17 Co 359/2020- 513

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], Judetul COVASNA, Rumunsko zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 25 C 55/2017-389 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. a II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně [částka], do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení [částka], do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy. Požadoval zaplacení částky [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí a zaplacení částky [částka] z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce vyšetřování vedeného na základě jeho trestního oznámení.

2. Tvrdil, že dne [datum] podal, jako jeden z mnoha desítek oznamovatelů, trestní oznámení s tím, že podezřelými jsou Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že se stal obětí organizované skupiny, že dle něj byla naplněna skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi, neboť byl nucen pod hrozbou trestu a bez dobrovolného souhlasu vykonávat práci. Popisoval postup orgánů činných v trestním řízení. Usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo rozhodnuto o odložení trestní věci, podal proti němu společně s ostatními dělníky stížnost, která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] zamítnuta. Ústavní soud na základě stížnosti podané jinými poškozenými nálezem ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3626/13 konstatoval, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] bylo porušeno právo stěžovatelů na účinné vyšetřování, usnesení Policie ČR i Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy]. Žalobce [příjmení] stížnost nepodal, byl však účastníkem řízení, ve kterém byla vydána zrušená rozhodnutí Policie ČR a Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] Trestní řízení není skončeno. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum], nebylo mu vyhověno. Požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] za každý měsíc nesprávného postupu.

3. Žalovaná souhlasila s tím, že žalobce u ní uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy dne [datum], že mu nevyhověla, neboť nebyl dostatečně specifikován a ani přes výzvu nebyla doložena plná moc k zastupování žalobce. Poukazovala na to, že nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3626/13 byl právním zástupcům poškozených doručen dne [datum], vznesla námitku promlčení. Dále namítala, že primárním smyslem trestního řízení není uspokojení nároku poškozených, že poškození mají svá práva uplatňovat v občanském soudním řízení, uplatnění nároku na náhradu škody v trestním (adhezním) řízení je nutno chápat jako beneficium legis, že v této fázi trestního řízení není dán odpovědnostní titul, neboť dosud ani nebylo zahájeno trestní stíhání vůči konkrétním osobám.

4. Žalobce v doplněních žaloby odkazoval na závěry nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 3626/13, zejména pokud jde o délku prověřování a postup orgánů činných v trestním řízení. Uvedl, že se stal obětí pracovního vykořisťování, že pracoval od [datum] do [datum], 7 dní v týdnu [číslo] hodin, slíbená mzda v rozmezí [částka] až [částka] měsíčně mu nebyla vyplacena, nebyla mu hrazena ani slíbená strava. Dovolával se chráněných práv a zájmů obětí. Uvedl, že požaduje [částka] za každý rok řízení tj. základní částku [částka], její zvýšení o 50 % z důvodu složitosti případu, zvýšení o 100 % z důvodu postupu orgánů činných v trestním řízení (OČTŘ), zvýšení o 50 % z důvodu chování poškozeného, další zvýšení o 150 % z důvodu postupu OČTŘ po nálezu Ústavního soudu a další navýšení z důvodu významu řízení pro něj, celkově [částka].

5. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 25 C 55/2017-258 soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka s příslušenstvím] (výrok I.), konstatoval, že v řízení následně vedeném u Policie České republiky - Obvodní ředitelství policie [obec] IV., SKPV: 1. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. ORI [číslo] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (výrok III.). Dospěl k závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí je promlčen, že ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni [datum], kdy délka předmětného prověřování vzhledem k podání trestního oznámení žalobcem dne [datum] činí necelých 7 let, jde o délku nepřiměřenou, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Dovodil, že posuzovaná věc je náročného charakteru, že je stále ve fázi prověřování. Uzavřel, že za situace, kdy jediným reálným zájmem žalobce, jako osoby poškozené, je nárok na náhradu škody představující nevyplacenou mzdu za dobu cca 4 měsíců, je jeho zájem zájmem majetkového charakteru. Hodnotil význam řízení pro žalobce, skutečnost, že trestní řízení je stále ve fázi prověřování trestních oznámení poškozených, prozatím nebylo zahájeno trestní stíhání konkrétních osob, že žalobce svůj nárok neuplatnil ani v insolvenčním řízení, ani v civilním řízení, a uzavřel, že jediným přiměřeným zadostiučiněním za vznik nemajetkové újmy z odpovědnostního titulu nepřiměřené délky prověřování trestního oznámení žalobce je konstatování porušení práva na projednávání věci v přiměřené lhůtě.

6. K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 17 Co 298/2019-339 rozsudek soudu I. stupně co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím potvrdil, ve výroku o konstatování porušení práva, o zamítnutí žaloby o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2715/2019, v obdobné věci, shledal závěr soudu I. stupně o promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy [částka] s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí správným, stejně jako závěr, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka řízení je nepřiměřená. Naproti tomu závěr o formě, případně výši odškodnění, měl s ohledem na uvedený rozsudek Nejvyššího soudu i na další judikaturu Nejvyššího soudu za neudržitelný. Soudu I. stupně uložil, aby žalobce vyzval k dotvrzení mimořádného významu adhezního řízení pro něj, aby se zabýval (v rámci rozhodnutí o finančním odškodnění) i dalšími kritérii dle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

7. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), konstatoval, že v řízení následně vedeném u Policie České republiky - Obvodní ředitelství policie [obec] IV., SKPV: 1. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. ORI [číslo] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (výrok III.).

8. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce podáním ze dne [datum], doručeným Městskému státnímu zastupitelství dne [datum], podal trestní oznámení, uvedl, že pracoval pro společnost od [anonymizováno] do [datum], tedy cca 3 měsíce a ze strany jednajících osob se mu dostalo křiku, vulgarit a otrockého zacházení. Popsal průběh posuzovaného řízení. Usnesením policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] byla věc žalobce odložena z důvodu, že se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možno vyřídit jinak, usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] stížnost poškozených zamítnuta jako nedůvodná. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3626/13 byla zrušena usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum] a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum], bylo konstatováno, že bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že nesprávný postup policejního orgánu a státního zastupitelství mohl kolidovat i s mezinárodními závazky České republiky, že je neúnosné, aby prověřování skončilo jen paušálně odůvodněným odložením věci, aniž by se příslušné orgány zabývaly podstatou podezření, že věc byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, že bylo znemožněno efektivní vyšetřování, že prověřování věci i v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů činných v trestním řízení trpělo značnými průtahy, jimž neodpovídala dosavadní míra objasněnosti věci. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] byla trestní věc týkající se [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] odložena. Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum], bylo usnesení Policie ČR zrušeno. Věc byla dne [datum] postoupena KŘP hl.m. [obec], zástupkyně žalobce urgovala nahlížení a nahlížela do spisu. V lednu 2020 byl vydán Evropský vyšetřovací příkaz, za účelem výslechu označených svědků v Rumunsku [právnická osoba] byl v insolvenci, na jeho majetek byl prohlášen konkurz, byl zrušen pro nedostatek majetku. Na majetek [právnická osoba] byl dne [datum] prohlášen konkurz. Žalobce v čestném prohlášení ze dne [datum] uvedl, že skončil původní zaměstnání, aby mohl jet za prací do České republiky, po návratu domů se do původního zaměstnání nemohl vrátit, byl frustrovaný tím, že své rodině finančně nepomohl a ještě přišel o úspory, celá rodina je na něm po smrti otce finančně závislá, vyčítal si, že byl hloupý, nechal se oklamat podvodníky, cítil se ponížen i před ostatními, měl pocit, že jej považují za hloupého, proto podal trestní oznámení, nabyl dojmu, že se spravedlnosti nedomůže. Nárok na odškodnění uplatnil u žalované dne [datum], ta mu nevyhověla.

9. Takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. Dospěl k závěru, že od podání oznámení dne [datum] ke dni rozhodnutí soudu, činí délka předmětného prověřování 8 let a 11 měsíců, jde o délku nepřiměřenou, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, je dána odpovědnost žalované, žalobce má nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která se presumuje. Dovodil, že posuzovaná věc je po právní i skutkové stránce velmi složitá, s ohledem na velké množství poškozených osob, cizinců, kteří stejně jako žalobce uplatňují náhradu škody, ne vždy s určením její výše, a často neurčitými a obecnými podáními, je dána vyšší náročnost zajišťování výslechů, nutná součinnost, OČTŘ musí řešit dosažitelnost těchto osob mimo ČR, za součinnosti orgánů různých států, s tím jsou spojeny výslechy osob v cizím jazyce, množství listin. Rozhodovaly orgány policie, státní zastupitelství i Ústavní soud. Postup OČTŘ trpěl průtahy, obdobími nečinnosti, věc byla roztříštěna mezi několik policejních oddělení, byla vydána rozhodnutí, která byla pro nezákonnost zrušena. Žalobce se na délce řízení ve smyslu obstrukčním nijak nepodílel. Význam řízení pro žalobce spočívá v jeho zájmu dosáhnout na náhradu škody – nevyplacenou mzdu za období cca 3 měsíců, a v určité satisfakci za to, jak s ním bylo ze strany případných pachatelů jednáno. Význam řízení pro žalobce shledal jako nepatrný, s tím, že stíhání a potrestání pachatele je výsadním nárokem státu, zakotvení práv poškozených do trestního řádu je nutno chápat jako beneficium legis, nejde o základní právo poškozeného dané ústavním pořádkem, připojení poškozeného s nárokem na náhradu škody do trestního řízení poškozenému umožňuje, aby se rychleji a za podpory OČTŘ domohl svého nároku na náhradu škody. Poškozený by však měl svá práva primárně uplatňovat v občanskoprávním řízení. Dané řízení je teprve ve fázi prověřování, není zde dosud ani dán procesně právní vztah s konkrétním obviněným a právě ten je předpokladem, aby se poškozený vůbec mohl svých nároků v adhezním řízení domoci. Není dán ani vyšší stupeň pravděpodobnosti, že byl spáchán trestný čin a tyto skutečnosti značným způsobem význam řízení pro žalobce snižují. Žalobce svoji pohledávku neuplatnil ani v insolvenčním ani v civilním řízení, a pokud tak neučinil, nelze dovodit, že by pro něj měla tvrzený význam. Žalobce sám pro vymožení škody nic neučinil, sám nepodal žádné podání, úkony v trestním řízení jsou za něj činěny zástupcem, hromadnými podáními, za dobu 8 let ani nebyl schopen svůj nárok vyčíslit. Dovodil sdílenou újmu spočívající v organizovaném společenství poškozených. Pokud žalobce zvýšený význam dovozoval z toho, že se cítil hloupě, protože„ naletěl“, pak toto nemá vliv na nemajetkovou újmu za délku řízení, o částku, kterou nevyčíslil a řádně se jí nedomáhal. Nenavrhl svůj výslech v odškodňovacím řízení, aby újmu způsobenou dlouho trvajícím řízením věrohodně doložil. Opětovně proto dospěl k závěru, že vhodným a postačujícím zadostiučiněním je konstatování porušení práva.

10. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když vzal v úvahu, že žalobce v řízení uplatnil dva nároky (odškodnění z titulu nezákonného rozhodnutí a odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu), s jedním nárokem byl zcela neúspěšný a s jedním byl úspěšný.

11. Rozsudek napadl žalobce včasným odvoláním. Namítal, že odůvodnění napadeného rozsudku, v části, která by měla obsahovat vlastní úvahy soudu a posouzení celé věci, je zkopírované z rozsudku jiného senátu, v jiné věci, dovozoval, že takový postup je v rozporu se zásadou zákonného soudce. Uznával, že předmětné trestní řízení je sice po skutkové a procesní stránce složitější, ale ne natolik, aby trvalo téměř 9 let, tvrdil, že nelze dovodit hmotněprávní složitost věci. Popíral víceinstančnost řízení, když k tomuto postupu docházelo z důvodu vadného a nekoncepčního přístupu OČTŘ, řízení je stále ve fázi prověřování, na řízení před Ústavním soudem nelze nahlížet jako na další instanci, podání opravných prostředků, které navíc byly shledány důvodnými, mu nelze klást k tíži. Dovozoval, že nikoliv složitost řízení, ale postup OČTŘ vedl k tomu, že trestní řízení je ve fázi prověřování 9 let, že OČTŘ rezignovaly na objasňování skutečností, které mohly vést k objasnění podezření ze spáchání trestných činů, až po dvou letech od vrácení věci Ústavním soudem došlo k provedení několika výslechů svědků, OČTŘ nerespektovaly precedenční účinky nálezu. Zdůraznil, že v trestním řízení nebyl pasivní, ale naopak byl aktivní, jeho aktivita se však pozitivně neodrazila v jednání OČTŘ a z toho byl frustrován. Pokud jde o význam řízení, namítal, že soud I. stupně jej posoudil v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2715/2019 i s názorem odvolacího soudu obsaženém v předcházejícím rozhodnutí. Opakoval, že neměl jinou možnost, jak se svého nároku domoci, než prostřednictvím adhezního řízení, že v adhezním řízení stačí, pokud uvede takové údaje, z nichž je výše nároku na náhradu škody zřejmá i bez dalšího vyčíslení škody, že označil pachatele, uvedl jakou práci a po jakou dobu vykonával, tedy je zřejmá i výše jeho nároku, který z titulu náhrady škody na nevyplacené mzdě uplatnil, konkrétní vyčíslení škody, včetně důkazů, může uplatnit a doložit až do zahájení hlavního líčení. Měl za to, že význam předmětného trestního řízení je pro něj zvýšený, neboť v jiném řízení svůj nárok reálně nemůže uplatnit, že minimálně by měl být význam řízení hodnocen jako standardní. Nesouhlasil se závěrem o sdílené újmě s tím, že sice v lese pracoval s dalšími poškozenými, avšak předtím je neznal a po ukončení práce s nimi nebyl a není v kontaktu, svoji újmu s nimi nesdílel a nesdílí. Za nesprávný měl i výrok o nákladech řízení, požadoval minimálně přiznání náhrady za dva úkony právní služby, které byly učiněny po předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu, kdy se řízení vedlo již jen o jednom nároku, a uspěl. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, aby mu byla přiznána částka [částka] se zákonnými úroky z prodlení a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení minimálně ve výši [částka].

12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost, ztotožnila se se závěry soudu I. stupně.

13. Odvolací soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 17 Co 359/2020-421 rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. a II. změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, jinak, co do zamítnutí žaloby o zaplacení [částka] s příslušenstvím, jej potvrdil (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.).

14. Při právním posouzení věci vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, ztotožnil se s jeho závěrem, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka řízení je nepřiměřená okolnostem a povaze posuzovaného řízení, že jsou dány zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalované. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že konstatování porušení práva lze v tomto případě považovat za dostačující satisfakci a dovodil, že nemateriální újmu žalobce je třeba odškodnit formou peněžité náhrady. Základní částku odškodnění stanovil ve výši [částka] za rok, za první dva roky ve výši poloviční, s tím, že žalobci by mělo být poskytnuto finanční zadostiučinění za dobu od [datum] až do rozhodnutí odvolacího soudu.

15. Odvolací soud dospěl k závěru, že základní částka odškodnění, kterého by se žalobci mělo dostat činí za dobu 9 let a 6,5 měsíce (od [datum] do [datum]) [částka] (tj. 2x [částka], 7x [částka], 6,5 x [částka]). Tuto základní částku je třeba poměřit kritérii dle ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010).

16. Složitost posuzovaného řízení shledal odvolací soud jako mimořádně vysokou, s tím, že složitosti věci samé odpovídá snížení základní částky o 30 %, z důvodu počtu instancí zúčastněných na rozhodování snížil základní částku o 10 %, celkově z důvodu složitosti věci o 40 %. Z důvodu jednání poškozeného ani nezvýšil, ani nesnížil základní částku odškodnění. Postup orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení shledal neodpovídající procesním pravidlům, dovodil, že OČTŘ se svým postupem na délce řízení podílely, z tohoto důvodu základní částku odškodnění zvýšil o 20 %. Význam řízení pro žalobce shledal sníženým, neboť žalobce v podstatě ani nesdělil, co přesně je pro něj v adhezním řízení v sázce, základní částku odškodnění proto o 20 % snížil. Výsledně tak byla základní částka odškodnění [částka] snížena o 40 %. Neshledal důvod k tomu, aby odškodnění žalobce bylo sníženo z důvodu sdílené újmy, jak navrhovala žalovaná.

17. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 30 Cdo 2605/2021-449 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 Co 359/2020-421, v části výroku I, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 C 55/2017-389, potvrzen ve výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky [částka] s příslušenstvím, a ve výrocích II. a III. o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

18. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že otázka položená dovolatelem, zda měl odvolací soud vyhodnotit délku posuzovaného řízení jako extrémně nepřiměřeně dlouhou, přípustnost podaného dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. nezakládá, stejně jako otázka zohlednění počtu stupňů soudní soustavy při stanovení přiměřeného zadostiučinění, totéž pak platí i ve vztahu k námitkám týkajícím se vlastního postupu orgánu veřejné moci v posuzovaném řízení, z něhož žalobce dovozuje jiný závěr o procentuálním navýšení základní částky přiznaného odškodnění odůvodněné tímto kritériem. Dovolání shledal přípustným ve vztahu k otázce týkající se zhodnocení kritéria složitosti řízení v relaci ke kritériu zohledňujícímu postup orgánu veřejné moci v posuzovaném řízení, jakož i ve vztahu k otázce jednání poškozeného v průběhu posuzovaného řízení a významu tohoto řízení pro něj, neboť při jejich řešení se odvolací soud od ustálené judikatury Nejvyššího soudu odchýlil. Vyložil, že závěr odvolacího soudu o snížení přiznaného odškodnění o 40 % z důvodu složitosti posuzovaného řízení na straně jedné, a o současném navýšení tohoto odškodnění jen o 20 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci na straně druhé, míru, s jakou se na celkové nepřiměřené délce posuzovaného řízení obě tato kritéria podílela, přiměřeně neodráží, že při posuzování kritéria chování poškozeného odvolací soud nepromítl zjištění, že z odůvodnění zmíněného nálezu Ústavního soudu vyplynulo, že posuzované řízení trpělo značnými průtahy, a to i v důsledku nekoncepčního přístupu rozhodujících orgánů, že žalobcovy četné žádosti o zjednání nápravy v posuzovaném řízení (představující činnost, která alespoň teoreticky mohla směřovat ke zkrácení délky řízení) nebyly ze strany orgánů činných v trestním řízení vyslyšeny. Měl za nesprávný závěr odvolacího soudu o sníženém významu posuzovaného řízení pro žalobce, s tím, že význam předmětu řízení pro poškozeného lze považovat zásadně za standardní.

19. Odvolací soud znovu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, nyní již jen k odvolání žalobce co do zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., doplnil dokazování listinami a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

20. Z usnesení PČR ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo zjištěno, že trestní věc podezření ze spáchání zločinu obchodování s lidmi spáchaného ve spolupachatelství, kterého se měli dopustit [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], byla odložena. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo usnesení o odložení věci zrušeno.

21. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

22. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

23. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

24. Podle ust. § 31a odst. 2 zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. Podle ust. § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v řízení poškozeným – žalobcem tvrzena a prokázána. V případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení je třeba nemajetkovou újmu tvrdit, vychází se z vyvratitelné domněnky, že újma vzniká, náhrada nemateriální újmy slouží ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený uveden a v níž byl udržován. [příjmení] a případně výše finančního odškodnění se potom odvíjí od konkrétních okolností případu. [příjmení] délky řízení, kdy se přihlíží k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli k jednotlivým průtahům v řízení – k době nečinnosti, se zohledňuje složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů, význam řízení pro poškozeného (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010).

27. Odvolací soud znovu dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka řízení je nepřiměřená okolnostem a povaze posuzovaného řízení, že jsou dány zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalované, že konstatování porušení práva nelze v tomto případě považovat za dostačující satisfakci a je třeba přistoupit k finančnímu odškodnění.

28. Znovu hodnotil délku posuzovaného řízení a s ohledem na závěry dovolacího soudu, jimiž je vázán, také kritéria dle ust. § 31a odst. 3 zákona.

29. Základní částka odškodnění se dle Stanoviska Cpjn 206/2010 v poměrech České republiky pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, přičemž je nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, což je vyjádřeno tím, že první dva roky řízení jsou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Odvolací soud vzhledem ke skutečnosti, že posuzované řízení je trestním řízením ve fázi prověřování, které trvá již více než 10 let, dospěl k závěru, že základní částka za jeden rok řízení by měla být stanovena ve výši [částka].

30. Žalobce v průběhu řízení uváděl různou specifikaci toho, jak k žalované částce dospěl, resp. za jakou dobu požaduje odškodnění, výsledně s tím, že požaduje odškodnění až do rozhodnutí soudu, neboť posuzované řízení není dosud skončeno. Tento jeho výsledný požadavek odvolací soud akceptoval a dospěl k závěru, že žalobci by mělo být poskytnuto finanční zadostiučinění za dobu od [datum] resp. [datum] až do rozhodnutí odvolacího soudu.

31. Odvolací soud tedy dospívá k závěru, že základní částka odškodnění, kterého by se žalobci mělo dostat činí za dobu 10 let a 8 měsíců (od [datum] do [datum]) [částka] (tj. 2x [částka], 8x [částka], 8 x [částka]).

32. Složitost posuzovaného řízení shledává odvolací soud jako vysokou, nejen po stránce skutkové a procesní, ale i po stránce hmotně právní, s ohledem na počet poškozených, potřebu zajištění mnoha důkazů i cestou dožádání do ciziny (Slovensko, Rumunsko, Vietnam), konečně i zjištění místa pobytu některých poškozených, s cizím prvkem spojenou potřebu překladů a tlumočení, s ohledem na původní i změněnou právní kvalifikaci prověřovaného jednání. Složitost řízení zahrnuje krom složitosti věci samé také počet instancí, v nichž byla věc řešena, ve věci bylo rozhodováno orgány policie, státního zastupitelství i Ústavním soudem. Dospívá proto k závěru, že složitosti věci samé, včetně počtu instancí, odpovídá snížení základní částky o 30 %.

33. Z důvodu jednání poškozeného odvolací soud zvyšuje základní částku o 5 %, neboť žalobcem, resp. jeho zástupcem byla podána řada stížností, námitek a jiných podání, která teoreticky mohla směřovat ke zkrácení délky řízení, tato nebyla OČTŘ vyslyšena, což mohlo vést k zvětšení frustrace poškozeného (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [číslo]).

34. Postup orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení odvolací soud shledal neodpovídající procesním pravidlům, ostatně postup orgánů činných v posuzovaném řízení podrobil kritice Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3626/13, šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna, docházelo k průtahům, i po nálezu Ústavního soudu byla věc znovu odložena, toto rozhodnutí bylo následně zrušeno. Teprve poté došlo k určitému posunu, věc byla řešena komplexně, avšak byla usnesením Policie ČR dne [datum] znovu odložena a toto usnesení bylo dne [datum] novu zrušeno. Odvolací soud dospěl k závěru, že OČTŘ se svým postupem na délce řízení významně podílely, z tohoto důvodu základní částku odškodnění zvýšil o 40 %. Zohlednil, že postup orgánů veřejné moci přispěl k celkové délce řízení vyšší měrou než složitost věci, proto byla základní částka odškodnění z důvodu postupu orgánů veřejné moci zvýšena o 40 % a z důvodu složitosti věci snížena o 30 %.

35. Význam řízení pro poškozeného je nejvýznamnějším kritériem pro určení formy, případně výše odškodnění, zejména z pohledu toho, co je pro žalobce v sázce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2518/2018). Posuzované řízení – prověřování, není řízením u něhož se vyšší význam presumuje, ve vztahu k žalobci se nejedná o trestní řízení, v němž by byl obviněným, byl zbaven osobní svobody, nejde ani o pracovně právní spor, ani o jiné řízení, či hledisko (věk, zdravotní stav) s nímž by dle Stanoviska Cpjn 206/2010 byl spojen vyšší význam řízení. Pro žalobce jde o řízení o náhradu škody, zaplacení finanční částky, jehož význam shledal odvolací soud standardním, základní částku odškodnění na základě tohoto kritéria proto ani nesnížil, ani nezvýšil.

36. Výsledně tak byla základní částka odškodnění [částka] zvýšena o 15 %, žalobci by tak mělo náležet odškodnění ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobci bylo již předcházejícím rozsudkem přiznáno [částka] a domáhá se zaplacení další částky [částka], byla mu tato přiznána. Rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. a II. byl proto co do částky [částka] s požadovaným zákonným úrokem z prodlení změněn podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno.

37. Vzhledem k změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud jak o nákladech odvolacího řízení tak i o nákladech řízení před soudem I. stupně, podle ust. § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce v řízení co do základu uspěl a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobce v řízení uplatnil více nároků, za řízení před soudem I. stupně do doby předcházejícího rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum] mu náhrada nákladů řízení nenáleží, neboť úspěch a neúspěch účastníků byl srovnatelný, odvolací soud však považuje za spravedlivé, aby žalobci byla přiznána náhrada nákladů za řízení před soudem I. stupně před vydáním napadeného rozsudku, když v této fázi řízení žalobce uspěl. Žalobci přiznal náhradu nákladů za dva úkony právní služby (doplnění žaloby ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum]) podle ust. § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška) po [částka] podle ust. 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky, dva režijní paušály po [částka] podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši [částka], celkově [částka].

38. Žalobci byla přiznána náhrada za čtyři úkony právní služby za odvolací řízení, za podání odvolání, za účast u dvou odvolacích jednání a za podání dovolání, podle ust. § 11 odst. 1 písm. g), k ) vyhlášky, po [částka], čtyři režijní paušály po [částka], náhrada daně z přidané hodnoty ve výši [částka] a náhrada za zaplacený soudní poplatek z dovolání ve výši [částka], celkově [částka]. Žalobci nebyla přiznána náhrada za vyjádření ze dne [datum], které je v podstatě jen komentářem k předložené listině.

Poučení