17 Co 122/2024 - 1180

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: [právnická osoba] se sídlem [adresa] zastoupený [Jméno žalobce], advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A]., IČO: [IČO žalovaného A] se sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupený [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. března 2024, č. j. 16 C 213/2008-1135 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., III. a IV. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovanému se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce původně proti třem žalovaným zaplacení částky [částka] Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež mu vznikla tím, že z chladícího potrubí, instalovaného v rámci provedení díla žalovaným [právnická osoba]., spočívajícího v dostavbě objektu I;I1-1.podlaží, Příjem pacientů a [právnická osoba] [adresa], která je nemocničním zařízením žalobce, vytekla v ranních hodinách dne [datum] v místnosti č. [číslo] chladící kapalina – směs vody s glykolem - z potrubí klimatizace umístěné pod stropem místnosti do zařízení angiografu žalobce a došlo k jeho zničení. Současně s tím došlo k zasažení skříní, v nichž jsou umístěny rozvaděče silnoproudu a slaboproudu, centrální řídící elektronika angiografu a záložní energetický zdroj (UPS). V kabelových systémech byly zatopeny propojovací kanály systému a v místnosti č. [číslo] byly zatopeny i paty instalovaných zařízení – zejména vyšetřovací stůl a angio generátor. Vytékající médium proniklo i do nižšího patra, kde znečistilo uložené optické mikroskopy a rovněž došlo k poškození systému elektronické požární signalizace maleb a podlahy. Požadovaná náhrada uvedené škody spočívá v reparaci nákladů spojených s opravou angiografického zařízení, úhradě za pořízení nového zdroje UPS, nákladů za potřebné úklidové práce, nákladů za vyčištění mikroskopů a nákladů vynaložených za zpracování znaleckých posudku doc. [jméno FO]. [jméno FO] a prof. [jméno FO]. [jméno FO]. Odpovědnost jednotlivých původně žalovaných za vzniklou škodu žalobce dovozoval z porušení jejich smluvní povinnosti, spočívající u 1) žalovaného [právnická osoba]. v tom, že jím zhotovené dílo nemělo vlastnosti dle schválené projektové dokumentace (došlo k rozpojení přívodního potrubí, kde nebylo dostatečně zasunuto potrubí do armatury klimatizační jednotky, bylo neúplně dotaženo připojovací šroubení s vnitřním závitem vlivem nedostatečné momentové síly a případné deformace těsnícího kroužku), u 2) žalovaného [právnická osoba] v tom, že projektová dokumentace neměla vlastnosti stanovené technickými normami (předaná dokumentace neodpovídala požadavkům bezpečnosti a byla porušena ČSN 333210) a u 3) žalovaného [právnická osoba] v tom, že neprovedl řádnou kontrolu projektu a neupozornil na jeho vady.

2. Soud prvního stupně původně rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 16 C 213/2008-622, tak, že nárok žalobce vůči všem třem původně žalovaným je co do právního základu opodstatněn. Zabýval se přitom předpoklady odpovědnosti za škodu u každého ze žalovaných a na základě provedeného dokazování, zejména závěrů znaleckých posudků, dospěl k závěru, že žalovaný 1) porušil svou smluvní povinnost tím, že v rámci realizace smlouvy o dílo došlo z jeho strany k dodání vadného plnění, spočívajícího ať již ve vadné montáži předmětného potrubního spoje, nebo ve vadné dodávce tohoto spoje, a v důsledku porušení této povinnosti ze závazkového vztahu došlo k poruše potrubního spojení, spočívající ve výtoku kapaliny do angiografického zařízení a vzniku škody. U žalovaného 2) shledal porušení smluvních ujednání v tom, že dodal žalobci projektovou dokumentaci, která byla v rozporu s ČSN 333210 a u žalovaného 3) shledal porušení smluvních povinností dle mandátní smlouvy spočívající v neprovedení řádné kontroly kvality prováděného díla, řádné kontroly projektové dokumentace a že neupozornil na její vady. Za rozhodující příčinu havárie pak soud prvního stupně označil nedodržení technologické kázně a špatné provedení spoje měděného potrubí žalovaným 1), u žalovaného 2) a 3) konstatoval, že bez jejich pochybení se mohlo havárii předejít či snížit výši škody. Ohledně vlivu připojení chladícího systému vzduchotechniky na stávající systém žalobce soud poznamenal, že změna media v potrubí z vody na směs vody s glykolem či zvýšení tlaku nad 0,6 MPa nemělo vliv na funkci zařízení, tedy eventuálně i na vznik poruchy, když příčinou rozpojení potrubí byla jednoznačně nekvalitně provedená montáž, kterou zajišťoval žalovaný 1). Námitku žalovaných o nevhodném umístění angiografického zařízení rovněž neshledal opodstatněnou, jelikož od započetí stavby měli všichni zúčastnění povědomost o instalaci drahé technologie, jak vyplynulo z projektové dokumentace žalovaného 2), která byla podkladem pro vyhotovení díla prvního žalovaného, a kdy žalovaný 3) dodávku celého díla dozoroval.

3. K odvolání všech žalovaných proti tomuto rozsudku odvolací soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. 44 Co 204/2016-727, ve znění opravného usnesení ze dne 9.6.2017, č.j. 44 Co 204/2016-736, shledal odpovědnost za škodu na straně žalovaného 1) dle ust. § 564 a § 440 zákona č. 513/1991 Sb. – obchodní zákoník (dále jen obch. zák.), když předmětná škoda vznikla ze skryté vady díla – nekvalitně provedeného spoje chladícího systému v důsledku úniku chladící kapaliny - a ve vztahu k žalovanému 1) bylo proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrzeno (výrok I. rozsudku). Ve vztahu k žalovaným 2) a 3) bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že se žaloba vůči nim zamítá, byť sice došlo k porušení jejich smluvních povinností řádného zhotovení díla a výkonu mandátu [pochybení u žalovaného 2) žalovaného spočívalo v tom, že projektová dokumentace nerespektovala tehdy platnou normu ČSN 333210 a žalovaný 3) neprovedl řádně kontrolu projektové dokumentace a na tuto vadu neupozornil], ale tato skutečnost nebyla hlavní, podstatnou, příčinou vzniku škod, sama o sobě ke vzniku škody nevedla. Výrokem III. dále rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalovanými 2), 3) a vedlejším účastníkem na jejich straně tak, že se uvedeným účastníkům, jakož i vedlejšímu účastníkovi, náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

4. K dovolání žalovaného 1) proti označenému rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 32 Cdo 5805/2017-766, odmítl dovolání v části, v níž směřovalo proti druhému a třetímu výroku citovaného rozsudku odvolacího soudu (výrok I.) a rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku a mezitímní rozsudek soudu prvního soudu ve vztahu k žalovanému 1) zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Dovolací soud oběma soudům nižšího stupně vytknul, že se dostatečně nevypořádaly s námitkou dovolatele, že škoda (případně její část) byla způsobena tím, že žalobce zprovoznil dovolatelem dodaný chladící systém v rozporu s projektovaným způsobem jeho faktickým připojením na centrální rozvod chladu s jinými parametry (vyšší tlak a odlišné chladící medium), aniž předtím provedl tlakovou zkoušku a kontrolu systému odpovídající této změně. Nedostatečně tak byla řešena otázka spoluzavinění žalobce, resp. otázka vyloučení nároku na náhradu škody (její části) podle § 382 a § 383 obch. zák. Nalézací soudy se nezabývaly tím, zda žalobce porušil právní povinnost uvedením dodaného chladícího systému do provozu za jiných podmínek, než jak bylo projektováno a zda ho tížila prevenční povinnost provést tlakovou zkoušku a kontrolu systému chlazení před jeho spuštěním za těchto odlišných podmínek. Podle dovolacího soudu otázka spoluzavinění žalobce byla posouzena neúplně a tudíž nesprávně. Dovolací soud dále upozornil, že ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, není zřejmé, jaké konkrétní smluvní povinnosti tížily žalovaného 1) ve vztahu k připojení zhotoveného chladícího systému na zdroj chladu a k provedení tlakových zkoušek a kontroly systému před předáním díla, tj. zda byl žalovaný 1) povinen provést připojení a zprovoznění systému s konkrétním zdrojem chladu nebo pouze jeho propojení k již existujícím rozvodům žalobce, který pak sám měl zhotovený systém připojit na konkrétní zdroj chladu a zprovoznit jej, zda měl povinnost provést zkoušku zhotoveného chladícího systému s parametry, odpovídajícími následným skutečným provozním podmínkám žalobce a nikoli s parametry, za kterých měl být systém provozován podle projektu, jenž byl určující pro provedení díla. Tímto právním názorem dovolacího soudu byly soudy nižších stupňů zavázány pro další řízení.

5. Soud prvního stupně následně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31.1.2023, č.j. 16 C 213/2008-1015 tak, že žalobu vůči nynějšímu zbylému žalovanému [právnická osoba]., aby byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 21 139 233 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit uvedenému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 839 906,64 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně v dalším řízení po provedené kasaci dovolacím soudem zadal s ohledem na trvající výhrady účastníků k dosud zpracovaným znaleckým posudkům vypracování dalšího znaleckého posudku, a to jako revizního k posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem] z března 2003. O závěry tohoto nového revizního znaleckého posudku zpracovaného znalcem [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], znalce z oboru stavebnictví – specializace rozpočtování vzduchotechnická zařízení – klimatizace, poté opřel své závěry, na základě nichž rozhodl o zamítnutí žaloby. Akceptoval zcela závěry revizního znaleckého posudku, podle nichž nelze jednoznačně určit, že kvalita montáže spoje byla příčinou havárie, ale pokud by tomu tak bylo, jednalo by se pouze o spolupříčinu havárie. Pokud znalec [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem] označil za hlavní příčinu havárie špatné provedení spoje, tak s tímto názorem se revizní znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem] neztotožnil a označil jej za pouhou hypotézu, která nebyla žádným způsobem prokázána. Sám za hlavní příčinu rozpojení spoje chladícího potrubí určil působení tlakových rázů v potrubí rozvodu chladu, k nimž došlo právě v důsledku propojení rozvodu v místnosti č. 1.56 s centrálním rozvodem chladu, když samotná havárie se projevila až po hydraulickém propojení obou soustav rozvodu chladu (bod 26. rozsudku). Znalecký posudek znalce [jméno FO]. [jméno FO] soud prvního stupně označil za odborně nejkvalitnější zpracování požadovaného zadání s následným odborným logickým a přesvědčivým vysvětlením při slyšení znalce u jednání soudu (bod 31. odůvodnění rozsudku) a měl jím za odborně i logicky vyvrácený závěr o vadnosti kvality a provedení montáže spoje ze strany žalovaného. V důsledku toho uzavřel, že již první zákonný kumulativní předpoklad odpovědnosti za škodu dán není, neboť žalovaný neporušil žádnou právní (zákonnou či smluvní) povinnost, která by vedla ke vzniku škody (bod 30. odůvodnění rozsudku).

6. K odvolání žalobce a žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 31.7.2023, č.j. 44 Co 95/2023-1055, posledně citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud na základě žalobcem uplatněných odvolacích důvodů učinil závěr o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku soudu prvního stupně zejména v části týkající se zjištění skutkového stavu. Soudu prvního stupně vytkl, že sice v odůvodnění rozsudku obsáhle sumarizuje výčet provedených listinných důkazů, včetně smlouvy o dílo a znaleckých posudků, v další části odůvodnění však neprezentuje svůj závěr o skutkovém stavu – jaký byl konkrétní obsah smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, zejména v části, týkající se chladícího systému, zda bylo dílo řádně předáno objednateli, kdy a na základě čeho, zda a na základě čeho došlo ke změně projektové dokumentace v systému chlazení z jeho lokální podoby na napojení k centrálnímu systému chlazení v celé nemocnici, zda, kdy a kdo provedl v době před havárií napojení chladícího systému na centrální systém s jiným chladícím médiem, jaké hodnoty tlaku byly v tomto centrálním chladícím systému, ačkoli právě těmito zásadními okolnostmi se měl soud prvního stupně zabývat po zrušení předchozích rozhodnutí dovolacím soudem za účelem zjištění možného spoluzavinění žalobce na vzniku škody, případně i za účelem posouzení otázky vyloučení nároku žalobce na náhradu škody ve smyslu ust. § 382 a § 383 obchodního zákoníku. Namísto toho soud prvního stupně zadal provedení dalšího – revizního znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] ke znaleckému posudku [jméno FO]. [jméno FO] a z uvedeného revizního znaleckého posudku pak ve svém rozhodnutí vycházel, aniž by byl odstraněn deficit poznatků ohledně připojení systému chlazení na centrální systém. Soud prvního stupně v bodě 23. rozsudku konstatuje, že pokud žalobce po převzetí a řádném odzkoušení díla žalovaným do díla zasáhl, ať již změnou tlaku či změnou chladícího média, aniž by tento zásah splňoval požadavky stanovené ve smlouvě o dílo či v projektové dokumentaci, jednal tak v rozporu se smluvním ujednáním. Takové jednání pak hodnotil jako porušení smlouvy stranou žalobce a současně jedním dechem konstatuje, že k porušení smlouvy ze strany žalobce došlo jeho zásahem do systému poté, co tento byl žalovaným žalobci řádně předán. S odkazem na ust. § 382 obchodního zákoníku dovozuje, že žalobci tímto okamžikem nevznikl nárok na zaplacení vzniklé škody. Podle odvolacího soudu však není zřejmé, z jakého důkazního prostředku soud prvního stupně činí skutkový závěr ohledně zásahu žalobce do systému chlazení po jeho předání v rozporu s projektovou dokumentací. Odkaz na potvrzení o propojení obou chladících systémů zaměstnancem [podezřelý výraz] [jméno FO]. [jméno FO] v bodě 28. rozsudku postrádá oporu v provedeném dokazování, kdy není zřejmé, o jaký důkazní prostředek by se toto potvrzení mělo opírat. Ačkoli se žalobce zmiňuje o propojení chladících systémů ve svém vyjádření ze dne 24. 3. 2017 (č. l. 689 spisu) s tím, že toto napojení provedl sám žalovaný (případně jeho dodavatel firma [právnická osoba].) ještě v době před protokolárním předáním stavby a jako důkaz navrhuje zápisy z kontrolních dnů či část stavebního deníku, neuvádí, na základě jakých skutečností a proč k tomu mělo dojít, zda se tak stalo v souladu s projektovou dokumentací či na základě konkrétního ujednání účastníků v rámci či nad rámec smlouvy o dílo. Naopak žalovaný od počátku řízení tvrdí, že dílo realizoval dle projektové dokumentace včetně rozvodu chladu, dne 15. 12. 2002 byla provedena zkouška těsnosti potrubního rozvodu chladu na zadané parametry s vyhovujícím výsledkem a teprve po převzetí díla dne 16. 12. 2002 žalobce sám propojil vzduchotechniku, klimatizaci a chlazení (a to dne 11. 2. 2003) s centrálním rozvodem chladící kapaliny v sousedním stavebním objektu – výškovém, lůžkovém traktu, který je projektován na podstatně vyšší provozní tlak a pracuje nikoli s vodou, ale se směsí vody a glykolu (viz vyjádření k žalobě ze dne 9. 1. 2007 na č. l. 63 spisu). Tato tvrzená skutečnost ze strany žalovaného, tedy připojení systému chlazení na centrální chlazení vedlejší budovy, pak byla kalkulována i znalci všech do řízení předložených znaleckých posudků, aniž by bylo zjevné, na základě jakých poznatků znalci s touto skutečností ve svých posudcích pracují a berou ji v potaz. Ani ze znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] nevyplývá, kdy, kdo a na základě jakých okolností propojil rozvod chladu s centrální chladící soustavou, ačkoli znalec pak jako příčinu havárie označuje jiné parametry centrálních rozvodů a v důsledku toho hydraulický ráz, který zapůsobil na spoje a armatury umístěné v soustavě rozvodů chladu v prvním nadzemním podlaží, v jehož důsledku pak došlo k rozpojení svěrného spoje a úniku média. Objasnění této okolnosti včetně všech souvisejících faktorů (tedy zda, kdo a kdy a na základě čeho provedl napojení předaného systému chlazení na centrální chlazení s jinými parametry) je stěžejní pro zjištění důvodu havárie a vzniku odpovědnosti za škodu a též posouzení možného spoluzavinění žalobce či vyloučení nároku na náhradu škody. V rámci závazného právního názoru proto odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby postupem dle ust. § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval účastníky řízení k doplnění jejich tvrzení o tom, jak byl podle projektové dokumentace ke smlouvě o dílo koncipován systém chlazení, zda, kdy a na základě čeho případně došlo ke změně projektové dokumentace před předáním díla, v jaké podobě došlo k předání díla, jaké byly provedeny zkoušky, zda vůbec, kdy a na základě čeho došlo k propojení chladícího systému s centrálním chladícím systémem a aby k těmto tvrzením označili důkazní prostředky, jež soud podle potřeby provede k objasnění skutkového stavu, na jehož základě pak bude možno věc i právně posoudit a o ní rozhodnout.

7. Soud prvního stupně v dalším řízení rozhodl nynějším odvoláním žalobce napadeným a v záhlaví shora označeným rozsudkem ze dne 7.3.2024, č.j. 16 C 213/2008-1135, jímž žalobu vůči žalovanému [právnická osoba]., aby byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 21 139 233 Kč s příslušenstvím opětovně v celém rozsahu zamítl (výrok I.), neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2 310 629,87 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na nákladech řízení částku 66 577,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a rozhodl o vrácení zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 3 000 Kč žalovanému po právní moci rozsudku (výrok IV.). Na základě předchozího rozhodnutí odvolacího soudu z 31.7.2023 soud prvního stupně doplnil dokazování listinami - fotodokumentací strojovny, kopií č. 4595411, 45954112, 4595413 a 4595414 stavebního deníku, zápisy z kontrolního dne č. 2 (1.8.2002), 20 (5.12.2002), 21 (12.12.2002) a 22 (19.12.2002), zápisem o předání a převzetí díla z 16.12.2002, jakož i technickou zprávou a zápisem z průběhu kontroly spojů Fancoilu 42 GW - z nichž učinil závěr, že k 19.12.2002 nebyl požadovaný chlad z důvodu nezprovoznění centrálního chladícího zařízení zajištěn a zůstalo tak na žalobci, aby vpustil požadované médium do rozvodny chladu v objektu l.1. [Anonymizováno] prvního stupně i po takto učiněném doplnění dokazování setrval na dílčích závěrech, které vyjádřil ve svém předchozím rozhodnutí z 31.1.2023, na základě nichž shledal žalobu nedůvodnou. Své závěry opětovně opřel zejména o revizní znalecký posudek [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], který označil za odborně nejkvalitnější zpracování požadovaného zadání s odborným i logickým vysvětlením všech zadaných otázek. Zopakoval své zjištění a úvahy vtělené původně do bodů 23. - 29. odůvodnění jeho předchozího rozsudku týkající se potřeby zkoumání otázky tlaku přítomného v rozhodné době v chladícím systému, resp. provozování chladícího systému v souladu s projektovou dokumentací se závěrem, že rozvody chladu v 1. nadzemním podlaží L.1-PAÚ byly jednoznačně projektovány na jiné tlakové parametry (0,6 MPa), než jaké byly u centrálních rozvodů chladu nemocnice a že do soustavy v prvním nadzemním podlaží (dále jen 1.NP) musel být s ohledem na závěry znalce [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO] proveden vysoký hydraulický ráz, který nárazově zapůsobil na spoje a armatury v soustavě rozvodu chladu v 1. NP, v dokumentaci rozvodu nebyl dle znalce [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO] typ spoje fyzicky předepsán a bylo na dodavateli, jaký spoj na daný projektovaný přetlak soustavy (600 kPa) použije, hodnota maximálního tlaku 1400 kPa v technických listech se vztahuje k vodnímu výměníku jednotky Fancoil 42 GWC a nikoli k použitému potrubí, ventilu, spojům apod., neprokázanost tvrzení žalobce, že všem zúčastněným bylo od počátku známo, že chladící systém bude provozován propojením s centrálním chladícím systémem při tlaku 1 000 kPa, že k přeprojektování chladícího okruhu v objektu, která se týkala změny provozního tlaku na 1MPadošlo až 22.2.2003 po předmětné havárii a že koncepční vada projektové dokumentace rozvodu, nebyla dle znalců [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO], v rámci hydraulického propojení s centrálními rozvody chladu ve Fakultní nemocnici žalobce vůbec koordinována, což nejde k tíži žalovaného. Na základě dalšího dokazování soud prvního stupně dovodil, že žalobci bylo dne 16.12.2002 předáno sporné dílo, které bylo převzato zcela v souladu se smlouvou o dílo, kdy chladící systém byl projektován jako samostatný na tlak 0,6 MPa s chladícím médiem voda. Žádná dohoda o změně díla (ať již v části tlaku či chladícího média) nebyla mezi účastníky smlouvy uzavřena. Tlakové zkoušky byly prováděny na tlak 0,6 MPa odpovídající smlouvě o dílo a projektové dokumentaci následně na tlak 0,9 MPa. Zápisy o zkouškách těsnosti potrubního rozvodu byly žalobci předány dne 16.12.2002 v souvislosti s předáním a převzetím sporné části díla. Podle zjištění soudu porovnáním zápisu o zkouškách těsnosti byly pak tyto testy i v souladu s tehdy platnou ČSN 060310, která je však určena pro ústřední vytápění, nikoliv pro rozvody chladu, které žádný podobný předpis nemají. Poukazoval-li v řízení žalobce opakovaně na žalovaným špatně realizovaný spoj, soud odkázal na vyjádření znalce [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], podle něhož v dokumentaci rozvodu chladu není typ spoje fyzicky předepsán a dodavatel může použít spoj na daný projektovaný přetlak v soustavě 600 kPa. Dodavatel realizací svěrného spoje neporušil technické parametry kladené na daný spoj. Tvrzení znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], že spoj byl nekvalitně provedený, je pouhou hypotézou a nelze jej jednoznačně prokázat. Navíc spoj byl projektován na přetlak 600 kPa a dozkoušen na 900 kPa. Jeho povolení při dosažení 1000 kPa nelze považovat dle znalce [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO] za vadu montáže. Technické parametry u utahovacího momentu či maximálního tlaku 1400 kPa dle ve spise založeného technického listu se vztahují k obrázku přílohy P3 znaleckého posudku doc. [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], což je pro právní posouzení této věci bezvýznamné. Z nesprávného údaje ohledně maximálního tlaku 1 400 kPa vycházeli kromě znalce [jméno FO] i ostatní další znalci (vyjma znalce [jméno FO]), jejichž posudky byly v řízení provedeny k důkazu. V době havárie byl zcela v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo použit svěrný spoj s hladkou trubkou, a nikoliv [právnická osoba] šroubením, jak je uvedeno v katalogu výrobce regulačního uzlu. Dodaný svěrný spoj stejně jako sporný chladící okruh byl dle příslušné smlouvy o dílo a technické zprávy koncipován na provozní tlak 0,6 Mpa. Naopak doplněným dokazováním zápisem z kontrolního dne 19.12.2002 č. 22 bylo vyvráceno tvrzení žalobce o tom, že tento nezprovoznil žalovaným dodanou část chladícího systému v rozporu se smlouvou o dílo, nepropojil-li stávající centrální systém se systémem chlazení, neboť obsahem daného zápisu je mimo jiné sdělení, že „[právnická osoba] zajistí vpuštění požadovaného média do rozvodny chladu v objektu l.1“. Za této situace soud prvního stupně vyhodnotil jako právně bezvýznamné se dále zabývat skutkovou otázkou, zda žalobce či žalovaný provedl mechanické napojení dodaných rozvodů do stávajících rozvodů v prvním podzemním podlaží, bylo-li v řízení postaveno na jisto, že vyšší tlak a jiné chladící médium do dodané části chladícího systému nevpustil žalovaný, nýbrž žalobce, případně prostřednictvím pověřené osoby. V souvislosti s tím konstatoval, že k propojení obou chladících systémů dochází až faktickou manipulací na předmětném rozdělovači ve strojovně v 1. podzemním podlaží pomocí příslušného kohoutu, a nikoliv prostým trubním propojením. Dle znaleckého posudku[tituly před jménem][Anonymizováno] [jméno FO]. [jméno FO] napuštěním systému žalobcem glykolovou směsí došlo k tlakovému rázu a poškození předmětného spoje, který byl osazen tzv. okroužkem, dne [datum]. Tento okroužek byl vytržen z lůžka po spuštění samotného systému, k němuž došlo po napuštění systému nemrznoucí směsí dne [datum], které včetně propojení obou chladících systému potvrdil [jméno FO]. [jméno FO] dne 4.4.2003. Podle e-mailového sdělení [jméno FO]. [jméno FO] došlo k napojení 11.2.2003, tedy 3 dny před havárií a téměř po dvou měsících od předání díla žalobci. Soud prvního stupně dále dovodil, že skutečnost, že žalovaným dodaný chladící systém byl po jeho předání žalobci [datum] provozován pod jiným, vyšším tlakem než 0,6 MPa, a s jiným médiem (směs glykolu), byla provedeným dokazováním nade vší pochybnost prokázána s tím, že z žádného provedeného důkazu nevyplývá účast či spoluúčast žalovaného na realizaci takového provozu. Také z podání žalobce ze dne [datum] soud dovodil, že zprovoznění zdroje chladu, jenž měl zajišťovat chladící kapalinu pro chladící systém dodaný žalovaným, realizoval z důvodu energetických úspor sám žalobce, včetně realizace trubního napojení na rozvodnu v 1. podzemním podlaží (dále 1. PP), jakož i její spuštění, tj. že napojení realizoval sám žalobce. Dále dovodil z citovaného vyjádření žalobce, že v době havárie měla v dodaném chladícím systému dosahovat hodnota provozního tlaku 3,51 MPa, ačkoliv žalovaným dodané a žalobcem převzaté dílo bylo koncipováno na tlak maximálně 0,6 MPa, což znamená příkrý rozpor se smlouvou od dílo. Vzhledem k tomu, že [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem] odborně a logicky vyvrátil závěry o vadnosti kvality a provedení montáže spoje žalovaným, soud prvního stupně zopakoval svůj již v předchozím rozsudku učiněný závěr, že již tímto první zákonný předpoklad vzniku škody není dán, neboť žalovaný neporušil žádnou právní (zákonnou či smluvní) povinnost, která by vedla ke vzniku škody a nebylo tudíž třeba se zabývat předpoklady dalšími. Naopak z provedeného dokazování uvedeným znaleckým posudkem soud dovodil, že jednoznačně odpovědným za vznik předmětné havárie je zpracovatel návrhu vzduchotechniky a klimatizace, tj. projektant profese vzduchotechnika a klimatizace, který je autorizovanou osobou. Jelikož provedeným dokazováním nebylo zjištěno porušení právní povinnosti v souvislosti s realizaci díla v duchu smlouvy o dílo na straně žalovaného a nebylo prokázáno, že žalobce realizoval propojení chladících systémů za jakékoliv, natož aktivní účasti žalovaného, shledal žalobu v celém rozsahu nedůvodnou.

8. Proti tomuto rozsudku žalobce podal obsáhlé odvolání směřující do všech jeho výroků z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Namítl, že soud prvního stupě svoje rozhodnutí postavil na zcela neprokázaných skutečnostech, zejména, že žalobkyně propojila centrální chladící systém s lokálním chladícím systémem dodaným žalovaným, když ve skutečnosti pouze připojila chladící jednotku YORK na rozdělovač/rozvaděč a že havarovaný spoj byl koncipován a měl mít tlakovou odolnost 600 kPa, když skutečné technické parametry tohoto použitého spoje nejsou nikde označeny, tvrzeny či prokázány. Žalobce dále podrobně rekapituluje dosavadní průběh řízení, kde zejména poukazuje na právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v jeho rozsudku ze dne 25.4.2018, č.j. 32 Cdo 5805/2017-766, v němž nijak nezpochybnil předchozí závěry soudu prvního stupně ani soudu odvolacího ohledně zjištěné příčiny havárie spočívající v tom, že žalovaný dodal žalobkyni vadné plnění dodáním nesprávného spoje či vadné montáže. Podle závazného právního názoru dovolacího soudu se měl přitom soud prvního stupně zabývat pouze otázkou, zda ze strany žalobkyně došlo k jejímu spoluzavinění podle § 382 obch. zák. tím, že uvedla chladící systém do provozu za jiných podmínek, než bylo projektováno, tj. zda před havárií fakticky napojila/propojila žalovaným dodaný chladící systém v objektu I1 na centrální chladící systém a zda tato okolnost měla vliv na skutečnou výši škody. Soud prvního stupně se podle žalobce uvedeným závazným právním názorem v dalším řízení neřídil, když zadal po 18 letech zpracování revizního znaleckého posudku k posudku [jméno FO]. [jméno FO] stran příčin předmětné havárie [tituly před jménem]. [jméno FO], kdy tento znalec v rozporu s ust. § 41 odst. 5 vyhlášky č. 503/2020 Sb. činí jednoznačné závěry, jež nemohou být učiněny na základě těch podkladů, které měl znalec k dispozici, znalcem uváděná příčina havárie spočívající ve zvýšeném tlaku v důsledku propojení centrálního a lokálního chladícího systému, stojí na zcela neprokázaných skutečnostech. Žalobce taktéž zpochybňuje nestrannost osoby znalce [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], pokud se v minulosti účastnil projektového zpracování rozvodu chladu pro žalobce. Znalec navíc nadále se žalovaným dle zjištění z internetu spolupracuje a účastní se projektování jím realizovaných staveb. Ve svém posudku znalec neřeší otázku možného spoluzavinění žalobce či míru spoluzavinění na vzniklé škodě. Žalobce též podrobně polemizuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně realizace trubního a hydraulického propojení, když podotýká, že soud prvního stupně nijak nepřihlédl k jeho argumentaci, prostřednictvím níž prokazoval skutečnost, že žalovaný kromě instalované klimatizační jednotky do předmětné místnosti prováděl i trubní propojení rozvodu chlazení této jednotky na rozdělovač/rozvaděč umístěný v prvním podzemním podlaží budovy žalobce prostřednictvím společnosti [právnická osoba] Pokud jde o vpuštění chladu, žalobce připouští, že toto realizoval, nikoliv však z centrálního chladícího systému TRANE používaného toliko v letním období a sloužícího i budově nemocnice označené jako objekt L, který má výšku cca 70 m, nýbrž z úsporných důvodů z lokálního systému chlazení napojeného na zdroj chladu YORK pro zimní období v budově objektu I o výšce cca 26 m, který byl žalobcem rovněž připojen na uvedený společný rozvaděč/rozdělovač v rozvodně v 1.PP, avšak tak, že toto napojení umožňovalo provozovat uvedený lokální systém chlazení samostatně, v případě potřeby však i společně s centrálním systémem chlazení. Jelikož k havárii došlo v zimním období 14.2.2003, nemohl být podle žalobce, a ani nebyl, lokální systém napojen na centrální systém chlazení. V uvedeném lokálním systému chlazení přitom dle žalobce nedochází k tak vysokým hydraulickým tlakům či případným rázům jako v rámci centrálního systému chlazení. Pokud žalobce uváděl k výzvě soudu v podání ze dne 23.11.2023 výpočet tohoto tlaku či případných tlakových rázů 3,51 MPa, tuto chybnou hodnotu opravil u následujícího jednání před soudem dne 20.2.2024, jakož i v podání ze 7.2.2024, v němž uvedl správnou hodnotu 0,351 MPa, tedy 3.51 atm, což soud prvního stupně ve svém rozsudku nevzal v potaz. Stejně jako ve svém předchozím odvolání žalobce uvedl, že na svém tvrzení, že v době před havárií, ani v době havárie nedošlo k napojení dodaného chladícího systému na centrální systém chlazení, setrvává a vzhledem k tomu, že se jedná o tvrzení tzv. negativní skutečnosti, je žalobce zbaven důkazního břemene a měl by být úspěšný už pouze na základě tohoto svého tvrzení, ledaže by žalovaný prokázal opak, což se žalovanému nepodařilo. Závěrem pak žalobce shrnuje své argumenty tak, že je nepochybné, že dne 14. 2. 2003 došlo k vytečení kapaliny z chladícího potrubí v místnosti č. 1.56 objektu 11 v důsledku rozpojení spoje klimatizační jednotky Fancoil 42 GW, dodavatelem celého systému chlazení objektu byl žalovaný, kapalina unikla do řídící jednotky angiografického zařízení a způsobila jeho znehodnocení a únik kapaliny je tedy výchozí příčinou poškození technologie angiografického zařízení a škody na něm vzniklé. Ohledně příčiny rozpojení spoje a úniku kapaliny byly soudu předloženy znalecké posudky ([jméno FO]. [jméno FO], který jediný měl havarovaný spoj k dispozici, [jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO]), následně soud nechal zpracovat znalecký posudek [jméno FO]. [jméno FO] a revizní znalecký posudek [právnická osoba]. [adresa] šest posudků jednoznačně spatřuje příčinu rozpojení spoje v nesprávné montáži předmětného spoje, pouze následně zpracovaný revizní znalecký posudek [jméno FO]. [jméno FO] označuje jako hlavní příčinu rozpojení spoje působení tlakového rázu v potrubí. Jestliže znalec propojení chladících systémů spatřuje v omylu obsluhy, nelze takové odůvodnění považovat za věcně správné, odborné ani logické. Znalcem tvrzený postup při napouštění chladící soustavy prostřednictvím centrálního systému ani omyl obsluhy nebyl prokázán. Závěry znalce, který se nevypořádal se všemi námitkami žalobce ohledně stavu spoje s viditelnými drážkami po přetažení a znovu dotahování spoje po havárii dle fotodokumentace v posudku [jméno FO]. [jméno FO], jakož i ohledně předepsané povinnosti dotažení spoje momentovým klíčem, k čemuž v daném případě nedošlo (dle vyjádření pracovníků žalobce [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] byl montážními pracovníky použit hasák), považuje žalobce za nepřezkoumatelné a soud by k nim neměl přihlížet. Žalobce trvá na tom, že předmětný spoj, ať už byl svěrný či šroubový měl být schopen při správném dotažení odolat tlaku minimálně 1400 kPa, což odpovídá i technickému listu výrobce předmětné chladící jednotky, který tvoří přílohu č. 3 znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO], přičemž žalobce nesouhlasí se závěrem soudu, že by se tento technický list stanovící přesný postup montáže na daný případ nevztahoval. Jestliže na vodní straně soustavy je připuštěna maximální hodnota tlaku v uvedené veličině 1400 kPa, je zapotřebí, aby i nejslabší článek soustavy odolal takto uvedenému tlaku. Pokud byla znalcem uvedena příčina havárie spočívající v nesprávném umístění chladící jednotky, s touto se nelze ztotožnit, neboť kdyby nedošlo k porušení těsnosti jednotky v důsledku nesprávné montáže, fungovala by nesprávně umístěná jednotka bez toho, že by došlo k vytečení kapaliny a tím vzniku škody. I vlastní umístění klimatizační jednotky je součástí dodávky a ve smyslu § 551 obch. zák. je povinností zhotovitele stavby upozornit objednavatele stavby na nevhodnost pokynů (předané projektové dokumentace.). Soud prvního stupně taktéž nepřipustil žalobcem navržené další důkazy, které by potvrdily jeho tvrzení o tom, že nepropojil chladící systémy (šetření na místě samém, výslech [právnická osoba], zaměstnance žalobkyně pracujícího ve strojovně, [jméno FO]. [jméno FO]) ani po doplnění tvrzení žalobkyně, že chladící soustava obsahovala tzv. STAD ventily, regulující průtok kapalin a redukující hypotetické tlakové rázy. Taktéž se soud v odůvodnění rozsudku nevypořádal s námitkami žalobkyně ohledně správnosti provedení tlakových zkoušek dne [datum]. V rámci závěrečného shrnutí žalobce konstatoval, že bylo prokázáno uzavření smlouvy o dílo s povinností žalovaného trubně napojit klimatizační jednotku na rozdělovač/rozvaděč včetně provedení příslušných zkoušek, napojení prováděných rozvodů na rozdělovač/rozvaděč v 1. PP žalovaným, samostatnost dvou chladících systémů i mechanika provozu s ohledem na roční období i způsob potřebné manipulace, nesprávné namontování sporného spoje žalovaným prostřednictvím [právnická osoba], prasknutí spoje a uvolnění tekutiny z armatury, vznik škody následkem vytečení tekutiny v rozsahu uplatněném žalobou a že výšková budova L i budova I pracují s tlakem, který nemůže překročit tlakovou odolnost řádně namontovaného spoje 1,4 MPa. Naproti tomu podle žalobce nebylo prokázáno hydraulické propojení obou systémů před havárií, jiná /nižší tlaková odolnost řádně namontovaného spoje než 1,4 MPa, jakákoliv skutečnost vylučující odpovědnost žalovaného. S ohledem na tyto skutečnosti žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení.

9. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnil s napadeným rozsudkem soudu prvního stupně, jak po stránce skutkových zjištění, tak i právního posouzení. Žalobce v odvolání nepřichází s ničím novým, všechny jeho odvolací námitky byly vypořádány soudem prvního stupně. V rámci důkazního řízení bylo zcela vyvráceno tvrzení žalobce, z něhož vycházela i část znalců, podle něhož měla jednotka Fancoil 42 GW včetně všech jejích prvků pracovat s provozním tlakem až 1400 KPa, což bylo vyvráceno znaleckým posudkem [jméno FO]. [jméno FO], který uvedl, že v dokumentaci rozvodu chladu není typ spoje fyzicky předepsán, dodavatel tedy může použít spoj na daný přetlak v soustavě (600 kPa), navíc odzkoušený na 900 kPa, tedy realizací svěrného spoje neporušil technické parametry kladené na daný spoj. V době havárie byl použit svěrný spoj s hladkou trubkou a nikoliv [právnická osoba] šroubením koncipovaný dle příslušné technické zprávy a SoD na provozní tlak 0,6 MPa. Hodnota maximálního tlaku 1,4 MPa se vztahovala pouze k předmětné jednotce Fancoil 42 GW a nikoliv na použité spoje, potrubí, ventily apod., kde hodnota činila 600 kPa. Ze znaleckých závěrů znalce doc. [jméno FO]. [jméno FO] jednoznačně vyplývá, že technické parametry utahovacího momentu či maximálního tlaku 1,4 MPa dle technického listu v příloze P3 znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] jsou pro právní posouzení věci bezvýznamné. Žalovaný uvádí, že provedenými důkazy před soudem prvního stupně bylo postaveno na jisto, že v době před vznikem havárie byl provozní tlak v chladící soustavě minimálně 9 bar = 900 kPa. V podání z 24.3.2017 pak uvádí tlak 1,0 MPa. Žalobce tedy žalovaným dodaný chladící systém od počátku provozoval v rozporu se smlouvou o dílo (dále jen SoD), podle níž byl tento systém žalovaným žalobci dodán. Dle vyjádření odpovědného zaměstnance žalobce [jméno FO]. [jméno FO] z [datum] jednotka Carrier nebyla od provedení tlakové zkoušky v provozu. K napuštění nemrznoucí směsí došlo 11.2.2003. Od této chvíle byl vyvozován statický tlak 7 bar. Dne [právnická osoba].2003 byla zapojena chladící jednotka YCRM 120, tlak dosahoval 9 bar. Podle žalovaného z ničeho nevyplývá, že by se na napouštění chladícího systému jakkoliv podílel žalovaný. Ani nemohl, protože tato část díla byla ode dne 16.12.2002 řádně předána žalobci. V zápise o předání a převzetí díla z 16.12.2002 se uvádí, že provedené práce odpovídají vzájemně odsouhlasené projektové dokumentaci, včetně dodatků, technickým podmínkám a ostatním podmínkám dohodnutým v SoD a že práce jsou provedeny ve velmi dobré kvalitě. Žalobcem opakované rozdělení na trubní a funkční napojení chladícího systému je pro účely správného posouzení věci irelevantní. V řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, podle níž by se žalovaný podílel na napuštění jím dodaného chladícího systému médiem v únoru 2003. Skutečnosti, že tato činnost nebyla předmětem díla a že dílo bylo v únoru 2003 ve výlučné dispozici žalobce byly v řízení dostatečně prokázány. Z dokazování vyplynulo, že k propojení obou soustav přistoupil žalobce z důvodu energetických úspor. I z těchto důvodů soud prvního stupně konstatoval, že v průběhu celého řízení nebylo prokázáno, že by žalobce realizoval propojení chladících systémů za jakékoliv, natož pak aktivní účasti žalovaného. Z uvedeného plyne, že žalovaný nenese žádnou odpovědnost za škodu žalobce. Nelze dovodit žádné porušení právní povinnosti – smluvní ani zákonné, natož pak příčinnou souvislost mezi případným porušením povinnosti a vzniklou škodou. Naopak bylo z posudku znalce [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO] prokázáno, že odpovědnost za vnik havárie nese zpracovatel vzduchotechniky a klimatizace v řešeném projektu. Bylo-li v řízení bez jakýchkoli pochyb prokázáno, že žalobce od počátku provozoval chladící systém dodaný žalovaným v rozporu s projektovou dokumentací a smlouvou o dílo s jiným tlakem a médiem, je podle žalovaného namístě aplikace § 441 obč. zák. o spoluzavinění, resp. zavinění poškozeného. Případná odpovědnost projektanta za škodu či spoluzavinění žalobce jako poškozeného nemění nic na to, že vůči žalovanému nejsou splněny předpoklady vzniku povinnosti nahradit požadovanou škodu splněny. Závěrem soudu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce realizoval propojení chladících systémů za jakékoli, natož aktivní účasti žalovaného byla zcela vypořádána poslední skutková otázka, jež vedla odvolací soud ke zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný proto navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním vymezeném rozsahu a z pohledu uplatněných odvolacího důvodů, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je ve věci samé nedůvodné a částečně důvodné ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

11. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování k řádnému objasnění skutkového stavu a učiněné skutkové závěry i přiléhavě a logicky správně právně posoudil, dovodil-li nedůvodnost podané žaloby ve vztahu k žalovanému nároku vůči nynějšímu žalovanému v celém rozsahu, když za hlavní podstatnou příčinu havárie s ohledem na závěry jím zadaného revizního znaleckého posudku [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem] označil pochybení projektanta profese rozvodu chladu při navržení umístění vodního výměníku předmětné klimatizační jednotky přímo do technické místnosti s rozvaděči a elektronikou lékařské technologie angiolinky předmětné technické místnosti a vedle uvedené příčiny znalec za další příčinu vzniku havárie určil vadu projektové dokumentace, profese rozvodů chladu, která nebyla v rámci hydraulického propojení s centrálními rozvody chladu nemocnice vůbec koordinována. Za správný lze označit i závěr soudu prvního stupně, jenž s ohledem na učiněné závěry uvedeného znalce konstatoval, že otázku příčiny havárie spočívající v nekvalitní montáži samotného provedení spoje a konstrukčního provedení spoje lze považovat za neprokázanou.

12. Odvolací soud považuje i přes dílčí nepřesnost v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (převzetí chybného údaje o tlaku v centrální chladící soustavě o hodnotě 3,51 MPa z původního podání žalobce z 23.11.2023, který podáním ze 7.2.2024 a sdělením při pozdějším jednání před soudem prvního stupně 20.2.2024 opravil na 0,351 MPa) namítanou žalobcem v odvolání, ve zbývajícím rozsahu přesvědčivé a věcně správné. Ostatní námitky žalobce, jimiž polemizuje především se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, shledal odvolací soud nedůvodnými.

13. Pro posouzení věci bylo podstatné, že v řízení bylo dodatečným znaleckým zkoumáním revizního znalce [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO] prokázáno použití jiného, než původně znalci předpokládaného šroubovaného spoje připojovacího potrubí předmětné chladící jednotky, který byl při předmětné havárii rozpojen, nýbrž spoje svěrného s hladkou trubkou bez šroubení, u něhož není jeho hlavní charakteristikou žalující stranou tvrzený utahovací moment, ale správná pozice těsnícího okroužku. Proto zřejmě nebyl při montáži použit pracovníky firmy [právnická osoba]. momentový klíč, jak tvrdí s odkazem na informace pracovníků žalobce [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] žalobce. S ohledem na zjištění jiného typu spoje byly taktéž zpochybněny závěry k příčině havárie spočívající v uvažovaném vadně utaženém předpokládaném šroubovém spoji, které učinily předchozí znalci ([tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO]) a tyto také opodstatnily zpracování revizního posudku Doc. [jméno FO]. [jméno FO], které bylo učiněno pro přetrvávající výhrady účastníků řízení k dosud zpracovaným znaleckým posudkům, ale i s ohledem na závěry dovolacího soudu, které směřovaly k prokázání spoluzavinění na straně žalobce.

14. Znalec [jméno FO]. [jméno FO] se k otázce instalace svěrného spoje přesvědčivě vyjádřil v rámci výslechu před soudem prvního stupně dne 18.5.2021 na straně 4 protokolu, kdy k možnému řádnému nedotažení spoje uvedl, že kdyby v systému nedošlo k tlakovým rázům, tak i při nedostatečném dotažení spoje by okroužek plnil svoji těsnící funkci. Svůj závěr o tlakovém rázu, k němuž pravděpodobně došlo otevřením uzavíracích kohoutů pro větev centrálního zdroje, což způsobilo vysoký hydraulický ráz, který nárazově zapůsobil na spoje armatury umístěné v soustavě rozvodu chladu v 1. NP. dynamickým tlakem, jehož důsledkem bylo vytržení kroužku z jeho přesné pozice, jako nejpravděpodobnější příčině porušení předmětného spoje, znalec [jméno FO] dle svého výslechu přitom opřel o zjištění předchozího znalce [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], který ve svém posudku uvedl, že okroužek byl vytržen tlakem média. Vadnost kroužku v systému by se projevila kapáním, o čemž se nikdo nezmiňuje. K doplňujícímu dotazu soudu při témže jednání znalec uvedl, že bez tlakového rázu se okroužek neposune, není vyražen. Navíc bylo prokázáno, že se jednalo, jak zjistil revizní znalec [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], o spoj, který byl navržen s ohledem na obsah projektové dokumentace a smlouvy o dílo na provozní tlak 600 kPa a byl tlakovou zkouškou úspěšně odzkoušen na 900 kPa. Protokol o uvedené tlakové zkoušce tvořil dle zjištění soudu prvního stupně přílohu protokolu o předání díla žalobci ze dne 16.12.2002, v rámci něhož přítomní zástupci žalobce v písemném protokolu podpisem stvrdili, že dílo bylo předáno ve velmi dobré kvalitě, že práce odpovídají vzájemně odsouhlasené projektové dokumentaci včetně jejich dodatků, technickým podmínkám a ostatním podmínkám dohodným ve smlouvě o dílo (čl. 16. a 20.). Žádné výhrady zástupce k provedení jakosti díla ([jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO]), jakož i k obsahu protokolu o provedení tlakové zkoušky nevznesli. Je třeba vzít v potaz též prokázané časové souvislosti vzniku havárie, kdy k této došlo až po takřka dvou měsících od předání díla (žalovaným dodaná klimatizační jednotka byla do té doby jako chladícím médiem naplněna vodou), a to až v souvislosti s napouštěním chladícího média spočívající ve směsi glykolu s vodou do připojené chladící soustavy žalobce pracovníky žalobce, jelikož k havárii došlo tři dny po tomto úkonu. Nabízí se v této souvislosti otázka, proč se závada na předmětném spoji neprojevila již dříve, než došlo k funkčnímu propojení s rozvodnou žalobce, tedy obou chladících systémů, k čemuž, jak správně poznamenal soud prvního stupně, dochází až faktickou manipulací na předmětném rozdělovači ve strojovně v 1.PP pomocí příslušného kohoutu. Ačkoliv uvedená zjištění nejsou přímými důkazy o kvalitě provedeného svěrného spoje s hladkou trubkou na předmětné klimatizační jednotce, v souhrnu těchto nepřímých zjištění se jeví být zcela logickým závěr učiněný soudem prvního stupně, že žalobcem prosazovanou příčinu havárie spočívající v nekvalitní montáži samotného provedení spoje a konstrukčního provedení spoje lze za těchto okolností považovat za neprokázanou. Nelze tedy hovořit o tom, že by v této souvislosti soud vycházel z „neprokázaných skutečností“, jak opakovaně namítá žalobce.

15. V řízení taktéž bylo (oproti přesvědčení žalobce) logicky a správně prokázáno, že funkční (hydraulické) propojení soustavy chlazení instalovaného žalovaným v angiologické stanici vpuštěním chladícího média spočívajícím v směsi vody a glykolu se stávajícím systémem rozvodu chlazení žalobce, ať už šlo o lokální systém se zdrojem YORK nebo o systém centrální systém chlazení se zdrojem TRANE (podle názoru o odvolacího soudu není rozhodné, jestliže oba tyto systémy byly trubně propojeny v jeden funkční celek, byť mohly být oba systémy s ohledem na navržení rozvodny v 1. PP s uzavíratelnými přepojovacími kohouty provozovány samostatně, jak vysvětluje i v odvolání žalobce) provedl žalobce, k čemuž se ostatně i výslovně zavázal v rámci převzetí díla od žalovaného, jak dokládají i zápisy z kontrolních dnů v prosinci 2002 a zápis o předání a převzetí díla z [datum], z nichž soud prvního stupně dovodil, že k 19.12.2002 nebyl požadovaný chlad zajištěn z důvodu nezprovoznění centrálního chladícího zařízení a že [právnická osoba] zajistí vpuštění požadovaného média do rozvodny chladu v objektu I1. K datu napojení chladícího systému dodaného žalobcem na stávající chladící systém žalobce dne [datum], po němž (dva dny po napojení) došlo k předmětné havárii vytečením média do prostoru umístění angiografu, se vyjádřil [jméno FO]. [jméno FO] ve vyjádření v e-mailu obsaženém odstavci 2.12 znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] č. 90/2003. Pokud byl tedy učiněn na základě uvedených zjištění soudem prvního stupně závěr o hydraulickém propojení soustav žalobcem, nelze tomuto závěru ničemu vytknout, neboť je zcela logický a nelze souhlasit s námitkou žalobce, že vychází z neprokázané skutečnosti.

16. Nelze též v této souvislosti pominout, že uvažovaná bezprostřední příčina havárie nebyla způsobena statickým tlakem v hydraulicky propojované chladící soustavě, který žalobce tvrdí v hodnotě 7 atmosfér, tj. 7 Barů neboli 700 kPa, nýbrž s největší pravděpodobností rázem v podobě dynamického tlaku (při pohybu kapaliny), který mohl, jak znalec [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO] uvedl, i několikanásobně (byť krátkodobě) překročit hodnotu 1 000 kPa. Bylo v této souvislosti patrně chybou, jak namítl znalec [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], že žalobce (jeho odpovědní pracovníci) v souvislosti s napouštěním soustavy chladícím médiem neprovedl v rámci prevence tlakovou zkoušku takto propojené celé chladící soustavy (alespoň o tom nebyl soudu předložen žádný důkaz), při níž by se patrně mohla závada ve sporném spoji projevit a mohlo tak být zabráněno následné nekontrolované havárii po dvou dnech provozu se vznikem žalované škody. I na straně žalobce, který provozoval již předtím chladící soustavu ve svém zdravotnickém zařízení a má na toto technologické zařízení zvlášť vyčleněného pracovníka (žalobcem označený svědek [jméno FO], který má na starosti obsluhu rozvodny), lze klást preventivní nároky v souvislosti s povinností k předcházení škodám.

17. Tyto preventivní nároky tudíž nelze klást pouze na žalovaného, jak žalobce namítl v rámci podaného odvolání v souvislosti s jeho povinností zhotovitele informovat objednatele o vadách projektu s odkazem na § 551 obch. zák., zakládající v případě nesplnění odpovědnost zhotovitele za vady, jestliže mohl tuto nevhodnost projektu zjistit. K tomu dlužno dodat, že žalobcem tvrzená vědomost zúčastněných stran od samého počátku realizace díla o skutečnosti, že chladící systém bude provozován propojením s centrálním chladícím systémem při tlaku 1000 kPa, nebyla v řízení žalobcem prokázána, když k tomuto tvrzení žalobce nepředložil soudu žádný odpovídající důkaz. Nelze tedy žalovanému přičíst ve smyslu citovaného ustanovení k tíži, že neuvědomil žalobce o nevhodnosti projektu (který byl přitom předtím žalobcem schválen) s ohledem na jím předpokládaný provozní tlak chladícího systému do 600 kPa, neměl-li povědomí o existenci vyššího tlaku v centrálním chladícím systému.

18. Pokud žalobce rozporoval nepodjatost znalce [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO] pro zpracování předmětného posudku, znalec se k námitkám uplatněným žalobcem podrobně vyjádřil v písemném vyjádření ze dne 28.11.2019, v němž přesvědčivě vysvětlil svůj vztah k žalobci i k žalovanému z minulosti v rámci projektů z oboru vzduchotechniky, které s oběma řešil a logicky přesvědčivě vyložil důvody, proč není na žádné ze stran sporu závislý a nepovažuje se podjatým či ovlivněným ve věci. Stejné námitky, které žalobce zopakoval v odvolání, ani odvolací soud nepovažuje důvodnými pro zpochybnění věrohodnosti závěrů uvedeného znalce.

19. Namítal-li žalobce, že soud prvního stupně měl ze zápisů ze stavebního deníku, které předložil soudu k důkazu, dovodit, že propojení jím realizované chladící soustavy protažením rozvodů z 1. NP do stávající rozvodny v 1. PP realizoval žalovaný, toto zjištění, stejně jak konstatoval soud prvního stupně, za situace, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že při hydraulickém zprovoznění žalovaným dodaného systému chlazení v rámci chladící soustavy žalobce pod vyšším tlakem než 0,6 MPa a s jiným médiem po jeho předání žalobci žalovaným nebyla prokázána žádná účast či spoluúčast žalovaného na realizaci takového provozu, je i v případě, že by se prokázalo, že toto realizoval žalovaný, již bez právního významu, neboť nemá nic společného s následným hydraulickým propojením ze strany žalobce, němuž došlo až více než dva měsíce po předání díla.

20. Taktéž argumentace žalobce, že dle technického listu výrobce Fancoilu 42 GW mělo být napojení potrubí schopné odolat provoznímu tlaku 1,4 MPa, byla v řízení před soudem prvního stupně přesvědčivě vyvrácena s ohledem na závěry znalce [jméno FO]. [jméno FO]. V podrobnostech lze odkázat na důvody, které k vyvrácení této námitky snesl soud prvního stupně v bodě 29. a 30 odůvodnění jeho rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje a které i přiléhavě vyvrací odvolací námitku žalobce, podle níž jestliže na vodní straně soustavy je připuštěna maximální hodnota tlaku v uvedené veličině 1400 kPa, je zapotřebí, aby i nejslabší článek soustavy odolal takto uvedenému tlaku.

21. Námital-li žalobce neprovedení některých žalobcem navržených důkazů soudem prvního stupně, ani odvolací soud neshledal důvody těmto návrhům vyhovět. Pokud jde o místní šetření, toto by s odstupem více než 22 let od vzniku havárie nepochybně postrádalo smyslu, kdy nelze předpokládat, že situace na místě samém již bude odpovídat stavu v době havárie. Místní šetření za přítomnosti zástupce žalobce přitom na místě samém prováděl znalec [tituly před jménem]. [jméno FO]. [jméno FO], jak vyplývá z obsahu jeho znaleckého posudku a v něm pořízené fotodokumentace. Taktéž výslechy svědků – pracovníka obsluhy rozvodny [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO], který zastupoval žalobce v rámci realizace předmětného díla žalovaným, by velmi pravděpodobně s odstupem dlouhé doby od havárie, jakož i s ohledem na vztah těchto osob k žalobci neměly relevantní důkazní hodnotu, a proto by jejich provedení v nynější fázi řízení bylo i neúčelné.

22. Odvolací soud je tedy s ohledem na uvedené po nyní proběhlém odvolacím řízení přesvědčen, že soud prvního stupně zcela správně a vyčerpávajícím způsobem vyvrátil v řízení veškeré námitky žalobce, jeho skutková zjištění k projektované hodnotě tlaku v chladícím systému, kterou žalobce k předání chladícího systému žalobci a k realizaci hydraulického propojení chladícího systému se stávajícím rozvodem chladu žalobce v prostorách jeho nemocničního zařízení bez účasti žalovaného tvoří uzavřený řetězec, mající oporu v provedených důkazech a právní závěry, na základě nichž přikročil k opětovnému zamítnutí žaloby obstojí s ohledem na jím doplněné dokazování i ve světle předchozího závazného právního názoru dovolacího, jakož i odvolacího soudu. Odvolací soud v nynějším odvolacím řízení neshledal ve skutkových zjištěních a závěrech soudu prvního stupně učiněných v jeho posledním rozsudku žádná zásadní pochybení (nepřezkoumatelnost), které mu vytknul v předchozím svém kasačním rozhodnutí.

23. S ohledem na skutková zjištění a logické a přesvědčivé právní závěry soudu prvního stupně učiněné v nyní přezkoumávaném rozsudku týkající se neprokázání kumulativního základního předpokladu odpovědnosti žalovaného za škodu spočívající v porušení právní povinnosti pro splnění realizace díla dle smlouvy o dílo a schválené projektové dokumentace bez prokázání vadného spoje žalovaným dodané chladící technologie (§ 373 obch. zák.) a neprokázanou účast žalobce na funkčním propojení chladících soustav, jakož i s ohledem na závěr o provozování žalovaným dodaného chladícího systému žalobcem po předání díla v rozporu s podmínkami smlouvy o dílo a projektové dokumentace pod jiným (vyšším než předpokládaným) tlakem a za použití jiného média (§ 382 obch. zák.), pak již logicky nebylo nutné se zabývat všemi ostatními otázkami, které byly uloženy soudu prvního stupně k řešení v rámci závazného právního názoru odvolacího soudu (otázka kdo a kdy fyzicky, tj. trubně, propojil obě soustavy, otázka míry spoluzavinění žalobce na vzniklé havárii atd.), taktéž nebylo potřeba zkoumat ostatní předpoklady za škodu a k tomu provádět příslušné dokazování.

24. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soud prvního stupně ve výroku I. ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil.

25. Pokud jde o náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, odvolací soud se rozhodl aplikovat § 150 o. s. ř., kdy v daném případě dovodil shodné mimořádné okolnosti, jako již v minulosti učinil odvolací soud v rozsudku ze dne 17.5.2017, č.j. 44 Co 204/2016-727 ve vztahu mezi žalobcem a původními žalovanými 2) a 3) a dále i s ohledem na celý průběh řízení a vývoj dokazování ohledně zkoumání původně zvažované hlavní příčiny vzniku škody spočívající v nekvalitně provedeném spoji předmětného chladícího systému, která byla přičítána žalovanému 1., nynějšímu jedinému zbylému žalovanému, a která se s ohledem na další v řízení provedené dokazování nakonec neprokázala a naopak bylo zjištěno, že odpovědnost za škodu případně nese namísto žalovaného původní žalovaný 2). Pokud žalovaný poukazoval na svoji aktuálně nepříznivou ekonomickou situaci, tuto námitku odvolací soud na základě šetření, které učinil k majetkovým poměrům žalobce z obchodního rejstříku, neakceptoval. Odvolací soud provedeným šetřením jistil, že oproti době, kdy bylo zahájeno řízení se z žalobce postupně vyčlenil řetězec několika dalších firem ([právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba].), které společně v souhrnu tvoří koncern nemalé majetkové hodnoty v řádu stovek milionů korun českých, s ročním obratem přesahujícím miliardu korun českých a s rozsáhlými obchodními aktivitami v oblasti investiční výstavby ovládaný z pohledu funkcí ve statutárních orgánech a společníků týmiž osobami, jak se podává z výročních zpráv založených ve sbírce listin. Dospěl tudíž k závěru, že námitku žalovaného o jeho nepříznivých majetkových poměrech s ohledem na hodnotný konglomerát ekonomicky aktivních obchodních korporací, jehož je součástí, nelze považovat za věrohodnou. S ohledem na uvedené okolnosti tedy považuje odvolací soud za spravedlivé, aby si, byť ve výsledku procesně úspěšný, žalovaný nesl náklady ze svého, neboť mu to jeho širší majetkové poměry koncernu, jehož je součástí, v dostatečné míře umožňují, a proto mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, a to jak v celém předchozím řízení před soudem prvního stupně, odvolacím a dovolacím soudem (výrok II. rozsudku), jakož tak i v nynějším odvolacím řízení (samostatný výrok III. tohoto rozsudku).

26. Pokud jde o náklady státu, spočívající v nákladech znalečného, o nichž soud prvního stupně rozhodl výrokem III. (částka 66 577,50 Kč), v tomto případě odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně spolu s výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé ve výroku I. rozsudku potvrdil, a to s ohledem na procesní výsledek sporu, v rámci něhož byl žalobce zcela neúspěšný. Odvolací soud důvody pro neuložení úhrady nákladů státu žalobci prostřednictvím aplikace § 150 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst.1 o. s. ř. v daném případě neshledal i přesto, že žalobce byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4.3.2005, č.j. 19 Cm 35/2004-50, osvobozen od placení soudních poplatků, neboť má za to, že náklady státu nejsou s ohledem na předpokládanou ekonomickou sílu žalobce, který je příspěvkovou organizací státu velkého rozsahu (oproti hodnotě předmětu sporu), svojí výší natolik významné, aby jejich úhradou byla ohrožena činnost žalobce při poskytování jeho zdravotnických služeb.

27. Potvrzení výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně o vrácení zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 3 000 Kč žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku pak vyplývá z procesního úspěchu žalovaného ve sporu.

Poučení