17 Co 253/2024 - 668

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení částky 16 190 500 Kč a omluvu k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 2. 2024, č. j. 37 C 3/2019-618 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalované se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uveřejnit na vlastní náklad v celostátním denním tištěném periodiku a dále na zpravodajských serverech Novinky.cz, Idnes.cz a Aktuálně.cz, omluvu následujícího znění: „Omlouváme se [tituly před jménem] [jméno FO] (známému také jako „[jméno FO]“) za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání jeho osoby ode dne [datum] do [datum] pro [podezřelý výraz] čin podvodu ve stadiu pokusu, kterého se [tituly před jménem] [jméno FO] měl dopustit tím, že se dne [datum] v [název] vědomě pokusil prodat zájemci o koupi 6 ks padělků obrazů světově známých malířů s tím, že se jedná o originály obrazů. [tituly před jménem] [jméno FO] byl dne [datum] pravomocně zproštěn obžaloby, neboť v [podezřelý výraz] řízení vyšlo najevo, že se takového [podezřelý výraz] činu nedopustil. Za újmu způsobenou [tituly před jménem] [jméno FO] v důsledku narušení jeho rodinného a profesního života a za veškeré další příkoří způsobená nezákonným [podezřelý výraz] stíháním se mu omlouváme.“ (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu separovaných nákladů řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.) a rozhodl, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok IV.).

2. Původní žalobce ([tituly před jménem] [jméno FO]) se žalobou v této věci domáhal po žalované z titulu svého nezákonného [podezřelý výraz] stíhání, vedeného u Krajského soudu v [adresa] (dále též „KS“) pod sp. zn. [spisová značka], náhrady nemajetkové újmy formou vyslovení omluvy a zaplacením přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši [částka] s příslušenstvím, náhrady nákladů vynaložených na obhajobu ve výši [částka] s příslušenstvím, náhrady za majetek zničený v důsledku nezákonného [podezřelý výraz] stíhání ve výši [částka] s příslušenstvím a za zvýšené náklady na studium dcery v zahraničí ve výši [částka] s příslušenstvím, a dále náhrady nemajetkové újmy za čas strávený ve vazbě ve výši [částka] s příslušenstvím.

3. V průběhu řízení došlo k procesnímu nástupnictví na straně žalující, když usnesením č.j. 37 [právnická osoba]/2019-381 ze dne [datum] (jež nabylo právní moci dne [datum]) soud I. stupně podle § 107 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl, že se v řízení namísto s původním žalobcem pokračuje se žalobkyní jakožto dědicem původního žalobce.

4. Dále v průběhu řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby ohledně náhrady za zničený majetek [částka] s příslušenstvím a za zvýšené náklady na studium dcery [částka] s příslušenstvím, podle § 96 o.s.ř. proto bylo v tomto rozsahu řízení částečně zastaveno usnesením soudu I. stupně č.j. 37 [právnická osoba]/2019-515 ze dne [datum], jež nabylo právní moci dne [datum].

5. Předmětem řízení tedy zůstal nárok na omluvu, na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním [částka] s příslušenstvím, na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnou vazbou [částka] s příslušenstvím, a na náhradu majetkové újmy za vynaložené náklady na obhajobu [částka] s příslušenstvím.

6. Žalovaná v průběhu řízení mj. vznesla námitku promlčení nároku na omluvu, na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [podezřelý výraz] stíháním a vazbou, a zpochybnila vznik majetkové škody spočívající ve vyplacení obhajného.

7. Soud I. stupně vzal za prokázané, že původní žalobce doručil žalované žádost o odškodnění v celkové výši [částka] dne [datum], při podání žádosti byl zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] žádost má 24 stran a jsou v ní podrobně popsány uplatněné nároky a označené důkazní návrhy. Dne [datum] původní žalobce odpověděl na přípis žalované ze dne [datum], sdělil jí podrobnosti o vyúčtovaní obhajného obhájkyní [jméno FO], a dále učinil důkazní návrh zprávou [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná vypořádala žádost původního žalobce svým stanoviskem ze dne [datum], kdy mu přiznala zadostiučinění ve výši [částka] za čas strávený ve vazbě, ve zbytku jeho nárok zamítla. Toto stanovisko bylo právnímu zástupci původního žalobce doručeno dne [datum]. O průběhu [podezřelý výraz] stíhání původního žalobce měl soud za prokázané, že dne [datum] bylo zahájeno jeho [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] čin podvodu dle § 8 odst. 1 písm. k), § 250 odst. 1 odst. 4 [podezřelý výraz] zákona, usnesení policejního orgánu ze dne [datum] bylo následně zrušeno usnesením KSZ v [adresa] ze dne [datum]. Usnesením [veřejný orgán] ze dne [datum] bylo zahájeno [podezřelý výraz] stíhání původního žalobce pro pokus podvodu spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 1 [podezřelý výraz] zákona a § 8 odst. 1 písm. k), § 250 odst. 1, odst. 4 [podezřelý výraz] zákona, dne [datum] byla doručena KS obžaloba původního žalobce z pokusu [podezřelý výraz] podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1 odst. 5 písmeno a) [podezřelý výraz] zákona formou spolupachatelství, rozsudkem KS ze dne [datum] byl původní žalobce podle § 226 písmeno b) [podezřelý výraz] řádu zproštěn obžaloby, tento rozsudek ve vztahu k němu nabyl právní moci dne [datum], jeho obhájci byl doručen dne [datum]. Svědek [jméno FO] společně se svojí maminkou a s panem [jméno FO] uhradil za náklady na obhajobu původního žalobce v [podezřelý výraz] řízení částku [částka]. K dotazu soudu tento svědek uvedl, že tyto prostředky hradil přímo obhájkyni původního žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], mezi svědkem a původním žalobcem existovala nepsaná dohoda, na jejímž základě svědek původnímu žalobci finančně vypomáhal. Původní žalobce částku zaplacenou za jeho obhajobu nikdy svědkovi nevrátil a svědek se rozhodl tuto částku nevymáhat. Soud hodnotil výpověď svědka [jméno FO] jako věrohodnou, když svědek vypovídal spontánně a soud v jeho výpovědi neshledal rozpory. Soud naopak neuvěřil výpovědi svědka [jméno FO], který vypověděl, že jezdili s původním žalobcem za [tituly před jménem] [jméno FO] a měli jí předávat peníze v hotovosti, k dotazům soudu však uvedl, že nikdy neviděl původního žalobce předávat peníze [tituly před jménem] [jméno FO], je to jen jeho předpoklad. Z dalších provedených důkazů soud žádné relevantní skutkové zjištění neučinil, když vzhledem ke vznesení námitky promlčení dne [datum] toto dokazování pozbylo smyslu.

8. Soud konstatoval, že v dané věci byla splněna podmínka pro soudní uplatnění nároku předvídaná v § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), představovaná předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. u žalované).

