17 CO 241/2022 - 393

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], Rakousko zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o výživné pro nerozvedenou manželku, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 70 C 350/2018-326, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. co do povinnosti žalovaného platit žalobkyni výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] měsíčně potvrzuje, mění se tak, že se žaloba zamítá co do povinnosti žalovaného platit žalobkyni výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] měsíčně.

II. Dlužné výživné ve výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve výroku V. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni od [datum] do [datum] výživné na nerozvedenou manželku ve výši [částka] měsíčně (výrok I.), zamítl žalobu co do požadovaného výživného ve výši [částka] měsíčně od [datum] do [datum] (výrok II.), dlužné výživné ve výši [částka] uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok IV.), žalovanému uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok V.).

2. Takto rozhodl o návrhu žalobkyně, která se domáhala výživného pro nerozvedenou manželku ve výši [částka] měsíčně, po rozšíření žaloby [částka] měsíčně, od [datum]. Tvrdila, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum], dne [datum] se narodil syn [jméno] a dne [datum] syn [jméno]. Žalovaný navázal mimomanželský vztah, opustil společnou domácnost, od února [rok] žije v domku v [jméno] [příjmení] v Rakousku, který spoluvlastní se svou matkou, od jara [rok] žije s přítelkyní. Žalobkyně se v polovině roku [rok] vrátila do České republiky, kde žije s nezletilými dětmi v pronajatém bytě o dispozici 3+kk. Žalovaný si děti bere o víkendu jednou za dva týdny, vyzvedává je automobilem, a jezdí s nimi do Rakouska. Žalovaný je zaměstnán jako právník ve [právnická osoba] Enerie GmbH a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí [částka], ze svého příjmu pravidelně spoří, od září [rok] do ledna [rok] je nutné k jeho příjmům připočítat [částka] měsíčně z nájemného z nájmu společného bytu, a [částka] měsíčně za období 22 měsíců, odpovídající nájemnému ze společného bytu účastníků, které bylo v rámci opatrovnického řízení započteno v plné výši ve prospěch žalovaného na úhradu jeho dluhu na výživném na nezletilé děti. Žalovaný má v Rakousku vyživovací povinnost vůči své dceři [jméno] [příjmení], [datum narození], ve výši [částka] měsíčně. Obvodním soudem pro Prahu 4 bylo žalovanému uloženo platit výživné na nezletilé syny ve výši [částka] a [částka] měsíčně. Účastníci vlastnili v Rakousku 2 byty pořízené za pomoci hypotečního úvěru. Jeden byt ([příjmení] 16) je pronajatý, čímž je kryta i hypotéka. Druhý byt ([příjmení] 17), v němž účastníci žili, byl prázdný a náklady na splácení hypotečního úvěru a poplatky činily cca [částka] měsíčně, hradil je žalovaný, byt byl v květnu [rok] prodán. Žalobkyně od [datum] pracuje na zkrácený úvazek 25 hodin týdně, aby mohla zajišťovat péči o děti, její čistá měsíční mzda činí [částka], má příjem z pronájmu bytu v jejím výlučném vlastnictví ve výši [částka] měsíčně a [částka] z nájemného společného bytu ve [obec] za období od února 2021 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Náklady žalobkyně tvoří nájemné [částka] měsíčně, náklady spojené s bydlením ve výši [částka] – [částka] měsíčně a náklady spojené s cestováním ve výši [částka] měsíčně za otcem do [obec] či do zaměstnání. Rovněž tvrdila, že účastníci mají různou sociální a kulturní úroveň, neboť ona se musí stara o děti, zatímco žalovaný může svůj čas trávit dle svých představ.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že na věc má být dle Haagského protokolu aplikováno rakouské právo, podle kterého na nerozvedenou manželku připadá výživné ve výši [částka] lhostejno na její výdaje. Poukazoval na vyšší cenovou hladinu v Rakousku, kde žije, oproti České republice, s tím, že výživné by tak mělo být ve výši [částka] a že vynakládá nemalé náklady v souvislosti s cestami za dětmi z [jméno] [příjmení] do [obec], dovozoval, že žalobkyni žádné výživné nenáleží. Rovněž poukazoval na své výdaje na cesty do zaměstnání, na parkování v místě zaměstnání, na pojištění a údržbu vozidla, na dálniční známky. Uvedl, že jeho průměrný příjem ze zaměstnání činil v roce [rok] částku [částka], v roce 2020 částku [částka], že nájemné z bytu TOP 16 bylo posíláno na společný účet manželů a odčerpáváno na soukromý účet žalobkyně, hypoteční úvěry na oba byty musel splácet sám, jakož i provozní a další náklady. Celkové výdaje za byt TOP 16 za období od prosince [rok] do května [rok] činily [částka] a za byt TOP 17 až do jeho prodeje [částka]. Jeho náklady na bydlení v [jméno] [příjmení] tvořily náklady na energie, pojištění, odpady, poplatky, na údržbu, provoz a opravy domu a zahrady. Tvrdil, že si žalobkyně mohla najít lépe ohodnocenou pracovní pozici, vzhledem k jejímu vzdělání a předchozí praxi, když děti mohou chodit do školní družiny. Popíral, že by stál za rozpadem manželství.

4. Dle žalobkyně by ve věci mělo být aplikováno české hmotné právo, a je třeba vycházet z hmotné a kulturní úrovně obou účastníků.

5. Soud I. stupně dovodil, s ohledem na mezinárodní prvek spočívající v tom, že žalovaný je státním příslušníkem Rakouska, že dle čl. 3 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne [datum], o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále také jen Nařízení o výživném), je dána jeho mezinárodní příslušnost, že rozhodným právem je podle čl. 15 Nařízení o výživném, právo české.

6. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že účastníci byli manželé do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství. Žalobkyně kvůli žalovanému opustila advokátní praxi a přestěhovala se do Rakouska, kde měl žalovaný dceru, účastníkům se za trvání manželství narodily dvě dosud nezletilé děti. Účastníci žili s dětmi v bytě ve [obec], žalovaný v první polovině roku 2018 navázal mimomanželský vztah, žalobkyně se s dětmi přestěhovala do [obec] a našla si práci. Účastníci mají, resp. měli ve společném jmění manželů ve [obec] byty TOP 16 a TOP 17, přičemž byt TOP 17 byl v květnu 2020 prodán, část kupní ceny z jeho prodeje byla složena do advokátní úschovy, část byla vyplacena účastníkům v souladu s jejich dohodami. Byt TOP 16 je pronajímán za měsíční nájemné ve výši [částka], nájemné je zasíláno na společný účet účastníků. Společný účet účastníků byl v minulosti přečerpáván, peněžní prostředky ze společného účtu účastníci v březnu až červenci [rok] čerpali přibližně rovnoměrně, vyšší výdaje z tohoto účtu lze přičíst žalovanému. Žalovaný se s bankou dohodl, že na tomto účtu dojde k dorovnání debetu, na ten bylo započítáváno nájemné ve výši [částka] a žalobkyně v době, kdy se s dětmi stěhovala do [obec], neměla k těmto finančním prostředkům přístup, měla výdaje se stěhováním přesahující [částka] a výdaje se zdravotním stavem. Žalovaný si následně začal nechat plat posílat na svůj podnikatelský účet, na který převedl rovněž veškeré své náklady.

7. Žalovaný je spoluvlastníkem 2/3 zahradního domku v [jméno] [příjmení], v tomto domku žije od jara 2020 s přítelkyní. Nezletilé děti účastníků byly svěřeny do péče žalobkyně, žalovaný se s nimi stýká dvakrát měsíčně, kdy si pro ně automobilem přijede a na víkend je vozí do Rakouska, aby děti neztratily kontakt s babičkou, přáteli a německým jazykem. Žalovaný dojíždí automobilem do zaměstnání ve [obec], je zaměstnán jako právník u [právnická osoba] Energy, mohl by jezdit hromadnou dopravou, přičemž doba cesty automobilem a hromadnou dopravou je obdobná a roční jízdné hromadné dopravy stojí [částka], i při cestování do České republiky pro děti má žalovaný možnost alternativně využít dopravy vlakem či autobusem za max. částku [částka] za zpáteční jízdenku s dětmi. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činí [částka] (za předmětné období prosinec [rok] – květen [rok] celkem [částka]). Přeplatek žalovaného na dani z příjmů za rok [rok] činil [částka] a za rok [rok] činil [částka]. Žalovanému bylo v rámci opatrovnického řízení na dlužné výživné na nezletilé syny započteno nájemné z bytu TOP 16 za období prosinec [rok] až září [rok] ve výši [částka]. Za období od října 2020 do ledna 2021 měl žalovaný příjem z pronájmu bytu TOP 16 v celkové výši [částka]. Žalovaný platí měsíční výživné na dceru [jméno] ve výši [částka], na syna [jméno] ve výši [částka] a na syna [jméno] ve výši [částka]. V souvislosti s bytem TOP 16 žalovaný měsíčně hradí hypotéku ve výši [částka], pojištění, provozní náklady. V souvislosti s bytem TOP 17 hradil žalovaný až do května 2020 měsíčně hypotéku ve výši [částka], pojištění, provozní náklady. Ohledně bydlení v [jméno] [příjmení] žalovaný od prosince 2018 do května 2021 platil energie ([částka]), poplatky za kanalizaci ([částka]), pojištění ([částka]), odpady ([částka]). Žalovaný za období od [datum] do [datum] platil za pohonné hmoty ([částka]), za údržbu, opravy a servis ([částka]), za pojištění vozidla ([částka]), parkovné ([částka]), mýtné ([částka]), za nákup vozidla ([částka]), za další náklady vztahující se k vozidlu ([částka]). V případě, že by žalovaný jezdil do České republiky vlakem nebo autobusem stála by zpáteční jízdenky včetně dětí maximálně [částka] měsíčně.

8. Žalobkyně vlastní byt v [obec], který pronajímá, žije s dětmi v pronajatém bytě o velikosti 3+kk. Před narozením dětí pracovala jako právník v [obec] a po přestěhování jako právník ve [obec]. Po mateřské dovolené v roce 2015 se snažila najít práci, nicméně s ohledem na dobu, po kterou se nevěnovala oboru, o ni nebyl jako o českého právníka zájem. Po přestěhování do [obec] měla finanční výdaje (rakouskému finančnímu úřadu [částka]), nemohla vybírat peníze ze společného účtu účastníků, od prosince 2018 si ze společného účtu strhávala [částka] připadající na nájemné z bytu TOP 16. Tato částka byla započtena na dlužné výživné na děti. Pracuje na poloviční úvazek 25 hodin týdně jako právník, z důvodu péče o děti. Průměrná čistá měsíční mzda žalobkyně činí [částka], jejím dalším příjmem je nájemné z jí vlastněného bytu ve výši [částka] měsíčně po odečtení hypotéky, od února 2021 do května 2021 měla příjem z nájmu bytu TOP 16 ve výši [částka]. Průměrné měsíční výdaje žalobkyně za dané období sestávají z nájemného ve výši [částka], nákladů na bydlení [částka] (od roku 2021 ve výši [částka]), nákladů na cestování automobilem s dětmi, příp. za otcem do [obec] ve výši [částka] a náklady spojené s péčí o děti ve výši [částka].

9. Rozdíl cenových hladin v Rakousku a České republice činí za roky 2018, 2019, 2020 v průměru 35,3 % v neprospěch České republiky.

10. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně po právní stránce posoudil podle § 697, § 913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen o.z.).

11. Vyšel z toho, že za rozhodné období, tj. od prosince 2018 do května 2021 činily příjmy žalovaného celkem [částka], výdaje žalovaného činily [částka], rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činí [částka]. Po přepočtu na Kč (při kurzu 24,840 Kč/EUR platném ke dni vyhlášení rozsudku) činí tato částka [částka], přičemž je od ní nutno odečíst výživné na nezletilé syny ve výši [částka]. Rozdíl příjmů a výdajů žalovaného za předmětné období tak činí [částka]. S ohledem na skutečnost, že v Rakousku a v České republice jsou různé cenové hladiny, když rozdíl činí 35,3 %, má shora uvedený rozdíl při srovnání s Českou republikou hodnotu [částka].

