17 Co 210/2022- 412

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], okres [jméno] [jméno], Hanoi, Vietnam zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 12 C 147/2018-369 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně [částka] a na nákladech odvolacího řízení [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění, domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy. Požadoval zaplacení částky [částka], z toho za újmu způsobenou samotným nezákonným rozhodnutím [částka] a za odepření práv oběti trestného činu [částka]. Dále požadoval zaplacení částky [částka] z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce prověřování jeho oznámení a trestního řízení. Tvrdil, že podal dne [datum], také dne [datum], jako jeden z mnoha desítek oznamovatelů, trestní oznámení, že se stal obětí organizované skupiny, že byl nucen pod hrozbou trestu a bez dobrovolného souhlasu vykonávat práci, byl dotčen na základních lidských právech. Popisoval postup orgánů činných v trestním řízení. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo rozhodnuto o odložení trestní věci slovenských a rumunských poškozených, stížnost byla zamítnuta. Ve věci vietnamských poškozených byla trestní věc odložena usnesením policie ČR ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č.j. 3 ZN 5103/2011-82 Ústavní soud na základě stížnosti podané jinými poškozenými nálezem ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3436/14 konstatoval, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] bylo porušeno právo stěžovatelů na účinné vyšetřování, usnesení Policie ČR i Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] [ulice] nález byl právním zástupcům poškozených doručen [datum]. Žalobce [příjmení] stížnost nepodal, byl však účastníkem řízení, ve kterém byla vydána zrušená rozhodnutí Policie ČR a Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] Trestní řízení není skončeno. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum], nebylo mu vyhověno. Rovněž tvrdil, že do České republiky přicestoval za prací, bylo mu přislíbeno zdarma ubytování a strava, pracoval v těžkých podmínkách, 10 hodin denně, po dvou měsících mu nebyla vyplacena žádná mzda, tajně odešel, nebyla mu poskytnuta žádná ochrana, psychologická, finanční pomoc, v ČR se ocitl nelegálně. Byl zařazen do programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi, z tohoto však byl policií vyřazen, bylo mu odepřeno právo na legalizaci pobytu, umožnění práce, právo na bezplatnou právní pomoc, na finanční pomoc a lékařskou péči. Dne [datum] odcestoval zpět do Vietnamu, kde se zdržuje dodnes.

2. Žalovaná souhlasila, že žalobce u ní uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy dne [datum], s tím, že žádost nebyla kvalifikovaně podána a tudíž nebylo možno přistoupit k věcnému projednání. Dále namítala, že žalobce byl v pozici oznamovatele trestné činnosti, z ní mu neplynou žádná práva ani nárok na zahájení trestního stíhání, že majetkové škody se mohl domáhat případně v rámci adhezního řízení, pokud by bylo trestní řízení zahájeno, že s osobou lze jednat jako s obětí trestného činu v případě, že je s určitou mírou pravděpodobnosti prokázáno spáchání trestného činu, což se v daném případě nestalo, že nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí je promlčen.

3. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 12 C 147/2018-219 soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Dospěl k závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí je promlčen, že újma ve výši [částka] žalobci nevznikla. Nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, resp. v prodlení s efektivním vyšetřováním trestní věci, měl za nedůvodný, když dovodil, že na trestní řízení ve fázi před zahájením trestního stíhání (tj. před sdělením obvinění) se nevztahuje čl. 38 Listiny ani čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, že se žalobce nemůže dovolávat existence práva na projednání věci, tedy, že odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu není dán.

4. K odvolání žalobce (do [částka] s příslušenstvím) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 17 Co 14/2020-264 rozsudek soudu I. stupně co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím potvrdil, co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2715/2019, v obdobné věci, dovodil, že i nárok na náhradu na odčinění újmy způsobené odepřením práv oběti trestného činu je nárokem z titulu nezákonného rozhodnutí, který je promlčen. Shledal nesprávným závěr soudu I. stupně, že ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] není dán odpovědnostní titul, když odpovědnostní titul dán je, jedná se o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního, pro žalobce adhezního řízení, když čl. 6 odst. 1 Úmluvy je použitelný i na řízení v nichž se poškozený připojil k řízení již ve stadiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda též poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody. Soudu I. stupně uložil, aby žalobce vyzval k dotvrzení konkrétních okolností, k tomu, jakou konkrétní újmou trpí v příčinné souvislosti s probíhajícím řízením, k významu předmětného řízení a k jejich prokázání.

5. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

6. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce podal dne [datum] oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, požadoval zaplacení částky [částka] představující nevyplacenou mzdu za jeden měsíc práce a náklady právního zastoupení. Vyšetřování v návaznosti na oznámení osob vietnamské, rumunské a slovenské státní příslušnosti bylo rozděleno na několik větví. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] byla věc odložena, dne [datum] byla stížnost poškozených zamítnuta. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3436/14, bylo rozhodnuto, že usnesením Policie České republiky a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a uvedená usnesení byla zrušena. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že věc šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, že bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, že orgány činné v trestním řízení se nezabývaly návrhy ÚOOZ a s výsledky jeho šetření se vypořádaly formalisticky. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] byla trestní věc odložena, usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] bylo usnesení Policie ČR zrušeno. Žalobce podával prostřednictvím právního zástupce stížnosti a návrhy. Dne [datum] Policie ČR trestní věc znovu odložila, dle odůvodnění tohoto rozhodnutí se žalobce cítil být poškozen nevyplacením mzdy za květen [rok], v České republice pobýval od roku [rok], vykonával různé práce, mzdu mu dlužily i jiné osoby, tím, že nedostal mzdu od [právnická osoba] se cítil vykořisťován, nikdo ho nenapadal, nevyhrožoval mu, nebránil v pohybu, v ukončení práce, což učinil [datum], následně pracoval pro pana [příjmení], který mu vyhrožoval fyzickou likvidací. Usnesení policie ze dne [datum] bylo napadeno stížností zmocněnce poškozených. Soud I. stupně popsal průběh vyšetřování (dle spisu PČR, Krajského ředitelství policie hl. m. [obec], služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení sp. zn. KRPA [číslo], dle spisu PČR, Obvodního ředitelství policie [obec] IV, Služba kriminální policie a vyšetřování sp. zn. ORIV [číslo] 2011 [číslo], dle spisu PČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odbor obchodování s lidmi a nelegální migrace, sp. zn. UOOZ [číslo]). Žalobce pracoval pro společnost [právnická osoba], na niž byl prohlášen konkurz, do konkurzu přihlásil pohledávku ve výši [částka] za nevyplacenou mzdu za duben 2009, spolu s úrokem z prodlení činila výše pohledávky [částka].

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon). Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, stanovisko Cpjn 206/2010, čl. 6 odst. 1 Úmluvy, rozhodnutí ESLP ve věci [příjmení] proti Francii. Hodnotil kritéria dle ust. § 31a odst. 3 zákona. Dobu trvání trestního řízení, resp. prověřování (od [datum] do doby rozhodnutí soudu I. stupně tj. do [datum]) v trvání 11 let a šest měsíců, shledal nepřiměřeně dlouhou. Posuzované řízení měl za velmi složité jak po stránce skutkové, tak i po stránce procesní s ohledem na více podezřelých osob ze spáchání více trestných činů, na množství poškozených nacházejících se na území několika států, na množství listinných důkazů, které bylo nutno obstarat, na využití zahraniční pomoci orgánů činných v trestním řízení (zejména Slovensko, Rumunsko, Vietnam), na nutnost ustanovení tlumočníků a překladatelů, na skutečnost, že řízení probíhalo na více stupních policejních orgánů, rozhodovalo i státní zastupitelství a Ústavní soud. Postup státních orgánů byl stižen obdobími nečinnosti, průtahy, opakovaně došlo k odložení věci, trestní řízení bylo neorganicky roztříštěno, postup byl nekoncentrovaný. Význam řízení pro žalobce shledal standardní, když se nejedná o řízení s typově zvýšeným významem, pro žalobce je v sázce nárok čistě majetkové povahy ve výši necelých [částka]. Neshledal sdílenou újmu, byť ve věci se jednalo o několik desítek poškozených osob, jejich nároky jsou čistě individuální. Konstatoval, že se žalobce na délce řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí, namítal průtahy, podával návrhy a stížnosti za účelem jejich odstranění.

8. Uzavřel, že nesprávný úřední postup je dán, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, že žalobci vznikla nemajetková újma. Požadavek žalobce na odškodnění ve formě peněžitého plnění měl za oprávněný, neboť konstatování porušení práva by nebylo dostatečným zadostiučiněním. Dovodil, že za situace, kdy pro žalobce je v trestním řízení v sázce pouze nárok majetkové povahy v maximální výši do [částka] (náhrada mzdy s příslušenstvím, náhradu nákladů za právní zastoupení nespecifikoval), není na místě stanovit výši zadostiučinění výpočtem základní částky, kterou lze dále modifikovat, že výše zadostiučinění nemůže to, co je pro žalobce v sázce výrazně převažovat. Žalobci proto přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s úrokem z prodlení, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

9. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., s tím, že žalobce žalobou uplatnil tři nároky, jen co do jednoho byl úspěšný.

10. Rozsudek, zamítavý výrok II. a výrok III. o nákladech řízení, napadl žalobce včasným odvoláním. Rekapituloval závěry soudu I. stupně a namítal, že věc jím byla nesprávně právně posouzena, že nebyla respektována judikatura Nejvyššího soudu, ani rozhodovací praxe Městského soudu v Praze v obdobných věcech. Poukazoval na stanovisko Cpjn 206/2010, dle něhož by měla být vypočtena základní částka odškodnění, následně modifikovaná dle kritérií obsažených v ust. § 31a odst. 3 zákona, a na skutečnost, že soud I. stupně takto nepostupoval, když se omezil jen na zjištění jakou majetkovou škodu žalobce v trestním řízení uplatnil a tuto mu přiznal jako odškodnění. Otázka co je pro žalobce v sázce je však jen jednou z otázek, které měly být vyhodnoceny. Tvrdil, že z rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, na která bylo soudem I. stupně odkázáno, neplyne, že by mělo dojít k „ zastropování“ finančního zadostiučinění na částku, kterou žalobce v trestním či jiném řízení uplatnil. Soudu I. stupně vytýkal, že nezohlednil, že pro žalobce je v sázce nejen náhrada za nevyplacenou mzdu, ale též příslušenství – úroky z prodlení za dobu, po kterou se trestní řízení vede, též náklady zmocněnce ale také náhrada nemajetkové újmy, které by se pozdějším návrhem mohl domáhat. Tvrdil, že v trestním řízení má postavení oběti zvlášť zranitelné, poukazoval na rozhodnutí v obdobných věcech, kdy se poškozeným dostalo odškodnění několikanásobně vyššího, než byla výše požadované náhrady za nevyplacenou mzdu. Rovněž uvedl, že usnesení o odložení věci ze dne [datum] bylo Vrchním státním zastupitelstvím v [obec] dne [datum] zrušeno a věc byla vrácena policejnímu orgánu k dalšímu jednání a rozhodnutí. Za nesprávný měl i výrok o nákladech řízení, s tím, že by mu měla být přiznána minimálně náhrada za dva a půl úkonu právní služby, které byly učiněny po předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu, kdy se řízení vedlo již jen o jednom nároku a uspěl. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl v napadených výrocích změněn tak, aby mu byla přiznána částka [částka] se zákonným úrokem z prodlení a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalovaná měla rozsudek soudu I. stupně za věcně správný. Uvedla, že není sporné, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, není sporné, že forma odškodnění by měla být peněžitá, sporná zůstala pouze otázka výše odškodnění. Dovozovala, že soudem I. stupně přiznaná výše odškodnění odpovídá tomu, že odškodnění by nemělo přesáhnout to, oč žalobci v řízení jde, že mu jde o částku mimořádně nízkou. Měla za to, že význam prověřování pro žalobce v čase klesá, když od roku 2011 žije ve Vietnamu a z rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci vyplynulo, že se žalobce cítil poškozen jen nevyplacením mzdy za květen 2009, žádnou jinou nemajetkovou újmu nezmiňoval.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně, dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., doplnil dokazování listinou a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

13. Usnesením PČR ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] byla trestní věc podezření ze spáchání zločinu obchodování s lidmi spáchaného ve spolupachatelství, kterého se měli dopustit [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], odložena, usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 1 VZN 1575/2021-93 bylo usnesení o odložení věci zrušeno a věc byla policejnímu orgánu vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

14. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle ust. § 31a odst. 2 zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle ust. § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v řízení poškozeným – žalobcem tvrzena a prokázána. V případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení je třeba nemajetkovou újmu tvrdit, vychází se z vyvratitelné domněnky, že újma vzniká, náhrada nemateriální újmy slouží ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený uveden a v níž byl udržován. [příjmení] a případně výše finančního odškodnění se potom odvíjí od konkrétních okolností případu. [příjmení] délky řízení, kdy se přihlíží k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli k jednotlivým průtahům v řízení – k době nečinnosti, se zohledňuje složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů, význam řízení pro poškozeného (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010).

20. Odvolací soud dospěl k závěru, shodně se soudem I. stupně, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka řízení je nepřiměřená okolnostem a povaze posuzovaného řízení, že jsou dány zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalované, že konstatování porušení práva nelze v tomto případě považovat za dostačující satisfakci a je třeba přistoupit k finančnímu odškodnění.

21. Na rozdíl od soudu I. stupně dospěl odvolací soud k závěru, že konečnou výši finančního odškodnění nelze odvíjet jen od částky, která je pro žalobce v posuzovaném v řízení v sázce, ale je třeba zohlednit všechna kritéria dle ust. § 31a odst. 3 zákona, při určení výše odškodnění je třeba dle stanoviska Cpjn 206/2010 vycházet ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení a částky přiznávané za jednotku času, základní částku následně modifikovat, dle konkrétních okolností věci, dle kritérií § 31a odst. 3 zákona. Automatická limitace odškodnění částkou, o kterou žalobci v posuzovaném řízení jde totiž znemožňuje individuální posouzení všech aspektů posuzovaného řízení a jeho dopadů do žalobcových poměrů, přičemž z rozhodnutí na něž bylo soudem I. stupně odkazováno (sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011) nevyplývá, že by měl soud na určení základní částky odškodnění a její modifikaci dle § 31a odst. 3 zákona rezignovat (srovnej také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3261/2021, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2889/2020).

22. Odvolací soud tedy přistoupil k určení základní částky odškodnění a její modifikaci dle kritérií § 31a odst. 3 zákona.

23. Základní částka odškodnění se dle Stanoviska Cpjn 206/2010 v poměrech České republiky pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, přičemž je nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, což je vyjádřeno tím, že první dva roky řízení jsou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Odvolací soud vzhledem ke skutečnosti, že posuzované řízení je trestním řízením ve fázi prověřování, které trvá již více než 10 let, dospěl k závěru, že základní částka za jeden rok řízení by měla být stanovena ve výši [částka].

24. Žalobce v průběhu řízení uváděl různou specifikaci toho, jak k žalované částce dospěl, resp. za jakou dobu požaduje odškodnění, výsledně s tím, že požaduje odškodnění až do rozhodnutí soudu, neboť posuzované řízení není dosud skončeno. Tento jeho výsledný požadavek soud I. stupně akceptoval a souhlasí s ním i soud odvolací, tedy dospívá k závěru, že žalobci by mělo být poskytnuto finanční zadostiučinění za dobu od [datum] až do rozhodnutí odvolacího soudu.

25. Odvolací soud tedy dospívá k závěru, že základní částka odškodnění, kterého by se žalobci mělo dostat činí za dobu 11 let a 11 měsíců (od [datum] do [datum]) [částka] (tj. 2x [částka], 9x [částka], 11x [částka]).

26. Složitost posuzovaného řízení shledává odvolací soud jako vysokou, nejen po stránce skutkové a procesní, ale i po stránce hmotně právní, s ohledem na počet poškozených, potřebu zajištění mnoha důkazů i cestou dožádání do ciziny (Slovensko, Rumunsko, Vietnam), s cizím prvkem spojenou potřebu překladů a tlumočení, s ohledem na původní i změněnou právní kvalifikaci prověřovaného jednání. Složitost řízení zahrnuje krom složitosti věci samé také počet instancí, v nichž byla věc řešena, ve věci bylo rozhodováno orgány policie, státního zastupitelství i Ústavním soudem. Dospívá proto k závěru, že složitosti věci samé, včetně počtu instancí, odpovídá snížení základní částky o 30 %.

27. Z důvodu jednání poškozeného odvolací soud zvyšuje základní částku o 5 %, neboť žalobcem, resp. jeho zástupcem byla podána řada stížností, námitek a jiných podání, která teoreticky mohla směřovat ke zkrácení délky řízení, tato nebyla OČTŘ vyslyšena, což mohlo vést k zvětšení frustrace poškozeného (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3172/2012).

28. Postup orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení odvolací soud shledal neodpovídající procesním pravidlům, ostatně postup orgánů činných v posuzovaném řízení podrobil kritice Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3626/13, šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna, docházelo k průtahům, i po nálezu Ústavního soudu byla věc znovu odložena, toto rozhodnutí bylo následně zrušeno. Teprve poté došlo k určitému posunu, věc byla řešena komplexně, avšak byla usnesením Policie ČR dne [datum] znovu odložena a toto usnesení bylo dne [datum] znovu zrušeno. Odvolací soud dospěl k závěru, že OČTŘ se svým postupem na délce řízení významně podílely, z tohoto důvodu základní částku odškodnění zvýšil o 40 %. Zohlednil, že postup orgánů veřejné moci přispěl k celkové délce řízení vyšší měrou než složitost věci, proto byla základní částka odškodnění z důvodu postupu orgánů veřejné moci zvýšena o 40 % a z důvodu složitosti věci snížena o 30 %.

29. Význam řízení pro poškozeného je nejvýznamnějším kritériem pro určení formy, případně výše odškodnění, zejména z pohledu toho, co je pro žalobce v sázce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2518/2018). Posuzované řízení – prověřování, není řízením u něhož se vyšší význam presumuje, ve vztahu k žalobci se nejedná o trestní řízení, v němž by byl obviněným, byl zbaven osobní svobody, nejde ani o pracovně právní spor, ani o jiné řízení, či hledisko (věk, zdravotní stav) s nímž by dle Stanoviska Cpjn 206/2010 byl spojen vyšší význam řízení. Pro žalobce jde o řízení o náhradu škody, zaplacení finanční částky, jehož význam shledal odvolací soud mírně snížený, a to s ohledem na (žalovanou zdůrazňovanou) malou částku, o kterou žalobci v posuzovaném řízení jde. [příjmení], o kterou v posuzovaném řízení žalobci jde tj. jistina – mzda za květen [rok] cca [částka], s úroky do současné doby cca [částka], plus případné náklady zastoupení. Odvolací soud tak z důvodu mírně sníženého významu řízení pro žalobce základní částku odškodnění snížil o 15 %, přičemž rovněž zohlednil, že v obdobných věcech jiných tzv. stromkařů, kdy byl význam řízení pro žalobce shledán standardním, byla částka, o niž poškozeným šlo, výrazně vyšší - viz, rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 329/2020 – jistina [částka], sp. zn. 17 Co 359/2020 – jistina [částka] (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2889/2020).

30. Další důvody pro modifikaci odškodnění odvolací soud neshledal, když o sdílenou újmu se nejedná, jak správně dovodil i soud I. stupně, žití žalobce ve Vietnamu jako důvod pro snížení odškodnění nevidí, tvrzení žalobce, že význam řízení je pro něj vyšší neboť by mohl v budoucnu případně v trestním řízení žádat další odškodnění nemajetkové újmy zůstalo v rovině spekulace.

31. Výsledně tak základní částka odškodnění [částka] nebyla ani zvýšena ani snížena, žalobci by tak mělo náležet odškodnění v této výši, vzhledem k tomu, že výrokem I. rozsudku soudu I. stupně, který nebyl napaden odvoláním, mu bylo přiznáno [částka], byla mu přiznána částka [částka] ([částka] mínus [částka]). Rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. byl proto co do částky [částka] s požadovaným zákonným úrokem z prodlení změněn podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno, jinak co do zamítnutí zbylé požadované částky byl jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o.s.ř.

32. Odvolací soud, byť si je vědom judikatury Nejvyššího soudu, dle níž není obecně důvodné, aby výše odškodnění významně přesahovala výši peněžitého plnění, o něž žalobci v posuzovaném řízení jde, nedospěl k závěru, že by shora uvedená výsledně stanovená částka odškodnění postupem dle stanoviska Cpjn 206/2010 přesahovala spravedlivé odškodnění žalobce, neboť v této konkrétní věci se na výsledné částce odškodnění významně podílí jak mimořádná délka prověřování tak i mimořádně nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení. Výsledná výše odškodnění rovněž vyhovuje požadavku na předvídatelnost rozhodnutí, zásadě, aby v obdobných věcech bylo obdobně rozhodnuto.

33. Vzhledem k změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud jak o nákladech odvolacího řízení tak i o nákladech řízení před soudem I. stupně, podle ust. § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce v řízení co do základu uspěl a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobce v řízení uplatnil více nároků, za řízení před soudem I. stupně do doby předcházejícího rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum] mu náhrada nákladů řízení nenáleží, neboť úspěch a neúspěch účastníků byl srovnatelný, odvolací soud však považuje za spravedlivé, aby žalobci byla přiznána náhrada nákladů za řízení před soudem I. stupně před vydáním napadeného rozsudku, když v této fázi řízení žalobce uspěl. Žalobci přiznal náhradu nákladů za dva a půl úkonu právní služby (účast u jednání dne [datum] a dne [datum] a u vyhlášení rozsudku dne [datum]) podle ust. § 11 odst. 1 písm. d), g), odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška) po [částka] podle ust. 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky, tj. [částka], tři režijní paušály po [částka] podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši [částka], celkově [částka].

34. Žalobci byla přiznána náhrada za dva úkony právní služby za odvolací řízení, za podání odvolání, za účast u odvolacího jednání dne [datum], podle ust. § 11 odst. 1 písm. g), k ) vyhlášky, po [částka], dva režijní paušály po [částka], náhrada daně z přidané hodnoty ve výši [částka], celkově [částka].

Poučení