17 Co 264/2024 - 536

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Hendrychové a soudců JUDr. Jitky Válkové a Mgr. Otty Plachého ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o 3 549 768 Kč s příslušenstvím, o odvolání obou účastnic proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. srpna 2024, č. j. 17 C 224/2016-486, takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. srpna 2024, č. j. 17 C 224/2016-486, se ve výroku I. mění tak, že žaloba se ohledně zaplacení částky 1 449 768 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 21. 4. 2016 do zaplacení, zamítá.

II. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. srpna 2024, č. j. 17 C 224/2016-486, se ve výroku II. potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 511 873,50 Kč, a to k rukám advokáta [Jméno advokáta C] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 1 449 768 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 21. 4. 2016 do zaplacení, to vše do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II. rozhodl, že žaloba se ohledně zaplacení 2 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 21. 4. 2016 do zaplacení zamítá. Ve výroku III. rozhodl, že žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení 121 023 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 3 549 768 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 4. 2016 do zaplacení, když tvrdila, že účastníci dne 13. 11. 2012 uzavřeli smlouvu o dílo č. [Anonymizováno], na jejímž základě se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni dílo spočívající v provedení vnitřních hrubých omítek, štuků, venkovního jádra a zateplení garáží blíže určených rodinných domů. Žalobkyně uvedla, že stavební práce byly žalovanou provedeny nekvalitně a pozdě a k prodlení docházelo i při reklamaci vad, a dále že v čl. 7.1 předmětné smlouvy se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč denně pro případ svého prodlení s dokončením a předáním díla. Dílo mělo být dokončeno a předáno nejpozději dne 12. 3. 2013 a ke dni 14. 5. 2013 ještě nebylo předáno. Žalobkyně své nároky opírá o čl. 7.2 předmětné smlouvy, v němž se žalovaná zavázala hradit smluvní pokutu ve shodné výši pro případ svého prodlení s dokončením dílčích termínů. Dílčí termín dokončení hrubých omítek RD 79 - 82 byl do 23. 1. 2013, dne 25. 3. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činila 610 000 Kč, přičemž tento dluh částečně zanikl dřívějším započtením ve výši 20 232 Kč (za dny prodlení 24. 1. 2013, 25. 1. 2013 a co do částky 232 Kč za 26. 1. 2013) a k úhradě žalobkyně požaduje 589 768 Kč. Dílčí termín dokončení štuků RD 79 – 82 byl do 5. 2. 2013 a ke dni 23. 4. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činí 770 000 Kč. Dílčí termín dokončení hrubých omítek RD 84 – 85 byl do 3. 2. 2013 a ke dni 25. 3. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činí 500 000 Kč. Dílčí termín dokončení štuků RD 84 – 85 byl do 13. 2. 2013 a ke dni 23. 4. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činí 690 000 Kč. Dílčí termín dokončení hrubých omítek RD 70 – 74 byl do 13. 2. 2013 a ke dni 26. 3. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činí 410 000 Kč. Dílčí termín dokončení štuků RD 70 – 74 byl do 23. 2. 2013 a ke dni 23. 4. 2013 ještě nebyl splněn, smluvní pokuta tedy činí 590 000 Kč.

3. Žalovaná nepopírala, že mezi účastnicemi řízení došlo k uzavření smlouvy o dílo specifikované v žalobě. Nárok žalobkyně neuznává a považuje jej za odporující poctivému obchodnímu styku. Bránila se tím, že termín zahájení realizace díla měl být dle smlouvy dán dnem 10. 12. 2012, avšak ze zápisu ve stavebním deníku ze dne 10. 12. 2012 vyplývá, že „zhotovitel a objednatel se dohodli, z důvodu nepřipravenosti předcházejících řemesel a nepříznivého počasí na novém termínu zahájení, a to 14. 1. 2013“. Žalovaná namítla, že její prodlení s pracemi zavinila sama žalobkyně, případně třetí osoby a vliv počasí, přičemž poukázala na to, že v čl. 7.1 a 7.2 předmětné smlouvy bylo také ujednáno, že smluvní pokuta za prodlení zhotovitele s dokončením a předáním díla v konečném (či dílčím) termínu náleží, pokud k prodlení došlo „výhradně z důvodů zaviněných zhotovitelem“. S realizací díla bylo započato o 35 dní později oproti ujednání ve smlouvě o dílo a termín dokončení díla tak z důvodů na straně objednatele (žalobkyně) byl posunut na 16. 4. 2013. Ještě ani ke dni 26. 4. 2013 nezahájila žalobkyně přejímací řízení.

4. Z rozsudku dále vyplývá, že na shora uvedené reagovala žalobkyně odmítnutím změny termínu zahájení díla a termínu jeho dokončení dohodou. Též žalovaná avizovala, že i přes posun v začátku prací je schopna termín dodržet. Dílo podle žalobkyně vykazovalo značné vady, na reklamace žalovaná nereagovala a žalobkyně na jeho opravy a dokončení vynaložila náklady. Žalovaná uváděla, že i přes opakovaná upozornění a žádosti o zajištění spolupůsobení na díle byla žalobkyní nucena k realizaci díla v rozporu s technologickým postupem výrobce strojních jádrových omítek. Žalovaná poukázala též na to, že žalobkyně na dílo dodala maltovou směs nevhodného typu s příměsí sádry. Poukázala také na nepřipravenost podmínek pro provedení díla (ze strany žalobkyně), jakož i na tlak na užití materiálu v nevhodných podmínkách. K tomu žalobkyně namítla, že chladné a vlhké počasí mohla žalovaná jako profesionál v daném období očekávat, že žalovaná netvrdí ani neprokazuje, že by povětrnostní podmínky v této době byly horší než v předchozích zimních obdobích a že maltovou směs měla zajistit sama žalovaná. Dále z rozsudku vyplývá, že mezi stranami bylo sporné, která z nich by měla eventuálně zajišťovat temperování objektů.

5. Soud prvního stupně ve smyslu pokynů odvolacího soudu, který svým usnesením ze dne 6. 10. 2022, č. j. 17 Co 21/2022-319, zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně, poskytl žalované poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a doplnil dokazování. Žalobkyně s odkazem na judikaturu namítala, že pokud by soud připustil tvrzení žalované o údajné stavební nepřipravenosti žalobkyně, porušil by zásadu koncentrace řízení.

6. Soud prvního stupně měl za prokázáno, že účastnice řízení uzavřely dne 13. 11. 2012 smlouvu o dílo, jehož realizace započala oproti datu předpokládanému smlouvou (10. 12. 2012) až dne 14. 1. 2013, a to z důvodu probíhajících předchozích prací, které neumožňovaly provádění předmětného díla. Shledal, že v průběhu prosince až března daného období byly v předmětné lokalitě nízké teploty, avšak nijak zásadně nevybočovaly z republikových či regionálních teplotních průměrů od roku 2000 až do roku 2013. Soud prvního stupně uvedl, že ke dni 25. 4. 2013 nebyly vnitřní práce na domech, které byly předmětem smlouvy o dílo, dokončeny, tyto se dokončovaly až v období následujícím a mezi účastnicemi řízení nedošlo k protokolárnímu převzetí díla. Žalovaná do stavebního deníku dne 8. 3. 2013 zanesla výzvu k zahájení přejímacího řízení dne 16. 4. 2013 a dne 27. 3. 2013 ve stavebním deníku žalobkyně upozorňuje na nedokončení štuků. Dne 12. 3. 2013 a také následně upozorňoval [jméno FO] za žalovanou žalobkyni na špatné klimatické podmínky ke zhotovení stavby. Mezi účastnicemi řízení probíhala od března 2013 do února 2014 elektronická a písemná komunikace, kdy žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k odstranění vad či nedodělků díla, případně k proplacení nákladů na jejich odstranění. Na podzim roku 2013 také začala probíhat komunikace mezi právními zástupci obou účastnic řízení. Dne 3. 3. 2016 žalobkyně odeslala žalované dopis, kde uplatnila shora specifikované nároky a zároveň podrobně specifikovala jednostranný zápočet směřující vůči nároku žalované na zaplacení zmíněných faktur. Žalobkyně neuhradila žalované faktury shora uvedené vystavené v souvislosti se zhotovením předmětného díla. Žalovaná neuhradila žalobkyni nárokovanou smluvní pokutu i přes zaslání opakovaných výzev právním zástupcem žalobkyně včetně výstrahy soudního vymáhání daného nároku.

7. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil v souladu s § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. podle příslušných ustanovení obchodního a občanského zákoníku, především podle § 536 a násl. obch. zák., upravujících smlouvu o dílo, a § 544 obč. zák., upravujícího smluvní pokutu. Žalobu posoudil jako zčásti důvodnou.

8. K obraně žalované, která argumentovala tím, že zápisem ve stavebním deníku došlo k posunutí termínu dokončení díla a že nemůže být tedy v prodlení k datům, k nimž žalobkyně dopočítává smluvní pokutu, odkázal soud prvního stupně na závěr odvolacího soudu, který názor žalované nesdílel. Uvedl, že bylo zjištěno, že u předmětného zápisu ve stavebním deníku se nachází pouze podpis tehdejšího pracovníka žalované [jméno FO].

9. Soud prvního stupně měl následně za prokázánu existenci překážek pro zhotovení díla, spočívající v nepřipravenosti předcházejících řemesel, a to zejména ze zápisů ve stavebních denících, vedených mezi žalobkyní a třetí osobou (investorem) a stvrzených žalobkyní. Z nich zjistil, že ještě v průběhu ledna 2013 na předmětných domech probíhala řada prací, které svou povahou z technického hlediska vylučují realizaci omítek a štukování (rozebrání zdiva, zdění příček, šalování stropů, zahazování rýh po rozvodech apod.). Přisvědčil tedy obraně žalované, že až do 14. 1. 2013 nemohla dílo provádět. K námitce žalobkyně, že se jedná o novoty uplatněné žalovanou v rozporu s koncentrací řízení, uvedl, že žalovaná od počátku řízení jako překážku tvrdila předchozí nepřipravenost řemesel, a pouze ze zápisu ve stavebním deníku, který tuto skutečnost deklaroval, vyvozovala jiné právní závěry, než byly následně shledány (odvolacím) soudem, o nové tvrzení se tedy nejednalo.

10. K dalšímu argumentu žalované, že práce nemohly být v termínech dokončeny kvůli špatným klimatickým podmínkám a že ve smlouvě bylo ujednáno, že smluvní pokuty náleží jen v případě, že k prodlení dojde výhradně zaviněním zhotovitele, uvedl soud prvního stupně, že nebylo prokázáno, že by teploty (v rozhodné době) byly výrazným excesem proti obvyklému stavu (oproti dlouhodobým průměrům teplot). Soud prvního stupně upozornil, že je sporné, z čeho žalovaná dovozovala povinnost žalobkyně zajistit vytápění objektů, a že je třeba vycházet z § 537 odst. 1 obch. zák., který stanoví povinnost zhotovitele provést dílo na svůj náklad a nebezpečí, a tedy topidla měla zajistit žalovaná, což platí i pro provizorní zakrytí stavebních otvorů.

11. Soud prvního stupně k námitce žalované, že nemůže být v prodlení, pokud dne 8. 3. 2013 vyzvala žalobkyni k převzetí díla na 16. 4. 2013, což žalobkyně řádně neučinila, uvedl, že má prokázáno, k danému datu nebylo dílo dokončeno, a žalobkyně tedy stěží mohla mít smluvní či zákonnou povinnost dílo k danému datu převzít. Ještě dne 25. 4. 2013 [jméno FO] vyzýval žalovanou k odstranění vad a nedodělků a v průběhu několika dalších měsíců se žalobkyně opakovaně dožadovala pokračování ve zhotovení díla či odstranění jeho vad. Rovněž svědci (s výjimkou svědka [jméno FO], jehož výpověď hodnotil soud prvního stupně jako nevěrohodnou) potvrdili, že vady a nedodělky byly z předmětné stavby odstraňovány ještě v červnu 2013. Dále soud prvního stupně uvedl, že splnění dílčích termínů sjednaných ve smlouvě žalobkyně ani netvrdila ani neprokázala.

12. K otázce nepřevzetí díla žalobkyní soud prvního stupně neshledal, že by žalobkyně měla smluvní či zákonnou povinnost dílo převzít na základě výzvy žalované ke dni 16. 4. 2013, když z provedených důkazů je zřejmé, že k danému datu nebylo dílo dokončeno. Žalobkyně se v průběhu dalších několika měsíců dožadovala pokračování ve zhotovení díla či odstranění vad a vady a nedodělky byly podle výpovědí svědků odstraňovány ještě v červnu 2013. Výpovědi svědků navržených žalovanou v tomto ohledu soud prvního stupně hodnotil v kontextu s dalšími důkazy jako nevěrohodné.

13. Dále soud prvního stupně konstatoval, že splnění dílčích termínů sjednaných ve smlouvě žalovaná netvrdila a neprokázala, a to ani k opakované výzvě soudu, přičemž o nesplnění dílčích termínů vypovídají zápisy ve stavebním deníku. Co se týče užití nevhodné maltové směsi, žalovaná neprokázala, že jí tuto dodávala žalobkyně a že na jejím užití trvala. I pokud by žalobkyně nevhodnou směs skutečně dodala a na jejím využití trvala, soud prvního stupně poukázal na to, že žalovaná netvrdila a neprokázala, že by postupovala dle § 551 odst. 1 obch. zák. a žalobkyni na nevhodnost pokynů či materiálu upozornila. Uvedl, že zkoumaná směs je nevhodná, ovšem pouze při užití ve venkovních prostorách.

14. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná byla v prodlení se zhotovením díla ve vztahu ke smluvním dílčím termínům, a to i po dobu, za niž žalobkyně požaduje smluvní pokutu, když nejzazším datem v daném ohledu byl den 23. 4. 2013. Smluvní pokuta byla ve smlouvě v čl. 7.2. sjednána pro případ prodlení s dílčími termíny ve výši 10 000 Kč denně. Soud prvního stupně uvedl dobu prodlení s dílčími termíny u konkrétních rodinných domů a počet dní prodlení, čímž dospěl k částce smluvní pokuty ve výši 3 570 000 Kč, přesahující částku žalovanou. Žalobkyní započtené nároky proti ceně díla předmětem žaloby nebyly. Soud prvního stupně shledal, že v době od 10. 12. 2012 do 14. 1. 2013, tedy v rozsahu 35 dnů, nelze klást prodlení k tíži žalované, když v daném časovém rozpětí nemohla nikoli svou vlastní vinou dílo provádět. Z počtu dnů, za něž je požadována smluvní pokuta, tedy odečetl v každém případě 35 dnů, o něž se zkrátila lhůta ke zhotovení díla ve prospěch žalované, a dospěl tak k částce smluvní pokuty ve výši 1 449 768 Kč (po odečtení zápočtu ve výši 20 232 Kč). Jelikož se tedy žalovaná ocitla v prodlení s dílčími termíny zhotovování díla, soud prvního stupně jí s odkazem na čl. 7.2. uzavřené smlouvy o dílo a § 544 obč. zák. uložil uhradit smluvní pokutu žalobkyni. Argumenty žalované ohledně nevýhradního zavinění prodlení neshledal důvodnými. Jelikož pak žalovaná k výzvě žalobkyně ze dne 3. 3. 2016 odeslané stejného dne nárokovanou smluvní pokutu neuhradila do 15. 3. 2016 (§ 340 odst. 2 obch. zák.), dovodil soud prvního stupně, že je ke dni 21. 4. 2016 již nepochybně v prodlení s úhradou (§ 365 obch. zák.) a žalobkyni též náleží úroky z prodlení, a to v zákonné výši, když odlišná nebyla sjednána (§ 369 odst. 1 obch. zák.), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Pro úplnost soud prvního stupně uvedl, že výši smluvní pokuty neshledal dle § 301 obch. zák. nepřiměřenou, přičemž zohlednil, že se v daném případě jedná o spor, resp. závazek, mezi dvěma obchodními společnostmi a také rozsah zajištěné povinnosti. Konstatoval, že je zřejmé, že pro žalovanou byly termíny dokončení velmi významné proto, že sama byla na předmětné stavbě zhotovitelem a díky problematické subdodávce ze strany žalované jí hrozily rovněž výrazné sankce. Také zohlednil, že smluvní pokuty v řádu tisíců Kč denně jsou v praxi stavebních zakázek daného rozsahu obvyklé, což je mu známo z jeho činnosti.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

17. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání proti výrokům II. a III. Vytkla soudu prvního stupně, že žalovanou poučil mj. o potřebě doplnit tvrzení a důkazy k prokázání tvrzení, že z důvodu nepřipravenosti prací předcházejících provádění předmětného díla nebylo možné dílo začít provádět dříve než 14. 1. 2013, resp. z tohoto důvodu došlo ke zdržení jeho provádění až do 14. 1. 2013. Má za to, že na základě uvedeného poučení došlo výlučně ve vztahu k žalované k částečnému prolomení koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Uvedla, že kasační rozhodnutí odvolacího soudu bez dalšího koncentraci neprolamuje (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1830/2019). Žalobkyně se domnívá, že měla v souladu se zásadou rovnosti účastníků rovněž dostat poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ke svému tvrzení, že žalovaná mohla dílo provádět již od 10. 12. 2012. Odkázala též na rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011.

18. Žalobkyně dále připomíná, že žalovaná v průběhu celého řízení tvrdila, že dílo nemohla provádět od 10. 12. 2012 do 14. 1. 2013 proto, že existovala dohoda mezi účastníky o posunutí termínu zahájení díla na 14. 1. 2013. Pokud žalovaná souhlasila s posunem termínu na 14. 1. 2013, aniž by došlo k jakékoliv dohodě o změně termínu dokončení díla či dílčích termínů, nemůže se bránit žalobě tím, že dílo nemohla provádět z důvodu stavební nepřipravenosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1575/2015). Žalobkyně uvedla, že žalovaná přitom v rámci koncentrační lhůty netvrdila, že by k posunu termínu zahájení díla došlo v důsledku prodlení žalobkyně. Soud prvního stupně nemohl odhlédnout od tvrzení žalované, že s posunem termínu souhlasila a se žalobkyní se na něm dohodla. Žalobkyně v této souvislosti připomněla zásadu projednací, kterou se zabýval např. Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 12 Cmo 106/2014-60.

19. Dále žalobkyně namítla, že stavební nepřipravenost nebyla prokázána, když zápis ve stavebním deníku ze dne 10. 12. 2012 nebyl podepsán žalobkyní, nýbrž toliko žalovanou. Svědek [jméno FO], zaměstnanec žalované, potvrdil, že stavební nepřipravenost měla trvat pouze v řádech dnů (nikoliv týdnů či měsíců). Ani jedna z nově vyslechnutých osob ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO]) nebyla schopna uvést, co konkrétně nemělo být ze strany žalobkyně připraveno. O stavební nepřipravenosti do 14. 1. 2013 podle žalobkyně nesvědčí ani stavební deníky, z nichž soud prvního stupně učinil nedostatečná skutková zjištění. Navíc je třeba vzít v potaz, že většina prací dle dílčích termínů neměla být vůbec prováděna do 14. 1. 2013, nýbrž až posléze. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že některé práce mohla žalovaná provádět již v měsíci prosinci 2012 a mohla tak řádně a včas splnit sjednané termíny. Navíc soud prvního stupně nevzal v potaz fakt, že dílčí práce, se kterými je žalovaná v prodlení, měly být prováděny až v době po 14. 1. 2013, kdy žádná stavební nepřipravenost nebyla. Žalobkyně navrhla napadené výroky rozsudku změnit tak, že žalobě bude vyhověno.

20. Žalovaná podala proti rozsudku odvolání proti výrokům I. a III. Zdůraznila, že mezi účastníky došlo ke smluvní úpravě smluvní pokuty v intencích § 300 obch. zák., které je dispozitivní a které ve smlouvě bylo modifikováno tak, že namísto objektivní odpovědnosti zde byla dána povinnost žalované hradit smluvní pokutu, pouze pokud k porušení smluvní povinnosti dojde výhradním zaviněním žalované. Žalovaná tedy nemůže být odpovědná za porušení smluvní povinnosti, které výhradně nezavinila, přičemž zaviněné porušení smluvní povinnosti má prokazovat žalobkyně. Toto výše uvedené ujednání žalobkyně v žalobě opomněla uvést a pouze tvrdila, že byla sjednána smluvní pokuta za nedokončení díla jako celku a dále za jednotlivé „milníky“. Odmítla, že by žalobkyně zajišťovala temperování domů. Dále žalovaná poukázala na nemožnost provádět stavební práce v období od 10. 1. 2013 do 10. 4. 2013 z důvodu nepříznivého počasí a na úvodní prodlení na straně žalobkyně. Přechodná nemožnost plnění byla způsobena objektivní skutečností, tj. špatnými klimatickými podmínkami, které žalovaná prokázala, a nemůže být dána k tíži žalované, která je odpovědná pouze za výlučné zavinění. Žalovaná je názoru, že sjednaná doba provedení díla se mechanicky prodlužuje o dobu, po kterou byl objednatel v prodlení s plněním svých závazků. Žalovaná odkázala na termín zahájení realizace díla dle bodu 4.1 smlouvy o dílo a na zápise ve stavebním deníku ze dne 10. 12. 2012, kterým byl dohodnut nový termín zahájení, a to 14. 1. 2013. Uvedla, že nebylo prokázáno, že by došlo k předání staveniště žalobkyní žalované, čímž je vyloučena aplikace smluvní pokuty pro překážky na straně žalobkyně. Ze zápisu ve stavebním deníku ze dne 10. 12. 2012 má za prokázané, že byla připravena k pracím nastoupit a převzít staveniště, avšak k tomu nedošlo pro nepřipravenost předcházejících řemesel, což lze dát za vinu žalobkyni. Ohledně vedení stavebního deníku a předání a převzetí staveniště žalovaná odkázala na příslušná ustanovení stavebního zákona.