12. Příjmy žalobkyně za předmětné období činí celkem [částka], výdaje žalobkyně za předmětné období činí [částka] (nájemné, náklady na bydlení, na cestování a automobil a náklady spojené s péčí o děti ve výši [částka]), rozdíl mezi příjmy a výdaji žalobkyně činí [částka].

13. Žalovanému v předmětném období pro osobní spotřebu zůstávala částka [částka], žalobkyni pouze [částka]. [příjmení] z těchto částek účastníci dosahovali stejné úrovně, je nutné stanovit výši poloviny jejich součtu a následně stanovit rozdíl, tzn. stanovit, o kolik zůstává žalovanému více. Polovina součtu zůstatků účastníků činí [částka]. Výše částky dorovnávající rozdíl v zůstatcích účastníků činí [částka], tzn. [částka] měsíčně.

14. Kromě majetkových poměrů účastníků zohlednil soud I. stupně rovněž skutečnost, že žalobkyně se stará o dva nezletilé syny, což má za následek, že s ohledem na péči o syny nemůže usilovat o lépe placené zaměstnání. [příjmení] o syny soud rovněž zohlednil při stanovení výše měsíčního výživného s odkazem na nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 511/05 ze dne [datum], uzavřel, že adekvátní výše výživného nerozvedené manželky za předmětné období činí [částka] měsíčně, žalobě proto co do částky [částka] měsíčně vyhověl a co do částky [částka] měsíčně ji zamítl.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výživném žalobkyni ničeho nezaplatil, vznikl mu dluh ve výši [částka], který je povinen žalobkyni zaplatit.

16. O nákladech řízení účastníků rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle poměru úspěchu a neúspěchu, úspěch žalobkyně činí 80 %, úspěch žalovaného činí 20 %, žalobkyni přiznal 60 % nákladů řízení, jejichž rozsah a výši specifikoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

17. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek za žalobu rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

18. Rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním. Namítal, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku mezinárodní příslušnosti a rozhodného práva, dle čl. 3 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 je na prvním místě příslušný soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, že je dána mezinárodní příslušnost rakouského soudu, že věc by měla být posouzena podle rakouského práva. Poukazoval na čl. 5 Haagského protokolu z roku [rok], dle něhož se obecné pravidlo pro stanovení rozhodného práva obsažené v čl. 3 nepoužije, pokud jedna ze stran vznese námitky a právo jiného státu, zejména státu dle posledního společného místa obvyklého pobytu, je k manželství v užším vztahu. Uvedl, že námitky proti aplikaci českého práva vznesl a že rakouské právo je k manželství účastníků v užším vztahu než právo české, právě z důvodu, že většinu délky manželství účastníci žili v Rakousku. Dovozoval, že podle rakouského práva by bylo nutno dospět k závěru, že žaloba není důvodná. Pro případ aplikace českého práva (§ 697 a § 913 o.z.) dále namítal, že zásadní je posouzení, zda manželé měli v rozhodné době stejnou hmotnou a kulturní úroveň, že porovnání příjmů a výdajů účastníků k rozhodnutí nestačí, žalobkyně netvrdila, tudíž ani neprokázala, že hmotná a kulturní úroveň účastníků byla jiná. Soudu I. stupně vytýkal, že se nedostatečně zabýval potencialitou příjmů žalobkyně. Tvrdil, že žalobkyně měla před uzavřením manželství nadstandardní příjem jako advokátka v mezinárodní advokátní kanceláři a pokud je nyní zaměstnána jako asistentka na poloviční úvazek, mělo být zkoumáno, zda se bez vážného důvodu nevzdala výdělečnější činnosti, zda se pokusila získat adekvátní příjem, proč neusilovala o pozici advokátky. Namítal, že soud I. stupně nedostatečně odůvodnil, proč uvažoval s jeho výdaji na bydlení v nižší částce, než byla skutečně doložena, a pokud bylo zohledněno, že na nákladech na bydlení by se měla podílet i jeho přítelkyně, s níž žije, tvrdil, že náklady na bydlení nese sám z titulu vlastnictví nemovitosti. Nesouhlasil s tím, že jeho výdaje na cestování byly také zvažovány v nižší částce, s argumentací, že výdaje na hromadnou dopravu (vlak) ať už k cestám do práce, či pro děti za účelem styku, by byly nižší než náklady na dopravu automobilem, takové úvahy soudu měl za nepřípadné. Současně poukazoval na to, že do výdajů žalobkyně byly dvakrát zahrnuty náklady na bydlení - nájemné, jednou jako samostatná položka a podruhé jako součást výdajů nezletilých dětí, které musí žalobkyně dotovat. Měl za to, že některé žalobkyní účtované úkony právní služby byly nadbytečné (porady přesahující jednu hodinu [datum] a [datum]). Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, aby žaloba byla zcela zamítnuta.

19. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného namítala, že je dána příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, že rozhodným právem je právo české, dle čl. 3 Haagského protokolu, neboť právo české má k manželství účastníků bližší vztah, manželství účastníků bylo uzavřeno v České republice, kde bylo také rozvedeno, žalobkyně i nezletilé děti mají v ČR trvalý pobyt, podle českého práva byla řešena úprava poměrů k nezletilým dětem a bylo zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů. Na okraj uvedla, že i podle rakouského práva by měla nárok na výživné pro manželku. Uvedla, že v řízení tvrdila a prokázala, že její hmotná a kulturní úroveň je nižší než hmotná a kulturní úroveň žalovaného, když po opuštění společné domácnosti žalovaným se manželství rozpadlo, musela se s dětmi vrátit do České republiky, žalovaný se naplno může věnovat svému povolání a svým koníčkům, ona nikoliv, neboť zajišťuje veškeré potřeby nezletilých dětí, tím se snížila kvalita jejího osobního života, dlouhodobě žije pod psychickým a fyzickým tlakem, neboť žalovaný ji i děti ponechal bez finanční podpory. Popisovala, že dle dohody s žalovaným byla po narození dětí 9 let v domácnosti, snažila se získat ve [obec] zaměstnání na částečný úvazek, aby mohla nadále zabezpečovat potřeby dětí, to se však nezdařilo. Po návratu do České republiky pracovala nejdříve jako právní asistentka, poté na pozici podnikový právník. Vzhledem k dlouhodobé pracovní přestávce, ztrátě kontaktu s vývojem práva a s českým právním prostředím nemohla uvažovat o místě v mezinárodní advokátní kanceláři, s vyžadovaným vysokým nasazením. Její současná pracovní pozice odpovídá jejímu vzdělání, zkušenostem i praxi a práce v rozsahu 5 hodin denně jí umožňuje péči o děti. Poukazovala na nemocnost staršího syna, koronavirovou situaci, distanční výuku dětí i na to, že péče o rodinu má stejný význam jako majetkové plnění. Výpočet výdajů jak na straně její, tak i na straně žalovaného soudem I. stupně měla za správný. Upozornila na to, že její právní zástupkyně není plátcem daně z přidané hodnoty a že by jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení bez poměrného snížení, ve výši [částka]. Navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně ve výroku I., II. a III. a jeho změnu ve výroku IV. co do výše přiznaných nákladů řízení.

20. Žalobce v dalším vyjádření setrval na svých původních odvolacích námitkách, stejně jako žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného, v níž pouze šířeji vysvětlila svoji argumentaci, zejména k otázce rozhodného práva, o tvrzení, že žalobce nepodal řádné námitky dle čl. 5 Haagského protokolu.

21. Odvolací soud přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl k závěru, že odvolání je částečně opodstatněno.

22. Soud I. stupně ve věci provedl podrobné dokazování, zjištěný skutkový stav věci se stal podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu, věc správně posoudil po právní stránce.

23. Žalovaný v průběhu řízení vznesl námitky ohledně mezinárodní příslušnosti českého soudu a ohledně použití českého práva jako práva rozhodného.

24. Soud I. stupně správně dovodil, dle čl. 3 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne [datum] o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále také jen Nařízení o výživném), že je dána příslušnost českého soudu jako soudu místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu.

25. Rovněž správně dovodil, že rozhodným právem je právo české, byť tento svůj závěr odůvodnil jen odkazem na čl. 15 Nařízení o výživném, který pokud jde o právo rozhodné pro otázky vyživovacích povinností v členských státech, které jsou vázány Haagským protokolem ze dne [datum] o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol z roku 2007“), odkazuje na uvedený protokol.

26. Podle čl. 3 Haagského protokolu z roku 2007 (obecné pravidlo pro rozhodné právo) vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak (odst. 1). V případě změny místa obvyklého pobytu oprávněného se použije právo státu, v němž má oprávněný nové místo obvyklého pobytu, a to od okamžiku takové změny (odst. 2).

27. Podle čl. 5 Haagského protokolu z roku 2007 (zvláštní pravidlo týkající se manželů a bývalých manželů) v případě vyživovací povinnosti mezi manželi, bývalými manželi nebo stranami manželství, které bylo prohlášeno za neplatné, se článek 3 nepoužije, pokud jedna ze stran vznese námitky a pokud právo jiného státu, zejména státu jejich posledního společného místa obvyklého pobytu, je k manželství v užším vztahu. V takovém případě se použije právo tohoto jiného státu.

28. Odvolací soud se, pokud jde o právo rozhodné, ztotožňuje s argumentací žalobkyně, že v užším vztahu k manželství účastníků je právo českého státu. Je sice pravdou, že účastníci jako manželé žili v Rakousku, avšak všechny záležitosti podstatné řešili a řeší podle českého práva, sňatek uzavřeli v České republice, zde došlo také k rozvodu manželství, dle českého práva byla řešena otázka péče o děti a je zde řešeno i vypořádání společného jmění manželů. Za tohoto stavu věci odvolací soud užší vztah manželství k rakouskému právu neshledal.

29. Podle ust. § 697 odst. 1 o.z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

30. Soud I. stupně se velmi podrobně zabýval příjmy a výdaji obou účastníků v rozhodné době od [datum] (podání žaloby) do [datum] (právní moc rozvodu manželství). Odvolací soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, vychází ze závěru, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného má hodnotu (po přepočtu na Kč a zohlednění cenové hladiny v ČR a Rakousku) [částka]. Pokud jde o rozdíl mezi příjmy a výdaji žalobkyně, zde se závěrem soudu I. stupně, že se jedná o částku [částka] odvolací soud nesouhlasí, neboť do výdajů žalobkyně byly započítány náklady na bydlení (nájemné) jednak jako samostatná položka a jednak jako výdaje dětí. Soud I. stupně vyšel ze zjištění (z údajů žalobkyně), že náklady staršího syna činí [částka] měsíčně a náklady mladšího syna [částka] měsíčně, přičemž do těchto nákladů je pro každé dítě zahrnuta měsíčně částka [částka] na bydlení, z toho bylo dovozeno, že výdaje žalobkyně na děti činí měsíčně [částka] (celkově za rozhodnou dobu [částka]). Odvolací soud je však toho názoru, že výdaje dětí jsou zcela zabezpečeny výživným placeným otcem – žalovaným ve výši [částka] a [částka] měsíčně, tedy že žalobkyně tyto výdaje nemá, jinak řečeno, jestliže je žalobkyni jako její výdaj počítáno celé nájemné a další náklady na bydlení, nemohou být náklady na bydlení zohledňovány znovu ve formě doplácení na potřeby dětí. Potom tedy žalobkyni jako rozdíl mezi příjmy a výdaji zbývá částka [částka]. Polovina součtu zůstatků účastníků tak činí [částka], po odečtení zůstatku žalobkyně se jedná o částku [částka], která dělená 30 měsíci dává částku [částka] měsíčně.

31. Soud I. stupně se správně zabýval otázkou hmotné a kulturní úrovně účastníků ve smyslu ust. § 697 o.z. Dospěl ke správnému závěru, že hmotná a kulturní úroveň žalobkyně je nižší než žalovaného, což je dáno zejména tím, že žalobkyně pečuje o děti, nemůže se zcela a bez omezení věnovat své výdělečné činnosti ani svým zájmovým a společenským aktivitám, naproti tomu žalovaný není v běžném životě péčí o děti nijak omezen, může se plně věnovat své práci i svým zálibám, neomezeně může nakládat se svým volným časem.

32. Další uplatněné odvolací námitky žalovaného odvolací soud neshledal pro rozhodnutí zásadně významnými. Jeho tvrzení, že žalobkyně by mohla dosahovat výrazně vyššího příjmu není opodstatněno, žalobkyně pracuje jako právník, tedy vykonává práci dle svého vzdělání a praxe, a byť by se dalo uvažovat o tom, že by mohla pracovat více než 5 hodin denně, když děti chodí do školy, mohou navštěvovat školní družinu, nelze z toho dovodit, že by mohla pracovat jako advokát v mezinárodní kanceláři, když taková práce vyžaduje mimořádné nasazení, jak po stránce odborné tak i po stránce časové, tyto požadavky žalobkyně není s to naplnit, s ohledem na péči o děti a na poměrně dlouhou dobu, kdy práci advokáta nevykonává. Žalovaný nedůvodně namítá, že jeho výdaje na bydlení neměly být sníženy s ohledem na společné žití s přítelkyní, neboť žije-li s ním přítelkyně v jeho domě, lze na ní spravedlivě požadovat, aby se na nákladech bydlení podílela. Stejně nedůvodně namítá, že mu měly být započítány vyšší náklady na cestování, soud nemůže účastníku určovat, jak má za dětmi či do zaměstnání jezdit, současně však může hodnotit, že vysoké náklady na cesty automobilem by mohly být použitím dostupné hromadné dopravy sníženy.

33. S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že zákonný důvod pro přiznání výživného pro manželku - žalobkyni, je dán. Oproti rozhodnutí soudu I. stupně, s ohledem rozdíl mezi příjmy a výdaji účastníků však shledává, že výživné by mělo činit částku [částka] měsíčně. Napadený rozsudek proto ve výroku I. co do povinnosti žalovaného platit žalobkyni výživné za dobu od [datum] do [datum] výši [částka] měsíčně potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř., co do povinnosti žalovaného platit žalobkyni výživné za tuto dobu ve výši [částka] měsíčně rozsudek změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl.

34. Odvolací soud nově rozhodl o dluhu na výživném. Žalobkyni náleží výživné za 11 dní prosince [rok] ve výši [částka] (11x [částka] denně), za 12 měsíců roku 2019 ve výši [částka] (12x [částka]), za 12 měsíců roku [rok] ve výši [částka], za 4 měsíce a 28 dní od 1. 1. do [datum] ve výši [částka] (4 x [částka] = [částka], 28x [částka] = [částka]), celkově dluh na výživném dosáhl částky [částka] ([částka] [anonymizováno] + [částka] [anonymizováno] + [částka] [anonymizováno] [částka] [anonymizováno]), neboť žalovaný žalobkyni na výživném ničeho nezaplatil.

35. Rozsudek soudu I. stupně byl změněn ve výroku V. co do povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek z návrhu dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, ve výši [částka], která se odvíjí od výsledku řízení (položka 7 písm. b) Sazebníku, 1 % z neúspěchu – z dluhu).

36. Vzhledem k změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud jak o nákladech řízení před soudem I. stupně tak i o nákladech odvolacího řízení, podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a to podle zásady úspěchu a neúspěchu v řízení.

37. Za řízení před soudem I. stupně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch účastníků je srovnatelný (žalobkyně požadovala výživné [částka], dostalo se jí částky [částka] tj. úspěch 50,7 %).

38. V odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná co do 63 %, z předmětu řízení ve výši [částka] uspěla co do [částka], neuspěla co do 37 %, náleží jí 26 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně za odvolací řízení tvoří odměna za tři úkony právní služby po [částka], dle § 7 bod 6 vyhl.č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška) z tarifní hodnoty [částka], za dvě vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. g), k ) vyhlášky), a tři režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky, celkově [částka], z toho 26 % činí [částka].

Poučení