17 Co 229/2023 - 141

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem [adresa] o [částka] Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2023, č. j. 17 C 179/2020-106, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 12 826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [Jméno Zástupce], advokáta se sídlem v [adresa].

Odůvodnění

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 17 C 179/2020-106, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a dále částku ve výši 58 010,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 25. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 116 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Po obsáhlé rekapitulaci skutkových okolností žalobce uvádí, že považuje závěry soudu prvního stupně za nelogické a neodpovídající provedenému dokazování, neboť soud prvního stupně nesprávně provedl a vyhodnotil tvrzení a důkazy předložené žalovanou. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalované posílal platby na její účet na základě právního titulu vztahujícímu se ke konkrétně označenému měsíci, který v řízení prokázán nebyl. Žalobce namítá, že soud prvního stupně vyšel z tvrzení žalované, že měla vztah s úspěšným podnikatelem, který ji zahrnoval dárky, poskytl jí auto a byt, a měl si ji vydržovat. Žalovaná částka dle soudu prvního stupně není zápůjčkou, ale platbami na podporu žalované a za práce, které se neprokázaly. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná žila v intenzivním vztahu se žalobcem je nelogický a nesprávný. Žalobce popírá, že by jeho vztah se žalovanou pokračoval i po roce 2017, vše bylo pouze na přátelské a pracovní úrovni. Žalobce považuje svědecké výpovědi rodičů žalované za nevěrohodné, když prezentoval množství listinných důkazů, které jejich svědecké výpovědi vyvracejí. Pokud svědci uvedli, že účastníci měli partnerský vztah až do února 2018, v tomto vědomí je pravděpodobně udržovala žalovaná, když SMS komunikace účastníků hovoří opačně. Dále žalobce poukázal na to, že žalovaná nemohla být pouze vydržována, ale skutečně vykonávala práce na e-shopu a měla tak v plánu činit i poté, co ukončí vysokoškolská studia a nastoupí k žalobci do zaměstnání. Žalobce po poučení soudem prvního stupně tvrdil u každého případu zápůjčky konkrétní skutkové okolnosti, jak byla smlouva uzavřena, datum jednání i splatnost. Zatímco žalovaná tvrdila skutečnosti, které evidentně nebyly pravdivé, rozporovala uzavření smlouvy o zápůjčce s tím, že se jednalo o dary, později o odměnu za práci, případně o kompenzaci za zničené věci v případě částky 195 000 Kč. Žalovaná nemohla unést svoje důkazní břemeno, uváděla řadu rozporných tvrzení a odůvodnění napadeného rozsudku je v tomto ohledu matoucí a nejednoznačné. Žalobce rovněž namítl, že soud prvního stupně opominul judikaturu týkající se bezdůvodného obohacení, kdy žalobce sice umožnil žalované užívat byt zpočátku bezúplatně, avšak neočekával, že se doba okupace protáhne na jeden a půl roku, kdy byt byl určena pro zaměstnance společnosti žalobce, kteří neměli umožněno užívat byt bezúplatně. Žalobce proto požaduje částku 58 010,19 Kč za období, kdy žalované muselo být zřejmé, že byt užívá neoprávněně. Soud prvního stupně však na tuto část sporu nahlížel jako na určitý vztah mezi účastníky, ať již milenecký či partnerský, což však samo o sobě nezakládá právo na bezplatné užívání majetku druhého z partnerů. Žalobce trvá na tom, že žalované nesvědčí žádný legitimní důvod pro to, aby si převedené finanční prostředky mohla ponechat, nikdy neměl v úmyslu tyto vysoké finanční částky žalované darovat, a navrhl proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nevrácených zápůjček a částky 58 010,19 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za užívání bytové jednotky ve vlastnictví žalobce. Uplatněné nároky opíral žalobce o tvrzení, že žalované na základě ústně uzavřených smluv zapůjčil finanční prostředky v celkové výši [částka], které odeslal ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalované v období od 30. 5. 2017 do 23. 2. 2018, konkrétně se jednalo o platbu ve výši 25 000 Kč dne [datum], ve výši 35 000 Kč dne [datum], ve výši 25 000 Kč dne 1. 8. 2017, ve výši 22 000 Kč dne 31. 8. 2017, ve výši 27 000 Kč dne 3. 10. 2017, ve výši 31 000 Kč dne 24. 10. 2017, ve výši 27 000 Kč dne 1. 12. 2017, ve výši 25 000 Kč dne [datum], ve výši 21 000 Kč dne 31. 1. 2018 a ve výši 195 000 Kč dne 23. 2. 2018. Jelikož mezi účastníky nebyla dohodnuta splatnost zápůjček a byla závislá na vypovězení smlouvy, žalobce žalované dopisem ze dne [datum] vypověděl smlouvy o zápůjčce a žalovanou vyzval k vrácení všech zápůjček ve výpovědní době šesti týdnů od doručení výpovědi, kterou žalovaná převzala dne 4. 12. 2019 a výpovědní doba uplynula dnem 15. 1. 2020. Žalovaná však na předmětné zápůjčky žalobci ničeho neuhradila.

7. Nárok na zaplacení částky 58 010,19 Kč s příslušenstvím odůvodnil žalobce tím, že je vlastníkem bytové jednotky [č.pozemku] budově [číslo popisné] [adresa], obec [adresa], kterou umožnil žalované užívat za účelem bydlení v období od 10. 8. 2017 do 18. 2. 2018, kdy žalovaná za užívání bytové jednotky žalobci nehradila ničeho na nájemném ani na službách spojených s nájmem. Žalovaná měla v tomto období bytovou jednotku zcela k dispozici za účelem bydlení. Mezi účastníky nebyla uzavřena žádná písemná nájemní smlouva, nebylo ujednáno, že by žalovaná užívala bytovou jednotku bezúplatně. Dle znaleckého posudku [tituly před jménem], který si nechal žalobce zpracovat, byla stanovena obvyklá výše měsíčního nájemného v letech 2016 – 2017 ve výši 10 390 Kč, tj. 346,33 Kč denně. Jelikož prvních 49 dní žalovaná neužívala byt sama, požaduje žalobce za toto období po žalované uhrazení poloviny obvyklého nájemného, což činí částku 8 485 Kč, v období od 28. 9. 2017 do 18. 2. 2018 (143 dní) užívala bytovou jednotku výhradně žalovaná, za toto období žalobce požaduje částku 49 525,19 Kč, celková částka představující bezdůvodné obohacení žalované za užívání bytové jednotky žalobce činí částku 58 010,19 Kč. K úhradě této částky byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána dne [datum] a na tuto částku žalobci rovněž ničeho neuhradila[Anonymizováno]

8. Žalovaná v odporu podaném proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává ani z části a navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žalovaná dále uvedla, že se žalobcem v období od května/června 2016 do 3. 2. 2017 udržovali standardní partnerský vztah, i po rozchodu se však stále vídali, intimně spolu žili, navštěvovali rodiče žalované apod., jednalo se o určitou formu vzájemného vztahu i nadále, žalobce si chtěl žalovanou držet nablízku. V lednu 2018 žalovaná zjistila, že se žalobcem otěhotněla, žalobce si tuto skutečnost nechtěl připustit a přiměl žalovanou na konci února 2018 k potratu. Žalovaná potvrdila, že finanční částky uváděné žalobcem od něho obdržela, nejednalo se však o žádnou zápůjčku. Žalobce byl jejím bývalým přítelem, s nímž nadále udržovala intimní poměr, jezdila jeho automobilem, žila v jeho bytě, finanční částky dostávala od žalobce jako dar. Žalovaná pomáhala žalobci v jeho podnikání, nepravidelně prováděla pro něho určité činnosti, jednalo se o nárazovou výpomoc osobě, kterou stále vnímala jako svého přítele. Dne 23. 2. 2018 žalobce poskytl žalované finanční částku 195 000 Kč částečně jako náhradu škody za zničené věci, které žalovaná měla v bytě žalobce, částečně na potrat a jako dar bez jakýchkoliv podmínek, jedinou podmínkou bylo, že se již žalobce a žalovaná nebudou stýkat. Žalovaná potvrdila, že v předmětné bytové jednotce ve vlastnictví žalobce bydlela v době jejich vztahu, bydlela tam i po jejich rozchodu, žalobce ji navštěvoval a intimně se zde stýkali, žalobce nikdy nepožadoval po žalované jakékoliv úhrady za užívání bytu.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (výpisy z účtu žalobce č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum], výpovědí smluv o zápůjčce ze dne 25. 11. 2019, výpisem z katastru nemovitostí [číslo LV] obec [adresa], k. ú. [adresa] osvědčujícím vlastnické právo žalobce k bytové jednotce [číslo popisné] znaleckým posudkem [č.znaleckého posudku] znalce [tituly před jménem] za účelem zjištění obvyklé výše měsíčního nájemného, předžalobní upomínkou a výzvou k plnění ze dne 11. 2. 2020, SMS komunikací mezi účastníky), jakož i účastnickým výslechem žalobce a žalované a výslechem svědků [tituly před jménem] [adresa], sestry žalobce, [jméno FO] a [jméno FO], rodičů žalované a [jméno FO], kamaráda žalobce, skutkově uzavřel, že účastníci jsou bývalými partnery, byť každý z nich jejich bouřlivý vztah vnímal jinak. K ukončení partnerského vztahu mezi účastníky došlo nesporně počátkem února 2017, poté se dále intimně stýkali, jejich problematický vztah umocnilo těhotenství žalované, která jej na nátlak žalobce ukončila. Předmětem řízení nebylo hodnocení vztahu mezi účastníky ani otázka otcovství očekávaného dítěte, ale spor o to, zda žalobou uplatněné nároky stran zápůjček a bezdůvodného obohacení na straně žalované v podobě užívání bytu ve vlastnictví žalobce jsou co do důvodu a výše oprávněnými.

10. Soud prvního stupně správně vycházel z principu sporného civilního řízení, jehož základem je unesení břemene tvrzení a břemene důkazní žalobcem, kdy platí zásada „in dubio pro reo“, v pochybnostech ve prospěch žalované.

11. Účastníci učinili nesporným, že z účtu žalobce č. [č. účtu] byly na účet žalované č. [č. účtu] zaslány v období od [datum] do [datum] různé měsíční platby. Spor mezi účastníky byl o to, z jakého právního titulu byly žalované tyto peněžní prostředky žalobcem zaslány, když u jednotlivých plateb je vždy v poznámce uvedeno pouze jméno žalované a měsíc, bez jakéhokoliv jiného účelu platby. Bylo tedy na žalobci, aby v prvoinstančním (nalézacím) řízení prokázal, kdy byly mezi účastníky uzavřeny ústní formou smlouvy o zápůjčce, zda den jejich uzavření koresponduje s datem odepsání jednotlivých finančních prostředků z účtu žalobce a co bylo obsahem každé jednotlivé smlouvy o zápůjčce.

12. K doplnění skutkových tvrzení v tomto směru a označení důkazů k jejich prokázání byl žalobce řádně vyzván a poučen soudem prvního stupně dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání dne 16. 2. 2022. Žalobce se k jednotlivým zápůjčkám vyjádřil tak, že žalovaná jej požádala o zápůjčku z důvodu pokrytí svých životních potřeb během studia, žalobce její návrhy akceptoval, úroky mezi nimi sjednány nebyly, nebylo sjednáno ani pevné datum splatnosti jednotlivých zápůjček.

13. Z výpisů z bankovního účtu žalobce bylo soudem prvního stupně zjištěno, že i v jiných dnech v žalobě neuvedených zaslal ze svého účtu na účet žalované, např. dne 7. 4. 2017 částku 5 000 Kč s poznámkou „[jméno FO]“, dne [datum] částku 5 600 Kč s poznámkou „[jméno FO] Adam“, dne [datum] částku 5 000 Kč s poznámkou „[jméno FO] gely rodiče“, dne [datum] částku 8 500 Kč s poznámkou „[jméno FO] vyúčto“ a stejná poznámka byla uvedena i u částky 2 015 Kč dne [datum]. Pokud žalobce otci žalované poskytl zápůjčku ve výši 62 000 Kč dne [datum] a dne [datum] ve výši 100 000 Kč, v účtu žalobce byla vždy k těmto platbám uvedena poznámka „[jméno FO] půjčka“.

14. Dle soudu prvního stupně je s podivem, že právě ve vztahu k zápůjčkám tvrzeným v žalobě žalobce neuvedl v poznámkách ve vztahu k žalované, že se jednalo o zápůjčky, byť se jednalo o měsíční platby v různé nemalé výši, které žalobce poskytoval žalované dle svých tvrzení na živobytí, krytí potřeb během studia či jako platby za práce, které pro něho v daném měsíci prováděla. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že veškeré finanční prostředky, které zasílal v rozhodném období na účet žalované byly zápůjčkami a že se žalovaná zavázala, že mu zapůjčené finanční prostředky v celkové výši [částka] postupně splatí.

15. Ohledně nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, které na straně žalované mělo vzniknout jako plnění bez právního důvodu v souvislosti s tím, že žalovaná užívala bezúplatně bytovou jednotku [číslo parcely] v budově [číslo popisné]. [adresa], obec [adresa] v období od 10. 8. 2017 do 18. 2. 2018, jejímž vlastníkem je žalobce, soud prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno a ostatně to ani nebylo účastníky tvrzeno, že by mezi nimi byla uzavřena písemná či ústní nájemní smlouva, na základě níž by se žalovaná zavázala hradit žalobci za užívání bytu sjednané nájemné, či jakékoliv úhrady nebo jiné platby za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná předmětný byt užívala po dobu svého studia do února 2018, žalobce jako vlastník bytu a provozovatel baru [adresa] umožnil tento byt užívat i svým zaměstnancům – tanečnicím bezúplatně jako pracovní benefit. Žalovaná do 27. 9. 2017 byt užívala společně se zaměstnankyní žalobce [jméno FO], od 28. 9. 2017 do 18. 2. 2018 v bytě bydlela sama, měla zde svoje věci, žalobce ji zde navštěvoval a po ukončení jejich vztahu dne 18. 2. 2018 zlikvidoval osobní věci žalované, které se v bytě nacházely.

16. Soud prvního stupně zamítl žalobu i ohledně nároku žalobce ve výši 58 010,19 Kč z titulu bezdůvodného obohacení pro neunesení břemene důkazního ze strany žalobce a rovněž nepřehlédl skutečnost, že veškerá komunikace mezi účastníky byla ukončena v únoru 2018 a až dne 25. 11. 2019 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek zápůjček, kdy jí zaslal výpověď smluv o zápůjčce, k plnění dluhu ji vyzval dne 11. 2. 2020, kdy jí zaslal předžalobní výzvu k plnění, z čehož lze seznat určitou účelovost postupu žalobce vůči žalované.

17. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li ve výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně pod citovaná zákonná ustanovení se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že sporné řízení je ovládáno dispoziční zásadou, podle níž platí, že soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení, jak nárok uplatněný žalobou vymezil vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním petitem.

21. Žalobcem tvrzený důvod poskytování finančního plnění na účet žalované v období od 30. 5. 2017 do 23. 2. 2018 byla zápůjčka, resp. jednotlivé smlouvy o zápůjčce, jiný důvod žalobcem v průběhu řízení tvrzen nebyl. Žalovaná svoji procesní obranu postavila na tvrzení, že se jednalo o finanční dary poskytované jí žalobcem jako jejím partnerem (milencem), kdy poslední platba ve výši 195 000 Kč byla částečně i náhradou škody za osobní věci žalované, které zůstaly v bytě žalobce, který užívala.

22. V daném případě se jedná o spor o vrácení zapůjčené částky, kdy žalobce má jako věřitel břemeno tvrzení, že se žalovanou jako dlužníkem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že žalované jako dlužníkovi předmět zápůjčky odevzdal a že žalovaná jako dlužník mu půjčené peníze řádně a včas nevrátila. Z tohoto břemene tvrzení pak pro věřitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalované finanční prostředky. Neunese-li věřitel (žalobce) břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tom směru, musí rozhodnutí vyznít v jeho neprospěch, aniž by se soud musel zabývat pravdivostí tvrzení, které jsou součástí procesní obrany žalované (dlužníka).

23. Odvolací soud shodně jako soud prvoinstanční skutkově uzavřel, že ze strany žalobce se jednalo o finanční dary, čemuž korespondují i jednotlivé platby, které žalobce postupně každý měsíc poukazoval ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalované, aniž by u jednotlivých měsíčních plateb v nemalé výši cca 30 000 Kč uvedl v poznámce jejich účel, zatímco u jiných bagatelních plateb, např. ve výši 5 000 Kč, byl vždy uveden účel platby – „[jméno FO] rodiče“, „[jméno FO] doktori“, „[jméno FO]“), stejně jako v případě zápůjčky, kterou žalobce poskytl otci žalované, jasně vymezil jako účel platby zápůjčku. Žalobce byl nepochybně úspěšným podnikatelem, měl dostatek finančních prostředků, udržoval se žalovanou milenecký poměr i po jejich partnerském rozchodu, poskytl jí k bezúplatnému užívání svůj automobil i svůj byt. Žalovaná v rozhodném období studovala v [adresa], vnímala vztah se žalobcem jako vztah partnerský, proto také společně se žalobcem navštěvovali její rodiče a je zcela namístě, pokud jednotlivé platby, které jí žalobce na její účet měsíčně posílal, aniž by ho o to žádala, vnímala jako finanční výpomoc - jako dar od žalobce.

24. Darovací smlouva je dvoustranným právním jednáním, jímž dárce bezplatně přenechává nebo se zavazuje přenechat obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniž by k tomu měl právní povinnost, a obdarovaný tento dar, případně slib přijímá (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 645/2016 nebo ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5236/2016). Bezdůvodné obohacení je naproti tomu objektivně nastalý stav, při němž dochází bez právně uznaného důvodu k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je plnění z právního důvodu, který následně odpadl, jež může být naplněna mimo jiné v případech, investuje-li jeden z nesezdaného páru do výlučného majetku druhého, např. bytu jež oba užívají, avšak důvod takového plnění vyplývající z jejich soužití v nesezdaném páru v důsledku rozchodu partnerů odpadl. Jinými slovy řečeno, bezdůvodné obohacení je naproti darovací smlouvě objektivně nastalý stav, při němž dochází bez právem uznaného důvodu k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1876/2009 nebo ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3729/2019).

25. Právní posouzení věci soudem prvního stupně se odvolacímu soudu nejeví rozporným, neboť prvoinstanční soud považoval za důvod plnění, pro který žalobce finanční částky ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalované poskytl, darovací smlouvu, vylučující vznik bezdůvodného obohacení. Jako dostatečně podložené se odvolacímu soudu jeví závěry soudu prvního stupně o darovací smlouvě, na základě níž žalobce poskytoval ve prospěch žalované jednotlivá finanční plnění v období od května 2017 do února 2018 na její účet, aniž k tomu měl nějakou povinnost, byl si vědom toho, že žalované poskytuje plnění, aniž by ho k tomu něco zavazovalo.

26. Jak již bylo zmíněno výše, jestliže žalobce tvrdil, že mezi účastníky byly uzavřeny ústní formou jednotlivé smlouvy o zápůjčce, aniž by byla dohodnuta splatnost zápůjčky a závazek žalované zapůjčené finanční prostředky žalobci vrátit, a žalobce jako věřitel, ani přes řádné poučení soudem prvního stupně dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, soud prvního stupně správně žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 433 000 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácení zápůjček, zamítl.

27. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobcem, i přes náležité poučení soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ohledně jeho nároku na zaplacení částky 58 010,19 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v bezúplatném užívání bytové jednotky ve vlastnictví žalobce žalovanou v období od [datum] do [datum]. Bylo na žalobci, aby prokázal svá skutková tvrzení, že mezi účastníky byla ústní formou uzavřena nájemní smlouva, resp. dohoda o užívání bytové [číslo popisné] [adresa], obec [adresa] v jeho vlastnictví žalovanou, co bylo konkrétně jejím obsahem, kdy nebylo sporu o tom, že žalovaná s ohledem na partnerský vztah účastníků užívala předmětný byt žalobce s jeho souhlasem bezúplatně, stejně jako jeho osobní automobil, po dobu, kdy studovala, a se žalobcem se i po ukončení jejich partnerského vztahu nadále intimně v bytě stýkala.

28. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněných právních norem pro rozhodnutí ve věci významné.

29. Odvolací soud dospěl s ohledem na shora uvedené skutečnosti k závěru, že soud prvního stupně ve věci zcela úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, a proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] Kč s příslušenstvím, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejícího výroku II o náhradě nákladů řízení, kdy v podrobnostech odkazuje na přesvědčivé a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku.

30. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž je na straně úspěšné žalované dáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 10 300 Kč dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. K jedinému úkonu právní služby učiněnému v odvolacím řízení (účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) přísluší paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, a to vše navýšeno o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí částku 12 826 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobci tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

Poučení