6 C 382/2016 - 401

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovaným: 1) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] 2) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] obě zastoupené advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení částky 1 705 394,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná 1) zaplatila žalobkyni částku ve výši 710 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 372 912 Kč od 29. 9. 2016 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z částky 337 938 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná 2) zaplatila žalobkyni částku ve výši 994 544,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 656 606,50 Kč od 29. 9. 2016 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z částky 337 938 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů prvoinstančního a odvolacího řízení částku 162 398,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky se sídlem v [adresa].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů prvoinstančního a odvolacího řízení částku 186 617,12 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky se sídlem v [adresa].

Odůvodnění

I. Změna v obsazení soudu (v osobě samosoudce)

1. Úvodem zdejší soud předesílá, že v souvislosti s účinností Rozvrhu práce zdejšího soudu od 1. 1. 2022 došlo v této právní věci ke změně v obsazení soudu samosoudcem, kdy stávající samosoudce JUDr. Petr Ševčík (v souvislosti s jeho dočasným přidělením ke Krajskému soudu v Brně) nadále vykonává stáž u odvolacího soudu, přičemž podle rozvrhu práce zdejšího soudu je od 1. 1. 2022 tuto právní věc povinen projednat a rozhodnout o ní podepsaný samosoudce.

II. Dosavadní průběh řízení

2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 10. 2016 se žalobkyně domáhala původně po každé ze žalovaných zaplacení částky 656 606,50 Kč s příslušenstvím, resp. následně – v důsledku částečného zpětvzetí žaloby vůči žalované 1) a následujícího připuštění rozšíření žaloby vůči oběma žalovaným o částku ve výši 337 938 Kč – po žalované 1) zaplacení částky ve výši 710 850 Kč s příslušenstvím (viz výrok I.) a po žalované 2) zaplacení částky ve výši 994 544,50 Kč s příslušenstvím (viz výrok II.).

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2017, č. j. 6 C 382/2016-13, bylo rozhodnuto o tom, že řízení ve věcech uvedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 382/2016 a sp. zn. 4 C 325/2016 se spojují ke společnému řízení a věc bude nadále vedena pod sp. zn. 6 C 382/2016.

4. Žalobkyně uvedené žalobní nároky uplatnila z titulu tvrzené regresní náhrady škody, a to v rozsahu úhrady 50 % částek vyplacených na výživu pozůstalých po [tituly před jménem] [jméno FO], který zemřel v důsledku dopravní nehody způsobené [příbuzenský vztah][Anonymizováno]žalovaných [tituly před jménem] [jméno FO], kdy obě žalované v dědickém řízení po [tituly před jménem] [jméno FO], vedeným [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], nabyly dědický podíl ve výši 50 %. 5. [příbuzenský vztah] žalovaných způsobil dne [datum] označeným osobním vozidlem dopravní nehodu, při níž došlo k úmrtí spolujezdce [tituly před jménem] [jméno FO] a těžkému zranění druhého spolujezdce [tituly před jménem] [jméno FO], v důsledku čehož (podle žalobkyně) vznikl žalobkyni vůči žalovaným (které jsou [příbuzenský vztah] [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho [Anonymizováno] dědičkami) regresní nárok na vyplacení toho, co žalobkyně uhradila poškozeným. Vzhledem k úmrtí [tituly před jménem] [jméno FO] a skutečnosti, že obě [příbuzenský vztah] – žalované po něm nabyly dědictví, včetně dluhů, vymáhá žalobkyně předmětnou částku po každé z nich dle poměru odpovídajícímu jejich dědickým podílům.

6. Zdejší soud (při dosavadním obsazení původním samosoudcem) rozsudkem ze dne 15. 5. 2019, č. j. 6 C 382/2016-277, výrokem I. rozhodl, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 278 391,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni další částky ve výši 94 520,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím, a dále částku ve výši 145 798,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím, výrokem III. uložil žalované 2) povinnost, aby zaplatila žalobkyni částku ve výši 283 694,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím, a dále částku ve výši 192 139,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem IV. zamítl žalobu, že žalovaná 1 (správně žalovaná 2/) je povinna zaplatit žalobkyni další částky ve výši 94 520,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím, a dále částku ve výši 145 798,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím, a výrokem V. rozhodl o náhradě nákladů prvoinstančního řízení.

7. K odvolání účastnic tohoto řízení Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 9. 2021, č. j. 17 Co 169/2020-365, shora označený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dospěl „k závěru, že napadený rozsudek soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích vykazuje takové vady, nepřesnosti a početní nesprávnosti, které činí rozsudek, i s přihlédnutím k jeho nepřiměřené délce a s naprosto nadbytečným popisem průběhu jednotlivých jednání před soudem prvního stupně a obsahem jednotlivých podání účastníků, nesrozumitelným a nepřezkoumatelným.“ Pro další řízení odvolací soud uložil zdejšímu soudu „vycházet z dosud provedeného dokazování, případně provede i další důkazy, které účastníci k osvědčení svých tvrzení již navrhovali nebo navrhnou nebo jejichž potřeba v průběhu řízení vyvstane a poté ve věci opětovně meritorně rozhodne a své rozhodnutí přesvědčivě a srozumitelně odůvodní (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) tak, aby se mohlo stát předmětem přezkumu odvolacího soudu, a současně neopomene rozhodnout o nákladech odvolacího řízení.“ III. Rozhodování o žádostech právní zástupkyně žalovaných o odročení soudního jednání nařízeného na den 23. 3. 2022 8. Soud prvního stupně (dále již „soud“) na den 23. 3. 2022 nařídil jednání, kdy předvolání k tomuto jednání bylo právní zástupkyni žalovaných dodáno do její datové schránky téhož dne, přičemž tato datová zpráva byla doručena právní zástupkyni žalovaných dne 14. 3. 2022 (viz příslušné potvrzení na č. l. 378 verte). 9. [První žádost o odročení jednání] Dne 14. 3. 2022 (viz příslušné potvrzení na č. l. 379) byla soudu doručena žádost právní zástupkyně žalovaných o odročení jednání (žádost na č. l. 380 s přílohou na č. l. 381) z důvodu, že se právní zástupkyně nachází na zahraniční dovolené až do 21. 3. 2022 a že žádá soud o odročení nařízeného jednání z důvodu nutnosti přípravy na soudní jednání, a to včetně předchozího jednání s klienty. Dále právní zástupkyně žalovaných v této žádosti sdělila soudu, že v nařízeném termínu jednání má již nařízeno jiné jednání, které bylo nařízeno dříve, a to konkrétně u [Anonymizováno], sp. zn. [spisová značka], k čemuž zaslala kopii uvedeného předvolání, které je nyní založeno na č. l. 381.

10. Soud zohlednil tuto žádost a dospěl k závěru, že důvody pro odročení dnešního jednání dány nejsou, přičemž právní zástupkyni žalovaných dne 15. 3. 2022 vyrozuměl o tom, že soud této žádosti nevyhovuje (viz referát soudce s příslušným potvrzením o doručení tohoto sdělení soudu na č. l. 381 verte).

11. Této žádosti soud nevyhověl z toho důvodu, že sama okolnost, že se advokát v době předvolání k jednání nachází na zahraniční dovolené, kterou má ukončit ještě před nařízeným soudním jednáním, důvodem k odročení jednání není. Je totiž věcí advokáta, jak si organizačně zajistí chod své advokátní kanceláře a přijme příslušná organizačně technická opatření pro dobu, kdy se nachází na dovolené. Soud dále uvážil, že tato právní věc se v době posuzování uvedené žádosti o odročení jednání nacházela v procesním stadiu, kdy meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno odvolacím soudem z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. V souvislosti se změnou rozvrhu práce u zdejšího soudu došlo v této věci ke změně v obsazení soudu v osobě samosoudce, kdy soud nedospěl k závěru, že je zapotřebí provádět další dokazování, než učinil soud za předchozího obsazení v osobě jiného samosoudce a že procesní situace vede k závěru, že lze postupovat dle § 119 odst. 3 o. s. ř., tj. zrekapitulovat dosavadní průběh řízení, učiněných podání a provedených důkazů v řízení, včetně závěrečných návrhů účastníků, resp. jejich právních zástupců, a jednání směřovat k meritornímu rozhodnutí.

12. Za popsané situace, s přihlédnutím k tomu, že za jediný důvod žádosti o odročení jednání byla právní zástupkyní žalovaných uvedena toliko nutnost její přípravy na soudní jednání, a to včetně předchozího jednání s klienty, dospěl soud k závěru, že takto uvedený důvod není relevantním důvodem pro odročení jednání. 13. [Druhá žádost o odročení jednání] Následně právní zástupkyně žalovaných podáním ze dne 17. 3. 2022 učinila další žádost o odročení jednání ze dne 17. 3. 2022 (na č. l. 383-388), které bylo v úvodní části pojato jako uplatnění námitek proti tomu, že soud nevyhověl první žádosti uvedené advokátky o odročení jednání. V další části této žádosti pak právní zástupkyně žalovaných namítá, že vzhledem k tomu, že se nachází v zahraničí, fakticky ani nemůže věc předat případnému substituentovi, nicméně z opatrnosti přesto tak učinila, avšak s negativním výsledkem, k čemuž předložila kopie sdělení od dvou advokátů (nyní na č. l. 386) o tom, že její žádosti o substituci při jednání dne 17. 3. 2022 nemohou vyhovět. V neposlední řadě byla opětovná žádost odůvodněna i tím, že žalované nesouhlasí s tím, aby je v řízení zastupoval substituent. Právní zástupkyně žalovaných na podporu své argumentace odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, maje za to, že v daném případě jsou dány podmínky pro odročení jednání.

14. Ani v tomto případě soud neshledal důvody pro odročení jednání, a to z následujících důvodů.

15. Předně soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1962/2003, z nějž se podává, že v případě, že soud žádosti o odročení jednání nevyhoví, není soud povinen účastníka o nevyhovění vyrozumět; je proto věcí účastníka přesvědčit se, zda jeho návrhu bylo vyhověno, či nikoliv. Z toho současně také plyne, že není povinností soudu, pakliže reaguje na žádost o odročení jednání s tím, že zástupci daného účastníka sdělí, že této jeho žádosti nevyhoví, aby se vypořádával s případnými argumenty právního zástupce v tomto vyrozumění, a neučiní-li tak, nejde o žádný projev libovůle, svévole atd., pakliže důvody vyloží na začátku předmětného soudního jednání a dále v odůvodnění svého rozhodnutí.

16. V usnesení ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, Nejvyšší soud vyložil a odůvodnil právní názor, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (další jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat.

17. V daném případě právní zástupkyně žalovaných ve své druhé žádosti o odročení jednání nově uvedla, že substituční zastoupení není možné učinit ani prostřednictvím zaměstnaného advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky, neboť ta má v období od 19. 3. 2022 do 24. 3. 2022 být v zahraničí a čerpat dovolenou.

18. Ani tato okolnost nebyla soudem shledána za relevantní důvod pro odročení jednání, neboť případné defekty na organizačně technickém poli při výkonu advokacie nelze přenášet na soudy, obzvláště pokud advokát může dost dobře očekávat, že v dosud jím zastupovaných věcech u soudu, které nebyly skončeny, je zde potencionalita možných nařízených jednání, pročež s touto eventualitou je třeba pro futuro počítat.

19. Soud navíc vyšel z úvahy, že oslovení dvou advokátů, kteří odmítli zrealizovat substituci při jednání, není důvodem pro odročení jednání v situaci, která nastala v této věci, kdy veškeré podkladové materiály byly soustředěny, soud v předchozím obsazení (dosavadním samosoudcem) jimi provedl dokazování, vydaný rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost, přičemž po změně v obsazení soudu samosoudcem byl zde předpoklad, že bude postupováno dle § 119 odst. 3 o. s. ř. Zcela jistě lze totiž při značném množství advokátů najít i v místě zdejšího soudu advokáta, který by takové zastoupení vykonal, a to v intencích substitučního pokynu právní zástupkyně žalovaných. Konečně sama okolnost, že žalované požadovaly, aby je při jednání vždy zastupovala jejich právní zástupkyně, nebyla soudem rovněž považována za relevantní důvod pro odročení jednání.

20. V popsané situaci proto soud dospěl k závěru, že ani opakovaná žádost o odročení jednání neobsahuje natolik relevantní důvody, pro které by vskutku bylo nezbytné jednání odročit.

21. Z těchto důvodů proto soud ani druhé žádosti právní zástupkyně žalovaných o odročení jednání nevyhověl. 22. [Třetí žádost o odročení jednání] Konečně právní zástupkyně žalovaných učinila třetí žádost o odročení jednání nařízeného na den 23. 3. 2022, jež byla doručena soudu dne 22. 3. 2022 (viz žádost na č. l. 390), a to z důvodu tvrzené pracovní neschopnosti žalované 2) od 12. 3. 2022, která se hodlá soudního jednání osobně účastnit.

23. Soud i této třetí žádosti o odročení soudního jednání nevyhověl, přičemž na začátku soudního jednání dne 23. 3. 2022 konstatoval, že předvolání k tomuto soudnímu jednání bylo doručeno toliko právní zástupkyni žalovaných, která žalované na základě plné moci ze dne 6. 2. 2020 (na č. l. 339) právně zastupuje v této věci a je tak oprávněna ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§ 28a odst. 1 o. s. ř.), takže žalovaná 2) nemůže v řízení v důsledku své neúčasti při jednání být na svých právech poškozena, nehledě na okolnost, že tvrzení o pracovní neschopnosti žalované 2) nebylo k datu podání této žádosti osvědčeno.

24. Vzhledem k popsané procesní situaci, s přihlédnutím k tomu, že neúčast žalované 2) nemohla mít při nařízeném jednání vliv na jeho průběh, ani na dokazování potud, že by to mělo být na újmu řádného a úplného zjištění skutkového stavu, soud dospěl k závěru, že ani v případě třetí žádosti právní zástupkyně žalovaných o odročení jednání nejsou dány důvody k odročení tohoto jednání.

25. Kromě toho z vyjádření právní zástupkyně žalovaných před zahájením jednání dne 23. 3. 2022 vyplynulo, že vlastně nemá předmětnou právní věc svých klientek zcela nastudovanou, resp. nastudovanou jí má „pouze v kontextu těch odvolacích věcí.“ (viz vyjádření uvedené advokátky na str. 5 třetí odstavec protokolu o jednání před zdejším soudem ze dne 23. 3. 2022 – arg.: „Já jsem případ převzala v úrovni odvolacího soudního jednání. Nezastupovala jsem na soudu prvního stupně. Těch protokolů a soudních řízení je tam celá řada. Já jsem si včera spis procházela, tak se jedná zhruba o 10 jednání. Mám to nastudované v kontextu těch odvolacích věcí. Je potřeba zdůraznit to, že odvolání se podávalo v roce 2020, uplynuly 2 roky od té věci, leželo do 2 roky na krajském soudě.“).

26. V popsané procesní situaci nutno ovšem konstatovat zjištění, že v období od 6. 2. 2020, kdy uvedená advokátka převzala právní zastoupení žalovaných, do soudem nařízeného jednání na den 23. 3. 2022, tj. po dobu více jak dvou let, právní zástupkyně žalovaných nevyužila (v úvahu se nabízející) procesní možnosti, aby nahlédla do procesního spisu a plně si nastudovala obsah daného spisu, ať již v době, kdy se tento spis nacházel u odvolacího soudu, anebo u soudu prvního stupně (kasační usnesení odvolacího soudu bylo právní zástupkyni žalovaných doručeno dne 31. 12. 2021, takže bylo možné předvídat další nařízení jednání nalézacím soudem).

27. V těchto obnažených souvislostech proto posledně zmíněná argumentace právní zástupkyně žalovaných je zcela irelevantní, neboť jí vskutku nic nebránilo v tom, aby se řádně a včas s obsahem předmětného spisu seznámila a řádně se připravila na případné – v úvahu se nabízející možné – odvolací jednání, případně po vydání kasačního usnesení odvolacího soudu (k čemuž nakonec došlo) na jednání před soudem prvního stupně v dalším řízení. 28. [Další souvislosti] Konečně soud v rámci přípravy na jednání předběžně vycházel z úvahy, že nedojde-li v průběhu jednání k zásadní procesní změně, pak obsah spisu poté, co bude při nařízeném soudním jednání zreferován, resp. poté, co bude postupem předvídaným v § 119 odst. 3 o. s. ř. sdělen obsah dosavadních přednesů a provedených důkazů, může vytvářet skutkový podklad pro meritorní rozhodnutí se závěrem o nedostatku pasivní věcné legitimaci žalovaných z důvodu, že jejich [příbuzenský vztah] v osudný den, kdy došlo k dopravní nehodě a vzniku předmětné pojistné události, řídil firemní vozidlo při služební cestě.

