17 Co 258/2024 - 132

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [právnická osoba] [Adresa zainteresované osoby 0/1] [Anonymizováno] žalované: [firma], [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím a [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. dubna 2024, č.j. 27 C 80/2023-85 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částek [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované odškodnění za nezákonné rozhodnutí (zamítnutí žádostí o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody), a to původně ve dvou samostatných řízeních sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Obě řízení byla spojena ke společnému projednání a rozhodnutí (usnesení ze dne [datum] č.j. [spisová značka]).

3. V prvně uváděném řízení požadoval celkem částku [částka] s tím, že tato sestává z náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem ve výši [částka], náhrady nemajetkové újmy [částka] a ušlého zisku [částka]. V druhém následně spojeném řízení požadoval [částka]. Tato částka sestávala z nároku na odškodnění nákladů před ÚS ve výši [částka], z nemajetkové újmy [částka] a ušlého zisku ve výši [částka] za období [datum]-[datum]. Odškodnění nemajetkové újmy požadoval za období od [datum] (den, kdy měl být propuštěn, pokud by soudy rozhodovaly zákonně) do [datum] (kdy byl fakticky podmíněně propuštěn).

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce u ní uplatnil k předběžnému projednání dvě žádosti, a to [datum] a [datum]. Žalovaná uznala, že v dané věci došlo k vydání nezákonných rozhodnutí ve smyslu § 8 zák. č. 82/1998 Sb., a to usnesení KS [adresa] ze dne [datum] č.j [spisová značka] a ze dne [datum] č.j. [spisová značka]. Jednalo se o rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, která byla zrušena ÚS nálezy sp. zn. [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Uvedla, že ve vztahu k žalobci konstatovala, že došlo k porušení § 8 zákona a omluvila se mu v dopise ze dne [datum]. Současně však zdůraznila, že žalobci nemohl v souvislosti s uvedenými rozhodnutími vzniknout nárok na odškodnění, neboť podmíněné propuštění je nenárokový mimořádný procesní institut závisející na soudním uvážení. Skutečnost, že žalobce i nadále vykonával trest odnětí svobody nemůže být nezákonným zásahem do jeho rodinného či osobního života. Zdůraznila, že trest mu byl uložen za prokázanou závažnou trestnou činnost v délce celkem [hodnota] let. Přiznání odškodnění by tak bylo zcela v rozporu se zásadou obecně sdílené představy spravedlnosti ve smyslu stávající judikatury. Závěrem svého vyjádření upozornila na to, že nárok na náhradu nákladů řízení před ÚS podléhá právní úpravě zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu. Ta umožňuje přiznat účastníku náhradu nákladů řízení před ústavním soudem, pouze pokud ji dotyčný účastník přímo u ÚS uplatní. Poukázala v tomto směru na judikaturu, která stanoví, že náklady řízení před ÚS nelze uplatňovat k náhradě jako škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. Pokud jde o ušlý výdělek namítla, že pouhý příslib zaměstnání po případném podmíněném propuštění nepostačuje, neboť není záruka, že bude uzavřena pracovní smlouva s přislíbenými podmínkami.

5. Provedeným dokazováním soud I. stupně zjistil, že žalobce byl původně odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 let a 3 měsíce rozsudkem KS [adresa] ze dne [datum] čj. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem VS [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [město], pobočka ve [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] byl zrušen trest uložený žalobci v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] rozsudkem ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem VS [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a nově mu byl uložen souhrnný trest ve výměře [číslo]. Dalším rozsudkem Krajského soudu v [město], pobočka ve [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] ve spojení usnesením Vrchního soudu v [město] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] byl žalobce uznán vinným a odsouzen ze spáchání [podezřelý výraz], [podezřelý výraz] odst. 1, 3 tr. z. spáchaný dílem ve stadiu pokusu ve formě spolupachatelství, k trestu odnětí svobody v trvání [číslo] let.

6. Dne [datum] žalobce nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody z rozhodnutí Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], sp zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [město], pobočka ve [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] s plánovaným koncem [datum]. Poté měl vykonat trest z rozhodnutí Krajského soudu v [město], pobočka ve [adresa] sp. zn. [spisová značka] s plánovaným koncem [datum].

7. Žalobce podal prostřednictvím obhájce dne [datum] žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu, kterou Okresní soud [adresa] – město usnesením z [datum], č. j. [spisová značka], zamítl. Celkem byl žalobce sedmkrát trestán. V současnosti má v běhu i řízení u Městského soudu v Praze, kde se jedná rovněž o trestnou činnost spáchanou před rokem 2014. Obvinění mu bylo sděleno [datum]. Okresní soud měl za splněnou podmínku polepšení a prognózy budoucího řádného života (druhá a třetí podmínka), ale neměl za splněnou podmínku uplynutí zákonem stanoveného času (první podmínka). Dle soudu byl žalobce odsouzen jako druhotrestaný a bylo třeba vykonat 1/2 trestu, nikoli pouze 1/3. Pokud by byla tato podmínka splněna, soud by přistoupil k aplikaci mimořádného dobrodiní ve formě podmíněného propuštění. Proti usnesení podal žalobce stížnost, o které rozhodl Krajský soud v[Anonymizováno][město] dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že ji zamítl. Soud považoval závěry o naplnění druhé a třetí zákonné podmínky za předčasné a vycházející z neúplné důkazní situace. Žalobce podal ústavní stížnost. Ústavní soud svým nálezem ze dne [datum], sp. zn. [číslo], konstatoval, že usnesením Krajského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zásada nulla poena sine lege podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod, a usnesení Krajského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušil. Dle Ústavního soudu krajský soud ustanovení § 91 odst. 4 tr. z. neinterpretoval ústavně konformně.

8. V mezidobí žalobce podal žádost o podmíněné propuštění k Obvodnímu soudu pro [adresa], který usnesením z [datum], č. j. [spisová značka], žalobce podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody, stanovil mu zkušební dobu 7 let a vyslovil nad ním dohled. Žádost žalobce o podmíněné propuštění byla zamítnuta [datum] Okresním soudem [adresa]-město (čj. [spisová značka]). Krajský soud v [město] usnesením z [datum], č. j. [spisová značka], zrušil usnesení Okresního soudu [adresa] – město z [datum]. Stížnostní soud uvedl, že žalobce byl na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] podmíněně propuštěn, žalobce je nadále ve výkonu trestu, protože proti usnesení Obvodního soudu pro [adresa] podal stížnost státní zástupce. Jelikož byl žalobce přemístěn do věznice v obvodu Obvodního soudu [adresa], stížnostní soud nadále nemůže rozhodovat. Zároveň poukázal na to, že ani usnesení obvodního soudu neobsahuje podrobné hodnocení zmiňovaného ustanovení § 88 odst. 3 tr. z. a že žalobce dle odsuzujících rozsudků způsobil škodu nejméně ve výši [částka]. Žalobce podal proti rozhodnutí krajského soudu ústavní stížnost. Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. [číslo], zrušil rozhodnutí krajského soudu z důvodu, že krajský soud nerespektoval právní názor Ústavního soudu a měl rozhodnout o stížnosti žalobce bez ohledu na to, že byl přemístěn do jiné věznice. Došlo tedy k porušení práva žalobce na soudní ochranu zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

9. V mezidobí probíhalo tr. řízení proti žalobci u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Krajského soudu v [město] z [datum], č. j. [spisová značka], bylo ke stížnosti žalobce usnesení Okresního soudu [adresa]-město ze dne [datum] zrušeno a bylo mu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka], zrušil usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a znovu rozhodl podle § 88 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku a contrario za použití § 331 odst. 1 trestního řádu tak, že žádost odsouzeného stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítl. Okresní soud [adresa] – město usnesením ze dne [datum], v právní moci téhož dne, č. j. [spisová značka], žalobce podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody, nad žalobcem vyslovil dohled a stanovil zkušební dobu v trvání 7 let. Před vydáním rozhodnutí okresní soud doplnil dokazování znaleckým posudkem z oboru [podezřelý výraz], odvětví [podezřelý výraz], spisy týkajícími se dřívějších odsouzení žalobce, nepravomocné rozhodnutí z probíhajícího řízení u Městského soudu v Praze, zprávy z oddlužení probíhajícího u Krajského soudu v [město] sp. zn. [spisová značka], hodnocení Vězeňské služby, pracovní hodnocení a listinami od žalobce včetně potvrzení [jméno FO], [firma] ze dne [datum] o tom, že v případě propuštění žalobce z vězení bude zaměstnán jako revizní technik klimatizačních a vzduchotechnických zařízení, případná výše hrubé mzdy by se pohybovala kolem [částka]. Dne [datum] ve 12.00 hod. byl žalobce propuštěn z výkonu trestu.

10. Soud I. stupně věc posoudil dle zák. č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že nárok, který žalobce uplatňuje je nárokem na náhradu škody z titulu nezákonných rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona, kterými jsou rozhodnutí Krajského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a rozhodnutí Krajského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Dále se zabýval existencí škody a příčinnou souvislostí mezi škodou a nezákonným rozhodnutím. Žalobce spatřoval nemajetkovou újmu v tom, že setrvával ve výkonu trestu odnětí svobody ještě v období od [datum] (kdy měl soud rozhodnout o jeho podmíněném propuštění) do [datum] (kdy byl fakticky podmíněně propuštěn). Zde soud dovodil absenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a setrvání ve VTOS. Jak totiž vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce setrvával ve výkonu trestu nikoliv v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími (usneseními) Krajského soudu v [město] (o zamítnutí podmíněného propuštění), nýbrž v příčinné souvislosti s rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] (následoval by trest z rozhodnutí Krajského soudu v [město], pobočka ve [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]), kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v celkové výměře 7 let. Toto rozhodnutí (tj. rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka]) přitom nikdy nebylo zrušeno.

11. Rozhodnutí soudu o podmíněném propuštění je v zásadě fakultativní (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [číslo]. Posouzení splnění jeho zákonných podmínek je věcí soudcovské úvahy. Je tedy na obecných soudech, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. [číslo] ze dne [datum], sp. zn. [číslo], ze dne [datum], sp. zn. [číslo]). Jinak řečeno, konkrétním následkem nezákonného rozhodnutí krajského soudu rozhodně není, že by žalobce setrvával ve výkonu trestu odnětí svobody od [datum] do [datum]. Ve výkonu trestu tak žalobce pobýval v souladu se zákonem.

12. Pokud jde o nemajetkovou újmu soud I. stupně uzavřel, že žalobce netvrdil ani neprokázal, že by újma způsobená mu údajně vydáním nezákonných rozhodnutí dosahovala takové intenzity, že by odůvodňovala peněžité zadostiučinění. Podle soudu je tak konstatování porušení práva a omluva poskytnutá žalovanou dostačující.

13. Pokud jde o ušlý výdělek, pro absenci příčinné souvislosti nelze dovodit, že by žalobce nebýt nezákonných rozhodnutí mohl již od [datum] vykonávat přislíbenou práci u [jméno FO].

14. Pokud jde o obhajné – náklady právního zastoupení – před ÚS ([částka] a [částka]) soud s odkazem na § 62 zákona o ÚS nepřiznal, neboť je měl uplatnit u ÚS. V této souvislosti odkázal i na stávající judikaturu, z níž jednoznačně vyplývá, že tyto náklady nelze uplatnit z titulu náhrady škody dle zák. č.82/1998 Sb.

15. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zcela zamítl a nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř.

16. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V něm zrekapituloval průběh řízení a jednotlivé jím uplatněné nároky a poté zdůraznil, že je třeba separovat období, kdy byl ve výkonu trestu v důsledku pravomocného rozhodnutí trestního soudu (tedy před podáním žádosti o podmíněné propuštění a v průběhu řízení o podmíněném propuštění) od období, kdy byl ve věznici z důvodu neústavních pravomocných rozhodnutí KS v [město]. Neseparování těchto období by vedlo dle jeho názoru k objektivní nespravedlnosti a k akceptaci neústavního postupu KS [město]. Jedná se o období 2x 5 měsíců (od vydání zmiňovaného rozhodnutí KS [město] o zamítnutí podmíněného propuštění do zrušení rozhodnutí nálezem ÚS (resp. oběma nálezy). Navrhl změnu rozsudku s tím, že jeho žalobě bude plně vyhověno.

17. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a poté po doplnění dokazování zprávou o plnění oddlužení žalobce, zprávou insolvenčního správce ze dne [datum] a mzdovými listy žalobce za období 9-10/2023 a 4-9/2024, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

18. Z uvedených listin bylo zjištěno, že u žalobce byl dne [datum] zjištěn úpadek. Bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty s první řádnou splátkou v dubnu 2020. Na oddlužení je pravidelně zasílána splátka [částka]. Ve zprávě o plnění oddlužení je dále uvedeno, že žalobce byl propuštěn z VTOS [datum]. Od [datum] do [datum] byl v evidenci uchazečů o zaměstnání, od [datum] byl zaměstnán u [jméno FO], pracovní poměr byl ukončen [datum], od [datum] do [datum] byl v pracovní neschopnosti, pracovní poměr byl ukončen ve zkušební době. Od [datum] do [datum] byl v evidenci uchazečů o zaměstnání a od [datum] má uzavřenou pracovní smlouvu s [jméno FO] (otec). Z předložených mzdových listů vyplývá, že žalobce měl v září u [jméno FO] příjem [částka], z měsíčního tarifu [částka], v říjnu měl příjem nulový. V dubnu 2024 měl u [jméno FO] příjem [částka], od 5/2024 příjem (hrubý) [částka].

19. Požadavek žalobce na náhradu škody v podobě obhajného před Ústavním soudem ve výši [částka] a [částka] (řízení u ÚS sp. zn. [číslo] a sp. zn. [číslo]).

20. Dle § 62 odst. 3 a 4 zákona č.182/1993 Sb. o Ústavním soudu náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak.

21. Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení.

22. Ústavní soud dle ustálené praxe pojímá rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do výroku svého nálezu či usnesení toliko tehdy, je-li vznesen ze strany účastníka příslušný procesní návrh. Pokud takový návrh vznesen není a neshledá-li ani sám ÚS důvod pro postup dle § 62 odst. 4 zákona, automaticky se uplatní zásada uvedená v § 62 odst. 3 téhož předpisu, dle níž si každý z účastníků hradí náklady, které mu vznikly, sám. Z platné judikatury potom vyplývá, že stěžovatel má možnost domáhat se náhrady nákladů v řízení před ÚS postupem dle § 62 odst. 4 cit. z. a jestliže tak neučinil, nemůže se domáhat náhrady dle zákona č. 82/1998 Sb. (viz usnesení ÚS sp. zn.[Anonymizováno]IV. ÚS 3745/13, stanovisko NS Cpjn 31/2014).

23. Z uvedeného vyplývá, že žalobce nemá právo na přiznání uvedených částek nákladů z řízení před ÚS, z titulu náhrady škody dle zák. č. 82/1998 Sb., jak ostatně zcela správně konstatoval již soud I. stupně.

24. Požadavek žalobce na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 2 x [částka] za nezákonné rozhodnutí ohledně podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (dále jen VTOS) nebyl přes poučení soudem dle § 118a o.s.ř. blíže vymezen. Žalobce uvedl jen to, že v důsledku nezákonných rozhodnutí zůstal omezen na osobní svobodě, což představovalo zásah do jeho osobního a rodinného života.

25. Podmíněné propuštění z VTOS je jednou z možností odsouzeného, jak být propuštěn z výkonu trestu před jeho plným vykonáním, to v případě, že odsouzený svým chováním ve výkonu trestu a plnění mu stanovených povinností prokázal polepšení. Dle ustálené judikatury ÚS neexistuje ústavně zaručené právo na to, aby bylo vyhověno návrhu odsouzeného na podmíněné propuštění z VTOS (viz nález ÚS sp.zn. II. ÚS 482/18).

26. U odškodnění následků nezákonných rozhodnutí v trestním řízení je třeba v obecné rovině dbát na to, aby se osobě, která byla povinna se podrobit úkonům orgánů činných v trestním řízení, dostalo odškodnění. V této souvislosti je proto třeba zvažovat veškeré okolnosti případu, zabývat se povahou trestní věci, následky způsobenými trestním řízením, výší hrozícího trestu, následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, které může být umocněno či zmírněno v důsledku objektivních skutečností daného případu (viz např. nálezu ÚS sp. zn. II. ÚS [číslo]; rozsudek NS [spisová značka]; [spisová značka]; [spisová značka]). Je na poškozeném, aby vznik konkrétní nemajetkové újmy při uplatnění nároku na její zadostiučinění tvrdil a prokázal.

27. V řízení, v němž má být rozhodnuto o odškodnění poškozeného, je třeba postavit najisto, že nemajetková újma či škoda vznikla jako následek protiprávního úkonu škůdce, a že by bez této příčiny nevznikla Žalobce svoji nemajetkovou újmu popsal tak, že musel setrvat ve VTOS, že pokud by soud rozhodoval zákonně, musel by být z výkonu trestu propuštěn.

28. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nestačí obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce, či připuštění možnosti vzniku škody, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Jinak řečeno příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže je škoda při obvyklém chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Je třeba rovněž prokázat, že škoda by byla nenastala bez této příčiny (rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]).

29. V projednávaném případě byla sice vydána dvě nezákonná rozhodnutí o zamítnutí podmíněného propuštění žalobce z VTOS a žalovaná zcela správně tuto skutečnost přijala, ale odvolací soud současně souhlasí s tím, že s přihlédnutím k intenzitě případné újmy, trestní minulosti žalobce a jeho odsouzení, je konstatování porušení práva a omluva dostatečnou satisfakcí. Ani odvolací soud neshledává podmínky pro přiznání žalobcem požadovaného finančního odškodnění. Při zhodnocení okolností tohoto konkrétního případu nelze přehlédnout, že škodní následek velmi obecně specifikovaný žalobcem byl daleko více následkem existence pravomocných trestních rozsudků odsuzujícího žalobce k celkem [hodnota] letům odnětí svobody, než dvou nezákonných rozhodnutí o podmíněném propuštění z VTOS.

30. Pokud jde o nárok žalobce na ušlý zisk za období od [datum] do [datum], ani zde odvolací soudu plně ve shodě se soudem I. stupně neshledal žalobu důvodnou. Neshledal totiž příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a nezákonným rozhodnutím, ani neměl za prokázaný vznik škody v podobě ušlého zisku. Ze zjištěných skutečností totiž nelze dovodit, že by žalobce nebýt nezákonných rozhodnutí mohl již od [datum] vykonávat slíbenou práci u p. [jméno FO]. Jak se ukázalo jmenovaný pro žalobce práci neměl ani od 7/2023, a to přesto, že o práce se zaměřením na vzduchotechniku a klimatizaci je obecně v letním období zvýšený zájem. Ostatně od 9/2023 u p. [jméno FO] pracoval žalobce minimálně a krátce nato ukončil pracovní poměr ve zkušební době. Většinu času byl veden v seznamu uchazečů o zaměstnání nebo v pracovní neschopnosti. U svého otce potom začal pracovat až od 4/2024. V řízení tak nebylo prokázáno, že nebýt nezákonného rozhodnutí, žalobce by skutečně pracoval a dosáhl na výdělek, z něhož odvozuje ušlý zisk, neboť je zjevné, že jeho pracovní nasazení je minimálně pochybné a příslib zaměstnání ze strany pana [jméno FO] účelový.

31. Odvolací soud připomíná, že pobyt žalobce ve VTOS není přímým následkem dvou výše zmíněných nezákonných rozhodnutí KS [adresa] o podmíněném propuštění z výkonu trestu, ale důsledkem existence pravomocných nezrušených trestních rozsudků (Okresního soudu ve [adresa] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem KS [adresa] pobočka [adresa] sp. zn. [spisová značka] a rozsudku KS v Brně, pobočka [adresa] sp.zn, [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum]), jimiž byl odsouzen za závažnou trestnou činnost na 2 x 7 let.

32. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o.s.ř., a to včetně výroku o nákladech řízení.

33. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl učiněn dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalované jako procesně plně úspěšné účastnici v tomto stadiu řízení náleží náklady v podobě režijní náhrad po [částka], dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony -vyjádření k odvolání žalobce, účast u odvolacího jednání.

Poučení