17 Co 246/2022- 74

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 4 C 254/2021-38 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 4 C 254/2021-49, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 4 C 254/2021-38 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 4 C 254/2021-49 se ve výroku o věci samé mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení za řízení před soudem I. stupně ve výši [částka] a náklady odvolacího řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala na žalované náhrady nemajetkové újmy, která jí byla způsobena dlouhotrvajícím správním řízením vedeným pod sp. zn. OAM [číslo] 2013 (dále také jen správní řízení). Tvrdila, že předmětem správního řízení bylo zrušení jejího trvalého pobytu na území ČR, že řízení vůbec nemělo být zahájeno, bylo nepřiměřeně dlouhé a zatížené průtahy, mělo pro ni zvýšený význam, neboť na území ČR žije, žijí zde i její děti, které jsou občany ČR. Požadovala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum], s argumentací, že šestiměsíční lhůta pro předběžné projednání nároku je nepřiměřeně dlouhá, přiměřená je lhůta dvouměsíční.

2. Žalovaná namítala, že správní řízení bylo vedeno podle § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona, že nespadá pod čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen Úmluva), že nelze uvažovat o poskytnutí náhrady nemajetkové újmy automaticky za celou dobu řízení, existenci nemajetkové újmy nelze presumovat, postižitelné jsou pouze jednotlivé průtahy v řízení. Uvedla, že správní řízení bylo zahájeno dne [datum] na základě podnětu – rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým byla žalobkyně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu, bylo zahájeno z důvodu, že žalobkyně opakovaně závažným způsobem narušila veřejný pořádek. Rozsudek ze dne [datum] byl odvolacím soudem zrušen, dne [datum] byl vydán nový odsuzující rozsudek, odvolání žalobkyně bylo zamítnuto a věc se stala pravomocnou dne [datum] Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra správní řízení opakovaně přerušil z důvodu čekání na pravomocné rozhodnutí v trestní věci, dne [datum] správní řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že zrušení trvalého pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobkyně. Žalobkyně nebyla po dobu správního řízení nijak omezena na svých právech, nebylo zasaženo do jejího pobytového statusu, do možnosti cestování, do statusu jejích rodinných příslušníků, již dne [datum] jí byl vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu s platností do [datum]. Navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované a v doplnění žaloby uvedla, že nepřiměřenou délkou správního řízení psychicky trpěla, obávala se o svůj pobyt v ČR. S odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20, sp. zn. IV. ÚS 3299/20 a na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2402/2020 poukazovala na vývoj judikatury, dle níž mají právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum, a odškodňuje se celková doba řízení. Tvrdila, že předmětné správní řízení bylo jedním velkým průtahem, neboť žalovaná řízení zahájila a ukončila, v mezidobí ničeho nečinila, že v ČR žije od roku 1995, byla provdána za [příjmení] [jméno] [příjmení], který v květnu 2021 zemřel, z manželství se v roce 2008 narodily dvě děti (dvojčata), které jsou českými občany, s manželem byli vlastníky nemovitosti v [obec a číslo], kde s dětmi žije. Správní řízení pro ni mělo zvýšený význam, neboť její pobyt v ČR byl spjat s právem na rodinný život i s právem na užívání vlastnictví. Prožívala nejistotu v rámci trestního řízení a ještě nejistotu vyvolanou správním řízením. Tvrdila, že správní řízení bylo nedůvodně zahájeno podle § 77 odst. 1 písm. h) cizineckého zákona. Dovolávala se judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.

4. Shora uvedeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím rozsudkem soud I. stupně žalobu o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.).

5. Na základě nesporných tvrzení a po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu na území ČR vedené pod sp. zn. OAM [číslo] 2013, bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončeno dne [datum], žalobkyně dlouhodobě žije na území ČR a má zde dvě děti, které jsou českými občany, podáním ze dne [datum] u žalované předběžně uplatnila nárok na odškodnění, žalovaná jí nevyhověla stanoviskem ze dne [datum]. Žalobkyně byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.6.2012, sp. zn. 43 T 2/2010 odsouzena k trestu odnětí svobody v délce dvou let se zkušební dobou v délce 4 roků za spáchání úmyslného trestného činu, tento rozsudek byl zrušen Vrchním soudem v Praze, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] byla žalobkyně odsouzena pro trestný čin účasti na zločinném spolčení k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se zkušební dobou v trvání pěti let, k peněžitému trestu [částka] a zabrání věci, její odvolání bylo zamítnuto, věc se stala pravomocnou [datum]. Správní řízení bylo zahájeno podle ust. § 77 odst. 2 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb., žalovaná usnesením ze dne [datum] přerušila správní řízení na dobu 180 dnů a usnesením ze dne [datum] na dobu nejdéle do [datum]. Žalobkyně v září [rok] a v lednu [rok] žádala o nahlédnutí do správního spisu, nakonec nenahlížela, v září [rok] žádala o vydání rozhodnutí. Žalovaná žádala v červenci [rok], v srpnu [rok] a v březnu [rok] o zaslání trestního rozsudku. Dne [datum] byl žalobkyni vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana ČR s platností do [datum], který nahradil její dosavadní doklad o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu, jehož zrušení bylo předmětem správního řízení. Správní řízení bylo zastaveno usnesením ze dne [datum]. Jako nadbytečný zamítl důkaz celým spisem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka].

6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, podle zákona [číslo] Sb. (dále také jen zákon). Dospěl k závěru, že správní řízení bylo zahájeno důvodně, s ohledem na nepravomocné odsouzení žalobkyně za spáchání úmyslného trestného činu rozsudkem ze dne [datum], že to byla žalobkyně jejíž protiprávní jednání bylo příčinou zahájení trestního řízení a poté správního řízení, pokud by na území ČR trestnou činnost nepáchala, k zahájení správního řízení by nedošlo, správní orgán musel vyčkat pravomocného skončení trestní věci, které nastalo dne [datum]. Správnímu orgánu nic nebránilo, aby od března [rok] ve správním řízení rozhodl, toto učinil až v roce [rok]. I přes délku správního řízení měl soud I. stupně za to, že žaloba není po právu, z více důvodů. Dovodil, že žalobkyně jako cizinec není nositelem žádného základního lidského práva trvalého pobytu, správní řízení bylo zahájeno z jiného důvodu, než žalobkyně tvrdila, žalobkyně zahájení správního řízení zapříčinila, během správního řízení nebyla na svém pobytu v ČR nijak omezena, pokud byla v nejistotě ohledně své další budoucnosti v ČR, tuto je nutno přičítat především probíhajícímu trestnímu řízení. V listopadu [rok] získala oprávnění k trvalému pobytu v ČR, od tohoto data nemohla být ohledně svého dalšího pobytu v ČR v nejistotě, od listopadu [rok] bylo správní řízení pouze formální a na pobytový status žalobkyně nemělo žádný vliv. Uzavřel, že žalobkyni v důsledku několikaletého správního řízení nemohla vzniknout újma, kterou by bylo možno odškodnit, že si musela být vědoma nebezpečí zrušení trvalého pobytu, pokud na území ČR páchala úmyslný trestný čin, jakýkoli pocit nejistoty ohledně jejího setrvání v ČR je především důsledkem jejího protiprávního jednání. S touto argumentací žalobu zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.

7. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním. Namítala, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, pokud soud I. stupně neprovedl důkaz celým trestním spisem, nemohl posoudit otázku, zda trestní řízení bylo průtažné, zda se do celkové délky řízení promítá i doba přerušení správního řízení. Souhlasila s tím, že právo na pobyt není základním právem cizince, avšak dovozovala, že stát odpovídá za organizaci svých procesů, jeho odpovědnost se nevztahuje jen na základní práva, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se vztahuje na jakékoliv správní řízení bez dalšího. Namítala, že soud I. stupně si neujasnil, oč v řízení jde, že se nedomáhala odškodnění z titulu nezákonného rozhodnutí, ale z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky řízení, je naprosto vyloučeno, aby si ať už délku řízení či zahájení správního řízení zavinila sama. Tvrdila, že správní řízení bylo zahájeno v návaznosti na její nepravomocné odsouzení, na žádnou jinou skutečnost, správní orgán, vyjma dvou přerušení řízení a poté zastavení řízení nečinil žádné úkony, že žádné jiné důkazy než nepravomocný trestní rozsudek, svědčící o tom, že by závažně narušovala veřejný pořádek, či ohrozila bezpečnost státu, nebyly opatřeny, měla za to, že správní řízení bylo zahájeno zcela účelově. Dovozovala, že ve skutečnosti bylo správní řízení zahájeno podle § 77 odst. 1 písm. h) cizineckého zákona, že postup správního orgánu byl zmatečný. Soudu I. stupně také vytýkala, že zaměňuje její trestní stíhání s nesouvisejícím správním řízením, poukazovala na to, že i odsouzený má nárok na kompenzaci za nepřiměřenou délku řízení. Tvrdila, že správní řízení pro ni mělo zvýšený význam, neboť otázka pobytu cizince na území ČR je otázkou statusovou/osobnostní, že prožívala nejistotu v rámci trestního řízení a k tomu ještě nejistotu v rámci správního řízení, že nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se nedokazuje a jen zcela výjimečně se nepřiznává zadostiučinění v penězích. Poukazovala na lhůty stanovené správním řádem pro rozhodování správních orgánů a na mnohá rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu ČR. Navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, neboť případnou změnou napadeného rozhodnutí by ztratila jeden stupeň soudní soustavy k argumentaci ohledně přiměřenosti poskytované kompenzace.

8. Žalovaná naopak požadovala potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Poukazovala na to, že k soudu I. stupně bylo podáno 5 totožných žalob žalobců, kteří byli pravomocně odsouzeni rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 3 To 69/2010, za závažnou trestnou činnost, jako členové zločinného spolčení, a tato skupina osob získala nelegálními převody finančních částek čistý zisk minimálně ve výši cca 22 mil. Kč. Čtyři z pěti žalob byly soudem I. stupně zamítnuty, v jedné věci rozhodoval i odvolací soud (sp. zn. 18 Co 158/2022), který zamítavý rozsudek potvrdil. Měla za to, že žalobkyni chybí sebereflexe týkající se skutkových okolností jejího případu. Tvrdila, že žalobkyni žádná újma nevznikla a ani vzniknout nemohla, když jí byl dne [datum] vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu s platností do [datum].

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

10. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudem I. stupně a který mezi účastníky nebyl sporný, odvolací argumentace žalobkyně směřuje zejména proti právnímu posouzení věci a pokud žalobkyně namítala, že měl být proveden důkaz čtením celého trestního spisu, za účelem zjištění, zda trestní řízení bylo či nebylo průtažné, odvolací soud tento názor nesdílí, neboť zjištění konkrétního průběhu celého trestního řízení nepovažuje za pro rozhodnutí v této věci významné.

11. Odvolací soud vychází z nesporných tvrzení účastníků i ze zjištění soudu I. stupně, že správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu občana třetího státu na území ČR vedené pod sp. zn. OAM [číslo] [rok], bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončeno dne [datum], bylo zahájeno na základě podnětu – předložení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým byla žalobkyně nepravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin, a bylo zahájeno podle ust. § 77 odst. 2 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Správní orgán v zahájeném řízení nekonal – neprováděl žádná šetření, pouze dvakrát řízení přerušil, dne [datum] - na 180 dnů a dne [datum] – nejdéle do [datum], dne [datum] řízení zastavil, z důvodu, že zrušení trvalého pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobkyně, krom toho dne [datum] byl žalobkyni vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu s platností do [datum]. Žalobkyně byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] (předchozí rozsudek ze dne [datum] byl odvolacím soudem zrušen) odsouzena pro trestný čin účasti na zločinném spolčení k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se zkušební dobou v trvání pěti let, k peněžitému trestu [částka] a zabrání věci, její odvolání bylo zamítnuto, trestní řízení pravomocně skončilo dne [datum].

12. Soud I. stupně své rozhodnutí a právní posouzení věci postavil na závěru, že ani v důsledku několikaleté délky správního řízení žalobkyni nevznikla žádná újma, kterou by bylo třeba odškodňovat, že to byla žalobkyně, jejíž protiprávní jednání bylo příčinou zahájení trestního a poté i správního řízení, a od roku 2017, kdy byla držitelem nového průkazu o povolení k pobytu na území ČR, již nemohla pociťovat žádnou nejistotu. S touto argumentací se odvolací soud neztotožňuje.

13. Nutno uvést, že judikatura zejména Nejvyššího soudu týkající se odškodnění nepřiměřené délky správního řízení prošla vývojem, který vyústil v rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, publikovaný pod [číslo] [rok] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kterým Nejvyšší soud reagoval na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 570/20, a v němž vyslovil, že„ Právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum“.

14. Odvolací soud se s ohledem na shora uvedené závěry Nejvyššího soudu zabýval otázkou, zda na předmětné správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, se závěrem, že nikoli, neboť v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2928/2016, publikovaném pod [číslo] 2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že na řízení o udělení povolení k trvalému pobytu se čl. 6 odst. 1 Úmluvy nevztahuje.

15. Dále se odvolací soud zabýval otázkou, zda předmětem správního řízení bylo základní právo nebo svoboda, resp. zda správní řízení mohlo mít zásadní dopad do soukromého a rodinného života žalobkyně a dospěl k závěru, že v případě žalobkyně by výsledek správního řízení v podobě zrušení povolení k trvalému pobytu, do soukromého a rodinného života, do základního práva žalobkyně, zásadní dopad měl. Žalobkyně po dobu správního řízení žila v ČR spolu s manželem a nezletilými dětmi (narozenými v roce [rok]), udržovala zde rodinnou domácnost.

16. S ohledem na tento závěr dospěl odvolací soud k názoru, že žalobkyně měla ve správním řízení právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), že toto její právo bylo porušeno, má právo domáhat se náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení, ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen zákon), odškodňuje se celková doba správního řízení a nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se presumuje, resp. je-li délka správního řízení nepřiměřená, uplatní se vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy (nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 3299/20).

17. Odvolací soud si je plně vědom toho, že shora uvedené závěry o zásahu správního řízení do základního práva žalobkyně jsou odlišné od závěrů prezentovaných v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 8.6.2022 č.j. 18 Co 158/2022-89, s nimiž účastníky seznámil (s ohledem na stejného právního zástupce žalobců a stejného žalovaného bylo účastníkům rozhodnutí známo), poukazuje na to, že skutková zjištění ohledně rodinného života žalobkyně v tomto řízení a v řízení vedeném pod sp. zn. 18 Co 158/2022 jsou odlišná.

18. Podle ust. § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Podle ust. § 31a odst. 2 zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Podle ust. § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v řízení poškozeným – žalobcem tvrzena a prokázána. V případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení je třeba nemajetkovou újmu tvrdit, vychází se z vyvratitelné domněnky, že újma vzniká, náhrada nemateriální újmy slouží ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený uveden a v níž byl udržován. [příjmení] a případně výše finančního odškodnění se potom odvíjí od konkrétních okolností případu. [příjmení] délky řízení, kdy se přihlíží k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli k jednotlivým průtahům v řízení – k době nečinnosti, se zohledňuje složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů, význam řízení pro poškozeného (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010).

24. Správní orgán od počátku správního řízení věděl (dle sjetiny – vyhledávání osoby – detail osoby z [datum] založené ve správním spisu), že žalobkyně v ČR žije s manželem a dvěma dětmi narozenými v roce [rok], tedy, že otázku zrušení trvalého pobytu je nutno poměřovat s tím, zda takové rozhodnutí bude či nebude mít dopad do soukromého a rodinného života žalobkyně (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]), v řízení však nekonal, žádná šetření ohledně života žalobkyně v ČR po celou dobu řízení neprovedl. Řízení trvalo od [datum] do [datum], tozn. 7 let a 8 měsíců. Jeho délka je nepřiměřená okolnostem a povaze posuzovaného řízení, jsou dány zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalované, při úvaze o tom, v jaké formě má být odškodnění poskytnuto, dospívá odvolací soud k závěru, že konstatování porušení práva nelze v tomto případě považovat za dostačující satisfakci. Odvolací soud má za to, že odškodnění má být poskytnuto za celou dobu řízení, bez ohledu na jeho přerušení, neboť k přerušení řízení přistoupil správní orgán zcela formálně, z důvodu vedení trestního řízení, současně na dobu trvání trestního řízení nereflektoval, za situace, kdy trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum] a k zastavení správního řízení došlo až [datum], přičemž [datum] byl žalobkyni vydán nový průkaz o povolení k pobytu. Z uvedeného je zjevné, že správní orgán postupoval naprosto v rozporu s požadavky zákona (§ 71 správního řádu), v rozporu s požadavkem, aby orgány veřejné moci konaly ve stanovených lhůtách, případně s ohledem na konkrétní okolnosti alespoň v přiměřené době.

25. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, v jaké výši by se žalobkyni mělo peněžitého odškodnění dostat.

26. Základní částka odškodnění se dle Stanoviska Cpjn 206/2010 v poměrech České republiky pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, přičemž je nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, což je vyjádřeno tím, že první dva roky řízení jsou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nemůže být žalobkyni přiznána základní částka odškodnění ve shora uvedeném rozmezí, že jsou dány okolnosti, pro něž je třeba základní částku snížit. Vzal v úvahu, že se žalobkyně domáhá odškodnění za nejistotu spojenou s jejím pobytem na území ČR, a to za situace, kdy tato její nejistota plynula, jak sama uváděla, jednak z probíhajícího trestního řízení a jednak z probíhajícího správního řízení, vzal rovněž v úvahu, že trestní řízení a jeho možný výsledek má významnější dopady do osobního i rodinného života a dovodil, že základní částka odškodnění za rok správního řízení je představována částkou [částka], a to i z důvodu, aby v případě přiznání částky [částka] za rok řízení touto cestou nedocházelo i k odškodnění újmy – nejistoty, která pro žalobkyni plynula z trestního řízení.

27. Základní částka odškodnění, kterého by se žalobkyni mělo dostat činí za dobu 7 let a 8 měsíců [částka] (tj. 2x [částka], 5x [částka], 8 x [částka]). Tuto základní částku je třeba poměřit kritérii dle ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010).

28. Složitost posuzovaného řízení v podstatě nelze hodnotit, neboť správní řízení de facto neprobíhalo, žádná šetření nebyla prováděna, byla vydávána jen jednoduchá formální rozhodnutí o přerušení řízení, z tohoto důvodu odvolací soud ani nezvyšuje ani nesnižuje základní částku odškodnění.

29. Z důvodu jednání poškozeného odvolací soud rovněž ani nezvyšuje, ani nesnižuje základní částku odškodnění. Je si vědom toho, že může dojít k zvětšení frustrace poškozeného, pokud podává úspěšné stížnosti, námitky a přesto v řízení dochází k průtahům či nečinnosti, taková aktivita však nebyla ze strany žalobkyně vyvíjena, současně se žalobkyně žádným obstrukčním jednáním na délce řízení nepodílela.

30. Postup orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení odvolací soud shledal neodpovídající procesním pravidlům, jak bylo již shora uvedeno, správní orgán v řízení efektivně nekonal, proto byla základní částka odškodnění zvýšena o 20 %.

31. Význam řízení pro poškozeného je nejvýznamnějším kritériem pro určení formy, případně výše odškodnění, zejména z pohledu toho, co je pro žalobce v sázce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2518/2018). Žalobkyně v řízení před soudem I. stupně zvýšený význam řízení pro sebe neshledávala, měla za to, že význam správního řízení pro ni byl standardní (protokol o jednání ze dne [datum] č.l. 24 spisu), její odvolací argumentaci ohledně zvýšeného významu řízení neshledal odvolací soud přiléhavou. S ohledem na skutečnost, že v listopadu 2017 jí byl vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu s platností do [datum], od tohoto data již nejistotou ohledně svého dalšího setrvání v ČR nemohla trpět, což představuje cca polovinu doby celého správního řízení, dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobkyni byl snížený, základní částku odškodnění z tohoto důvodu snížil o 50 %.

32. Výsledně tak byla základní částka odškodnění [částka] snížena o 30 %, tj. o [částka], žalobkyni tak náleží odškodnění ve výši [částka].

33. Odvolací soud neměl za opodstatněný návrh žalobkyně, na zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Odvolací soud není takovým návrhem vázán (§ 221a o.s.ř.), účastník soudního řízení má mimo jiné právo na rovné zacházení, právo účastnit se soudního jednání a uplatnit svá tvrzení a důkazy, dvojinstančnost však není obecnou zásadou občanského soudního řízení.

34. Rozsudek soudu I. stupně byl s ohledem na shora uvedené ve výroku o věci samé změněn podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř., tak že žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni [částka], včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, když teprve dnem [datum] uplynula žalované šestiměsíční lhůta k plnění, počítaná ode dne předběžného uplatnění nároku dne [datum] (§ 15 odst. 1 zákona, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2011 sp. zn. 30 Cdo 2893/2010). Argumentace žalobkyně v žalobě, že přiměřenou dobou k projednání předběžně uplatněného nároku jsou dva měsíce, není důvodná.

35. Vzhledem k změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud jak o nákladech odvolacího řízení tak i o nákladech řízení před soudem I. stupně, podle ust. § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně v řízení co do základu uspěla a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za řízení před soudem I. stupně ve výši [částka]. Tato sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], z odměny za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, dvě písemná vyjádření ve věci a účast u dvou ústních jednání) podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška) po [částka] podle ust. 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky, tj. [částka], šesti režijních paušálů po [částka] podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrady daně z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši [částka]. Za odvolací řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů ve výši [částka], tj. odměna za dva úkony právní služby (podání odvolání, účast u odvolacího jednání), podle ust. § 11 odst. 1 písm. g), k ) vyhlášky, po [částka], dva režijní paušály po [částka], náhrada daně z přidané hodnoty ve výši [částka].

Poučení