29. Je obecně známým faktem, že soudce na začátku soudního jednání má povětšinou vytvořen (s ohledem na předchozí studium procesního spisu) předběžný názor týkající se možného skutkového a právního základu věci, který jistěže může být a v praxi často také nakonec bývá ve světle provedeného dokazování a procesní aktivity účastníků korigován či doslova opuštěn. Nicméně soudcův předběžný názor může mít také vliv na okolnost posouzení případné žádosti té které procesní strany o odročení nařízeného soudního jednání, pakliže soudce předběžně předpokládá, že procesní straně, jež žádá (z různých důvodů) o odročení jednání, by v intencích soudcova předběžného úsudku na právní posouzení věci mělo být v řízení z hlediska konečného výsledku vyhověno, a že jen v případě vytěsnění tohoto předběžného soudcova právního názoru v průběhu realizovaného soudního jednání (např. s ohledem na nově uplatněnou relevantní skutkovou či právní argumentaci protistrany, existenci nově vydaného nálezu Ústavního soudu, který je třeba dle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky respektovat ve skutkově a právně obdobných věcech atd.) by za popsané situace rozhodujícímu soudu nezbylo, než upustit od meritorního rozhodnutí, nařídit ve věci další jednání tak, aby procesní strana, jež se posledního soudního jednání neúčastnila, nebyla dotčena ve svém právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních právní a svobod.

30. I s vědomím k těmto souvislostem proto soud na realizaci nařízeného jednání v dané věci setrval.

31. Konečně nelze také nezohlednit, že právní zástupkyně žalovaných se nakonec k nařízenému jednání dne 23. 3. 2022 dostavila.

IV. Rozhodnutí o námitce podjatosti samosoudce

32. Dále právní zástupkyně žalovaných v úvodu soudního jednání dne 23. 3. 2022 vznesla námitku podjatosti samosoudce, kterou odůvodnila tím, že má za to, že přístup zdejšího soudu, resp. samosoudce je naprosto nepřípustný a nepřístojný, neboť dochází k porušení práva žalovaných na spravedlivý proces. V tomto řízení bylo jednoznačně uvedenými žádostmi o odročení soudního jednání prokázáno, že projednání věci brání objektivní důvody a důležité důvody pro řádnou přípravu na toto jednání (právní zástupkyně žalovaných zopakovala své důvody vedoucí k odročení jednání, jak jí byly vyloženy v jejích třech postupně podaných žádostech o odročení soudního jednání nařízeného na 23. 3. 2022). Přístup zdejšího soudu podle uvedené právní zástupkyně svědčí opravdu o svévoli, rozhodně nevzbuzuje v žalovaných to, že je jim v podstatě dána možnost státem na spravedlivý proces. Tímto způsobem by soudce a soudy rozhodovat neměly. Samosoudce má poměr k této věci, k jednotlivým účastníkům řízení ve vztahu negativního k žalovaným, právní zástupkyně všechny ty žádosti o odročení soudního jednání řádně doložila a za této situace žalované vznášejí výrazné pochybnosti o nezávislosti a profesionalitě samosoudce.

33. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

34. Podle § 15b odst. 1 o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze za tím účelem učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

35. Podle § 15b odst. 2 o. s. ř. ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná.

36. V tomto případě právní zástupkyně žalovaných uplatnila námitku podjatosti samosoudce v úvodu soudního jednání dne 23. 3. 2022, přičemž obsahově námitka směřovala proti postupu soudce v řízení (že k žádostem právní zástupkyně žalovaných neodročil dané soudní jednání), což dle § 15b odst. 1 o. s. ř. objektivně není důvodem k vyloučení soudce.

37. Neboť samosoudce vznesenou námitku považoval za nedůvodnou, protože ve věci podjatým nebyl a námitka byla vznesena v souvislosti s postupem samosoudce (soudu) v řízení, kdy ve věci bylo nařízeno jednání, u něhož hodlal soud meritorně rozhodnout (a meritorně nakonec rozhodl), věc s vyjádřením samosoudce nebyla předložena k rozhodnutí o námitce instančně nadřízenému soudu (§ 15b odst. 2 o. s. ř.) a bylo unesením rozhodnuto o tom, že námitka podjatosti vznesená právní zástupkyní žalovaných není důvodná a proto bude pokračováno v jednání.

V. Dílčí skutková zjištění, závěr o skutkovém stavu a odůvodnění, proč soud neprováděl další dokazování

38. Soud (v dalším řízení) po změně v obsazení soudu (v osobě samosoudce) při jednání konaném dne 23. 3. 2022 dle § 119 odst. 3 sdělil obsah dosavadních přednesů a provedených důkazů a učinil následující (dílčí) skutková zjištění. 39. [tituly před jménem] [jméno FO], narozený dne [datum], [příbuzenský vztah][Anonymizováno]žalovaných, utrpěl dne [datum] smrtelné zranění při dopravní nehodě, kdy „dne [datum] v [Anonymizováno] hodin, po předchozím požití alkoholických nápojů, řídil motorové osobní vozidlo zn. [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], jehož vlastníkem je (resp. byla) společnost [právnická osoba] [právnická osoba]. se sídlem [adresa] (dále již „[právnická osoba] [právnická osoba].“), po silnici [Anonymizováno] třídy č. [hodnota] v obci [adresa] ve směru od [Anonymizováno] na obec [adresa], přičemž při projíždění pravotočivé zatáčky nepřizpůsobil rychlost jízdy předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkách a jiným okolnostem, které je možno předvídat a dostal na suché vozovce smyk, který nezvládl, vyjel vlevo mimo komunikaci, kde nejprve narazil do kovového svodidla a následně do zábradlí mostu č. [hodnota], kdy poté s vozidlem přelétl přes koryto řeky [adresa] a narazil do kamenné zídky koryta řeky [adresa]. Při této dopravní nehodě došlo ke smrtelnému zranění řidiče [tituly před jménem] [jméno FO]…dále došlo ke smrtelnému zranění spolujezdce na zadním sedadle [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], trv. bytem [adresa]-[adresa], a k těžkému zranění spolujezdce na předním sedadle [jméno FO], nar. [datum], trv. bytem [adresa].“ (zjištěno z usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie [Anonymizováno] kraje, Územního odboru [adresa], Oddělení obecné kriminality [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] na č. l. 19-21).

40. Mezi účastnicemi je nesporné, že předmětné osobní vozidlo, které dne [datum] řídil [příbuzenský vztah] žalovaných, bylo v užívání společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]., která jej měla v nájmu od pronajímatele [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], přičemž [právnická osoba] [právnická osoba]. uzavřela s žalobkyní dne [datum] pod č. [hodnota] pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dle které spolupojištěným byla mj. společnost [právnická osoba]. (zjištěno též ze smlouvy o finančním leasingu na č. l. 90 verte-91 a z pojistné smlouvy na č. l. 91 verte-98).

41. Dále je mezi účastnicemi rovněž nesporné, že ke dni předmětné dopravní nehody ([datum]) byl [tituly před jménem] [jméno FO] - [příbuzenský vztah] žalovaných jednatelem a společníkem obchodní firmy [právnická osoba] [právnická osoba]., se sídlem [adresa], PSČ [adresa], IČ [IČO], nyní s názvem [právnická osoba], se sídlem tamtéž.

42. Usnesením [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byla v dědické věci po zůstaviteli [tituly před jménem] [jméno FO], gen. shora, mezi žalovanými schválena dohoda o vypořádání dědictví, podle které žalované nabyly v tomto rozhodnutí specifikovaný majetek z dědictví (v celkové hodnotě [částka]), přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne [datum] (zjištěno z cit. usnesení [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] na č. l. 98 verte-100).

43. Z protokolu o jednání konaném u zdejšího soudu dne 6. 9. 2017, konkrétně ze zaprotokolovaného výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že dne [datum] měla žalovaná 2) původně cestovat se svým [příbuzenský vztah] [tituly před jménem] [jméno FO] v předmětném automobilu, ovšem ten nakonec svědkyni den předtím (tj. dne [datum]) telefonoval, aby žalovaná 2) s ním nejezdila, neboť v ten den bude mít pracovní záležitosti, nebude mít na ni čas. Z uvedeného protokolu soud dále zjistil, že bylo v předchozím období (kdy svědkyně se jmenovaným žili jako [příbuzenský vztah]) zcela běžné, že i když svědkyně jela s [příbuzenský vztah] někde soukromě, [příbuzenský vztah] si vozil s sebou složky, svědkyně na něj čekala v autě a [příbuzenský vztah] si šel vyřizovat služební záležitosti; často jezdívali do [Anonymizováno], také do [Anonymizováno], přičemž [příbuzenský vztah] míval na ta jednání tak hodinu, tedy tímto způsobem spojoval osobní aktivity s pracovními záležitostmi. Jezdil přitom služebním autem, ta auta se měnila, nerozlišovalo se, kam jede, zda šlo o soukromou či služební cestu (zjištěno z cit. protokolu o jednání na č. l. 117 verte).

44. Z téhož protokolu (jako v předchozím odstavci), v němž je zaprotokolována svědecká výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], který předmětného dne ([datum]) cestoval společně s [tituly před jménem] [jméno FO] v uvedeném automobilu, soud zjistil, že svědek [tituly před jménem] [jméno FO] cestoval na základě nabídky svého tehdejšího kolegy [tituly před jménem] [jméno FO], který mu sdělil, že má nějaké obchodní jednání na [Anonymizováno] a svědkovi nabídl, že tuto cestu spojí s [anonymizováno]. Cestovali ve služebním vozidle [tituly před jménem] [jméno FO]. Po celý den ([datum]) svědek nebyl v přítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO], odjeli někdy kolem [Anonymizováno] hodiny, po [Anonymizováno] či [Anonymizováno] hodinách dojeli na [Anonymizováno], po příjezdu šli [Anonymizováno], v průběhu dne se rozešli a poté se opět potkali na čaji nebo pivu. Svědek tehdy vykonával pozici [Anonymizováno] ve firmě [tituly před jménem] [jméno FO], ten den svědek s nikým nejednal, nepracoval. Pokud jde o [tituly před jménem] [jméno FO], který se svědkem a [tituly před jménem] [jméno FO] tehdy cestoval v automobilu, ten byl jejich kamarád, s nimi ve firmě nepracoval. Svědek s [tituly před jménem] [jméno FO] nerozebíral, jaké má mít ten den pracovní jednání, svědek však pochopil, že [tituly před jménem] [jméno FO] v ten den má mít nějaké obchodní jednání (zjištěno z cit. protokolu o jednání na č. l. 118).

45. Ze sdělení společnosti [právnická osoba], se sídlem v [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že uvedená společnost nemá již k dispozici knihu jízd vozidla [Anonymizováno] [SPZ] (které dne [datum] řídil [tituly před jménem] [jméno FO]), neboť tato byla v souladu se zákonem o účetnictví již skartována, dále že tato společnost nedisponuje žádnými dokumenty (objednávkou, kupní smlouvou, fakturou, zápisem atd.) vztahujícími se k době úmrtí [tituly před jménem] [jméno FO], které by prokazovaly, že jmenovaný na [Anonymizováno] vedl obchodní jednání, a konečně, že uvedená firma se od roku [Anonymizováno] již [Anonymizováno] stěhovala kanceláře a z tohoto důvodu je ve firmě archivováno pouze to, co podle zákona archivováno být musí (zjištěno z cit. sdělení na č. l. 121).

46. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] cestoval se svým (shora již specifikovaným) služebním (firemním) vozidlem z místa svého bydliště ([Anonymizováno]) do [Anonymizováno], kde plánoval spojit obchodní jednání s rekreací ([Anonymizováno]). [tituly před jménem] [jméno FO] v tu dobu byl jednatelem a společníkem firmy [právnická osoba] [právnická osoba]., se sídlem [adresa], PSČ [adresa], IČ [IČO], nyní s názvem [právnická osoba], se sídlem tamtéž. V uvedeném automobilu cestovali s [tituly před jménem] [jméno FO] tehdejší [Anonymizováno] shora označené firmy [tituly před jménem] [jméno FO] a dále kamarád obou jmenovaných – [tituly před jménem] [jméno FO]. Všichni jmenování v [Anonymizováno] hodinách rovněž cestovali zpět z [Anonymizováno], přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] v [Anonymizováno] hod. v obci [adresa] nezvládl řízení vozidla (jak se později ukázalo, řídil pod vlivem alkoholu), s vozidlem havaroval, v důsledku čehož utrpěl, stejně jako [tituly před jménem] [jméno FO] smrtelné zranění, přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] při této nehodě utrpěl těžké zranění. Uvedené služební vozidlo bylo pojištěné u žalobkyně, která se v důsledku regresu (tím, že předmětným poškozeným osobám vyplatila v žalobě specifikovaná pojistná plnění) žalobou domáhá po žalovaných, jež nabyly dědictví po [tituly před jménem] [jméno FO], předmětných peněžitých plnění.

47. Při jednání dne 23. 3. 2022 právní zástupkyně žalovaných navrhla, aby soud provedl další dokazování důkazy, jak jsou nyní vyloženy na str. 9 až 11 protokolu o jednání ze dne 23. 3. 2022 a které měly směřovat na podporu obrany žalovaných proti žalobním nárokům, a to jak pokud jde o nedostatek jejich pasivní věcné legitimace v tomto řízení, tak i ve vztahu k uplatněným žalobním nároků, které podle žalovaných nebyly dosud prokázány a stávající skutkový stav proto neumožňuje, aby žalobním nárokům mohlo být vyhověno.

48. Soud tyto všechny důkazní návrhy právní zástupkyně žalovaných vyhlášeným usnesením při jednání zamítl, resp. rozhodl, že další důkazy prováděny nebudou, přičemž toto své rozhodnutí také při jednání stručně odůvodnil s tím, že zjištěný skutkový stav z dosavadního dokazování umožňuje soudu ve věci rozhodnout, aniž by bylo potřeba provádět další dokazování, a že tudíž další dokazování je již nadbytečné.

49. Právní zástupce žalobkyně další důkazní návrhy při jednání konaném u soudu dne 23. 3. 2022 neučinil.

VI. Právní posouzení věci

50. Žaloba není důvodná, neboť podle názoru soudu žalované v dané věci nejsou věcně pasivně legitimovány.

51. Jelikož k předmětné dopravní nehodě došlo v roce [Anonymizováno], tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění tehdejších právních předpisů (dále již „obč. zák.“), je třeba dle § 3028 odst. 3 zákona č, 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, na tuto posuzovanou právní věc aplikovat ustanovení občanského zákoníku z roku 1964.

52. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

53. Podle § 420 odst. 2 obč. zák. škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

54. Podle § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v tehdy rozhodném znění (dále již „zákona č. 168/1999 Sb.“), se pro účely tohoto zákona rozumí pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje.

55. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

56. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá.

57. Podle § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

58. Nejvyšší soud (s odkazem na svou předcházející judikaturu) již v rozsudku ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2875/2009, vyložil právní názor, že rozumí-li se podle § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. pro účely tohoto zákona pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje, a podle § 6 odst. 1 cit. zákona se pojištění odpovědnosti za škodu vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, je třeba za pojištěného považovat nejen provozovatele vozidla, ale i osobu odlišnou od provozovatele, která vozidlo tohoto provozovatele v době dopravní nehody řídila (žalovaného) a za škodu odpovídá. Pojištění odpovědnosti za škodu podle cit. zákona tak dopadá jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle § 427 a násl. obč. zák., tak i na osoby odpovídající za škodu podle § 420 obč. zák., například na řidiče; je tedy nerozhodné, zda se jedná o odpovědnost objektivní (za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu) či odpovědnost subjektivní (za zaviněné porušení právní povinnosti), jejichž předpoklady jsou stanoveny odlišně.

59. V posledně zmíněném rozsudku dále Nejvyšší soud vyložil, že ustanovení § 427 obč. zák. upravující odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem motorového vozidla není ve vztahu k obecné odpovědnosti podle § 420 obč. zák. ustanovením speciálním, nýbrž obě skutkové podstaty stojí vedle sebe. Odpovědnost provozovatele motorového vozidla za škodu způsobenou jeho provozem podle § 427 a násl. obč. zák. proto nevylučuje odpovědnost řidiče tohoto vozidla, který způsobil škodu při téže škodní události porušením právní povinnosti podle § 420 odst. 1 obč. zák. Odpovědnost řidiče podle § 420 odst. 1 obč. zák. nepřichází v úvahu jen v případě uvedeném v § 420 odst. 2 obč. zák.; tato situace však v posuzované věci nenastala (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, strana 735, či rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 27. září 1977, sp. zn. 1 Cz 101/77, publikovaný pod číslem 29/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo stanovisko pléna bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. listopadu 1983, č. j. Cpj 10/83 a Pls 2/83, publikované pod číslem 3/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

60. V rozsudku ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1120/2012, Nejvyšší soud vyložil a odůvodnil právní názor, že odpovědnost za škodu podle § 420 odst. 2 obč. zák. je dána na straně právnické osoby či fyzické osoby v těch případech, kdy škůdce je vůči ní v takovém právním vztahu, že je na místě stanovení této odpovědnosti místo samotného škůdce, který způsobil škodu při její činnosti, k níž byl použit. Půjde tu o jakoukoli takovou činnost, která spadá do působnosti právnické osoby z hlediska věcného, místního a časového; může tedy jít o činnost zaměstnanců či členů právnické osoby, přičemž nerozhoduje, mají-li tito pracovníci (členové) postavení orgánů, resp. statutárního orgánů či nikoli, dále osob, které vykonávaly činnost pro právnickou osobu mimo pracovní poměr, osob vykonávajících činnost na základě jiného smluvního vztahu, o činnost učňů apod. Je tu o vnitřní, účelový vztah k činnost právnické (fyzické) osoby, která tuto činnost vyvíjí, a nikoliv o činnost, kterou by jednající osoba sledovala svůj osobní zájem.

61. Nejvyšší soud přitom již dříve vyslovil závěr, že postihové právo ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. stíhá nikoliv řidiče, který jako zaměstnanec pojištěného způsobil škodu poškozenému v opilosti, ale pojištěného, i když je právnickou osobou, jako zaměstnavatele řidiče, který tohoto řidiče použil pro plnění svých úkolů v rámci pracovněprávního vztahu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 1397/2005, nebo usnesení téhož soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3266/2010).

62. K problematice otázky přenesení odpovědnosti provozovatele dopravního prostředku na jeho uživatele, resp. řidiče, se pak velmi podrobně vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 146/2020 mj. s tím, že za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku odpovídá zásadně jeho provozovatel, a to na principu objektivní odpovědnosti, tj. i tehdy, jestliže v okamžiku vzniku škody sám neřídil. Pouze v případě, že byl dopravní prostředek použit bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu ten, kdo tímto způsobem dopravního prostředku použil. Tato zásada je částečně prolomena ve prospěch solidární odpovědnosti původce škody a provozovatele v případech, kdy provozovatel zneužití svého dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil.

63. Dále Nejvyšší soud v posledně označeném rozhodnutí vyložil, že používá-li člen statutárního orgánu právnické osoby (jednatel společnosti s ručením omezeným), která byla provozovatelem dopravního prostředku, nemůže tato zásadně namítat, že docházelo k užití dopravního prostředku bez vědomí provozovatele ve smyslu § 430 odst. 1 obč. zák., neboť vědomost člena statutárního orgánu o používání dopravního prostředku je přičítána jako vědomost právnické osobě o této skutečnosti. Pro posouzení, zdali člen statutárního orgánu právnické osoby (jednatel společnosti s ručením omezeným) použil dopravní prostředek proti vůli provozovatele, může být významný i obsah dohody uzavřené mezi jednatelem společnosti a touto společností o rozsahu způsobu užívání vozidla tímto jednatelem.

64. Uvedené judikatorní závěry jsou přiměřeně uplatnitelné i na tuto posuzovanou právní věc, v situaci, kdy soud z provedeného dokazování učinil závěr, že [tituly před jménem] [jméno FO] v inkriminovaný (tragický) den [datum] řídil služební vozidlo své firmy, neboť směřoval dílem na obchodní jednání a dílem na rekreaci spočívající v [Anonymizováno] se spolucestujícími - [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] - na [Anonymizováno].

65. Soud nemá žádné pochybnosti o tom, že se vskutku jednalo o použití služebního vozidla [tituly před jménem] [jméno FO] (také) na obchodní jednání, neboť tuto zásadně významnou okolnost potvrdili dva v řízení vyslechnutí svědci, kteří vypovídali po předchozím poučení o jejich trestněprávní odpovědnosti v případě podání křivé výpovědi, přičemž žádná z účastnic proti jejich výpovědím (tak, jak byly v protokolech o jednání zaprotokolovány) neměla námitek. Jednalo se o svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO] a svědka [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] byla [příbuzenský vztah] [tituly před jménem] [jméno FO] a na základě telefonátu přímo s [tituly před jménem] [jméno FO] získala informaci, že jmenovaný dne [datum] se připravoval na obchodní jednání a svědkyni telefonoval, že z tohoto důvodu nebude vhodné, aby s ním žalovaná 2) odcestovala. Sama tato výpověď by ovšem stěží mohla přesvědčivě doložit skutečnost, že se [tituly před jménem] [jméno FO] chystal dne [datum] zrealizovat (blíže nespecifikované) obchodní jednání, nicméně ve spojitosti s výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO], tehdy pracujícího na pozici [Anonymizováno] ve firmě [právnická osoba] [právnická osoba]., v níž [tituly před jménem] [jméno FO] vykonával funkci jednatele a byl současně společníkem této společnosti, takové pochybnosti nejen odpadly, nýbrž soud skutečnost, že [tituly před jménem] [jméno FO] měl v záměru dne [datum] obchodně jednat v záležitosti své firmy, považuje za prokázanou.

66. Podstatné z hlediska toho, zda jednatel firmy použil či nikoliv služební vozidlo v rámci své podnikatelské činnost je, že tak učinit chtěl, což znamená, že i sama (pouhá) potencionalita záměru jednatele v určitém místě zrealizovat obchodní jednání resp. plnit výkon funkce jednatele zakládá podle názoru soudu charakter přímého vztahu se služební cestou. Jinými slovy řečeno, pro závěr o tom, že se v tom kterém případě jednalo o služební cestu jednatele, plně postačí, pokud je prokázáno, že jednatel právnické osoby vykonal cestu se svým služebním vozidlem také za účelem plnění svých povinností plynoucích z jeho zastávané funkce v dané společnosti. Může se tak jednat o plánované obchodní jednání, obchodní schůzku, resp. o jakékoli jednání, které má souvislost s plněním povinností jednatele, resp. statutárního orgánu na jím zastávané pozici v dané společnosti. Okolnost, že z takového jednání (nakonec) nevzešel případně žádný (reálný) výsledek (zrealizované obchodní jednání, příp. uzavřený obchodní kontrakt) či dokonce, že se poté, co se statutární orgán společnosti dostavil na určené místo, nebo se naopak na takové místo nedostavil s ohledem např. na posléze obdrženou zprávu od (potencionálního) obchodního partnera, že (z různých důvodů) k jednání nakonec nedojde, ještě neznamená, že by tím byl (mohl být) vytěsněn důvod ke konání takovéto služební cesty, pakliže potencionalita obchodního jednání při započetí služební cesty trvala. Podstatné totiž je, že jednání statutárního orgánu směřovalo k výkonu jeho funkce, pročež použil-li dotčený jednatel v této souvislosti služebního (firemního) vozidla jemu předmětnou firmou přiděleného, pak se za těchto okolností jedná (jednat musí) o služební cestu.

67. V obchodní praxi nebývá ničím ojedinělým (výjimečným), že často k relevantním obchodním jednáním mezi obchodními či potenciálními obchodními partnery dochází i v souvislosti s různými sportovními, kulturními či jinými aktivitami, při nichž tak svým způsobem podnikatelské a soukromé (volnočasové) aktivity splývají v jedno, přičemž je často velmi nesnadné na první pohled odlišit hranice mezi nimi. Podnikateli nikdo neurčuje (určovat ani nemůže), zda má vést v tom kterém rozsahu své obchodní aktivity ve formálním či méně formálním prostředí, ledaže tak stanoví interní firemní předpisy či etický firemní kodex, takže nelze ani apriori vyloučit – jako tomu bylo i v tomto posuzovaném případě – že [tituly před jménem] [jméno FO] měl v úmyslu dne [datum] dílem vykonat v určitém rozsahu své podnikatelské aktivity plynoucí z jeho postavení jednatele a společníka ve firmě [právnická osoba] [právnická osoba], a dílem se věnovat ve společnosti svého kolegy [tituly před jménem] [jméno FO] a dále kamaráda [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] na [Anonymizováno], když v tomto řízení nebylo prokázáno, že by se [tituly před jménem] [jméno FO] dopustil excesu v tom směru, že by v rozporu s interními firemními předpisy použil služební vozidlo k ryze soukromým účelům (taková okolnost z obsahu spisu a z dosud provedeného dokazování nevyplývá, resp. soudem nebyla zjištěna).

68. Přitom argumentace žalobkyně o tom, že se v oznámení škodné události (na č. l. 45) uvádí, že: „Škoda nebyla způsobena při výkonu činnosti pro zaměstnavatele nebo jinou právnickou či fyzickou osobou“, není případná z hlediska toho, že tímto oznámením by mělo být zcela prokázáno, že [tituly před jménem] [jméno FO] při použití služebního vozidla dne [datum] jednal excesivně, tj. proti vůli své firmy použil služební vozidlo ryze pro své soukromé účely. Jak je totiž zřejmé z uvedeného oznámení, tento úkon učinila [Anonymizováno] paní [jméno FO] z firmy [právnická osoba]., přičemž v oznámení je uvedeno, že pojištěným je „[právnická osoba] [právnická osoba]., [adresa]“, kdy v předmětné pojistné smlouvě spolupojištěnými společnostmi byly [právnická osoba] [právnická osoba]., [právnická osoba] [právnická osoba]., [právnická osoba] [právnická osoba]. a [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že [Anonymizováno] paní [jméno FO] nejednala přímo za společnost, jejímž společníkem byl mj. i [tituly před jménem] [jméno FO], tj. za [právnická osoba] [právnická osoba]., nemohla v den hlášení této pojistné události, tj. dne [datum] vědět, zda se jednalo či nikoliv o služební cestu [tituly před jménem] [jméno FO]. Přitom z obsahu spisu nevyplývá žádná okolnost, jež by zavdávala úvaze o tom, že [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] se stran použití služebního vozidla dopustil (nějakého) excesu v tom směru, že toto služební (firemní) vozidlo použil výhradně pro své soukromé účely. Pro takový závěr či úvahu nesvědčí ve spisovém materiálu žádný důkaz, resp. z obsahu spisu nelze ani zjistit, že by firma [právnická osoba] [právnická osoba]., jejímž byl [tituly před jménem] [jméno FO] (do své tragické smrti) jednatelem a společníkem, namítala, uváděla, oznamovala žalobkyni či policejnímu orgánu, že dne [datum] se [tituly před jménem] [jméno FO] dopustil excesu v podobě zneužití služebního (firemní) vozidla pro své soukromé účely.

69. Soud v tomto případě, tj. ve sporném civilním řízení, není veden vyšetřovací zásadou, přičemž v situaci, kdy k dotazu soudu firma [právnická osoba], se sídlem v [adresa], tj. bývalá firma, jejímž společníkem a jednatelem byl [tituly před jménem] [jméno FO], v písemné odpovědi ze dne [datum] uvedla, že k předmětné věci (tj. k otázce příp. obchodního jednání [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum]) nemá z důvodu zákonné skartace dokumentů žádné podklady, listiny, přičemž z odpovědi ani nevyplynula skutečnost, že i při absenci těchto podkladů se dne [datum] měl [tituly před jménem] [jméno FO] dopustit porušení firemních předpisů či dohody, resp. měl se dopustit excesu spočívajícího v použití služebního vozidla k soukromým účelům, je pak nasnadě, že skutkové poměry této věci ve smyslu shora vyloženého umožňovaly soudu přijetí závěru o absenci věcné pasivní legitimaci žalovaných.

70. Soud proto na základě vyloženého závěru o skutkovém stavu po právní stránce uzavírá (ve světle provedených důkazů a z nich učiněných důkazů uzavřít musel), že v posuzovaném případě [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] použil předmětné osobní vozidlo s vědomím jeho provozovatele (firmy [právnická osoba] [právnická osoba]) a nikoli proti jeho vůli. [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl v době dopravní nehody provozovatelem tohoto vozidla, ale pouze jeho řidičem, v důsledku čehož předpoklady pro odpovědnost žalovaných - coby dědiček [tituly před jménem] [jméno FO] – nebyly naplněny a právo regrese podle § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. mohla žalobkyně uplatnit jen vůči pojištěnému, tedy provozovateli vozidla.

71. Ze všech těchto shora vyložených důvodů proto soud žaloby proti žalovaným zamítl.

72. Soud současně zdůrazňuje, že jím vydané rozhodnutí ve smyslu judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu (k tomu viz níže) nelze považovat (pro žalobkyni) za nepředvídatelné či překvapivé, jelikož otázka posouzení věcní pasivní legitimace žalovaných v tomto sporu, otázka posouzení charakteru cesty [tituly před jménem] [jméno FO] v inkriminovaný den, tj. zda se jednalo o služební či soukromou cestu, a to ve vazbě na použití jeho služebního vozidla, v podstatně dominovala po celé předchozí prvoinstanční řízení, jakož i řízení odvolací soud a zůstala s ohledem na vydané kasační rozhodnutí odvolacího soudu otázkou stále nevyřešenou, navíc v procesní situaci, kdy v mezidobí došlo ke změně v obsazení soudu v osobě jeho samosoudce a bylo nezbytné se opětovně zabývat tou právní argumentací i žalovaných, která v odvolacím řízení nebyla (rozhodnutím odvolacího soudu) konzumována.

73. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, je překvapivým takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků předvídat. Tak je tomu tehdy, když odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. Obdobně z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5378/2007, vyplývá, že překvapivými rozhodnutími jsou taková rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat; jedná se o rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc. K uvedeným závěrům se přihlásil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1747/2012, v rozsudku ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. HYPERLINK "https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=njptembrgnptems7mnsg6xzsgazdg" 22 Cdo 2023/2013 a v usnesení ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. HYPERLINK "https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=njptembrgzptems7mnsg6xzugq4tc" 22 Cdo 4491/2016.

74. V intencích vyložené judikatury soud tedy má za to, že založil-li své rozhodnutí na řešení otázky věcné pasivní legitimace žalovaných, kterážto právní otázka byla žalovanými opakovaně v jejich podáních zdůrazňována, pak takto vydané (a odůvodněné) rozhodnutí není (podle přesvědčení soudu nemůže být) v žádné kolizi s připomenutou judikaturou Nejvyššího soudu, která zase v tomto směru reflektuje konstantní judikaturu Ústavního soudu.

VII. Náklady řízení

75. Jelikož žalované měly v tomto řízení plný procesní úspěch, je žalobkyně povinna jim ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit v plném rozsahu náklady prvoinstančního a odvolacího řízení.

76. V případě žalované 1) náklady řízení činí celkem částku 162 398,80 Kč a sestávají se:

77. I. z odměny advokáta, resp. z odměny advokátky za celkem 11 následujících úkonů právní služby zredukovaných o 20 %, neboť podle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“) jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %; v daném případě obě žalované v předcházejícím období právně zastupoval [tituly před jménem] [jméno FO], advokát se sídlem v [Anonymizováno], [adresa] (dále již „advokát“), a posléze – od 24. 2. 2020 – [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokátka se sídlem shora (dále již „advokátka“)]; jedná o se následující úkony právní služby: - 1. převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ AT), tarifní hodnota ve výši 656 606,50 Kč; úkon právní služby (dále již „ÚPS“) ve výši 8 752 Kč (ÚPS dle § 7 bod č. 6 AT), - 2. písemné vyjádření k žalobě ze dne 25. 4. 2017 (na č. l. 85-86), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 8 752 Kč, - 3. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 24. 5. 2017 od 12.30 hod. do 13.20 hod. (protokol o jednání na č. l. 109-110), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 8 752 Kč, - 4. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 6. 9. 2017 od 12.30 hod. do 13.35 hod. [protokol o jednání na č. l. 117-118, tarifní hodnota (v důsledku částečného zastavení řízení ve vztahu k žalované 1/ co do částky 283 694,50 Kč s 8,05 % p. a. úrokem z prodlení od 29. 9. 2016 do zaplacení; viz usnesení zdejšího soudu o tomto částečném zastavení vyhlášené při cit. jednání)], ÚPS dle 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 7 856 Kč, - 5. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 23. 10. 2017 od 12.30 hod. do 13.40 hod. (protokol o jednání na č. l. 124-127; tarifní hodnota dle ad 4), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 7 856 Kč, - 6. vyjádření k doplnění žaloby ze dne 23. 10. 2018 [na č. l. 210; tarifní hodnota (372 912 Kč + 337 938 Kč =) 710 850 Kč (usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 10. 2018, č. j. 6 C 382/2016-208, soud mj. připustil změnu žaloby „spočívající v rozšíření žaloby o částku 337 938 Kč s příslušenstvím vůči každí žalované tak, že po žalované 1/ je nyní požadována úhrada částky 372 912 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 372 912 Kč od 29., 9. 2016 do zaplacení a částky 337 938 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 337 938 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení“], ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 8 944 Kč, - 7. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 31. 10. 2018 od 12.30 hod. do 13.30 hod. (protokol o jednání na č. l. 214-215), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 8 944 Kč, - 8. vyjádření k doplnění žaloby ze dne 15. 11. 2018 (čl. 221-222), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 8 944 Kč, - 9. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 13. 2. 2019 od 12.30 hod. do 13.10 hod. (protokol o jednání na č. l. 242-243), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 8 944 Kč, - 10. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 6. 5. 2019 od 12.30 hod. do 14.00 hod. (protokol o jednání na č. l. 254-256), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 8 944 Kč, - 11. odvolání ze dne 3. 9. 2019 proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 15. 5. 2019, č. j. 6 C 382/2016-277 (tarifní hodnota 470 531 Kč, neboť žalovaná 1/ podala odvolání proti výroku I. cit. rozsudku, kterým byla žalované 1/ uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši (278 391,50 Kč + 192 139,50 Kč=) 470 531 Kč, ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 8 176 Kč, - 12. vyjádření ze dne 17. 6. 2020 k odvolání žalobce [na č. l. 344-346, tarifní hodnota – s přihlédnutím k obraně žalované 1/ směřující proti odvolání žalobkyně, která napadla mj. meritorní zamítavý výrok II. cit. rozsudku co do částky (94 520,50 Kč s příslušenstvím + 145 798.50 Kč s příslušenstvím) 240 319 Kč s příslušenstvím – zde činí 240 319 Kč], ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 9 300 Kč, - 13. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 23. 3. 2022 od 9.30 hod. do 12.33 hod. (tarifní hodnota dle ad 6), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 8 944 Kč, celkem tedy za ÚPS ad 1 až 12 se jedná o odměnu advokáta ve výši 112 880 Kč, 78. II. z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT – 13 (ÚPS) x 300 Kč = 3 600 Kč, III. a/ z cestovného (předchozího) advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] k jednáním ke zdejšímu soudu konaných ve dnech 24. 5. 2017, 6. 9. 2017, 23. 10. 2017, 31. 10. 2018, 13. 2. 2019 a dne 6. 5. 2019, z jeho sídla advokátní kanceláře ([adresa]) ke zdejšímu soudu ([adresa]) při vzdálenosti [adresa] (dle https://mapy.cz) 44,3 km, při použití osobního automobilu zn. [Anonymizováno] RZ [SPZ], při průměrné spotřebě benzínu 5,63 l/100 km, s přihlédnutím k tomu, že podle vyhlášky č. 440/2016 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále již vždy označení příslušného čísla a roku vydání dané vyhlášky) sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel dle § 1 písm. b) cit. vyhl. činila 3,90 Kč/1 km, a výše průměrné ceny za 1 litr BA 95 dle § 4 písm. a) téže vyhl. činila 29,50 Kč, že podle § 1 písm. b) vyhl. č. 463/2017 Sb. činila sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 4 Kč/1 km, a dle § 4 písm. a) téže vyhl. výše průměrné ceny za 1 l BA 95 činila 30,50 Kč, že podle § 1 písm. b) vyhl. č. 333/2018 Sb. činila sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 4,10 Kč/1 km, a dle § 4 písm. a) téže vyhl. výše průměrné ceny za 1 l BA 95 činila 33,10 Kč, tedy že cestovné činilo: - 1. k jednání konanému dne 24. 5. 2017 částku 246 Kč, - 2. k jednání konanému dne 6. 9. 2017 částku 246 Kč, - 3. k jednání konanému dne 23. 10. 2017 částku 246 Kč, - 4. k jednání konanému dne 31. 10. 2018 částku 253 Kč, - 5. k jednání konanému dne 13. 2. 2019 částku 264 Kč, - 6. k jednání konanému dne 6. 5. 2019 částku 264 Kč, Výše cestovného činí celkem 1 519 Kč a tuto částku je třeba zredukovat na polovinu (1 519 : 2=), tj. na částku 759,50 Kč, když druhá polovina je zahrnuta do nákladů řízení žalované 2).

79. IV. z náhrady za promeškaný čas sestávající z promeškaného času předchozího advokáta žalované 1) [tituly před jménem] [jméno FO] v souvislosti s jeho cestami z jeho sídla k podepsanému soudu ke shora uvedeným nařízeným soudním jednáním předmětným osobním automobilem, tedy konkrétně 12 půlhodin po 100 Kč, tj. v celkové výši 1 200 Kč, kteroužto částku – neboť uvedený advokát zastupoval v řízení obě žalované – je třeba zkrátit na polovinu, tj. na částku 600 Kč, když druhou polovinu těchto náhrad (600 Kč) je třeba zahrnout do nákladů řízení žalované 2).

80. V. z částky představující 21 % DPH z ad I. až IV. (21 % z 117 839,50 Kč) ve výši 24 746,30 Kč 81. VI. ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání proti rozsudku zdejšího soudu ad 11 ve výši 19 813 Kč (záznam o složení soudního poplatku ze dne 6. 8. 2020 na č. l. 352).

82. V případě žalované 2) náklady řízení činí celkem 186 617,12 Kč a sestávají se:

83. I. z odměny advokáta, resp. odměny advokátky za celkem 11 následujících úkonů právní služby zredukovaných o 20 %, neboť podle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“) jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %; v daném případě obě žalované v předcházejícím období právně zastupoval [tituly před jménem] [jméno FO], advokát se sídlem v [adresa] (dále již „advokát“), a posléze – od 24. 2. 2020 – [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokátka se sídlem shora (dále již „advokátka“)]; jedná o se následující úkony právní služby: - 1. převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ AT), tarifní hodnota ve výši 656 606,50 Kč; úkon právní služby (dále již „ÚPS“) ve výši 8 752 Kč (ÚPS dle § 7 bod č. 6 AT), - 2. písemné vyjádření k žalobě ze dne 25. 4. 2017 (na č. l. 85-86), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 8 752 Kč, - 3. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 24. 5. 2017 od 12.30 hod. do 13.20 hod. (protokol o jednání na č. l. 109-110), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 8 752 Kč, - 4. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 6. 9. 2017 od 12.30 hod. do 13.35 hod. (protokol o jednání na č. l. 117-118), ÚPS dle 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 8 752 Kč, - 5. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 23. 10. 2017 od 12.30 hod. do 13.40 hod. (protokol o jednání na č. l. 124-127; tarifní hodnota dle ad 4), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 8 752 Kč, - 6. vyjádření k doplnění žaloby ze dne 23. 10. 2018 [na č. l. 210; tarifní hodnota (656 606,50 Kč + 337 938 Kč =) 994 544,50 Kč (usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 10. 2018, č. j. 6 C 382/2016-208, soud mj. připustil změnu žaloby „spočívající v rozšíření žaloby o částku 337 938 Kč s příslušenstvím vůči každé žalované tak, že…po žalované 2) je nyní požadována úhrada částky 656 606,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 656 606,50 Kč od 29. 9. 2016 do zaplacení a částky 337 938 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 337 938 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení.“), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 9 840 Kč, - 7. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 31. 10. 2018 od 12.30 hod. do 13.30 hod. (protokol o jednání na č. l. 214-215), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 9 840 Kč, - 8. vyjádření k doplnění žaloby ze dne 15. 11. 2018 (čl. 221-222), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 9 840 Kč, - 9. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 13. 2. 2019 od 12.30 hod. do 13.10 hod. (protokol o jednání na č. l. 242-243), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 9 840 Kč, - 10. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 6. 5. 2019 od 12.30 hod. do 14.00 hod. (protokol o jednání na č. l. 254-256), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 9 840 Kč, - 11. odvolání ze dne 3. 9. 2019 proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 15. 5. 2019, č. j. 6 C 382/2016-277 (tarifní hodnota 754 225,50 Kč, neboť žalovaná 2/ podala odvolání proti výroku I. cit. rozsudku, kterým byla žalované 2/ uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši (283 694,50 Kč + 278 391,50 Kč + 192 139,50 Kč=) 754 225,50 Kč, ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 9 072 Kč, - 12. vyjádření ze dne 17. 6. 2020 k odvolání žalobce [na č. l. 344-346, tarifní hodnota – s přihlédnutím k obraně žalované 2/ směřující proti odvolání žalobkyně, která napadla mj. meritorní zamítavý výrok III. cit. rozsudku co do částky (94 520,50 Kč s příslušenstvím + 145 798.50 Kč s příslušenstvím) 240 319 Kč s příslušenstvím – zde činí 240 319 Kč], ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 9 300 Kč, - 13. účast advokáta při jednání u zdejšího soudu konaného dne 23. 3. 2022 od 9.30 hod. do 12.33 hod. (tarifní hodnota dle ad 6), ÚPS dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 9 840 Kč, celkem tedy za ÚPS ad 1 až 12 se jedná o odměnu advokáta ve výši 121 172 Kč, 84. II. z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT – 13 (ÚPS) x 300 Kč = 3 600 Kč, 85. III. z poloviny cestovného dle shora již provedené specifikace ve vztahu k nákladům žalované 1), tj. ve výši 759,50 Kč, 86. IV. z poloviny náhrady za promeškaný čas dle shora již provedené specifikace ve vztahu k nákladům žalované 1), tj. ve výši 600 Kč.

87. V. z částky představující 21 % DPH z ad I. až IV. (21 % z 126 131,50 Kč) ve výši 26 487,62 Kč.

88. VI. ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání proti rozsudku zdejšího soudu ad 11 ve výši 33 998 Kč (záznam o složení soudního poplatku ze dne 6. 8. 2020 na č. l. 351).

89. Z vyložených důvodů proto soud výroky II. a III. přiznal žalovaným 1) a 2) předmětné náklady prvoinstančního a odvolacího řízení s tím, že dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna tyto náklady řízení zaplatit jednotlivě žalované 1) a žalované 2) k rukám jejich advokátky.

90. Závěrem soud ve vztahu k náhradě nákladů řízení poznamenává, že ke dni 29. 3. 2022 a hodině 16.00 hod. vypracování tohoto písemného vyhotovení rozsudku součástí obsahu spisu nebylo vyúčtování nákladů řízení právní zástupkyní žalovaných, která mohla před vyhlášením rozsudku v rámci závěrečného návrhu při jednání konaném dne 23. 3. 2022 u zdejšího soudu specifikovat jí vzniklé náklady (neboť advokát v každé fázi řízení takovou specifikaci učinit může, jelikož by se měl pochopitelně na každé nařízené soudní jednání řádně připravit a všechny podklady související s uplatňováním či bráněním práva v zastoupení svého klienta by měl mít s sebou v dispozici), není to však jeho povinností. Faktem je, že do 16.00 hod dne 29. 3. 2022, kdy samosoudce dokončil (vypracoval) písemného vyhotovení rozsudku, neprocházelo v ISAS zdejšího soudu žádné podání právní zástupkyně žalovaných obsahující specifikaci vzniklých nákladů v tomto řízení.

91. K tomu, aby soud mohl přiznat procesně úspěšné straně náklady řízení (a v rámci ní podstatnou položku sestávající z odměny advokáta jeho hotových výdajů) je nezbytné, aby advokát nejpozději před vyhlášením rozhodnutí, jímž se řízení končí, specifikoval hotové výdaje. Přitom ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. stanovící, že určit výši nákladů může předseda senátu až v písemném vyhotovení rozhodnutí, nelze vykládat v tom směru, že ve sporu úspěšná strana in eventum může ještě po vyhlášení rozhodnutí do spisu doložit případné podklady nutné k rozhodnutí o nákladech řízení (např. údaje prokazující existenci osobního dopravního prostředku, který byl použit k dopravě k soudnímu jednání ze sídla advokáta k procesnímu soudu, tj. technický průkaz vozidla, resp. jeho kopii). Je třeba zdůraznit, že k takovým podkladům musí mít objektivní možnost se ještě před rozhodnutím vyjádřit protistrana.

92. K výše uvedenému lze přiměřeně vztáhnout závěry nálezové (tedy pro obecné soudy ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky závazné) judikatury, podle které jestliže obecný soud provedl dokazování nad rámec (svého) dokazování in camera, mimo vlastní jednání, očividně vyloučil účastníky řízení (poznámka okresního soudu: a v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení by tímto způsobem byla vyloučena protistrana) z možnosti se k provedeným důkazům vyjádřit. Takovýto postup je však ve výrazném rozporu nejen s ustanovením zákona (občanského soudního řádu), ale je současně v rozporu též s Listinou, totiž s ústavně zaručeným základním právem na spravedlivý proces. Nejen veřejnost soudního jednání a právo účastníka soudního řízení být u jednání před soudem přítomen, ale - nikoli v poslední řadě - i jeho právo vyjádřit se k prováděným důkazům náleží k základním nejen procesním, ale především též k ústavním podmínkám spravedlivého procesu (čl. 36 Listiny), v němž práva mají býti chráněna (čl. 90 Ústavy; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 1996, sp. zn. III. ÚS 113/96).

93. Rovněž v judikatuře Nejvyššího soudu bylo již v minulosti opakovaně vysloveno, že i když při zjišťování rozhodných skutečností (o okolnostech doručení) pomocí šetření nejde o dokazování (dokazování se v řízení před soudem pojmově vztahuje jen k věci samé), soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení § 122 a násl. o. s. ř. Účastníci proto mají mimo jiné právo být přítomni při provádění důkazu listinou (§ 129 o. s. ř.), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření (srov. § 123 o. s. ř.) Přistoupí-li soud k dokazování (ke zjišťování skutečností o okolnostech doručení pomocí šetření), musí i v případě uvedeném v ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nařídit jednání; využití postupu podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nesmí být na újmu práv, která občanský soudní řád účastníkům poskytuje. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2001 sp. zn. 21 Cdo 1119/2000, ze dne 29. 8. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1020/99, a v intencích těchto rozhodnutí navazující judikaturu dovolacího soudu).

94. Pokud tedy (ve sporu úspěšný) účastník před vyhlášením rozhodnutí nedoloží soudu podklady nutné k rozhodnutí o jeho nákladech v řízení, v části týkající se jemu vzniklých hotových výdajů, které z obsahu spisu nevyplývají, nemá soud možnost verifikovat tyto následně (po vyhlášení rozsudku) účastníkem tvrzené skutečnosti stran existence či rozsahu jemu vzniklých výdajů, neboť nemůže ani provádět (po vyhlášeném rozsudku) dokazování in camera, což pochopitelně soudu znemožňuje takové výdaje v rámci náhrady nákladů řízení přiznat.

95. Za popsané procesní situace proto soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení žalovaných vycházel z obsahu spisu, přičemž přihlédl k účelně vynaloženým nákladům v tomto řízení, a to jak ze strany původního právního zástupce žalovaných ([tituly před jménem] [jméno FO]), tak i ze strany jejich stávající právní zástupkyně.