17 Co 336/2022- 134

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], Judetul COVASNA, Rumunsko zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. července 2022, č.j. 25 C 54/2021-111 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně [částka] a na nákladech odvolacího řízení [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce prověřování jeho oznámení a trestního řízení. Požadoval zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % od [datum] do zaplacení a částky [částka] s úrokem z prodlení 8,5 % od [datum] za každý měsíc až do dne vynesení rozsudku. Tvrdil, že podal dne [datum], jako jeden z mnoha desítek oznamovatelů, trestní oznámení, že se stal obětí organizované skupiny, že byl nucen pod hrozbou trestu a bez dobrovolného souhlasu vykonávat práci, byl dotčen na základních lidských právech. Popisoval postup orgánů činných v trestním řízení. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo rozhodnuto o odložení trestní věci slovenských a rumunských poškozených, stížnost byla zamítnuta. Ústavní soud na základě stížnosti podané jinými poškozenými nálezem ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3626/13 konstatoval, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] bylo porušeno právo stěžovatelů na účinné vyšetřování, usnesení Policie ČR i Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy]. Na postupu policie se však nic podstatného nezměnilo. Trestní řízení není skončeno. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum], nebylo mu vyhověno.

2. Žalovaná souhlasila, že žalobce u ní uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy dne [datum], nesporovala, že délka prověřování trestního oznámení je nepřiměřená, namítala, že [datum] bylo podezření ze spáchání trestného činu odloženo, že žalobce ve výpovědi před rumunskými orgány, která se odrazila v obsahu usnesení o odložení věci, uvedl jiné skutečnosti, než které byly uváděny v trestním oznámení, zúčastnil se schůzky s českými advokáty v Rumunsku, zmocnil je k podání trestního oznámení, zavázal se jim dát 25 % z peněz, které obdrží. Jediným zásahem do jeho sféry mohl být zásah majetkového charakteru v podobě mzdy za práci, kterou vykonal a nedostal zaplaceno. Poukazovala na rozpor spočívající v tom, že žalobce uvedl, že se připojuje k trestnímu řízení s částkou [částka], současně, že měl dostat [částka], dostal [částka], takže mu firma dluží [částka].

3. Žalobce doplnil, že usnesení o odložení věci ze dne [datum] bylo zrušeno usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum]. Doplnil tvrzení ohledně své aktivity v trestním řízení a ohledně významu trestního řízení resp. prověřování pro něj, uvedl, že do [obec] odešel kvůli příslibu lepší práce, když za práci nedostal zaplaceno, byl frustrován, rodině finančně nepomohl a ještě přišel o úspory, má obavy z práce v zahraničí.

4. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení a o zaplacení částky [částka] s úrokem 8,5 % od [datum] za každý měsíc až do vynesení rozsudku, zamítl (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho právní zástupkyně (výrok III.).

5. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce podal dne [datum] oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, vykonával práci, za niž nedostal zaplaceno. Vypověděl, že v České republice pracoval v lese od 1.8. do [datum], za práci mu bylo přislíbeno [částka] měsíčně, měl mít zajištěno ubytování a večer teplé jídlo, byl ubytovaný v penzionu, jídlo večer dostal, ale nelíbilo se mu, tak si jídlo raději kupoval sám, z místa práce nemohl odcházet, pracoval celý den, celý týden, včetně sobot a nedělí, ze strany ukrajinských šéfů mu bylo nadáváno a byl urážen, dostával každý týden peníze na jídlo, za dva měsíce práce měl dostat [částka], dostal jen [částka], k trestnímu řízení se připojil s částkou [částka], jak k této částce dospěl, nevysvětlil. Měl u sebe mobilní telefon i doklady, k práci nebyl nucen, ale norma byla těžko splnitelná. V kulturním domě [příjmení] se zúčastnil dvou schůzek s českými advokáty, podepsal, že obdrží-li nějaké peníze, 25 % jim dá, zmocnil je k podání trestního oznámení. V čestném prohlášení ze dne [datum] žalobce uvedl, že po návratu z ČR byl vyčerpaný, frustrovaný, nemohl najít práci, rodině finančně nepomohl, ještě přišel o úspory, má strach z práce v cizině, i obavy o dceru, která v cizině pracuje.

6. Usnesením Vrchního státního zastupitelství ze dne [datum] bylo zrušeno usnesení Policie ČR ze dne [datum] o odložení věci a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Zástupci poškozených oznamovatelů byli procesně aktivní, podávali žádosti o přezkum postupu policejního orgánu, stížnosti, podněty k výkonu dohledu. Soud I. stupně popsal průběh vyšetřování, který mezi účastníky nebyl sporný.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon). Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, stanovisko Cpjn 206/2010, rozhodnutí ESLP. Hodnotil kritéria dle ust. § 31a odst. 3 zákona. Dobu trvání trestního řízení, resp. prověřování (od [datum] do doby rozhodnutí soudu I. stupně tj. do [datum]) v trvání 11 let, shledal nepřiměřeně dlouhou, jak dovodila i žalovaná. Posuzované řízení měl za velmi složité jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní, s ohledem na velké množství poškozených osob, zejména cizinců, na potřebu zajištění velkého počtu listinných důkazů, výslechy poškozených v cizině, spolupráci s orgány jiných zemí, překlady, tlumočení, na skutečnost, že řízení probíhalo na více stupních policejních orgánů, rozhodovalo i státní zastupitelství a Ústavní soud. Žalobce se na délce řízení obstrukčně nepodílel. Postup státních orgánů byl stižen průtahy, byl nekoncepční, v řízení došlo k řadě vad, byla opakovaně rušena vydaná rozhodnutí. Význam řízení pro žalobce byl standardní, nejde o řízení s typově zvýšeným významem. Žalobce byl jedním z mnoha oznamovatelů, kteří vystupovali ve vzájemné shodě, byli zastoupeni stejným právním zástupcem, jejich procesní aktivita byla společná. Pro žalobce je v sázce zaplacení finanční částky, úspěšnost jeho nároku v adhezním řízení je velmi nejistá.

8. Uzavřel, že nesprávný úřední postup je dán, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, že žalobci vznikla nemajetková újma, že je na místě odškodnění ve formě peněžitého plnění. Dovodil, že s ohledem na celkovou délku řízení je třeba základní částku odškodnění stanovit ve výši [částka] za rok, za první dva roky v poloviční výši. Vypočetl, že za 11 let základní částka činí [částka]. Tuto částku dále poměřoval kritérii dle ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., dovodil, že základní částku je třeba snížit o 40 % pro složitost věci, dále je třeba ji zvýšit o 20 % pro postup orgánů činných v trestním řízení, a také ji snížit o 20 % z důvodu sdílené újmy. Celkově tak základní částku [částka] snížil o 40 %, žalobci proto přiznal odškodnění ve výši [částka], včetně zákonného úroku z prodlení od [datum], kdy se žalovaná uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku dostala do prodlení, ve zbytku žalobu zamítl.

9. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich rozsah a výši specifikoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

10. Žalobce napadl odvoláním zamítavý výrok II. a akcesorický výrok III. o nákladech řízení. Rekapituloval závěry soudu I. stupně a namítal, že věc jím byla nesprávně právně posouzena, že nebyla respektována judikatura Nejvyššího soudu, ani rozhodovací praxe Městského soudu v Praze v obdobných věcech. Měl za to, že soud I. stupně nesprávně stanovil základní částku odškodnění na samé spodní hranici intervalu vyplývajícího ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. S odkazem na lhůty uvedené v ust. § 159 trestního řádu dovozoval, že prověřování v délce více než 10 let je extrémně dlouhé. Namítal, že z důvodu postupu orgánů činných v trestním řízení mělo být odškodnění navýšeno o 80 %, pokud bylo z důvodu složitosti věci sníženo o 40 %, neboť právě postup orgánů se na délce řízení podílel podstatnějším způsobem než složitost řízení. Soudu I. stupně vytýkal, že nezohlednil jeho jednání, skutečnost, že jeho stížnosti byly důvodné, na průběhu trestního řízení se nic nezměnilo, což vedlo k jeho frustraci, a dovozoval, že vzhledem k jeho procesní aktivitě by mělo být odškodnění navýšeno o 20 %. Měl za to, že se soud I. stupně závěrem o sdílené újmě odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, když nešlo o situaci, kdy by újmu ostatních pociťoval jako újmu vlastní a naopak. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, aby výsledně bylo žalobě zcela vyhověno.

11. V průběhu odvolacího jednání byla žalobcem zpochybněna kvalita výslechu provedeného v rámci dožádání rumunskými orgány, s tím, že pokud se do trestního řízení připojil s částkou [částka], ačkoliv dluh z titulu nezaplacené odměny za práci činí [částka], připočetl k dlužné jistině úroky. Poukázal na to, že čestné prohlášení z července [rok] není součástí trestního spisu.

12. Žalovaná nesporovala postup orgánů činných v trestním řízení, ani za poslední dobu, uvedla, že se rozsudku soudu I. stupně podrobila, že soud I. stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku vyjádřil, proč stanovil konkrétní základní částku odškodnění a jak ji zvyšoval a snižoval, souhlasila se snížením základní částky odškodnění z důvodu sdílené újmy, neboť žalobce hovořil o tom (výslech v červnu 2020), že byl na práci s příbuznými a sousedy, pracoval jako člen užší komunity.

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně, dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

14. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle ust. § 31a odst. 2 zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle ust. § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v řízení poškozeným – žalobcem tvrzena a prokázána. V případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení je třeba nemajetkovou újmu tvrdit, vychází se z vyvratitelné domněnky, že újma vzniká, náhrada nemateriální újmy slouží ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený uveden a v níž byl udržován. [příjmení] a případně výše finančního odškodnění se potom odvíjí od konkrétních okolností případu. [příjmení] délky řízení, kdy se přihlíží k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli k jednotlivým průtahům v řízení – k době nečinnosti, se zohledňuje složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů, význam řízení pro poškozeného (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010).

20. Odvolací soud dospěl k závěru, shodně se soudem I. stupně, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka řízení je nepřiměřená okolnostem a povaze posuzovaného řízení, že jsou dány zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalované, že konstatování porušení práva nelze v tomto případě považovat za dostačující satisfakci a je třeba přistoupit k finančnímu odškodnění.

21. Odvolací soud však poněkud odlišně nahlíží na stanovení základní částky odškodnění a její modifikaci dle kritérií § 31a odst. 3 zákona.

22. Základní částka odškodnění se dle Stanoviska Cpjn 206/2010 v poměrech České republiky pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, přičemž je nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, což je vyjádřeno tím, že první dva roky řízení jsou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Odvolací soud vzhledem ke skutečnosti, že posuzované řízení je trestním řízením ve fázi prověřování, které trvá již více než 10 let, dospěl k závěru, že základní částka za jeden rok řízení by měla být stanovena ve výši [částka].

23. Žalobce požaduje odškodnění až do rozhodnutí soudu, neboť posuzované řízení není dosud skončeno. Tento jeho požadavek soud I. stupně akceptoval a souhlasí s ním i soud odvolací, tedy dospívá k závěru, že žalobci by mělo být poskytnuto finanční zadostiučinění za dobu od [datum] až do rozhodnutí odvolacího soudu.

24. Odvolací soud tedy dospívá k závěru, že základní částka odškodnění, kterého by se žalobci mělo dostat činí za dobu 11 let a 4 měsíce (od [datum] do [datum]) [částka] (tj. 2x [částka], 9x [částka], 4 x [částka]).

25. Složitost posuzovaného řízení shledává odvolací soud jako vysokou, nejen po stránce skutkové a procesní, ale i po stránce hmotně právní, s ohledem na počet poškozených, potřebu zajištění mnoha důkazů i cestou dožádání do ciziny (Slovensko, Rumunsko, Vietnam), s cizím prvkem spojenou potřebu překladů a tlumočení, s ohledem na původní i změněnou právní kvalifikaci prověřovaného jednání. Složitost řízení zahrnuje krom složitosti věci samé také počet instancí, v nichž byla věc řešena, ve věci bylo rozhodováno orgány policie, státního zastupitelství i Ústavním soudem. Dospívá proto k závěru, že složitosti věci samé, včetně počtu instancí, odpovídá snížení základní částky o 30 %.

26. Z důvodu jednání poškozeného odvolací soud zvyšuje základní částku o 5 %, neboť žalobcem, resp. jeho zástupcem byla podána řada stížností, námitek a jiných podání, která teoreticky mohla směřovat ke zkrácení délky řízení, tato nebyla OČTŘ vyslyšena, což mohlo vést k zvětšení frustrace poškozeného (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3172/2012).

27. Postup orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení odvolací soud shledal neodpovídající procesním pravidlům, ostatně postup orgánů činných v posuzovaném řízení podrobil kritice Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3626/13, šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna, docházelo k průtahům, i po nálezu Ústavního soudu byla věc znovu odložena, toto rozhodnutí bylo následně zrušeno. Teprve poté došlo k určitému posunu, věc byla řešena komplexně, avšak byla usnesením Policie ČR dne [datum] znovu odložena a toto usnesení bylo dne [datum] znovu zrušeno. Odvolací soud dospěl k závěru, že OČTŘ se svým postupem na délce řízení významně podílely, z tohoto důvodu základní částku odškodnění zvýšil o 40 %. Zohlednil, že postup orgánů veřejné moci přispěl k celkové délce řízení vyšší měrou než složitost věci, proto byla základní částka odškodnění z důvodu postupu orgánů veřejné moci zvýšena o 40 % a z důvodu složitosti věci snížena o 30 %.

28. Význam řízení pro poškozeného je nejvýznamnějším kritériem pro určení formy, případně výše odškodnění, zejména z pohledu toho, co je pro žalobce v sázce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2518/2018). Posuzované řízení – prověřování, není řízením u něhož se vyšší význam presumuje, ve vztahu k žalobci se nejedná o trestní řízení, v němž by byl obviněným, byl zbaven osobní svobody, nejde ani o pracovně právní spor, ani o jiné řízení, či hledisko (věk, zdravotní stav) s nímž by dle Stanoviska Cpjn 206/2010 byl spojen vyšší význam řízení. Pro žalobce jde o řízení o náhradu škody, zaplacení finanční částky, jehož význam shledal odvolací soud mírně snížený, a to s ohledem na malou částku, o kterou žalobci v posuzovaném řízení jde, oproti částkám, kterých se domáhají poškození v jiných věcech tzv. stromkařů. [příjmení], o kterou v posuzovaném řízení žalobci jde byla žalobcem tvrzena jako cca [částka] měsíčně, za jeden a půl měsíce práce od 4.8. do [datum], při zaplacení [částka], dle čestného prohlášení ze dne [datum], a jako [částka] měsíčně za dva měsíce práce od 1.8. do [datum], při zaplacení [částka], tedy dluhu [částka] a současně tvrzení o dluhu za vykonanou práci ve výši [částka], dle výpovědi před rumunskými orgány dne [datum] Odvolací soud vychází z čestného prohlášení žalobce, které je časově blíže době konání práce, a skutečnosti v něm tvrzené odpovídají, jak je odvolacímu soudu známo z úřední činnosti, z rozhodování ve věcech jiných tzv. stromkařů, vylíčení událostí v souvislosti s výkonem práce i s výší přislíbených odměn za práci, když současně výpověď žalobce z června [rok] obsahuje významné rozpory jak co do času, kdy měla být práce vykonána ([číslo] x 2010), tak i co do odměny, která by mu za práci měla být vyplacena ([částka] x [částka]). Ve hře pro žalobce je částka cca [částka] (na jistině), když se jednalo o odměnu za práci [částka] za necelé dva měsíce a bylo mu zaplaceno minimálně [částka] Odvolací soud tak z důvodu mírně sníženého významu řízení pro žalobce základní částku odškodnění snížil o 15 %, přičemž rovněž zohlednil, že v obdobných věcech jiných tzv. stromkařů, kdy byl význam řízení pro žalobce shledán standardním, byla částka, o niž poškozeným šlo, výrazně vyšší - viz rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 329/2020 – jistina [částka], sp. zn. 17 Co 359/2020 – jistina [částka] (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2889/2020). V tomto konkrétním případě dospěl odvolací soudu k mírně sníženému významu řízení pro žalobce i s ohledem na skutečnost, že žalobce začal více pociťovat či si více uvědomovat újmu způsobenou dlouhotrvajícím prověřováním až po výslechu před rumunskými orgány v červnu [rok], což se projevilo uplatněním nároku u žalované v únoru [rok] a následným podáním žaloby.

29. Další důvody pro modifikaci odškodnění odvolací soud neshledal. Neztotožňuje se se závěrem soudu I. stupně, že by se mělo jednat o sdílenou újmu, neboť v posuzovaném řízení se o sdílenou újmu žalobce a ostatních poškozených nejedná (stanovisko Cpjn 206/2010, rozhodnutí Nejvyššího soud ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2531/2016). Nejde o situaci, kdy by žalobce pociťoval újmu ostatních poškozených jako svoji vlastní a naopak. Sdílená újma se typicky týká osob příbuzných či např. společníků právnické osoby (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3369/17), o takový vztah poškozených v posuzované věci nejde.

30. Výsledně základní částka odškodnění [částka] nebyla ani zvýšena ani snížena, žalobci by tak mělo náležet odškodnění v této výši, vzhledem k tomu, že výrokem I. rozsudku soudu I. stupně, kterému se žalovaná podrobila, mu bylo přiznáno [částka], byla mu přiznána částka [částka] ([částka] mínus [částka]). Rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. byl proto co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % od [datum] do zaplacení změněn podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno. Jinak co do zamítnutí zbylé požadované částky s příslušenstvím byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o.s.ř.

31. Vzhledem k změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud jak o nákladech odvolacího řízení tak i o nákladech řízení před soudem I. stupně, podle ust. § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce v řízení co do základu uspěl a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Za řízení před soudem I. stupně byla žalobci přiznána náhrada nákladů ve výši správně vypočtené soudem I. stupně tj. [částka], sestávající z 5 úkonů právní služby po [částka], 5 režijních paušálů po [částka], soudního poplatku [částka] a náhrady daně z přidané hodnoty [částka], dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 13 odst. 4, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř.

32. Žalobci byla přiznána náhrada za dva úkony právní služby za odvolací řízení, za podání odvolání, za účast u odvolacího jednání, podle ust. § 11 odst. 1 písm. g), k ) vyhlášky, po [částka], dva režijní paušály po [částka], náhrada daně z přidané hodnoty ve výši [částka], celkově [částka].

Poučení