nadále existuje. K otázce platnosti úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaná byla přehledně informována o výši úroku a celkové částky, kterou bude povinna uhradit. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá úroku 12,85 % ročně. Nelze připustit, aby byl žalované poskytnut úvěr „zdarma“. Žalovaná proti úvěru nic nenamítala a ani po 9 letech nevrátila žalobkyni jistinu. Sama žalovaná tak jedná v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokuta byla dle žalobkyně sjednána platně a v přiměřené výši.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovému stavu.

7. Žalovaná podepsala dne [datum] návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytne žalované úvěr 42 000 Kč a žalovaná se zaváže úvěr vrátit v 24 měsíčních splátkách po 3 978 Kč. Celková splatná částka při nevyužití revolvingu činila 95 472 Kč, úroková sazba činila 150,89 % ročně a RPSN 150,88 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátky více než 15 dnů měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z dlužné částky a pro případ prodlení více než 30 dnů ve výši 13 %. V případě, že nebudou řádně a včas uhrazeny dvě splátky nebo se dlužník ocitne v prodlení s plněním jedné splátky o délce 60 dnů, dochází automaticky ke zesplatnění úvěru a veškeré nesplacení splátky se stávají novou jistinou. Pro případ prodlení s placením nové jistiny se sjednává smluvní pokuta 0,25 % za každý den prodlení do zaplacení. Pokud dlužník nezaplatí novou jistinu do 10 dnů od zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu 25 % z této částky (návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, vč. příloh). Žalobkyně poskytla žalované informace o úvěru před uzavřením smlouvy (předsmluvní formulář). Při hodnocení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná je zaměstnaná od [datum] s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč (potvrzení zaměstnavatele, pracovní smlouva), je svobodná, bydlí u rodičů, měsíční náklady činí 8 370 Kč (hodnocení klienta). Na bankovním účtu měla žalovaná k [datum] konečný zůstatek 226,01 Kč, přičemž na výpisu nejsou uvedeny žádné transakce (výpis z účtu č. [č. účtu]). Žalovaná předložila žalobkyni příkaz k povolení inkasa ze svého účtu ve výši 3 978 Kč (příkaz k povolení inkasa ze dne [datum]). Žalobkyně podepsala dne [datum] oznámení o schválení tohoto úvěru (oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ 9100931455 ze dne [datum]) a téhož dne vyplatila žalované 42 000 Kč na účet č. [č. účtu] (výpis z účtu žalobkyně za [datum]). Žalobkyně oznámení o schválení úvěru a splátkový kalendář žalované zaslala na adresu, kterou uvedla v návrhu na uzavření smlouvy, avšak zásilka byla žalobkyni dne [datum] vrácena jako nedoručená s uvedením, že adresát se odstěhoval (dodejka, splátkový kalendář). Žalobkyně žalované fakturovala smluvní pokutu za prodlení se splátkou č. [hodnota] za období od [datum] do [datum] ve výši 318,24 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 517,14 Kč, a to se splatností [datum] (faktura č. [hodnota]), a dále smluvní pokutu za prodlení se splátkou č. [hodnota] za období od [datum] do [datum] ve výši 318,24 Kč se splatností [datum] (faktura č. [hodnota]). Žalobkyně výzvou ze dne [datum] žalovanou vyzvala k úhradě zesplatněného úvěru v celkové výši 120 493 Kč (předžalobní výzva ze dne [datum] vč. podacího archu). Průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu v červnu 2015 činila 12,85 % ročně (systém časových řad ARAD ČNB). Žalovaná dosud žalobkyni uhradila 31 404 Kč (shodná tvrzení stran).

8. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla zastavena exekuce vedená soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], dle pověření Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Z odůvodnění usnesení se podává, že exekuce byla vedena na základě rozhodčího nálezu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] vydaného [tituly před jménem] [jméno FO]. Exekuce byla zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s tím, že rozhodcem přisouzené plnění je nemravné a vede k nepřiměřenému postižení povinné, sjednaný úrok více než jedenáctkrát přesahoval obvyklou úrokovou sazbu a oprávněná neměla úvěr povinné vůbec poskytnout, pokud si nebyla jista možností povinné úvěr splácet.

9. Žalobkyně a [právnická osoba], dne [datum] podepsaly listinu označenou jako smlouva o zajištění služeb rozhodců, podle které se rozhodci zavazují zajišťovat pro žalobkyni výkon rozhodcovské činnosti nestranně, nezávisle a podle svých vědomostí a schopností a s vynaložením odborné péče. Součástí smlouvy je příloha č. [hodnota], podle které rozhodci jsou [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. V příloze č. [hodnota] měl být sjednán poplatek, místo pro vyplnění jeho výše je však prázdné. Podle přílohy č. [hodnota] je žalobce povinen tuto (neurčenou) částku zaplatit při podání žaloby s tím, že dokud není poplatek zaplacen, žaloba se neprojedná, a není-li zaplacen ani v dodatečné lhůtě, řízení se zastaví (smlouva o zajištění služeb rozhodců včetně přílohy č. [hodnota] a dodatků).

