17 Co 183/2023 - 657

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Čipery a soudců Mgr. Tomáše Šintáka a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [jméno FO] sídlem [adresa] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] za účasti vedlejších účastníků na straně žalované: [právnická osoba] IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupené advokátkou [jméno FO] sídlem [adresa] [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] o náhradu škody s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. června 2023 č. j. 30 C 223/2021-534 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje v části výroku I, jíž bylo žalované uloženo, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci 2 904 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 904 Kč za dobu od 27. 8. 2021 do zaplacení.

II. V části výroku I, jíž bylo žalované uloženo, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci 32 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 605 Kč za dobu od 27. 8. 2021 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastníci na její straně jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení před okresním soudem ve výši 30 263,30 Kč.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 3 313,90 Kč.

V. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníku [právnická osoba] k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 5 859,70 Kč.

VI. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem [právnická osoba] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci částku 72 213 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 27. 8. 2021 do zaplacení (výrok I), a žalovanou a vedlejší účastníky dále zavázal, aby žalobci ve stejné lhůtě k rukám jeho zástupkyně společně a nerozdílně nahradili náklady řízení ve výši 194 389,50 Kč (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně vyložil, že žalobce se žalobou podanou dne [datum] 2021 v řízení domáhal náhrady majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Ten spočíval v nepřiměřené délce správního řízení o odstranění nedovoleně umístěné pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace (§ 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) a v něm obsaženého řízení o předběžné otázce o určení právní povahy cesty (§ 142 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu), vedeného nejprve Městským úřadem [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], následně Městským úřadem [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a nakonec Městským úřadem [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] Řízení bylo zahájeno [datum] 2014, ke dni zahájení soudního řízení bylo pravomocně ukončeno [datum] 2020. Žalobce před podáním žaloby dne [datum] 2021 uplatnil v souladu s příslušnými ustanovením zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), nárok na náhradu újmy u Ministerstva dopravy jakožto příslušného úřadu, to však požadavek odmítlo s tím, že pro přiznání náhrady nejsou splněny zákonné podmínky.

3. Žalobce původně uplatnil zaplacení částky 170 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu (§ 31a zákona č. 82/1998 Sb.) a částky 123 029 Kč jako škody vzniklé vynaložením nákladů na nápravu nesprávného úředního postupu (§ 31 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb.). Ve správním řízení žalobce zastupovala advokátka [jméno FO] na základě plné moci ze dne [datum] 2013, která mu poskytla jednotlivé právní služby, jež jsou podrobně vyjmenovány v žalobě a dále v podání z [datum] 2022. Žalobce v průběhu řízení rozsah uplatněných úkonů právní služby se souhlasem okresního soudu upravoval a omezoval, rozšířil i požadavek na výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu na částku 225 000 Kč. Nárok na nemajetkovou újmu v uvedené částce přiznal okresní soud žalobci částečným rozsudkem ze dne [datum] 2022 č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum] 2023. Ve vztahu k uplatněné majetkové újmě zůstal nakonec předmětem řízení (po připuštění změn žaloby a po částečném zastavení řízení) požadavek na zaplacení částky 72 213 Kč s příslušenstvím jakožto odměny a náhrady hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem 44 úkonů právní služby, které jsou vyjmenovány v odstavci 22 odůvodnění rozsudku okresního soudu.

4. Žalovaná se v řízení bránila především tvrzením, že nepřiměřená délka řízení může poškozenému způsobit pouze nemajetkovou újmu. U nákladů řízení lze o náhradě uvažovat jen tehdy, byly-li vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu. Žalobcem uplatněné náklady však vznikly v důsledku žalobcovy účasti ve správním řízení a nikoli z důvodu nápravy nesprávného úředního postupu. Žalobci proto lze přiznat nárok na náhradu nákladů toliko v souvislosti s jednotlivými konkrétními průtahy ve správním řízení. K vypořádání nákladů řízení má sloužit samotné řízení, v němž tyto náklady vznikly, jejich náhrady se nelze domáhat z titulu náhrady škody. Žalovaná dále poukázala na to, že ohledně úkonů právní služby uplatněných až po zahájení řízení v podáních z [datum] 2022 a z [datum] 2022 vůbec neproběhlo předběžné projednání nároku jakožto podmínka pro odškodnění stanovená zákonem č. 82/1998 Sb. Žalovaná se pak podrobně vyjádřila i k jednotlivým uplatněným úkonům právní služby a dovozovala, že se nejednalo o úkony směřující k nápravě nesprávného úředního postupu. Namítla rovněž promlčení žalobou uplatněného nároku. Oba vedlejší účastníci podpořili žalovanou v její procesní obraně na základě v podstatě shodných argumentů a rovněž navrhli zamítnutí žaloby.

5. Okresní soud na základě provedeného dokazování, kdy měl k dispozici správní spisy a další žalobcem předložené listiny, dospěl k závěru, že veškeré úkony tvořící nyní předmět řízení, byly žalobcovou advokátkou vykonány.

6. V rámci právního posouzení věci se předně zabýval otázkou, zda je žalobou uplatněný nárok na náhradu majetkové škody promlčen. Připomněl, že na základě ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Dle jeho názoru nelze po žalobci spravedlivě žádat, aby v průběhu správního řízení rozlišoval, které úkony a náklady budou následně vyhodnoceny jako směřující k nápravě nesprávného úředního postupu. Žalobce to v době učinění určitého úkonu právní služby předvídat nemohl, nemohl mít ani povědomí o výši škody, která se odvíjí od nákladů na daný úkon právní služby. Teprve po skončení správního řízení se žalobce mohl dozvědět to, že pouze část z vykonaných úkonů odpovídala standardnímu průběhu správního řízení a že nezanedbatelné množství úkonů nemuselo být učiněno nebýt průtahů a nadměrné délky správního řízení. Běh promlčecí lhůty mohl tedy objektivně započít nejdříve okamžikem pravomocného skončení správního řízení. Námitka promlčení proto důvodná být nemůže.

7. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci má ústavněprávní základ (článek 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a že stát za škodu v důsledku nesprávného úředního postupu v daném případě odpovídá dle ustanovení § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb.

8. V projednávaném případě z výsledku dokazování vyplynulo, že ve správním řízení docházelo k zásadnímu pochybení ze strany orgánů veřejné moci. V okamžiku, kdy se příslušný správní orgán od účastníků dozvěděl o neoprávněném umístění pevné překážky zasahující do pozemní komunikace, bylo jeho povinností co nejrychleji zajistit obnovení přístupu k nemovitostem žalobce i dalších účastníků tak, aby újma na jejich straně nebyla nadále navyšována. Správní orgán nebyl oprávněn v tomto ohledu vyčkávat do nabytí právní moci rozhodnutí o odstranění překážky. Správní orgán v zákonné lhůtě řádně nerozhodl o povaze sporné cesty ani o odstranění nedovolené překážky z této cesty. Příslušné správní orgány činily v předmětném správním řízení mnohá a opakovaná pochybení, vydávaly konečná rozhodnutí po uplynutí zákonných lhůt, ba dokonce i lhůt dodatečně závazně určených nadřízeným správním orgánem, nerespektovaly právní názor veřejného ochránce práv, nezabývaly se dostatečně podjatostí pověřených úředních osob, nezajistily po dobu několika let výkon pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o předběžném opatření, vydávaly meritorní správní rozhodnutí věcně rozporné s platným právním řádem (a to i přes poučení nadřízeného správního orgánu), neřídily se procesními povinnostmi odpovídajícími danému druhu řízení, aktivně chránily nelegální stav vytvořený svévolí fyzické osoby.

9. Žalobce se ve správním řízení nechal zastupovat advokátkou a v návaznosti na nesprávný úřední postup správních orgánů musel vynaložit náklady na právní služby nejen na standardní zastoupení účastníka správního řízení, ale také na svou obranu před pochybeními správních orgánů. A právě náklady směřující k nápravě nesprávného úředního postupu, respektive náklady, které by při dodržení správného úředního postupu nevznikly, představují dle okresního soudu škodu ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., kterou je žalovaná povinna žalobci nahradit. Okresní soud shledal, že veškeré úkony, za něž v době vydání napadeného rozsudku žalobce uplatňoval náhradu, souvisely s nesprávným úředním postupem správních orgánů. Odmítl v této souvislosti obranu žalované, neboť dle jeho mínění nárok na náhradu škody nemůže být omezen pouze hlediskem směřování k odstranění průtahů. Takový výklad by byl v rozporu s účelem právní úpravy, tedy minimalizací následků nesprávného úředního postupu. U žádného z uplatněných úkonů neshledal okresní soud samoúčelnost či zjevnou nadbytečnost. Okresní soud zdůraznil, že se žalobce původně domáhal odškodnění všech nákladů vynaložených ve správním řízení. Po daném poučení, že je vyloučeno, aby všechny úkony účelně směřovaly k nápravě nesprávného úředního postupu, omezil žalobce svůj požadavek pouze na 44 úkonů z původně žádaných 78. Takové omezení pokládal okresní soud za odpovídající délce správního řízení a množství pochybení správních orgánů. Okresní soud připomněl, že žalobce původně zahrnul do svého nároku náklady za 22 právních porad, následně je omezil na polovinu. Uskutečnění dvou až čtyř porad za rok nepovažoval za excesivní. Za důvodný shledal i podnět veřejné ochránkyni práv. Byť tato nemá pravomoc vstupovat do probíhajících řízení a nahrazovat činnost správních orgánů, její zjištění jsou důležitým signálem o pochybeních správních orgánů vedoucím k odstranění nesprávného úředního postupu.

10. Za překážku přiznání nároku v žalované výši nepokládal okresní soud okolnost, že část nároku uplatněná ve změnách žaloby nebyla u žalované předběžně uplatněna. Žalovaná totiž své negativní stanovisko k náhradě újmy výslovně a jednoznačně vyjádřila již před zahájením řízení. Trvat na předběžném projednání nároku tedy není na místě.

11. Okresní soud tak uzavřel, že žalobce má právo na náhradu majetkové újmy představované vynaloženými náklady na právní zastoupení, a to v podobě odměny za zastupování a paušální náhrady výdajů za celkem 44 úkonů právní služby v částce 61 468 Kč (22 úkonů po 1 000 Kč, 19 úkonů po 500 Kč, dva úkony po 1 500 Kč a 1 úkon za 3 100 Kč, hotové výdaje po 300 Kč za úkon, DPH ve výši 10 668 Kč) a dále náhrady cestovních výdajů ke třem místním ohledáním v celkové částce 10 745 Kč, celkem tedy ve výši 72 213 Kč. Důvodným shledal i nárok na zákonný úrok z prodlení, když počátek prodlení odvíjel od uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku.

12. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud ustanovením § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Zdůraznil, že výsledkem řízení je vyhovění požadavku žalobce na náhradu nemajetkové i majetkové újmy a že důvodem změn žaloby byla předestřená úvaha soudu o způsobu určování výše náhrady majetkové škody. Žalobci proto přiznal náhradu nákladů v plném rozsahu. Výši tarifní hodnoty sporu pak odvíjel od součtu žalobci přiznaných částek 225 000 Kč a 72 213 Kč. Nepřehlédl, že výše předmětu řízení se v jeho průběhu vyvíjela. Změny však pokládal za natolik nepatrné, že zůstaly bez vlivu na sazbu odměny za úkon právní služby.

13. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž okresnímu soudu vytkla, že jeho rozsudek je založen na nesprávném právním posouzení věci. Vyjádřila své mínění, že okresní soud ignoruje právní úpravu odpovědnosti státu za škodu. Z ustanovení § 31 zákona č. 82/1998 Sb. jednoznačně vyplývá, že zákonná úprava umožňuje odškodnit pouze takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu. Nepostačí tedy, pokud jsou náklady vynaloženy jen v souvislosti s nesprávným úředním postupem. Názor okresního soudu, že lze nahradit náklady, které by při dodržení správného úředního postupu nevznikly, je tedy mylný. Okresní soud v důsledku tohoto názoru rezignoval na posouzení podmínek odpovědnosti u každého z uplatněných úkonů právní služby, a spokojil se s obecnou úvahou, že přibližně 60 % provedených úkonů bylo vynaloženo k nápravě nesprávného úředního postupu. Zde soud prvního stupně ignoruje judikaturu Nejvyššího soudu, která se s ohledem na účel odškodnění újmy z nepřiměřené délky řízení ustálila na tom, že z titulu nepřiměřené délky řízení lze odškodňovat pouze nemajetkovou újmu v podobě nejistoty z výsledku řízení, nikoliv škodu majetkovou. Okresní soud svým výkladem nepřípustně rozšířil a modifikoval zákonné podmínky odpovědnosti státu za škodu. Považoval-li ustanovení § 31 zákona č. 82/1998 Sb. za neústavní, měl tuto otázku předložit Ústavnímu soudu. Žalovaná dále zdůraznila, že za situace, kdy jsou žalobcem jakožto škoda požadovány pouze náklady vynaložené ve správním řízení, je třeba mít na zřeteli, že správní orgán ve správním řízení vykonává činnosti směřující k vydání rozhodnutí (shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností, jejich právní posouzení). Odpovědnost státu tak lze zvažovat pouze z titulu nezákonného rozhodnutí, nikoliv z titulu nesprávného úředního postupu. Nezákonným rozhodnutím ovšem dle ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb. není každé rozhodnutí, které bylo zrušeno, nýbrž jen to, které bylo zrušeno jakožto pravomocné nebo předběžně vykonatelné. Odpovědnost státu za škodu je tedy omezená a nelze ji vykládat tak, jak učinil okresní soud, tedy z pohledu až zpětně hodnoceného ideálního postupu a bezvadné rozhodovací činnosti zúčastněných orgánů. Žalovaná poukázala na již dříve učiněné vyjádření, dle kterého většina požadovaných nákladů řízení nesplňuje zákonné podmínky pro jejich přiznání. Např. úkony představované poradami s klienty nemohou přímo vést k odstranění jakéhokoliv nesprávného úředního postupu. Obdobně tvrdí-li žalobce, že nařízené místní šetření bylo nadbytečné, pak nelze účast jeho zástupkyně při tomto úkonu, stejně jako související cestovní výdaje považovat za úkon přímo směřující k nápravě tohoto postupu. Totéž platí o námitce podjatosti v situaci, kdy podjatost nebyla zjištěna, či o odvolání proti rozhodnutí, kdy lze o odpovědnosti státu uvažovat pouze z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalovaná rovněž nesouhlasí se závěry okresního soudu vyslovenými ve vztahu k promlčení. Okamžik pravomocného skončení řízení je pro počátek běhu promlčecí lhůty určující pouze u nároků na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Okresní soud sice správně poukázal na ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nicméně jeho úvahám, na nichž zakládá výklad uvedeného ustanovení, žalovaná nerozumí. Lze se domnívat, že tyto úvahy vycházejí z nepřípustně extenzivního výkladu podmínek odpovědnosti státu, kdy až po skončení řízení mohlo být vyhodnoceno, že na odstranění nesprávného úředního postupu bylo vynaloženo 60 % v řízení provedených úkonů, a to i těch, které proti němu nebrojily. Nelze dospět závěru, že o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, se žalobce mohl dozvědět až po pravomocném skončení řízení. Z logiky věci totiž platí, že pokud má určitý úkon směřovat k nápravě nesprávného úředního postupu, pak musí ten, kdo jej činí, vědět, proč jej činí. Odměna za zastupování se pro účely odškodňování určuje dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada tedy není založena na principu skutečné škody a nezáleží, kolik a kdy zaplatí poškozený svému advokátovi. Dle žalované tedy běh promlčecí lhůty započal bezprostředně poté, co byl každý jednotlivý úkon učiněn. Na rozdíl od nároku na kompenzaci nemajetkové újmy je tak nutno počátek běhu promlčecí lhůty zkoumat u každého z dílčích nároků zvlášť. Žalovaná je proto přesvědčena, že převážná část uplatněných nároků je promlčena. Současně má za to, že námitka promlčení vznesená státem není obecně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná taktéž v odvolání vytýká okresnímu soudu nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení. Tarifní hodnota věci nebyla stanovena správně. V řízení o přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu se za tarifní hodnotu věci nepovažuje skutečně přiznaná částka, ale jen 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Okresní soud rovněž nereflektoval, že žalobce vzal žalobu co do částky 68 966 Kč zpět. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že se žaloba zamítá, a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Vedlejší účastník [právnická osoba] se ve vyjádření k odvolání ztotožnilo s argumenty žalované přednesenými v podaném odvolání. [právnická osoba] se k odvolání nevyjádřilo.

15. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaná v odvolání toliko opakuje své argumenty přednesené již v prvostupňovém řízení, které byly okresním soudem náležitě vyvráceny. Žalobce prokázal, že správní orgány ve správním řízení učinily mnohá a opakovaná pochybení. Jednalo se o nesprávný úřední postup, a proto má žalobce právo na náhradu způsobené škody. Připomíná, jak je nesprávný úřední postup v judikatuře definován. Pokud by se měl prosadit výklad zaujatý žalovanou, bylo by pro poškozené odškodnění nedosažitelným cílem. Došlo by tak k omezení ústavně garantovaného práva dle čl. 36 odst. 3 Listiny, ba dokonce rovnosti omezení základních práv dle čl. 4 odst. 3 Listiny. Následkem by pak bylo porušení samotné podstaty daného práva. Žalobce je přesvědčen, že mezi vynaloženými náklady a nesprávným úředním postupem je dána příčinná souvislost. Pokud by totiž správní orgán vedl řízení řádně, nevyvstala by potřeba nepřetržité procesní obrany žalobce, která byla logickým vyústěním jeho dlouhodobé šikany ze strany správních orgánů, vyznačující se bezohledností, jež se neslučovala s obecnými právními ani správními principy. Žalobce je rovněž přesvědčen, že nelze uvažovat o promlčení nároku ve vztahu k jakémukoliv z úkonů právní služby, protože i takový závěr by byl v rozporu s ústavními principy. Zmiňuje v této souvislosti i aspekt dobrých mravů. Žalobce v době činění daného úkonu nemohl vědět, zda je správní řízení stiženo vadou ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ani jaká bude výše vzniklé škody, tedy náklad na úkon právní služby. Škoda mu nevznikla již v tomto okamžiku, ale až zaplacením odměny právní zástupkyni. Okamžikem zahájení běhu promlčecí doby tak může být objektivně a jednoznačně nejdříve okamžik pravomocného skončení předmětného správního řízení. Okresní soud dle žalobce vyřešil správně i otázku nedostatku předběžného uplatnění části nároku. Názor žalované představuje přepjatý formalismus v situaci, kdy jeho nárok jako celek popřela. Žalobce uzavřel, že okresní soud rozhodl ve všech výrocích napadeného rozsudku správně, a navrhl, aby odvolání žalované bylo zamítnuto.

16. O odvolání žalované rozhodl Krajský soud v [adresa] původně rozsudkem ze dne [datum] 2024 č. j. [spisová značka] tak, že rozsudek okresního soudu částečně potvrdil a částečně změnil. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen v části výroku I, jíž bylo žalované uloženo, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci 12 221 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 171 Kč za dobu od 27. 8. 2021 do zaplacení, z částky 3 872 Kč za dobu od 29. 7. 2022 do zaplacení a z částky 2 178 Kč za dobu od 4. 11. 2022 do zaplacení (výrok I rozsudku krajského soudu). V části výroku I, jíž bylo žalované uloženo, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci 59 992 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 59 992 Kč za dobu od 27. 8. 2021 do zaplacení, z částky 3 872 Kč za dobu od 27. 8. 2021 do 28. 7. 2022 a z částky 2 178 Kč za dobu od 27. 8. 2021 do 3. 11. 2022, byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok II rozsudku krajského soudu). Výroky pod body III až VI rozhodl krajský soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

17. V odůvodnění tohoto rozsudku z [datum] 2024 krajský soud především vyložil, že pokládá odvolání za přípustné (§ 201 o. s. ř.), podané oprávněnou osobou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) a důvodné.

18. Odvolací soud předně zjistil, že řízení před okresním soudem nebylo postiženou žádnou zmatečnostní ani jinou podstatnou procesní vadou, která by mohla mít vliv na správnost rozsudku. Procesní vadu by mohla představovat ta okolnost, že část nároku, o kterém okresní soud rozhodoval, nebyla předběžně uplatněna u žalované postupem dle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V judikatuře panuje shoda v tom, že nedostatek předběžného uplatnění nároku představuje nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit postupem dle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum] 2009 sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2010). Současně však Nejvyšší soud již dovodil, že předběžné projednání nároku na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci u ústředního orgánu státu se výjimečně nevyžaduje, jestliže buď nárok uplatněný u soudu přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání v situaci, kdy žalovaná dala jasně najevo, že jej vůbec uspokojit nehodlá, anebo když soud prvního stupně nesplnění této podmínky řízení včas nerozpoznal, žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena úřadu, u něhož měl být nárok předběžně projednán, uplynula lhůta šesti měsíců, v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen, a příslušný úřad dal najevo, že jej uspokojit nehodlá. (srov. rozsudek z [datum] 2016 sp. zn. [spisová značka]). Právě o tento případ jde v projednávané věci. Žalobce u žalované předběžně neuplatnil náklady související s úkony, které byly uvedeny v jeho podáních z [datum] 2022 a [datum] 2022. Tato podání, jimiž byla rozšířena žaloba, byla žalované doručena [datum] 2022 a [datum] 2022. Žalovaná tyto další nároky v šestiměsíční lhůtě neuspokojila, naopak v řízení navrhla, aby byly tyto požadavky zamítnuty. Rozhodl-li tedy okresní soud o celém nároku i v situaci, že jeho část předběžně uplatněna nebyla, nejde o vadu řízení, která by měla být důvodem pro (částečné) zrušení odvoláním napadeného rozsudku.

19. Krajský soud dále dospěl k závěru, že soud prvního stupně v potřebném rozsahu provedl dokazování, provedené důkazy náležitě vyhodnotil a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se krajský soud plně ztotožňuje. Ostatně proti skutkovým zjištěním okresního soudu žalovaná v odvolání ničeho nenamítala.

20. Při právním posouzení věci okresní soud dle názoru krajského soudu správně vycházel z právní úpravy zahrnuté v zákoně č. 82/1998 Sb. a vyložil též náležitě obecné předpoklady odpovědnosti státu za újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu. Správně též dovodil, že žalobou uplatněný nárok má základ v ustanovení § 31 zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého - náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1); - náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2); - náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odst. 3).

21. Výklad ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., který podal okresní soud v odvoláním napadeném rozsudku, však odvolací soud za přiléhavý nepokládal. Naopak přisvědčil žalované odvolatelce v tom, že uvedený výklad je nepřiměřeně extenzivní a neodpovídá znění daného zákonného ustanovení. Argumentaci žalované přednesenou v odvolání pokládal krajský soud za správnou. Považoval v této souvislosti za potřebné zdůraznit, že zákon skutečně za škodu nepokládá veškeré náklady, které účastník vynaložil v řízení, jež bylo stiženo nesprávným úředním postupem příslušného orgánu veřejné moci. Je nutno předeslat, že mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vynaložením nákladů není dána příčinná souvislost. Příčinná souvislost je totiž přetržena rozhodnutím účastníka, který náklady vynakládá. Vynaložení nákladů je vždy zapříčiněno rozhodnutím takové osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum] 2014 sp. zn. [spisová značka]). Ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. tedy – oproti mínění žalobce a okresního soudu – představuje rozšíření odpovědnosti státu. Nebýt tohoto ustanovení, muselo by se uplatnit obecné pravidlo vyplývající z § 2918 o. z. a danou škodu by nesl účastník, který náklady vynaložil (srov. též stanovisko Nejvyššího soudu z [datum] 2016 sp. zn. [spisová značka]. Současně platí, že náklady, které mají být nahrazeny, musí být vynaloženy přímo na nápravu nesprávného úředního postupu. Nelze proto považovat za správný závěr okresního soudu, který výši nároku odvozoval od porovnání nákladů, které žalobce v daném správním řízení skutečně vynaložil s náklady, které by byly potřebné ve správním řízení nezatíženém nesprávným úředním postupem. Pro závěr, zda náklady představují škodu ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., je tedy nezbytné posoudit, zda každý jednotlivý úkon směřoval k nápravě nesprávného úředního postupu, tedy v projednávaném případě k odstranění průtahů v řízení a nepřiměřené délky správního řízení. Žalovaná správně poukazuje na to, že za takový náklad nelze uznat odměnu za úkon, který souvisí se samotnou činností orgánu veřejné moci ve správním řízení při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, při provádění dokazování, při právním posouzení a při vydání rozhodnutí. I když může jít o činnost neúčelnou, nehospodárnou či nesprávnou, nejedná se o nesprávný úřední postup dle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Případná odpovědnost státu může být zvažována jen z pohledu odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, která však není předmětem tohoto řízení.

22. Se shora popsaným nesprávným výkladem ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., který zaujal okresní soud, pak zjevně souvisí i jeho úvahy o počátku běhu promlčecí lhůty. Okresní soud sice správně dovodil, že daná otázka se řídí ustanovením věty prvé § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.: Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Výklad, že promlčecí lhůta nemůže začít běžet dříve než se skončením řízení, které bylo postiženo nesprávným úředním postupem, však za přiléhavý považovat nelze. Je možno připustit, že tento výklad by měl svou vnitřní logiku tehdy, pokud by platily závěry okresního soudu týkající se toho, které náklady je možné považovat za škodu. Jak však bylo vyloženo výše, tyto závěry nejsou správné a neodpovídají platné právní úpravě. V kontextu zákonné úpravy ustanovení § 31 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je třeba za správnou pokládat argumentaci žalované podanou v odvolání. Je-li škodou pouze účelně vynaložený náklad na nápravu nesprávného úředního postupu, pak pro počátek běhu promlčecí lhůty je určující právě okamžik, kdy je daný úkon činěn. Činí-li účastník úkon směřující k nápravě nesprávného úředního postupu, pak takové jednání v sobě zahrnuje vědomost o vzniku škody i o tom, kdo za škodu odpovídá. Vědomost o odpovědné osobě je založena na znalosti správního orgánu, který dané správní řízení vedl. Ta byla na straně žalobce splněna. Pro vznik škody představované náklady na právní zastoupení je podstatné, že její výše se neodvíjí od skutečně zaplacené ceny právních služeb, ale je závislá na zvláštním právním předpise o mimosmluvní odměně, tedy vyhlášce č. 177/1996 Sb. Důležité je dále i to, že občanský zákoník definuje škodu jako újmu na jmění (§ 2894 odst. 1 o. z.), nikoli jako újmu na majetku. Jměním se rozumí souhrn majetku osoby a jejích dluhů (§ 495 o. z.), a proto skutečná škoda spočívá i ve vzniku dluhu. Poškozenému tedy škoda vzniká nikoli až úhradou za poskytnutou právní službu, ale již se vznikem povinnosti za poskytnutou službu zaplatit, tedy bezprostředně po poskytnutí právní služby. Tato okolnost se nutně musí promítnout i do běhu promlčecí lhůty ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Poškozený se tedy o škodě dozvídá nikoli až při zmenšení majetku (tj. při zaplacení dluhu), nýbrž již při vzniku samotného dluhu. Promlčení je tedy nutno posoudit u každého dílčího nároku zvlášť, a to v závislosti na tom, kdy byl daný úkon právní služby zakládající nárok na náhradu škody uskutečněn.

23. Pro posouzení promlčení je v případě části nároku uplatněného v samotné žalobě podstatné, že tato část nároku byla předběžně uplatněna u žalované dne [datum] 2021 a doplňujícím podáním dne [datum] 2021 a soudní řízení bylo zahájeno dne [datum] 2021 poté, co žalovaná vyjádřením ze dne [datum] 2021 žalobcův požadavek odmítla. Dle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Je tedy nepochybné, že promlčena je náhrada nákladů související se všemi úkony uplatněnými v žalobě, které byly uskutečněny před [datum] 2018. Konkrétně jde o úkony označené v žalobě pod čísly 6 ([datum] 2014), 7 ([datum] 2014), 8 ([datum] 2014), 10 ([datum] 2014), 11 ([datum] 2014), 14 ([datum] 2015), 15 ([datum] 2015), 16 ([datum] 2015), 19 ([datum]. 2016), 20 ([datum] 2016), 21 ([datum] 2017), 24 ([datum]. 2017), 25 ([datum] 2017), 26 ([datum] 2017), 29 ([datum] 2018), 30 ([datum]. 2018) a 61 ([datum] 2017) – číselné označení je pro lepší přehlednost zachováno dle původní žaloby a dalších žalobcových podání (položky ohledně nichž byla žaloba vzata zpět, byly vypuštěny beze změny v číslování jednotlivých úkonů). U úkonů uplatněných v podání žalobce z [datum] 2022 jsou promlčeny nároky související s úkony učiněnými před [datum] 2019 (zde nedošlo k předběžnému uplatnění). Jedná se o úkony označené číslem 1 ([datum] 2018), 3 ([datum] 2018), 4 ([datum] 2018), 5 ([datum] 2018), 6 ([datum] 2018), 7 ([datum]. 2018), 8 ([datum] 2018) a 9 ([datum] 2018). Nároky související s úkony uplatněnými v podání žalobce z [datum] 2022 promlčeny nejsou.

24. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda námitka promlčení uplatněná žalovanou není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že institut promlčení přispívá k právní jistotě v právních vztazích a uplatnění námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje. Opačná situace by nastala tehdy, pokud by uplatnění námitky promlčení bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění byl nepřiměřeně tvrdým postihem. Žádná taková okolnost však v projednávaném případě nebyla tvrzena ani nevyšla najevo. Obdobně to platí i o okolnostech bránících běhu promlčecí lhůty dle ustanovení § 650 a § 651 o. z. (tj. hrozba žalobci uplatnit právo, jeho lstivé uvedení v omyl, vyšší moc znemožňující uplatnění práva). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy nemůže být založen jen na tom, že se správní orgány dopustily nesprávného úředního postupu. To by pak fakticky znamenalo, že nárok na náhradu škody takto způsobené promlčení nepodléhá. Náklady řízení související s úkony vyjmenovanými shora tedy nemohou být žalobci z důvodu promlčení nároku přiznány.

25. U zbývajících nákladů krajský soud řešil otázku, zda mají povahu nákladů účelně vynaložených na nápravu nesprávného úředního postupu (§ 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Dospěl k závěru, že tento charakter postrádají náklady související s těmito v žalobě uplatněnými úkony právní služby: 33. další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] 2018, 34. odvolání proti rozhodnutí ze dne [datum] 2018, 37. další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] 2018, 43. uplatnění námitky podjatosti úřední osoby [jméno FO] ze dne [datum] 2018, 44. reakce na sdělení MÚ [adresa] k námitce podjatosti ze dne [datum] 2019, 46. další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] 2019, 55. další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] 2020, 62. účast na ústním jednání spojeném s místním šetřením dne [datum] 2019 a 63. účast na ústním jednání spojeném s místním šetřením dne [datum] 2020. Pro všechny tyto poskytnuté úkony právní služby platí, že přímo nesměřují k odstranění nesprávného úředního postupu správních orgánů ve správním řízení spočívajícího v průtazích a v jeho nepřiměřené délce. Odvolací soud nepochyboval o tom, že tu existuje vztah mezi nesprávným úředním postupem a těmito úkony, který shledal okresní soud – kdyby správní řízení netrvalo tak dlouho, nemusely by být tyto úkony patrně poskytnuty. Nicméně co do jejich povahy skutečně nejde o úkony sloužící k nápravě průtahů. To zcela nepochybně platí o odvolání (č. 34), o účastech na místních šetřeních (č. 62, 63) a o poradách s těmito úkony souvisejícími (č. 46 a 55). K nápravě průtahů rovněž nemohla vést neúspěšná námitka podjatosti úřední osoby (č. 43) a písemná reakce na sdělení správního orgánu k této námitce (č. 44). Porada s klientem ze dne [datum]. 2018 se týkala přípravy textu žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (srov. záznam na č. l. 46 p. v. spisu). Tato žaloba byla dne [datum]. 2018 skutečně podána u Krajského soudu v [adresa] (č. l. 190 až 194 spisu), řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Žaloba byla následně podáním ze dne [datum]. 2018 vzata zpět pro chování žalovaného správního orgánu spočívajícím v přerušení nečinnosti. Žalobce současně ve správním soudnictví uplatnil právo na náhradu nákladů tohoto řízení (č. l. 195 až 196 spisu). Náklady řízení související s touto poradou měl tedy žalobce možnost uplatnit v řízení o ochranu proti nečinnosti, a to konkrétně na základě ustanovení § 60 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. Ve vztahu k tomuto úkonu tedy není naplněn zákonný předpoklad uvedený v ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

26. Ostatní úkony, o nichž rozhodoval okresní soud v napadeném rozsudku, považoval krajský soud za důvodné, neboť skutečně přímo směřovaly k nápravě nesprávného úředního postupu. Odvolací soud se především plně ztotožnil s argumentací okresního soudu, který za důvodný pokládal úkon spočívající v podnětu veřejnému ochránci práv ze dne [datum]. 2018 (č. 36), který lze pokládat za úkon, jehož účelem je právě náprava nesprávného úředního postupu. To obdobně platí i o poradě ze dne [datum] 2018 (č. 35), jejímž obsahem byla právě příprava tohoto podnětu (srov. záznam na č. l. 46 spisu). Stejný, ustanovením § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. aprobovaný účel měly i tři žádosti o provedení výkonu rozhodnutí (č. 46 a položky č. 10 a 11 z podání ze dne [datum] 2022), čtyři žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti (č. 12 a 13 z podání ze dne [datum] 2022 a č. 1 a 2 z podání ze dne [datum] 2022) a konečně návrh na pokračování ve správním řízení z [datum] 2020 (č. 51). Jde tedy celkem o deset poskytnutých úkonů právní služby.

27. Na základě žalobcova dovolání byl rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] 2024 č. j. [spisová značka] částečně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum] 2024 č. j. [spisová značka]. Konkrétně byla zrušena část výroku II, kterou byl rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] 2023, č. j. [spisová značka], změněn ve výroku o věci samé ohledně částky 35 509 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky ode dne [datum]. 2021 do zaplacení tak, že žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta, a dále ve výrocích III, IV, V a VI o nákladech řízení. V uvedeném rozsahu byla věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu bylo žalobcovo dovolání odmítnuto.

28. V odůvodnění svého rozsudku Nejvyšší soud uvedl, že za nesprávné pokládá posouzení věci odvolacím soudem při řešení počátku běhu promlčecí doby dopadající na část předmětu řízení představovanou částkou 35 509 Kč s příslušenstvím, v nichž se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury. Jedná se o tyto nároky (17 úkonů uvedených v původní žalobě, které byly uskutečněny přede dnem [datum] 2018, a dále 8 úkonů uvedených v doplnění žaloby ze dne [datum] 2022, k jejichž realizaci došlo přede dnem [datum] 2019), které odvolací soud považoval za promlčené: 1/ další porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne [datum] 2014 ve výši 1 000 Kč (úkon č. 6), 2/ žádost o zahájení řízení o určení právního vztahu ze dne [datum] 2014 ve výši 1 000 Kč (úkon č. 7), 3/ žádost o nařízení předběžného opatření ze dne [datum] 2014 ve výši 500 Kč (úkon č. 8), 4/ další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum]. 2014 ve výši 1 000 Kč (úkon č. 10), 5/ vyjádření k odvolání ze dne [datum] 2014 ve výši 500 Kč (úkon č. 11), 6/ další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] 2015 ve výši 1 000 Kč (úkon č. 14), 7/ návrh na vydání předběžného opatření a procesní stanovisko žadatelů ze dne [datum] 2015 ve výši 500 Kč (úkon č. 15), 8/ stížnost proti postupu správního orgánu (nečinnost) ze dne [datum] 2015 ve výši 500 Kč (úkon č. 16), 9/ další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] 2016 ve výši 1 000 Kč (úkon č. 19), 10/ odvolání proti usnesení o převedení věci ze dne [datum] 2016 ve výši 500 Kč (úkon č. 20), 11/ stížnost proti postupu správního orgánu (nečinnost) ze dne [datum] 2017 ve výši 500 Kč (úkon č. 21), 12/ další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum]. 2017 ve výši 1 000 Kč (úkon č. 24), 13/ odvolání proti rozhodnutí ze dne [datum] 2017 ve výši 1 000 Kč (úkon č. 25), 14/ stížnost proti postupu správního orgánu (nečinnost) ve vztahu k výkonu rozhodnutí ze dne [datum] 2017 ve výši 500 Kč (úkon č. 26), 15/ další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] 2018 ve výši 1 000 Kč (úkon č. 29), 16/ odvolání proti rozhodnutí ze dne [datum] 2018 ve výši 1 000 Kč (úkon č. 30), 17/ účast na místním ohledání dne [datum] 2017 ve výši 1 000 Kč (úkon č. 61), 18/ žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne [datum] 2016 ve výši 1 000 Kč (v doplnění žaloby ze dne [datum]. 2022 uvedeno jako úkon č. 1), 19/ žádost o přešetření ze dne [datum] 2017 ve výši 500 Kč (v doplnění žaloby ze dne [datum] 2022 uvedeno jako úkon č. 3), 20/ urgence výkonu rozhodnutí o předběžném opatření ze dne [datum] 2018 ve výši 500 Kč (v doplnění žaloby ze dne [datum] 2022 uvedeno jako úkon č. 4), 21/ žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne [datum] 2018 ve výši 1 000 Kč (v doplnění žaloby ze dne [datum] 2022 uvedeno jako úkon č. 5), 22/ opakovaná urgence výkonu rozhodnutí o předběžném opatření ze dne [datum] 2018 ve výši 500 Kč (v doplnění žaloby ze dne [datum] 2022 uvedeno jako úkon č. 6), 23/ žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne [datum]. 2018 ve výši 1 000 Kč (v doplnění žaloby ze dne [datum] 2022 uvedeno jako úkon č. 7), 24/ oznámení o nerespektování příkazu ze dne [datum] 2018 ve výši 500 Kč (v doplnění žaloby ze dne [datum] 2022 uvedeno jako úkon č. 8) a 25/oznámení o nerespektování příkazu ze dne [datum] 2018 ve výši 500 Kč (v doplnění žaloby ze dne [datum] 2022 uvedeno jako úkon č. 9). S úkonem č. 17 (žalobcem označeným pod č. 61) se pojí rovněž nárok na náhradu nákladů připadajících na cestovné žalobcovy právní zástupkyně za cestu k místnímu šetření ve výši 1 846,40 Kč a náhrada za ztrátu jejího času ve výši 1 000 Kč. Celková částka připadající na uvedené položky, navýšená dále o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených pětadvaceti úkonů právní služby a o na ně připadající 21% daň z přidané hodnoty, tak činí 35 509 Kč (srov. odst. 7 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu).

29. Nejvyšší soud v rozsudku připomněl, že judikatura je ustálena v závěru, že v případě škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. se uplatní pouze jediná promlčecí lhůta, a to subjektivní, která dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. počíná běžet okamžikem, kdy poškozený nabyl vědomost o tom, že mu škoda vznikla (a orientačně i o tom, jaký je její rozsah) a kdo za ni odpovídá. Pro počátek běhu této subjektivní promlčecí lhůty přitom není podstatné, kdy se poškozený dozvěděl o škodné události, která škodu vyvolala, ani to, zda a kdy se dozvěděl o tom, že šlo o postup nesprávný, případně v čem jeho nesprávnost spočívala. Rozhodující je vědomost poškozeného o vzniku majetkové újmy na jeho straně, přičemž nepostačuje jen vědomost domnělá či předpokládaná, nýbrž se musí jednat o vědomost prokázanou. Znalost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy poškozený obdržel informaci, na jejímž základě si mohl učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná. Subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody přirozeně nemůže začít běžet dříve, než dojde ke vzniku škody. K otázce vzniku škody, jež je předmětem tohoto řízení, se přitom z aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu podává, že ustanovení § 31 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje nejen skutečné (již proběhlé) uhrazení nákladů řízení, ale i platný závazek k uhrazení nákladů právního zastoupení advokátem (obhájcem). Na povahu nákladů řízení (výši a účelnost) jsoucích toho času ve formě poctivého závazku k jejich zaplacení je třeba hledět zásadně obdobně, jako na náklady řízení již uhrazené s tím, že pozdější splnění či nesplnění závazku dlužníkem (poškozeným) je pro uznání vzniku škody ve smyslu § 31 zákona č. 82/1998 Sb. zásadně nerozhodné. Samotný vznik škody není tou skutečností, od které by počínala běžet promlčecí lhůta uvedená v § 32 odst. 1 větě první zákona č. 82/1998 Sb. Její počátek se odvíjí až od okamžiku, kdy se poškozený prokazatelně dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Ačkoli v mnoha případech tyto skutečnosti nastávají prakticky v jeden okamžik, vždy tomu tak být nemusí.

30. Odvolací soud tedy dle Nejvyššího soudu nepochybil, pokud uzavřel, že okamžik vzniku škody, jejíž náhrady se žalobce domáhá, je namístě spojit již s okamžikem vzniku jeho dluhu připadajícího na náklady, které jeho právní zástupkyně v souvislosti s jeho zastoupením v řízení vynaložila, nikoliv až se samotným uhrazením tohoto dluhu (tj. se zaplacením faktury, kterou v této souvislosti dotčená advokátka žalobci vystavila). Neobstojí však již paušálně přijatý (důkazně nepodložený) závěr, že žalobce v okamžiku provedení každého jednotlivého úkonu právní služby již o vzniku svého dluhu (a tedy o vzniku škody) také věděl. Nejenže ze (skutkových ani právních) závěrů odvolacího soudu neplyne, k jakému okamžiku žalobci dluh vůči jeho právní zástupkyni, s nímž je spojována existence jeho odškodnitelné majetkové újmy, skutečně vznikl, ale z napadeného rozhodnutí se nepodávají ani žádná skutková zjištění, která by též mapovala žalobcovu prokázanou vědomost o existenci takového (již vzniklého) dluhu, neboť se odvolací soud v napadeném rozhodnutí v tomto ohledu spokojil toliko s úvahou o předpokládané žalobcově znalosti, jež však není (jak bylo uvedeno výše) pro určení počátku běhu subjektivní promlčení lhůty upravené v § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. postačující. Závěr odvolacího soudu o tom, že se okamžik provedení každého jednotlivého úkonu žalobcovou právní zástupkyní časově shodoval též s okamžikem, v němž žalobci dluh vůči jeho právní zástupkyni vznikl a v němž žalobce současně získal vědomost o vzniku tohoto svého dluhu, tak postrádá odpovídající skutkovou oporu, pročež je navazující právní posouzení věci v tomto rozsahu neúplné, a tudíž nesprávné.

31. Nejvyšší soud dále dospěl k závěru (ve vztahu k té části předmětu dovolacího řízení, které vyústilo v částečné odmítnutí dovolání), že se odvolací soud při řešení otázky rozsahu odpovědnosti žalované neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dospěl-li k závěru, že náhrada škody spočívající v nákladech řízení je podle § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. možná pouze při současném splnění dvou podmínek plynoucích z uvedeného ustanovení, tj. musí jít o náklady účelně vynaložené na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu a současně poškozený neměl možnost takové náklady uplatnit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Soud se tedy vždy musí kromě zvážení otázky, zda poškozený mohl náklady řízení uplatnit v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, zabývat též tím, které z nákladů řízení, jichž se poškozený domáhá jako náhrady škody, byl nucen (jako zvýšené) vynaložit právě v souvislosti s tím, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí či k nesprávnému úřednímu postupu, jež bylo třeba napravit, resp. za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Tomuto požadavku přitom napadené rozhodnutí odvolacího soudu plně vyhovělo, pokud odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) zkoumal, zda uplatněné náklady žalobce skutečně vynaložil na nápravu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce předmětného správního řízení, přičemž od těchto nákladů současně oddělil ty, jejichž vynaložení naopak souviselo se žalobcovou snahou dosáhnout v předmětném řízení vydání pro něj příznivého konečného rozhodnutí.

32. Po částečném zrušení rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] 2024 č. j. [spisová značka] představuje nyní předmět odvolacího řízení již jen částka 35 509 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] 2021 do zaplacení, která byla odvoláním napadeným rozsudkem okresního soudu žalobci přisouzena a která je tvořena nároky souvisejícími s celkem 25 úkony právní služby, označenými v odstavci 7 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu. Rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum] 2024 č. j. [spisová značka] je totiž pravomocný ve výroku I (potvrzující část, jíž bylo žalované uloženo, aby žalobci zaplatila částku 12 221 Kč s příslušenstvím) a v části výroku II, kterým byl změněn rozsudek okresního soudu tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 24 483 Kč s příslušenstvím.

33. Žalovaná v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu v podání ze dne [datum] 2024 uvedla, že na námitce promlčení ve vztahu k jednotlivým sporným úkonům právní služby trvá. Většinu z těchto úkonů navíc považuje za úkony, které nevedly k odstranění nesprávného úředního postupu. Žalobci po sjednání právního zastoupení muselo být zřejmé, že po uskutečnění každého jednotlivého úkonu právní služby mu vzniká dluh vůči jeho zástupkyni, která byla oprávněna kdykoli si vyúčtovat odměnu s tím, že žalobce byl dokonce povinen složit přiměřenou zálohu. Tato skutečnost plyne z plné moci ze dne [datum] 2013. O všech úkonech spočívajících v poradách s klientem (úkony označené v rozsudku Nejvyššího soudu čísly 1/, 4/, 6/, 9/, 12/ a 15/) a o povinnosti uhradit za tyto úkony odměnu (vznik dluhu) měl žalobce vědomost ihned po jejich uskutečnění, protože jim byl přítomen. Promlčecí doba u těchto úkonů běží ode dne následujícího po poskytnutí služby, protože zástupkyně mohla tyto poskytnuté služby žalobci vyúčtovat. Vzhledem k množství uskutečněných porad a k vysoké aktivitě a angažovanosti musel žalobce vědět o poskytnutých úkonech právní služby minimálně v témže roce, kdy byly tyto úkony učiněny, protože na jednotlivých poradách předcházejícím těmto úkonům, musel být o nich informován. U úkonů právní služby označených v rozsudku Nejvyššího soudu čísly 18/ až 25/ je promlčení zřejmé již jen z toho důvodu, že tyto úkony byly uplatněny až v rozšíření žaloby dne [datum] 2022, přičemž již dne [datum] 2018 byly žalobcem uhrazeny, což plyne z faktury č. [číslo] a z příjmového dokladu ze dne [datum] 2018. O poskytnutí těchto úkonů tedy žalobce v uvedený den věděl, protože za ně uhradil odměnu. I kdyby se tedy počátek promlčecí doby odvíjel až od úhrady, jsou tyto nároky jednoznačně promlčeny.

34. Žalobce ve vyjádření ze dne [datum] 2025 odpověděl na podání žalované tak, dle jeho mínění nelze na otázku promlčení jeho nároku takto pohlížet. Podstatná je totiž nejen vědomost o vzniku škody, nýbrž také o tom, kdo za škodu odpovídá. Podmínka prokazatelného získání vědomosti nemohla být naplněna dříve než okamžikem pravomocného skončení celého vadného správního řízení, protože teprve tehdy mohl žalobce získat informaci, jakou podobu mělo celé správní řízení stižené nesprávným úředním postupem a v jaké míře a které všechny územní samosprávné celky se na tomto postupu podílely. Připuštění námitky promlčení by se navíc v daném případě mohlo příčit dobrým mravům. Ztráta nároku na náhradu škody způsobené extrémním porušováním procesních pravidel by byla příliš citelnou újmou ve srovnání se škodou, která má být zhojena. Právě princip dobrých mravů lze chápat jako korektiv zcela nepřiměřeného počínání a vystupování orgánů veřejné správy vůči žalobci. Požadavky žalované na uplatňování jednotlivých nároků a s tím související řešení otázky promlčení považuje žalobce za absurdní. Vyjádřil dále mínění, že odvoláním napadený rozsudek okresního soudu je zcela správný a že by mělo být odvolání žalované v celém rozsahu zamítnuto.

35. Vedlejší účastník na straně žalované [právnická osoba] se ztotožnilo se stanoviskem žalované prezentovaným v podání ze dne [datum] 2024, neboť argumentaci žalované pokládá za přiléhavou. Podle jeho mínění by měl být odvozován počátek promlčecí doby ode dne následujícího po dni, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že jeho zástupce nějaký úkon ve správním řízení učinil, protože si musel být současně vědom, že takový úkon zástupce – advokáta je honorován. Otázka, kdo způsobil žalobci škodu, je od počátku řízení zřejmá, neboť správní orgány mohou konat jen v rozsahu jim svěřené zákonné kompetence. Není důvod přitakat žalobcově námitce, že uplatněná námitka promlčení ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy, protože v daném řízení nebyly zachyceny skutečnosti podřaditelné pod ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu k otázce nemravnosti námitky promlčení.

36. Krajský soud – při vědomí toho, co Nejvyšší soud uvedl ve svém rozsudku k otázce promlčení – předně zvažoval, zda je nárok související s danými 25 úkony právní služby skutečně promlčen. Při posuzování této otázky musel předně odmítnout žalobcovo mínění, z něhož vycházel i napadený rozsudek okresního soudu, že pro běh promlčecí doby je určující až pravomocné skončení správního řízení. Tento názor ostatně žalobce vyjádřil i v podaném dovolání a Nejvyšší soud mu nepřisvědčil.

37. Námitku promlčení uplatněnou žalovanou považuje odvolací soud za důvodnou v té části, v níž směřuje proti úkonům uplatněným v doplnění žaloby ze dne [datum] 2022 (tj. úkony označené v odstavci 7 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu čísly 18/ až 25/). V doplnění žaloby totiž sám žalobce potvrdil, že odměnu za tyto úkony zaplatil své zástupkyni již [datum] 2018 (a doložil to příslušnou fakturou a příjmovým dokladem). Již k tomuto datu tedy žalobce věděl, že mu škoda vznikla. Tříletá promlčecí lhůta (§ 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) tedy uplynula již před [datum] 2022, a žalobce tedy v této části uplatňoval promlčený nárok. K tomu je nutno dodat, že nároky uplatněné v doplnění žaloby ze dne [datum] 2022 nebyly žalobcem předběžně uplatněny u příslušného ministerstva, běh promlčecí doby se tedy ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nestavěl. Za důvodnou však nelze považovat námitku promlčení ve vztahu k ostatním úkonům právní služby tvořícím nyní předmět odvolacího řízení, protože – jak vyplývá i z podání žalované ze dne [datum] 2024 – námitka promlčení se v této části opírá nikoli o skutečnou vědomost žalobce o vzniku dluhu (tj. že žalobce o dluhu věděl), nýbrž o vědomost předpokládanou (tj. že žalobce o vzniku dluhu z povahy věci vědět musel). To však k závěru o promlčení nároku nestačí.

38. K názoru žalobce, že námitka promlčení uplatněná žalovanou je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, poukazuje odvolací soud na to, co již k této otázce uvedl ve svém předešlém rozsudku ze dne [datum] 2024. Je třeba zdůraznit, že institut promlčení přispívá k právní jistotě v právních vztazích a uplatnění námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje. Opačná situace by nastala tehdy, pokud by uplatnění námitky promlčení bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění byl nepřiměřeně tvrdým postihem. Žádná taková okolnost však v projednávaném případě nevyšla najevo. Obdobně to platí i o okolnostech bránících běhu promlčecí lhůty dle ustanovení § 650 a § 651 o. z. (tj. hrozba žalobci uplatnit právo, jeho lstivé uvedení v omyl, vyšší moc znemožňující uplatnění práva). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy nemůže být založen jen na tom, že se správní orgány dopustily nesprávného úředního postupu. To by pak fakticky znamenalo, že nárok na náhradu škody takto způsobené promlčení nepodléhá. Námitku promlčení tedy odvolací soud v daném případě nepovažuje za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy.

39. U zbývajících nákladů (tj. úkony označené v odst. 7 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu pod čísly 1/ až 17/) krajský soud řešil otázku, zda mají povahu nákladů účelně vynaložených na nápravu nesprávného úředního postupu (§ 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Dospěl k závěru, že tento charakter mají pouze tyto tři úkony: 8/ stížnost proti postupu správního orgánu (nečinnost) ze dne [datum] 2015 ve výši 500 Kč (úkon č. 16), 11/ stížnost proti postupu správního orgánu (nečinnost) ze dne [datum] 2017 ve výši 500 Kč (úkon č. 21) a 14/ stížnost proti postupu správního orgánu (nečinnost) ve vztahu k výkonu rozhodnutí ze dne [datum] 2017 ve výši 500 Kč (úkon č. 26). Ostatní uplatněné úkony tento charakter postrádají. Jde o návrhy na zahájení řízení či předběžné opatření, odvolání proti správním rozhodnutím a vyjádření k odvolání, porady související s těmito úkony a také účast na místním šetření. Pro všechny tyto poskytnuté úkony právní služby platí, že přímo nesměřují k odstranění nesprávného úředního postupu správních orgánů ve správním řízení spočívajícího v průtazích a v jeho nepřiměřené délce. Odvolací soud nepochybuje o tom, že tu existuje určitý vztah mezi nesprávným úředním postupem a těmito úkony, který shledal okresní soud – kdyby správní řízení netrvalo tak dlouho, nemusely by být tyto úkony (či některé z nich) patrně poskytnuty. Nicméně co do jejich povahy skutečně nejde o úkony sloužící k nápravě průtahů.

40. Z výše uvedeného tak vyplývá, že z částky 35 509 Kč, o kterou se vede nyní odvolací řízení, žalobce důvodně požaduje pouze zaplacení částky 2 904 Kč, která sestává z odměny za tři úkony právní služby v celkové výši 1 500 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty v částce 504 Kč. Z této částky má žalobce právo i na zaplacení zákonných úroků z prodlení za dobu od [datum] 2021 do zaplacení. Ve zbývající části, tedy co do částky 32 605 Kč s příslušenstvím, je však žalobcův nárok neopodstatněný, a to dílem z důvodu promlčení (úkony uplatněné v doplnění žaloby z [datum] 2022), dílem proto, že nejde o náklady vynaložené na nápravu nesprávného úředního postupu. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) v části výroku I jíž bylo žalované uloženo, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci 2 904 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 904 Kč za dobu od [datum] 2021 do zaplacení. V části výroku I, jíž bylo žalované uloženo, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci 32 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 605 Kč za dobu od [datum] 2021 do zaplacení, pak rozsudek okresního soudu změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

41. Protože byl rozsudek okresního soudu ve výroku o věci samé změněn musel krajský soud v souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem. Dospěl k závěru, že s ohledem na výsledek řízení je na místě rozhodnout tuto otázku na základě ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce dosáhl v řízení před prvostupňovým soudem jen částečného procesního úspěchu.

42. Při hodnocení míry procesního úspěchu vzal odvolací soud v úvahu, že žalobce původně učinil předmětem řízení zaplacení částky 293 029 Kč s příslušenstvím (170 000 Kč jako nemajetkovou a 123 029 Kč jako majetkovou újmu). Podáním z [datum] 2022 vzal žalobu ohledně majetkové újmy zpět co do částky 4 719 Kč a současně ji rozšířil o požadavek na zaplacení dalších 15 004 Kč; celkem tedy nárokoval zaplacení částky 303 314 Kč (170 000 Kč újma nemajetková, 133 314 Kč újma majetková). Podáním ze dne [datum] 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 64 247 Kč ohledně majetkové újmy a současně ji rozšířil o 3 146 Kč – předmět řízení tak dosahoval celkové částky 242 213 Kč (170 000 Kč + 72 213 Kč). Při jednání konaném dne [datum] 2022 žalobce rozšířil žalobní žádání o částku 55 000 Kč na nemajetkové újmě, celkem tak předmět řízení tvořil částku 297 213 Kč (225 000 Kč nemajetková újma, 72 213 Kč majetková újma). Po vydání částečného rozsudku ze dne [datum] 2022, kterým byla žalobci v plném rozsahu přiznána nemajetková újma ve výši 225 000 Kč, činí předmět řízení již jen částka 72 213 Kč jakožto majetková újma. Shrnuto: žalobce v průběhu řízení uplatnil celkem 225 000 Kč jako újmu nemajetkovou (170 000 + 55 000) a 141 179 Kč jako újmu majetkovou (123 029 + 15 004 + 3 146), celkem tedy 366 179 Kč. Výsledek řízení pro žalobce znamená, že vyhověno mu bylo co do částky 240 125 Kč (225 000 Kč + 12 221 Kč + 2 904 Kč) a že neuspěl co do částky 126 054 Kč (co do částky 57 088 Kč byla žaloba zamítnuta, ve zbývající části 68 966 Kč bylo řízení zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby učiněného nikoli z důvodu uspokojení nároku). Úspěch žalobce tedy dosáhl míry 66 %, úspěch žalovaného činí 34 %. Z toho plyne, že žalobce by měl mít proti žalovanému právo na náhradu 32 % nákladů, které v tomto řízení účelně vynaložil. Tento poměr se ovšem uplatní pouze pro tu část řízení před okresním soudem, která skončila vydáním částečného rozsudku. V dalším průběhu řízení činil totiž jeho předmět již jen částku 72 213 Kč na majetkové újmě. V této fázi – stejně jako v odvolacím řízení – naopak dosáhla úspěchu žalovaná, protože byla žaloba zamítnuta co do 57 088 Kč (tj. 79 %). Měla by tak mít nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 58 % (79 % minus 21 %). Výše náhradové povinnosti se odvíjí od rozdílů náhrady nákladů žalobce za prvou fázi řízení a náhrady nákladů žalované a vedlejších účastníků na její straně za část řízení po vydání částečného rozsudku.

43. K výši vynaložených nákladů souvisejících se zastoupením žalobce advokátkou krajský soud přisvědčuje žalované v názoru, že tarifní hodnota věci při požadavku na náhradu nemajetkové újmy se neodvíjí od výše žalobou uplatněného nároku, nýbrž činí bez ohledu na tuto výši částku 50 000 Kč na základě ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Tarifní hodnota věci bude tedy u jednotlivých úkonů dána součtem částky 50 000 Kč a příslušné výše požadované náhrady majetkové újmy. Za dobu do vydání částečného rozsudku poskytla žalobcova zástupkyně celkem 12 úkonů právní služby, za něž náleží celková odměna ve výši 83 240 Kč, která se skládá z 1. převzetí a přípravy zastoupení, 2. žaloby, 3. další porady s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] 2021, 4. účasti na jednání dne [datum] 2021 (odměna za každý z těchto čtyř úkonů činí 8 060 Kč z tarifní hodnoty 173 029 Kč jako součtu 50 000 Kč a 123 029 Kč), 5. písemného podání z [datum] 2022 (odměna ve výši 6 660 Kč odpovídající tarifní hodnotě 138 033 Kč vycházející z výše tehdy nárokované majetkové újmy; podání se netýkalo újmy nemajetkové), 6. písemného vyjádření z [datum] 2022, 7. další porady s klientem přesahující jednu hodinu z [datum] 2022, 8. účasti na jednání dne [datum] 2022 (odměna za každý z těchto tří úkonů činí 8 460 Kč z tarifní hodnoty 183 314 Kč jako součtu 50 000 Kč a 133 314 Kč), 9. písemného podání z [datum] 2022 (odměna ve výši 3 820 Kč z tarifní hodnoty 67 393 Kč, tedy součtu částek částečného zpětvzetí žaloby ve výši 64 247 Kč a rozšíření žaloby o 3 146 Kč), 10. porady s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] 2022, 11. účasti na jednání dne [datum] 2022 (odměna za každý z těchto dvou úkonů činí 6 020 Kč z tarifní hodnoty 122 213 Kč jako součtu 50 000 Kč a 72 213 Kč) a 12. písemného závěrečného návrhu týkajícího se nároku na náhradu nemajetkové újmy (odměna 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč). Náhrada hotových výdajů dosáhla 3 600 Kč (12krát 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a této náhrady činila 18 236,40 Kč. Součástí nákladů je i náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas v souvislosti se třemi jednáními okresního soudu, které včetně DPH dosáhly výše 10 511,30 Kč (jejich výše je správně vypočtena a odůvodněna v rozsudku okresního soudu). Žalobcovy náklady tedy v řízení do vydání částečného rozsudku činily celkem 115 587,70 Kč; výše náhrady odpovídající 32 % tvoří částka 36 988,10 Kč.

44. V části řízení před okresním soudem, která následovala po vydání částečného rozsudku, tvoří účelně vynaložené náklady žalované částku 900 Kč (jakožto tři náhrady hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za přípravu na jednání konané [datum] 2023, za účast na tomto jednání a za písemný závěrečný návrh) a dále výdaje za cestu k jednání okresního soudu a zpět ve výši 2 377,30 Kč. Z celkové částky 3 277,30 Kč činí náhrada odpovídající 58% úspěchu částku 1 900,80 Kč. Při hodnocení úspěchu je nutno zohlednit i náklady vynaložené vedlejšími účastníky na straně žalované. [právnická osoba] žádné náklady v uvedené části řízení nevznikly. Oproti tomu [právnická osoba] vynaložilo náklady na zastoupení advokátkou, a to odměnu za dva úkony právní služby, a to účast na jednání dne [datum] 2023 a písemný závěrečný návrh v částce 8 040 Kč (sazba odměny 4 020 Kč odpovídá tarifní hodnotě 72 213 Kč), náhradu hotových výdajů 600 Kč a náhradu cestovních výdajů ve výši 577 Kč. Celkem šlo o částku 9 217 Kč, z níž 58 % činí 5 345,90 Kč.

45. Z výše uvedeného plyne, že žalobce by měl mít v řízení před okresním soudem za dobu do vydání částečného rozsudku právo na náhradu nákladů ve výši 37 510 Kč, zatímco žalovaná a vedlejší účastník na její straně v pozdějším období na celkovou náhradu 7 246,70 Kč (1 900,80 + 5 345,90). Rozdíl v těchto náhradách činí 30 263,30 Kč a představuje výši žalobcova nároku na náhradu nákladů prvostupňového řízení při jeho částečném úspěchu ve věci. Žalovaná a vedlejší účastníci na její straně byli tedy společně a nerozdílně zavázáni, aby žalobci uvedenou částku jakožto poměrnou část nákladů řízení před okresním soudem nahradili, a to v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jeho advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

46. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud na základě ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Jak už bylo vysvětleno výše, dosáhla v odvolacím řízení žalovaná procesního úspěchu v rozsahu 79 %, a proto má spolu s vedlejšími účastníky právo na náhradu nákladů vynaložených v odvolacím řízení co do 58 %.

47. Náklady žalované jsou tvořeny paušální částkou hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za šest úkonů spočívající v odvolání, v přípravě na jednání odvolacího soudu dne [datum] 2024, v účasti na tomto jednání, ve vyjádření ze dne [datum] 2024, v přípravě na jednání odvolacího soudu dne [datum] 2025 a v účasti na tomto jednání (vyhláška č. 254/2015 Sb.). Součástí nákladů jsou i výdaje na cestu k odvolacím jednáním a zpět ve výši 1 953,40 Kč a 1 960,30 (2 cesty po trase [adresa] a zpět v délce po 235 km automobilem registrační značky [SPZ] při spotřebě 7,1 l/100 km, ceně benzínu 38,20 Kč za 1 l a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km, pro rok 2025 činí cena benzinu 35,80 Kč za 1 l a sazba základní náhrady 5,80 za 1 km). Náklady žalované tedy dosáhly celkové výše 5 713,60 Kč, náhrada v rozsahu 58 % činí 3 313,90 Kč.

48. Vedlejší účastník [právnická osoba] v odvolacím řízení vynaložil náklady na odměnu za zastupování ve výši 4 020 Kč za účast advokátky na jednání odvolacího soudu dne [datum] 2024, na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhradu cestovních výdajů v částce 1 095 Kč (cesta po trase [adresa] a zpět v délce 130 km automobilem registrační značky [SPZ] při spotřebě 7,4 l/100 km, ceně benzínu 38,20 Kč za 1 l a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km). Po částečném zrušení prvého rozsudku krajského soudu jsou náklady tohoto vedlejšího účastníka tvořeny odměnou za účast při odvolacím jednání dne [datum] 2025 ve výši 2 540 (z tarifní hodnoty 35 509 Kč), náhradou hotových výdajů v částce 450 Kč, náhradou za čas promeškaný cestou k jednání a zpět ve výši 600 Kč a náhradou cestovních výdajů v částce 1 098 Kč (cesta po trase [adresa] a zpět v délce 130 km automobilem registrační značky [SPZ] při spotřebě 7,4 l/100 km, ceně benzínu 35,80 Kč za 1 l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km). Náklady tohoto vedlejšího účastníka tedy dosáhly celkové výše 10 103 Kč, náhrada v rozsahu 58 % činí 5 859,70 Kč.

49. Žalobci bylo uloženo, aby náklady odvolacího řízení ve shora uvedených částkách nahradil jak žalované, tak vedlejšímu účastníku [právnická osoba] (u něho k rukám jeho advokátky), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

50. Protože vedlejšímu účastníku [právnická osoba] v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že ve vztahu mezi žalobcem a tímto vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení