18 C 16/2021 - 154

Rubrum

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 1 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 000 Kč ode dne 19. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 97 723 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 155 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit náklady řízení vzniklé České republice ve výši 3 408,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zdejšího soudu.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou na Okresní soud v Jihlavě dne 19. 1. 2021 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč. Žalobu odůvodňuje tím, že dne 19. 1. 2018 se jí stal v dopoledních hodinách (v cca. 11 hodin) vážný úraz. Žalobkyně opakovaně upadla na zledovatělé neudržované účelové komunikaci, která byla předmětného dne pod napadeným sněhem, zledovatělá, prosta zimní údržby (např. posypu). Žalobkyně se daného dne vydala uložit vytříděný odpad do označených kontejnerů na obcí vymezeném sběrném místě, který žalovaná dle zákona o odpadech č. 477/2001 Sb., v platném znění, zřídila v lokalitě„ U Hřiště“ na pozemku, který je ve vlastnictví obce. Průjezdní komunikace obcí vedoucí z místa jejího tehdejšího bydliště ([obec a číslo]) do lokality„ U Hřiště“ byla přitom řádně ošetřena interním posypem, čímž žalobkyně důvodně předpokládala, že tomu tak bude i v místě před shora uvedenými kontejnery. Žalobkyně zde opakovaně upadla, přestože byla obuta v pevné zimní obuvi a pohybovala se opatrně, tedy přizpůsobila chůzi stavu komunikace. Vzhledem ke skutečnosti, že úraz žalobkyně nastal v dopoledních hodinách, přičemž místo úrazu je situováno v centru obce, které obec ad hoc vymezila jako místo pro třídění domovního odpadu, jako takového ho opatřila odpadovými kontejnery, měla být v tomto místě zajištěna zimní údržba (posyp) tak, aby komunikace nevykazovala nepředvídatelné závady ve schůdnosti. Důvodem jejího pádu tak bylo zanedbání údržby při zajišťování schůdnosti této komunikace v zimě, která je povinností vlastníka komunikace, což je obec Kněžice. To, že komunikace prosta posypu žalobkyně objektivně zjistila až v okamžiku prvního pádu. Žalobkyně nebyla na udržovanou komunikaci obcí nijak upozorněna. Žalobkyně byla následkem pádu naprosto paralyzovaná a asi 45 minut bezmocně ležela na zledovatělé zemi, než ji byla kolemjdoucí paní [jméno] [příjmení] přivolána rychlá záchranná služba, aby byla podchlazená převezena vozidlem zdravotnické záchranné služby Kraje Vysočina p. o., do nemocnice Jihlava na urgentní příjem. Následkem jejího pádu došlo ke zlomeninám obou kostí vřetenních, tj. vpravo i vlevo na dolní části horních končetin, a pohmoždění oblasti pravé kyčle, kdy v příčinné souvislosti s daným zraněním došlo dne 2. 2. 2019 v nemocnici Třebíč k nutnosti amputace pravé nohy, a to od pravého stehna. Žalobkyně v důsledku svých zranění žádá na náhradě nemajetkové újmy na zdraví bolestné ve výši 200 000 Kč a na ztížení společenského uplatnění, spojené se ztrátou pravé končetiny, částku 800 000 Kč Celkem tedy žalobkyně vůči žalované uplatňuje nárok na náhradu škody - nemajetkové újmy na zdraví ve výši 1 000 000 Kč, když žalovaná, jako vlastník pozemní komunikace odpovídá za vznik škody, jejíž příčinou byla závada ve schůdnosti komunikace obcí vyčleněné za účelem třídění domovního odpadu. Před podáním této žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě požadované částky, která na tuto výzvu do dne podání žaloby nijak nereagovala.

2. Okresní soud v Třebíči poté co mu byla věc postoupena jako soudu místně příslušnému vydal dne 24. 3. 2021 pod č.j. 18 C 16/2021-18 platební rozkaz, proti němuž byl žalovanou podán včasný odpor. Ve vyjádření k uvedenému odporu žalovaná nárok žalobkyně zcela odmítla. Žalovaná připustila, že místo před kontejnery pro tříděný odpad v lokalitě„ U Hřiště“ označené jako místo úrazu, je skutečně pozemkem ve vlastnictví žalované. Jedná se pozemek [parcelní číslo] v katastrálním území Brodce a o druh pozemku„ trvalý travní porost“, jehož část byla určena k umístění kontejnerů. Tento pozemek žalovaná nemá evidován v pasportu komunikací ve smyslu § 5 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Nicméně žalovaná i tuto plochu zahrnula do zimní údržby. Pokud jde o den 19. 1. 2018, tak tohoto dne dle pracovních výkazů zaměstnanců žalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] byla prováděna údržba této komunikace, a to jak prohrnutím v době od 6:00 do 14:30 hodin, tak zajištěn i posyp. Žalovaná tedy zajišťovala v obci nezbytnou zimní údržbu, a to vč. označené plochy. Podle žalované úraz žalobkyně nebyl způsoben zanedbáním péče žalované, ale nedostatečnou opatrností žalobkyně. Určitou kluzkost zmíněné plochy v zimním období žalobkyně měla předvídat. Podle žalované došlo k úrazu žalobkyně díky nepřizpůsobení jejího pohybu objektivním podmínkám, tj. stavu plochy, který je nutně vždy spojen s aktuální povětrnostní situací, a dále i díky podcenění jejího zdravotního stavu a věku, kdy žalobkyni bylo v době úrazu přes 70 let. Žalovaná též namítá nedostatečné odůvodnění a doložení výše způsobené újmy. Z podaného návrhu není zřejmé, jak byly jednotlivé nároky zjištěny. Podle žalované zůstává nevyjasněná otázka, jak mohlo pouhé zhmoždění kyčle, ke kterému mělo při pádu žalobkyně dojít, být v příčinné souvislosti s nutností amputace pravé nohy, jak žalobkyně uvádí. Žalovaná zpochybňuje příčinnou souvislost mezi úrazem a amputací dolní končetiny, neboť z místních poměrů je žalované známo, že žalobkyně měla z dolními končetinami zdravotní potíže již před úrazem, a to přinejmenším chronické onemocnění bércovými vředy. Ostatně i ze samotného návrhu na zahájení řízení vyplývá, že k amputaci končetiny došlo až dne 2. 2. 2019, tedy déle než po roce ode dne úrazu. Rovněž ze záznamu o výjezdu ZZS Vysočina, p. o., ze dne 19. 1. 2018 nevyplývá, že by došlo k nějaké újmě na dolních končetinách. Kromě úrazu na horních končetinách jsou zmiňována již jen naražená žebra a v části záznamu jako„ objektivní“ nález je doslova uvedeno, že žalobkyně další traumata neguje.

3. Přípisem ze dne 7. 3. 2021 (č.l. 83) oznámila UNIQA pojišťovna, a.s., soudu, že se hodlá zúčastnit tohoto řízení jako vedlejší účastník na straně žalované, s čímž žalovaná v řízení vyslovila souhlas.

4. Z provedených důkazu při jednáních soudu dne 3. 11. 2021, 27. 1. 2022 a 16. 3. 2022 soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně vypověděla, že dne 19. 1. 2018 šla se dvěma taškami odpadků, jednou s papírem a druhou s PET láhvemi, ke kontejnerům na tříděný odpad, aby je tam vyhodila. Mezi stranami bylo nesporné, že kontejnery na tříděný odpad se nacházející na pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec], jejíž vlastníkem je žalovaná. Z výpovědi žalobkyně vyplývá, že tato absolvovala tuto cestu po 11 hod. dopoledne uvedeného dne poté, co přestalo sněžit. Ke kontejnerům se vydala poté, co z uličky k hlavní cestě vyjížděl traktor, který shrnoval sníh ke kraji silnice. Žalobkyně se domnívala, že cesta je upravená, a proto se vydala ke kontejnerům s odpadem. K těmto kontejnerům podle žalobkyně vede jen jedna přístupová cesta, a to silnice, kterou minulý den uklízel traktor. Viděla, že část komunikace je posypaná, ale z opatrnosti se vydala po kraji silnice, protože se bála, aby nespadla a nešla ve sněhu. Dle tvrzení žalobkyně na sníh musela vstoupit až před kontejnery. To, že byl pod sněhem led zjistila, až když poprvé spadla, poté co vyhazovala papír a zadělávala víko od popelnice. Žalobkyně dle svých slov spadla na levou stranu. Věděla, že má tuto ruku zlomenou, poté měla žalobkyně vstát a vyhodit PET lahve, když následně spadla podruhé na pravou stranu a bolela jí pravá ruka. Žalobkyně dle své výpovědi ležela na vozovce před kontejnery, bylo jí špatně, a proto na sebe házela sníh, jak to šlo, aby se osvěžila a poté si všimla, že leží na ledu a točila se tam. Věděla, že má vstát a nemůže tam ležet. Poté si žalobkyně měla kleknout na kolena a vstát a následně shrbená jít k domu po silnici. Poté si ji všimla svědkyně [příjmení], která přijela autem a řekla jí, že je bledá a zelená. Svědkyně [příjmení] jí nabídla, aby si šla sednout do auta a zavolala záchranku, ta přijela asi za 20 minut. Omlouvali se, že přijeli pozdě, že toho mají dnes hodně, že je ledovka. Žalobkyně též vypověděla, že při vyhazování odpadků měla zimní kabát a zimní obuv s protiskluzovou podrážkou, kterou předložila soudu k nahlédnutí. V době, kdy žalobkyně šla ke kontejnerům, tak problémy s chůzí neměla a s dolními končetinami se neléčila. Žalobkyně též uvedla, že cestu ke kontejnerům znala, pravidelně tam chodila a nikdy nebyl problém se ke kontejnerům dostat. Podle žalobkyně od doby, kdy se jí stal úraz, se cesta ke kontejnerům více udržuje, takže lidé z vesnice nemají strach, tam v zimě chodit. Též uvedla, že jí paní [příjmení] přislíbila, že ji potvrdí, jak se úraz stal, a jak vypadala cesta před kontejnery. Též odkázala na fotografie na č.l. 8, na nichž je zachycen stav před kontejnery s tím, že v době úrazu odpovídal stav před kontejnery na této fotografii. Vzdálenost od vlastní silnice ke kontejnerům je cca. 1-2 m a mezi silnicí a pozemkem, kde se nacházeli kontejnery byl nahrnutý sníh. Žalobkyně má za to, že kdyby plocha před kontejnery byla posypaná, tak by nespadla. Poté co žalobkyni odvezli do nemocnice v [obec], tak ji původně měli obě ruce operovat, ale zjistili, že bere Varfarin, takže by to při operaci moc krvácelo, proto ji obě ruce natahovali a dali do sádry. Též uvedla, že poté co spadla u popelnic, měla malý defekt nad kotníkem pravé nohy, kde byla vidět sražená krev. Poté se tato modřina zvětšovala, až z ní byla boule, která byla vidět, a žalobkyně se nemohla ani obout. Boule nad kotníkem zmizela asi do 2 měsíců. Ze záznamu o výjezdu ZZS kraje Vysočina p. o., dne 19. 1. 2018 vzal soud za prokázané, že žalobkyně upadla venku, narazila si žebro vpravo a způsobila si zlomeniny obou předloktí. Též došlo ke kolapsu žalobkyně před příjezdem rychlé záchranné služby. Po příjezdu seděla žalobkyně v autě, byla mírně zmatená a podchlazená. Při prvotním ohledání bylo zjištěno zhmoždění pravého předloktí a fraktura levého předloktí a též kontuze žeber vpravo. Další traumata žalobkyně negovala. Ze zpráv o ošetření žalobkyně v nemocnici [obec] dne 19. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně byla ošetřena uvedeného dne na urgentním příjmu, a to pro frakturu obou předloktí, byla podchlazená a při ošetření rychlé záchranné služby mírně zmatená. Uvedené vyplývá jak z ambulantní karty neurologického oddělení, tak i ortopedicko-traumatologického oddělení. Žalobkyni byla zranění ošetřena umístěním sádrových dlah na horní končetiny, předtím došlo k repozici předloktí. Žalobkyně si nabízenou hospitalizaci nepřála, byla propuštěna domů a byl jí nařízen klid. Fotografie stavu komunikace před kontejnery na č.l. 8-10 pořídil syn žalobkyně [jméno] [příjmení], a to po delší době, co k nehodě došlo, tedy nebylo to ihned po uvedené nehodě. Současně uvedl, že stav před kontejnery je dlouhodobě neudržovaný. Z jeho výpovědi vyplynulo, že žalobkyně byla před úrazem vitální, starala se o dobytek, v současné době je smutná, naštvaná a nervózní ze svého zdravotního stavu. Na místě, kde mělo k pádu žalobkyně dojít, byl asi po třech dnech, možná týdnech. Z kopií pracovních výkazů svědka [jméno] [příjmení] za měsíc leden 2018 vyplynulo, že dne 19. 1. 2018 od 6:00 do 14:30 hodin prováděl prohrnování místních komunikací, a z pracovního výkazu zaměstnance žalované [jméno] [jméno] ze dne 19. 1. 2018 vyplynulo, že prováděl posyp místních komunikací. Oba tyto výkazy jsou podepsány jak zaměstnanci, tak tehdejším starostou [jméno] [jméno]. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že tento pracuje u žalované jako vedoucí skupiny technických služeb. Podle svědka [příjmení] v obci existuje plán údržby, podle kterého se údržba provádí. Provádí ji v obci [obec] a v obci [obec] [ulice] údržba se provádí tak, že prvně jede traktor, který odhrnuje napadlý sníh u hlavních silnic, poté vyjíždí bagr, který provádí posyp. Též svědek vypověděl, že ošetření silnic probíhalo od 6:00 hodin, po stížnosti občanů a pokud přes noc napadne sníh, tak již od 4:00 hod. [ulice] tahy jsou dle svědka [příjmení] protaženy do svačiny, která je v 9:30 hod., poté probíhá další úklid na vedlejších silnicích. Obec má k dispozici 4 stálé zaměstnance na úklid a další osoby jsou posílány provést další úklid. Pokud jde o místo u přečerpávací stanice ČOV, tedy v místě, kde jsou kontejnery, tak tam se dle své výpovědi svědek [příjmení] pravidelně zastavuje, je tam každý den, z důvodu kontroly čerpací stanice. Když je na tomto místě, tak není důvod neprohrnout tuto část. Svědek [příjmení] též vypověděl, že kontejnery se nacházejí asi 10 m od hlavní silnice a celá plocha je asfaltová. Též uvedl, že jako vedoucí technické skupiny si konkrétní práce zapisuje do svého deníku, a to každý den. Tento deník je přepisován do pracovních výkazů pracovnicemi obecního úřadu. Pokud je v pracovním výkaze uvedena konkrétní činnost, tak je tato činnost rovněž prováděna tento den. Podpis starosty na každém pracovním výkazu je dle svědka [příjmení] z důvodu výplatnic. Z výslechu Ing. [jméno] [jméno], místostarosty žalované, který byl do podzimu 2018 starostou obce vyplynulo, že od roku 2016 došlo ke změně začátku údržby komunikace, a to již od 4:00 hodin ráno do 12:00 hodin. Údržbu zajišťuje pracovní skupina. Údržba se podle svědka [jméno] provádí podle plánu údržby, a to tak, že je nejprve provedena údržba hlavních komunikací, provede se posyp a následně se provede údržba vedlejších komunikací. Kontrolu práce provádí v zásadě občané, kteří v případě potřeby volají na obec. Komunikace před kontejnery spadá do pozdější fáze úklidu, ale úklid je tam prováděn, a to z důvodu úklidu odpadků kolem kontejneru. Úklid komunikací se provádí jak strojově, tak s traktorem s radlicí, též strojem, který provádí posyp. Obec má k dispozici na úklid veřejného prostranství také osoby z úřadu práce, kteří provádějí úklid ručně. Podle místostarosty, pokud v noci nasněží, a úklid začíná již ve 4:00 hodin, tak je pracovní skupina schopna provést úklid, a to včetně vedlejších komunikací do svačiny, což je cca. do 9:30 hodin. Svědek [jméno] též uvedl, že výkazy práce zaměstnanců vždy podepisuje, a to z důvodu výplaty mzdy. Pracovní výkaz se zpracovává ke konci měsíce a na začátku následujícího měsíce se předává na obec a je podkladem pro provedení výplaty zaměstnanců technické skupiny. Kontrolu prováděných prací provádí starosta obce s tím, že neprovádí kontrolu na každém místě údržby. Za kontrolu skutečně vykonané práce je podle svědka [jméno] odpovědný vedoucí technické skupiny [jméno] [příjmení]. Svědek [jméno] též uvedl, že údržba se v sobotu a v neděli neprovádí, pokud není kalamitní stav. Podle místostarosty obce plán údržby existuje od roku 2016, tedy v roce 2018 se již podle něj postupovalo. O úrazu žalobkyně se svědek [jméno] dozvěděl asi 3 měsíce poté, co se to žalobkyni stalo. Oznámil to makléři, z důvodu možné pojistné události. Z přehledu mzdové sestavy za období od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2018 vyplynulo, že na úklidu veřejného prostranství se podílelo kromě 4 stálých zaměstnanců, a to [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dalších 7 zaměstnanců, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Uvedené vyplývá též z pracovních smluv předložených v kopii žalovanou na č.l. 91-104. Z plánu údržby žalované platného ke dni 19. 1. 2018 vyplývá, že žalovaná měla zpracovaný k uvedenému dni plán zimní údržby, který je rozdělen celkem do 6 tras, přičemž poslední trasa údržby je prováděna i na komunikaci před kontejnery. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato v den, kdy došlo k úrazu žalobkyně vystupovala z auta a slyšela, jak na ni žalobkyně volá. Viděla ji klečící na zemi, a že nemůže vstát. Svědkyně [příjmení] jí pomohla, zjistila, že ji bolí ruce, žalobkyně jí řekla, že chtěla jít do krámu, svědkyně ji posadila do auta, a tam začala žalobkyně teplem omdlévat. Svědkyně zavolala vnučku žalobkyně a poté záchrannou službu. Na místě, kde měla žalobkyně upadnout nebyla. [obec] u kontejnerů bylo vzdáleno cca. 10 m. V den, kdy žalobkyně upadla, byl podle svědkyně [příjmení] poprašek sněhu a bylo kluzko. Dále svědkyně uvedla, že v místě před kontejnery nebyly závěje, byl tam poprašek sněhu. Podle svědkyně býval prostor před kontejnery uklizen, chodila si tam hrát s dětmi. V den, kdy došlo k pádu, bylo náledí všude. Svědkyně [příjmení] též uvedla, že žalobkyně měla obuté umělé„ kroksy“ s kožíškem a uvnitř pletené ponožky. V den, kdy mělo dojít k pádu žalobkyně před kontejnery byl tam sníh a odhrnuto nebylo. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato nebyla přítomna pádu žalobkyně u kontejnerů. Dozvěděla se o tom od tchýně svědkyně [příjmení] s tím, že tato našla ležet žalobkyni, pomohla ji do vozu a zavolala záchrannou službu. K pádu mělo dojít mezi [číslo] hodinou. V den pádu na místě před kontejnery svědkyně [příjmení] nebyla. Byla tam až druhý den, když u kontejnerů byly vidět rozválené stopy, byl tam sníh, asi cca. 15 cm, zda přes noc sněžilo, svědkyně nevěděla. V den, kdy byla u kontejnerů, tedy následujícího dne dopoledne kolem 10 hodiny dopoledne uklizeno nebylo. Když šla ke kontejnerům, tak svědkyně tušila, že by tam mohl být led, proto šla opatrně. Dále svědkyně [příjmení] uvedla, že u kontejnerů nebylo vícekrát uklizeno a pokud podle svědkyně sníh povolí, roztaje a náhled zmrzne, je tam led. Zda tam byl inertní posyp, tak svědkyně [příjmení] řekla, že neví, neboť bylo nasněženo, ale inertní posyp neviděla. Svědkyně [příjmení] též podepsala čestné prohlášení, ve kterém uvedla, že se od tchýně [jméno] [příjmení] dozvěděla, že komunikace před kontejnery nebyla ošetřena, a na tomto místě měla žalobkyně uklouznout na ledě, který byl pod sněhem. Současně měla podle svědkyně [příjmení] svědkyně [příjmení] prohlásit, že je schopna všechno potvrdit u soudu. Dále byly vyslechnuti svědkové [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], děti žalobkyně, kteří uvedli, že v den pádu před kontejnery nebyli. To že, žalobkyně spadla a jakým způsobem se to stalo, vědí od žalobkyně a jejich popis pádu žalobkyně se shoduje s tím, jak pád před kontejnery popisuje sama žalobkyně. Z propouštěcí zprávy žalobkyně ze dne 14. 2. 2019 vystavené nemocnicí Třebíč, chirurgickým oddělením vyplývá, že žalobkyně byla na tomto oddělení hospitalizována od 24. 1. 2019 do 14. 2. 2019 a při této hospitalizaci došlo k amputaci pravé dolní končetiny nad kolenem, po založení FP bypassu vpravo. Z propouštěcí zprávy žalobkyně ze dne 12. 3. 2020 vystavené nemocnicí Třebíč, neurologickým oddělením vyplynulo, že žalobkyně byla na tomto oddělení od 5. 3. 2020 do 12. 3. 2020 hospitalizována, a to po amputaci pravé dolní končetiny s tím, že zde bylo uvedeno, že je závislá na pojízdném křesle. Z předložených fotografií žalobkyně, které byly pořízeny po ošetření žalobkyně po pádu je vidět, že tato má obě ruce v sádře (č.l. 86-87). Z oznámení o škodě sepsané dne 9. 4. 2018 místostarostou žalované [jméno] [jméno] vyplynulo, že došlo ze strany pojištěné žalované k oznámení škody [právnická osoba], spočívající v uklouznutí žalobkyně s následkem zlomení obou zápěstí rukou (sádra cca. 1 měsíc) a obražení pravé dolní končetiny. Škodná událost byla popsána jako uklouznutí na ledě pokryté sněhem při ukládání odpadu. Jako svědek byla zde uvedena Z. [příjmení]. Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že toto oznámení bylo sepsáno uvedeného dne na úřadě obce místostarostou s tím, že informace uvedené v tomto oznámení sdělila místostarostovi při návštěvě sama žalobkyně, přítomen nebyl po celou dobu sepisu tohoto oznámení kromě místostarosty nikdo jiný. Ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu v [obec] ze dne 31. 1. 2022 vyplynulo, že celková povětrnostní situace ve dnech 18. 1. 2018 až 20. 1. 2018 byla typická proměnlivým počasím, výskytem nárazovitého větru, výskytem srážek sněhových i dešťových a kolísáním teploty v rozmezí několika stupňů nad a pod nulou. Ve sledovaném území, v lokalitě [obec] (část obce Kněžice) ležela několikacentimetrová vrstva sněhu, a ve dnech 19. 1. 2018 a 20. 1. 2018 lokálně vzniklo náledí. Zcela spolehlivě nebylo možné podle ústavu určit, kdy přesně sněžilo v předmětné lokalitě, jelikož meteorologický radar neindikuje přesné slabé sněhové srážky. Nelze také bezesporně stanovit, zda se v konkrétním místě tvořilo náledí, protože námrazkové jevy jsou silně ovlivněny lokálními podmínkami a nadmořskou výškou. S přihlédnutím ke všem zmíněným skutečnostem se však dá podle ústavu předpokládat, že meteorologické podmínky, které panovaly v předmětné lokalitě ve sledovaných dnech, byly vhodné pro vznik náledí, a je pravděpodobné, že odpoledne dne 19. 1. 2018 se v předmětné lokalitě vyskytovalo sněžení. Z webových stránek žalované, obce Kněžice bylo zjištěno, že Ing. [jméno] [příjmení], manžel svědkyně [jméno] [příjmení] je radním této obce. Z mapky na google maps vyplývá, že vzdálenost mezi bydlištěm žalobkyně [obec a číslo] a obchodem COOP je 660 m s výrazným převýšením.

5. Po takto provedeném dokazování a posouzení shora uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Přitom vycházel z následujících právních předpisů a judikatorních závěrů Nejvyššího a Ústavního soudu.

6. Podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZoPK“) vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

7. Podle § 26 odst. 5 ZoPK povětrnostními situacemi a jejich důsledky, které mohou podstatně zhoršit nebo přerušit sjízdnost, jsou vánice a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky.

8. Podle § 26 odst. 7 ZoPK závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

9. Podle § 27 odst. 7 ZoPK prováděcí předpis blíže vymezí rozsah, způsob a časové lhůty pro odstraňování závad ve sjízdnosti dálnice, silnice a místní komunikace. Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

10. Podle § 41 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (dále též jen„ vyhláška“) zimní údržbou se podle pořadí důležitosti zmírňují závady vznikající povětrnostními vlivy a podmínkami za zimních situací ve sjízdnosti komunikací a ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

11. Podle § 41 odst. 2 vyhlášky zimní údržba se provádí podle plánu zimní údržby. V obvyklé zimní situaci vlastník (správce) komunikace odstraní nebo alespoň zmírní závady ve sjízdnosti (schůdnosti) komunikace v časových lhůtách stanovených plánem zimní údržby, jehož vzor je uveden v příloze [číslo].

12. Podle § 2910 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen o. z.) platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Podle § 2894 odst. 1 o. z. platí, že povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

14. Podle § 2894 odst. 2 o. z. platí, že nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

15. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

16. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zakládá přísnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je spojena s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro chodce nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy. Požadavek předvídavosti chodce ve vztahu k celkové kvalitě komunikace se projeví jen při hodnocení povahy závady ve smyslu § 26 odst. 7 zák. o pozemních komunikacích a nemůže být zdvojován v rámci závěru o spoluzpůsobení si újmy poškozeným (§ 2918 o. z.); zde je možno hodnotit již jen další projevy neobezřetnosti chodce při samotném pohybu po takovém úseku komunikace, např. nevhodnou obuv, neadekvátní trasu, způsob pohybu či ovlivnění návykovými látkami, jestliže se skutečně promítly do celkového výsledku, jímž bylo zranění po pádu chodce. Současně úpravou zákona o pozemních komunikacích není vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník. Porušením zákona je v tomto smyslu především porušení povinnosti správy komunikací výslovně zakotvené v § 9 odst. 3 zák. o pozemních komunikacích, tj. neplnění povinnosti provádět pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy komunikace (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020).

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 140/2011,„ závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat“ (srov. i rozsudek téhož soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 184/2013 či jeho usnesení ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2731/2008, všechna uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na internetové adrese www.nsoud.cz).

18. Základním předpokladem pro vznik odpovědnosti žalované, a to jak objektivní, tak i za zavinění podle občanského zákoníku, je zjištění skutečného stavu komunikace, na níž došlo ke škodné události, tj. k pádu žalobkyně. Soud v projednávané věci nemá (a to ani po poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř.) za prokázané, jaký byl skutečný stav komunikace před kontejnery na pozemku žalované [parcelní číslo] v katastrálním území Brodce, obci [obec], dne 19. 1. 2018 po 11:00 hod. dopoledne, kde mělo k pádu žalobkyně dojít. Tvrzení o stavu komunikace, tedy že tato byla v místě před kontejnery pokryta sněhem, pod níž se nacházel led prosta inertního posypu, se opírá výlučně o výpověď žalobkyně. Přičemž stav komunikace před kontejnery a samotné místo pádu bylo mezi účastníky sporné, neboť samotnému pádu nikdo jiný přítomen nebyl. V řízení nebyly provedeny k návrhu žalobkyně, již v daném sporu tíží břemeno tvrzení a důkazní, žádné jiné důkazy, na základě nichž by bylo možné zjistit skutečný stav komunikace, neboť žádný z vyslýchaných svědků, nebyl na uvedeném místě v den pádu žalobkyně. Svědci, kteří vypovídali o stavu komunikace tuto informaci získali zprostředkovaně buď od samotné žalobkyně (jako tomu bylo u svědků – dětí žalobkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) nebo od jiných třetích osob, které tyto informace měli od dalších osob (svědkyně [anonymizováno] [obec]). Svědkyně [jméno] [příjmení] v místě tvrzeného pádu žalobkyně (před kontejnery) nebyla přítomna, pouze vypověděla, že u kontejnerů vzdáleném cca 10 metrů od místa, kde se nacházela, byl poprašek, ale závěje tam nebyly. Současně vypověděla, že jak žalobkyně spadla neviděla. Ohledně zjištění stavu komunikace před kontejnery nelze vycházet ani z fotografií na č.l. 8-10, neboť tyto byly pořízeny později, než mělo k pádu žalobkyně dojít. Také z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která byla na místě následujícího dne a která vypověděla, že tam byl sníh a rozválené stopy, nelze usuzovat na skutečný stav komunikace, neboť ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu vyplývá, že od 18. 1. 2018 do 20. 1. 2018 bylo typické proměnlivé počasí s výskytem srážek sněhových a dešťových s kolísáním teplot vzduchu, tedy není vyloučeno, naopak se jeví jako vysoce pravděpodobné, že stav komunikace byl dne následujícího odlišný ode dne předešlého. Naproti tomu svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v rámci zimní údržby na místo před kontejnery pravidelně zajíždí a místo prohrnuje, neboť se vedle nachází přečerpávací stanice ČOV. Samotné neprokázání stavu komunikace v pátek dne 19. 1. 2018 v místě pádu žalobkyně vede k závěru o neudržení důkazního břemene stranou žalující.

19. Soud se přesto zabýval tím, zda by byla dána v projednávané věci odpovědnost žalované jako vlastníka komunikace před kontejnery, kde k pádu žalobkyně mělo dojít.

20. Žalobkyně v této souvislosti odkazovala na závěr Ústavního soudu vyjádřený v nálezu ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. II. ÚS 1991/20, podle něhož utrpí-li chodec újmu na zdraví, a tím i zásah do tělesné integrity (č.l. 7 odst. 1 Listiny) v důsledku toho, že se na chodníku nachází sníh či led, nemůže být odpovědnost vlastníka (správce) komunikace vyloučena poukazem na to, že pro chodce byl stav chodníku předvídatelný. Je třeba na jedné straně zkoumat, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel, a na druhé straně zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců.

21. Ve světle citovaných právních předpisů a uvedené judikatury dospěl soud k závěru, že ani objektivní odpovědnost žalované za újmu žalobkyně ve smyslu § 27 odst. 3 ZoPK nemůže být v tomto případě dovozena. Případná odpovědnost žalované jako vlastníka komunikace, která je dána bez ohledu na jeho zavinění, je vázána na to, zda ke vzniku újmy došlo v důsledku„ závady ve schůdnosti“, která je definována v § 26 odst. 7 ZoPK a dále vyložena judikaturou Nejvyššího soudu.

22. Samotná žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že vyhodit odpadky se vydala po 11 hodině dopoledne, když přestalo sněžit a vydala se ke kontejnerům po kraji silnice, protože se bála, aby nespadla a nešla ve sněhu. Na sníh musela žalobkyně dle svých slov stoupnout až před kontejnery, pod sněhem byl led, což zjistila až když spadla. Svědkyně [příjmení] uvedla, že v ten den, kdy k pádu došlo, bylo náledí všude. V daném případě tak nelze dovodit objektivní odpovědnost žalované jakožto vlastníka místní komunikace, kde k pádu mělo dojít, a tedy naplnění pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, za proměnlivé povětrnostní situaci, při níž docházelo v dané lokalitě [obec] k výkyvům teplot nad a pod bodem mrazu za občasného sněžení. Žalobkyně mohla stav komunikace předpokládat a mohla na tuto situaci účinně reagovat, ať již zvýšenou opatrností při pohybu na (zřejmě) zasněžené komunikaci a také tím, že cestu ke kontejnerům s dvěma taškami, jednou s papírem a druhou s PET lahvemi, bude absolvovat později, tedy až se povětrností situace zlepší.

23. V případě objektivní odpovědnosti žalované podle zákona o pozemních komunikacích, ale i při subjektivní odpovědnosti podle občanského zákoníku, přichází též v úvahu spolupůsobení či výlučné způsobení újmy ze strany poškozené (žalobkyně) ve smyslu § 2918 o. z., na něž odkazuje i Ústavní soud ve výše uvedeném nálezu. V této souvislosti nelze odhlédnout od skutečnosti, že tvrzení žalobkyně, že v den pádu měla obutou vhodnou zimní kotníkovou obuv bílé barvy s hrubým vzorkem podrážky, byla v řízení zpochybněna výslechem svědkyně [příjmení], která uvedla, že žalobkyně měla obuté umělé kroksy tmavé barvy s kožíškem a vevnitř pletené ponožky, tedy obuv nikoli vhodnou do zimního období.

24. Soud se v této souvislosti považuje výslech svědkyně [příjmení], který byl stranou žalující zpochybňován, za věrohodný. Svědkyně vypovídala souvisle, promptně reagovala na položené otázky, vypovídala přirozeně o tom, co skutečně dne 19. 1. 2018 po setkání se žalobkyní zažila a vnímala. Podjatost svědkyně [příjmení] nelze dovozovat ani z toho, že její manžel je členem rady žalované, když svědkyně [příjmení] ani její manžel nejsou na žalované existenčně závislí. Výslech svědkyně [příjmení] byl navíc navrhován stranou žalující.

25. Pro dovození obecné odpovědnosti žalované (zaviněné porušení právní povinnosti) za újmu způsobenou žalobkyni by musely být naplněny tyto předpoklady: porušení povinnosti, vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi nimi. V tomto ohledu bylo namístě zkoumat, zda žalovaná neporušila svoji povinnost, která pro ni jako pro vlastníka pozemních komunikací vyplývá ze zákona o pozemních komunikacích, a to samozřejmě za předpokladu, že stav komunikace, kde k pádu žalobkyně mělo dojít, byl bez pochybností zjištěn. Zejména z § 27 ZoPK, jakož i z jeho dalších ustanovení a ustanovení prováděcí vyhlášky vyplývá povinnost vlastníka pozemních komunikací odstraňovat závady ve sjízdnosti, resp. schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdných úseků silnic (viz důvodová zpráva k zákonu č. 27/2009 Sb. či [příjmení], M., [obec], K., Tichý, M. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Wolters Kluwer, [obec]: 2015, k § 27, bod 37). Sám zákon pak stanoví v § 27 odst. 6 ZoPK, že rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních silnic stanoví obec nařízením. Prováděcí vyhláška pak v § 41 odst. 2 uvádí, že zimní údržba se provádí podle plánu zimní údržby, a to v časových lhůtách stanovených tímto plánem. O zpracování plánu zimní údržby rozhodují obce (§ 42 odst. 2 vyhlášky). Vyhláška dále stanovuje jen některé lhůty pro odstranění závad ve sjízdnosti pozemních komunikací, nicméně lhůty pro odstranění závad ve schůdnosti (na místních komunikacích) nestanoví. Lhůty pro odstranění závad ve schůdnosti jsou tedy stanoveny pouze v plánech zimní údržby jednotlivých obcí, a to ve smyslu § 27 odst. 6 ZoPK.

26. Na zvážení soudu tak zůstává, zda plán zimní údržby v konkrétním případě odpovídá smyslu a účelu uvedené právní úpravy, tedy zákonu o pozemních komunikacích a vyhlášce, která jej provádí.

27. V projednávané věci žalovaná předložila plán zimní údržby, který rozděluje obec Kněžice, včetně části [obec], do šesti tras úklidu, přičemž komunikace před kontejnery je zařazena do pozdější fáze úklidu. Na úklidu veřejného prostranství obce se podílí technická skupina čítající čtyři stálé zaměstnance a v daném období, tj. v lednu 2018, měla žalovaná k dispozici dalších sedm zaměstnanců, což vyplynulo z předložených pracovních smluv a přehledu zaměstnanců žalované, jejichž předmětem činnosti byl úklid veřejného prostranství. Z výslechu [jméno] [příjmení], vedoucího technické skupiny, vyplynulo, že žalovaná má na úklid veřejného prostranství 4 stále zaměstnance a další osoby na úklid. Svědek podrobně popsal, jak k úklidu dochází, tedy nejprve odstraněním napadlého sněhu z hlavní silnice, poté bagrem, který provádí posyp. [ulice] tahy jsou protaženy do svačiny v 9:30 hod. a poté probíhá úklid na vedlejších silnicích, s tím, že pokud nepadá sníh, tak pracovní skupina je schopna provést úklid obce ten samý den. Uvedené potvrdil ve své výpovědi také místostarosta žalované.

28. Žalovaná v předmětný den 19. 1. 2018 měla zpracován plán zimní údržby, který byl realizován dostatečně početnou pracovní skupinou zaměstnanců, podílejících se na zimní údržbě, která byla schopna úklid obce, tedy schůdnost a sjízdnost komunikací, provést v přiměřené době. Nelze současně odhlédnout od skutečných povětrnostních podmínek, které panovaly v uvedeném období od 18. 1. 2018 do 20. 1. 2018 a i toho, že obec Kněžice je malou obcí s cca 1 400 obyvateli. Žalovaná by tak podle soudu neporušila svoji zákonnou povinnost, neboť byla schopna v přiměřené době ve vztahu ke vzniklé povětrnostní situaci (která byla kombinací kapalných srážek a teplot nad a pod bodem mrazu) zajistit úklid veřejného prostranství i v místě tvrzeného pádu žalobkyně.

29. Podle soudu nelze dovozovat odpovědnost žalované za újmu žalobkyně ani v souvislosti se sepsáním oznámení vzniku škody UNIQA pojišťovně, a.s., které bylo sepsáno dne 9. 4. 2018 místostarostou obce na podkladě informací sdělených výlučně žalobkyní a touto též podepsané. Na uvedené oznámení je třeba nahlížet jako na podklad pro zahájení šetření o pojistné události (srov. § 2796 a § 2862 o. z.).

30. Soud výrokem I. zamítl žalobu žalobkyně, neboť v řízení neprokázala skutečnosti, na základě nichž lze jednoznačně dovodit odpovědnost žalované za tvrzenou újmu. Z uvedeného důvodu nebylo prováděno ani dokazování ohledně výše vzniklé újmy.

31. Výroky II., III. o nákladech řízení se opírají o § 142 o. s. ř. Žalovaná, na jejíž straně vystupoval vedlejší účastník, měla ve věci plný úspěch a z tohoto pohledu žalované a vedlejšímu účastníkovi přísluší podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování či bránění práva. Za základ nároku soud vzal požadovanou částku 1 000 000 Kč, což představuje podle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (dále jen a. t.) odměna za 1 úkon právní pomoci částku 12 300 Kč. Vykonáno bylo 7,5 účelně provedených úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření po podání odporu, 2 jednání u soudu delší než 2 hodiny – 3. 11. 2021 a 16. 3. 2022, jednání u soudu 27. 1. 2022 a účast při jednání soudu dne 23. 7. 2021 – úkonu). Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v písemném vyjádření se k věci ze dne 14. 3. 2022. Reakci žalované na doplnění skutkových tvrzení a hodnocení provedených důkazů nelze považovat za účelnou, neboť zástupce žalované mohl toto sdělit soudu za dva dny při jednání soudu. Odměna za 7,5 úkonů právní pomoci po 12 300 Kč činí 92 250 Kč, paušální náhrada dle § 13 a. t. za 8 úkonů činí 8 x 300 Kč, tj. 2 400 Kč. Odměna včetně paušálu tak představuje částku 94 650 Kč. Právní zástupce žalované účelně absolvoval též celkem čtyři cesty k jednání soudu z Jihlavy do Třebíče a zpět, při najetí 68 km za jednu cestu, přičemž dvě účelné cesty byly absolvovány v roce 2021 a dvě v roce 2022, za použití osobního motorového vozidla Škoda Roomster s průměrnou spotřebou benzínu automobilového 7,2 l /100 km, činí náklady na cestovné při výpočtu 2x ( (0,68x7,2x27,8) + (68x4,4)) + 2x ( (0,68x7,2x37,10) + (68x4,7)), celkem 1 873 Kč. Dále je třeba přičíst dle § 14 odst. 3 a.t. náhradu za ztrátu času při absolvování uvedených čtyř cest z Jihlavy do Třebíče a zpět, na nichž strávil zástupce žalobkyně celkem 12 půlhodin po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tedy celkem 1 200 Kč. Celkově tak náklady řízení právního zastoupení žalované představují částku 97 723 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám zástupce žalované ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

32. Vedlejšímu účastníkovi soud na nákladech řízení přiznal dle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu za 4 úkony po 300 Kč (příprava a účast při jednání dne 3. 11. 2021 a příprava a účast při jednání dne 27. 1. 2022) dle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. 1 200 Kč. Soud dále přiznal vedlejšímu účastníkovi prokázané hotové výdaje vynaložené za účast při jednání soudu dne 3. 11. 2021, a to za jízdné z Prahy do Třebíče dne 2. 11. 2021 a zpět dne 3. 11. 2021 vlakem ve výši 405 Kč a za ubytování v Třebíči ze dne 2. 11. do 3. 11. 2021 v prokázané výši 550 Kč Náklady řízení ve výši 2 155 Kč je žalobkyně povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované ve lhůtě podle § 160 odst. 1, věta prvá, o. s. ř.

33. Výrok o nákladech řízení státu IV. se opírá o § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát na svědečném vynaložil náklady řízení ve výši 3 408,32 Kč. S ohledem na výsledek řízení je povinna nahradit státu ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. náklady řízení ve věci neúspěšná žalobkyně, u které nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.).