10. Žalobkyně s [právnická osoba], spolupracovala dlouhodobě, přičemž rozhodci opakovaně žalobkyni přiznávali i plnění, na která neměla podle hmotného práva nárok (usnesení [spisová značka], usnesení PČR, usnesení [spisová značka], usnesení [spisová značka], usnesení [spisová značka], usnesení [spisová značka], poskytnutí informace dle z. č. 106/99 Sb., usnesení [spisová značka], protokol o jednání [spisová značka]). Jen v roce 2015 [právnická osoba], rozhodla 8 870 věcí žalobkyně, z toho 816 věcí rozhodl rozhodce [jméno FO]. V roce 2014 šlo o 8 127 věcí, z toho 2 547 věcí rozhodl rozhodce [jméno FO] (sdělení k žádosti soudu č.j. [spisová značka]).

11. Z ostatních provedených důkazů (rozvaha ve zjednodušeném rozsahu, příloha k účetní závěrce, podpisový vzor, notářské zápisy, rozvaha, nález finančního arbitra, sdělení ke sp. zn. [spisová značka], dohoda s úřadem práce o poskytování dotací a dohoda o realizaci odborné praxe) soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

12. Ostatní navržené důkazy (exekuční spise, rozhodčí spis, přehled plateb, přípis [právnická osoba] Obvodnímu soudu pro [adresa], přípis [právnická osoba] Obvodnímu soudu pro [adresa], faktura o vyúčtování odměny rozhodce, výslech rozhodce [jméno FO], výslechy pánů Choury, Vrby, [adresa], Oborníka, Cejnara, rozhodčí nález č. j. [spisová značka] ) soud neprovedl, neboť skutečnosti, které jimi měly být prokazovány, byly již prokázány jinak, resp. nebyly podstatné pro rozhodnutí ve věci.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 619 odst. 1, 2 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůta, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

19. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

20. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

22. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

23. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, účinky podané žaloby zůstávají zachovány i tehdy, pokud strana po zrušení rozhodčího nálezu podala u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu, nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu, jímž došlo ke zrušení rozhodčího nálezu.

24. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Totéž vyplývá i z judikatury Soudního dvora Evropské unie („SDEU“). Podle rozhodnutí SDEU ze dne [datum] ve věci C679/18 OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.

26. Právní posouzení věci:

27. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a dle zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout a rovněž poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit včetně úroků ve výši 150,89 % ročně, a to ve 24 měsíčních splátkách.

28. Totožné plnění bylo žalobkyni již přiznáno rozhodčím nálezem, avšak exekuce k jeho vymožení byla zastavena z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové i rozhodčí smlouvy. Soud se zcela ztotožňuje s odůvodněním usnesení o zastavení exekuce a v podrobnostech na něj odkazuje.

29. Smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z., a to jednak pro rozpor s dobrými mravy jednak pro nesplnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru řádně prověřit schopnost žalované jako spotřebitelky úvěr splatit.

30. Soud dospěl k závěru, že sjednaná úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., neboť více než jedenáctkrát převyšuje běžnou úrokovou sazbu. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], který lze použít i za stávající právní úpravy, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ze statistiky ČNB vyplývá, že úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy činila průměrně 12,85 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve výši 150,89 % natolik nepřiměřený, že jej soud musí považovat za nemravný. Soud má za to, že vzájemná nerovnováha práv stran smlouvy (také vzhledem k likvidační výši smluvních pokut při zesplatnění úvěru) je natolik významná, že jako neplatnou je nutné hodnotit celou úvěrovou smlouvu.

31. Žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splatit na základě žalovanou poskytnutých informací. Příjem 21 000 Kč ověřila z potvrzení zaměstnavatele. Z výpisu z účtu žalované mohla zjistit pouze to, že žalovaná neměla žádné peněžní prostředky (v daném období neproběhly žádné transakce). Výdaje uvedené ve výši 8 370 Kč nijak neověřila a žalovanou neprověřila v registrech dlužníků. Žalobkyně vycházela z částky životního minima, což však není dle názoru dostatečné. Vyšší míra péče byla na místě také proto, že žalovaná sama uvedla, že již blíže neurčený dluh splácí částkou 570 Kč měsíčně. Postup žalobkyně nevedl ke zjištění konkrétních a ověřených údajů potřebných pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Skutečnost, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet, vyplývá z toho, že nárok žalobkyně nebyl uspokojen ani ve více než 7 let trvající exekuci. Jelikož žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalované úvěr splatit, je smlouva o úvěru absolutně neplatná rovněž z tohoto důvodu.

