48 C 45/2022-128

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 344 250 Kč a 2 550 Kč za každý měsíc až do vynesení rozsudku s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 199 439 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 199 439 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 144 811 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 344 250 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 144 811 Kč od [datum] do zaplacení a o zaplacení částky 2 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] za každý měsíc až do vynesení rozsudku se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 18 456 Kč k rukám zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 344 250 Kč s příslušenstvím a dále částky ve výši 2 550 Kč s příslušenstvím za každý měsíc až do dne vynesení rozsudku představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve stadiu prověřování trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi. Žalobce uvedl, že je poškozeným a jedním z desítek oznamovatelů trestné činnosti tzv. kauzy„ stromkařů“, kdy při práci v lesích byl žalobce přímo dotčen na svých základních právech, a byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi. Žalobce proto podal dne [datum] k Městskému státnímu zastupitelství v [obec] trestní oznámení. Věc byla zprvu prověřována Obvodním ředitelstvím policie [obec a číslo] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], následně byla rozdělena na 4 části a postoupena 4 různým policejním útvarům, ačkoliv bylo upozorňováno na nutnost posouzení celého jednání podezřelých komplexně. V průběhu prověřování orgány společně nekooperovaly a nepředávaly si zjištěné informace. Poté došlo k odložení věci usnesením Policie ČR, Obvodním ředitelstvím policie Praha I ze dne [datum], jež bylo potvrzeno Obvodním zastupitelstvím pro Prahu 1 ze dne [datum]. K ústavní stížnosti bylo nálezem ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 3626/13 vyhověno. Ústavní soud konstatoval, že bylo porušeno základní právo na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv dle [číslo] odst. 1, čl. 9 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kdy orgány činné trestním řízení porušily zásady trestního řízení, vyšetřování vykazovalo známky libovůle, usnesení působí povrchně, nekonzistentně, postup státního zastupitelství byl nedostatečný, formální a zaujatý a neodpovídal povaze, rozsahu a závažnosti projednávaných podezření, když věc byla roztříštěna mezi několik orgánů a tímto způsobem bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti a prověřování v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů trpělo značnými průtahy, kterým neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Po vydání nálezu se však na přístupu Policie ČR nic nezměnilo, po dalších dvou letech věc byla stále ve fázi prověřování po dalších a dne [datum] byla věc opět odložena. Usnesení o odložení věci bylo Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 . Dne [datum] bylo opět rozhodnuto o postoupení věci Krajskému ředitelství Hl. m. Prahy z důvodu shledání podezření, že by se mohlo jednat o trestný čin obchodování s lidmi. Dne [datum] byl vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů z důvodu změny právní kvalifikace pro podezření ze zločinu obchodování s lidmi. Rozhodnutím dozorující státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 postoupen celý spisový materiál za účelem sloučení věci s dříve postoupenou věci z OŘP Praha I k vedení společného řízení., neboť se jedná o totožnou společnost i osoby jednající jejím jménem, způsob provedení i časové období, přičemž jediným rozdílem je skupina potenciálních poškozených. K realizaci sloučení došlo až v březnu 2021. Žalobce podal trestní oznámení před deseti lety, snažil se být ve věci aktivní, přesto dosud nedošlo ani k zahájení trestního stíhání podezřelých osob ani ke kompenzaci žalobce v adhezním řízení. Činnost orgánů činných v trestním řízení byla totiž zaměřena především na snahu předat věc jinému útvaru, přičemž v důsledku tohoto přístupu se podezřelí a jejich obchodní společnosti během uplynulých deseti let zbavili veškerého majetku, získali prostor k odstranění důkazů a ovlivnění možných svědků. Ve věci bylo porušeno ústavou garantované právo žalobce na efektivní vyšetření trestné činnosti. Žalobce dále uvedl, že jako poškozený má status oběti zvlášť zranitelné, neboť se stal obětí zvlášť závažného trestného činu, kdy byl pracovně vykořisťován a nebyla mu uhrazena mzda ve vztahu, o kterém se domníval, že je vztahem pracovněprávním. Vyšetřování nebylo ukončeno ani po pěti letech od nálezu Ústavního soudu, žalobce tak ztrácí naději, že věc bude dořešena a pachatelé budou potrestáni, a že bude nastolena spravedlnost. Žalobce z důvodu mimořádně závažného zásahu do základních lidských práv nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou prodlením s efektivním vyšetřováním ve výši 17 000 Kč za každý rok nesprávného postupu (1 416,66 Kč/měsíc), tj. za jedenáct let a tři měsíce částku 191 250 Kč, navýšenou o 20 % pro chování žalobce spočívající v aktivním upozorňování na vady postupu v řízení a podávání stížností, dále navýšenou o 10 % z hlediska významu věci pro žalobce, neboť byl osobou poškozenou pracovním vykořisťováním a má status osoby zvlášť zranitelné. Další důvod pro navýšení o 50 % spatřuje žalobce v postupu orgánů činných v trestním řízení, když postup OČTŘ se na existenci průtahů v řízení podílel mnohem podstatnějším způsobem, než byla složitost věci a žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Po zohlednění citovaných kritérií se žalobce domáhá odškodnění ve výši 344 250 Kč a vzhledem k tomu, že trestní řízení stále probíhá, požaduje odškodnění za průtahy až do okamžiku vynesení rozsudku. Žalobce závěrem uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum].

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu jemu vzniklou nepřiměřenou délkou prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi, které bylo vedeno Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy pod č.j. KRPA-43249-423/TČ-2013-000073, ale pouze ve výši 331 499 Kč. Žalovaná nesporovala tvrzení žalobce, že celkovou délku prověřování trestního oznámení lze hodnotit jako nepřiměřenou, avšak namítala neexistenci dalších prvků odpovědnostního vztahu, kterými jsou vznik nemajetkové újmy u žalobce a příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou a nepřiměřenou dobou prověřování trestního oznámení. Žalovaná spatřovala podstatnou okolnost ve skutečnosti, že trestní řízení v dané věci nebylo nikdy zahájeno, žalobce tak nikdy nebyl účastníkem trestního řízení. Vznik nemajetkové újmy má přinejmenším za pochybný, a to i vzhledem k odůvodnění posledně vydaného usnesení o odložení věci z [datum], jímž bylo podezření ze spáchání trestného činu odloženo a z nějž vyplývá, že skutečnosti uváděné zástupci poškozených v trestním oznámení nejsou pravdivé. V usnesení je uvedeno, že ve věci byli vyslechnuti jednotliví stěžovatelé a v jejich výpovědích nejsou žádné skutečnosti, kterými argumentovali ve své ústavní stížnosti, jako např. držení na odlehlých místech v lese, zadlužování u prověřovaných, nucení do práce vyhrožováním fyzickou likvidací, následky na zdraví rodinných příslušníků. Sám žalobce ve výpovědi uvedl, že v ČR byl pracovat jednou, nepamatuje si, kdy to bylo, že si nepamatuje, jestli podepisoval nějakou pracovní smlouvu ani výši přislíbené mzdy, ale ví, že mu částka vyhovovala. Dále uvedl, že plnou moc nikomu nedával, v roce 2016 mu přišel nějaký papír od soudu z ČR a souhlasí s tím, co je v dokumentu uvedeno. Žalovaná jediným relevantním zásahem do sféry žalobce shledala zájem majetkového charakteru. Žalovaná dále uvedla, že nikdy nebylo zahájeno adhezní řízení, žalobce tvrzenou škodu nikde neuplatnil ani nepodal občanskoprávní žalobu, proto je jeho nárok zřejmě promlčen a žalobce si počínal v rozporu se zásadou„ vigilantibus iura scripta sunt“. Tvrzená případná nejistota ohledně projednání vzniklé škody je s ohledem na nejasnost výše škody a její průkaznost pochybná.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání, při kterém provedl dokazování všemi navrženými důkazy s výjimkou těch, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných. Soud dále neprováděl zvlášť jednotlivé navržené listiny, které byly součástí policejního spisu, který soud k důkazu prováděl.

4. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, která vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce u žalované dne [datum] uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve výši 331 499 Kč a že žalovaná nárok žalobce neuznala a nevyhověla mu.

5. Na základě provedeného dokazování, soud učinil tato další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovému stavu. Soud předesílá, že se souhlasem účastníků byly převzaty závěry dokazování učiněné v obdobné věci vedené u zdejšího soudu pod. sp.zn. 46 C 191/2021.

6. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

7. Ze spisu Policie ČR Obvodního ředitelství [obec] I, SKPV č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193, zjištěno následující: [datum] Žalobce podává trestní oznámení datované ke dni [datum] k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] [datum] Žalobce - přípis Vrchní státní zastupitelství [datum] Závěrečná zpráva Policie ČR Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu [datum] Přípis žalobce k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie Praha 1; věc: stížnost proti usnesení policejního orgánu č. j. ORI-17630-18/ČJ-2010-001193-D o odložení věci, stížnost na postup policie - uvedena právní kvalifikace t.č. obchodu s lidmi [datum] Přípis žalobce Městskému státnímu zastupitelství v Praze; věc: podnět k výkonu dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, ustanovení § 12d odst. 1 zák. o státním zastupitelství ve věci, č. j. ORI-17630-18/ČJ-2010-001193-D (odesláno [datum]) Přípis žalobce k OSZ Praha 1 - Stížnost na průtahy [datum] reakce MSZ – postoupeno OSZ Praha 1 [datum] (doručeno [datum]) Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, , věc: pod. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a další osoby, vyrozumění státní zástupkyně – odmítání namítaných pochybění [datum] PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu 1; věc: návrh na založení“ ad acta“ [příjmení] věc Praha I [datum] Přípis žalobce k rukám Policejního prezidenta ČR, Plk. Mgr. Petr Lessy; věc: podnět ke zřízení speciálního vyšetřovacího týmu [datum] (odesláno [datum]) Přípis žalobce k rukám prvního náměstka vnitra pro vnitřní bezpečnost Mgr. [obec] A Nejvyššímu SZ věc: podnět ke zřízení speciálního vyšetřovacího týmu [datum] (doručeno [datum]) Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1; věc: stížnost dle § 16b zák. č. 283/1993 Sb. ve věci vedené OSZ pro Prahu 1 sp. zn.: 0ZN 439/2010 – vyrozumění, neshledány průtahy [datum] PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; věc: vyrozumění – uložení věci ad acta prověřování trestní věci podvodu vůči slovenským a rumunským poškozeným [datum] Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1,: pod. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a další osoby, vyrozumění státní zástupkyně – nepřísluší právo stížnosti, odmítá pochybení [datum] VSZ info o vyřízení podání ze dne [datum], postoupení MSZ [datum] (doručeno [datum]) první náměstek vnitra pro vnitřní bezpečnost Mgr. [obec], podnět postoupil policii ČR [datum] MSZ v [obec], [příjmení], k podání žalobce ze dne [datum], podnět odkládá [datum] PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; vrácení spisového materiálu dle věcné a místní příslušnosti, OŘP [obec] IV, SKPV 1. OHK (k č.j. ORIV-26160/ČJ-2011-001491), že 16. 1. 2012 jim byl postoupen spis ÚOOZ cestou Policie ČR, KŘP hl. m. Prahy a následně OŘP Praha IV – t.č. podvod, vydírání nebo nebezpečné vyhrožování. Ve spise ÚOOZ nejsou nové skutečnosti pro vyšetřování TČ podvodu a vydírání a nebezpečné vyhrožování by mohlo být naplněno u několika osob ([příjmení] [příjmení] [příjmení], [jméno], [jméno], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [jméno], [příjmení]), je zcela zřejmé místo možného spáchání ([obec], [obec], [anonymizováno] nad [příjmení], [obec], [obec]), ani jedno není ve služebním obvodu Praha I. Proto vrací Praha IV. [datum] Žalobce - stížnost proti opatření pol. orgánu [datum] Žalobce podává stížnost proti opatření orgánu ze dne [datum] [datum] vyrozumění OSZ [obec] I, Mgr. Fialová- uložila PO, aby opětovně provedl šetření (ve vztahu k podvodu a také neodvedení daně) [datum] MSZ v [obec], č.j. 3 KZN 1258/2012-27 rozhodnutí o vyhovění stížnosti poškozených [datum] [obec] I, zahájeny úkony tr. řízení [datum] Žalobce – [obec] I, žádost o vyrozumění o učiněných opatřeních [datum] Žalobce - podání k MSZ v [obec] [datum] MSZ [obec] – 2x info o postoupení OSZ [obec a číslo] a [obec a číslo] [datum] OSZ [obec a číslo], [příjmení], vyhodnotila podání AK ze dne [datum] jako další trestní oznámení a postoupila na [obec] I, nová spis. zn.! ORI [číslo] [datum] Bylo nahlíženo ve spise [obec] I ([příjmení]) [datum] [obec] I, ORI [číslo] odložení věci ze spáchání tr. činu dle § 241/1 TZ (neodvedení daně), podvod dále veden na základě úředního záznamu o vyloučení věci pod č.j. KRPA-432491/TČ-2013-001193-D [datum] Přípis žalobce k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; věc: stížnost proti usnesení o odložení trestní věci ORI- [číslo] [datum] Přípis žalobce k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; věc: odůvodnění stížnosti proti usnesení č. j. ORI- 56482/TČ-2012-001193-1-DŠ [datum] Přípis žalobce k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; věc: k č. j. KRPA-432491/TČ-2013-001193-D, žádost o sdělení jaké úkony byly učiněny po zahájení dle § 158 odst. 3 TŘ [datum] OSZ [obec a číslo], [příjmení], usnesení o zamítnutí stížnosti pro odložení věci ze dne [datum] [datum] [obec] I, [příjmení], KRPA [číslo], žádost o doplnění TO o údaje dle § 59/4 tr. řádu [datum] AK, KRPA [číslo], doplnění TO o údaje [datum] Přípis žalobce k rukám Městského státního zastupitelství v Praze; věc: posudek právní kvalifikace jednání zástupců společnosti [právnická osoba] vůči státním příslušníkům Slovenské republiky v kauze„ Stromkaři“ [datum] Přípis žalobce k rukám Krajského státního zastupitelství v [obec], věc: posudek právní kvalifikace jednání zástupců společnosti [právnická osoba] vůči státním příslušníkům Slovenské republiky v kauze„ Stromkaři“ [datum] Městské státní zastupitelství v [obec]; věc: sdělení o postoupení posudku na OSZ P1 a P9 [datum] (odesláno [datum]) Přípis žalobce k rukám Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy]; věc: žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a TR. ř. z důvodu nečinnosti – za 9 měsíců [příjmení], opatřil opisy z rejstříku trestů a dotazy na VZP a MSSZ [datum] OSZ Praha 1, vyrozumění o přezkumu postupu pol. orgánu – neshledává průtahy ani pochybení [datum] (doručeno [datum]) PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; usnesení KRPA -43249 o odložení věci [datum] PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu III, , 1. oddělení zkrácení daně dle § 240 TZ, [příjmení]; usnesení o odložení věci ORIII -71752-28/TČ-2012-001391 [datum] Stížnost žalobce proti usnesení o odložení věci k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro [příjmení] [datum] Stížnost proti usnesení o odložení věci- přečin zkrácení daně atd. dle § 240 tr. zákoníku - k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie Praha III, OHK, 1. oddělení, [příjmení], ORIII -71752-28/TČ-2012-001391; [datum] MSZ v [obec], usnesení č.j. 0ZN 1423/2013 – zamítnutí stížnosti [datum] (odesláno [datum]) podnět žalobce k rukám Městské státní zastupitelství v Praze; podnět k výkonu dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství podle ust. § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství - k usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 někteří poškození stížnost k Ústavnímu soudu ČR, která byla úspěšná – nález II.ÚS 3626/13 ze dne [datum] [datum] (doručeno [datum]) MSZ v Praze, [příjmení], vyrozumění o odložení podnětu k výkonu dohledu [datum] Nález Ústavního soudu ČR doručen MSZ pro [část Prahy] [datum] sdělení OHK Praha I, [příjmení] sdělení o postoupení spisového materiálu na ÚOOZ SKPV [datum] přípis ÚOOZ k rukám OHK SKPV, Praha I, vrácení spisového materiálu dle věcné příslušnosti [datum] podání vysvětlení [jméno] [příjmení] [datum] podání vysvětlení [jméno] [příjmení] [datum] žádost žalobce o vyrozumívání o prováděných úkonech a žádost o nahlížení do spisu [datum] podání vysvětlení [jméno] [příjmení] Do června prověrky – mezinárodní spolupráce pouze dotazy na místa pobytu poškozených [datum] rozhodnutí policie o odložení věci [datum] Žalobce podává stížnost [datum] rozhodnutí OSZ Praha 1 o zrušení usnesení o odložení věci [datum] stížnost proti rozhodnutí o odložení věci [datum] Nahlížení do spisu [příjmení] v rámci policie věc předána npor. [příjmení] [datum] nahlíženo do spisu [datum] věc byla dle věcné příslušnosti postoupena na KŘP Hlavního města Prahy, Odbor hospodářské kriminality, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. Věcná příslušnost pak byla dovozena na základě podezření ze spáchání trestného činu Obchodování s lidmi dle ust. § 232a odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [datum] Žádost o sdělení stavu věci [datum] PČR dodatek záznamu o zahájení úkonů změna právní kvalifikace na obchodování s lidmi [datum] Žalobce - Žádost o přezkum postupu policejního orgánu - k rukám Městského státního zastupitelství v Praze, následně k rukám Městského státního zastupitelství v Praze - Doplnění žádosti o přezkum postupu Městského státního zastupitelství v Praze dle § 157a trestního řádu Březen 2021 Sloučení vyšetřování vietnamské větve a rumunské a slovenské větve [datum] usnesení Policie ČR Krajské ředitelství policie hl.m. Prahy o odložení věci [datum] stížnost žalobce proti usnesení o odložení věci ze dne [datum] [datum] odůvodnění stížnost proti usnesení o odložení věci ze dne [datum] [datum] rozhodnutí VSZ o zrušení rozhodnutí o odložení věci a uložení policejnímu orgánu, aby ve věci dále konal.

8. Z přípisu policii – poskytnutí součinnosti ze dne [datum] na č.l. 92, zjištěno, že se JUDr. [jméno] [příjmení] v zastoupení skupiny vietnamský, rumunských a slovenských poškozených obrací na krajské ředitelství policie hl. města Prahy služba kriminální policie a vyšetřování s tím, že sděluje, že k disposici výslechy dalších 12 rumunských poškozených dělníků, a to v rumunštině i v překladu, a další související dokumenty, dále, že disponuje údaji z insolvenčního řízení a má též k disposici výpisy z účtu společnosti [právnická osoba] a nabízí součinnost při poskytnutí těchto dokumentů, 9. Z úředního záznamu z [datum] zjištěno, že jde o úřední záznam o výslechu žalobce provedený v Rumunsku ve městě Lacau. Zjištěno, že žalobce uvedl k otázce v předmětné věci, kde byl ubytovaný, na jakém místě, že byl ubytovaný v hotelu, který se nacházel v blízkosti lesa, kde pracovali. Kvalita ubytování dobrá. Neví, kdo platil náklady na ubytování. Když ubytování chtěli opustit, majitel řekl, že nemohou odejít, pokud nezaplatí náklady na ubytování a jídlo. Jeden kluk ze skupiny, který uměl anglicky, tak se domluvil s majitelem penzionu s tím, že je tam nechá ještě jednu noc a druhý den budou pracovat pro něj. Další den pak dělali to, o co je požádal majitel penzionu, převážně úklid. Poté majitel penzionu zavolal na policii, nebo na ambasádu. Dále žalobce uvedl, že neumí cizí jazyk a že s sebou neměl u sebe žádné peníze. Zda dal plnou moc obhájci, tak žalobce uvedl, že přišel obhájce, když ho zavolali z ambasády, vysvětlil svůj problém, plnou moc k zastupování nedával. Jinak předtím ohledně toho, co má vypovídat, nemluvil. V průběhu roku 2016 přišel nějaký papír od soudu z ČR, kdy žalobce souhlasí s tím, co je uvedeno v tom dokumentu. Měl za to, že někdo za něj, jejich práva, jejich zájmy bojoval. Za poškozeného se žalobce považoval. Chce se připojit jako strana v trestním řízení. Myslí si, že za odvedenou práci měl dostat 2 000 € a za způsobenou psychickou újmu 4 000 €. K soudnímu jednání do ČR se dostavit nechce, ale souhlasí s tím, aby tam někdo jeho zájmy hájil.

10. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvá ode dne podání trestního oznámení dne [datum] a dosud nebylo skončeno. Ke dni rozhodnutí soudu jeho délka činí 12 let a 2 měsíce. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce podle těchto ustanovení.

12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění obou nároků na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne [datum].

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívající v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

21. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS sp. zn. Cpjn 206/2010).

22. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

23. Soud předně zkoumal, zda žalobci svědčí právo domáhat se odškodnění za posuzované řízení, ačkoliv ještě neskončilo. Uplatnění nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za trvání řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu nepřiměřené délky, lze považovat za výjimku ve prospěch poškozeného, jež je mu daná k dispozici, neboť by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění jemu vznikající újmy čekal do skončení řízení, v němž vznikají průtahy. Vyplývá z logiky věci, že má-li soud rozhodovat o zadostiučinění již v průběhu řízení, v němž vznikají průtahy, nemá objektivně možnost zvážit veškeré okolnosti, jež jsou zvažovány při určení formy (případně výše) zadostiučinění za průběh skončeného průtažného řízení, a vychází tedy jen z těch skutečností, jež jsou mu známy v době jeho rozhodování. Z průběhu posuzovaného řízení soud zjistil, že žalobci vznikla závažná újma na jeho právech letitým čekáním na jeho výsledek. Délku řízení překračující již v tuto chvíli 10 let lze označit za významně dlouhou s přihlédnutím k tomu, že věc se stále nachází ve fázi policejního prověřování, a proto nelze považovat žalobu za předčasnou a žalobci se má dostat zadostiučinění již nyní.

24. Celková doba řízení činí ode dne podání trestního oznámení dne [datum] ke dni rozhodnutí soudu 12 let a 2 měsíce. Takovou délku trestního řízení, které ustrnulo ve fázi prověřování, není možné ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřenou, i kdyby se jednalo jako v tomto případě o řízení složité. Morální satisfakce není v daném případě dostačující, když se žalobce se do trestního řízení připojil s nárokem 1 300 EUR ušlé mzdy, což hodnoceno ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, není možné považovat za částku bagatelní, nadto se žalobce na délce řízení nepodílel (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 2058/20).

25. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, či Stanovisko, sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se v tomto případě jeví částka 17 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). [ulice] než základní částka se užije u významně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let, což je splněno i v nyní posuzovaném případě. Délka řízení je extrémní viděno z pohledu, že přes 12 let trvá ve fázi prověřování, nikoli z toho pohledu, že by jako celek svoji délkou bylo extrémně dlouhé. Za extrémně dlouhá řízení v tomto smyslu je třeba považovat řízení přesahující 20 let, u nichž je na místě uvažovat o nejvyšší základní částce v rámci shora uvedeného rozpětí. Soud proto zvolil střední rozmezí základní sazby za rok řízení, který ostatně již bylo v obdobném případě přiznáno (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.10.2022, č. j. 17 Co 281/2022- 245).

26. Posuzované řízení trvá vůči žalobci 12 let a 2 měsíce, a proto výše základní částky činí 189 942 Kč ( (11x17 000) + (2x1 417)), Takto stanovenou základní částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, Již na tomto místě je vhodné zmínit, že soud vycházel z obdobných kritérií jako Městský soud v Praze v obdobných kauzách poškozených posuzovaného řízení (sp. zn. 39 Co 189/2021, 39 Co 144/2021, 39 Co 297/2020, 39 Co 103/2021, 39 Co 26/2021 či 17 Co 281/2022). Žalobce má totiž legitimní očekávání, že jeho věc bude rozhodnuta obdobně v rámci předvídatelného soudního rozhodování (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb.).

27. Řízení bylo složité. Soud shledal v posuzovaném řízení složitost skutkovou (minus 5 %), když v řízení probíhala podání vysvětlení vyššího počtu poškozených (řádově desítky). Řízení bylo složité procesně, neboť poškozených je vyšší počet, jedná se o věc s mezinárodním prvkem s potřebou tlumočení a provádění dožádání do ciziny. Do procesní složitosti je nutné započítat i počet stupňů zapojených do rozhodování, kdy do rozhodování byl zapojen i Ústavní soud. Soud již nezohledňoval opakovanost projednání na více stupních, neboť byla často způsobena vadným rozhodováním nižšího stupně. Zadostiučinění za procesní složitost soud proto snížil o minus 20 %. Věc nebyla jednoduchá ani právní stránce, kdy docházelo k překvalifikování prověřované trestné činnosti, což komplikovalo i posuzování věcné příslušnosti (minus 5 %). Za počet stupňů zapojených do rozhodování, složitost procesní, skutkovou i právní soud snížil zadostiučinění o minus 30 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

28. Žalobce se chováním na délce řízení pozitivně podílel. Žalobce, který byl stejně jako ostatní poškození právně zastoupen a činil společné úkony s dalšími poškozenými, byl v posuzovaném řízení aktivní, dotazoval se na stav formálními i neformálními prostředky, když podával i stížnosti na průtahy v prověřování a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Podněty poukazovaly na nesprávný, nekoncentrovaný a roztříštěný postup vyšetřujících orgánů, který pokračoval i po poté, co žalobce využil i ústavní stížnosti. V tomto směru soud vyšel z toho, že ani žalovaná nechtěla v řízení prokazovat zpochybnění plné moci od žalobce. Za této situaci je třeba vycházet z toho, že žalobce coby poškozený plnou moc udělil a veškerá podání, která byla činěna jeho jménem, je třeba přičítat i k dobru žalobce. Nelze úspěšně argumentovat tím, že žalobce nevěděl o všech podáních, která jsou za něho advokátem činěna a jen z tohoto důvodu činit závěr, že žalobce k délce řízení pozitivně nijak nepřispěl. Soud uznává, že řízení je mimořádně složité, kdy jeho složitost se prohlubuje i s délkou jeho trvání, kdy setrvale narůstá počet listin, které je třeba studovat a analyzovat. Na straně druhé však žalobce sám nemůže ovlivnit, jak dlouho ještě budou policejní orgány provádět prověřování a kdy ve věci učiní závěr. Soud za chování žalobce zadostiučinění zvýšil zadostiučinění o plus 5 % (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

29. Postup orgánů veřejné moci se projevil již v samotném v závěru o nepřiměřenosti délky řízení a zcela zásadně výrazně přispěl k celkové délce řízení. Dle názoru soudu se vadný postup orgánů veřejné moci se nejen odrazil v závěru o nepřiměřené délce řízení, ale je nutné za něj i zvýšit zadostiučinění. Lze odkázat na výtky uvedené ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu. Policejní orgány se dopustily průtahů v řízení způsobených jejich nečinností a dále tím, že došlo k nekoncepčnímu rozdělení věci při jejím prověřování a jednak i tím, že ve věci vydaná rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena. Ani po kritice Ústavním soudem nebyla policejními orgány zjednána náprava a nepřehodnotily svůj postup, kdy je třeba zmínit, že nadále došlo k vydání rozhodnutí s nedostatečným odůvodněním (viz usnesení státní zástupkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2017, č. j. ZN 1423/2013-236). Podíl orgánů veřejné moci na délce řízení je již zcela zásadní, což je nutné promítnout do zadostiučinění. Soud proto zadostiučinění za postup veřejné moci zvýšil o plus 30 % (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk). Soud dodává, že zohlednil, že postup orgánů veřejné moci přispěl k celkové délce řízení vyšší měrou než složitost věci, nicméně nekoordinovaný a nekoncentrovaný postup orgánů veřejné moci vykazující řadu vad se významnou měrou projevil již v samotném závěru o nepřiměřené délce řízení, a proto byla základní částka odškodnění z důvodu postupu orgánů veřejné moci zvýšena rovněž o 30 %.

30. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo standardní význam pro žalobce, neboť se jednalo o adhezní řízení. Závěr, že význam předmětu řízení pro poškozeného lze považovat zásadně za standardní, vyslovil Nejvyšší soud taktéž ve vztahu k adheznímu řízení, jak je patrno z jeho rozsudku ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2715/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 261/20, a z judikatury, která byla v odůvodnění tohoto rozhodnutí citována. U adhezního řízení se tak sice neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů nebo věcí týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, sp. zn. Cpjn 206/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014), když standardní význam byl dovozen u adhezního řízení i u poškození zdraví, jež se soudu jeví jako více významné, ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2399/2017). ESLP se otázkou aplikovatelnosti práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy na postavení poškozených v trestním řízení zabýval v rozsudku ESLP ze dne 12. 2. 2004, ve věci Perez proti Francii, stížnost č. 47287/99. V dané věci ESLP zaujal oproti své předcházející judikatuře nový přístup ohledně použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy na připojení se poškozeného k trestnímu řízení. Dospěl k závěru, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je použitelný i na řízení, v nichž se poškozený připojil k řízení již ve stádiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda též poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody (srov. závěry rozsudku NS ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2081/2021). Žalobce se sice přihlásil do trestního řízení„ pouze“ s nárokem ve výši 1 300 EUR, nicméně soud k výsledné částce přiměřeného zadostiučinění, kterou s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzované věci považuje za přiměřenou, dospěl na základě stanovení základní částky a její modifikace jednotlivými zákonnými kritérii uvedeným v § 31a odst. 3 písm. a) až e) OdpŠk. Že je takový postup správný a že není na místě přímo zohledňovat výši konkrétního nároku žalobce, dovodil Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2889/2020 (v tam posuzované věci šlo o shodné posuzované řízení a uplatněný nárok ve výši 23 333 Kč). Soud si je vědom, že žalobci přisouzená částka je přibližně devítinásobkem ve srovnání s nárokem, s nímž se žalobce jako poškozený do řízení přihlásil. Soud však v dané věci považuje za podstatné, že nešlo o pracovněprávní spor, v němž by bylo předmětem řízení oněch 1 300 EUR dlužné mzdy. Šlo o trestní řízení, jehož předmětem bylo podezření ze spáchání několika trestných činů. Žalobce jako poškozený měl tedy právo především na to, aby věc byla účinně vyšetřena, a to v přiměřené době, což konstatoval i Ústavní soud v citovaném nálezu z roku 2015. Samotná vědomost soudu o výši nároku, s kterým se žalobce do řízení přihlásil, nemůže způsobit, že by soud k této výši přihlížel a směrem k ní výslednou částku přizpůsoboval. Nemajetkovou újmu totiž soud spatřuje zejména v roky trvající nejistotě o tom, zda a kdy se oznámené podezření z páchání trestné činnosti podaří objasnit. Význam řízení představuje kritérium, u něhož soud, s výjimkou řízení, kde se význam řízení presumuje, bude zásadně vycházet z běžného významu bez modifikace. Prokazovat případně zvýšený význam řízení náleží žalobci. Prokazovat případně snížený význam řízení náleží žalované. Žalovaná k prokázání sníženého významu řízení navrhla úřední záznam o výslechu žalobce provedený v [země] ve městě [anonymizováno]. Soud předně uvádí, že tento důkaz hodnotil ve vzájemné souvislosti s dalšími v řízení provedenými důkazy, zejména s obsahem policejního spisu. Z úředního záznamu sice na straně jedné vyplynulo, že žalobce zcela přesně nevěděl, kde a jaké řízení je vedeno a uváděl rozporné skutečnosti i ohledně udělené plné moci. Na straně druhé však zástupce žalobce, kterému udělil plnou moc, nebyl o výslechu uvědomen, resp. nebylo prokázáno, že by uvědomen byl, na což si později i stěžoval ve stížnosti ze dne [datum] proti usnesení o odložení trestního stíhání. Současně z úředního záznamu vyplynulo i to, že žalobce se za poškozeného pokládal, vypověděl o tom, že nemohl tehdy z ubytování v ČR odejít, dokud za něj nezaplatí, o čemž patrně předtím nebyl informován, hovořil o majetkové újmě 2 000 EUR a nemajetkové újmě 4 000 EUR, tedy o částkách mnohem vyšších, než jaká vyplývá z policejního spisu (1 300 EUR). Není rovněž jasné, co žalobce mínil oním„ papírem od soudu z ČR“ v roce 2016. Uvedl však také, že se chce připojit jako poškozený v trestním řízení. Dle soudu však z tohoto jediného dokumentu nelze dovodit, že by se žalobce až v roce 2020 dozvěděl o tom, že je v ČR vedeno trestní stíhání. Taková otázka, tedy od kdy žalobce ví, či zda vůbec ví o tom, že je v ČR vedeno trestní řízení, žalobci položena nebyla. V řízení pak bylo současně prokázáno, že trestní oznámení bylo dne [datum] podáno i za žalobce a že policejní orgán žalobce jako poškozeného evidoval a s jeho zvoleným zmocněncem poté OČTŘ jednali, jemu doručovali a jeho podání považovali za podání žalobce. Žalobci dle soudu nelze klást k tíži, že se nějakým významnějším způsobem o řízení nezajímal, přičemž soudu není známo, jak by to měl činit. Poškozený je účasten trestního řízení, má specifická oprávnění, která mu přiznává trestní zákon a trestní řád, nicméně nad rámec těchto práv nemá jak se více o řízení zajímat, než čekat, jaké závěry z moci úřední k objasnění věci učiní orgány činné v trestním řízení a poskytovat jim k tomu potřebnou součinnost a případně podávat opravné prostředky tam, kde mu toto oprávnění procesní předpis přiznává. Význam řízení i s ohledem na povahu adhezního řízení je proto běžný. Celkově tak soud za toto kritérium základní částku nijak nemodifikoval.

31. Za sdílení újmy soud zadostiučinění nesnižoval, neboť poškození se mezi sebou navzájem neznali, resp. nic takového nebylo v řízení prokázáno, neměli k sobě blízký vztah, a proto si nemohli újmu vzájemně ulehčovat.

32. Základní zadostiučinění 189 942 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30 % za složitost, zvýšil o 5 % za chování účastníka a zvýšil o 30 % za postup orgánů veřejné moci. Po zhodnocení specifických okolností posuzovaného řízení a kritérií vyjádřených § 31a odst. 3 OdpŠk soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši 199 439 Kč (po zaokrouhlení z 199 439,10 Kč), které uložil žalované, aby jej zaplatila žalobci (výrok I). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

33. Soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky 199 439 Kč od [datum] do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 11,75 % (soud vyhodnotil z obsahu žaloby, že žalobce žádá úrok z prodlení v zákonné výši, když jej sice požadoval ve výši 8,25 %, avšak za situace, kdy si neprávně vyhodnotil, že žalovaná se do prodlení dostala již v den následující po uplatnění nároku). Ve zbylém rozsahu zákonný úrok z prodlení (z částky 344 250 Kč od [datum] do [datum], z částky 144 811 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 2 550 Kč od [datum] do zaplacení za každý další měsíc do vynesení rozsudku) zamítl. Žalovaná se dostala do prodlení až uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy ohledně částky 199 439 Kč došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], kdy ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení až dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy platí, že i když měl účastník ve věci jen částečný úspěch, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud přiznal žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů, když co do základu nároku byla žaloba úspěšná a výše přiznané částky pak závisela toliko na úvaze soudu. Nákladům řízení v dané věci odpovídá částka 18 456 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 16 456 Kč Náklady právního zastoupení byly určeny za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, sepis a podání repliky ze dne [datum] a účast při jednání soudu dne [datum]) dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za použití § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), dále 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 13 600 Kč (12 400 + 1 200), zvýšené o náhradu za 21% DPH ve výši 2 856 Kč na základě dokladu o registraci advokáta žalobce coby plátce této daně. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 18 456 Kč k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř, výrok III.).

35. Lhůtu k plnění ve věci samé i ohledně náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.

Poučení