7 C 82/2022 - 135

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení částky 621 948 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 380 508 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 380 508 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 241 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 241 440 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 194, 20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 30. 5. 2022 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím že dne 20. 2. 2011 v 15:25 hod. řídil [tituly před jménem] [jméno FO], který byl jednatelem žalované, po předchozím požití alkoholických nápojů, služební vozidlo BMW 520d, RZ [SPZ], kdy v obci [adresa] nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky, dostal smyk a způsobil nehodu. Při této nehodě došlo k usmrcení jednak [tituly před jménem] [jméno FO], jednak [tituly před jménem] [jméno FO]. Vozidlo řízené [tituly před jménem] [jméno FO] bylo služebním vozidlem provozovaným žalovanou, pojistitelem k pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla byla žalobkyně. Toxikologickým vyšetřením byla u [tituly před jménem] [jméno FO] zjištěna koncentrace alkoholu v krvi [tituly před jménem] [jméno FO] v hodnotě 1,50 g/kg a v moči 2,15 g/kg. Vozidlo bylo pojištěno žalobkyní k odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na základě pojistné smlouvy č. [hodnota], kdy z titulu pojistného na základě této pojistné smlouvy vyplatila žalobkyně pozůstalým po [tituly před jménem], jmenovitě dceři [jméno FO] a družce [jméno FO] na pojistném plnění (jako náhradu na výživu pozůstalých) žalovanou částku, a to za období roku 2019 ve výši 241 440 Kč, a za období roku 2020 částku 380 508 Kč. Tuto částku pak požaduje uhradit na žalované, jako osobě odpovědné za vzniklou škodu, a to z titulu regresního nároku. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2022, jež byla do datové schránky žalované doručena dne 3. 5. 2022. Žalovaná přesto ničeho neuhradila.

2. Soud prvního stupně ve věci rozhodl platebním rozkazem ze dne 28. 6. 2022, č.j. EPR 145036/2022-6, který byl k odporu žalované zrušen.

3. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že namítá promlčení uplatněného nároku, neboť k jeho uplatnění došlo více než 11 let po škodné události. Namítala, že ve věci jde o nárok na náhradu na výživu pozůstalých po [tituly před jménem], je tedy nárokem majícím charakter opětujícího se plnění a promlčuje se jako celek, nikoliv jednotlivé nároky jako takové. Uvedla, že postižní právo žalobkyně je originárním právem, které se promlčuje v obecné promlčení době 3 let počínající běžet dnem, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. V této souvislosti namítla, že žalobkyně nejprve uplatnila své regresní právo dne 31. 10. 2016 na dědicích [tituly před jménem] [jméno FO] u Okresního soudu ve Vyškově v řízení sp. zn. 6 C 382/2016 a tedy nejpozději dnem 31. 10. 2019 tedy uplynula promlčecí lhůta. Skutečnost, že postižní právo bylo žalobkyní uplatněno za roky 2019 a 2020, tedy za dobu ve lhůtě 3 let před podáním žaloby, považovala za nerozhodnou. Pro svou argumentaci odkázala na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu ČR vztahující se k promlčení nároku na náhradu nákladů na výživu pozůstalým. Dále žalovaná v rámci své obrany namítala, že nehoda nebyla [tituly před jménem] [jméno FO] způsobena při plnění jeho pracovních povinností, jednalo se o soukromou jízdu a jeho vlastní iniciativu. Současně pak namítala, že žalobkyně neosvětlila, jakým způsobem ke stanovení částky vyplacené pozůstalým po [tituly před jménem] dospěla a kdy bylo toto plnění vyplaceno. Ve svých navazujících vyjádřeních okamžik pak promlčení tvrdila k datu 31. 3. 2016, tento odvíjela od první výplaty pojistného pozůstalým po [tituly před jménem]. Současně též namítala, že výše vyživovací povinnost vyplacená žalobkyní pozůstalým měla být správně stanovena podle zákona o rodině.

4. Žalobkyně v replice na vyjádření žalované namítla, že nárok promlčen není. Argumentovala, ve shodě s žalovanou, že postižní právo pojišťovny je originárním právem, ovšem oproti žalované počátek běhu promlčecí doby vázala k okamžiku výplaty pojistného plnění, kdy teprve tímto okamžikem je založeno originární právo pojistitele k uplatnění regresního nároku. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení navrhla, aby řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp.zn. 6 C 382/2016, v němž byl řešen obdobný shodný nárok (pouze za jiné období), který však žalobkyně uplatnila proti dědicům (dcerám) [tituly před jménem] [jméno FO] na podkladě totožných skutkových okolností.

5. Usnesením soudu prvého stupně ze den 10. 11. 2022, č.j. 7 C 82/2022-40 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného Okresním soudem ve Vyškově, a následně usnesením na č.l. 76 bylo přerušeno až do pravomocného skončení řízení o dovolání podaného v odkazované věci vedené Okresním soudem ve Vyškově.

6. Pokud jde o výpočet a placení pojistného plnění vyplaceného pozůstalým po [tituly před jménem], žalobkyně k námitkám žalované doplnila svá tvrzení tak, že pojistné plnění je pozůstalým vypláceno měsíčně již od roku 2013 a je vázáno na změnu výše sirotčího důchodu pozůstalé dcery, který je z jejího podílu odečítán. Výpočet pojistného plnění vychází z hrubého měsíčního příjmu [tituly před jménem] [jméno FO] za 4. čtvrtletí 2010 (poslední čtvrtletí před vznikem dopravní nehody), který byl zaměstnavatelem [tituly před jménem] [jméno FO] stanoven na 76 573 Kč. Výpočet pojistného plnění vychází z 80 % uvedeného výdělku a je rozpočten rovným dílem na obě pozůstalé. Současně pak žalobkyně uvedla, že v rámci výplaty pojistného plnění pozůstalým po [tituly před jménem] zohlednila i 50 % zavinění na jeho straně, kdy shora uvedeným způsobem vypočtené částky pro pozůstalé krátila o 50 %. Výše pojistného plnění v uvedeném období pak žalobkyně stanovila za rok 2019 (při zohlednění valorizace 3,4 %) z vypočteného hrubého výdělku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 87 627 Kč, kdy na každou z pozůstalých připadla částka 35 051 Kč, přičemž při zohlednění sirotčího důchodu ve výši 9 741 Kč a zavinění 50 % byla vyplacena částka měsíčně ve výši 30 180 Kč a pokud jde o rok 2020 (při zohlednění valorizace 5,2 % + 151 Kč) z vypočteného hrubého výdělku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 92 335 Kč, kdy na každou z pozůstalých připadla částka 36 934 Kč, přičemž při zohlednění sirotčího důchodu ve výši 10 449 Kč a zavinění 50 % byla vyplacena částka měsíčně ve výši 31 709 Kč.

7. Soud věc projednal a na základě nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Mezi účastníky nebylo sporné, že dne 20. 2. 2011 v 15:25 hod. řídil [tituly před jménem] [jméno FO], který byl jednatelem žalované, po předchozím požití alkoholických nápojů, služební vozidlo BMW 520d, RZ [SPZ], kdy v obci [adresa] nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky, dostal smyk a způsobil nehodu. Při této nehodě došlo k usmrcení jednak [tituly před jménem] [jméno FO], jednak [tituly před jménem] [jméno FO]. Vozidlo řízené [tituly před jménem] [jméno FO] bylo služebním vozidlem provozovaným žalovanou, pojistitelem k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla byla žalobkyně. Mezi účastníky nebylo sporné ani to, že pozůstalými po [tituly před jménem] Kunovském jsou družka [jméno FO] a dcera [jméno FO], kterým [tituly před jménem] [jméno FO] poskytoval výživu.

9. Mezi účastníky bylo sporné, že k nehodě došlo při plnění pracovních úkolů [tituly před jménem] [jméno FO] (tedy že šlo o služební jízdu), a dále byla sporná oprávněnost výše vyplaceného pojistného plnění a jeho vyplacení.

10. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně spolu s podanou žalobou neoznačila k prokázání svých tvrzení žádné důkazy, ani žádné s žalobou nepředložila (vyjma výpisu z OR žalobkyně a předžalobní výzvy), byla při jednání soudu dne 7. 10. 2024 postupem podle ust. § 118a odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyzvána, aby označila důkazy k tvrzením o výplatě pojistného plnění za konkrétní období, a k tvrzení o způsobení dopravní nehody při plnění pracovních úkolů a k tvrzením o skutečnostech, z nichž vychází výpočet pojistného plnění a byla poučena o následcích nesplnění této výzvy. Na to reagovala žalobkyně tak, že zaslala soudu svazek listin s tvrzením, že administrativním nedopatřením nebyly přiloženy k žalobě a navrhla výslech dvou svědků ([jméno FO]), více k tomu neuvedla.

11. Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 3. 2022, č. j. 6 C 382/2016-401, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2023, č.j. 17 Co 107/2022-444), byla zjištěno, že tamní soud zamítl žalobu žalobkyně vůči žalovaným [jméno FO] a [jméno FO] o zaplacení částky 1 705 394,50 Kč, kdy v rámci uvedeného řízení uplatnila žalobkyně regresní nároky na náhradu škody v rozsahu 50 % částek vyplacených na výživu pozůstalých po [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], a to s odůvodněním, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že se jednalo o použití služebního vozidla žalované [tituly před jménem] [jméno FO] z účelem obchodního jednání, a to s vědomím jeho provozovatele, nikoliv proti jeho vůli, s tím, že v době nehody [tituly před jménem] [jméno FO] jako fyzická osoba nebyl provozovatelem tohoto vozidla, ale pouze řidičem, v důsledku čehož předpoklady pro uplatnění regresního nároku žalobkyně na žalovaných v tam vedeném řízení, coby dědiček [tituly před jménem] [jméno FO], nebyly naplněny s tím, že regresní nárok je možné uplatnit pouze vůči pojištěnému, tj. provozovateli vozidla, jako osobě, která škodu způsobila těmi, které použila při své činnosti. Takto soud rozhodl i na podkladě sdělení žalované ze dne 25. 9. 2017, že tato již nemá k dispozici knihu jízd předmětného vozidla, ani žádné dokumenty vztahující se k datu úmrtí [tituly před jménem] [jméno FO]. Rozsudek Okresního soudu ve Vyškově byl potvrzen rozsudkem soudu odvolacího. Dovolání proti citovaným rozhodnutím bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024 odmítnuto (zjištěno z tohoto usnesení NS ČR).

12. Z interního sdělení [Anonymizováno] ze dne [datum] a přehledu výplat náhrad ze škodných událostí soud zjistil, že pozůstalým po [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] bylo za rok 2020 vyplacena částka 380 508 Kč při měsíčním plnění ve výši 31 709 Kč.

13. Z oznámení ČSSZ ze dne 16. 12. 2020 bylo zjištěno, že sirotčí důchod [jméno FO] je stanoven ve výši 10 449 Kč pro rok 2020.

14. Ze sdělení k výpočtu potvrzení ze dne 6.3.2013, potvrzení ze dne 7.2.2013 a listiny podklad pro soudní jednání – příjmy v období 10/2010 – 12/2010 soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl zaměstnancem [právnická osoba]., a jeho průměrný hrubý měsíční výdělek za čtvrtletí předcházející nehodě dosahoval výše 76 573 Kč. Zaměstnavatel [tituly před jménem] [jméno FO] vysvětlil, z jakého důvodu částka na potvrzení o průměrné hrubém měsíčním výdělku není průměrem částek příjmů na listině podklad pro soudní jednání, když v průměrném hrubém měsíčním výdělku jsou zohledněny i další, dlouhodobé, platby.

15. Z výslechu [tituly před jménem] [adresa] při jednání dne 8. 1. 2025 soud zjistil, že tento je v současně době již jednatelem žalované, proto soud jeho výslech provedl postupem podle ust. § 131 o.s.ř. Jednatel žalované v podstatě stvrdil svou výpověď realizovanou před Okresním soudem ve Vyškově ve shora odkazovaném řízení, kdy potvrdil, že v rozhodné době byl obchodním ředitelem žalované, že mu [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že do místa nehody jel za účelem smluveného obchodního jednání a že ví o tom, že možnost lyžování nabízel i jiné kolegyni. K dotazům právního zástupce žalované uvedl, že majitel žalované a nadřízený [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [adresa], po uplatnění nároku žalobkyní služební cestu [tituly před jménem] [jméno FO] sporoval, sporoval i knihu jízd. Vyslýchaný dále uvedl, že má za to, že služební cestu [tituly před jménem] [jméno FO] neměl, neboť ho s nikým neviděl, neměl ani žádné podklady, v předmětném dni nebyli spolu po celou dobu dne.

16. Z protokolu o jednání u Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 9. 2017 soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO], po poučení podle § 126 o.s.ř. vypověděla, že je bývalou manželkou [tituly před jménem] [jméno FO], pokud jde o předmětnou cestu, při níž se stala dopravní nehoda, měla s [jméno FO] jet na hory i jeho dcera [jméno FO], krátce před začátkem cesty však volal, ať dcera nejezdí, že bude mít pracovní záležitosti, o jaké pracovní záležitosti by se mělo jednat však nevěděla. Z téhož protokolu pak soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] při tomto soudním jednání vypovídal v zásadě shodně, jako v řízení právě vedeném.

17. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti a další dokazování z důvodu hospodárnosti řízení neprováděl, když šlo zejm. o výslech [tituly před jménem] [jméno FO], kdy se soud spokojil se čtením protokolu o její výpovědi před Okresním soudem ve Vyškově za situace, kdy slyšený (nynější) jednatel žalované [tituly před jménem] [jméno FO] vypovídal shodně jako u OS Vyškov, a pokud jde o výslechy dalších navržených svědků, a to [tituly před jménem] [adresa] a [tituly před jménem] [jméno FO], tyto soud shledal nadbytečnými, když jejich výpovědi navržené k tomu, že jim žalovaný neřekl nic o plnění pracovních úkolů na předmětné cestě, popř. pracovní cestu neměl schválenou vedením společnosti, nebyly způsobilé ničeho změnit na zjištěních, že [jméno FO] svou pracovní cestu prezentoval jako služební za účelem obchodního jednání, s níž samozřejmě mohl spojit i ryze soukromou akci lyžování. Na podkladě uvedených skutkových zjištění pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

18. Dne 20. 2. 2011 v 15:25 hod. řídil [tituly před jménem] [jméno FO], který byl jednatelem žalované, po předchozím požití alkoholických nápojů, služební vozidlo BMW 520d, RZ [SPZ], kdy v obci [adresa] nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky, dostal smyk a způsobil nehodu. Při této nehodě došlo k usmrcení jednak [tituly před jménem] [jméno FO], jednak [tituly před jménem] [jméno FO]. Vozidlo řízené [tituly před jménem] [jméno FO] bylo služebním vozidlem provozovaným žalovanou, pojistitelem k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla byla žalobkyně. Pozůstalými po [tituly před jménem] jsou družka [jméno FO] a dcera [jméno FO]. Do místa nehody se [tituly před jménem] [jméno FO] dostavil primárně za účelem plnění jeho pracovních povinnosti (obchodní schůzka), jak vyplynulo z výpovědi [tituly před jménem] [adresa], jednatele žalované, a výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] u OS Vyškov, kterým toto [tituly před jménem] [jméno FO] výslovně uvedl před uskutečněním cesty. Jeho cesta tak byla cestou služební, cestou za účelem plnění pracovních povinností. Na takovém závěru by nemohlo ničeho změnit ani případné zjištění, že pracovní cesta nebyla schválena nadřízeným [tituly před jménem] [jméno FO], nebo že o ní nebyly nadřízení [tituly před jménem] [jméno FO] informováni. V souvislosti s usmrcením [tituly před jménem] [jméno FO] bylo ze strany žalobkyně jeho pozůstalým vyplaceno pojistné plnění z titulu náhrady na výživu pozůstalým za rok 2020 ve výši 380 508 Kč, které vycházelo z jeho průměrného hrubého měsíčního výdělku ve výši 76 573 Kč při zohlednění zavinění 50% na jeho straně a výše sirotčího důchodu pozůstalé dcery [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 10 449 Kč pro rok 2020.

19. Pokud jde o prokázání plnění vyplaceného žalobkyní pozůstalým po [tituly před jménem] za rok 2019, v tomto směru žalobkyně ani k poučení soudu podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. při jednání dne 7. 10. 2024 výslovně neoznačila žádné důkazní prostředky, a k výplatám pojistného plnění za rok 2019 soudu ani žádné důkazní prostředky nepředložila (ty předložila jen k roku 2020), proto jí soud ani opětovně nepoučoval o tom, že v této části neunáší důkazní břemeno a bez dalšího uzavřel, že ohledně výplaty pojistného plnění za rok 2019 žalobkyně důkazní břemeno neunesla. K opětovnému poučení, že žalovaná neunáší důkazní břemeno by soud přistoupil toliko tehdy, pokud by žalovaná k roku 2019 důkazy označila, tyto by ale neprokázaly jí tvrzené skutečnosti. Taková situace zde však nebyla.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Jelikož k předmětné dopravní nehodě došlo v roce 2011, tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění tehdejších právních předpisů (dále již „obč. zák.“), je třeba dle § 3028 odst. 3 zákona č, 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, na tuto posuzovanou právní věc z hlediska dovození odpovědnosti za škodu aplikovat ustanovení občanského zákoníku z roku 1964.

22. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

23. Podle § 420 odst. 2 obč. zák. škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

24. Podle § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v tehdy rozhodném znění (dále již „zákona č. 168/1999 Sb.“), se pro účely tohoto zákona rozumí pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje.

25. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

26. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá.

27. Podle § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

28. Podle § 448 odst. 1 a 2 obč. zák. při usmrcení se hradí peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Náhrada nákladů na výživu náleží pozůstalým, pokud tyto náklady nejsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu. Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 447 odst. 2. obč. zák. Takto nastavená právní úprava nedoznala zásadnějších změn ani za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb.

29. Podle § 377 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném ke dni dopravní nehody (dále jen ZP), platí 1) náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku. 2) Náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.

30. Podle § 353 a 354 ZP průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období, a to z rozhodného období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí.

31. Podle ust. § 1 nařízení vlády č. 321/2019 Sb., náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „náhrada za ztrátu na výdělku“) a náhrada nákladů na výživu pozůstalých příslušející zaměstnancům nebo pozůstalým podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších právních předpisů, se upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, a pro výpočet náhrady nákladů na výživu pozůstalých, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, se zvyšuje o 5,2 % a o 151 Kč.

32. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč.

33. Podle § 135 odst. 2 o.s.ř. otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

34. Podle ust. § 3036 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle § 619 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 629 ost. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

35. Soud na základě shora citovaných ustanovení dospěl k následujícím právním závěrům. Soud předně řešil, zda je žalovaná pasivně legitimována k uplatnění regresního nároku ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb. V tomto směru soud v souladu s ust. § 135 odst. 2 o.s.ř. vyšel ze shora odkazovaného rozhodnutí Okresního soudu ve Vyškově, v němž jako zásadní byla řešena právě právní otázka věcné pasivní legitimace k uplatnění nároku žalobkyně podle ust. § 10 odst. 1 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb., kdy bylo obecnými soudy, ale i Nejvyšším soudem ČR shledáno, že v tam vedené právní věci, jejíž skutkové okolnosti jsou naprosto totožné s věcí právě projednávanou, nelze shledat pasivní věcnou legitimaci na straně dědiců (resp. dědiček) [tituly před jménem] [jméno FO], a to právě z toho důvodu, že cesta vozidlem provozovaným žalovanou byla [tituly před jménem] [jméno FO] realizována jako cesta služební, resp. cesta v souvislosti s plněním pracovních povinností, nejméně tak byla zamýšlena, přičemž je nerozhodné, zda takto byla i nakonec realizována, a z toho důvodu lze pak odpovědnost za škodu způsobenou dopravní nehodou přičítat ve smyslu ust. § 420 odst. 1 a 2 obč. zák. S těmito právními závěry se soud prvého stupně zcela ztotožňuje. Právní závěr o odpovědnosti žalované za škodu pak současně implikuje i její věcnou pasivní legitimaci k uplatnění regresního nároku žalobkyně ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb., neboť nehoda byla způsobena [tituly před jménem] [jméno FO] po prokazatelném požití alkoholu (§ 10 odst. 2 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb.), to vše za předpokladu, že žalobkyně jako pojistitel plnila z titulu uzavřené pojistné smlouvy k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Námitky žalované, že cesta nebyla nakonec realizována jako služební, za účelem plnění pracovních úkolů, a důkazy navrhované žalovanou k prokázání tohoto tvrzení (výslechy svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno]), by na právních závěrech soudu o věcné pasivní legitimaci na straně žalované nemohly ničeho změnit za situace, kdy bylo prokázáno, že [tituly před jménem] [jméno FO] cestu jako pracovní nejméně zamýšlel a takto ji vůči svému okolí (zejm. svým kolegům v práci) prezentoval.

36. Po závěru o věcné pasivní legitimaci žalované se soud dále zabýval výši poskytnutého plnění, jehož poskytnutí (zaplacení) měl však za prokázané toliko za rok 2020 ve výši 380 505 Kč. Námitce žalované, že výše poskytnutého plnění byla stanovena nesprávně, soud nepřisvědčil. Výši pojistného plnění vypočtenou žalobkyní soud shledal souladnou s ust. § 448 odst. 1 a 2 obč. zák., podle kterého se při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého. Vzhledem k tomu, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl zaměstnancem [právnická osoba]., postupovala žalobkyně zcela správně, pokud průměrný výdělek vypočetla podle příslušných ustanovení zákoníku práce (ZP), konkrétně podle ust. § 353, 354 a 357 ZP jako 80 % (za dvě osoby) průměrného hrubého měsíčního výdělku za čtvrtletí předcházející datu dopravní nehody, od nějž správně v souladu s ust. § 448 obč. zák. odečetla zjištěný a prokázaný sirotčí důchod pozůstalé dcery a nepřihlížela k výdělku pozůstalých. Rovněž je správný postup spočívající ve valorizaci hrubého měsíčního výdělku, který vychází z, resp. je souladný s, ust. § 1 nařízení vlády č. 321/2019 Sb. Těmito správnými početními postupy majícím podklad ve shora odkazovaných právních normách pak žalovaná dospěla k správné měsíční náhradě na výživu pozůstalých ve výši 31 709 Kč měsíčně, a to při zohlednění 50 % zavinění na straně [tituly před jménem] [jméno FO], kdy toto krácení nepochybně žalované prospívá, neboť v jeho důsledku je povinna platit méně. Ze shora rozvedených důvodu proto soud námitce žalované ohledně nesprávného stanovení výše pojistného plnění nepřisvědčil.

37. Soud se dále zabýval i námitkou promlčení vznesenou žalovanou, i tuto však shledal nedůvodnou. Nelze přisvědčit argumentaci žalované, že nárok žalobkyně vyplývající z ust. § 10 zák. č. 168/1999 Sb. je nárokem s opětujícím se plněním. Sama žalovaná, ve shodě s žalobkyní, přitom současně tvrdila, že nárok žalobkyně je nárokem originárním. S takovým právním závěrem se soud prvního stupně ztotožňuje. Originárnost nároku žalobkyně pak spočívá v tom, že tento vzniká toliko tehdy, je-li žalobkyní poskytnuto pojistné plnění. Jde o skutečnost, o níž není známo, zda nastane, popř. kdy nastane, již jen z toho nelze uzavřít, že jde o nárok na opětující se plnění. Proto i promlčecí doba ve smyslu ust. § 619 a § 629 o.z. nemůže začít plynout dříve, než je pojistné plnění žalobkyní poskytnuto. Veškerá judikatura Nejvyššího soudu ČR, na níž žalovaná poukazovala v rámci své procesní obrany, není pro posouzení nároku žalobkyně využitelná, neboť v odkazovaných rozhodnutích byl řešen vždy toliko nárok na náhradu škody (resp. pojistné plnění z takového titulu), nikoliv regresní nárok ve smyslu ust. § 10 zák. č. 168/1999 Sb., kdy jde o dva zcela odlišné právní nároky. V poměrech dané věci proto promlčecí doba počala plynout nejdříve dnem, kdy bylo žalobkyní poskytnuto pojistné plnění, tedy nejdříve dnem provedení jednotlivých měsíčních úhrad z titulu pojistného plnění, tyto všechny byly provedeny v roce 2020, nárok byl žalobou uplatněn dne 30. 5. 2022, tedy před uplynutím obecné tříleté promlčecí lhůty. Námitka promlčení vznesená žalovanou tak není důvodná.

38. Nárok žalobkyně na náklady spojené s uplatněním pohledávky byl uplatněn důvodně a má svou oporu v ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

39. Jelikož žalovaná svou povinnost nesplnila, a to ani k předžalobní výzvě ze dne 2. 5. 2022, která jí byla doručena dne 3. 5. 2022, dostala se do prodlení s plněním své povinnosti a je tak povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 o.z., jeho výše je dána nařízením vlády 351/2013 Sb.

40. Ze shora rozvedených důvodů soud shledal žalobu důvodnou co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku se zákonným úrokem z prodlení a co do nákladů spojených s uplatněném pohledávky a ve zbývajícím rozsahu nárok žalobkyně výrokem II. zamítl, a to pro neunesení důkazního břemene i přes procesní poučení soudu v tomto směru.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., že přiznal žalobkyni, která měla ve věci poměrně větší úspěch, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla co do 61 % ve sporu úspěšná, co do zbývající 39 % byla neúspěšná, má proto nárok na 22 % plné náhrady nákladů řízení. Tyto plné náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 24 878 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 621 948 Kč sestávající z částky 10 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 820 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 10 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 10 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 23. 8. 2022, z částky 10 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 9. 2022, z částky 10 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 10. 2024 a z částky 10 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 1. 2025 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 77 840 Kč ve výši 16 346,40 Kč. Celkem by tak plná náhrada nákladů činila částku 119 064, 40 Kč, 22 % z této částky pak činí 26 194, 20 Kč, a tuto částku soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal výrokem III. tohoto rozsudku.

42. Lhůty k plnění soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.