21. Dále žalovaná k důkazu stavebními deníky s vyšším objednatelem uvedla s poukazem na konkrétní obsah jednotlivých zápisů v nich, že svědčí o nepřipravenosti staveniště na zahájení omítkářských nebo štukatérských prací žalovanou a rovněž o povětrnostních podmínkách, které neumožňovaly technologicky práce provádět. Zdůraznila zvlášť zápisy ze dne 23. 1. 2013, kdy objednatel zastavil všechny zdící práce na všech rodinných domech s okamžitou platností z důvodu mrazů a nezabezpečení stavby. Žalovaná má za to, že termín dokončení díla byl z důvodů na straně žalobkyně jako objednatele posunut na 16. 4. 2013, a dne 8. 3. 2013 vyzvala žalovaná žalobkyni k zahájení přejímacího řízení ke dni 16. 4. 2013, které ještě ani ke dni 26. 4. 2013 žalobkyně nezahájila. Žalovaná si klade otázku, zda se v této věci jedná o situaci ve smyslu § 365 věty druhé obch. zák., podle něhož dlužník není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele, ve spojení s § 370 obch. zák., upravujícím následky neposkytnutí součinnosti věřitelem (odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1752/2007).

22. Podle žalované soud prvního stupně řádně nehodnotil skutková zjištění a nedostatečně se zabýval tím, že se žalovaná snažila žalobkyni dílo předat, zahájila přejímací řízení, ke kterému se žalobkyně bezdůvodně nedostavila. K tomuto uvádí, že platí: „Byla-li uplatněna smluvní pokuta za prodlení se splněním povinnosti provést dílo, je třeba obranu, že objednatel neoprávněně odmítl předmět díla převzít, posoudit jako námitku prodlení objednatele.“ (SJ 1/2005 s. 39). Žalovaná též odmítla, že by netvrdila rozhodné skutečnosti v koncentrační lhůtě, přičemž nyní nově provedené důkazy mají zpochybnit věrohodnost provedených důkazních prostředků.

23. Žalovaná považuje jednání žalobkyně za odporující dobrým mravům, když žádá smluvní pokutu v mnohamilionové výši i přesto, že žalovaná porušení smluvní povinnosti ani zčásti výlučně nezavinila. Má za to, že žalobkyně na ni smlouvou přenesla odpovědnost za zhotovení díla v původních termínech. Žalovaná poukázala na to, že žalobkyně má zhotovené dílo, za něž nemusela nic zaplatit, neboť si cenu díla započetla proti neúměrně vysoké smluvní pokutě.

24. Žalovaná namítala, že soud prvního stupně nedostatečně posoudil výši požadované smluvní pokuty (moderační právo), kdy vzhledem k provedeným pracím, na které byla smlouva uzavřena, byla smluvní pokuta stanovena v mnohonásobně větší výši, než kterou měla žalovaná od žalobkyně jako cenu za provedené dílo obdržet. Soud prvního stupně hleděl pouze na riziko žalobkyně a jako jediným podkladem k posouzení je rozsah daného díla. K tomu žalovaná uvedla řadu dalších kritérií, podle kterých je třeba přiměřenost výše smluvní pokuty posuzovat.

25. Žalovaná má dále za to, že odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je naplněn tím, že soud prvého stupně zatížil své rozhodnutí nepředvídatelností, neboť v průběhu celého řízení předestíral názor, že žalobkyně nemůže smluvní pokutu přinejmenším v celém rozsahu myslet ani vážně, když žalovanou na stavbu nevpustila v době definované ve smlouvě atp. Soud prvého stupně tak svůj právní názor vyslovil, ale změnil jej až v rámci konečného rozhodnutí, které je možné hodnotit také jako nepřezkoumatelné.

26. Žalovaná navrhla změnu výroku I. napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

27. K odvolání žalované uvedla žalobkyně, že dle § 300 obchodního zákoníku platí, že okolnosti vylučující odpovědnost (§ 374 obch. zák.) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. Nutno dodat, že ke změně tohoto zákonného pravidla nedošlo uzavřenou smlouvou o dílo, která smluvní pokutu předpokládala v případech zaviněných zhotovitelem. Podle žalobkyně, i při aplikaci § 374 obch. zák. na předmětný závazkový vztah by jí nárok na zaplacení smluvní pokuty vznikl. S nepříznivými klimatickými podmínkami v zimních měsících mohla žalovaná počítat a snadno překlenout dodáním vhodných topidel. Ač žalobkyně ze své dobré vůle nějaká topidla na svůj náklad zajistila, nebylo to její smluvní ani zákonnou povinností. Žalobkyně podotkla, že žádný důkaz k prokázání skutečnosti, že měla topení zajišťovat žalobkyně, žalovaná nenavrhla. Uvedla, že ze zprávy ČHMÚ vyplynulo, že v daném období nepanovala na místě stavby žádná významná zima.

28. Žalobkyně upozorňuje na to, že v řízení po zrušení původního rozhodnutí bylo spolehlivě prokázáno, že žalobkyně nepodepsala zápis ve stavebním deníku o posunutí termínu zahájení díla na 14. 1. 2013. Zdůraznila, že žalovaná i žalobkyně po celou dobu řízení tvrdí, že existovala dohoda o posunutí termínu zahájení prací. Tedy žalovaná se nyní nemůže bránit žalobě tím, že dílo nemohla provádět z důvodu stavební nepřipravenosti. V tomto ohledu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1575/2015. Ze strany žalované nebyl předložen jediný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že nemohla začít provádět dílo včas z důvodů stojících na straně žalobkyně.

29. Žalobkyně uvedla, že strany si v čl. 11. 4 smlouvy sjednaly, že dílo je považováno za dokončené dnem jeho protokolárního převzetí. Jelikož žádný protokol neexistuje, k předání díla samozřejmě nedošlo. Žalovaná přitom neprokázala, že by žalobkyně dílo odmítla neoprávněně převzít, a ostatně to ani netvrdila. Z provedených důkazů navíc podle žalobkyně vyplynulo, že v dubnu 2013 nebylo dílo ani zdaleka dokončeno.

30. Podle žalobkyně soud prvního stupně správně nepřihlédl z důvodu koncentrace řízení k novým skutkovým tvrzením, že stavební nepřipravenost měla trvat po[Anonymizováno]14. 1. 2013, když žalovaná dosud tvrdila stavební nepřipravenost jen do 14. 1. 2013. Odkázala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 30 Cdo 2310/2007 a dále ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4209/2009 a nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 385/15.

31. Žalobkyně odmítla, že by uzavřením předmětné smlouvy a následným nárokováním smluvní pokuty porušila dobré mravy a zásady poctivého obchodního styku. Pokud jde o výši smluvní pokuty, žalobkyně se domnívá, že soud prvního stupně se výší smluvní pokuty řádně zabýval. Žalobkyně též popřela, že by soud prvního stupně kdykoliv v průběhu soudního řízení měl účastníkům sdělit, že nárok na zaplacení smluvní pokuty v celém jejím rozsahu nemůže být dán, když toto se ostatně nepodává ani z předmětných protokolů. Žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen.

32. Odvolací soud věc projednal podle § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že důvodné je pouze odvolání žalované.

33. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakoval dokazování.

34. Ze Smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] ze dne [datum] (dále jen smlouva o dílo) odvolací soud zjistil, že žalovaná jako zhotovitel se zavázala v rámci stavebního záměru: “[právnická osoba] č. [hodnota] -[Anonymizováno] v lokalitě [adresa] [Anonymizováno]“ k provedení díla pro žalobkyni jako objednatele, a to konkrétně k provedení vnitřních hrubých omítek, štuků, venkovního jádra a zateplení garáží v rozsahu kompletní projektové dokumentace pro realizaci stavby ze [Anonymizováno] (článek 1.). V článku 3. bodu 3. 1. smlouvy o dílo byly stanoveny ceny jako pevné za jednotku s tím, že budou účtovány podle skutečně provedených prací, a byly sjednány ceny za metr čtvereční jednotlivých druhů omítkářských prací. V článku 4. smlouvy o dílo se zhotovitel zavázal provést dílo v konkrétních termínech, přičemž termín zahájení byl stanoven na [datum], termín dokončení na [datum] a dále byly stanoveny tzv. dílčí termíny dokončení prací postupně ve čtyřech skupinách domů zvlášť pro jednotlivé druhy prací (dokončení hrubých omítek, dokončení štuků, dokončení zateplení garáží a dokončení jádra fasády).

35. V článku 7. bodu 7. 1. smlouvy o dílo je sjednána smluvní pokuta za prodlení zhotovitele s dokončením a předáním díla v konečném termínu uvedeného v čl. 4 z důvodů výhradně zaviněných zhotovitelem ve výši 10 000 Kč za každý započatý den prodlení s dokončením díla.

36. V článku 7. bodu 7. 2. smlouvy o dílo je sjednána smluvní pokuta za prodlení zhotovitele s dokončením dílčích termínů uvedených v čl. 4 z důvodů výhradně zaviněných zhotovitelem ve výši 10 000 Kč za každý započatý den prodlení s dokončením díla.

37. Podle § 536 odst. 1 obch. zák., smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Ve smyslu § 536 odst. 2 obch. zák. se dílem rozumí též zhotovení nebo úprava části stavby.

38. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastnicemi došlo dne 13. 11. 2012 k uzavření smlouvy o dílo podle § 536 odst. 1 obch. zák., když ve smlouvě bylo dílo řádně vymezeno označením prací, specifikací projektové dokumentace včetně místa jeho provádění a byl konkrétně stanoven způsob určení ceny díla, kterou má žalobkyně zaplatit s ohledem na jeho provedený rozsah (§ 536 odst. 3 obch. zák.). Rovněž byl účastnicemi ve smlouvě sjednán termín zahájení dne 10. 12. 2012, termín dokončení dne 12. 3. 2013 a dále byly stanoveny tzv. dílčí termíny dokončení prací postupně ve čtyřech skupinách domů zvlášť pro jednotlivé druhy prací, jak vyplývá ze shora uvedených skutkových zjištění.

39. Podle § 544 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., (občanský zákoník, dále jen obč. zák.), sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

40. Podle § 544 odst. 2 obč. zák. smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

41. Podle § 545 odst. 3 obč. zák., nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.

42. Podle § 300 obch. zák. okolnosti vylučující odpovědnost (§ 374) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu.

43. V občanském právu je dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jen když porušení povinnosti zavinil. Podle § 300 obch. zák., který je ve vztahu speciality k úpravě v občanském zákoníku, v obchodních závazkových vztazích je vyloučeno zprostit se povinnosti k zaplacení smluvní pokuty pro nedostatek zavinění. Ustanovení § 300 obch. zák. však nepatří k těm ustanovením obchodního zákoníku, od nichž se strany nemohou odchýlit nebo jejich použití vyloučit (§ 263 odst. 1 obch. zák.).

44. Z článku 7. bodu 7. 2. smlouvy o dílo vyplývá, že účastnice si sjednaly smluvní pokutu pro případ porušení smluvní povinnosti zhotovitele dokončení dílčích termínů uvedených v čl. 4 smlouvy, pokud důvod porušení povinnosti je výhradně zaviněn zhotovitelem. V poměrech posuzované věci se tedy účastnice dohodou odchýlily od úpravy v § 300 obch. zák., v němž je povinnost zaplatit smluvní pokutu koncipována bez ohledu na zavinění. Ujednání o smluvní pokutě v článku 7. bodu 7. 2. smlouvy vyžaduje pro aktivaci smluvní pokuty, aby důvod porušení povinnosti dokončit dílčí termíny dle článku 4. smlouvy spočíval pouze v zavinění na straně zhotovitele. Pokud by řádné a včasné dokončení dílčích termínů uvedených v čl. 4 smlouvy bylo (též) způsobeno jinými okolnostmi, které nemají původ v zavinění zhotovitele, povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu nevznikne.

45. Soud prvního stupně dospěl po řádném zhodnocení provedených důkazů ke skutkovému závěru, že žalovaná v době od 10. 12. 2012 do 14. 1. 2013 nemohla sjednané dílo provádět nikoliv svou vlastní vinou, když byla prokázána existence překážek pro zhotovení díla spočívající v nepřipravenosti předcházejících řemesel, když ještě v průběhu ledna 2013 (tedy po sjednaném termínu zahájení díla) na předmětných domech probíhala řada prací, které svou povahou z technického hlediska vylučovaly realizaci díla žalovanou. V této souvislosti odvolací soud má za nedůvodnou námitku žalobkyně, že žalovaná přitom před koncentrací řízení netvrdila, že by k posunu termínu zahájení díla došlo v důsledku prodlení žalobkyně, neboť z předloženého spisu se podává, že nepřipravenost k zahájení díla z důvodů na straně žalobkyně jako objednatele (nepřipravenost předcházejících řemesel), kromě následně neprokázaného důvodu nepříznivého počasí, žalovaná tvrdila již ve svém prvním písemném vyjádření ze dne [datum] a dále v koncentrační lhůtě v písemném vyjádření ze dne [datum]. Pokud byla následně soudem prvního stupně poučena též o potřebě k tomuto tvrzení označit důkazy, není takový postup prolomením koncentrace řízení. Dále se žalobkyně dovolávala shodného tvrzení žalované i žalobkyně po celou dobu řízení o existenci dohody o posunutí termínu zahájení prací s tím, že takováto dohoda vylučuje, aby se žalovaná nyní bránila žalobě tím, že dílo nemohla provádět z důvodu stavební nepřipravenosti. Odvolací soud k této námitce uvádí, že tvrzení žalobkyně o tom, že strany uzavřely dohodu o posunutí termínu zahájení prací, je novou skutečností, kterou žalobkyně tvrdí až v odvolacím řízení, když v průběhu předchozího řízení existenci takovéto dohody naopak výslovně popírala. Odvolací soud připomíná s odkazem na své usnesení ze dne 6. 10. 2022, č. j. 17 Co 21/2022-31, že již v předchozí fázi řízení soudy uzavřely, že zápisem ve stavebním deníku ze dne 10. 12. 2012 ke sjednání nového termínu zahájení díla nedošlo.

46. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3999/2010, vyplývá, že unese-li dlužník důkazní břemeno o nedostatku zavinění při porušení konkrétní povinnosti ve smyslu § 545 odst. 3 obč. zák., zaniká jeho povinnost zaplatit smluvní pokutu sjednanou procentní sazbou za každý den prodlení. Okolnost, zda byly dodatečně po zániku práva žalobkyně na smluvní pokutu splněny podmínky proto, aby žalovaný dílo zhotovil, není v daných souvislostech významná. Odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2022, č. j. 17 Co 21/2022-319, upozornil soud prvního stupně na to, že v dalším řízení bude třeba se zabývat otázkou, zda prodlení žalované bylo zaviněno nikoliv výlučným zaviněním žalované. Odvolací soud má za to, že v poměrech nyní posuzované věci lze vycházet ze shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu, neboť ujednání účastnic o smluvní pokutě ve vztahu k zavinění dlužníka zde je obdobné úpravě v § 545 odst. 3 obč. zák. Jestliže tedy žalovaná prokázala, že k jejímu prodlení s prováděním díla v dílčích sjednaných termínech v době od 10. 12. 2012 do 14. 1. 2013 došlo v důsledku okolností, které nezavinila (a nejde tedy o její výlučné zavinění), je třeba uzavřít, že její povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu podle článku 7. bodu 7.2 smlouvy o dílo, která byla sjednána pevnou částkou za každý započatý den prodlení s dokončením díla, jako celek zanikla a právo na její zaplacení nevzniklo žalobkyni ani po případném pozdějším odpadnutí těchto okolností. Současně je nerozhodné, zda stavební nepřipravenost trvala ještě po 14. 1. 2013, neboť na závěru, že povinnost zaplatit smluvní pokutu jako celek zanikla, to ničeho nemění.

47. Odvolací soud proto ze všech výše uvedených důvodů podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a výrok II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

48. Odvolací soud předesílá, že pokud jde o stanovení tarifní hodnoty předmětu sporu, je zcela správný postup, který zvolil soud prvního stupně v napadeném rozsudku, přičemž dospěl k odměně za jeden úkon právní služby 22 500 Kč z tarifní hodnoty 3 549 768 Kč. Je třeba odmítnout odkazy žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, resp. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, neboť jejich závěry se netýkají stanovení tarifní hodnoty sporu, avšak řeší otázku výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu stran ve věci, při kterém je třeba zohlednit i úspěch ohledně uplatněného příslušenství pohledávky.

49. Podle § 8 odst. 12 vyhl. č. 177/1996 Sb., není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

50. O nákladech řízení do vydání v pořadí prvního rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř., když ve věci samé měla žalovaná plný úspěch. V této fázi řízení její náklady činí částku 229 406 Kč. Sestávají z náhrady za osm úkonů právní služby po 22 500 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhl. č. 177 /1996 Sb.). Odvolací soud podotýká, že nepřiznal žalované náhradu za úkon účasti při vyhlášení rozsudku, u kterého nebyl její právní zástupce podle obsahu spisu přítomen, a namísto účtovaného úkonu spočívajícího v písemném závěrečném návrhu přiznal náhradu za účast na jednání [datum], když předchozí jednání bylo na tento den odročeno mj. i za účelem přednesu závěrečného návrhu. Dále náklady řízení představuje náhrada hotových výdajů 8 x 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177 /1996 Sb.), náhrada za promeškaný čas v rozsahu 18 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177 /1996 Sb.), náhrada za cesty k dožádaným soudům ve výši 3 784 Kč (za cestu [datum] [adresa] – [Jméno advokáta B] a zpět 2 x 247 km při průměrné spotřebě vozidla 9,6 l/ 100 km, při ceně benzínu 37,10 Kč za 1 l a náhradě 4,10 Kč za 1 km) a ve výši 1 608 Kč (za cestu [datum] [adresa] a zpět 2 x 105 km při průměrné spotřebě 9,6 l/100 km, při ceně benzínu 36 Kč/l a náhradě 4,20 Kč za 1 km). K těmto částkám je třeba podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. připočíst částku 39 814 Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést.

51. O nákladech řízení o odvolání proti prvnímu rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V této fázi řízení její náklady činí částku 72 905 Kč. Sestávají z náhrady za dva úkony právní služby po 22 500 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhl. č. 177 /1996 Sb.) a jeden úkon právní služby – účast při vyhlášení rozhodnutí ve výši 11 250 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalované náhradu za úkon spočívající v poradě s klientem, který nebyl doložen. Dále náklady řízení představuje náhrada hotových výdajů 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177 /1996 Sb.), náhrada za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177 /1996 Sb.), náhrada za cesty ve výši 2 302 Kč (za dvě cesty [adresa] a zpět 2 x 67 km při průměrné spotřebě vozidla 9,6 l/ 100 km, při ceně benzínu 40,50 Kč za 1 l a náhradě 4,70 Kč za 1 km). K těmto částkám je třeba podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. připočíst částku 12 653 Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést.

52. O nákladech řízení před soudem prvního stupně do vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř., když ve věci samé měla žalovaná plný úspěch. V této fázi řízení její náklady činí částku 151 915,50 Kč a sestávají z náhrady za pět úkonů právní služby po 22 500 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhl. č. [hodnota] /1996 Sb.) a jeden úkon právní služby – účast při vyhlášení rozhodnutí ve výši 11 250 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalované náhradu za úkon spočívající v poradě s klientem, který nebyl doložen. Dále náklady řízení představuje náhrada hotových výdajů 6 x 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177 /1996 Sb.) K těmto částkám je třeba podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. připočíst částku 26 365,50 Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést.

53. O nákladech řízení o odvolání proti nyní přezkoumávanému rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V této fázi řízení její náklady činí částku 57 647 Kč. Sestávají z náhrady za dva úkony právní služby po 22 500 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhl. č. 177 /1996 Sb.), z náhrady hotových výdajů 300 Kč a 450 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177 /1996 Sb.), z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1, 4 vyhl. č. 177 /1996 Sb.), náhrady za cestu ve výši 1 292 Kč ([adresa] a zpět 2x 67 km při průměrné spotřebě vozidla 9,6 l/ 100 km, při ceně benzínu 39 Kč za 1 l a náhradě 5,90 Kč za 1 km). K těmto částkám je třeba podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. připočíst částku 10 005 Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést.

54. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně náklady řízení povinna zaplatit advokátu, který zastupoval žalovanou.

Poučení