9. Dále se soud I. stupně zabýval vznesenou námitkou promlčení. Dle § 32 OdpŠk se nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu promlčuje ve speciálně konstruované šestiměsíční subjektivní promlčecí době, jejíž počátek se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, objektivní desetiletá doba pak počíná běžet od okamžiku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení účastníků jednoznačně vyplynulo, že původní žalobce se dozvěděl o zproštění obžaloby (a tedy i o vzniku tvrzené nemajetkové újmy způsobené nezákonným vedením [podezřelý výraz] stíhání a nezákonným pobytem ve vazbě) nejpozději dne [datum], od tohoto dne začala běžet 6měsíční promlčecí doba (k tomu viz rozsudek Nejv. soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nárok byl uplatněn u žalované dne [datum] (tj. v poslední den lhůty podle § 32 OdpŠk) a promlčecí doba neběžela do skončení předběžného projednání nároku, tj. do [datum], kdy žalovaná vydala své stanovisko a doručila jej právnímu zástupci původního žalobce. Poslední den promlčecí doby stanovené v § 32 odst. 3 OdpŠk tak byl [datum]. Žaloba přitom byla podána až dne [datum], vznesená námitka promlčení nároků na náhradu nemajetkové újmy proto byla důvodná. Soud se zabýval tím, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, s odkazem na judikaturu Nejv. soudu i Ústavního soudu (usnesení [adresa]. soudu sp. zn. IV. ÚS 1615/12 ze dne [datum], nález [adresa]. soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16 ze dne [datum], rozhodnutí Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], a sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]) však uvedl, že zde nejsou dány žádné natolik výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o nemravnosti vznesené námitky promlčení. Ze žádného tvrzení žalobkyně neplyne, že by se žalovaná dopustila jednání, které by znemožnilo podat žalobu včas či že by jinak zneužila běhu promlčecí doby v neprospěch strany žalující. Závěry plynoucí z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3391/15, nelze bez dalšího na projednávanou věc vztáhnout, když v tam posuzované věci se jednalo o situaci, kdy poškozený se musel vypořádávat s úmrtím nejbližší osoby, která zemřela za tragických okolností, což se projevilo i na jeho [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz] stavu, nadto uplatnil svůj nárok u příslušného orgánu ještě v průběhu [podezřelý výraz] stíhání (předčasně). V této věci žalobkyně tvrdila, že původní žalobce nebyl ke dni doručení stanoviska žalované dne [datum] s ohledem na svůj [podezřelý výraz] stav schopen sdělit svému právnímu zástupci všechny informace tak, aby mohla být žaloba podána včas, poukazovala přitom na zprávu ze září 2018 o psychických obtížích původního žalobce. Z dokazování však vyplynulo, že ještě [datum] strana žalující odpovídala na dotazy ministerstva a činila důkazní návrhy, a dále, že samotné podání uplatněné u ministerstva bylo velmi rozsáhlé a obsahovalo všechna relevantní tvrzení a důkazní návrhy (v zásadě se shoduje s podanou žalobu), tedy nebylo je pro podání žaloby třeba rozsáhle doplňovat. Původnímu žalobci nadto nic nebránilo v podání žaloby ještě před vyřízením jeho žádosti žalovanou (viz rozhodnutí Nejv. soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z obsahu spisu a z provedeného dokazování je zřejmé, že žaloba byla podána za mylné interpretace § 35 OdpŠk, o tom svědčí i závěrečný návrh žalobkyně, dle nějž dotčené ustanovení může vyvolat dojem, že se promlčecí doba přerušuje na 6 měsíců. Nicméně strana žalující byla po celou dobu (tj. v rámci uplatnění u příslušného orgánu i před soudem) zastoupena právním profesionálem, advokátem, a jakkoliv je omyl stran interpretace § 35 OdpŠk politováníhodný, sám o sobě nemůže stačit k tomu, aby soud konstatoval nemravnost vznesené námitky promlčení ze strany žalované. Původnímu žalobci bylo dotčené rozhodnutí z [podezřelý výraz] řízení doručeno dříve, než nabylo právní moci, měl tedy k dispozici včas i odůvodnění svého zproštění obžaloby, ani z tohoto důvodu tak nelze (ve smyslu shora zmíněného nálezu [adresa]. soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16), uvažovat o nemravnosti vznesené námitky promlčení. Rovněž není námitka promlčení nemravná z důvodu, že byla vznesena po 4 letech řízení a po provedení rozsáhlého dokazování, resp. sdělení předběžného právního názoru soudu na odškodnění, neboť námitku promlčení lze vznést až do rozhodnutí odvolacího soudu (viz rozsudek Nejv. soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a z pouhého časového okamžiku uplatnění námitky promlčení nelze dovozovat její nemravnost.

10. Nárok na zaplacení částky [částka] z titulu škody v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení soud posoudil podle § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk (srov. např. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [právnická osoba] 6/90 ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]), s tím, že osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání [podezřelý výraz] činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením [podezřelý výraz] stíhání, včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk). V otázce pojmu „škody“ je třeba vycházet ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč.zák.“), když OdpŠk tento pojem nedefinuje a podle § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů, a [podezřelý výraz] stíhání původního žalobce bylo zahájeno v roce 2009. Podle § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a ušlý zisk, skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Z dokazování vyplynulo, že náklady na obhajobu nehradil původní žalobce, ale jeho přátelé [jméno FO] a [jméno FO] a maminka [jméno FO], žalobkyně toto nesporovala a sama uváděla, že žádná z těchto osob se zaplacení této částky po ní nebo jejím manželovi (původním žalobci) nikdy nedomáhala. Žalobkyni (resp. původnímu žalobci) tak nemohla vzniknout škoda, když oproti současné právní úpravě obč. zák. vyžadoval ke vzniku škody uhrazení příslušné částky a nepostačoval pouze vznik dluhu (viz rozhodnutí Nejv. soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

11. S ohledem na vše výše uvedené soud I. stupně veškeré žalobní požadavky zamítl.

12. Soud dále rozhodl na návrh žalobkyně o separaci nákladů, jež žalobkyně vynaložila na překlady předložených listinných důkazů, ve výši [částka]. Žalobkyně předložila několik listin v jazyce anglickém, žalovaná trvala na zajištění jejich překladů do českého jazyka, k žádosti soudu tyto překlady zajistila sama strana žalující. Soud nakonec z těchto důkazů nevycházel s ohledem na námitku promlčení vznesenou na jednání dne [datum], kdy dokazování těmito listinami pozbylo smyslu. Je právem žalované vznést námitku promlčení kdykoliv v průběhu řízení, na druhou stranu zvoleným postupem způsobila vznik nákladů na překlady, které by jinak nevznikly, soud jí proto uložil povinnost nahradit tyto náklady podle § 147 odst. 1 o.s.ř. (viz též rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2502/10), a to ve lhůtě odpovídající technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu a na zákonné platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř., s tím, že zcela úspěšná žalovaná by měla mít nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., existují zde však důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání této náhrady, jimiž jsou majetkové, sociální a osobní poměry žalobkyně, která má po smrti svého manžela příjmy pouze z invalidního důchodu a sociálních dávek, nadto jí nepříznivý [podezřelý výraz] stav brání v získání zaměstnání. Z toho důvodu též byla v řízení zcela osvobozena od soudních poplatků. Žalovaná je naopak veřejnoprávní korporace (stát), a sama výslovně uvedla, že nepřiznání náhrady nákladů řízení je pro ni otázkou marginální.

14. Proti uvedenému rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně i žalovaná.

15. Žalobkyně napadla odvoláním výroky I., II. a IV. Uvedla, že námitka promlčení vznesená až u jednání dne [datum] je nemravná. Soud měl provést i další žalobkyní navržený důkaz, a to dodatečný účastnický výslech žalobkyně k prokázání stavu původního žalobce v období, kdy bylo třeba podat žalobu, a měl přihlédnout ke zprávě [podezřelý výraz] [podezřelý výraz] v Ottawě ze dne [datum] o [podezřelý výraz] stavu původního žalobce, ze které vyplývá, že jeho [podezřelý výraz] stav se zhoršil od září 2018, a vykazuje psychické problémy. Argumentace podáním žalující strany ze dne [datum] není přiléhavá, když šlo jen o sdělení týkající se obhajného a [podezřelý výraz] stavu žalobkyně. Žalobkyně poukazovala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3391/15, dle nějž je lhůta 6 měsíců pro uplatnění nemajetkové újmy mimořádně krátká a na samé hranici ústavnosti. Soud I. stupně dovodil, že žaloba byla podána za mylné interpretace § 35 OdpŠk, s tím však žalobkyně nesouhlasí, když pro původního žalobce bylo po dlouholetém nezákonném [podezřelý výraz] řízení velmi obtížné předat právnímu zástupci veškeré údaje a podklady potřebné pro řádné uplatnění nároku, bylo to komplikováno i vzdáleností mezi původním žalobcem a ČR, a později i jeho špatným [podezřelý výraz] stavem. Tak byly nároky u žalované uplatněny až v poslední den 6měsíční lhůty, a poté, co bylo právnímu zástupci žalobce doručeno v listopadu 2018 stanovisko žalované, měl k podání žaloby jen jeden den. Původní žalobce byl tehdy již ve velmi špatném [podezřelý výraz] stavu a nemohl obratem reagovat na zprávy a požadavky právního zástupce k udělení pokynů ohledně žaloby. Jen shodou okolností došlo k podání žaloby přesně 1 rok po počátku promlčecí doby. Pokud žalobkyně v závěrečném návrhu poukazovala na nejasnou formulaci zákonného ustanovení, citovala nález [adresa]. soudu sp. zn. I. ÚS 3391/15. K obdobným závěrům dospěl Ústavní soud v rozhodnutích sp. zn. III. ÚS 450/20 a II. ÚS 1782/19, které soud I. stupně nezohlednil. Ohledně nemravnosti námitky promlčení žalobkyně odkazuje na svou dosavadní argumentaci a na nálezy [adresa]. soudu sp. zn. I. ÚS 643/04 a sp. zn. II. ÚS 2062/14 (zejména bod 29.). Stát nezákonným stíháním prakticky zničil život původního žalobce a výrazně zhoršil kvalitu života žalobkyně a její dcery. Nemůže se teď zaštiťovat tím, že má postavení jako každý jiný účastník civilního řízení, naopak je na něj třeba klást mnohem vyšší požadavky. Soud pochybil i nepřiznáním obhajného ve výši [částka]. Neúplně zjistil jednotlivé úkony, za které žalobkyni náležel nárok na náhradu obhajného a neprovedl důkaz obsahem připojeného [podezřelý výraz] spisu. Žalobkyni vznikla minimálně naturální obligace splatit dluh [tituly před jménem] [jméno FO]. Nelze o škodě rozhodovat jinak jen proto, že starý obč. zák. chápal pojem škody jinak, když soud rozhoduje již za platnosti nového o.z. Rozsudek je též nepřezkoumatelný, když soud opakovaně v odůvodnění zmiňuje, že předmětem řízení byl nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], ač předmětem žaloby byl tento nárok ve výši [částka]. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I., II. a IV. zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek v těchto výrocích změnil tak, že žalobě vyhoví.

16. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že s posouzením námitky promlčení soudem I. stupně zcela souhlasí. Nárok původního žalobce byl u ní uplatněn dne [datum] a byl vypořádán stanoviskem ze dne [datum], finanční částka dle tohoto vypořádání byla původnímu žalobci vyplacena dne [datum]. Soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které námitka promlčení uplatněná státem obecně není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, dokonce ani tehdy, pokud se příslušné ministerstvo nevyjádřilo ve lhůtě podle § 15 OdpŠk (srov. rozhodnutí Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]), žalovaná poukázala i na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1711/19 ze dne [datum]. Protože se jedná o občanskoprávní řízení, jde o výkon práva ze strany žalované jako každého jiného účastníka soudního řízení. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavých výrocích potvrdil jako věcně správný.

17. Žalovaná podala odvolání proti výroku III. o separaci nákladů. Dle žalované nelze připustit, aby případná náhrada újmy, kterou by měl stát hradit, byla vyvozena na základě listin v cizím jazyce, žalovaná proto může zcela legitimně požadovat překlady listin do českého jazyka. Námitku promlčení může žalovaná vznést kdykoliv v průběhu řízení, právní zástupce žalobkyně nemůže spoléhat na to, že žalovaná námitku promlčení nevznese. Pochybení advokáta spočívající v pozdním podání žaloby a předložení nedostatečných důkazů (resp. listin v anglickém jazyce) nemůže být přenášeno na žalovanou v podobě úhrady nákladů za překlad. Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2502/10 není v této věci přiléhavé, protože se týká vznesení námitky věcné nepříslušnosti, jež se váže k podmínkám řízení, naopak námitka promlčení souvisí s hmotným právem. Soud se žalované dotázal, zda trvá na překladu žalobkyní předložených cizojazyčných dokumentů, a žalovaná sdělila, že bude-li je soud provádět jako důkaz, trvá na jejich přeložení. Soud však neměl příslušný dotaz vůbec vznášet, protože cizojazyčné dokumenty neměl pouštět do soudního řízení podle § 43 odst. 1 o.s.ř., neboť šlo o nesrozumitelná podání. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku III. tak, že se žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu separovaných nákladů řízení ve výši [částka] neukládá.

18. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že výrok III. považuje za správný a spravedlivý, i analogická aplikace nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2502/10 je správná. V tomto výroku proto žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit.

19. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a aniž doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalované není důvodné.

20. Soud I. stupně učinil správná a pro své rozhodnutí dostatečná skutková zjištění, a dospěl na jejich základě též k správným právním závěrům.

21. V odůvodnění napadeného rozsudku se sice opakovaně objevuje písařská chyba v uvedení částky, která byla požadována z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním (opakovaně je namísto správné částky [částka] uvedeno nesprávně [částka], jednou je též uveden zjevně nesprávný součet požadovaných náhrad „12 000 5500“ Kč), tyto písařské chyby však nezpůsobují nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, když z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním byl zamítnut v celém rozsahu z důvodu promlčení, a v zamítavém výroku I. je uveden správný součet všech finančních nároků ([částka] + [částka] + [částka] = [částka]), jež byly k datu vydání napadeného rozsudku předmětem řízení, a byly soudem zamítnuty včetně požadavku na úrok z prodlení. Soud I. stupně svým rozhodnutím nepochybně vyčerpal celý předmět řízení.

22. Podle § 32 odst. 3 věta první OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

23. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

25. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že subjektivní promlčecí lhůta ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním počíná plynout dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku. Byla-li trestně stíhaná osoba zproštěna obžaloby nebo bylo-li [podezřelý výraz] stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení [podezřelý výraz] stíhání nabylo právní moci (srov. např. rozsudek Nejv. soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejv. soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

26. V daném případě subjektivní 6měsíční promlčecí doba dle 32 odst. 3 OdpŠk pro uplatnění nároků původního žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené jak [podezřelý výraz] stíháním, tak výkonem vazby, počala běžet dnem [datum], poslední den této promlčecí doby připadl na [datum]. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že původní žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované (ve smyslu § 14 OdpŠk) v poslední den této promlčecí doby. Po dobu předběžného projednání nároku promlčecí doba dle § 35 odst. 1 OdpŠk neběžela, okamžikem skončení předběžného projednání nároku byl okamžik doručení stanoviska žalované ve věci vypořádání nároku původnímu žalobci, k čemuž došlo dne [datum] (k posouzení otázky, kdy je skončeno předběžné projednání nároku, viz rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Běh promlčecí doby se tedy dne [datum] obnovil pouze pro jediný, poslední den, k promlčení posuzovaných nároků na náhradu nemajetkové újmy proto došlo dnem [datum].

27. Při posouzení, zda žalovanou vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, vycházel soud I. stupně z relevantní judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu. I odvolací soud považuje za významné, že ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk bylo opakovaně shledáno Ústavním soudem jako ústavně konformní (viz usnesení [adresa]. soudu sp. zn. IV. ÚS 1615/12 ze dne [datum], nález [adresa]. soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16 ze dne [datum]) a že v dané věci se nejednalo o případ, kdy by písemné vyhotovení konečného rozhodnutí ve věci bylo obviněnému doručeno až po uplynutí šestiměsíční lhůty k uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným [podezřelý výraz] stíháním (naopak písemné vyhotovení zprošťujícího rozsudku měl původní žalobce k dispozici ještě před právní mocí rozsudku, neboť bylo jeho obhájci doručeno [datum]).

28. Soud I. stupně poukázal správně na judikaturu, dle níž námitka promlčení dobrým mravům zásadně neodporuje, institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích a uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (rozsudek Nejv. soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004, a na něj navazující judikatura). Námitku promlčení má k dispozici i stát a státem vznesená námitka promlčení není bez dalšího v rozporu s dobrými mravy (kromě judikatury, na niž odkazuje soud I. stupně, lze zmínit též usnesení Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] či usnesení [adresa]. soudu sp. zn. I. ÚS 1711/19 ze dne [datum]).

29. I z různých rozhodnutí Ústavního soudu, na něž odkazovala žalobkyně, vyplývá, že vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy její uplatnění je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (např. nález sp. zn. II. ÚS 2062/14 ze dne [datum], nález sp. zn. I. ÚS 643/04 ze dne [datum]). Pokud Ústavní soud v těchto případech shledal rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, bylo to vždy na základě specifických okolností konkrétního případu (nález sp. zn. II. ÚS 2062/14 – dlouhodobá protiústavní regulace nájemného a prostřednictvím soudů udržovaná dlouhodobá nejistota adresátů práva stran toho, jak se náhrady újmy způsobené protiústavní regulací nájemného domoci; nález sp. zn. I. ÚS 643/04 – námitka promlčení vznesená mezi nejbližšími příbuznými).

30. V některých případech Ústavní soud uvedl, že na stát coby účastníka řízení nutno klást vyšší požadavky, co se týká akceptovatelnosti jeho některých procesních postupů a obrany, zvláště je-li pasivně legitimován v řízení o náhradě škody (újmy), již měl při výkonu své činnosti způsobit. Přesto byl vždy závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy učiněn až na základě specifických okolností konkrétního případu (nález sp. zn. III. ÚS 450/20 ze dne [datum] – reálná nemožnost domáhat se u československých soudů náhrady za nesprávný úřední postup v letech 1982 – 1989; nález sp. zn. II. ÚS 1782/19 ze dne [datum] – námitka promlčení byla vznesena až po kasačním zásahu Ústavního soudu, škoda byla způsobena tím, že soudní exekutor zvolil v rozporu s § 47 odst. 1 ex. řádu k vymožení nákladů exekuce zřejmě nevhodný způsob exekuce postižením členských práv a povinností v bytovém družstvu, ač již předtím vydal příkaz k provedení exekuce srážkami z invalidního důchodu povinného, tyto srážky byly ze strany ČSSZ prováděny a poukazovány na účet soudního exekutora, v důsledku špatně uvedeného variabilního symbolu však byly vráceny zpět, a soudní exekutor ani netvrdil, že by udělal cokoliv ke zjištění, proč srážky z invalidního důchodu nepřicházejí, resp. proč se vrátily zpět; nález sp. zn. I[číslo] ze dne [datum] - procesní komplikovanost řízení, když stěžovatel byl stíhán pro jednání, jež nenaplňovalo znaky [podezřelý výraz] činu ani přestupku, uplatnil svůj nárok nejprve předčasně ještě během [podezřelý výraz] řízení, musel se vypořádávat s úmrtím nejbližší osoby za tragických okolností, což se projevilo i na jeho [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz] stavu, proto nenapřel všechny své osobní aktivity k uplatnění nároku způsobem, který by naplňoval mimořádně náročné požadavky OdpŠk).

31. V tomto konkrétním případě byly specifické okolnosti případu takové, že původní žalobce byl (dle plné moci založené v tomto soudním spise) zastoupen advokátem na základě plné moci ze dne [datum], prostřednictvím svého právního zástupce podával jak žádost o předběžné projednání nároku ([datum]), její upřesnění ([datum]), tak později i žalobu. Jakkoli náročné jsou požadavky OdpŠk týkající se uplatnění nároku pro laika, kvalifikovaný právní zástupce by se v nich měl orientovat a měly by pro něj být bez větších obtíží splnitelné. Právnímu zástupci původního žalobce též muselo být zřejmé, že podává-li žádost o předběžné projednání nároku až v poslední den 6měsíční promlčecí doby, promlčecí doba se tím sice ve smyslu § 35 odst. 1 OdpŠk staví, nicméně jen do skončení předběžného projednání (neshledá-li žalovaná uplatněný nárok zcela důvodný, bude třeba podat žalobu k soudu do 1 dne). Původní žalobce (jeho právní zástupce) proto musel být připraven žalobu v této krátké lhůtě podat, bez ohledu na to, jaký bude v okamžiku skončení předběžného projednání [podezřelý výraz] stav či momentální „dosažitelnost“ původního žalobce. Jak případně uvedl soud I. stupně, nic právnímu zástupci původního žalobce nebránilo podat žalobu k soudu ještě před vyřízením žádosti o předběžné projednání (srov. např. usnesení Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]), a mohl tak učinit již na podkladě žádosti o předběžné projednání, která byla značně obsáhlá - tím by se zabránilo promlčení nároků, a doplnění žaloby o další tvrzení či důkazní návrhy mohlo následovat až v průběhu řízení. Z uvedeného vyplývá, že [podezřelý výraz] stav původního žalobce v okamžiku skončení předběžného projednání nároku nebyl pro možnost včasného podání žaloby rozhodující, proto bylo nadbytečné provádět k němu další dokazování či hodnotit dále z tohoto pohledu již provedené důkazy.

32. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy nelze dovodit ani z toho, že k uplatnění námitky (ve vztahu k některým nárokům) došlo až po značné době vedení řízení, neboť stále ještě to bylo v průběhu řízení před soudem I. stupně (dle rozsudku Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] přitom právo dlužníka vznést námitku promlčení žádný hmotněprávní ani procesní předpis nekoncentruje do určitého stadia řízení, lze ji uplatnit kdykoli v průběhu řízení až do právní moci rozhodnutí o věci), a k samotnému faktu, že žaloba byla podána až po uplynutí promlčecí doby, žalovaná tímto svým jednáním nijak nepřispěla.

33. Odvolací soud tedy shrnuje, že námitka promlčení byla uplatněna důvodně a z důvodu promlčení nebylo možné nárokům na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyhovět 34. Ohledně tvrzené majetkové újmy spočívající v nákladech vynaložených na obhajné odvolací soud předně uvádí, že důkazy (svědecké výpovědi) týkající se otázky, kdo uhradil náklady na obhajobu advokátce [tituly před jménem] [jméno FO], hodnotil soud I. stupně pečlivě a v souladu s § 132 o.s.ř., a závěr, že tyto náklady nevynaložil žalobce, ale třetí osoby, které náhradu těchto nákladů nepožadovaly a nepožadují (ať už po původním žalobci nebo po nynější žalobkyni), je na základě těchto důkazů plně odůvodněn. Lze též souhlasit s tím, že v daném případě je třeba s ohledem na § 3079 odst. 1 o.z. pojem škody ve smyslu § 31 OdpŠk vykládat ještě dle „starého“ obč. zák., a jelikož původní žalobce žádné náklady na svou obhajobu v [podezřelý výraz] řízení nevynaložil, v jeho majetkové sféře nedošlo k újmě, jež by mohla být dle OdpŠk odškodněna (viz rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Ani při výkladu pojmu škoda dle § 2952 o.z. by ostatně nebyl uplatněný nárok důvodný, neboť v takovém případě by sice pojem „škoda“ dle § 31 OdpŠk zahrnoval nejen skutečně uhrazené náklady řízení, ale též platný závazek k jejich uhrazení (viz rozsudek Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]), ale v daném případě bylo prokázáno, že třetí osoby, jež obhajné uhradily, náhradu těchto nákladů od původního žalobce (resp. od žalobkyně) neočekávají a dlouhodobě nepožadují, tedy případné dluhy z tohoto titulu byly prominuty ve smyslu § 1995 o.z.

35. I závěr o nedůvodnosti nároku na náhradu majetkové újmy spočívající v obhajném byl tudíž správný, provádět další dokazování o jednotlivých úkonech obhajoby dle obsahu [podezřelý výraz] spisu by bylo nadbytečné.

36. Pokud šlo o výrok o separaci nákladů řízení, soud I. stupně postupoval v souladu s § 147 odst. 1 o.s.ř., když žalované uložil, aby nahradila žalobkyni náklady řízení, které by nebyly vznikly, pokud by žalovaná uplatnila námitku promlčení dříve, než soud vyzval žalobkyni k předložení anglických překladů předložených listinných důkazů. Podstata zavinění žalované na vzniku těchto nákladů nespočívala v samotné skutečnosti, že byl požadován (žalovanou a soudem) překlad předložených listinných důkazů do českého jazyka, ale v tom, že žalovaná otálela s uplatněním námitky promlčení, kterou soud v rámci procesní ekonomie posuzuje přednostně. Pokud ji shledá důvodnou, dokazování ohledně základu a výše nároku je nadbytečné. Pozdní uplatnění námitky promlčení proto může vést (a v daném případě též vedlo) ke vzniku zbytečných nákladů dokazování. V daném případě vznést námitku promlčení umožňovaly skutečnosti známé žalované od počátku řízení (údaje o právní moci zprošťujícího rozhodnutí a o datech zahájení a skončení předběžného projednání nároku). U státu, a obzvlášť u Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jako jeho organizační složky, se v tomto typu řízení předpokládá do určité míry kvalifikované právní jednání, a zároveň i stát (stejně jako ostatní účastníci řízení) má na základě § 6 o.s.ř. povinnost postupovat v řízení v součinnosti se soudem, tedy mj. činit svá podání tak, aby bylo předcházeno průtahům a nebyly zvyšovány náklady řízení. Případný byl odkaz na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2502/10 ze dne [datum], jež se týkalo obdobné situace: v uvedeném případě došlo k separaci nákladů řízení z důvodu nedůvodně pozdního vznesení námitky věcné nepříslušnosti, přestože i věcnou nepříslušnost lze namítat kdykoli za řízení. V tomto případě z obsahu spisu vyplývá, že náklady na překlady ve výši [částka] byly žalobkyní vynaloženy až poté, co při dvou uskutečněných jednáních soudu nebyla námitka promlčení ze strany žalované vznesena, proto se soud chystal provádět i další dokazování (mj. i listinami sepsanými v angličtině). Po vznesení námitky promlčení dne [datum] se provádění těchto dalších důkazů (a tedy i vynaložení nákladů na jejich překlady) stalo zbytečným.

37. A konečně, ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky odvolací soud zcela souhlasí s tím, že v daném případě byly splněny výjimečné podmínky dle § 150 o.s.ř. k tomu, aby soud nepřiznal náhradu nákladů řízení procesně úspěšné žalované. Důvody pro tento postup jsou podrobně rozvedeny v odst. 41. odůvodnění napadeného rozsudku.

38. Na základě shora uvedeného, protože odvolací soud shledal věcně správnými všechny výroky rozsudku soudu I. stupně, potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř.

39. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 150 o.s.ř. V odvolacím řízení byla téměř zcela (s výjimkou výroku o separaci nákladů) procesně úspěšná žalovaná, jíž by náleželo právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud však rovněž shledal výjimečné důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž žalované náhradu nákladů odvolacího řízení dle § 150 o.s.ř. nepřiznal, když na nepříznivé [podezřelý výraz] a majetkové situaci žalobkyně se ničeho nezměnilo.

40. O přiznání odměny a hotových výdajů ustanovenému zástupci žalobkyně za zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení rozhodne soud I. stupně.

Poučení