17 Co 252/2024 - 198

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1) [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] 2) [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 48 314 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 3. 2024, č. j. 70 C 317/2023-123 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 48 314 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % měsíčně z této částky od 21. 6. 2023 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 92 120 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta B] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 48 314 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % měsíčně z částky 1 890 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení a z částky 46 424 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částek 16 654 Kč a 1 838 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 2 % měsíčně z částky 16 654 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, z částky 1 838 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, z částky 1 890 Kč od 24. 2. 2023 do 20. 6. 2023 a z částky 46 424 Kč od 28. 2. 2023 do 20. 6. 2023 (výrok II.) a o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo jejich náhradu (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení původně částky 89 948 Kč se smluveným úrokem z prodlení, a to jako dlužného nájemného, úhrad za dodávky plynu, elektřiny, pojištění a nákladů na opravu plynového kotle. To vše požadovala na základě podnájemní smlouvy, kterou jako nájemkyně uzavřela se žalovanými jako podnájemci dne 1. 8. 2020. Předmětem této smlouvy byl podnájem bytové jednotky č. [číslo] v domě č. p. [adresa]. V průběhu řízení žalobkyně vzala částečně žalobu zpět o částku 23 142 Kč s příslušenstvím, požadovanou za dlužné nájemné a pojištění, neboť na základě obrany žalovaných zjistila, že tato částka byla žalovanými uhrazena již před podáním žaloby. Po částečném zastavení řízení usnesením soudu I. stupně ze dne 26. 7. 2023, č. j. [spisová značka], zůstal předmětem řízení požadavek žalobkyně na zaplacení částky 1 838 Kč za opravu plynového kotle, částky 1 890 Kč za elektrickou energii dodanou v období od 10. 5. 2022 do 1. 8. 2022 a částky 63 078 Kč za plyn dodaný v období od 7. 5. 2021 do 31. 7. 2022. Dále žalobkyně požadovala z uvedených částek smluvený úrok z prodlení ve výši 2 % měsíčně.

3. Žalovaní ve vztahu ke zbývajícímu předmětu řízení namítali, že vyúčtování dodávek elektřiny a plynu nebylo provedeno řádně v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb. a nebylo jim doručeno. Poukázali na chyby v žalobkyní předložených fakturách. Požadované náklady za opravu plynového kotle žalobkyně dokládá fakturou, kterou žalovaným vystavila společnost [právnická osoba]., tedy osoba odlišná od žalobkyně, přičemž žalobkyně nevysvětlila, z čeho plyne její oprávnění tyto náklady vymáhat. Navíc by se jednalo o drobné opravy, které žalovaní dle nařízení vlády č. 308/2015 Sb. nebyli povinni platit ve výši přesahující 1 000 Kč. Z procesní opatrnosti žalovaní případné nároky žalobkyně započetli proti složené jistotě 20 000 Kč, přičemž odmítli zápočet této částky provedený žalobkyní proti jiným jejím tvrzeným nákladům z důvodu jejich nepodloženosti. Ustanovení podnájemní smlouvy o nemožnosti zápočtu z jejich strany označili za neplatné z důvodu nepřípustného zkrácení práv podnájemce. Dále namítali, že jim nebyla doručena předžalobní výzva, neboť byla zaslána na adresu předmětného bytu v době, kdy bylo známo, že tam již nebydlí. Toto jednání žalobkyně považují za rozporné s dobrými mravy. Nesouhlasili s postupem žalobkyně, která žalobou uplatnila svůj nárok pouze proti dvěma podnájemcům, ačkoli smlouvu uzavřeli tři. Vznesli též námitku promlčení. Dle žalovaných je žaloba projevem nekalých praktik, které žalobkyně uplatňuje vůči bývalým podnájemcům, které se snaží vydírat nesmyslnými nároky.

4. Soud I. stupně vyšel po provedeném dokazování ze skutkového závěru, že žalobkyně jako nájemce přenechala žalovaným jako podnájemcům k užívání byt č. [číslo] na shora uvedené adrese. Žalovaní byt užívali od 1. 8. 2020 do 31. 7. 2022. Během trvání podnájmu hradili podnájemné 20 000 Kč měsíčně, dále se smlouvou zavázali hradit „paušální platbu za služby“ částkou ve výši 670 Kč za osobu/měsíc (v případě třech podnájemců: 3 x 670 Kč) za dodávku vody, odvádění odpadní vody (tzv. stočné), osvětlení společných částí domu, úklid společných částí domu, používání výtahu, odvoz komunálního odpadu a dále „zálohu za služby“ částkou ve výši 2 500 Kč/měsíc složenou z částky 1 700 Kč za dodávku plynu a částky 800 Kč za dodávku elektrické energie. Nájemce se zavázal provést vyúčtování záloh na základě odečtů a skutečně uhrazených záloh podnájemci. Jistota byla sjednána ve výši 20 000 Kč s tím, že byla určena k zajištění veškerých nedoplatků a pohledávek nájemce za podnájemcem, včetně náhrady případné škody způsobené na majetku pronajímatele. Byl sjednán úrok z prodlení ve výši 2 % měsíčně z jakékoliv dlužné peněžité platby. Ve smlouvě bylo sjednáno, že náklady na opravy do výše 2 000 Kč a náklady na běžnou údržbu do výše 2 000 Kč na jednotlivý náklad hradí podnájemce. Předmětem žaloby ve zbývající části byly nároky vyúčtované třemi fakturami vystavenými žalobkyní, a to fakturou č. [číslo][Anonymizováno]na částku 63 078 Kč se splatností 27. 2. 2023 za spotřebovaný plyn v období od 7. 5. 2021 do 31. 7. 2022 po zohlednění zálohy, dále fakturou č. [číslo] na částku 1 890 Kč se splatností 23. 2. 2023 za spotřebovanou elektrickou energii v období od 10. 5. 2022 do 1. 8. 2022 po zohlednění zálohy a fakturou č. [číslo] na částku 1 838 Kč se splatností 29. 8. 2022 za opravu a nastavení plynového kotle. K fakturám za elektřinu a plyn byla připojena vyúčtování od dodavatelů, ze kterých dle soudu I. stupně vyplývala skutečná spotřeba elektrické energie a zemního plynu ve vztahu k danému bytu. Dále soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že úhrada za spotřebovaný zemní plyn v období od 7. 5. 2021 do 16. 10. 2021 a v období od 17. 10. 2021 do 20. 12. 2021 byla již před podáním žaloby zaplacena na základě faktury č. [číslo]. Dle soudu I. stupně proto zbývající dluh za zemní plyn činí 46 424 Kč.

5. Po právní stránce soud I. stupně vztah účastníků posoudil podle ustanovení § 2215 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o podnájmu za současné aplikace ustanovení § 2217 odst. 1 o. z., o nájemném, dále ustanovení § 2246 odst. 1, § 2247, § 2251, § 2252 odst. 1 o. z., o platbách nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním bytu, dále § 2274 a násl. o. z., o podnájmu bytu. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019) vyložil, že je-li předmětem podnájmu prostor sloužící k bydlení, pak kromě ustanovení § 2215 a násl. o. z. je nutné aplikovat také zvláštní ustanovení o nájmu bytu obsažená v § 2235 a násl. o. z., a to přiměřeně s přihlédnutím ke specifikům podnájemního vztahu a jen v rozsahu, v němž nebudou práva a povinnosti účastníků podnájemního vztahu upraveny podnájemní smlouvou. Nárok na úhradu elektřiny a plynu soud I. stupně posoudil podle § 1 odst. 1, § 2 odst. 1 písm. a), b), § 3 odst. 1, § 7, § 11 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Nárok na úhradu opravy plynového kotle posoudil podle § 2 nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu. Námitku započtení posoudil podle § 1982 odst. 1 o. z.

6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli podnájemní smlouvu dle § 2274 o. z. Podnájemci byli solidárními dlužníky, žalobkyně proto mohla uplatnit nárok proti kterémukoli z nich. Nárok soud I. stupně nepovažoval za promlčený. Pokud jde o vyúčtování dodávek elektřiny a plynu, dospěl k závěru, že faktury vystavené žalobkyní spolu s připojenými fakturami od dodavatelů lze považovat v materiálním smyslu za vyúčtování dle zákona č. 67/2013 Sb., přičemž z přiložených listin je zřejmé, kolik činí skutečná výše nákladů, údaj o množství dodané služby a kolik bylo uhrazeno na zálohách. Nepovažoval za rozporné s dobrými mravy chování žalobkyně spočívající v nesprávném vyčíslení dluhu uplatněného žalobou s tím, že bylo věcí obrany žalovaných namítat nedostatky například v nezohledněných úhradách a chybném vyčíslení dluhu. Nárok na úhradu elektřiny přiznal zcela, tj. v částce 1 890 Kč za období od 10. 5. 2022 do 1. 8. 2022. Nárok na úhradu plynu přiznal částečně, a to v částce 46 424 Kč za období od 7. 5. 2021 do 31. 7. 2022. Vyhověl též požadavku na zaplacení úroku z prodlení z těchto částek, avšak pouze od 21. 6. 2023 do zaplacení, přičemž splatnost vyúčtování odvinul od data doručení žaloby žalovaným, neboť žalobkyně doručení faktur neprokázala. Námitku započtení učiněnou žalovanými proti jistotě shledal neplatnou pro její neurčitost.

7. Co do částky 16 654 Kč požadované za plyn dodaný v období od 7. 5. 2021 do 20. 12. 2021 žalobu zamítl, neboť dle nesporného tvrzení účastníků byla tato částka již uhrazena před podáním žaloby. Dále zamítl nárok na úhradu částky 1 838 Kč, neboť ve skutečnosti nepředstavovala náklady na opravu, ale na údržbu a revizi, což dle soudu I. stupně nespadá pod termín běžné údržby podle nařízení vlády, navíc z předložené listiny nelze učinit jednoznačný závěr, že se předmětná částka vztahovala právě k bytové jednotce, kterou užívali žalovaní. Současně žalobu zamítl co do zbývajícího požadavku na úrok z prodlení.

8. Náhradu nákladů řízení soud I. stupně nepřiznal žádnému z účastníků postupem dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že jejich procesní úspěch byl vzájemně srovnatelný, přičemž k neúspěchu žalobkyně přičetl též částku, ohledně níž bylo řízení zastaveno z jejího zavinění.

9. Proti rozsudku soudu I. stupně podali včasné odvolání pouze žalovaní a požadovali zamítnutí žaloby. Znovu namítli, že vyúčtování nebylo provedeno řádně ani včas, tj. v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb., a poukázali na nesprávnosti obsažené ve fakturách jednak pokud jde o výši zohledněných záloh, jednak pokud jde o podruhé fakturovanou dodávku plynu za období od 7. 5. 2021 do 17. 10. 2021. Soudu I. stupně také vytkli, že otázku doručení vyúčtování posuzoval pouze při stanovení výše úroků z prodlení, nikoli jako podmínku řádného provedení vyúčtování. Namítli též, že žalobkyně nedodržela zákonnou lhůtu čtyř měsíců pro provedení vyúčtování. Nesouhlasili se závěrem o neplatnosti provedeného započtení, neboť nemohli přesně sdělit, které pohledávky započítávají na složenou jistotu, když polovina tvrzených nároků byla výsledně zamítnuta. Žalovaní proto znovu v odvolání uplatnili námitku započtení pouze in eventum, přičemž započetli proti jistotě 20 000 Kč tvrzený dluh za odběr plynu.

10. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Uvedla, že služby placené paušální částkou není třeba vyúčtovávat. Spotřebu elektrické energie a plynu žalobkyně vyúčtovávala vždy, když tyto náklady na žalobkyni vlastník bytu přenesl. Faktury dodavatelských organizací jsou přílohami faktur žalobkyně pouze z důvodu, aby podnájemníci měli možnost ověřit cenu za jednotku dodané energie či plynu, která se váže ke konkrétnímu bytu. Faktury adresované vlastníku bytu nemusí kopírovat vždy období, za které je vyúčtování směrem k podnájemcům prováděno, neboť faktury dodavatelských organizací se v termínech přesně nekryjí s dobou užívání bytu. Je zcela nerozhodné, jaké zálohy platí vlastník bytu. Žádný právní předpis žalobkyni neukládá faktury dodavatelů přikládat. Do těchto faktur může podnájemce maximálně u nájemce nahlédnout.

11. Odvolací soud rozsudkem ze dne 10. 10. 2024, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení III. potvrdil. Po zopakování dokazování podnájemní smlouvou se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o oprávněnosti přiznaných nároků. K poukazu žalovaných na nedodržení čtyřměsíční lhůty pro provedení vyúčtování uvedl, že na danou věc nelze ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. o této lhůtě aplikovat, neboť způsob vyúčtování zálohově placených služeb je odvislý od toho, kdy elektřinu a plyn vyúčtuje vlastník nájemci. K vyřešením otázky doručení soudem I. stupně odvolací soud uvedl, že ji lze akceptovat. K námitce započtení uvedl, že se jí nezabýval, neboť byla upřesněna až v rámci odvolacího řízení a jedná o případ dle § 205a o. s. ř., navíc podnájemní smlouva takové započtení vylučuje.

12. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 5. 2025, č. j. [spisová značka], rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku vytkl odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí z důvodu nejasného výpočtu přiznané částky 48 314 Kč. Dále uvedl, že předmětnou smlouvu, včetně ujednání zakazujícího podnájemcům započítat jejich pohledávky vůči nájemci, je třeba posoudit též z pohledu ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z., zejména dle § 1813 až § 1815 o. z. Pokud jde o vyúčtování služeb, vyložil, že za situace, kdy ve smlouvě nejsou uvedena jiná pravidla než to, že vyúčtování měla provést žalobkyně na základě odečtů měřidel a podnájemci skutečně uhrazených záloh, je na místě posoudit, zda žalobkyní zaslané faktury za spotřebovaný zemní plyn a elektřinu splňují náležitosti dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Vycházel přitom ze závěru přijatého ve svém rozsudku ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3841/2022. Dále zdůraznil, že s ohledem na skutečnost, že faktury byly vystaveny v roce 2023, je třeba aplikovat citovaný zákon ve znění účinném od 1. 1. 2023. V souvislosti s tím s poukazem na své předchozí rozhodnutí (rozsudek ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024) upozornil, že dle § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb. je příjemce služeb povinen vznést námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování do 30 dnů od jeho doručení, případně do 30 dnů od doložení podkladů pro vyúčtování, jinak se má za to, že s vyúčtováním souhlasí, tedy nastává fikce, že vyúčtování je řádné. K námitce započtení vznesené v rámci odvolacího řízení poukázal na závěr obsažený v jeho rozsudku ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, že žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení jako odvolací důvod ve smyslu § 205 písm. f) o. s. ř., skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce. Námitkou započtení uplatněnou žalovanými za odvolacího řízení je proto třeba se zabývat a vyhodnotit, zda je založena na skutkovém základě, který lze z hlediska principů neúplné apelace, příp. též koncentrace řízení zohlednit.

13. Žalovaní v doplnění odvolání ze dne 3. 9. 2025 zopakovali a rozvedli svou argumentaci ohledně nesprávnosti vyúčtování, když dále uvedli, že ve faktuře za plyn jsou neoprávněně účtovány poplatky za mimořádnou fakturaci 35 Kč a 97 Kč, dále že nebyly zohledněny zaplacené zálohy za další jeden měsíc. Namítli též nepřezkoumatelnost rozsudku soudu I. stupně, pokud jde o úrok z prodlení, když dle soudu I. stupně splatnost nastala dne 21. 6. 2023 a od téhož dne byl přiznán úrok z prodlení. S ohledem na závěr soudu I. stupně, že doručení vyúčtování proběhlo formou doručení žaloby, je dle žalovaných třeba považovat argumentaci vznesenou v odůvodnění odporu za námitky proti vyúčtování ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.

14. Odvolací soud znovu přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.

15. Soud I. stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním (body 27. až 37. napadeného rozsudku), na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

16. Z důvodu změny v obsazení senátu odvolací soud zopakoval dokazování podnájemní smlouvou ze dne 1. 8. 2020. Z ní nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně zjistil, že pokud jde o zálohy na plyn a elektřinu, smlouva upravovala pouze tolik, že vyúčtování bude provedeno na základě odečtu měřidel po zohlednění skutečně zaplacených záloh, dále splatnost nedoplatku a nakládání s případným přeplatkem. Případný nedoplatek byl splatný do 10 dnů od doručení „oznámení rozdílu“. Neupravovala obsah vyúčtování, jeho náležitosti.

17. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu sdělila, že předmětné faktury za plyn a elektřinu nepovažuje za vyúčtování ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb. a s názorem Nejvyššího soudu se neztotožňuje. Pokud by přesto podle uvedeného zákona měly být faktury posuzovány a jeho požadavkům nevyhověly, má za to, že by jí svědčil nárok na úhradu žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Na to žalovaní reagovali, že od počátku řízení poukazovali na skutečnost, že žalobkyně neprokázala úhradu vyúčtovaných částek dodavatelům elektřiny a plynu.

18. Pokud jde o doručení předmětných faktur žalovaným, žalobkyně setrvala na své argumentaci přednesené již před soudem prvního stupně, že faktury byly doručeny žalovaným e-mailem, což však není schopna prokázat, a proto je považuje za doručené předžalobní výzvou (k tomu doplnila, že faktury nebyly její přílohou), resp. podáním žaloby. Poukázala též na okolnost, že fakturami byl v řízení proveden důkaz.

19. Žalovaní trvali na tom, že faktury jim doručeny nebyly. S jejich obsahem se seznámili při nahlížení do spisu poté, co jim byl doručen elektronický platební rozkaz.

20. Odvolací soud předně poukazuje na obsáhlou argumentaci o nutnosti aplikovat zákon č. 67/2013 Sb. na nyní souzenou věc, obsaženou ve výše zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu vydaném v této věci, a připomíná, že jeho závěry je vázán (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

21. Žalobkyně tedy byla povinna provést vyúčtování nákladů na dodávky elektřiny a plynu způsobem stanoveným v § 7 zákona č. 67/2013 Sb.

22. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

23. Z uvedeného vyplývá, že pro posouzení věci je zásadní, zda a kdy žalobkyně předmětná vyúčtování (faktury) doručila žalovaným.

24. Soud prvního stupně považoval faktury (vyúčtování) za doručené doručením žaloby (míněno zřejmě návrhu elektronického platebního rozkazu) žalovaným. S tímto jeho právním názorem se odvolací soud neztotožnil, neboť žaloba (stejně tak návrh na elektronický platební rozkaz) je podání určené soudu, nikoli účastníkovi smluvního vztahu. Návrh na elektronický platební rozkaz v této věci ostatně žádné vyúčtování neobsahuje, faktury k němu byly přiloženy pouze jako důkazy. Žalovaným tak byl spolu s elektronickým platebním rozkazem zaslán pouze návrh na jeho vydání bez příloh. K doručení vyúčtování žalovaným tedy tímto způsobem dojít nemohlo.

25. Odvolací soud se neztotožnil ani s názorem žalobkyně že vyúčtování lze mít za doručené prostřednictvím předžalobní výzvy za situace, kdy vyúčtování nebylo jeho přílohou. Stejně tak nelze považovat za doručení vyúčtování žalovaným podání žaloby k soudu, případně seznámení se s obsahem listiny v rámci nahlížení do spisu či dokazování.

26. Předpokladem úspěšnosti žalobního nároku je splatnost vymáhané částky. V podnájemní smlouvě je splatnost upravena v délce 10 dnů od doručení „oznámení rozdílu“. Vzhledem k tomu, že žalobkyně faktury (vyúčtování) žalovaným nedoručila, resp. dle svého tvrzení jejich doručení nemůže prokázat, nenastala dosud splatnost těchto faktur. Žaloba je tedy předčasná. Za této situace se odvolací soud pro nadbytečnost již nezabýval náležitostmi vyúčtování ani námitkou započtení.

27. Odvolací soud nepřisvědčil názoru žalobkyně, že její nárok by bylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně totiž žalobou uplatnila nárok z platně uzavřené podnájemní smlouvy. Bezdůvodné obohacení je naproti tomu mimosmluvní závazek, jehož obsahem je dle § 2991 odst. 1 o. z. povinnost toho, kdo se obohatil, vydat ochuzenému to, ač se obohatil. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu platná smlouva vylučuje nároky z bezdůvodného obohacení. Závazek ze smlouvy je obvyklým právním důvodem plnění, přičemž pokud smlouva platí a závazek z ní není zrušen, pak plnění v souladu s ní je plněním z právního důvodu: ten, kdo plnil, může požadovat po druhé straně smluvní úplatu (jsou-li pro to splněny podmínky) a nároky z bezdůvodného obohacení mu nevznikají (srov. rozsudek ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2696/2020).

28. Odvolací soud tedy uzavřel, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu předmětných faktur. Z toho důvodu rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 48 314 Kč spolu se specifikovaným příslušenstvím zamítl.

29. O nákladech řízení před soudy všech stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta prvá a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť žalovaní byli v řízení zcela úspěšní, a to včetně části, ohledně níž bylo řízení z procesního zavinění žalobkyně zastaveno. Náklady jsou tvořeny zaplacenými soudními poplatky za odvolání 2 416 Kč a dovolání 7 000 Kč, dále náklady na zastoupení advokátem vypočtenými podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“).

30. Za úkony učiněné do vydání usnesení o částečném zastavení řízení činí odměna za 2 účastníky 7 520 Kč za jeden úkon právní služby určená z tarifní hodnoty 89 948 Kč dle § 8 odst. 1, § 7, § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024. Za tuto fázi náleží odměna za 3 úkony (převzetí zastoupení, odpor, odůvodnění odporu) a 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024.

31. Za pozdější úkony učiněné do rozhodnutí soudu I. stupně činí odměna za 2 účastníky 6 048 Kč za jeden úkon právní služby určená z tarifní hodnoty 66 806 Kč dle § 8 odst. 1, § 7, § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024. Za tuto fázi náleží odměna za 5 úkonů (jednání soudu 24. 1. 2024 a 6. 3. 2024, nahlížení do spisu 6. 2. 2024, písemná vyjádření z 8. 2. 2024 a 19. 2. 2024) a 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024.

32. Za úkony učiněné v odvolacím řízení do rozhodnutí dovolacího soudu činí odměna za 2 účastníky 4 896 Kč za jeden úkon právní služby určená z tarifní hodnoty 48 314 Kč dle § 8 odst. 1, § 7, § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024. Za tuto fázi náleží odměna za 3 úkony právní služby (odvolání - blanketní z 21. 4. 2024 doplněné podáními z 4. 6. 2024 a 9. 10. 2024, účast u jednání 10. 10. 2024, dovolání z 27. 12. 2024) a 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024. Za doplnění odvolání samostatná odměna nebyla přiznána, neboť odvolací argumentace měla být obsažena již v původním odvolání. Nejedná se proto o účelně vynaložené náklady.

33. Za úkony učiněné po rozhodnutí dovolacího soudu činí odměna za 2 účastníky 5 508 Kč za jeden úkon právní služby určená z tarifní hodnoty 48 314 Kč dle § 8 odst. 1, § 7, § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 Za tuto fázi náleží odměna za 2 úkony (písemné vyjádření z 3. 9. 2025, jednání soudu 11. 9. 2025) a 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025.

34. Náklady řízení celkem činí 92 120 Kč. Současný právní zástupce žalovaných není plátcem DPH, z toho důvodu o ni nebyla odměna navýšena.

Poučení