17 C 97/2024 - 88

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Jméno žalobkyně] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení částky 92.883,75 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 62.134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 p.a. z částky 62.134 Kč za dobu od 26.7.2024 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 30.749,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 p.a. z částky 30.749,75 Kč za dobu od 26.7.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 544 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení regresní úhrady ve výši 92.883,75 Kč. Žalobkyně v žalobě doplněné dne 20.11.2024 a dne 9.12.2024 tvrdí, že žalovaný zavinil v době od 21.7.2005 do 9.7.2008, od 21.8.2009 do 7.10.2009, od 11.1.2012 do 20.4.2012, od 10.9.2012 do 9.1.2015 a od 24.10.2017 do 1.6.2018 v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. [Anonymizováno] průtahy, v důsledku kterých byla rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 2.3.2023 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne 28.6.2023 účastníkům správního řízení přiznána náhrada škody ve výši 162.500 Kč. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá podílu připadajícímu ze soudem přiznané částky na období, kdy průtahy způsobil žalovaný. Žalobkyně poukazuje, že obci [adresa] (dále jen „stavebník“) byla dne 19.8.2005 poskytnuta dostatečná 180 denní lhůta k podání žádosti o dodatečné povolení stavby. Stavebník v poskytnuté lhůtě žádost nepodal a dne 27.2.2006 požádal o prodloužení lhůty, ani v dodatečné lhůtě žádost nepředložil ani nedoložil aktivitu vedoucí ke splnění výzvy. Stavebník více než tři měsíce po uplynutí prodloužené lhůty požádal dne 11.10.2006 o lhůtu novou, čemuž žalovaný vyhověl, a i následně lhůty znovu prodlužoval, přičemž postupoval v rozporu s ustanoveními správního řádu o lhůtách a zároveň porušoval práva ostatních účastníků správního řízení protežováním stavebníka. Ve věci rozhodl až 24.6.2008 poté, co mu Krajský úřad [Anonymizováno] dne 1.4.2008 přikázal ve věci konat. Pokud by žalovaný dodržoval správní řád, mohl rozhodnout o odstranění stavby již dne 31.7.2007. K prodloužení řízení pak vedla i skutečnost, že žalovaným vydaná rozhodnutí ze dne 24.6.2008, ze dne 24.2.2012, ze dne 1.2.2013 a ze dne 31.10.2014 byla pro rozpor s právními předpisy zrušena. Žalobkyně poukazuje na svévolné a několikanásobné překračování zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí žalovaným, na nedůvodné prodlužování lhůt černému stavebníkovi. Žalovaný měl a mohl vědět, že soustavným porušováním povinností může způsobit újmu. Žalobkyně také tvrdí, že Krajský úřad [Anonymizováno] kraje zaplatil žalobkyni regresní úhradu za období od 20.3.2013 do 30.5.2014 v částce 22.473,50 Kč (č.l. 56).

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Namítá, že žalobkyně dostatečně nespecifikuje a také neprokazuje, v čem spočívá jeho zavinění. Namítá, že obnova řízení byla přes jeho výhrady povolena protizákonně a také, že po dobu přerušení řízení nemohl průtahy zavinit.

3. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] se [tituly před jménem] [jméno FO] (dále „žalobce a)“), [jméno FO] (dále „žalobkyně b)“) a [jméno FO] (dále „žalobce c)“) domáhali vůči žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení ve věci odstranění stavby, resp. dodatečného povolení stavebních úprav komunikace na pozemcích [Číslo parcely 3], [Číslo parcely 3], [Číslo parcely 3], [Číslo parcely 3], [Číslo parcely 3], [Číslo parcely 3] v k. ú. [adresa]. Žalobce a) požadoval 180.700 Kč za nemajetkovou újmu utrpěnou v době od 26. 11. 2004 do 25. 6. 2018, žalobkyně b) požadovala částku 180.700 Kč za nemajetkovou újmu utrpěnou od 26. 11. 2004 do 25. 6. 2018 a žalobce c) požadoval částku 92.287,50 Kč za nemajetkovou újmu utrpěnou v době od 1. 5. 2012 do 25. 6. 2018. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 2.3.2023 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne 28.6.2023 bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalobkyni b) částku 89.062,50 Kč a žalobci c) částku 73.437,50 Kč, a to s příslušenstvím. (zjištěno z rozsudků Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 2.3.2023 a Městského soudu v [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne 28.6.2023, č.l. 32 a 13)

4. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci a) a b) se stali účastníky správního řízení dne 21. 7. 2005, kdy jim bylo doručeno oznámení žalovaného o zahájení správního řízení o odstranění stavby a žalobce c) dne 10. 9. 2012, kdy se dostavil do sídla žalovaného s žádostí o nahlédnutí do spisu. Odvolací soud vzal v úvahu, že od prosince 2009 do prosince 2011 probíhalo řízení o povolení obnovy, k němuž při posuzování přiměřenosti délky řízení napadeného obnovou řízení nepřihlížel. Rozhodným obdobím bylo v případě žalobců a) a b) období od července 2005 do listopadu 2009 a od ledna 2012 do června 2018, dle jeho závěru 8 let a 11 měsíců (správně více než 10 let) a u žalobce c) období od září 2012 do června 2018, tedy 5 let a 10 měsíců.

5. Celkovou délku posuzovaného řízení neposoudil jako přiměřenou. Vycházel ze základní částky 15.000 Kč za jeden rok a 1.250 Kč za jeden měsíc řízení. Při výpočtu základní částky v případě žalobců a) a b) první dva roky krátil poloviční sazbou. Základní částku u žalobců a) a b) tedy stanovil na 2x118.750 Kč a u žalobce c) na 87.500 Kč. Posuzované správní řízení posoudil jako řízení s vyšší skutkovou složitostí. Nezjistil, že by se žalobci na délce správního řízení významně podíleli. S ohledem na složitost věci základní částku snížil o 10 %. Dále snížil základní částku o 20 % pro nízký význam řízení pro žalobce, neboť tvrzená černá stavba je na pozemku, který se pouze okrajově dotýká jednoho z lesních pozemků patřícího žalobcům, kteří v lokalitě trvale nebydlí a nejsou nijak omezeni v přístupu k rekreační stavbě, kterou v místě mají. Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že žalobci jsou spoluvlastníky stavbou dotčeného pozemku, proto s ohledem na sdílení újmy snížil základní náhrady o dalších 20 %.

6. Odvolací soud uzavřel, že ze základní částky bylo třeba celkově odečíst 50 %, žalobcům a) a b) vznikl nárok na náhradu újmy ve výši 2x59.375 Kč a žalobci c) ve výši 43.750 Kč. Protože v průběhu řízení o nemajetkovou újmu žalobce a) zemřel a jeho procesními nástupci se stali žalobkyně b) a žalobce c), byl jeho nárok přiznán rovným dílem zbylým dvěma žalobcům.

7. Žalobkyně žalobcům b) a c) soudem přiznanou újmu v plné výši dne 7.8.2023 vyplatila (zjištěno z likvidačních dokladů, č.l. 27 a 12).

8. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky dopisem ze dne 18.7.2024 ve lhůtě do sedmi dnů (č.l. 25).

9. Ze spisového materiálu Městského úřadu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil:

10. Dne 26. 11. 2004 se žalobci a) a b) obrátili na žalovaného se stížností na realizaci terénních úprav při rekonstrukci mostu v prostoru u [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (dále jen „stavba“). Uvedli, že terénní úpravy zasahují i do jejich pozemku p.č. [Anonymizováno].

11. Dne 20. 7. 2005 zahájil žalovaný řízení o odstranění stavby. Oznámení bylo doručeno žalobcům a) a b) dne 21. 7. 2005.

12. Dne 12. 8. 2005 došlo k ústnímu jednání a místnímu šetření ve věci odstranění stavby.

13. Dne 19. 8. 2005 žalovaný vyzval stavebníka, aby, pokud má zájem o dodatečné povolení stavby, nejpozději v termínu do 180 dnů od doručení, podal žádost o dodatečné povolení stavby, ve které podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zároveň žalovaný rozhodl o přerušení řízení podle § 29 odst. 1 zákona č. 71/1976 Sb. Výzva a rozhodnutí byly doručeny stavebníkovi dne 23. 8. 2005.

14. Dne 7. 3. 2006 požádal stavebník o prodloužení termínu z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek do 30. 6. 2006.

15. Sdělením ze dne 10. 3. 2006 žalovaný lhůtu prodloužil do 30. 6. 2006.

16. Podáním doručeným žalovanému dne 11. 10. 2006 požádal stavebník o prodloužení termínu do 31. 3. 2007 z důvodu nezanesení změn ve vlastnictví pozemku [Číslo parcely 3] do katastru nemovitostí.

17. Sdělením ze dne 18. 10.2006 žalovaný prodloužil lhůtu do 31. 3. 2007.

18. Podáním ze dne 25. 4. 2007 požádal stavebník o prodloužení termínu z důvodu, že problematikou komunikací se bude zabývat v druhé polovině roku zastupitelstvo obce. Téhož dne stavebník doplnil, že řeší požadavky majitelů pozemku [Číslo parcely 3] a po provedení zaměření skutečného provedení stavby bude zastupitelstvem stavebníka rozhodnuto, jak bude pokračováno ve výkupu pozemků, následně bude zpracována projektová dokumentace, když se jedná o účelovou komunikaci sloužící ke svážení dřeva z lesů ve vlastnictví stavebníka i dalších osob.

19. Dne 15. 10. 2007 požádal stavebník telefonicky o prodloužení lhůty z důvodu, že stále nejsou dořešeny majetkoprávní záležitosti.

20. Dne 14.2.2008 namítl žalobce a) podjatost ve věci rozhodujících úřednic žalovaného pro neúměrné a nepřiměřené prodlužování lhůt, nečinnost a porušování rovnosti účastníků řízení.

21. Dne 20. 2. 2008 požádal stavebník o prodloužení lhůty z důvodu, že nejsou dořešeny majetkoprávní záležitosti.

22. Dne 11. 3. 2008 byl učiněn záznam do spisu o provedení prohlídky na stavbě za účasti žalovaného, stavebníka a zástupců Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje s tím, že bylo dohodnuto, že žalovaný znovu vyzve stavebníka k podání žádosti o dodatečné povolení stavby s uvedením konkrétních podkladů, které má stavebník předložit. Téhož dne stavebník doložil geometrický plán zaměření stavby.

23. Výzvou ze dne 14. 3. 2008 vyzval žalovaný stavebníka, aby, pokud má zájem o dodatečné povolení stavby, nejpozději v termínu do 30. 9. 2008 podal úplnou žádost o dodatečné povolení stavby podle § 58 stavebního zákona a § 16 vyhlášky č. 132/1998 Sb., ve které podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem. Ve výzvě je uvedeno, co má žádost obsahovat a které doklady musí být k žádosti doloženy. Výzva byla doručena stavebníkovi dne 18. 3. 2008.

24. Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2008 žalovaný prominul stavebníkovi zmeškanou lhůtu pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby a lhůtu pro podání úplné žádosti o dodatečné povolení stavby prodloužil do 30. 9. 2008.

25. Krajský úřad [Anonymizováno] kraje na základě žádosti žalobců a) a b) ze dne 29.2.2008 o ochranu před nečinností ve věci řízení o odstranění nepovolené stavby opatřením ze dne 1. 4. 2008 č. j. [Anonymizováno] přikázal dle § 80 odst. 4 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „spr. ř.“), žalovanému, aby do 60 dnů od doručení příkazu vyzval stavebníka k předložení žádosti o dodatečné povolení stavby se všemi předepsanými podklady, případně aby v dané lhůtě rozhodl o odstranění stavby.

26. Výzvou ze dne 24. 4. 2008 žalovaný vyzval stavebníka, aby, pokud má zájem o dodatečné povolení stavby, nejpozději v termínu 30 dnů od doručení oznámení, podal úplnou žádost o dodatečné povolení stavby, ve které prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájem. Ve výzvě je uvedeno, co má žádost obsahovat a které doklady musí být k žádosti doloženy. Výzva byla doručena stavebníkovi dne 2. 5. 2008.

27. Rozhodnutím ze dne 24. 6. 2008 žalovaný nařídil stavebníkovi „odstranění stavby – stavební úpravy komunikace na pozemku [Číslo parcely 3] v k. ú. [adresa], provedené bez stavebního povolení, tak, aby byl obnoven stav stavby před povodněmi v roce 1997“ (dále „rozhodnutí ze dne 24. 6. 2008“). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 7. 2008.

28. Usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne 10. 6. 2009, č. j. [Anonymizováno] byl návrh žalobců a) a b) ze dne 12. 5. 2009, aby byla dle rozhodnutí ze dne 24.6.2008 nařízena exekuce k odstranění stavby, zamítnut s odůvodněním, že exekuční titul dostatečně nespecifikuje povinnost, která má být splněna.

29. Usnesením ze dne 31. 8. 2009 vyzval žalovaný stavebníka, aby splnil povinnost uloženou mu rozhodnutím ze dne 24. 6. 2008.

30. Ze spisového materiálu Městského úřadu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil:

31. Žádostí ze dne 9. 12. 2009 navrhli žalobci a) a b) obnovu řízení ve věci odstranění stavby s odůvodněním, že rozhodnutí ze dne 24. 6. 2008 je nevykonatelné. Poté, co bylo žalovaným opakovaně rozhodnuto o zamítnutí žádosti o obnovu řízení pro neexistenci zákonných důvodů pro obnovu řízení, rozhodl žalovaný vázán názorem Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje vysloveného v jeho zrušujících rozhodnutích, že žalobci uváděný důvod obnovy řízení je důvodem zákonným, dne 19. 7. 2011 pod č.j. [Anonymizováno] o obnově řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím ze dne 24. 6. 2008. Rozhodnutí ze dne 19. 7. 2011 nabylo právní moci dne 2. 12. 2011.

32. Ze spisu Městského úřadu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] soud dále zjistil:

33. Oznámením ze dne 11. 1. 2012 dal žalovaný na vědomí zahájení obnoveného řízení o odstranění stavby, současně na den 10.2. 2012 nařídil ústní jednání. Oznámení bylo doručeno žalobci a) 16. 1. 2012 a žalobkyni b) 20. 1. 2012.

34. Dne 10. 2. 2012 došlo k ústnímu jednání.

35. Žádostí ze dne 21. 2. 2012 požádal stavebník o dodatečné stavební povolení ke stavebním úpravám komunikace na pozemcích [Číslo parcely 3], p. č. [Anonymizováno], [Číslo parcely 3], [Číslo parcely 3] a [Číslo parcely 3] v k. ú. [adresa]. Žádost je bez příloh.

36. Dne 24. 2. 2012 vyzval žalovaný stavebníka, aby do 120 dnů žádost o podklady ve výzvě uvedené doplnil. Výzva byla stavebníkovi doručena dne 29. 2. 2012.

37. Usnesením ze dne 24. 2. 2012 žalovaný s odkazem na § 64 odst. 1 písm. c) spr. ř. řízení přerušil na 120 dnů od dne doručení usnesení. K odvolání žalobců a) a b) bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 24.2.2012 o přerušení řízení Krajským úřadem [Anonymizováno] kraje dne 16. 7. 2012 pod č. j. [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání. Krajský úřad žalovanému vytkl, že řízení mohlo být přerušeno jen dle § 64 odst. 1 písm. a) spr. ř. a uložil mu, aby už řízení o odstranění stavby nepřerušoval, neboť už uplynula 120 denní lhůta, ve které měl stavebník požadované doklady doplnit. Spis byl žalovaným krajskému úřadu předložen dne 20.4.2012 a byl vrácen dne 7.9.2012.

38. Dne 22.6.2012 stavebník požádal o prodloužení lhůty o 90 dnů k provedení zaměření stavby a zpracování projektové dokumentace.

39. Usnesením žalovaného ze dne 28.8.2012 byla lhůta prodloužena o 90 dnů.

40. Dne 10. 9. 2012 se žalobci a) a c) dostavili k nahlédnutí do spisu.

41. Dne 2. 11. 2012 žalovaný oznámil pokračování v řízení o odstranění stavby a nařízení ústního jednání na den 4. 12. 2012.

42. Dne 4. 12. 2012 bylo konáno ústní jednání ve věci obnoveného řízení o odstranění stavby.

43. Dne 1. 2. 2013 rozhodl žalovaný ve věci obnoveného řízení o odstranění stavby o dodatečném povolení stavby. Spis byl k odvolání žalobců ze dne 26.2.2013, ve kterém mj. namítají, že účelem obnoveného řízení mělo být toliko napravit nevykonatelnost rozhodnutí ze dne 24.6.2008, nikoli dodatečným povolením stavby obejít pravidla obnovy řízení, předložen Krajskému úřadu [Anonymizováno] kraje dne 28. 3. 2013. Žalovaný vydal dne 21.3.2013 opravu rozhodnutí ze dne 1.2.2013, a to ve výroku tak, že v části stavba obsahuje zatrubnění koryta stávajícího potoka v délce 34 m ocelovou troubou DN 1000 a srovnání terénu na každé straně lesní cesty tak, že vznikla souvislá nezpevněná plocha cca 475 m2, opravil charakter trub na betonové namísto z oceli a doplnil, že zatrubnění bude mít ocelový vtok a výpusť. I proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání.

44. Spis byl předložen Krajskému úřadu [Anonymizováno] kraje dne 13. 5. 2013.

45. Rozhodnutími Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 12. 5. 2014 č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] a č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] byla rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2013 i ze dne 21.3.2013 zrušena a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání. Odvolací orgán shledal rozhodnutí žalovaného nezákonnými, když oprava rozhodnutí nebyla možná, neboť žalovaný neopravil zřejmou nesprávnost, ale změnil zásadně charakter povolované stavby, navíc změna technického provedení stavby v charakteru trub nemá oporu v projektové dokumentaci, neboť projektována byla trouba ocelová. Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, když projektová dokumentace stavby neodpovídá reálnému provedení stavby. Odvolací orgán uložil žalovanému vyzvat stavebníka, aby předložil odpovídající projektovou dokumentaci. Rozhodnutí krajského úřadu ze dne 12. 5. 2014 nabyla právní moci dne 30. 5. 2014.

46. Spis byl žalovanému vrácen dne 23.6.2014.

47. Mezi daty 28.3.2013 až 11.5.2014 nebyly Krajským úřadem [Anonymizováno] kraje činěny žádné správní úkony ani zaznamenány jakékoli úkony účastníků řízení (zjištěno ze spisů Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje sp. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]).

48. Dne 8. 8. 2014 žalovaný oznámil nové pokračování obnoveného řízení s výzvou, aby do účastníci řízení do 10 dnů uplatnili svá stanoviska, námitky a důkazy.

49. Dne 4. 9. 2014 vyzval žalovaný stavebníka, aby nejpozději do 3. 10. 2014 doplnil žádost ze dne 17. 2. 2012 o podklady ve výzvě uvedené. Výzva byla doručena stavebníkovi dne 5. 9. 2014.

50. Usnesením ze dne 4. 9. 2014 žalovaný řízení o odstranění stavby přerušil do 3. 10. 2014.

51. Krajský úřad [Anonymizováno] kraje na základě žádosti žalobce c) o ochranu před nečinností ve věci řízení o vydání dodatečného stavebního povolení dne 30.9.2014 pod č. j. [Anonymizováno] přikázal žalovanému, aby do 30 dnů od doručení příkazu vydal v řízení o dodatečné stavební povolení konečné rozhodnutí.

52. Dne 7. 10. 2014 dal žalovaný ve věci obnoveného řízení na vědomí účastníkům, že se mohou vyjádřit k podkladům a rozhodnutím. Oznámení bylo doručeno mj. žalobci a) 20. 10. 2014, žalobkyni b) 13. 10. 2014 a žalobci c) 20. 10. 2014.

53. Dne 6. 11. 2014 žalovaný dodatečně stavbu povolil. Rozhodnutí nabylo právní moci 20. 4. 2015.

54. K odvolání žalobců a), b) a c) ze dne 2.12.2014 byl spis dne 9. 1. 2015 se stanovisky účastníků správního řízení předložen Krajskému úřadu [Anonymizováno] kraje. Rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 27.3. 2015, č. j. [Anonymizováno] bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí ze dne 6. 11. 2014 potvrzeno.

55. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 12. dubna 2017, č.j. [Anonymizováno] byla rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 27.3.2015, č.j. [Anonymizováno] i žalovaného ze dne 6.11.2014, č.j. [Anonymizováno] zrušena a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud zavázal správní orgány právním názorem, že byť byla obnova řízení povolena nezákonně, bylo povinností správního orgánu vycházet zejména z ustanovení § 102 odst. 7 spr. ř., tedy šetřit práva nabytá v dobré víře. Mělo tedy být zohledněno, že důvodem obnovy řízení bylo pochybení správního orgánu ve formulaci výroku původního rozhodnutí o odstranění stavby, a to měl být také nedostatek, který měl být v obnoveném řízení napraven. Žalobci byli podle krajského soudu v dobré víře, že původní rozhodnutí o odstranění stavby je v souladu s právem a nikdy netvrdili opak. Nebyly dány žádné skutkové okolnosti, pro které by mělo být řízení doplňováno, a proto mělo být zaměřeno pouze na změnu formulace výroku o odstranění stavby tak, aby se rozhodnutí stalo vykonatelným. Obnovením řízení o odstranění stavby tak podle soudu nebyla automaticky otevřena možnost provést „řízení v řízení“, tj. dát stavebníkovi znovu možnost podat žádost o dodatečné povolení stavby. (zjištěno ze spisu Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [Anonymizováno])

56. Ze spisu Městského úřadu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] soud dále zjistil:

57. Spis byl žalovanému vrácen dne 22.9.2017.

58. Žalovaný dne 24.10.2017 oznámil, že pokračuje v obnoveném řízení o odstranění stavby a vyzval účastníky řízení k uplatnění námitek do 10 dnů.

59. Rozhodnutími ze dne 10. 7. 2018 zamítl žalovaný žádost stavebníka ze dne 17. 2. 2012 o dodatečné povolení stavby (rozhodnutí nabylo právní moci dne 4.12.2018) a nařídil stavebníkovi stavbu odstranit (rozhodnutí nabylo právní moci dne 23.11.2018).

60. Rozsudky Krajského soudu v [adresa] ze dne 26.9.2019, č.j. [Anonymizováno] a ze dne 26. 9. 2019, č. j. [Anonymizováno] byla k žalobám stavebníka zrušena rozhodnutí ze dne 10. 7. 2018 a věc byla vrácena k dalšímu rozhodnutí. Krajský soud zdůraznil, že je nutné ctít zásadu presumpce správnosti správních aktů, nelze pokládat za správné závěry, že v obnoveném řízení měl být napraven pouze nedostatek ve výroku. Nebylo-li rozhodnutí o obnově řízení o odstranění stavby odklizeno pro nezákonnost, vyvolává právní účinky, a tudíž má stavebník právo žádat o dodatečné povolení stavby.

61. Nejvyšší správní soud oba rozsudky Krajského soudu v [adresa] ze dne 26. 9. 2019 zrušil. V rozsudcích č.j. [Anonymizováno] ze dne 6.5.2022 a č.j. [Anonymizováno] ze dne 31.3.2022 zdůraznil, že Krajský soud v [adresa] v rozsudku ze dne 12. 4. 2017, č. j. [Anonymizováno] zavázal správní orgány k provedení obnovy řízení v rozsahu ustanovení § 102 odst. 7 spr. ř., tj. šetřit práva nabytá v dobré víře, zohlednit, že důvodem obnovy řízení bylo pochybení správního orgánu ve formulaci výroku původního rozhodnutí o odstranění stavby a pouze to měl být nedostatek, který měl být v obnoveném řízení napraven. Proti právnímu závěru vyslovenému v rozsudku ze dne 12. 4. 2017, č. j. [Anonymizováno] nebyla podána kasační stížnost, tudíž nelze již tento právní závěr zvrátit a totéž platí i o nemožnosti zkoumat zákonnost ve věci povolení obnovy řízení.

62. Krajský soud v [adresa] následně rozsudkem ze dne ze dne 6. 12. 2022, č. j. [Anonymizováno] obě žaloby zamítl.

63. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. července 2023, č.j. [Anonymizováno] byla kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 6. 12. 2022, č. j. [Anonymizováno] odmítnuta.

64. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

65. Podle § 16 OdpŠk nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily. (1) Bylo-li rozhodnutí územního samosprávného celku přezkoumáno příslušným orgánem a následně byla rozhodnutí tohoto orgánu a územního samosprávného celku zrušena pro nezákonnost, může stát požadovat regresní úhradu na kraji, je-li příslušným orgánem orgán kraje, nebo na územním samosprávném celku. (2) Bylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno proto, že se ten, kdo je vydal, řídil nesprávným právním názorem příslušného orgánu, který zrušil v řízení původní zákonné rozhodnutí, nemá stát právo na regresní úhradu. (3) Stát může požadovat regresní úhradu pouze ve výši odpovídající účasti územního celku v samostatné působnosti, územního celku v přenesené působnosti či úřední osoby na způsobení vzniklé škody. (4)

66. Podle § 18 OdpŠk právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. (1) Zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu. (2) Byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti více osob, jsou povinny zaplatit regresní úhradu podle své účasti na způsobení škody. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že odpovídají společně a nerozdílně. (3)

67. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (1) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (2) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. (3)

68. Podle čl. 6 odst. 1, věty prvé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované ve Sbírce zákonů jako sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí, pod č. 209/1992, dále jen „Úmluva“) každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

69. Podle § 179 odst. 1, 2 spr. ř. řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. Bylo-li rozhodnutí před účinností tohoto zákona zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu orgánu, postupuje se podle dosavadních předpisů. (1) Bylo-li řízení pravomocně skončeno před účinností tohoto zákona, postupuje se při přezkumném řízení, obnově řízení nebo vydávání nového rozhodnutí podle tohoto zákona, včetně lhůt, v nichž lze takové řízení zahájit. Výkon rozhodnutí, který byl zahájen před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. (2)

70. Podle § 3 odst. 3, 4 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění účinném do 31.12.2005, správní orgány jsou povinny svědomitě a odpovědně se zabývat každou věcí, která je předmětem řízení, vyřídit ji včas a bez zbytečných průtahů a použít nejvhodnějších prostředků, které vedou ke správnému vyřízení věci. Připouští-li to povaha věci, má se správní orgán vždy pokusit o její smírné vyřízení. Správní orgány dbají, aby řízení probíhalo hospodárně a bez zbytečného zatěžování občanů a organizací. (3) Rozhodnutí správních orgánů musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Řízení je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru občanů ve správnost rozhodování, aby přijatá rozhodnutí byla přesvědčivá a vedla občany a organizace k dobrovolnému plnění jejich povinností. (4)

71. Podle § 27 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění účinném do 31.12.2005, Je-li to třeba, stanoví správní orgán k provedení úkonu v řízení přiměřenou lhůtu, pokud není určena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem. (1) Do lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li takový den v měsíci, končí lhůta posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, ke posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. (2) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu uvedeného v § 19 odst. 4, nebo je-li prokazatelně podána poštovní zásilka obsahující podání. (3) V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže opak. (4)

72. Podle § 28 odst. 1, věty prvé zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění účinném do 31.12.2005, správní orgán promine ze závažných důvodů zmeškání lhůty, požádá-li o to účastník řízení do 15 dnů ode dne, kdy pominula příčina zmeškání, a učiní-li v téže lhůtě zmeškaný úkon.

73. Podle § 29 odst. 1, 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění účinném do 31.12.2005, správní orgán přeruší řízení, jestliže bylo zahájeno řízení o předběžné otázce (§ 40) nebo jestliže byl účastník řízení vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil nedostatky podání (§ 19 odst. 3). (1) Proti rozhodnutí o přerušení řízení se nelze odvolat. (3)

74. Podle § 49 odst. 1, 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění účinném do 31.12.2005, v jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na podkladě dokladů předložených účastníkem řízení, rozhodne správní orgán bezodkladně. (1) V ostatních případech, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, je správní orgán povinen rozhodnout ve věci do 30 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit odvolací orgán (orgán příslušný rozhodnout o rozkladu). Nemůže-li správní orgán rozhodnout do 30, popřípadě do 60 dnů, je povinen o tom účastníka řízení s uvedením důvodů uvědomit. (2)

75. Podle § 2 odst. 3, 4 spr. ř. správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. (3) Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. (4)

76. Podle § 6 odst. 1 spr. ř. správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).

77. Podle § 7 odst. 1 spr. ř. dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou.

78. Podle § 39 odst. 1, 2 spr. ř. správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Usnesení o určení lhůty se oznamuje pouze tomu, komu je určena, popřípadě i tomu, jehož se jinak přímo dotýká. (1) Lhůtu určenou správním orgánem může na žádost účastníka správní orgán za podmínek stanovených v odstavci 1 usnesením přiměřeně prodloužit. (2)

79. Podle § 70, věty prvé spr. ř. opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal.

80. Podle § 71 odst. 1, 3 spr. ř. správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. (1) Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. (3)

81. Podle § 88 odst. 1, věty prvé spr. ř. neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání.

82. Podle § 90 odst. 6 spr. ř. rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).

83. Podle § 102 odst. 1, 7 spr. ř. k novému řízení poté, co bylo rozhodnuto o obnově řízení, nebo k novému řízení podle § 101 je příslušný správní orgán, který byl příslušný k původnímu řízení v prvním stupni. Odvolací správní orgán je příslušný tehdy, jestliže řízení bylo obnoveno z důvodů, jež se týkaly výlučně řízení před tímto správním orgánem. (1) V novém řízení správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře. (7)

84. Podle § 190 odst. 1, věty prvé zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

85. Podle § 88 odst. 1, písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 30.6.2006, stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.

86. Podle § 60 odst. 1, 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 30.6.2006, neposkytuje-li předložená žádost o stavební povolení, zejména dokumentace, dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby nebo udržovacích prací na ní, nebo nejsou-li v dokumentaci dodrženy podmínky územního rozhodnutí, vyzve stavební úřad stavebníka, aby žádost v přiměřené lhůtě doplnil, popřípadě aby ji uvedl do souladu s podmínkami územního rozhodnutí, a upozorní jej, že jinak stavební řízení zastaví. (1) Stavební úřad zastaví stavební řízení, jestliže dokumentace nebyla zpracována oprávněnou osobou, popřípadě stavebník nedoplnil žádost ve lhůtě stanovené podle odstavce 1 nebo neuvedl dokumentaci do souladu s podmínkami územního rozhodnutí. (2)

87. Podle § 61 odst. 1 až 3 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 30.6.2006, stavební úřad oznámí zahájení stavebního řízení dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům a nařídí ústní jednání spojené s místním šetřením. Současně upozorní účastníky, že své námitky mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto. K připomínkám a námitkám, které byly nebo mohly být uplatněny v územním řízení nebo při projednávání regulačního plánu, jakož i územního plánu zóny nebo územního projektu zóny, se nepřihlíží. (1) Od místního šetření, popřípadě též od ústního jednání, může stavební úřad upustit, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby. (2) Stavební úřad oznámí účastníkům zahájení stavebního řízení nejméně 7 dní před konáním místního šetření, popřípadě ústního jednání. Upustí-li stavební úřad od ústního jednání, určí do kdy mohou účastníci uplatnit námitky, a upozorní je, že k později podaným námitkám nebude přihlédnuto; určená lhůta nesmí být kratší než sedm dní. (3)

88. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

89. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

90. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

91. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

92. Za situace, kdy se původní žalobci účastnili posuzovaného řízení jako spoluvlastníci stavbou dotčeného pozemku posuzuje se přiměřenost délky řízení dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5103/2015 a nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/2020).

93. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 2.3.2023 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne 28.6.2023 a doklady o vyplacení žalobkyně prokázala, že jí z důvodu nepřiměřené délky řízení o odstranění stavby byla uložena povinnost, kterou splnila, zaplatit žalobcům b) a c) na nárocích za průtahy způsobené žalobcům a) a b) za období od července 2005 do listopadu 2009 a od ledna 2012 do června 2018 2x59.375 Kč a žalobci c) za období od září 2012 do června 2018 43.750 Kč.

94. Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a § 31a OdpŠk:

95. Je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné.

96. Pod prizmatem judikatury Evropského soudu pro lidská práva je třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž probíhalo řízení o výkon rozhodnutí.

97. Do doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. V rozsudku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, Nejvyšší soud dovodil, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

98. Jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, je při zvažování přiměřenosti délky řízení nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, jakož i postup příslušných orgánů a dále význam předmětu řízení pro poškozeného. Evropský soud též zohledňuje počet instancí, které se řešením daného sporu zabývaly. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, budou ale zpravidla těmi zásadními.

99. Od obecného pravidla, že přiměřenost délky řízení je nutno posuzovat vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem individuálního případu, je však nutno odlišit ty situace, v nichž zákon soudu či jinému orgánu veřejné moci ukládá povinnost provést určitý úkon či vydat určité rozhodnutí ve stanovené lhůtě či klade důraz na jeho rychlý postup (např. § 180a odst. 4, § 191b odst. 4, § 191d odst. 4, § 193e odst. 2, § 200d odst. 3, § 200db, § 200u odst. 1 o. s. ř., § 71 odst. 3 spr. ř., § 71 odst. 5 tr. ř.). V těchto případech pak samozřejmě platí zásada speciality – tam, kde zákon stanoví lhůtu pro určitý úkon soudu či pro vydání rozhodnutí, neuplatní se výše uvedená obecná úvaha o přiměřenosti celkové doby řízení.

100. Postup orgánu veřejné moci během řízení může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Obecné vyjádření žádoucího postupu je ostatně obsaženo např. v § 6 o. s. ř. a § 6 odst. 1 věta první spr. ř.

101. Porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení bude shledáno zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel či tam, kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci (jedná se například o delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi).

102. Pod pojem nesprávnosti postupu orgánu veřejné moci je třeba zahrnout i takové případy, v nichž dojde ke zrušení rozhodnutí soudu nižšího stupně jen proto, že soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy), který mu byl z jeho úřední činnosti znám, popř. byl publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. Ve zrušovacím rozhodnutí musí být ale zřetelně uvedeno, že rozhodnutí soudu nižšího stupně je zrušováno právě z důvodu nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně. Neodpovídalo by totiž zásadě promptnosti kompenzačního řízení, jestliže by v jeho průběhu muselo být samostatně právně posuzováno, z jakého důvodu bylo dané rozhodnutí zrušeno. Podobným případem je i situace, kdy rozhodnutí soudu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady soudu nižšího stupně.

103. Evropský soud vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích.

104. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou co by rozhodné skutečnosti obtížně prokazovatelné.

105. Při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti.

106. Jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, poskytuje se přiměřené zadostiučinění v zásadě za rok trvání nepřiměřeně dlouhého řízení, nikoliv tedy za rok trvání průtahů v řízení. Pro výši zadostiučinění má význam jen to, jaká byla celková doba řízení, a to v porovnání s dobou, kterou by bylo možno vzhledem ke skutkové a právní náročnosti věci a přihlédnutím k počínání účastníků považovat za dobu přiměřenou.

107. Přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona, nebylo doposud pravomocně skončeno.

108. V případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám.

109. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Nejvyšší soud proto pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší (za jeden rok 7.500 Kč až 10.000 Kč).

110. Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne.

111. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).

112. K uvedenému je třeba dle Stanoviska dodat, že nastíněné možnosti procentuálního zvýšení či snížení základního odškodnění nebrání soudu, aby s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, které se vymykají standardním situacím, přistoupil ke zvýšení či snížení základního odškodnění nad či pod jejich rámec. Nelze vyloučit ani zhodnocení např. toho, zda byla poškozenému práva přiznána či povinnosti uloženy, zda šlo v řízení o deklaratorní či konstitutivní rozhodnutí a jaký byl osud uplatnění zjevně bezdůvodného mimořádného opravného prostředku (včetně podání ústavní stížnosti).

113. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2780/2015: „právě z důvodu, že okolnosti, jež mohou být důvodem obnovy řízení, nemohou být přičítány k tíži rozhodujícímu orgánu, resp. státu, činí tento mimořádný opravný prostředek natolik odlišným od jiných opravných prostředků, že jej nelze zahrnout do celkové délky řízení. Umožňuje-li právní řád nad rámec povinností uložených čl. 6 odst. 1 Úmluvy prolomit právní moc rozhodnutí i z důvodů objektivní povahy, tedy nikoli z důvodů pochybení rozhodujících orgánů, pak řízení, v němž je rozhodováno o tom, zda řízení bude obnoveno, či nikoliv, nelze zahrnout pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť v době rozhodování o obnově řízení již účastník původního řízení není v nejistotě ohledně jeho výsledku.“ 114. Jestliže správní řízení o odstranění jedné stavby trvalo od roku 2005 nejméně do roku 2018, pak je zjevné, že i po odečtení doby dvou let, po kterou probíhalo řízení o povolení obnovy řízení (které ale nenaplňovalo předpoklady prolomení právní moci z objektivních důvodů, ve skutečnosti bylo důvodem nepřezkoumatelné rozhodnutí správního orgánu, tudíž i doba řízení o povolení obnovy řízení tvořila z hlediska přiměřenosti délky řízení s ostatním řízením jeden celek), se jedná o dobu nepřiměřeně dlouhou, za kterou měli účastníci správního řízení dle § 13 odst. 1 OdpŠk právo být odškodněni.

115. Odvolací soud rozhodující o odškodnění žalobců a), b) a c) v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 vycházel ze základní částky stanovené Stanoviskem ve výši na jednu osobu 15.000 Kč za jeden rok a 1.250 Kč za jeden měsíc trvajícího řízení a u prvních dvou let řízení z částky 2x7.500 Kč. V souladu se Stanoviskem a § 31a OdpŠk ponížil základní částky o 50 %, když v souladu s obsahem správního spisu vyhodnotil, že bylo rozhodováno ve skutkově složité věci, žalobci a), b) a c) se na délce řízení významněji nepodíleli, věc pro ně měla nižší význam, neboť stavba je na pozemku, který se pouze okrajově dotýká jednoho z lesních pozemků patřícím žalobcům, kteří nejsou stavbou nijak omezeni k přístupu ke své rekreační stavbě, nadto se u nich jedná o újmu sdílenou. Stanovil tak odškodnění v nejnižší možné výši (viz body 109 a 111 tohoto odůvodnění).

116. Zatímco odpovědnost státu za průtahy je podle § 2 OdpŠk odpovědností objektivní bez možnosti liberace, je regresní odpovědnost územního celku, jak správně poukazuje žalovaný, podle § 18 odst. 1 OdpŠk odpovědností subjektivní, tj. vyžadující zavinění na straně regresem povinného subjektu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2020, sp.zn. 30 Cdo 2793/2018 rozsudek vydaný v odškodňovacím řízení pro poměry regresního nároku prokazuje jen tu skutečnost, že žalobkyně měla povinnost uhradit na náhradě újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení určitou částku. Veškeré další skutečnosti vyžadované § 16 a 18 OdpŠk musí žalobkyně tvrdit a prokázat. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené porušením práva na přiměřenou délku řízení je nárokem jediným. To však neznamená, že by nebylo možno identifikovat příčiny jeho vzniku na straně orgánů výkonu veřejné moci, které jsou typicky dány průtahy v řízení nebo vydáváním rozhodnutí, jež jsou z procesního pohledu vadná. Existence takových okolností, které lze kvalifikovat jako zaviněné porušení povinnosti ve smyslu § 18 odst. 1 a 2 OdpŠk na straně orgánů územních celků, povede k závěru o tom, že regresní nárok státu je dán. Otázkou, která zbude k zodpovězení, bude otázka, zda územní celek odpovídá za státem vyplacenou náhradu v plném rozsahu, nebo toliko částečně. Tuto otázku nelze zodpovědět bez identifikace okolností, které vedly k závěru o tom, že délka původního řízení byla nepřiměřená. Způsobí-li újmu zaviněným porušením právní povinnosti více osob, vznikají mezi oprávněným z regresní úhrady a jednotlivými osobami samostatné závazkové právní vztahy, jejichž společným atributem je pouze to, že vznikly na základě téhož právního důvodu. Žalobkyně musí tvrdit podíl jednotlivých samosprávných celků, příp. soudů na skutečnostech, které následně vedly k odsouzení žalobkyně v původním řízení.

117. Byť žaloba neobsahovala tvrzení o zavinění žalovaného, byl tento nedostatek zhojen podáními ze dne 19.11.2024 (č.l. 52), ze dne 9.12.2024 (č.l. 74) a u jednání dne 18.12.2024 (č.l. 82) poukazem na nedodržování zákonem stanovených lhůt v konkrétních částech řízení, na neúměrné prodlužování lhůt, a to i po jejich uplynutí, vydání nezákonných rozhodnutí dne 24.6.2008, dne 24.2.2012, dne 1.2.2013 a 31.10.2014 a poukazem na skutečnost, že pokud by žalovaný postupoval v souladu se správním řádem, měl a mohl vydat rozhodnutí o odstranění stavby už dne 31.7.2007. Žalobkyně se vyjádřila také k podílu žalovaného na průtazích, když vyhodnotila, že žalovaný odpovídá za v žalobě uvedená období v plném rozsahu, a k těmto tvrzením rovněž navrhla důkazy – řízením dotčeném spisy.

118. Žalobkyně požaduje regres za období od 21.7.2005 do 9.7.2008 i od 21.8.2009 do 7.10.2009, 11.1.2012 do 20.4.2012 a 10.9.2012 až 9.1.2015 a 24.10.2017 do 1.6.2018.

119. V obdobích od 21.7.2005 do 9.7.2008 i od 21.8.2009 do 7.10.2009 žalovaný postupoval v rozporu s §§ 88 odst. 1, písm. b), 60 odst. 1, 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, a §§ 3 a 49 zákona č. 71/1967 Sb., když zjevně nevydal rozhodnutí ve věci bez zbytečných průtahů, neúměrně a nedůvodně a v rozporu s § 27 zákona č. 71/1967 Sb. prodlužoval lhůtu pro podání žádosti o dodatečné stavební povolení. Dne 19.8.2005 stanovil lhůtu pro podání žádosti na 180 dnů, tj. do 21.2.2005 K žádosti ze dne 7.3.2006 lhůtu prodloužil do 30.6.2006, k žádosti ze dne 11.10.2006 do 31.3.2007. Na žádosti o prodloužení lhůty ze dne 25.4.2007, 15.10.2007 a 20.2.2008 reagoval až dne 14.3.2008, kdy stanovil lhůtu do 30.9.2008. Dle judikatury soudů k občanského soudnímu řádu i dle judikatury soudů ke správnímu řádu lze "prodloužit" jen lhůtu, která dosud neuplynula (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2015, č. j. 17 A 52/2014-53). V rozporu s tímto stavebníkovi, který nepožádal o prominutí zmeškání lhůty, už prvně stanovená lhůta ze dne 19.8.2005 vypršela 14 dní před podáním žádosti o její prodloužení, přesto žalovaný lhůtu prodloužil a stejně postupoval i u dalších po lhůtě podaných žádostí o jejich prodloužení ze dne 11.10.2006 a ze dne 25.4.2007, tj. postupoval i v rozporu s § 27 správního řádu a § 60 odst. 1, 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona. I pokud by byly žádosti o prodloužení lhůty podávány ještě před jejich uplynutím, nepodává se z nich ani z obsahu správního spisu důvod, pro který by vůbec měla být prvně stanovená lhůta prodloužena - odůvodnění klimatickými podmínkami při šestiměsíční lhůtě je absurdní. Žádný z návrhů stavebníka, a to ani návrhy na prodloužení lhůty, neobsahují žádost o prominutí lhůty. Pokud žalovaný rozhodl o prominutí lhůty dne 14.3.2008, rozhodl tak v rozporu s § 28 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., přičemž toto ustanovení porušil i tím, že ani nebyl tvrzen žádný důvod pro zmeškání lhůty, ani nebyl spolu s žádostí o prominutí zmeškání učiněn zmeškaný úkon.

120. Jak vyplývá ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010 se do celkové doby řízení započítává i období výkonu rozhodnutí, nadto v daném případě rozhodnutím ze dne 24.6.2008 nebylo řízení o odstranění stavby řádně ukončeno, neboť žalovaný, jak vyplývá z obsahu výroku tohoto rozhodnutí, vydal rozhodnutí nicotné, tj. věc řádně nevyřídil, tj. postupoval v rozporu s § 3 odst. 3, 4 zákona č. 71/1967 Sb. (ostatně v tomto viz i judikatura soudů ke správnímu řádu – dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, č. j. 3 Ads 21/2004-55: Výrok je částí rozhodnutí, ve které správní orgán vyjadřuje, jakým způsobem v projednávané věci rozhodl. Výrok musí být jasný a srozumitelný, přesný a určitý, neboť jen on je závazný a právní moci schopný. Z výroku musí být patrno, co bylo předmětem rozhodování a na základě jakého ustanovení a právního předpisu správní orgán rozhodl.), čímž způsobil, že ani k datu právní moci rozhodnutí ze dne 24.6.2008 nebylo o odstranění stavby rozhodnuto.

121. Soud souhlasí s žalobkyní, že žalovaný mohl a měl ve smyslu § 3 zákona č. 71/1967 Sb. rozhodnout ve věci nejpozději dne 31.7.2007, když ve lhůtě dvou let měl stavebník dostatečnou možnost podat řádnou žádost o dodatečné povolení stavby a zajistit si k této žádosti příslušné doklady. Skutečnost, že žalovaný byl nečinný, vyslovil i nadřízený správní úřad v rozhodnutí o ochraně před nečinností ze dne 1.4.2008. Poskytování lhůt neodůvodněných obsahem spisu pokračovalo i v exekuci vedené žalovaným. Průtahy v řízení před návrhem na povolení obnovy řízení, vydání nicotného rozhodnutí dne 24.6.2008, pro které věc nebyla ani nadále skončena, tedy i nepřiměřenou délku řízení v žalované části do řízení o povolení obnovy řízení zavinil výlučně žalovaný.

122. K naplnění podmínky zavinění dle § 18 OdpŠk postačuje prokázání nevědomé nedbalosti. Za nevědomou nedbalost je považován psychický vztah osoby povinné k regresní úhradě k možnosti vzniku odpovědnosti státu či územního celku za škodu způsobenou výkonem veřejné moci, která je charakteristická tím, že tato osoba nechtěla, aby ke vzniku této odpovědnosti došlo, a ani nevěděla, že její jednání (opomenutí) k ní může vést, ačkoliv to vzhledem k okolnostem a ke svému postavení při výkonu pravomocí státu či územního celku vědět měla a mohla.

123. Žalovaný si s ohledem na své pravomoci svěřené mu zákonem měl být vědom ustanovení správního řádu, na základě kterých rozhoduje o právech a povinnostech osob a měl a mohl si být vědom, že porušením zákonných ustanovení může způsobit škodu osobám, o jejichž právech a povinnostech rozhoduje. Žalovaný byl ostatně v průběhu správního řízení žalobci a), b) a c) upozorňován, že s jeho nečinností a postupy nesouhlasí (viz jejich žádosti o ochraně před nečinností žalovaného a odvolání do rozhodnutí žalovaného).

124. Byť bylo žalovaným řízení přerušováno, nevyvinil se přerušením z odpovědnosti za průtahy, pokud, jako tomu bylo v tomto případě, docházelo k přerušení řízení nedůvodně, případně na neúměrně dlouhou dobu, a to i s přihlédnutím k ustanovení k § 29 odst. 3 tehdy účinného správního řádu, kdy neměli účastníci řízení právo se takovému postupu bránit.

125. Prolomením právní moci rozhodnutí ze dne 24.6.2008 povolením obnovy řízení se do celkové lhůty řízení počítá dle judikatury soudů i doba řízení po povolení obnovy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2780/2015). I v řízení vedeném po 11.1.2012, v žalovaném období 11.1.2012 do 20.4.2012 a 10.9.2012 až 12.5.2013, žalovaný postupoval v rozporu s §§ 2, 6 a 71 spr. ř. a § 60 odst. 1, 2 zákona č. 50/1976 Sb., když rozhodnutími o přerušení řízení a poskytnutí lhůty 120 dnů ze dne 24.2.2012 stanovil nepřiměřeně – vzhledem k již v minulosti poskytovaným lhůtám, stavebníkovi dlouhou lhůtu k doplnění žádosti, a přestože i tato lhůta uplynula a spis mu byl krajským úřadem vrácen 7.9.2012 s jednoznačným stanoviskem vyjádřeným v rozhodnutí ze dne 16.7.2012, že lhůta stavebníkovi uplynula, že už nemá dojít k přerušení řízení a ve věci má být rozhodnuto, lhůtu opět dne 28.8.2012 prodloužil (o 90 dnů, byť žalovaný žádal lhůtu prodloužit „jen“ do 20.9.2012) a ve věci rozhodl až 1.2.2013, avšak ani toto rozhodnutí nebylo vydáno v souladu se správním řádem a v důsledku nepřezkoumatelnosti, když bylo vydáno v rozporu s § 2 odst. 3 spr. ř. a § 88 odst. 1, písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., bylo zrušeno, přičemž i v důsledku této chyby žalovaného došlo k dalšímu zbytečnému prodloužení správního řízení. Průtahy v řízení i po povolení obnovy řízení, v období od 11.1.2012 do 20.4.2012 a 10.9.2012 až 12.5.2013 (do předání spisu Krajskému úřadu [Anonymizováno] kraje), vydání nepřezkoumatelného rozhodnutí dne 1.2.2013, pro které věc nebyla ani nadále skončena, tedy i nepřiměřenou délku řízení do května 2013 zavinil výlučně žalovaný.

126. Je pravdou, že obnova řízení byla povolena přes zjevně jiný právní názor žalovaného v důsledku závazného právního názoru Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje. Předmětem nynějšího řízení ale není vadnost rozhodnutí ve věci obnovy řízení ani průtahy v řízení o povolení obnovy řízení, ale průtahy v řízení o odstranění stavby a tam zjevně, jak bylo popsáno výše, k průtahům žalovaného nikoli krajského úřadu docházelo. Pokud žalovaný předestírá závěr, že toto řízení nebýt chybného rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje se závazným pokynem o povolení obnovy, nemělo být vůbec vedeno, pak je třeba připomenout primární důvod nevyřešení věci o odstranění stavby - opakování výzev k podání a doplnění žádosti ze strany žalovaného, průtahy v řízení vedeném před obnovou i po ní a vydání nevykonatelného rozhodnutí ze dne 24. 6. 2008 a nepřezkoumatelného rozhodnutí dne 1.2.2013, čehož všeho se dopustil výlučně žalovaný.

127. V období od 13.5.2013 do 23.6.2014 byl spis k rozhodnutí u Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje. Rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 12. 5. 2014 č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] a č. j. [Anonymizováno], sp.zn. [Anonymizováno] byla Krajským úřadem [Anonymizováno] kraje vydána v rozporu s lhůtou dle § 71 spr. ř. ve spojení s § 90 spr. ř. Žalovaného nelze vinit z odpovědnosti za období, kdy krajský úřad rozhodl v rozporu se zákonem stanovenou lhůtou k vydání rozhodnutí. Ostatně podle tvrzení žalobkyně (č.l. 56) krajský úřad svou odpovědnost za odvolací řízení uznal.

128. Za období od 24.6.2014 do 9.1.2015 zavinil nepřiměřenou délku řízení žalovaný, neboť v důsledku jeho nepřezkoumatelného rozhodnutí ze dne 1.2.2013, vydaného v rozporu s § 2 spr. ř. a § 88 odst. 1, písm. b) zákona č. 50/1976 Sb. nebyla věc dosud skončena, zároveň docházelo opět k průtahům zaviněným žalovaným, když 23.6.2014 mu byl vrácen spis a až 8.8.2014 učinil první úkon, a to oznámení o novém projednání s lhůtou k návrhům do 10 dnů, přičemž až 4.9.2014 stavebníka, dle závazného pokynu ve zrušovacím rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje, vyzval k doplnění podkladů k žádosti o dodatečné stavební povolení; následně 31.10.2014 vydal rozhodnutí. Nelze však přehlédnout, že v tomto období byl žalovaný vázán stanoviskem Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje vyjádřeným v rozhodnutí ze dne 12.5.2014, který ho v rozporu s § 102 odst. 7 spr. ř. zavázal i nadále se zabývat dodatečně povolovanou stavbou. Pokud by žalovaný v tomto období postupoval bez průtahů, mohl rozhodnout cca o 2 měsíce dříve, tj. vzhledem k délce mezi vrácením spisu a vydáním rozhodnutí cca šesti měsíců je jeho podíl na průtazích za toto období v rozsahu 1/3, ze 2/3 je příčinou nepřiměřené délky řízení chybný závazný právní názor Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje.

129. Od 24.10.2017 do 1.6.18 žalovaný postupoval v rozporu s §§ 6 a 71 spr. ř., když zjevně nevydal rozhodnutí ve věci bez zbytečného odkladu, a to za situace, kdy byl vázán právním názorem správního soudu, rozsudkem ze dne 12.4.2017, č.j. [Anonymizováno], dle kterého bylo zjevné, jak má rozhodnout o dodatečném povolení i o odstranění stavby, přičemž rozhodnutí soudu i svůj spis měl žalovaný k dispozici už 22.9.2017, a přesto ve věci, ve které nebylo třeba zajišťovat další podklady, rozhodl až po 8 měsících.

130. Za období od 1.7.2005 do 30.6.2007 bylo žalobcům a) a b) soudem přiznáno a žalobkyní na jejich nároky celkem vyplaceno 15.000 Kč (7.500 Kč žalobkyni b) a dalších 7.500 Kč bylo rozděleno mezi dědice žalobce a)). Protože v tomto období zavinil průtahy výlučně žalovaný, je žalobkyni tuto částku dle § 16 OdpŠk povinen uhradit.

131. U žalobců a) a b) byl prokázán nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení kromě prvních dvou let v dalších 3.013 dnech z požadovaných. Protože i za období od 1.7.2007 do 9.7.2008 (375 dnů), od 21.8.2009 do 7.10.2009 (47 dnů), 11.1.2012 do 20.4.2012 (100 dnů) a 10.9.2012 až 12.5.2013 (244 dnů), od 24.10.2017 do 1.6.2018 (220 dnů) zavinil průtahy v řízení nepřiměřenou délku řízení výlučně žalovaný, je žalobkyni dle § 16 OdpŠk povinen uhradit, co žalobcům a) (resp. dědicům) a b) za toto období žalobkyně uhradila. 986 dnů, za které žalobkyně požaduje regres a za které zároveň byla přiznána a prokázána plná odpovědnost a zavinění žalovaného, činí 32,7249 % z 3.013 dnů. 32,7249 % z částky, na které měli žalobci a) a b) nárok a kterou žalobkyně proplatila, tj. z částky 103.750 Kč (2x59.375 (b. 6 Odůvodnění) – 15.000 Kč (b. 130 Odůvodnění) odpovídá 33.952 Kč.

132. Období od 24.6.2014 do 9.1.2015 představuje 199 dnů, což je 6,6047 % z 3013 dnů; 6,6047 % z 103.750 Kč činí 6.852 Kč. Podíl zavinění žalovaného na průtazích v tomto období je třetinový (b. 128 Odůvodnění), tudíž žalovaný odpovídá za 2.284 Kč z této částky.

133. U žalobce c) byl prokázán nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení v 2.129 dnech. I u něho za období od 10.9.2012 až 12.5.2013 (244 dnů), od 24.10.2017 do 1.6.18 (220 dnů) zavinil nepřiměřenou délku řízení výlučně žalovaný, tudíž je žalobkyni dle § 16 OdpŠk povinen uhradit, co žalobci c) za toto období žalobkyně uhradila. 464 dnů, za které žalobkyně požaduje regres a za které zároveň byla přiznána a prokázána plná odpovědnost a zavinění žalovaného, činí 21,7943 % z 2.129 dnů. 21,7943 % z částky, na kterou měl žalobce c) nárok a kterou žalobkyně proplatila, tj. z částky 43.750 Kč odpovídá částce 9.535 Kč.

134. Období od 24.6.2014 do 9.1.2015 (199 dnů) představuje 9,3471 % z 2.129 dnů. 9,3471 % z 43.750 Kč činí 4.089,36 Kč. Podíl zavinění žalovaného na nepřiměřené délce řízení v tomto období je třetinový, tudíž žalovaný odpovídá za 1.363 Kč z této částky.

135. Žalobkyně má vůči žalovanému za žalobou požadovaná období nárok na regresní úhradu částek 33.952 Kč, 2.284 Kč, 9.535 Kč, 1.363 Kč. Co do částky 30.749,75 Kč není požadavek žalobkyně důvodný.

136. Přiznaná regresní náhrada se stala splatnou uplynutím lhůty stanovené výzvou k zaplacení ze dne 18.7.2024. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s §§ 1968, 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

137. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná co do 67 % a neúspěšná v 33 %, nárok na 34 % náhrady nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., a to z 3x300 Kč za výzvu k plnění, žalobu a účast u jednání a za cestovné k jednání ve výši 701 Kč (doloženo jízdenkami). Za doplňky k žalobě nebyla náhrada přiznána, neboť žalobkyně měla a mohla veškerá tvrzení rozhodná ve věci a návrhy na doplnění dokazování uplatnit v žalobě a k vyjádření žalované se mohla a také vyjádřila u jednání.

138. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 o.s.ř.

Poučení