17 C 87/2019-169

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobců: 1. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa svědka, svědkyně, svědka, žalobce a žalobkyně] 2. [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa svědkyně, svědka a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyklizení pozemku o vzájemném návrhu žalovaného na určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen vyklidit pozemek parc. č. st. 62 v k.ú. [obec] u [obec], se zamítá.

II. Určuje se, že žalovaný je vlastníkem parcely parc. [číslo] (ostatní plocha – jiná plocha), která byla vyčleněna z parcely parc. č. st. [anonymizováno] zapsané [stát. instituce], katastrální pracoviště Mělník na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], a to geometrickým plánem [číslo] [rok], vyhotoveným [příjmení] a [jméno], geodetické práce, s. r. o., ověřeným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], oprávněným zeměměřičským inženýrem, pod [číslo] [rok], souhlas s číslováním parcel udělen pod č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 66 731,67 Kč, k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se obrátili dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, jíž se jako vlastníci (v režimu společného jmění) pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] u [obec] (dále jen„ pozemek žalobců“) domáhali po žalovaném jeho vyklizení. Tvrdili, že žalovaný, vlastník sousedního pozemku parc. [číslo] (dále jen„ pozemek žalovaného“), zasahuje do jejich vlastnického práva, což dlouhodobě činila i předchozí vlastnice pozemku parc. [číslo] [celé jméno svědkyně], která užívání tehdy svého pozemku rozšířila až za jeho hranice umístěním různých movitých věcí na část pozemku žalobců (dále jen„ sporná část pozemku žalobců“). Žalobci vyzvali právní předchůdkyni žalovaného k nápravě, a to buď vyklizením sporné části pozemku žalobců, případně byli ochotni jednat o odprodeji sporné části pozemku poté, co bude geometricky oddělena tak, aby se právní stav srovnal se stavem faktickým. Přestože žalobci s právní předchůdkyní žalovaného uzavřeli dohodu s konkrétním termínem realizace odprodeje sporné části pozemku žalobců, k odprodeji pro laxní přístup a pro nečinnost právní předchůdkyně žalovaného ve sjednaném termínu ([datum]) a ani později přes urgence žalobců nedošlo. Právní předchůdkyně žalovaného následně věc řešit odmítla z důvodu plánovaného převodu vlastnictví pozemku parc. [číslo] na žalovaného. K tomu došlo darovací smlouvou s účinky ke dni [datum]. Žalovaný, kterému byla celá situace nepochybně známa, na výzvu žalobců k vyklizení sporné části jejich pozemku nereagoval.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, naopak se vzájemnou žalobou domáhal určení, že je z titulu vydržení vlastníkem té části pozemků žalobců, kterou fakticky užívá. Tvrdil, že spornou část pozemku vydrželi již jeho právní předchůdci. S ohledem na všechny okolnosti tuto část pozemku žalobců, a to až k plotu, který kolem pozemku žalovaného tvoří hranici skutečného užívání mezi žalobci a žalovaným, vydržela do svého výlučného vlastnictví [celé jméno svědkyně] (teta žalovaného). Trval na tom, že jemu a jeho právním předchůdcům svědčí pro vydržení v prvé řadě právní důvod, neboť [celé jméno svědkyně] se držby sporné části pozemku ujala po potvrzení nabytí dědictví po svém otci panu [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum]. Ten vlastnil pozemek žalovaného cca od roku [rok] a minimálně od té doby je pozemek žalovaného, včetně sporné část pozemku žalobců oplocen stávajícím vedením plotu. To vyplývá i ze znaleckého posudku vypracovaného dne [datum] pro účely dědického řízení, v němž je soubor staveb užívaných zůstavitelem podrobně popsán, včetně okolnosti, že je prostor oplocen, přičemž kovová vrata v oplocení jsou uváděna jako pocházející z roku [rok] a vedlejší stavby nacházející se částečně na sporném pozemku žalobců, jsou popisovány dokonce jako pocházející z roku [rok]. S ohledem na nedokonalý způsob grafické evidence vlastnických vztahů v [anonymizováno] letech minulého století nemohli žalovaný ani jeho právní předchůdci poznat, že snad drží část pozemku původně vlastněného žalobci a až do digitalizace mapy bylo rozpoznání takovýchto„ detailů“ obtížné. [celé jméno svědkyně] a po ní žalovaný proto i při zachování obvyklé opatrnosti měli spravedlivý důvod se domnívat, že drží spornou část pozemku žalobců jako její vlastník. [celé jméno svědkyně] se držby části sporného pozemku v mezích vymezených plotem ujala v dobré víře po pravomocně ukončeném dědickém řízení dne [datum] a tato držba nebyla nikdy žalobci (ani jinou osobou) zpochybňována. Nejpozději v roce [rok] spornou část pozemku tudíž vydržela. S ohledem na okamžik podání žaloby poukazoval žalovaný dále na to, že mu svědčí i mimořádné vydržení ve smyslu § 3066 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

3. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených či označených účastníky řízení, z účastnických výpovědí žalobců, ze svědeckých výpovědí, jakož i ze shodných tvrzení účastníků (srov. § 120 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o s. ř.“); zde se poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobci coby kupující uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl mimo jiné dům [adresa] s pozemkem parc. č. st. [anonymizováno] o výměře [výměra] v obci a k.ú. [obec] Tyto nemovitosti žalobci užívali na základě nájemního vztahu již od roku [rok] /viz kupní smlouva na č.l. 123-126, informace o pozemku na č.l. 9 spisu, výpovědi žalobců na č.l. 131-132 spisu/. 5. [obec] [anonymizováno], otec [celé jméno svědkyně], přistoupil jako kupující dne [datum] k notářskému zápisu ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka], NZ [číslo], jehož formou byla sepsána kupní smlouva. Předmětem kupní smlouvy byla také stavba domu [adresa] se stavební parcelou č. kat. [anonymizováno] (s výměrou neuvedenou) v k.ú. [obec] /viz notářský zápis v přílohách spisu/. [obec] [anonymizováno], jehož vlastnické právo k uvedeným nemovitostem bylo zapsáno s účinky ke dni [datum], dne [datum] zemřel a na základě usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum] nabyla veškerý jeho majetek, tedy mimo jiné i dům [adresa] na stp. [anonymizováno] a stp. [anonymizováno] o výměře [výměra] v k.ú. [obec] jeho dcera [celé jméno svědkyně]. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] v k.ú. [obec] u [obec] s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni [datum] na základě darovací smlouvy ze dne [datum] /viz usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.-j.: [spisová značka] na č.l. 82-83, výpis z KN na č.l. 10-11 spisu/.

6. Optická hranice mezi pozemkem žalobců a pozemkem žalovaného se při pohledu od vstupních vrat vedoucích na pozemek žalovaného nachází na levé straně. Je zpočátku na dvou místech mírně lomená /viz zaměření skutečného provedení stavby jímky na č.l. 107 spisu/a začíná vyzděným cihlovým sloupem, k němuž je připevněna levá strana kovové konstrukce vstupních vrat. Na sloup navazuje zhruba 2 metry vysoká cihlová zeď, po ní plynule následuje zadní stěna vyvýšené stavby na pozemku žalobců. Nato přibližně v délce [anonymizováno] metrů pokračuje opět zeď cihlová, která přechází na oplocení tvořené drátěným plotem. Ten je prakticky v celé své délce vyztužen, jak ze strany žalobců, tak ze strany žalovaného sbitými dřevěnými prkny či částmi palet. Oplocení končí u levé hrany zadních kovových vrat, jejichž pravá hrana přiléhá ke stěně domu [adresa] /viz fotodokumentace na CD nosiči, pořízená při místním šetření dne [datum] na č.l. 148 spisu, fotografie na č.l. 37-39 spisu/. Oplocení, které představuje reálné rozhraní mezi prostorem užívaným žalobci a prostorem užívaným žalovaným je umístěno nejméně od [anonymizováno] let minulého století stále ve stejných místech. Stejně jako dnes bylo již tehdy tvořeno směrem od vstupních vrat po levé straně cihlovou zdí (původně nahozenou), po ní následovala zadní vyvýšená zeď stavby na pozemku žalobců (původně záchody sloužící pro dům [adresa] na pozemku žalobců, v němž byl provozován hostinec a holičství) včetně pokračující cihlové zdi, na kterou byl napojen pletivový plot na podezdívce. Za ním se nacházela zahrádka, ze strany sousedního domu [adresa] (dnes dům žalobců) ohraničená dřevěným plotem, kterou obhospodařovali uživatelé domu [adresa] /viz výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] na č.l. 153-154 spisu, která v domě [adresa] bydlela zhruba do roku [rok] od svých [anonymizována čtyři slova], fotografie na č.l. 150-152 předložené svědkyní nebo výpověď svědka [celé jméno svědka] na č.l. 155 spisu, který mimo jiné uvedl …„ Nikdy jinde nestál. Ten plot je tam už z doby, kdy tam stála [anonymizováno] hospoda…“ /. Stále shodně umístěné oplocení zaznamenali již v roce [rok] také žalobci /viz jejich výpověď na č.l. 131 a 132 spisu/, od svého nastěhování do domu [adresa] se svou matkou přibližně před [anonymizováno] lety i svědek [celé jméno žalovaného] starší (otec žalovaného a nevlastní bratr [celé jméno svědkyně]) a od svého narození též právní předchůdkyně žalovaného svědkyně [celé jméno svědkyně], která v domě bydlela zhruba do roku [rok] /viz jejich výpovědi na č.l. 154 a 155 spisu/.

7. Od vstupních vrat, která jsou nejméně od [anonymizováno] let minulého století umístěna také stále na stejném místě, vede od stejné doby na pozemek žalovaného ulička o délce zhruba [anonymizováno] metrů a v nejširším místě o šíři cca [anonymizováno] metrů. Ulička je zleva vymezena cihlovou zdí, zádní částí stavby na pozemku žalobců a pokračující cihlovou zdí shora popsaného oplocení tvořícího faktické rozhraní pozemků účastníků. Zprava je ohraničena zdmi staveb mimo vlastnictví účastníků. Vstupní vrata, jakož i menší část přístupové uličky se původně nacházely na pozemku ve vlastnictví obce, který sousedil s pozemkem žalobců. Podstatná část uličky se nachází na pozemku žalobců /viz výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] na č.l. 153, fotografie předložené svědkyní na č.l. 151 spisu, fotodokumentace pořízená při místním šetření dne [datum], výpověď žalobců ma č.l. 151 a 152/.

8. Stavba domu [adresa], která je dnes součásti pozemku žalovaného byla postavena po roce [rok] na místě starého obytného stavení [adresa], které muselo být pro sešlost zbouráno. Stavba původního obytného stavení byla umístěna vně pozemku žalovaného a její obvodové zdi hranice pozemku, do něhož byla v roce [rok] sloučena pozemková parcela [číslo] nepřesahovaly /viz sdělení Úřadu městyse Všetaty na č.l. 135, kopie katastrální mapy vykazující stav z roku [rok], sdělení [anonymizováno] pro [anonymizována dvě slova] [obec] na č.l. 142 [adresa], postavená posléze, je vystavěna do obdélníkového půdorysu. V rozsahu zhruba tří metrů přesahuje levá část stavby pozemek žalovaného a zasahuje na spornou část pozemku žalobců. [příjmení] boční stěna stavby končí vpředu přibližně [anonymizována dvě slova] a vzadu více jak [anonymizována dvě slova] od plotu, který pozemky účastníků fakticky odděluje /viz zaměření skutečného provedení stavby jímky na č.l. 107 spisu/. Svědkyně [příjmení] po dobu, kdy v domě žila, tedy zhruba do roku [rok], nezaznamenala, vyjma kůlny, kterou postavil její otec, ale při stěhování ji zboural, že by se k domu cokoli přistavovalo /viz její výpověď na č.l. 153 spisu/. Stavba co do svého umístění a půdorysu nedoznala žádných změn nejméně od roku [rok], kdy ji ve výše popsaném stavu zaznamenali již sami žalobci /viz jejich výpověď na č.l. 131 a 132 spisu/. Jako stále stejnou a bez prodělaných změn (vyjma verandy a některých změn vnitřních) popisují stavbu za posledních alespoň [anonymizováno] let též svědci [celé jméno žalovaného] starší a [celé jméno svědkyně] /viz jejich výpovědi na č.l. 154 a 155 spisu/. Ve znaleckém posudku, vypracovaném v roce [rok] pro účely dědického řízení po [jméno] [příjmení], byla stavba domu [adresa] charakterizována jako jednopodlažní, nepodsklepený objekt s půdním prostorem, postavený dle odhadu znalce v roce [rok], jehož tehdejší stav byl v důsledku malé údržby sešlý /viz posudek na č.l. 84 a násl./.

9. Na sporné části pozemku žalobců se vyjma, již shora zmíněné části domu [adresa] nachází značné množství movitých věci různého charakteru, od stavebního materiálu, přes dřevo až po korbu z nákladního automobilu a svědek [celé jméno žalovaného] straší zde bez souhlasu či povolení vydaného dle veřejnoprávních předpisů vybudoval odpadní jímku /viz. fotodokumentace pořízená při místním šetření dne [datum], sdělení Úřadu městyse Všetaty na č.l. 135, výpověď svědka [celé jméno žalovaného] na č.l. 154 spisu, zaměření skutečného provedení stavby jímky na č.l. 107 spisu/.

10. Svědkyně [celé jméno svědkyně] v době, kdy v domě [adresa] žila, nikdy nezaznamenala jakékoli spory ohledně hranice mezi pozemky účastníků nebo ohledně umístění plotu, který pozemky účastníků fakticky odděloval /viz její výpověď na č.l. 153 spisu/. Až do okamžiku digitalizace nezaznamenali žádný spor ohledně hranice mezi pozemky účastníků ani ostatní, ve věci vyslechnutí svědci /viz výpověď svědka [celé jméno žalovaného] staršího na č.l. 154 spisu, který kupř. uvedl:….“ Měli jsme celkem dobrý vztah, dokud nebyla digitalizace. [příjmení] začalo zhruba před pěti lety“ ...“ Ta cesta, která vede k domu, ta ulička, to jsme vždycky měli za to, že je to [anonymizováno], nikdy jsme o tom nepochybovali...“ nebo [celé jméno svědka] na č.l. 155 a [celé jméno svědkyně] na č.l. 155, která uvedla:…“ nikdy jsem nezaznamenala žádný spor nebo konflikt žalobců a mého otce ohledně vlastnictví pozemku. O ničem takovém nevím“ …nebo na otázku, zda jí otec někdy říkal, že užívá část pozemku žalobců a že by jej měl vyklidit, uvedla:„ ...můj otec mi nikdy nic takového neříkal“ … nebo …“ jsem si myslela, že je to všechno naše tak, jak jsem to dostala od otce. Nikde jsem skutečný stav neověřovala, protože to takhle celou dobu bylo…“ …nebo…“ ale když žalobci začali říkat, že jsou jejich, řekla jsem si dobře, že to dám do pořádku. Tehdy přišli s plánkem z digitalizace a já si řekla, že to vyřeším, ale bratr mi říkal, že to jejich nikdy nebylo“ …..„ Před digitalizací mě žalobci nikdy neoslovili s tím, že užívám něco, co není moje.“ /.

11. Za přítomnosti právní předchůdkyně žalovaného, [celé jméno svědkyně], bylo dne [datum] k žádosti žalobců provedeno na podkladě již digitalizované katastrální mapy vytyčení mimo jiné hranice mezi pozemky žalobců, žalovaného a pozemkem parc. [číslo] ve vlastnictví obce. Podle tohoto vytyčení leží převážná část přístupové uličky k pozemku žalovaného na pozemku žalobců, jehož vytyčená hranice následně prochází levou částí domu [adresa] /viz protokol na č.l. 121, vytyčovací náčrt na č.l. 122, oznámení obce na č.l. 118 spisu/. V návaznosti na digitalizaci katastrálních map a na nové vytyčení hranic pozemků, odkoupila právní předchůdkyně žalovaného, [celé jméno svědkyně], zřejmě v roce [rok] od obce Dřísy nově vytvořený pozemek parc. [číslo] (původně z pozemku parc. [číslo]) o rozloze [výměra], na němž se nachází přístupová vrata na pozemek žalovaného a rozlohou zanedbatelnější shora popsané uličky /viz výpověď žalobců, svědkyně [celé jméno svědkyně] na č.l. 155, oznámení o záměru obce a kopie geometrického plánu na č.l. 118 a 119 spisu/.

12. Počínaje únorem [rok] vyzývali žalobci opakovaně písemně právní předchůdkyni žalovaného k odstranění všech věcí nacházejících se na jejich pozemku /viz korespondence na č.l. 12, 13, předžalobní výzva ze dne [datum] V druhé polovině roku [rok] pak s právní předchůdkyní žalovaného jednali o možném odkupu sporné části pozemku žalobců, nicméně k následnému uzavření kupní smlouvy, případně k vyklizení pozemku žalobců, nedošlo /viz dohoda – čestné prohlášení na č.l. 16, geometrický plán na č.l. 17, korespondence ze dne [datum] na č.l. 18 p.v., e-mailová korespondence na č.l. 20, předžalobní upomínka na č.l. 21spisu, výpis, výpověď žalobce na č.l. 131 který vypověděl:„ …ze začátku říkala, že je to asi jejich, ale když jsem jí ukazoval geometrák, tak svolila s tím, že si to nechá vyměřit a že to odkoupí…“, výpověď žalobkyně na č.l. 131 -132, výpověď [celé jméno svědkyně] na č.l. 155 13. Sporná část pozemku žalobců, vzniklá oddělením z parcely parc. č. st. [anonymizováno], byla vyznačena geometrickým plánem [číslo] [rok], vyhotoveným [příjmení] a [jméno], geodetické práce, s.r.o., ověřeným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], oprávněným zeměměřickým inženýrem, pod [číslo] [rok], se souhlasem s číslováním parcel pod č. PGP [číslo] [rok] [číslo] a byla označena jako pozemek parc. [číslo] (ostatní plocha - jiná plocha, o výměře 171 m2), [katastrální uzemí], /viz geometrický plán na č.l. 80-81 spisu, jehož originál je součástí tohoto rozsudku/.

14. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobci pozemek parc. č. st. [anonymizováno] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa] v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec] užívali od roku [rok] na základě nájemní smlouvy a od roku [rok] jsou jeho vlastníky. Žalovaný je na základě darovací smlouvy od roku [rok] vlastníkem sousedního pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa]. Žalovaný užívá svůj pozemek ve stejných hraních, jak to činili přinejmenším již jeho dva právní předchůdci, [obec] [anonymizováno] od roku [rok], který pozemek nabyl kupní smlouvou a [celé jméno svědkyně] od roku [rok], která se jeho vlastníkem stala na základě dědického řízení. Pokud ne dříve, tak již od [anonymizováno] let minulého století byl pozemek žalovaného užíván v mezích vytyčených oplocením, které se nachází stále na tomtéž místě, a sice zcela na pozemku žalobců, přičemž toto oplocení, zčásti ještě původní, je mimo jiné historicky tvořeno též zadní zdí stavby na pozemku žalobců. Obdobně dlouhou dobu jsou na shodném místě usazena i přístupová vrata, do roku [rok] původně na pozemku obce, nyní na pozemku žalovaného. Nejméně od [anonymizováno] let minulého století zabírá shodně vymezený prostor i ulička vedoucí od vrat k pozemku žalovaného, která se rovněž v drtivé části nachází na pozemku žalobců, do roku [rok] původně z menší části také na pozemku obce, nyní na pozemku žalovaného. Konečně ani stavba domu [adresa] postavená po roce [rok] částečně na pozemku žalobců nedostála od své výstavby co do umístění a půdorysu žádných změn. Do okamžiku digitalizace a v návaznosti na ni provedené vytyčování hranic v roce [rok] nebylo nikdy nikým zpochybňováno, že by právní předchůdci žalovaného při užívání takto ohraničené nemovitosti užívali nemovitost ve skutečnosti nad rámec jejích hranic. Na sporné části pozemku žalobců, která byla vyznačena geometrickým a byla označena jako pozemek parc. [číslo] (ostatní plocha - jiná plocha, o výměře [výměra]), je vyjma odpadní jímky umístěno velké množství movitých věci různého charakteru.

15. K závěrům z hlediska zjištěného skutkového stavu soud konstatuje, že výsledky provedeného dokazování v daném případě neumožňují uzavřít na to, že by žalobci právní předchůdce žalovaného, konkrétně [jméno] [příjmení], již poté, co dům v roce [rok] koupili, informovali, že se oplocení, jak zjistili náhledem do tehdejších katastrálních map, nachází na jejich pozemku, že se dohodli, že věc v budoucnu, až budou převádět dům na syna, vyřeší a že s tím [obec] [anonymizováno] souhlasil a měl se stavem seznámit otce žalovaného /viz jejich výpověď na č.l. 131-132 Jejich výpověď totiž stojí zcela osamoceně, nepodložená žádným dalším důkazem. Ve věci vyslechnutým svědkům [celé jméno žalovaného] staršímu ani [celé jméno svědkyně] se [obec] Nezbeda o ničem takovém nezmínil a stejně jako oni, ani další svědek, [celé jméno svědka], žádný spor ohledně hranice mezi pozemky do digitalizace katastrálních map nezaznamenal. To koneckonců koresponduje i s písemnými výzvami žalobců z roku [rok] a výpovědí žalobkyně, která uvedla, že po smrti pana [příjmení] věc neřešili a právní předchůdkyni žalovaného oslovili až někdy v roce [rok] /viz výpověď žalobkyně na č.l. 132, výzvy na č.l. 12 16. Jde-li o katastrální mapy, do nichž měli žalobci v souvislosti s koupí nahlédnout /viz výpověď žalobců/, nelze neuvést, že tehdejší vyhotovení katastrální mapy jim nemohlo podat náležitý obraz toho, kudy hranice jejich pozemku v realitě přesně vede. Je tomu jednak pro absenci zakreslení faktického půdorysu stavby na pozemku žalovaného, který zůstal ještě v katastrální mapě s platností k [datum] zakreslen jako zcela vně tohoto pozemku, ačkoli jej ve skutečnosti přesahuje a druhak pro absenci zakreslení staveb na sousedním pozemku parc. č. st. 64, podél jejichž zadních zdí letitě vede přístupová ulička k pozemku žalovaného. Skutečnost, že právě tyto stavby k uvedenému datu v mapách zakresleny nebyly, má důsledek z hlediska vizuálního vnímání uličky vedoucí na pozemek žalovaného, neboť až zanesením těchto staveb do map, došlo opticky k podstatném vysunutí uličky doleva, na spornou část pozemku žalobců /viz katastrální mapa na č.l. 144 a 145 spisu/. Navíc z protokolu o vytyčení hranice mimo jiné mezi pozemky účastníků z roku 2016 se podává, že v dokumentaci KP nebyl nalezen výsledek žádné původní zeměměřičské činnosti /viz protokol na č.l. 121 Jinak řečeno, tehdejší katastrální mapy nebyly s to vytvořit jasný náhled stran průběhu hranic mezi pozemky a vzhledem k tomu, že v nich nebyly zaneseny stavby ve svých skutečných půdorysech a některé vůbec, odpovídaly de facto po léta respektovanému stavu vytyčenému pevným oplocením. Skutečná hranice pozemku žalobců zakreslená zpočátku jako obloukovitá, přitom nijak zásadně nekolidovala s vedením oplocení, neboť i to je v úvodu na dvou místech lomené a ulička je i v tehdejších mapách jasně znatelná.

17. Soud verzi žalobců o tom, že právní předchůdci žalovaného věděli, že užívají pozemek nad rámec jeho hranic, neuvěřil. Jak je již shora zmíněno, stojí oproti jejich variantě výpovědi svědků [příjmení], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka], kteří shodně první spory a povědomí o nadužívání pozemků žalovaného zasazovali až do období po digitalizaci katastrálních map zhruba před pěti lety. Jejich výpovědi zcela konvenují se svědectvím [celé jméno svědkyně], která zmapovala nejstarší, tehdy nijak nerušené poměry týkající rozsahu užívání pozemku (dnes) žalovaného, a to zhruba až do roku [rok]. Soud si je vědom vztahu svědků [celé jméno žalovaného] a [celé jméno svědkyně] k osobě žalovaného a současně zřejmě negativního vztahu svědka [celé jméno svědka] k osobám žalobců. Povaha vztahu svědků k účastníkům řízení však nemůže bez dalšího vést k paušálnímu závěru o jejich nehodnověrnosti. Výpovědi uvedených svědků byly ucelené a konzistentní a v kontextu s obsahem dalších důkazů, jako jsou protokoly o vytyčení hranic z roku [rok] nebo výzvy žalobců žalované z let [rok] a [rok], spolehlivě obstály. Soud proto tyto výpovědi po obsahové stránce hodnotí jako věrohodné.

18. Vzhledem k tomu, že posouzení důvodnosti žaloby v daném případě bezprostředně souvisí s posouzením otázky tvrzeného vlastnictví sporné části pozemku, jak bylo namítáno vzájemnou žalobou žalovaného, zabýval se soud v prvé řadě touto otázkou. K nabytí vlastnického práva právních předchůdců žalovaného mělo dojít před [datum], soud proto postupoval soud ohledně tohoto nároku dle § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), a to ve znění novely [číslo] Sb., tedy ve znění účinném od 1. 4. 1983 a dále ve znění novely [číslo] Sb., [účinnost], neboť občanský zákoník č. 40/1964 Sb., v původním znění vydržení neupravoval.

19. Dle § 127 obč. zák. [účinnost], jsou v osobním vlastnictví především příjmy a úspory z práce a ze sociálního zabezpečení. V osobním vlastnictví jsou dále zejména věci domácí a osobní potřeby, rodinné domky a rekreační chaty.

20. Dle § 132a odst. 1 obč. zák., kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má - pokud není stanoveno jinak - obdobná práva na ochranu, jaká má vlastník věci.

21. Dle § 135a odst. 1 obč. zák., vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení, jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. Dle odstavce 3, takto však nelze nabýt věc z majetku v socialistickém vlastnictví nebo věc, ke které má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. Takto nelze nabýt ani právo k pozemku, který je v socialistickém vlastnictví nebo ke kterému má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. Podle odstavce 4, si může do doby podle odstavců 1 a 2 občan započítat dobu, po kterou jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě, anebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu.

22. Dle § 865 odst. 1 obč. zák., pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od [datum] do [datum]. Dle odstavce 3 uvedeného ustanovení, do doby uvedené v ustanovení § 135a ve znění zákona č.131/1982 Sb. se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě (§135a odst. 1) nebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato doba však neskončí dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne.

23. Dle § 129 odst. 1 obč. zák. ve znění od [datum], je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

24. Dle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

25. Dle § 134 odst. 1 obč. zák., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle odst. 3 uvedeného ustanovení se do doby odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

26. Dle § 868 obč. zák., pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů.

27. Dle § 873 odst. 6 obč. zák., jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona.

28. Při absenci právní úpravy vydržení v občanském zákoníku ve znění účinném před novelou [číslo] Sb. (tj. do [datum]) nebylo tedy možné vlastnické právo k nemovitostem vydržet. Po 1. dubnu 1983 bylo sice vydržení v právní úpravě obsaženo, ale pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl až do [datum], způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. To je patrné jednak z toho, že pozemky nebyly podle tehdejší legislativy i teorie předmětem tzv. osobního vlastnictví (§ 127 obč. zák.), jakož i z toho, že oprávněný držitel pozemku, který splnil v této době podmínky vydržení, měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 1204/2007). K vydržení vlastnického práva k pozemku mohlo dojít za splnění podmínek § 134 obč. zák. ve znění novely č. 509/1991 Sb., účinné od 1. 1. 1992 až od [datum], přičemž do vydržecí doby se započítává i doba, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v nepřetržité držbě před 1. lednem 1992 (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 1999 sp. zn. 22 Cdo 1193/98 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3624/2015). Pro započítání vydržecí doby je třeba zohlednit i § 865 odst. 3 obč. zák. ve znění novely č. 131/1982 Sb. Jde o možnost započítání vydržecí doby proběhlé před [datum]. Tuto dobu lze započítat celou, ovšem vydržecí doba nemohla skončit dříve než uplynutím jednoho roku po [datum], tedy 31. březnem 1984 (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 293/02).

29. V této věci se již právní předchůdce žalovaného, [obec] [anonymizováno], stal na základě kupní smlouvy vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v roce [rok]. Z hlediska rozsahu užívání tohoto pozemku zcela kontinuálně navázal na předchozí vlastníky a v roce [rok] začal užívat i spornou část pozemku žalobců. Její držby se chopil a vykonával ji až do své smrti v roce [rok], a to v mezích, které byly nejméně již od [anonymizováno] let minulého století jasně definovány oplocením co do umístění a charakteru nadále neměnným. [obec] [anonymizováno], jako právní předchůdce žalovaného, byl tedy držitelem sporné části pozemku žalobců po dobu [anonymizováno] let. Za dané situace a s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení by tudíž desetiletá vydržecí doba uplynula již dnem [datum].

30. Zákonným předpokladem vydržení jakožto originárního způsobu nabytí vlastnictví k věci je vedle uplynutí vydržecí doby, tak jak je vymezena v předchozím odstavci, i oprávněnost držby. Držba je oprávněná, pokud je držitel v dobré víře, že mu věc patří. [obec] víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) této osoby. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Držitel není„ vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Protože dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v takto kvalifikované dobré víře, a druhá nikoliv; to se týká i právních předchůdců (viz usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 50/04, obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99).

31. Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv ‚se zřetelem ke všem okolnostem‘, a proto nemůže být držitelem oprávněným (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001). 32. [obec] víra držitele„ se zřetelem ke všem okolnostem“ se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96). Oprávněná držba se ovšem nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus). Jde tedy o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1966/2005).

33. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] Nejvyšší soud uvedl, že„ pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. [obec] víra držitele musí být posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že plocha (výměra) držených pozemků odpovídá ploše uvedené v kupní smlouvě“ (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka]). Pro posouzení, jaký poměr ploch nabytého a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen nabytý pozemek, nelze stanovit jednoznačné hledisko, a proto je třeba každý případ posoudit individuálně. Omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu, nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více. Je vždy třeba, aby tu byly okolnosti, které svědčí pro objektivní dobrou víru držitele; čím menší je poměr mezi pozemkem skutečně nabytým a pozemkem drženým, tím více je třeba klást důraz na okolnosti způsobilé objektivně vyvolat omluvitelný omyl ohledně výměry držených pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka]). Při zodpovězení otázky, jaké překročení výměry je třeba při zachování obvyklé opatrnosti poznat, záleží i na tvaru pozemků a jejich umístění v terénu. Význam hraje i společné oplocení pozemků, rozsah užívání právním předchůdcem apod. Jestliže si ani vlastník sousedního (drženého) pozemku neuvědomil, že nabyvatel (jeho předchůdci) drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka]).

34. V posuzované věci bylo prokázáno, že právní předchůdce žalovaného se chopil držby sporné části pozemku žalobců v souvislosti s koupí mimo jiné sousedního pozemku [anonymizována dvě slova]. Tento pozemek nebyl v kupní smlouvě co do výměry specifikován a v realitě byl, včetně staveb na něm stojících /viz stavby specifikované ve znaleckém posudku na [číslo listu] a násl. spisu/, nejen v době koupě, ale prokazatelně již daleko dříve, ohraničen oplocením, v jehož mezích byl i předchozími vlastníky a uživateli nerušeně užíván. Sporná část pozemku žalobců o rozloze [výměra], vymezená v geometrickém plánu jako parc. [číslo] nebyla naopak jako součást pozemku žalobců užívána nejméně od [anonymizováno] let minulého století a fyzicky ani být nemohla, neboť byla právě již tehdejším oplocením, jež co do lokace nedostálo změn dosud, fakticky přidružena k pozemku právního předchůdce žalovaného a užívána spolu s ním. Právní předchůdce žalovaného vstoupil do již zavedených užívacích poměrů, které byly zjevně bez výhrad schvalovány i tehdejšími vlastníky či uživateli pozemku (dnes) ve vlastnictví žalobců. Právní předchůdce žalovaného tak spornou část jejich pozemku užíval a nakládal s ní jako s vlastní zjevně v přesvědčení, že se stále ještě jedná o pozemek prac. č. st. [anonymizováno], který předmětem kupní smlouvy byl, čemuž neodporovala ani výměra části sporného pozemku žalobců, která v poměru k výměře pozemku zakoupeného, nepředstavovala tak zásadní nepoměr (25%), který by byl způsobilý vyvolat pochyby z hlediska rozsahu užívání. Soud má za to, že právní předchůdce žalovaného byl oprávněným držitelem sporné části pozemku žalobců, neboť byl v důsledku omylu, zde omluvitelného, zcela objektivně v dobré víře, že mu tato část pozemku patří. Svědčí proto jednak skutečnost, že sporná část pozemku žalobců, která bezprostředně přiléhá k pozemku parc. č. st. [anonymizováno], který kupní smlouvou právní předchůdce žalovaného nabyl, je k tomuto letitě přičleněna oplocením a spolu s ním nerušeně užívána a druhak nelze přehlédnout fakt, že ani nahlédnutí do tehdejšího vyhotovení katastrálních map (viz. bod 16. odůvodnění) nemohlo pro podobu a rozsah zakreslených údajů reálně vzbudit pochybnosti o tom, že právní předchůdce žalovaného užívá pozemek parc. č. st. [anonymizováno] nad rámec jeho hranic. Navíc nebylo prokázáno, že by byla dobrá víra právního předchůdce žalovaného v průběhu držby jakkoli narušena, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že pochybnosti byly v daném případě vyvolány až digitalizací a následným vytyčováním hranic pozemků v roce [rok].

35. Ze všech právě nastíněných důvodů soud uzavírá, že právní předchůdce žalovaného [příjmení] [příjmení] byl v poměru ke sporné části pozemku žalobců, s níž, jak bylo prokázáno, nakládal jako s pozemkem vlastním, držitelem oprávněným. Pokud se právní předchůdce žalovaného chopil jako oprávněný držitel držby sporné části uvedeného pozemku v roce [rok], pak nelze než dále uzavřít, že vlastnické právo k ní nabyl vydržením, a to s účinky k [datum]. V důsledku vydržení sporné části pozemku ze strany právního předchůdce žalovaného [jméno] [příjmení], nabyla posléze vlastnické právo [celé jméno svědkyně] v rámci dědického řízení a následně se vlastníkem stal žalovaný na základě darovací smlouvy. V tomto ohledu je pak bez významu, že právní předchůdkyně žalovaného, [celé jméno svědkyně] jednala v roce [rok] se žalobci o případném odkupu sporné části pozemku a s jakým výsledkem, neboť z titulu vydržení tak činila již jako vlastník. Totéž ostatně platí i o jednáních, která vedla s obcí [obec], z nichž ze shodných důvodů nelze pro souzenou věc rovněž ničeho relevantního dovozovat.

36. Pokud se v daném případě žalobci domáhali postupem dle § 1042 o. z. vyklizení svého pozemku s odůvodněním, že žalovaný do jejich vlastnického zasahuje tím, že na spornou část pozemku umístil různé movité věci, nemůže jejich žaloba obstát. Bylo totiž prokázáno, že jsou-li na této části pozemku movité věci umístěny, pak se nacházejí na té části pozemku, která je z titulu vydržení ve vlastnictví žalovaného a k zásahu do vlastnictví žalobců tak nedochází. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku).

37. S ohledem na provedené dokazování a s přihlédnutím k výše uvedeným závěrům shledal soud naopak jako důvodným vzájemný návrh žalovaného, jímž se domáhal určení, že je vlastníkem sporné části pozemku.

38. Stran naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud konstatuje, že podmínky § 80 c) o. s. ř. jsou v daném případě splněny. Žalovaný, který vzájemnou žalobu opírá o tvrzení, že je z titulu vydržení vlastníkem sporné části pozemku, označené jako parcela parc. [číslo] (ostatní plocha – jiná plocha, o výměře [výměra]), ověřeným geometrickým plánem [číslo] [rok], vyhotoveným [příjmení] a [jméno], geodetické práce, s. r. o., a ověřeným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], oprávněným zeměměřičským inženýrem, pod [číslo] [rok], je aktivně legitimován k takovéto žalobě na určení vlastnictví a má na tomto určení také naléhavý právní zájem. Jestliže jako vlastníci tohoto pozemku jsou v katastru nemovitostí zapsáni žalobci, nemůže žalovaný bez tohoto určení dosáhnout změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí v souladu se skutečnými vlastnickými vztahy. Jeho postavení je z tohoto důvodu nejisté. Tato nejistota bude vzájemnou určovací žalobou odstraněna.

39. Z důvodů výše popsaný soud vzájemné žalobě žalovaného vyhověl (výrok II. rozsudku), neboť dospěl k závěru, že je vlastníkem sporné části pozemku, označené jako parcela parc. [číslo] když tuto vydržením, jakožto originárním způsobem nabytí vlastnického práva nabyl jeho právní předchůdce [obec] [anonymizováno], následně vlastnické právo k ní nabyla v rámci dědického řízení [celé jméno svědkyně] a posléze se vlastníkem na základě smlouvy darovací stal žalovaný. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě určil vlastnické právo k pozemku, který se neshoduje s parcelami vymezenými v operátu katastru nemovitostí, odkázal ve výroku na geometrický plán, který předmětný pozemek vymezuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2009, sp.zn. 28 Cdo 1404/2009).

40. Soud podotýká, že pokud se vyjma shora popsaných, nezaobíral dalšími ve věci provedenými důkazy, bylo tomu proto, že jejich obsahová stránka nemůže závěr soudu jakkoliv zvrátit.

41. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) rozhodl soud z úřední povinnosti dle § 151 odst. 1 o. s. ř. a postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 731,67 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky á 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 1 500 Kč za jednání s protistranou dle § 11 odst. 1 písm. i) a. t. ze dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 60 000 Kč sestávající z částky á 3 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], za jednání s protistranou dle § 11 odst. 1 písm. i) a. t. ze dne [datum], za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], za účast při úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], za účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], a z částky 1 750 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne [datum] včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 7 567,91 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 885,71 Kč za 73 ujetých km v částce 485,71 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 7,6 l [číslo] km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 765,95 Kč za 55 ujetých km v částce 365,95 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 7,6 l [číslo] km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 883,03 Kč za 73 ujetých km v částce 483,03 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,6 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 763,92 Kč za 55 ujetých km v částce 363,92 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,6 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 883,03 Kč za 73 ujetých km v částce 483,03 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,6 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 883,03 Kč za 73 ujetých km v částce 483,03 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,6 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 755,70 Kč za 55 ujetých km v částce 355,70 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,6 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 872,11 Kč za 73 ujetých km v částce 472,11 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,6 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 875,43 Kč za 73 ujetých km v částce 475,43 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,6 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 017,91 Kč ve výši 10 713,76 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobců jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

42. K náhradě nákladů řízení soud dále podotýká, že zástupci žalovaného nepřiznal odměnu za dva úkony v podobě prohlídky spisu dne [datum] a [datum], neboť odměnu v tomto případě s ohledem na zbytnost a neúčelnost postupu a s přihlédnutím ke stávající procesní situaci neshledal ospravedlnitelným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1176/2015) a dále nepřiznal ani odměnu za půl úkon v podobě přípravy k jednání dne [datum], když zástupci současně přiznal odměnu za úkon v podobě převzetí a přípravy zastoupení, který v sobě jistě i přípravu k jednání zahrnuje.

Poučení