74 Co 24/2025 - 277

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 33 557,24 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 11. 2024, č. j. 17 C 80/2024-189, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12. 12. 2024, č. j. 17 C 80/2024-193, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 10 596 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 8. 9. 2023 do zaplacení, a ve II. výroku, potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 10 476,35 Kč, k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 33 557,24 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 15 450,40 Kč (II. výrok).

2. Soud prvního stupně vzal z provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti: a) Žalované byl poskytnut žalobcem Předsmluvní formulář, v němž byly uvedeny informace o úvěru. Při hodnocení schopností žalované úvěr splatit měl žalobce informaci o tom, že žalovaná je zaměstnána od 1. 9. 2024 na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 21 000 Kč, přičemž tyto skutečnosti ověřil pracovní smlouvou a výplatní páskou za jeden měsíc. Dále vycházel ze sdělení žalované o tom, že je svobodná, bydlí u rodičů a její měsíční náklady činí 8 370 Kč. Konečný zůstatek žalované na jejím účtu č. [č. účtu] (dále jen „běžný účet“) činil ke dni 31. 12. 2014 částku 226,01 Kč, z výpisu nebyly patrny žádné transakce. b) Dne 18. 6. 2015 podepsala žalovaná formulářový návrh žalobce na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), v němž požádala o poskytnutí úvěru ve výši 42 000 Kč, který se zavázala vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 3 978 Kč. Žalobci měla vrátit částku 95 472 Kč (úroková sazba a RPSN 150,89 % ročně). Pro případ prodlení s úhradou splátky více než 15 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z dlužné částky, pro případ prodlení vice než 30 dnů ve výši 13 % z dlužné částky. V případě, že nebudou řádně a včas uhrazeny dvě splátky nebo se dlužník ocitne v prodlení s plněním jedné splátky o 60 dnů, dochází automaticky k zesplatnění úvěru a veškeré nesplacené splátky se stávají novou jistinou. Pro případ prodlení s placením nové jistiny byla sjednána smluvní pokuta 0,25 % za každý den prodlení do zaplacení. Pokud by dlužník nezaplatil novou jistinu do 10 dnů od zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu 25 % z této částky. c) Žalovaná musela dle požadavku žalobce zřídit v jeho prospěch inkaso na svém běžném účtu na částku 3 978 Kč. d) Dne 26. 6. 2015 žalobce úvěr schválil oznámením o schválení úvěru, čímž došlo k uzavření Smlouvy. Oznámení o schválení úvěru a splátkový kalendář si žalovaná na adrese, kterou uvedla v návrhu na uzavření Smlouvy, nevyzvedla. e) Žalobce žalované zaslal částku 42 000 Kč na běžný účet dne 25. 6. 2016. f) Žalobce uplatnil u žalované právo na smluvní pokutu za prodlení se splátkou č. 1 za období od 19. 7. 2015 do 4. 8. 2015 ve výši 318,24 Kč a za období od 4. 8. 2015 do 19. 8. 2015 ve výši 517,14 Kč fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 29. 8. 2015. g) Žalobce uplatnil u žalované právo na smluvní pokutu za prodlení se splátkou č. 2 za období od 19. 8. 2015 do 4. 9. 2015 ve výši 318,24 Kč fakturou č. [Anonymizováno], splatnou 30. 9. 2015. h) Výzvou ze dne 5. 10. 2015 vyzval žalobce žalovanou k úhradě zesplatněného úvěru v celkové výši 120 493 Kč. i) Žalovaná žalobci uhradila částku 31 404 Kč. j) Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 3. 2024, č. j. [Anonymizováno], byla zastavena exekuce vedená soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [Anonymizováno], dle pověření Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. 11. 2016, č. j. [Anonymizováno]. Exekuce byla vedena na základě rozhodčího nálezu č. j. [Anonymizováno] ze dne 22. 12. 2015 vydaného [tituly před jménem] [jméno FO]. Exekuce byla zastavena podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že rozhodcem přisouzené plnění je nemravné a vede k nepřeměřenému postižení povinné, kdy sjednaný úrok více než jedenáctkrát přesahuje obvyklou úrokovou sazbu a oprávněná neměla úvěr povinné vůbec poskytnout, pokud si nebyla jista možností povinné úvěr splácet. k) Žalobce a [právnická osoba] dne 30. 4. 2010 uzavřeli Smlouvu o zajištění služeb rozhodců, podle které se rozhodci zavázali zajišťovat pro žalobce výkon rozhodcovské činnosti nestranně, nezávisle a podle svých vědomostí, schopností a s vynaložením odborné péče. Součástí této smlouvy je příloha č. 1, podle které jsou těmito rozhodci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], a to za částku poplatku, která v této smlouvě není uvedena, přičemž dokud není poplatek zaplacen, rozhodčí žaloba neměla být projednána a rozhodčí řízení mělo být zastaveno. l) Žalobce a [právnická osoba] spolupracovali dlouhodobě, přičemž rozhodci opakovaně žalobci přiznávali plnění, na které neměl podle hmotného práva nárok. Jen v roce 2014 rozhodl pro žalobce rozhodce [jméno FO] 2 547 věcí a [právnická osoba], jejímž byl tento rozhodce společníkem 8 127 věcí.

3. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Exekuce nařízená pro vymožení pohledávky ze Smlouvy přiznané žalobci rozhodčím nálezem byla zastavena z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové a rozhodčí smlouvy podle § 588 o. z., když sjednaná úroková sazba byla v rozporu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Žalobce rovněž řádně neposoudil úvěruschopnost žalované, proto je Smlouva neplatná i podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Je-li Smlouva neplatná jako celek, nepřichází v úvahu moderace úroků podle § 577 o. z. Žalovaná namítla promlčení žalobou uplatněného nároku žalobce na vrácení dosud nevrácené části jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 10 596 Kč. Běh promlčecí lhůty se v rozhodčím a exekučním řízení nestavěl, neboť v postupu žalobce lze spatřovat znaky zneužití práva, které podle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. Žalobce si musel být vědom, že Smlouva je absolutně neplatná. V roce 2015, kdy byla Smlouva uzavřena, se judikatura již ustálila na tom, že neplatnost úvěrové smlouvy zakládá rovněž neplatnost rozhodčí doložky (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12). V době vydání rozhodčího nálezu si žalobce musel být vědom, že soud by nárok v rozsahu, v jakém byl přiznán rozhodčím nálezem, nepřiznal. O vědomosti žalobce svědčí i to, že se v tomto řízení domáhal „pouze“ obvyklého úroku. Rozhodčí doložka byla účelovým konstruktem žalobce a rozhodčí společnosti s cílem mimosoudního získání zcela (formálně) vyhovujícího exekučního titulu a další spolupráce, kdy šlo o součást systému na výrobu exekučních titulů. Žalobce spoléhal na to, že rozhodce, s nímž byl obchodně provázaný (vzhledem k počtu věcí, které rozhodce, resp. rozhodčí společnost pro žalobce rozhodoval), rozhodne v jeho prospěch, spoléhal na pasivitu žalované a liknavost exekučního soudu. Obejití zvláštní zákonné ochrany spotřebitele bylo jediným účelem sjednání rozhodčí smlouvy. I přes uvedené žalobce déle než 7 let vedl nezákonnou exekuci k vymožení rozhodcem přiznaného plnění, teprve po zastavení exekuce podal žalobce žalobu k obecnému soudu. Žalobce navíc nezkoumal řádně schopnost žalované úvěr splatit, žalovanou sdělené údaje nijak neověřoval, neprověřoval ji v registrech dlužníků. Výdaje žalované nezjišťoval, vycházel z částek životního minima, což není dostatečné. Skutečnost, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet, vyplývá nakonec i z toho, že nárok žalobce uplatněný v exekuci nebyl uspokojen za dobu více než 7 let jejího trvání.

4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti části I. výroku rozsudku (nezaplacená jistina a požadovaný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 8. 9. 2023 do zaplacení) podal odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jeho nárok, který v řízení uplatnil, jako promlčený. Uplatnění pohledávky za žalovanou v řízení před rozhodcem a následné exekuční řízení stavělo běh promlčecí lhůty. Žaloba byla podána do 30 dnů od nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce. Poukázal na to, že vydaný rozhodčí nález nebyl odklizen zrušením. Ke stavění běhu promlčecí lhůty dochází i v případě rozhodčího řízení zahájeného na základě neplatné rozhodčí doložky. Podalli žalobce poté, co byla exekuce pravomocně zastavena, žalobu, jíž uplatnil své právo přiznané mu formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, nedošlo k promlčení jeho nároku, který dle hmotného práva nadále existuje. Zdůraznil, že uzavřená rozhodčí smlouva obsahovala konkrétně vyjmenované rozhodce, tedy obsahovala přímé určení rozhodce, proto na věc nedopadají závěry vyjádřené v „rozhodnutí z 11. 5. 2011“. Vyhověním námitce promlčení (bylli by nárok žalobce promlčen) by byla přiznána ochrana právu, které bylo vykonáno v rozporu s dobrými mravy, bylo by výrazem zneužití práva na úkor žalobce, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil. Žalobce nemohl podat žalobu před zastavením exekuce, řízení by bylo zastaveno pro překážku věci rozhodnuté. Žalobci nelze přičítat zneužití práva, když přehodnotil svůj postoj a požaduje výrazně nižší nároky, než smluvně s žalovanou sjednal. Navíc se v rámci podaného odvolání domáhá jen vydání bezdůvodného obohacení.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku. Zdůraznila, že rozhodčí nález byl vydán na základě nemravné Smlouvy, přičemž exekuce vedená na základě tohoto rozhodčího nálezu byla zastavena z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy, která dopadá i na rozhodčí smlouvu, která Smlouvu zajišťovala. Žalobce v podaném odvolání odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která řeší neplatnost rozhodčí doložky z důvodu její netransparentnosti, nikoliv neplatností úvěrové smlouvy jako takové. Navíc usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3717/2017, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 996/18. Z nálezů Ústavního soudu vyplývá, že k promlčení nedocházelo pouze u těch pohledávek, u nichž byla uplatněna neplatná rozhodčí doložka před datem 11. 5. 2011, pokud došlo k uplatnění rozhodčí doložky po tomto datu, dopustil se věřitel zneužití práva, neboť věděl, že rozhodčí doložka je neplatná. Postupoval-li poskytovatel úvěru ve vědomém rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž jeho jednání není ve vztahu k úvěrované osobě neutrální, bylo motivováno snahou neoprávněně získat výhodnější pozici, naplňuje jeho postup znaky zneužití práva, neboť se nepoctivě snaží posílit své právní postavení ve smyslu získání výhody před dlužníkem, která by mu při poctivém jednání nevznikla. Další fáze řízení pak pouze rozvíjely a udržovaly počáteční zneužití práva a jejich obsah nemůže vyvolat žádné právní důsledky. Ve sporu mezi žalobcem a žalovanou uplynula promlčecí lhůta, neboť zneužitím práva žalobce je jeho postup při uzavření formulářové Smlouvy, rozhodčí smlouvy, při podání rozhodčí žaloby a exekučního návrhu. Výkon práva pak nepožívá právní ochrany. Žalobce je specialistou v oblasti poskytování úvěrů, je součástí nadnárodní finanční skupiny, má k dispozici vlastní právní oddělení, v řízeních bývá zpravidla zastoupen advokáty, tudíž musel vědět, že jím uzavírané smlouvy jsou neplatné. Navíc povinnost ověřit úvěruschopnost žadatele o úvěr vyplývala výslovně ze zákona. Žalovaná poukázala na existenci tajné dohody o zajištění služeb rozhodců, která upravovala průběh rozhodčího řízení, včetně odměňování rozhodce, avšak bez vědomí žalované. Rozhodčí řízení nemohlo být transparentní, poněvadž transparentní podmínky odměny rozhodce jsou garancí jeho nezávislosti a nestrannosti. Žalobce zavinil marné uplynutí promlčecí lhůty, neboť věděl, že uzavírá neplatnou Smlouvu a že disponuje neplatným exekučním titulem, avšak přesto nechal nařídit exekuci proti žalované a v jejím vedení pokračoval, a to v době, ve které již byla sjednocena judikatura. Žalobce jednal v rozporu s dobrými mravy, nepřiměřeně tvrdým postihem žalované by bylo přiznání promlčeného nároku žalobci. Samotná skutečnost, že původní dluh z úvěru nadále existuje, není nemravná, při jiném výkladu by institut promlčení postrádal smysl. Žalovaná zdůraznila, že neplnila proto, že jí to její finanční situace neumožňovala. Žalobce mohl kdykoliv navrhnout žalované uzavření dohody, což neučinil, zastavení exekuce se aktivně bránil. O nemravnosti žalobce svědčí i to, co vše uplatnil v žalobě, oproti tomu, v jakém rozsahu podal odvolání. Odkazoval-li žalobce na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, je třeba uvést, že tento soud v rozhodnutí pozdějším, sp. zn. 64 Co 56/2025, ze dne 8. 4. 2025 přisvědčil argumentaci žalované strany (obdobný případ jako v tomto řízení). Proti žalobcem poukazovaným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni a Krajského soudu v Praze v doplnění odvolání byla podána dovolání.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl důkaz vydaným rozhodčím nálezem, když z protokolu o jednání soudu prvního stupně nevyplývá, že by byl tento důkaz proveden, a rozhodčí smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, která dosud nebyla provedena k důkazu, přestože zjištění učiněná z této listiny mohla mít vliv na závěr o promlčení žalobou uplatněné pohledávky.

9. Z rozhodčího nálezu č. j. [Anonymizováno] vydaného dne 22. 12. 2015 rozhodcem [jméno FO] vyplývá, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 120 493 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 23. 10. 2015 (datum doručení návrhu na zahájení rozhodčího řízení) do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 95 472 Kč od 22. 9. 2015 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů rozhodčího řízení žalobci ve výši 16 200,80 Kč. Rozhodce vyhověl žalobci v plném rozsahu, kdy plnění přiznal na základě Smlouvy uzavřené dne 18. 6. 2025, přičemž pravomoc k vydání rozhodnutí odvozoval od rozhodčí smlouvy uzavřené dne 18. 6. 2025. Rozhodce rozhodoval na základě listinných důkazů předložených žalobcem, když žalovaná se k návrhu na vydání rozhodčího nálezu nevyjádřila. Z rozhodčího nálezu není patrno, podle jakých hmotněprávních ustanovení rozhodce posoudil důvodnost žalobou uplatněného nároku v plném rozsahu. Pouze v části smluvní pokuty, přiznané až do zaplacení dlužné částky, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 33 Odo 454/2006 a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 69 Co 259/2009. Co se týče nákladů řízení přiznaných žalobci odkázal na § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Z rozhodčí smlouvy uzavřené dne 18. 6. 2015 bylo zjištěno, že se jedná o formulářovou smlouvu, do níž jsou vepsány údaje žalované, údaje o úvěrové smlouvě, jakož i údaje o osobě úvěrového poradce, která za žalobce při sjednání úvěru jednala. Rozhodčí smlouva se týkala jen sporů ze Smlouvy nebo těch, které přímo nebo odvozeně v souvislosti s touto Smlouvou vznikly. Rozhodčí smlouva stanovila podmínky, za kterých budou spory před rozhodcem řešeny. Úvěrující byl před podáním žaloby povinen zaslat žalovanému písemnou výzvu, aby žalovaný vybral rozhodce, u kterého bude rozhodčí řízení vedeno. V rozhodčí smlouvě bylo uvedeno celkem 13 rozhodců, přičemž u rozhodců [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [adresa] bylo ujednáno, že se rozhodčí řízení bude konat v sídle společnosti [právnická osoba], u rozhodců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] bylo ujednáno, že se rozhodčí řízení bude konat v sídle pobočky [právnická osoba], v případě ostatních rozhodců bylo ujednáno, že se rozhodčí řízení bude konat v sídle rozhodců. U rozhodců, u nichž bylo ujednáno, že se rozhodčí řízení bude konat v sídle jiné právnické osoby, bylo současně stanoveno, že veškerá podání určená rozhodci musí být zasílána na adresu této třetí osoby. Za projednání sporu rozhodcem byl dohodnut poplatek a paušální náhrada nákladů řízení ve výši 1 100 Kč včetně případné DPH. Rozhodčí řízení bylo sjednáno jako neveřejné a ústní, přičemž ústní jednání nemusela být nařizována, jestliže dle rozhodce šlo ve věci rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů. Rozhodčí řízení mělo být ústní za splnění dvou podmínek, a to pokud o to účastník řízení požádá a zároveň rozhodce shledá důvody pro nařízení ústního jednání. Při rozhodování se rozhodci měli řídit hmotným právem pro spor rozhodným, a to včetně právních předpisů na ochranu spotřebitele.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

12. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

13. Podle § 609 věta první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

14. Podle § 610 odst. 1 věta první o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

15. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

16. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je rozhodný den, kdy se ochuzený v konkrétním případě skutečně dozví, že na jeho úkor došlo k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, není rozhodné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2001, sp. zn. 33 Cdo 3003/99, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ročník 2001, svazek 5, pod C 442, ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 766/2002, ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2250/2000, ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2758/2006, ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4499/2010, ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3166/2009, ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2758/2006, či ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1965/2013). Nezáleží dále ani na tom, zda se oprávněný o svém právu nedozvěděl vlastním zaviněním, tedy zda se (skutečně) o svém právu dozvědět mohl anebo měl dozvědět při vynaložení potřebné péče. Takovou vědomostí se přitom nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž vědomost o všech skutkových okolnostech, z nichž lze dovodit odpovědnost za bezdůvodné obohacení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 528/2006).

19. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 33 Cdo 501/2023, pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty práva na vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje skutečná (prokázaná), a ne pouze předpokládaná vědomost oprávněného o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě, která se bezdůvodně obohatila. K tomu dochází, jakmile oprávněný zjistí takové skutkové okolnosti, které mu umožní uplatnit právo žalobou u soudu. Vědomostí se míní znalost konkrétních (objektivních) skutkových okolností, z nichž lze povinnost obohaceného vrátit majetkový prospěch dovodit, nikoliv obeznámenost s právní kvalifikací (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 731/2022, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3350/2022, ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 20 Cdo 3342/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21).

20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5134/2017, vyplývá, že „v nalézacím řízení zahájeném povinným o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout vymožením plnění, na které oprávněný neměl právo, nemůže soud jako předběžnou posoudit otázku, zda byl či nebyl dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jejímž podkladem byla neplatná rozhodčí doložka“. Jestliže je takto postupováno v případě, kdy spotřebitel žádá vydání bezdůvodného obohacení vymoženého v nepřípustné exekuci, musí být na základě stejného principu posuzována vázanost rozhodnutím o zastavení exekuce i v řízení, kdy poskytovatel úvěru požaduje po spotřebiteli plnění ze Smlouvy v řízení před soudem, poté, co mu byla exekuce vedená na základě nicotného exekučního titulu zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

21. Žalobce poskytl žalované na základě uzavřené formulářové Smlouvy dohodnutou částku 42 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem, kdy při řádném plnění dle Smlouvy by žalobci vrátila částku 95 472 Kč. Žalovaná dlužnou částku s dohodnutým úrokem dle Smlouvy řádně nesplácela.

22. Odvolací soud se ztotožňuje s právním posouzením soudu prvního stupně, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatným právním jednáním jako celek, a to včetně rozhodčí smlouvy. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy (§ 580 o. z.) jsou nepřiměřená smluvní ujednání spočívající ve výši úroku, a dle odvolacího soudu i výši a kumulaci smluvních pokut, včetně ujednání, že nárok na náhradu škody vzniká poskytovateli úvěru vůči spotřebiteli porušením povinnosti zajištěné smluvní pokutou v plné výši vedle smluvní pokuty. Tato ujednání, která do textu formulářové smlouvy vtělil právě žalobce, jako profesionál, ve svém souhrnu představují takovou nerovnováhu v postavení účastníků smlouvy v neprospěch spotřebitele, že smlouva jako celek odporuje dobrým mravům. Dalším důvodem je i nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce nezkoumal výdaje žalované, její tvrzení o osobních poměrech a způsobu bydlení neověřoval. Nezkoumal její náklady na bydlení a živobytí. Obrázek o jejích výdajích si nemohl učinit ani z výpisu z účtu, který měl k dispozici, neboť z něj nebyly patrny žádné transakce, jen zůstatek ke dni 31. 12. 2014 ve výši 226,01 Kč. Ke zjištění osobních a majetkových poměrů žalované, tj. její schopnosti splácet poskytnutý úvěr, nepostačuje zjištění a ověření jejího příjmu, navíc jen za jeden měsíc. Poskytovatel úvěru by měl vycházet alespoň z průměrného příjmu za období tří měsíců.

23. Ještě před zahájením tohoto řízení byl spor projednáván před rozhodcem, na základě návrhu žalobce, který si jako profesionál musel být vědom, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy pro smluvní ujednání týkající se úroků a řetězených smluvních pokut, na které měl žalobce nárok vedle náhrady škody, která porušením povinnosti zajištěné smluvní pokutou vznikla, jakož i pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobce tak měl všechny informace o skutkových okolnostech, pro které jím poskytnuté plnění je bezdůvodným obohacením. Ujednání o rozhodčí smlouvě navrhl žalované rovněž žalobce, který určil osoby rozhodců, přičemž odměna v případě rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla vyplácena tomuto rozhodci, ale třetí osobě, a to na základě trojstranné dohody mezi žalobcem, rozhodcem a třetí osobou, jejímž společníkem byl rozhodce.

24. Žalobci bylo v rozhodčím řízení přiznáno veškeré plnění, které požadoval, včetně úroků z prodlení a smluvních pokut. Úroky z prodlení byly přiznány od okamžiku zahájení rozhodčího řízení. Z rozhodčího nálezu není patrné, podle jakých norem hmotného práva věc rozhodce posoudil, zda aplikoval právní předpisy na ochranu spotřebitele a s jakým výsledkem.

25. Vydaný rozhodčí nález byl uplatněn v exekučním řízení, exekuce byla zastavena k návrhu žalované (povinné) ze dne 10. 1. 2024 usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 3. 2024, č. j. [Anonymizováno], pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť rozhodčí nález přiznával plnění na základě absolutně neplatné smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, přičemž v důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru je neplatná i rozhodčí smlouva (rozhodčí doložka). Žalobci by tak měla náležet jen nesplacená jistina úvěru.

26. Žalovaná namítla promlčení. Pro posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení je podstatné, že žalobce poskytl žalované finanční prostředky dne 25. 6. 2015, rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 23. 10. 2015, rozhodčí nález byl vydán dne 22. 12. 2015. Dne 4. 11. 2016 byl Okresním soudem v Kroměříži pověřen vedením exekuce soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO]. K zastavení exekuce došlo usnesením ze dne 26. 3. 2024, žalobce podal žalobu 11. 4. 2024.

27. Stejně významné a zásadní jsou i okolnosti uplatnění rozhodčí doložky. Žalobce si byl vědom, že s žalovanou uzavírá neplatnou Smlouvu, a to z důvodu rozporu ujednání formulářové smlouvy s dobrými mravy, jakož i z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované (její schopnosti splácet dlužnou částku). Jestliže následně vydaný rozhodčí nález přiznával žalobci veškerá takto formulářově sjednaná plnění, musel si být vědom, že disponuje exekučním titulem, který mu přiznává lichevní plnění, jež je v rozporu s dobrými mravy. Všechny důvody neplatnosti Smlouvy o úvěru způsobil svým jednáním žalobce, který navrhl výkon rozhodčího nálezu. Neplatností je stižena i rozhodčí smlouva, která byla závislá na Smlouvě, byla žalovanou podepsána ve stejný den jako návrh Smlouvy, přičemž se týkala jen sporů vzniklých v souvislosti se Smlouvou. Obě uzavřené smlouvy byly formulářové, žalovaná se na tvorbě jejich obsahu nepodílela. Rozhodce rozhodoval pro žalobce nikoliv zanedbatelný počet sporů stejného druhu, z obdobných formulářových smluv.

28. Odvolací soud se ztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobou uplatněný nárok je promlčen, když rozhodčí řízení ani následné vedení exekučního řízení běh promlčecí lhůty nestavělo.

29. Za výše zjištěného skutkového stavu není uplatnění námitky promlčení výkonem práva, který by byl v rozporu s dobrými mravy. Posouzení námitky promlčení jako nesouladné s dobrými mravy je v praxi výjimečné a lze je akceptovat pouze v situacích, kdy je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, jak uvedl Ústavní soud v ústavním nálezu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3358/20. Všechny důvody, které vedly k závěru o neplatnosti Smlouvy a rozhodčí smlouvy způsobil žalobce, nikoliv žalovaná.

30. Odvolací soud dodává, že sama skutečnost, že plnění bylo přiznáno rozhodčím nálezem, který nebyl zákonným způsobem zrušen, nemá pro posouzení věci žádný význam. Jestliže neměl rozhodce k jeho vydání žádnou pravomoc (z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy, a tudíž i na ni navazující rozhodčí smlouvy), byl rozhodčí nález nicotným aktem, který nepotřeboval ke svému odstranění zákonem předepsaný postup. Tento závěr je ustálen v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, a rozhodnutí ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012).

31. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, včetně závislého výroku o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žalovaná. Předmětem odvolacího řízení byla částka 10 596 Kč s příslušenstvím. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalované jsou představovány odměnou jejího zástupce po 1 540 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 10 596 Kč) za dva úkony právní služby: vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu podle § 8 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a e) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), 2 režijními paušály podle §13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč, náhradou za ztrátu času stráveného cestou ze sídla advokátní kanceláře do místa konání soudního jednání a zpět, celkem 12 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Právní zástupce žalované sice účtoval 13 započatých půlhodin, nicméně při zadání trasy automobilem na cestě ze sídla advokátní kanceláře do sídla Krajského soudu v Brně do plánovače tras na stránce mapy.cz, i ta časově nejdelší jedna cesta trvala max. 3 hodiny. Náklady jsou tvořeny i jízdným při použití elektrického osobního automobilu Hyundai Kona, se spotřebou elektrické energie 154.0 WH/km, tj. 0,154 kWH/km, délce zpáteční trasy 412 km, sazbě základního opotřebení vozidla dle vyhl. č. 475/2024 ve výši 5,80 Kč/km, ceně dle vyhlášky ve výši 7,70 Kč (průměrná cena za 1 kilowatthodinu elektřiny), a to za použití § 13 odst. 5 advokátního tarifu, jízdné 2 878,14 Kč, jakož i 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 1 818,22 Kč. Zástupce žalované sice doložil doklad o zaplacení pohonné hmoty, avšak ze 7. 11. 2025, přičemž jednání se konalo 5. 11. 2025, navíc u daňového dokladu, číslo faktury [Anonymizováno], byl údaj o tom, že platba neproběhla úspěšně. Doklady o ceně pohonných hmot ke dni 7. 11. 2025 nic nevypovídají o tom, za jakou cenu byla pohonná hmota nakoupena k jednání, které se konalo 5. 11. 2025. Náklady odvolacího řízení činí celkem 10 476,35 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení