17 CO 107/2022 - 444

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] se sídlem [adresa] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] obě zastoupené Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] o 1.705.394,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 3. 2022, č. j. 6 C 382/2016-401, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované 1) náklady odvolacího řízení ve výši 28.145 Kč a žalované 2) náklady odvolacího řízení ve výši 30.855 Kč, oběma do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

Odůvodnění

1. Okresní soud ve Vyškově (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 23. 3. 2022, č. j. 6 C 382/2016-401, že žaloba, aby žalovaná 1) zaplatila žalobci částku ve výši 710.850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 372.912 Kč od [datum] do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z částky 337.938 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná 2) zaplatila žalobci částku ve výši 994.544,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 656.606,50 Kč od [datum] do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z částky 337.938 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem III byla uložena žalobci povinnost zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů prvoinstančního a odvolacího řízení částku 162.398,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo]. Výrokem IV byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů prvoinstančního a odvolacího řízení částku 186.617,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, které směřovalo proti všem jeho výrokům, a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce uvádí, že zamítavý rozsudek soudu prvního stupně je založen na závěru, že v den dopravní nehody se v případě řidiče automobilu jednalo o služební jízdu. Žalobce má za to, že takový závěr je nesprávný, neboť tento názor nebyl soud prvního stupně oprávněn učinit a odchýlit se tak od svého předchozího právního posouzení. Krajský soud v Brně předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušil jako celek, byť se v odůvodnění výslovně otázkou základu nároku nezabýval, je však zjevné, že musel mít základ uplatněného nároku za daný. Žalobce je názoru, že soud prvního stupně v této situaci neměl procesní prostor k tomu, aby bez provedení dalších důkazů svůj předchozí názor přehodnotil a žalobu v celém rozsahu zamítl s tím, že základ nároku není dán. Soud prvního stupně ze stejných důkazů (výpovědí svědků [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]) vyvodil diametrálně odlišný skutkový závěr. Za nesprávné žalobce považuje i právní hodnocení skutkových závěrů soudem prvního stupně, které považuje za příliš extenzivní a v zásadě činí otázku pasivní legitimace zcela nepředvídatelnou. Pro závěr o tom, že se jednalo o služební cestu, musí existovat konkrétní důkazy a žalobce namítá, že žalované v tomto směru důkazní břemeno neunesly. Zamítavý rozsudek soudu prvního stupně nelze založit jen na neurčitých nepřímých důkazech a extenzivní interpretaci aplikovaných právních předpisů, žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalované se k odvolání žalobce vyjádřily písemně s tím, že je považují za zcela nedůvodné a napadený rozsudek po věcné i právní stránce za správný, velice precizně a logicky odůvodněný, jeho právní závěry jsou podloženy množstvím relevantní judikatury Nejvyššího soudu. Žalované mají za to, že ze zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu nelze v žádném případě dovozovat fakt, že by základ nároku měl za daný, odvolací soud se touto otázkou vůbec nezabýval, neboť bez dalšího uzavřel, že prvotní rozsudek soudu prvního stupně je natolik zmatečný a nepřezkoumatelný, že nebylo možno pro tyto zásadní vady rozhodnout jinak, než rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Soud prvního stupně postupoval v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu a pokud dospěl k závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaných, nejedná se o překvapivé rozhodnutí, které by nekorespondovalo se zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu. Ostatně námitka nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaných byla jedním z jejich stěžejních argumentů a byla opakovaně uplatňována v průběhu celého řízení. Soud prvního stupně dle žalovaných dospěl na základě svědeckých výpovědí [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení] ke správnému a jednoznačnému závěru, že v projednávané věci došlo k užití služebního vozidla v souvislosti s plněním obchodních cílů společnosti – obchodní jednání, vozidlo nebylo užito pro soukromé účely. Soud prvního stupně se s odkazem na četnou judikaturu Nejvyššího soudu zcela precizně vypořádal s veškerou argumentací žalobce, který svůj nárok zakládal na tom, že otec žalovaných [titul]. [jméno] [příjmení] užil vozidlo pro soukromé účely. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je běžné, že obchodní jednání jsou spojena i se soukromými aktivitami a není rozhodné, zda nakonec k realizaci obchodního jednání vůbec dojde, postačí záměr při započetí služební cesty. Žalované mají za to, že pro účely vyšetření příčin dopravní nehody není rozhodné, za jakým účelem byly zúčastněné osoby na místě, svědek [titul]. [jméno] [příjmení] bezprostředně po dopravní nehodě výslovně neuvedl, že by účelem cesty byly soukromé aktivity a že by [titul]. [jméno] [příjmení] žádné obchodní jednání neplánoval. Žalované navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] se žalobce domáhal původně po každé ze žalovaných zaplacení částky 656.606,50 Kč s příslušenstvím, následně v důsledku částečného zpětvzetí žaloby vůči žalované 1) a rozšíření žaloby vůči oběma žalovaným o částku 337.938 Kč se domáhal po žalované 1) zaplacení částky 710.850 Kč s příslušenstvím a po žalované 2) zaplacení částky 994.544,50 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok opíral žalobce o regresní náhradu škody, a to v rozsahu úhrady 50 % částek vyplacených na výživu pozůstalých po [titul]. [jméno] [příjmení], který zemřel v důsledku dopravní nehody způsobené otcem žalovaných [titul]. [jméno] [příjmení], kdy obě žalované v dědickém řízení po [titul]. [jméno] [příjmení] vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] nabyly dědický podíl ve výši 50 %. Otec žalovaných způsobil dne [datum] dopravní nehodu, při níž došlo k úmrtí spolujezdce [titul]. [jméno] [příjmení] a těžkému zranění druhého spolujezdce [titul]. [jméno] [příjmení], v důsledku čehož vznikl žalobci vůči otci žalovaných regresní nárok na vyplacení toho, co uhradil poškozeným. Vzhledem k úmrtí [titul]. [jméno] [příjmení] a skutečnosti, že obě jeho dcery – žalované 1) a 2) po něm nabyly dědictví, včetně dluhů, vymáhá žalobce dlužnou částku po každé z nich dle poměru odpovídajícím jejich dědickým podílům.

7. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými, výslechem svědků [jméno] [příjmení], družky zemřelého [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], bývalé manželky zemřelého [titul]. [jméno] [příjmení] a matky obou žalovaných dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky regresu žalobce, kdy v neděli dne [datum] v obci [obec] [anonymizována dvě slova] při projíždění pravotočivé zatáčky otec žalovaných [titul]. [jméno] [příjmení] nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu pozemní komunikace, dostal smyk, vyjel mimo vozovku a narazil vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], do kovového svodidla a zábradlí a následně do kamenné zídky koryta řeky [obec]. Při této tragické dopravní nehodě došlo k úmrtí otce žalovaných [titul]. [jméno] [příjmení], jeho spolujezdce [titul]. [jméno] [příjmení] a k těžkému zranění dalšího spolujezdce [titul]. [jméno] [příjmení]. Toxikologickým vyšetřením u otce žalovaných bylo zjištěno, že v době nehody se nacházel ve stavu střední alkoholové opilosti a nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, navíc při projíždění zatáčky překročil povolenou rychlost a jel minimálně rychlostí 150 km/hod.

8. Soud prvního stupně se neztotožnil s tvrzením žalovaných, že šlo o jízdu služební, ale dospěl k závěru, že šlo o soukromou jízdu služebním vozidlem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žádné obchodní jednání na [anonymizována dvě slova] toho dne otec žalovaných nevedl. Soud prvního stupně se zabýval oprávněností jednotlivých uplatněných a žalobcem vyplacených nároků a ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobě vůči oběma žalovaným částečně vyhověl, částečně žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

9. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobce i obě žalované, o nichž odvolací soud rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), a to z důvodu nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, který se dopustil nejen chyb v psaní, ale především ve výpočtech jednotlivých částek uplatněného regresního nároku žalobce vůči oběma žalovaným, čehož si byl soud prvního stupně při vyhotovování rozsudku sám vědom s tím, že se s těmito nesprávnostmi vypořádá v navazujícím opravném usnesení, které bylo odvolacím soudem jako nesprávné zrušeno. Odvolací soud se ve zrušujícím usnesení nezabýval otázkou uplatněného regresního nároku žalobce z pohledu hmotného práva, nezabýval se otázkou základu nároku, soudu prvního stupně pro další řízení uložil vycházet z dosud provedeného dokazování, případně provést i další důkazy, které účastníci k osvědčení svých tvrzení již navrhovali nebo navrhnou nebo jejichž potřeba v průběhu řízení vyvstane, a poté ve věci opětovně meritorně rozhodnout a své rozhodnutí pečlivě a přesvědčivě odůvodnit tak, aby se mohlo stát případně předmětem přezkumu odvolacího soudu.

10. Soud prvního stupně v dalším řízení nejprve rozhodoval o třech žádostech právní zástupkyně žalovaných o odročení jednání nařízeného na den [datum], o námitce podjatosti samosoudce vznesené právní zástupkyní žalovaných a vycházeje z důkazů provedených v průběhu řízení skutkově uzavřel, že dne [datum] otec žalovaných [titul]. [jméno] [příjmení] cestoval služebním (firemním) vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka] z místa svého bydliště ([obec]) do [anonymizována dvě slova], kde plánoval spojit osobní jednání s rekreací (lyžováním). [titul]. [jméno] [příjmení] byl v tu dobu jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], nyní s obchodním názvem [právnická osoba], se sídlem tamtéž. V uvedeném automobilu cestovali s [titul]. [jméno] [příjmení] tehdejší obchodní ředitel [právnická osoba]. [jméno] [příjmení] a kamarád obou jmenovaných [titul]. [jméno] [příjmení]. Všichni jmenovaní v odpoledních hodinách cestovali zpět z [anonymizována dvě slova], přičemž [titul]. [jméno] [příjmení] v 15:25 hodin v obci [obec] [anonymizována dvě slova] nezvládl řízení vozidla (jak se později ukázalo, řídil pod vlivem alkoholu), s vozidlem havaroval, v důsledku čehož utrpěl stejně jako [titul]. [jméno] [příjmení] smrtelné zranění, [titul]. [jméno] [příjmení] při této nehodě utrpěl těžké zranění. Uvedené služební vozidlo bylo pojištěno u žalobce, který se v důsledku regresu (tím, že poškozeným osobám vyplatil v žalobě specifikovaná pojistná plnění) žalobou domáhá po žalovaných, jež nabyly dědictví po [titul]. [jméno] [příjmení], předmětných peněžitých plnění.

11. Po podřazení zjištěného skutkového stavu věci pod ustanovení § 420 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (s odkazem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.) a ustanovení § 2 písm. f), § 6 odst. 1 a § 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalované nejsou věcně pasivně legitimovány. Soud prvního stupně odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se danou problematikou uzavřel, že se jednalo o užití služebního vozidla [titul]. [jméno] [příjmení] také na obchodní jednání, neboť tuto zásadní významnou okolnost potvrdili dva v řízení vyslechnutí svědci, kteří vypovídali po předchozím poučení o jejich trestně právní odpovědnosti v případě podání křivé výpovědi, a to svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení], bývalá manželka [titul]. [jméno] [příjmení] a matka žalovaných a [titul]. [jméno] [příjmení], tehdejší obchodní ředitel společnosti.

12. Podstatné z hlediska toho, zda [titul]. [jméno] [příjmení] jako jednatel společnosti použil či nikoliv služební vozidlo v rámci své podnikatelské činnosti je, že tak učinit chtěl, což znamená, že i sama pouhá potencionalita záměru jednatele v určitém místě zrealizovat obchodní jednání, resp. plnit výkon funkce jednatele, zakládá dle názoru soudu prvního stupně charakter přímého vztahu se služební cestou. Okolnost, že z takového jednání nevzešel případně žádný reálný výsledek, např. uzavřený obchodní kontrakt či zrealizované obchodní jednání, ještě neznamená, že by tím byl vytěsněn důvod ke konání takovéto služební cesty, pakliže potencionalita obchodního jednání při započetí služební cesty trvala. V obchodní praxi nebývá ničím ojedinělým, že k relevantním obchodním jednáním dochází i v souvislosti s různými sportovními, kulturními či jinými aktivitami, při nichž svým způsobem podnikatelské a soukromé aktivity splývají v jedno a je často velmi nesnadné na první pohled odlišit hranice mezi nimi.

13. Soud prvního stupně neshledal důvodnou argumentaci žalobce, že se v oznámení škodné události (č. l. 45 spisu) uvádí, že škoda nebyla způsobena při výkonu činnosti pro zaměstnavatele nebo jinou právnickou či fyzickou osobu, kdy tímto oznámením mělo být dle žalobce prokázáno, že [titul]. [jméno] [příjmení] při použití služebního vozidla dne [datum] jednal excesivně a že služební vozidlo použil ryze pro své soukromé účely. Makléřka [jméno] [příjmení], která tento úkon (oznámení škodné události) učinila, nejednala přímo za společnost [právnická osoba] a nemohla v den hlášení pojistné události, tj. dne [datum], vědět, zda se jednalo či nikoliv o služební cestu [titul]. [jméno] [příjmení].

14. Rozhodné hmotné právo se podává z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, věc se tudíž posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť jde o právní poměry vzniklé před [datum].

15. Podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák., každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

16. Podle ustanovení § 420 odst. 2 obč. zák., škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby sami za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají, jejich odpovědnost podle pracovně právních předpisů není tím dotčena.

17. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá.

18. Podle ustanovení § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

19. Po podřazení skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně pod citovaná zákonná ustanovení, jejich výklad, jakož i ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se danou problematikou, se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaných v dané věci.

20. Postihové právo ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. stíhá nikoliv řidiče, který jako zaměstnanec pojištěného způsobil škodu poškozenému v opilosti, ale pojištěného, i když je právnickou osobou, jako zaměstnavatele řidiče, který tohoto řidiče použil pro plnění svých úkolů v rámci pracovně právního vztahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1120/2012).

21. Výše citované závěry Nejvyššího soudu jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Odpovědnost podle ustanovení § 420 odst. 2 obč. zák. je dána na straně právnické osoby v těch případech, kdy škůdce je vůči ní v takovém právním vztahu, že je na místě stanovení této odpovědnosti místo samotného škůdce, který způsobil škodu při její činnosti, k níž byl použit. Půjde tu o jakoukoliv takovou činnost, která spadá do působnosti právnické osoby z hlediska věcného, místního a časového, může jít tedy o činnost zaměstnanců či členů právnické osoby, přičemž nerozhoduje, mají-li tito členové postavení statuárních orgánů či nikoliv, dále osob, které vykonávaly činnost pro právnickou osobu mimo pracovní poměr, osob vykonávajících činnost na základě jiného smluvního vztahu apod. Jde tu o vnitřní, účelový vztah k činnosti právnické osoby, která tuto činnost vyvíjí, a nikoliv o činnost, kterou by jednající osoba (škůdce) sledovala svůj osobní zájem. Jen v případě, že konání osoby, která škodu způsobila (škůdce), nelze považovat za činnost právnické osoby, k níž byla konající osoba použita, šlo by o vybočení z této činnosti (tzv. exces) a v takovém případě by pak byla dána přímá odpovědnost této osoby - škůdce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2231/2010).

22. V posuzovaném případě ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že [titul]. [jméno] [příjmení] dne [datum] použil osobní vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] s vědomím jeho provozovatele (společnosti [právnická osoba]) a nikoliv proti jeho vůli. [titul]. [jméno] [příjmení] byl společníkem a statuárním zástupcem – jednatelem této obchodní společnosti, v době dopravní nehody nebyl provozovatelem vozidla, ale pouze jeho řidičem. Cesta z [obec] na [anonymizována dvě slova] dne [datum], při níž se stala tragická dopravní nehoda, byla [titul]. [jméno] [příjmení] naplánovaná na realizaci obchodního jednání a lyžování s přáteli, byla provedena v zájmu obchodní společnosti [právnická osoba] (její podnikatelské činnosti) nikoliv v osobním zájmu řidiče [titul]. [jméno] [příjmení], nejednalo se tudíž o tzv. exces (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004).

23. Soud prvního stupně zcela správně v souladu s citovanou judikaturou dovolacího soudu aplikoval a interpretoval na zjištěný skutkový stav ustanovení § 420 odst. 2 obč. zák. a ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., kdy uzavřel, že postihové právo dle § 10 odst. 1 písm. b) a § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. stíhá nikoliv [titul]. [jméno] [příjmení], který v době dopravní nehody nebyl provozovatelem vozidla, ale pouze jeho řidičem a není tedy osobou odpovědnou za škodu ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák. Z uvedeného pak plyne, že žalobce proti němu nemá postižní právo pojistitele dle § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. a tím i proti oběma žalovaným – jeho dědičkám.

24. Závěr soudu prvního stupně ohledně posouzení postihového práva žalobce vůči oběma žalovaným je správný, resp. závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaných a odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, jimiž byla žaloba vůči oběma žalovaným v celém rozsahu zamítnuta, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejících výroků III, IV o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

25. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněné právní normy pro rozhodnutí ve věci významné, v podrobnostech odvolací soud odkazuje na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž nemá nic zásadního na doplnění.

26. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž úspěšným žalovaným přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které v případě žalované 1) sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 8.944 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (vycházeje z předmětu řízení 710.850 Kč) a odměny v poloviční výši 4.472 Kč dle § 11 odst. 2, písm. f) advokátního tarifu. Ke třem úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalovaných k odvolání žalobce, účast na odvolacím jednání dne [datum] a účast na vyhlášení rozhodnutí dne [datum]) přísluší tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrady hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení úspěšné žalované 1) částku 28.145 Kč.

27. V případě žalované 2) byla předmětem řízení částka 994.544,50 Kč, odměna za jeden úkon právní služby činí 9.840 Kč dle § 7 bod 6 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu. V odvolacím řízení byly učiněny ve vztahu k žalované 2) dva úkony právní služby po 9.840 Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (vyjádření žalovaných k odvolání žalobce a účast na odvolacím jednání dne [datum]) a jeden úkon v poloviční výši 4.920 Kč za účast na vyhlášení rozsudku dne [datum] dle § 11 odst. 2, písm. f) advokátního tarifu. Ke třem úkonům právní služby přísluší tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrady hotových výdajů o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení úspěšné žalované 2) částku 30.855 Kč.

Poučení