32. Jelikož je neplatná celá smlouva o úvěru, nepřichází v úvahu ani moderace úroků podle § 577 o. z. (viz také rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikováno na beck-online.cz). Soud má ostatně za to, že moderace úroků je u spotřebitelských úvěrů vyloučena zcela. Opačný závěr by byl v rozporu se smyslem a účelem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve spojení s čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS), neboť by úvěrující motivoval k tomu, aby sjednávali nepřiměřené (nebo dokonce nemravné) úroky s vědomím, že v nejhorším případě jim budou přiznány alespoň úroky obvyklé (viz rozsudek SDEU ve věci C-377/14 ze dne [datum], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

33. Soud se dále zabýval tím, zda má žalobkyně nárok alespoň na vydání bezdůvodného obohacení v podobě dosud nevrácené jistiny podle § 2991 o. z. Žalovaná dosud žalobkyni zaplatila 31 404 Kč, nesplacená jistina tedy činí 10 596 Kč. Žalovaná namítla promlčení. Měla za to, že promlčecí lhůta se v rozhodčím ani exekučním řízení nestaví, neboť žalobkyně zneužila rozhodčího řízení. Soud se s argumentací žalované ztotožnil a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je promlčen.

34. Žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého promlčecí doba neběží v důsledku podání návrhu na zahájení rozhodčího řízení bez ohledu na to, zda bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné rozhodčí doložky, a rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], podle kterého podal-li žalobce poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, žalobu, jíž uplatnil právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, bez zbytečného odkladu, k promlčení nedošlo.

35. Se závěry žalobkyní citovaných rozhodnutí lze v obecné rovině souhlasit. Okolnosti zde projednávané věci však svědčí ve prospěch závěru, že se běh promlčecí lhůty v rozhodčím a exekučním řízení nestavěl. V postupu žalobkyně, a to jak při sjednání rozhodčí smlouvy, tak při podání rozhodčí žaloby a exekučního návrhu, lze spatřovat zneužití práva. Zneužití práva přitom podle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany.

36. Žalobkyně si již při uzavření smlouvy o úvěru musela být vědoma, že smlouva je absolutně neplatná. Smlouva byla uzavřena v roce 2015, tedy již v době, kdy se judikatura již ustálila na tom, že úroky podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu mají za následek absolutní neplatnost smlouvy (viz rozhodnutí citované výše), i na tom, že neplatnost úvěrové smlouvy zakládá rovněž neplatnost rozhodčí doložky, resp. nedostatek pravomoci rozhodce (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12). Žalobkyně si již v době podání rozhodčí žaloby musela být vědoma, že soud by takový nárok nepřiznal. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že v tomto řízení se domáhá „pouze“ obvyklého úroku. Soud se zcela ztotožnil se závěrem Krajského soudu v Praze z usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který ve skutkově obdobné věci téže žalobkyně uvedl, že rozhodčí doložka byla účelovým konstruktem oprávněné (žalobkyně) a rozhodčí společnosti (téže jako v této věci) s cílem mimosoudního získání zcela [formálně] vyhovujícího exekučního titulu a další obchodní spolupráce; šlo o součást systému na výrobu exekučních titulů. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně spoléhala na to, že rozhodce, se kterým byla obchodně provázaná (již vzhledem k počtu věcí, které rozhodce, resp. rozhodčí společnost, pro žalobkyni rozhodovala), rozhodne v její prospěch a ačkoli byla srozuměna s tím, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, spoléhala se na pasivitu žalované a liknavost exekučního soudu. Obejití zvláštní zákonné ochrany spotřebitele bylo také jediným účelem sjednání rozhodčí smlouvy. I přes tyto skutečnosti žalobkyně přes 7 let vedla (nezákonnou) exekuci k vymožení rozhodcem přiznaného plnění. Teprve poté, co byla exekuce zastavena, podala žalobu k obecnému soudu.

37. Ze všech těchto důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

38. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a má proto proti žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalované vznikly náklady na zastoupení. Soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Sestávají z odměny 9 840 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu za 4 úkony právní služby po 2 460 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, dvě podání ve věci, účast při jednání soudu). Za uvedené úkony právní služby byla přiznána v souladu s § 13 odst. 3 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (4 × 300 Kč). Žalovaná má dále právo na náhradu cestovného 398 Kč za cestu ze sídla zástupce žalované v Praze do Kroměříže a zpět, jehož výše byla doložena jízdenkami, podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu, a náhradu za zmeškaný čas cestou dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu za 14 půlhodin á 100 Kč, tedy 1 400 Kč. Jelikož zástupce žalované osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada za tuto daň ve výši 21 %, tj. 2 612,40 Kč.

39. Celkem tedy byly přiznány žalované náklady řízení ve výši 15 450,40 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení