17 CO 112/2022 - 213

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa] o 1.000.000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 3. 2022, č. j. 18 C 16/2021-154, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 14.361,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

III. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady řízení ve výši 1.077,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve výroku IV se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku 1.704,16 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Třebíči.

V. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 4.123,85 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

VI. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Třebíči (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 18 C 16/2021-154, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 1.000.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 97.723 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta. Výrokem III byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 2.155 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit náklady řízení vzniklé České republice ve výši 3.408,32 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobkyně namítá, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci, když uvěřil svědkyni [příjmení], která si na své pro posouzení věci zcela zásadní tvrzení rozpomněla až poté, co byla podána žaloba. Žalobkyně považuje napadený rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, neboť je co do odůvodnění vnitřně rozporný a není možné zjistit, na základě, jakých hodnotících a právních úvah dospěl soud prvního stupně k některým závěrům, věc nesprávně právně posoudil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a nezkoumal, zda žalovaný splnil obecnou prevenční povinnost. Dále žalobkyně namítla, že soud prvního stupně zcela ignoroval, že žalovaný na místě úrazu adekvátní zimní údržbu neprovedl vůbec a nemohl se tudíž zprostit odpovědnosti za újmu vzniklou žalobkyni. K pádu žalobkyně došlo v místě, kde žalovaný zanedbal povinnou zimní údržbu, žalobkyně uklouzla na neošetřené souvislé ledové ploše, kterou nemohla s ohledem na napadený sníh předvídat. Žalobkyně má za to, že učinila vše, co bylo v jejich silách, zvolila pevnou zimní obuv a šla s maximální mírou obezřetnosti, nemohla účinně reagovat na skutečnost, že žalovaný jako vlastník komunikace rezignoval na svou povinnost zajistit, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. Navíc ke kontejnerům neexistuje jiná možnost cesty a je cynické, že žalovaný vymezí místo pro třídění odpadu a toto místo ponechá z hlediska údržby zcela ladem. Soud prvního stupně navíc nehodnotil motivaci žalobkyně dobrat se svého práva u nezávislého soudu a zejména její věrohodnost. S ohledem na její věk, celoživotní bezúhonnost a aktuální situaci, je těžko představitelné, že by si žalobkyně před soudem měla okolnosti pádu vymýšlet. Žalobkyně současně odkázala na ustálenou judikaturu dovolacího soudu zabývající se danou problematikou a rovněž namítla, že přiznání nákladů řízení žalovanému a vedlejšímu účastníku na jeho straně je v rozporu s dobrými mravy za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně si sama počínala před vznikem úrazu dostatečně obezřetně a nepřihlédl k jejím celkovým osobním a majetkovým poměrům. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně s tím, že odvolání nepovažuje za důvodné, kdy tvrzení žalobkyně, že žalovaný na místě úrazu neprovedl žádnou zimní údržbu nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně místo před kontejnery popisuje různě a sama potvrdila, že v den úrazu viděla projíždět traktor, který nahrnoval sníh ke kraji, část komunikace viděla posypanou. Tím vyvrací své tvrzení o tom, že žalovaný úklid daného prostranství nezajišťoval. Jestliže se žalobkyně vydala na cestu právě ve chvíli, kdy přestalo sněžit, komunikace mohly být tímto končícím sněžením dotčeny bez ohledu na to, že ještě před chvílí došlo k jejich úklidu. Po každém chodci lze odůvodněně požadovat, aby v nastalé situaci dbal vyšší opatrnosti a určité závady ve schůdnosti předvídal. Věrohodnost tvrzení žalobkyně o její zimní obuvi bylo spolehlivě vyvráceno svědectvím svědkyně [příjmení]. Pokud žalobkyně namítá, že žalovaný porušil prevenční povinnost, nespecifikovala, v čem konkrétně porušení spočívá. Žalovaný považuje i rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky za správné, neboť projednávaný případ je záležitostí právně poměrně náročnou, je zapotřebí zabývat se podmínkami odpovědnosti z pohledu více zákonných norem, je zapotřebí znalosti judikatury a za jednoduchou otázku nelze považovat ani stanovení výše jednotlivých nároků, jak byly žalobkyní v řízení uplatněny. [příjmení] reálné možnosti žalovaného je zajistit personálně obsazené místo právního specialisty, proto využil služeb advokáta. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil. 4. [ulice] účastník na straně žalovaného se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil.

5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací důvody, o které žalobkyně opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy. Uplatněný nárok opírala o tvrzení, že dne [datum] v dopoledních hodinách (cca v 11 hodin) se jí stal vážný úraz, kdy opakovaně upadla na zledovatělé, neudržované účelové komunikaci, která byla předmětného dne pod napadeným sněhem zledovatělá, prosta jakékoli zimní údržby. Žalobkyně se vydala uložit vytříděný odpad do označených kontejnerů na vymezeném sběrném místě, kterou žalovaný zřídil v lokalitě„ [ulice]“ na pozemku v jeho vlastnictví. [ulice] komunikace vedoucí z místa bydliště žalobkyně do této lokality byla řádně ošetřena inertním posypem, žalobkyně tedy důvodně předpokládala, že tomu tak bude i v místě před kontejnery. Žalobkyně před kontejnery opakovaně upadla, přestože byla obuta v pevné zimní obuvi a pohybovala se opatrně, chůzi přizpůsobila stavu komunikace. Důvodem pádu žalobkyně byla zanedbaná (absentující) údržba při zajišťování zimní schůdnosti komunikace, což je povinností žalovaného jako jejího vlastníka. Žalobkyně byla následkem pádu naprosto paralyzována a asi 45 minut bezmocně ležela na zledovatělé zemi, než byla kolemjdoucí [jméno] [příjmení] přivolána rychlá záchranná služba, žalobkyně byla podchlazená převezena na urgentní příjem do [nemocnice], kde bylo zjištěno, že následkem pádu utrpěla zlomeniny obou kostí vřetenních a pohmoždění pravé kyčle, kdy v příčinné souvislosti s tímto zraněním žalobkyně podstoupila dne 2. 2. 2 019 amputaci pravé nohy. Žalobkyně v důsledku svých zranění žádá na náhradě nemajetkové újmy po žalovaném bolestné ve výši 200.000 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 800.000 Kč, celkem 1.000.000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě této částky, žalovaný na výzvu nereagoval.

8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě trval na jejím zamítnutí, nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy na zdraví zcela odmítl. Žalovaný připustil, že místo před kontejnery pro třídění odpadu je v lokalitě„ [ulice]“, nachází se na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] – trvalý travní porost, který je ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný tuto plochu zahrnul do plánu zimní údržby, což je patrno i z pracovních výkazů zaměstnanců [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], kteří v den úrazu žalobkyně prováděli údržbu komunikace prohrnutím sněhu v době od 6:00 hod do 14:30 hod, následně byl proveden posyp. Žalovaný řádně zajišťoval a prováděl zimní údržbu, včetně označené plochy, úraz žalobkyně tudíž nebyl zapříčiněn zanedbáním údržby žalovaným, ale nedostatečnou opatrností žalobkyně, která měla určitou kluzkost plochy v zimním období předvídat. Žalovaný též namítl nedostatečné odůvodnění a doložení výše nároků uplatněných žalobkyní, kdy nevyjasněnou zůstává otázka, jak mohlo pouhé zhmoždění kyčle, k němuž mělo dojít při pádu žalobkyně, být v příčinné souvislosti s amputací pravé nohy více než rok po úrazu. Z místních poměrů je žalovanému známo, že žalobkyně měla s dolními končetinami potíže již před úrazem, přinejmenším trpěla chronickým onemocněním bércových vředů. Ze záznamu o výjezdu Zdravotní záchranné služby [obec] ze dne [datum] nevyplývá, že by u žalobkyně mělo dojít k nějaké újmě při pádu na dolních končetinách, kromě úrazu na horních končetinách, jsou zmiňována naražená žebra, další traumata žalobkyně neuvedla.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném výpovědí žalobkyně, výpověďmi svědků: [jméno] [příjmení] – syna žalobkyně, [jméno] [příjmení] – pracovníka žalovaného, vedoucího skupiny technických služeb provádějící zimní údržbu, Ing. [jméno] [jméno] – místostarosty žalovaného, [jméno] [příjmení], která žalobkyni po úrazu poskytla pomoc, [jméno] [příjmení], která nebyla přítomna pádu žalobkyně a [jméno] [příjmení] – dcery žalobkyně, dále listinnými důkazy ve spise založenými (záznamem o výjezdu Zdravotní záchranné služby kraje [obec] dne [datum], zprávou o ošetření žalobkyně v [nemocnice] téhož dne, pracovními výkazy [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] ze dne [datum] o provádění zimní údržby v Obci [obec], plánem zimní údržby vypracovaným žalovaným platným k [datum], pracovními výkazy a mzdovými výkazy zaměstnanců žalovaného podílejících se na úklidu veřejného prostranství a jejích pracovními smlouvami, zprávu Českého hydrometeorologického ústavu v [obec] ze dne [datum] o povětrnostní situaci v lokalitě [obec] ve dnech [datum] - [datum], propouštěcí zprávou [nemocnice] ze dne [datum] o hospitalizaci žalobkyně, při níž došlo k amputaci pravé dolní končetiny nad kolenem a fotografiemi předloženými žalobkyní po pádu s oběma rukama v sádře a místem pádu), dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je zcela nedůvodný, aniž se podrobně zabýval výší jednotlivých nároků.

10. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy z hlediska speciální úpravy zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, která zakládá přísnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti, čímž však není vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním podle obecného právního předpisu, jímž je občanský zákoník.

11. Soud prvního stupně v projednávané věci (ani po poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř.) nemá za prokázané, jaký byl skutečný stav komunikace před kontejnery na pozemku žalovaného. [parcelní číslo] v k. ú. [obec], obec Kněžice, dne [datum] po 11 hod. dopoledne, kde mělo k pádu žalobkyně dojít. Tvrzení žalobkyně o stavu komunikace, která měla být v místě před kontejnery pokryta sněhem, pod níž se nacházel led bez inertního posypu, se opírá výlučně o její výpověď, neboť samotnému pádu nikdo jiný přítomen nebyl.

12. Stav komunikace před kontejnery a místo pádu žalobkyně bylo mezi účastníky sporné, když slyšení svědci získali informaci o stavu komunikace buď od samotné žalobkyně nebo od třetích osob. Svědkyně [jméno] [příjmení], v místě tvrzeného pádu žalobkyně před kontejnery přítomna nebyla, vypověděla, že u kontejnerů vzdálených zhruba 10 m od místa, kde žalobkyni našla, byl poprašek sněhu, závěje tam nebyly. Naproti tomu svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v rámci plánu zimní údržby na místo před kontejnery pravidelně zajíždí, místo prohrnuje, což učinil i v ranních hodinách dne [datum], kdy došlo k pádu žalobkyně. Ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu vyplývá, že v době od [datum] do [datum] bylo v dané lokalitě proměnlivé počasí s výskytem sněhových a dešťových srážek a kolísáním teplot vzduchu.

13. Soud prvního stupně i při neprokázání stavu komunikace dne [datum] v místě pádu žalobkyně se zabýval tím, zda by byla dána odpovědnost žalovaného jako vlastníka komunikace dle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a dospěl k závěru, že se v daném případě nejedná o závadu ve schůdnosti tak, jak je definována v § 26 odst. 7 téhož zákona, v důsledku čehož by byla dovozována přísná objektivní odpovědnost žalovaného za újmu na zdraví žalobkyně. Dle závěru soudu prvního stupně žalobkyně mohla stav komunikace předpokládat a na tuto situaci účinně reagovat, ať již zvýšenou opatrností při pohybu na zasněžené komunikaci, nebo také tím, že cestu ke kontejnerům s odpadky mohla absolvovat později, až se povětrnostní situace zlepší a přichází též v úvahu spolu způsobení či výlučné způsobení újmy žalobkyní, která v okamžiku pádu neměla obutou zimní kotníkovou obuv, jak tvrdila, ale měla na nohou gumové„ crocsy“ tmavé barvy s kožíškem uvnitř a pletené ponožky, jak vypověděla svědkyně [příjmení], která žalobkyni zhruba 10 m od kontejnerů našla.

14. Soud prvního stupně se zabýval rovněž splněním předpokladů vzniku obecné odpovědnosti žalovaného za újmu způsobenou žalobkyni, jimiž jsou: zaviněné porušení právní povinnosti, vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi nimi, a uzavřel, že žalovaný jako vlastník komunikace neporušil svoji povinnost provádět zimní údržbu, předložil platný plán zimní údržby, který obec rozděluje do šesti tras úklidu, na úklidu veřejného prostranství se podílí technická skupina, která má čtyři stálé zaměstnance a dalších sedm v zimním období, vedoucí technické skupiny svědek [jméno] [příjmení] popsal, jak úklid, resp. zimní údržba probíhá, jak byla realizována dne [datum], a poté uzavřel, že žalovaný neporušil svou zákonnou povinnost, neboť byl schopen v přiměřené době ve vztahu ke vzniklé povětrnostní situaci zajistit zimní údržbu a úklid veřejného prostranství i v místě tvrzeného pádu žalobkyně.

15. Zákon [číslo] Sb., o pozemních komunikacích, jenž upravuje objektivní odpovědnost vlastníkům (správců) komunikací za škodu způsobenou závadami ve sjízdnosti či schůdnosti, je speciálním předpisem ve vztahu k obecnému právnímu předpisu, kterým je občanský zákoník. Aplikace zákona č. 13/1997 Sb. byla v daném případě zcela namístě vzhledem ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně o místu, kde mělo dojít k úrazu žalobkyně.

16. Podle ustanovení § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

17. Podle ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

18. S ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení je nutno dovodit, že objektivní odpovědnost vlastníka místní komunikace je spojována s takovým stavem na komunikaci, který tvoří závadu ve schůdnosti. Touto závadou se rozumí nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace způsobená vnějšími vlivy, a to změna natolik významná, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně na ni reagovat. V zásadě tedy jde o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace, způsobenou vnějšími vlivy. Samotné vědomí žalobkyně, že komunikace byla kluzká, byla na ní souvislá vrstva sněhu, nebyla posypána, neodpovídá pojmu závada ve schůdnosti. Jestliže podle skutkových zjištění k pádu žalobkyně došlo na místní komunikaci v lednu, která následkem povětrnostních vlivů byla kluzká (teplota pod nulou, proměnlivý déšť se sněhem v ranních hodinách) je zřejmé, že takovou okolnost, jako je kluzký povrch, může chodec předvídat a také sama žalobkyně, když vyšla z domu, si uvědomila, že je kluzko. Příčinou pádu žalobkyně tedy nebyla změna ve schůdnosti pozemní komunikace ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, kterou ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace a důsledky povětrnostních vlivů nemohla předpokládat a účinně na ně reagovat.

19. Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě nedošlo k naplnění pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, s nimiž se pojí vznik objektivní odpovědnosti žalovaného jako vlastníka místní komunikace. Absence závady ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, a tedy i z ní plynoucí neexistence objektivní odpovědnosti vlastníka komunikace, byla pro předvídatelnost vzniklé závady deklarována typicky v případech chodců zraněných při pádu na chodnících, které byly pokryty souvislou vrstvou sněhu nebo námrazy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2758/2011). Naopak objektivní odpovědnost vlastníka komunikace při naplnění pojmu závada ve schůdnosti tak, jak bylo v minulosti konstatováno v judikatuře Nejvyššího soudu se vztahuje např. k případu chodce, který uklouzl na ojediněle vytvořené ledové plotně (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3886/2014), nebo k případu chodkyně, která utrpěla úraz poté, co uklouzla na pásu zmrzlé vody vytékající z okapu (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 542/2014) či k případu chodce, který utrpěl úraz v důsledku podklouznutí a pádu na ojedinělé, neočekávané a nepatrně zalomené ploše s prohlubní a náledím, jejíž existence byla i bez zasněžení zjistitelná se zvýšeným vizuálním úsilím (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3042/2016).

20. V projednávané věci se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně nevyskytovaly v době úrazu žalobkyně na místní komunikaci (pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]) změny mající charakter závady ve schůdnosti tak, jak je vymezena v zákoně o pozemních komunikacích a nenastupuje tudíž objektivní odpovědnost žalovaného jako vlastníka (správce) komunikace. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně nepřizpůsobila svoji chůzi a především obutí aktuálnímu počasí a ročnímu období, neměla obutou pevnou zimní obuv, naopak šla v gumových„ crocsech“, čímž si počínala značně nedbale a neobezřetně. Tyto projevy neobezřetnosti žalobkyně při pohybu po komunikaci (nevhodná zimní obuv, neadekvátní trasa) se promítly do celkového výsledku, jímž bylo zranění žalobkyně po pádu a je nutno tyto skutečnosti zohlednit v rámci závěru o spolu způsobení si újmy žalobkyní – poškozenou ve smyslu § 2918 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 16 [číslo]).

21. Soud prvního stupně nepochybil, pokud uzavřel, že stav komunikace, na níž žalobkyně utrpěla dne [datum] úraz, neodpovídal pojmu závada ve schůdnosti ve smyslu § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a nenastupuje tudíž objektivní odpovědnost žalovaného za újmu na zdraví způsobenou žalobkyni, není tím však vyloučena obecná odpovědnost žalovaného za újmu podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

22. Jak již odvolací soud uvedl výše, zákon o pozemních komunikacích zakládá přísnou tzv. objektivní odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za újmy, jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je však spojena pouze s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, která se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro uživatele nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy. Tím není vyloučena případná odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním podle obecného právního předpisu, jímž je občanský zákoník.

23. Soud prvního stupně z provedeného dokazování správně uzavřel, že nebyly naplněny zákonné předpoklady vzniku obecné odpovědnosti žalovaného za újmu způsobenou žalobkyni, a to zaviněné porušení právní povinnosti, vznik újmy a vztah příčinné souvislosti (kauzální nexus) mezi nimi. Žalovaný neporušil svoji povinnost, která pro ni jako pro vlastníka (správce) komunikace vyplývá z ustanovení § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, když rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních silnic stanoví obec nařízením, lhůty pro odstranění závad ve schůdnosti jsou stanoveny v plánech zimní údržby jednotlivých obcí.

24. V projednávané věci žalovaný doložil plán zimní údržby platný a účinný ke dni [datum] (ke dni vzniku úrazu žalobkyně), který rozděluje obec Kněžice, včetně části [obec], do šesti tras úklidu, přičemž komunikace před kontejnery (lokalita„ [ulice]“) je zařazena do pozdější fáze úklidu. Na úklidu, zimní údržbě veřejného prostranství obce se podílí technická skupina se čtyřmi stálými zaměstnanci pod vedením [jméno] [příjmení] a v lednu 2018 měl žalovaný k dispozici dalších sedm zaměstnanců. [ulice] skupina provádí zimní údržbu hlavních komunikací i vedlejších komunikací v obci v dopoledních hodinách bagrem, poté provádí inertní posyp. Odvolací soud se přiklání k závěru soudu prvního stupně, že žalovaný neporušil svoji zákonnou povinnost vlastníka (správce) komunikace, byl schopen v přiměřené době ve vztahu ke vzniklé povětrnostní situaci dne [datum] zajistit a zajistil schůdnost komunikace i v místě tvrzeného pádu žalobkyně.

25. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a které jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, že v daném případě v době úrazu žalobkyně se na předmětné komunikaci nevyskytovaly změny mající charakter závady ve schůdnosti, příčinou pádu žalobkyně nebyla závada ve schůdnosti, jak je vymezena v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, nejedná se, tudíž o objektivní odpovědnost žalovaného jako vlastníka (správce) místní komunikace a nebyly naplněny ani zákonem stanovené předpoklady vzniku obecné odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví žalobkyně ve smyslu § 2958 o. z., kdy přichází v úvahu i spolu způsobení či výlučné způsobení újmy poškozenou – žalobkyní dle § 2918 o. z.

26. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněných právních norem pro rozhodnutí ve věci významné.

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 1.000.000 Kč s příslušenstvím, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, aniž bylo nutno zabývat se výší jednotlivých nároků uplatněných žalobkyní, když v podrobnostech odkazuje na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž nemá nic zásadního na doplnění.

28. Odvolací soud shledává důvodným odvolání žalobkyně, pokud směřovalo proti výrokům II, III, IV rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky a státu, poněvadž má za to, že v daném případě jsou splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., které umožňuje soudu výjimečně náhradu nákladů řízení účastníkovi a státu zcela nebo zčásti nepřiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele.

29. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a v čem jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech rozhodných skutečností konkrétní věci. Soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení na obou stranách sporu, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013 uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a uváží, zda by po úspěšném účastníku bylo možno s ohledem na konkrétní okolnosti případu spravedlivě požadovat, aby vynaložené náklady řízení nesl ze svého (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2882/2014, nebo ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014). K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivně. Za okolnosti hodné zvláštního zřetele, které odůvodňují nepřiznání náhrady nákladů řízení, přitom nelze považovat pouze skutečnost, že by jejich přiznání způsobilo jednomu z účastníků větší újmu než druhému, ale je nutné, aby byly dány i další zvláštní okolnosti mající vliv na spravedlivé rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

30. Ustanovení § 150 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností.

31. Při posouzení okolností, které žalobkyni vedly k soudnímu uplatnění nároku, tj. k podání žaloby o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, k postoji žalovaného v průběhu řízení i před jeho zahájením a především s ohledem na osobní, majetkové a výdělkové poměry žalobkyně, která je nemajetná a jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši 19.747 Kč měsíčně, má odvolací soud za to, že uložení povinnosti žalobkyni nahradit úspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně náklady řízení v plné výši, se v tomto konkrétním případě jeví jako nepřiměřená tvrdost. Žalovanému ani vedlejšímu účastníkovi na jeho straně nebude přiznáním náhrady nákladů řízení toliko ve výši 50 % způsobena zvlášť závažná újma.

32. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou žalobkyně, že využití služeb advokáta žalovaným nebylo účelné, neboť v daném případě jde o právně složitou problematiku náhrady nemajetkové újmy, předmětem sporu byla vysoká částka 1.000.000 Kč, žalovaný nedisponuje aparátem právně kvalifikovaných osob, problematika náhrady újmy na zdraví způsobená pádem chodce na komunikaci není běžnou součástí agendy obecního úřadu, náklady na právní zastoupení žalovaného v daném případě proto lze považovat za účelně vynaložené.

33. Odvolací soud při přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státu aplikoval výjimečné ustanovení § 150 o. s. ř. a změnil rozsudek soudu prvního stupně (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) ve výrocích II, III, IV, tak, že uložil žalobkyni povinnost nahradit úspěšnému žalovanému, vedlejšímu účastníkovi na jeho straně i státu náklady řízení v rozsahu 50 %.

34. Pokud jde o náklady řízení účelně vynaložené žalovaným v průběhu prvoinstančního řízení je nutno při výpočtu odměny advokáta vycházet z tarifní hodnoty 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, nikoliv ze žalované částky 1.000.000 Kč, jak učinil soud prvního stupně. V tomto směru odvolací soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ve věci určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta podle advokátního tarifu, podle které ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromí a rodinný život způsobený usmrcením osoby blízké podle § 2959 o. z. (tj. do osobnostního práva) nelze při stanovení odměny advokáta postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu, neboť tato ustanovení nereflektují povahu řízení o peněžitých náhradách za újmu na přirozených právech člověka, když v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění. Na tyto případy je, obdobně jako v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, přiléhavé aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020).

35. V průběhu řízení před soudem prvního stupně náleží úspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) odměna za sedm a půl úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření po podání odporu, účast na dvou jednáních před soudem prvního stupně trvajících déle než 2 hodiny dne [datum] a [datum], účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum] a dne [datum] ve výši jedné poloviny) po 3.100 Kč a 1.550 Kč dle § 11 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. K těmto úkonům právní služby přísluší osm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále jízdné k jednáním před soudem prvního stupně v celkové částce 1.873 Kč a náhrada za ztrátu času ve výši 1.200 Kč, tj. dvanáct půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, což celkem činí částku 28.723 Kč, z toho polovinu ve výši 14.361,50 Kč uložil odvolací soud zaplatit žalobkyni, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

36. Úspěšnému vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného přísluší na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částka 2.155 Kč, která byla správně soudem prvního stupně vypočtena dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Odvolací soud za použití § 150 o. s. ř. uložil žalobkyni povinnost zaplatit polovinu těchto nákladů vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného ve výši 1.077,50 Kč, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

37. Náklady řízení státu (svědečné) byly vynaloženy před soudem prvního stupně ve výši 3.408,32 Kč, žalobkyni byla uložena povinnost nahradit tyto náklady ve výši jedné poloviny, tj. v částce 1.704,16 Kč, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku.

38. Stejné úvahy vedly odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř., § 150 o. s. ř.), kdy žalobkyni zavázal k povinnosti nahradit úspěšnému žalovanému náklady odvolacího řízení v rozsahu jedné poloviny, které jsou tvořeny odměnou za právní zastupování, a to za dva úkony právní služby po 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné k odvolacímu jednání dne [datum] ve výši 1.447,70 Kč, při ujetí 180 km z [obec] do [obec] a zpět osobním vozidlem Škoda Roomster registrační značky 3 J5 74 53, průměrné spotřebě 6,9 l benzinu 95 na 100 km a ceně pohonných hmot 41,20 Kč za 1 l dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. Celkové náklady odvolacího řízení úspěšného žalovaného činí částku 8.247,70 Kč, z níž žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit polovinu ve výši 4.123,85 Kč, jak je uvedeno ve výroku V tohoto rozsudku.

39. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, poněvadž úspěšnému vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení