17 Co 281/2022- 245

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], Judetul Covasna, Rumunsko zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 46 C 191/2021-225 takto:

Výrok

I. Odvolací řízení o odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 0,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně [částka] a na nákladech odvolacího řízení [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce prověřování jeho oznámení a trestního řízení. Požadoval zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % od [datum] do zaplacení a částky [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % od [datum] za každý měsíc až do dne vynesení rozsudku. Tvrdil, že podal dne [datum], jako jeden z mnoha desítek oznamovatelů, trestní oznámení, že se stal obětí organizované skupiny, že byl nucen pod hrozbou trestu a bez dobrovolného souhlasu vykonávat práci, byl dotčen na základních lidských právech. Popisoval postup orgánů činných v trestním řízení. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo rozhodnuto o odložení trestní věci slovenských a rumunských poškozených, stížnost byla zamítnuta. Ústavní soud na základě stížnosti podané jinými poškozenými nálezem ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3626/13 konstatoval, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] bylo porušeno právo stěžovatelů na účinné vyšetřování, usnesení Policie ČR i Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy]. Na postupu policie se však nic podstatného nezměnilo. Trestní řízení není skončeno. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum], nebylo mu vyhověno.

2. Žalovaná souhlasila, že žalobce u ní uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy dne [datum], nesporovala, že délka prověřování trestního oznámení je nepřiměřená, namítala, že [datum] bylo podezření ze spáchání trestného činu odloženo, že žalobce ve výpovědi před rumunskými orgány uvedl, že žádné trestní oznámení nepodával, k práci nebyl nucen, rozhodl se vrátit do Rumunska, protože nedostal výplatu za tři měsíce. Zpochybňovala vznik škody – nemajetkové újmy a existenci příčinné souvislosti.

3. Žalobce doplnil, že proti usnesení o odložení věci ze dne [datum] byla podána stížnost, pokud při výslechu v Rumunsku uvedl, že trestní oznámení nepodal, měl za to, že se jedná o trestní oznámení podané resp. nepodané v Rumunsku.

4. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s 8,25% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení, o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a o zaplacení částky [částka] s úrokem 8,5 % od [datum] za každý měsíc až do vynesení rozsudku, zamítl (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho právní zástupkyně (výrok III.).

5. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce podal dne [datum] oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, vykonával práci, za niž nedostal zaplaceno od 4.8. do [datum]. Dne [datum] byl žalobce vyslechnut před dožádanými rumunskými orgány, vypověděl, že v České republice vykonával práci od července do září 2010, měl přislíbenou výplatu 1 000 až [částka] měsíčně, vykonával práci v lese, byl ubytován v penzionu, za ubytování neplatil, po přesunu na jiné místo byl ubytován v hotelu, jídlo si kupoval sám, pracoval 10 až 12 hodin denně, všechny dny v týdnu, někdy i v neděli, práci jim ukládal lesník, nikdo na pracovníky nedohlížel, nikdo jej neurážel, nevyhrožoval mu, každý týden dostal 500 až [částka] na jídlo, za odvedenou práci nedostal zaplaceno, k práci nebyl nucen, nemusel odevzdat doklady, měl u sebe mobilní telefon. [ulice] září se rozhodl odjet, požádal o výplatu, tu nedostal, odjel na vlastní náklady. [příjmení] moc k zastupování nikomu neudělil, trestní oznámení nepodal, je nespokojen jen s tím, že nedostal výplatu. Do trestního řízení se žalobce přihlásil s částkou [částka] (výplata za červenec až září 2010). Žádné dokumenty k doložení svých tvrzení nemá. Dle čestného prohlášení ze dne [datum] se žalobce do ČR vypravil za otcem a bratrem, kteří zde již pracovali, neměl o nich dobré zprávy, byla mu přislíbena mzda [částka], zdarma ubytování, strava, zdravotní péče a transport, pracoval 7 dní v týdnu, i od 5 do 22 hodin, nedostal zaplaceno, krom zálohy 500 – [částka] týdně, bylo mu vulgárně nadáváno, zaměstnavatelé u sebe měli zbraň, bylo mu vyhrožováno, při práci na ně bylo dohlíženo agresivními osobami. Bratr byl poslán se zraněním ruky zpět do Rumunka, další pracovníci mu sdělili, že nedostali zaplaceno, rozhodl se s otcem odjet domů. [příjmení] se na právního zástupce, podal trestní oznámení.

6. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu obchodování s lidmi, spáchaného ve spolupachatelství, kterého se měli dopustit [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], na základě stížnosti (i žalobce) bylo usnesením Vrchního státního zastupitelství ze dne [datum] usnesení Policie ČR ze dne [datum] zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Zástupci poškozených oznamovatelů byli procesně aktivní, podávali žádosti o přezkum postupu policejního orgánu, stížnosti, podněty k výkonu dohledu. Soud I. stupně popsal průběh vyšetřování, který mezi účastníky nebyl sporný.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon). Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, stanovisko Cpjn 206/2010, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, rozhodnutí ESLP ve věci Apicella proti Itálii. Hodnotil kritéria dle ust. § 31a odst. 3 zákona. Dobu trvání trestního řízení, resp. prověřování (od [datum] do doby rozhodnutí soudu I. stupně tj. do [datum]) v trvání 10 let a 9 měsíců, shledal nepřiměřeně dlouhou, jak dovodila i žalovaná. Posuzované řízení měl za velmi složité jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní s ohledem na trestní oznámení desítek poškozených, cizích státních příslušníků, na potřebu dožádání do ciziny, překlady, tlumočení, na skutečnost, že řízení probíhalo na více stupních policejních orgánů, rozhodovalo i státní zastupitelství a Ústavní soud, na změny právní kvalifikace, změny příslušnosti. Postup státních orgánů byl stižen obdobími nečinnosti, byl nekoordinovaný, v řízení došlo k řadě vad, byla opakovaně rušena vydaná rozhodnutí. Žalobce se na délce řízení ani negativně ani pozitivně nepodílel, ve věci sice byla podána řada procesních návrhů, vzešlých z aktivity právních zástupců, nikoli samotného žalobce. Význam řízení pro žalobce shledal významně snížený, s tím, že se nejedná o řízení s typově zvýšeným významem, žalobce o trestním stíhání patrně ani nevěděl, pokud ano, pak na to zapomněl, sám uvedl, že trestní oznámení nepodal, krom újmy vzniklé nezaplacením mzdy mu žádná jiná újma nevznikla, přitom vycházel z výslechu žalobce před dožádanými rumunskými orgány, nikoliv z jeho čestného prohlášení, které bylo s obsahem jeho výpovědi v rozporu.

8. Uzavřel, že nesprávný úřední postup je dán, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, že žalobci vznikla nemajetková újma, že nesprávný úřední postup dosáhl takové intenzity, že je na místě odškodnění ve formě peněžitého plnění, konstatování porušení práva by nebylo dostatečným zadostiučiněním. Dovodil, že s ohledem na celkovou délku řízení je třeba základní částku odškodnění stanovit ve výši [částka] za rok, za první dva roky v poloviční výši, když řízení je dlouhé, jeho délka však není extrémní. Vypočetl, že za 10 let a 9 měsíců základní částka činí [částka] (9x [částka], 9x [částka]). Tuto částku dále poměřoval kritérii dle ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., dovodil, že základní částku je třeba snížit o 30 % pro složitost věci, dále je třeba ji snížit o 50 % z důvodu nízkého významu řízení pro žalobce, a je třeba ji zvýšit o 30 % pro postup orgánů činných v trestním řízení. Celkově tak základní částku [částka] snížil o 50 %, žalobci proto přiznal odškodnění ve výši [částka], včetně zákonného úroku z prodlení od [datum], kdy se žalovaná uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku dostala do prodlení, ve zbytku žalobu zamítl.

9. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich rozsah a výši specifikoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

10. Žalobce se odvolal proti všem výrokům rozsudku, následně vzal odvolání proti vyhovujícímu výroku I. zpět. Rekapituloval závěry soudu I. stupně a namítal, že věc jím byla nesprávně právně posouzena, že nebyla respektována judikatura Nejvyššího soudu, ani rozhodovací praxe Městského soudu v Praze v obdobných věcech. Měl za to, že soud I. stupně nesprávně stanovil základní částku odškodnění na samé spodní hranici intervalu vyplývajícího ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. S odkazem na lhůty uvedené v ust. § 159 trestního řádu dovozoval, že prověřování v délce více než 10 let je extrémně dlouhé. Nesouhlasil se závěrem o nízkém významu řízení pro něj, poukazoval na to, že se stal obětí závažného trestného činu, že je obětí zvlášť zranitelnou, že i dle názoru Ústavního soudu je pro tyto oběti obtížné, ne-li nemožné domoci se svých práv v občanském soudním řízení bez předchozího trestního řízení. Nesouhlasil s tím, že nebylo přihlíženo k jeho čestnému prohlášení a naopak soud vycházel z jeho výpovědi před rumunskými orgány, když tamní výslech měl za vadně, nezákonně provedený, pokud měl soud pochybnosti o čestném prohlášení, měl jej vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů, případně jej prostřednictvím dožádání měl vyslechnout. Namítal, že z důvodu postupu orgánů činných v trestním řízení mělo být odškodnění navýšeno o 50 %, neboť právě postup orgánů se na délce řízení podílel podstatnějším způsobem než složitost řízení, že z důvodu chování žalobce mělo být odškodnění navýšeno o 20 %, neboť se aktivně prostřednictvím zástupce, který jednal jménem a v zájmu klienta, na řízení podílel, a ačkoliv jeho stížnosti byly důvodné, na průběhu trestního řízení se nic nezměnilo, což vedlo k jeho frustraci. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, aby výsledně bylo žalobě zcela vyhověno.

11. V průběhu odvolacího jednání uvedl, že v lese pracoval od 15. července do konce září [rok], je možné, že to bylo od 4. srpna do konce září [rok], s odstupem času již není schopen tuto dobu upřesnit. Pokud v rámci výslechu v Rumunsku uvedl, že pracoval na jednom místě 3 týdny a 3 týdny na druhém místě, jde o rozpor, který plyne právě z nekvalitně provedeného výslechu. Od ledna 2022, kdy bylo Vrchním státním zastupitelstvím zrušeno usnesení policie o odložení trestní věci, Policii ČR nabídla jeho právní zástupkyně součinnost, která byla přijata, současně však za posledních devět měsíců v trestním řízení nedošlo k žádnému pokroku.

12. Žalovaná nesporovala postup orgánů činných v trestním řízení, ani za poslední dobu, uvedla, že se rozsudku soudu I. stupně podrobila, přiznanou částku uhradila. Poukazovala na rozdílnost této věci oproti jiným věcem tzv. stromkařů, spočívající v přístupu žalobce k uplatnění nároku, s tím, že žalobce sice v roce [rok] zplnomocnil zástupce k podání trestního oznámení, avšak až do roku [rok] neměl ponětí o tom, že řízení probíhá, že by do něj měl být nějak zapojen, tuto vědomost získal až po výslechu provedeného v rámci dožádání v Rumunsku, kdy dokonce popřel, že by trestní oznámení podal, tedy neměl tušení o běhu řízení a o vzniku nějaké újmy. Čestné prohlášení bylo sepsáno zástupcem žalobce, advokátem, který zastupoval více osob, žalobce by byl sám proti sobě, kdyby jej rozporoval. Nicméně jeho autentickým vyjádřením je právě výpověď před rumunskými orgány, při níž byl přítomen advokát ex offo a psycholog, žalobce si ani nevzpomněl na českého advokáta. Žalobce měl v lese pracovat s otcem, asi měl s otcem i sdílet újmu. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

13. Odvolací soud zastavil podle ust. § 207 odst. 2 o.s.ř. odvolací řízení o odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně, vzhledem k částečnému zpětvzetí odvolání.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně, dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

15. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Podle ust. § 31a odst. 2 zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Podle ust. § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v řízení poškozeným – žalobcem tvrzena a prokázána. V případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení je třeba nemajetkovou újmu tvrdit, vychází se z vyvratitelné domněnky, že újma vzniká, náhrada nemateriální újmy slouží ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený uveden a v níž byl udržován. [příjmení] a případně výše finančního odškodnění se potom odvíjí od konkrétních okolností případu. [příjmení] délky řízení, kdy se přihlíží k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli k jednotlivým průtahům v řízení – k době nečinnosti, se zohledňuje složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů, význam řízení pro poškozeného (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. Cpjn 206/2010).

21. Odvolací soud dospěl k závěru, shodně se soudem I. stupně, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka řízení je nepřiměřená okolnostem a povaze posuzovaného řízení, že jsou dány zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalované, že konstatování porušení práva nelze v tomto případě považovat za dostačující satisfakci a je třeba přistoupit k finančnímu odškodnění.

22. Odvolací soud však poněkud odlišně nahlíží na stanovení základní částky odškodnění a její modifikaci dle kritérií § 31a odst. 3 zákona.

23. Základní částka odškodnění se dle Stanoviska Cpjn 206/2010 v poměrech České republiky pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, přičemž je nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, což je vyjádřeno tím, že první dva roky řízení jsou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Odvolací soud vzhledem ke skutečnosti, že posuzované řízení je trestním řízením ve fázi prověřování, které trvá již více než 10 let, dospěl k závěru, že základní částka za jeden rok řízení by měla být stanovena ve výši [částka].

24. Žalobce požaduje odškodnění až do rozhodnutí soudu, neboť posuzované řízení není dosud skončeno. Tento jeho požadavek soud I. stupně akceptoval a souhlasí s ním i soud odvolací, tedy dospívá k závěru, že žalobci by mělo být poskytnuto finanční zadostiučinění za dobu od [datum] až do rozhodnutí odvolacího soudu.

25. Odvolací soud tedy dospívá k závěru, že základní částka odškodnění, kterého by se žalobci mělo dostat činí za dobu 11 let a 3 měsíce (od [datum] do [datum]) [částka] (tj. 2x [částka], 9x [částka], 3 x [částka]).

26. Složitost posuzovaného řízení shledává odvolací soud jako vysokou, nejen po stránce skutkové a procesní, ale i po stránce hmotně právní, s ohledem na počet poškozených, potřebu zajištění mnoha důkazů i cestou dožádání do ciziny (Slovensko, Rumunsko, Vietnam), s cizím prvkem spojenou potřebu překladů a tlumočení, s ohledem na původní i změněnou právní kvalifikaci prověřovaného jednání. Složitost řízení zahrnuje krom složitosti věci samé také počet instancí, v nichž byla věc řešena, ve věci bylo rozhodováno orgány policie, státního zastupitelství i Ústavním soudem. Dospívá proto k závěru, že složitosti věci samé, včetně počtu instancí, odpovídá snížení základní částky o 30 %.

27. Z důvodu jednání poškozeného odvolací soud zvyšuje základní částku o 5 %, neboť žalobcem, resp. jeho zástupcem byla podána řada stížností, námitek a jiných podání, která teoreticky mohla směřovat ke zkrácení délky řízení, tato nebyla OČTŘ vyslyšena, což mohlo vést k zvětšení frustrace poškozeného (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3172/2012).

28. Postup orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení odvolací soud shledal neodpovídající procesním pravidlům, ostatně postup orgánů činných v posuzovaném řízení podrobil kritice Ústavní soud v nálezu sp. zn. II ÚS 3626/13, šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna, docházelo k průtahům, i po nálezu Ústavního soudu byla věc znovu odložena, toto rozhodnutí bylo následně zrušeno. Teprve poté došlo k určitému posunu, věc byla řešena komplexně, avšak byla usnesením Policie ČR dne [datum] znovu odložena a toto usnesení bylo dne [datum] znovu zrušeno. Odvolací soud dospěl k závěru, že OČTŘ se svým postupem na délce řízení významně podílely, z tohoto důvodu základní částku odškodnění zvýšil o 40 %. Zohlednil, že postup orgánů veřejné moci přispěl k celkové délce řízení vyšší měrou než složitost věci, proto byla základní částka odškodnění z důvodu postupu orgánů veřejné moci zvýšena o 40 % a z důvodu složitosti věci snížena o 30 %.

29. Význam řízení pro poškozeného je nejvýznamnějším kritériem pro určení formy, případně výše odškodnění, zejména z pohledu toho, co je pro žalobce v sázce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.2.2018 sp. zn. 30 Cdo 2518/2018). Posuzované řízení – prověřování, není řízením u něhož se vyšší význam presumuje, ve vztahu k žalobci se nejedná o trestní řízení, v němž by byl obviněným, byl zbaven osobní svobody, nejde ani o pracovně právní spor, ani o jiné řízení, či hledisko (věk, zdravotní stav) s nímž by dle Stanoviska Cpjn 206/2010 byl spojen vyšší význam řízení. Pro žalobce jde o řízení o náhradu škody, zaplacení finanční částky, jehož význam shledal odvolací soud mírně snížený, a to s ohledem na malou částku, o kterou žalobci v posuzovaném řízení jde, oproti částkám, kterých se domáhají poškození v jiných věcech tzv. stromkařů. [příjmení], o kterou v posuzovaném řízení žalobci jde byla žalobcem tvrzena jako 1 000 až [částka] měsíčně, za tři měsíce, v řízení se ale ukázalo, že žalobce si není nijak jist dobou po kterou v lese pracoval, když uváděl v trestním oznámení a čestném prohlášení, že pracoval od 4.8. do [datum], ve výpovědi před rumunskými orgány dne [datum], že pracoval od 15 – 18. července do konce září [rok] a současně, že se jednalo o práci trvající celkově 6 týdnů, 3 týdny na jednom a tři týdny na druhém místě. V rámci odvolacího jednání sdělil, že se jednalo o dobu dvou až dvou a půl měsíce (od 15. 7. do konce září [rok], nebo od 4.8 do konce září [rok]) a s ohledem na časový odstup již není schopen tuto dobu blíže upřesnit, přičemž měl obdržel týdně zálohu ve výši 500 – [částka] týdně. Ve hře tak pro žalobce je částka cca [částka] až maximálně cca [částka] Odvolací soud tak z důvodu mírně sníženého významu řízení pro žalobce základní částku odškodnění snížil o 15 %, přičemž rovněž zohlednil, že v obdobných věcech jiných tzv. stromkařů, kdy byl význam řízení pro žalobce shledán standardním, byla částka, o niž poškozeným šlo, výrazně vyšší - viz rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 329/2020 – jistina [částka], sp. zn. 17 Co 359/2020 – jistina [částka] (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2889/2020). V tomto konkrétním případě dospěl odvolací soudu k mírně sníženému významu řízení pro žalobce i s ohledem na skutečnost, že žalobce začal více pociťovat či si více uvědomovat újmu způsobenou dlouhotrvajícím prověřováním až po výslechu před rumunskými orgány v června 2020, což se projevilo uplatněním nároku u žalované v únoru 2021 a následným podáním žaloby, do té doby trváním řízení nijak mimořádně netrpěl. Odvolací soud zásadně nezpochybňuje čestné prohlášení žalobce ze dne [datum], byť mezi výpovědí a čestným prohlášením existují určité rozpory, jsou omluvitelné během času, určitou nervozitou žalobce při výslechu i tlumočením jeho projevů.

30. Další důvody pro modifikaci odškodnění odvolací soud neshledal.

31. Výsledně základní částka odškodnění [částka] nebyla ani zvýšena ani snížena, žalobci by tak mělo náležet odškodnění v této výši, vzhledem k tomu, že výrokem I. rozsudku soudu I. stupně, kterému se žalovaná podrobila, mu bylo přiznáno [částka], byla mu přiznána částka [částka] ([částka] mínus [částka]). Rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. byl proto co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % od [datum] do zaplacení změněn podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno. Změny doznalo také přiznání úroku z prodlení 0,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť soud I. stupně vycházel při zamítnutí tohoto úroku z nesprávné sazby zákonného úroku z prodlení. Jinak co do zamítnutí zbylé požadované částky s příslušenstvím byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o.s.ř.

32. Vzhledem k změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud jak o nákladech odvolacího řízení tak i o nákladech řízení před soudem I. stupně, podle ust. § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce v řízení co do základu uspěl a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Za řízení před soudem I. stupně byla žalobci přiznána náhrada nákladů ve výši správně vypočtené soudem I. stupně tj. [částka], sestávající ze 4,5 úkonu právní služby po [částka], 5 režijních paušálů po [částka], soudního poplatku [částka] a náhrady daně z přidané hodnoty [částka], dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 13 odst. 4, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř.

33. Žalobci byla přiznána náhrada za dva úkony právní služby za odvolací řízení, za podání odvolání, za účast u odvolacího jednání, podle ust. § 11 odst. 1 písm. g), k ) vyhlášky, po [částka], dva režijní paušály po [částka], náhrada daně z přidané hodnoty ve výši [částka], celkově [částka].

Poučení