17 Co 265/2024 - 234

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Vladimíra Berana a soudkyň JUDr. Ivety Hendrychové a JUDr. Jitky Válkové ve věci žalobkyně: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [jméno FO] sídlem [adresa] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [jméno FO] sídlem [adresa] o 210 770,81 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku výroku I. a IV. Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 8. 2024, č. j. 1 C 56/2023-166, takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 8. 2024, č. j. 1 C 56/2023-166, se ve výrocích I. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 52 654 Kč k rukám advokáta [jméno FO] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 210 770,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 210 770,81 Kč od 9. 12. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), návrh, kterým se žalovaná domáhala zrušení dohody účastnic o vrácení obalových materiálů, zamítl (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 132 457 Kč (výrok IV.).

2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi účastnicemi byla uzavřena nepojmenovaná smlouva, v níž se žalovaná zavázala do 30. 11. 2022 vrátit obalový materiál (dále jen „dohoda o vrácení obalů“). Pro případ nevrácení obalů byla sjednána finanční náhrada za nevrácené obaly. Protože žalovaná obaly ve sjednané lhůtě nevrátila, je povinna zaplatit sjednanou částku. Místo pro vrácení obalů mělo být dle ujednání účastnic žalobkyní určeno poté, co žalovaná sdělí, že obaly jsou připraveny k vrácení, přičemž svůj závěr soud prvního stupně opřel především o výpověď svědka [jméno FO], kterou hodnotil jako logickou a věrohodnou. S ní byla sice v rozporu výpověď jednatele žalované, dle soudu prvního stupně však nelze přehlížet jeho ekonomickou spjatost se žalovanou. Nedůvodnou shledal námitku žalované, že k vrácení obalů ve sjednané lhůtě nedošlo pro prodlení žalobkyně, když žalovaná do doby doručení faktury, jíž byla vyzvána k zaplacení žalované částky, nevyzvala žalobkyni, aby jí sdělila, kam lze obaly vrátit. Námitku žalované, že sama žalobkyně za obaly žádnou zálohu neplatila, neshledal soud prvního stupně podstatnou. Naopak dle něj nelze přehlížet zjištění, že sama žalovaná při prodeji plechovek od svých zákazníků zálohu na obaly žádá. Námitku nemravné a nepřiměřené pokuty shledal soud prvního stupně nedůvodnou s tím, že se jedná o sjednanou výši náhrady pro případ nevrácení obalů ve stanovené lhůtě, nikoli sankci za jejich nevrácení a nejedná se o ujednání o smluvní pokutě. Dohodu o vrácení převzatých obalů vyhodnotil soud prvního stupně jako samostatnou smlouvu nezávislou na smlouvě o dodání plechovek. Odstoupení od smlouvy o koupi plechovek tak nemělo na dohodu o vrácení obalů vliv. Obranu žalované započtením nároku na vrácení zaplacené ceny dodaných plechovek soud prvního stupně odmítl s tím, že žalovaná neprokázala existenci tvrzené pohledávky a nadto se jedná o pohledávku nejistou a nezpůsobilou k započtení. Návrhu na zrušení smlouvy o vrácení obalů soud prvního stupně nevyhověl s tím, že není-li právo podle § 1793 o. z. uplatněno do jednoho roku, zaniká, a s tím, že podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy dle § 1793 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.), ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796 o. z. V souvislosti se žalovanou uplatněným vzájemným návrhem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit soudní poplatek za tento návrh. Zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení.

3. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, kterým napadla rozsudek ve výrocích I. a IV.

4. Namítla, že závěr soudu prvního stupně, že místo pro vrácení obalů mělo být určené žalobkyní poté, kdy jí žalovaná písemně sdělí, že má obaly připravené k vyzvednutí, je nesprávný. Soud prvního stupně nesprávně a selektivně hodnotil provedené důkazy, zejm. výpověď svědka [jméno FO], nereflektoval rozpory v jeho výpovědi a bez dostatečného důvodu ji upřednostnil před výpovědí jednatele žalované [jméno FO], jehož výpověď hodnotil jako a priori nedůvěryhodnou. Dle žalované bylo místo pro vrácení obalů sjednáno v sídle žalované. I kdyby to nebylo prokázáno, pak podle zákonné úpravy byla žalovaná povinna plnit ve svém sídle. Žalovaná byla povinna pouze předat žalobkyni obaly poté, kdy by si pro ně žalobkyně přijela do sídla žalované. Žalobkyně žalované neposkytla součinnost nutnou ke splnění a tím se ocitla v prodlení, což vylučuje prodlení žalované, přičemž žalobkyně byla povinna přijmout i opožděné plnění. Postup žalobkyně, která, aniž využila práva od dohody o vrácení obalů odstoupit, záměrně čekala, až uplyne lhůta k vrácení obalů, po uplynutí předmětné lhůty jejich vrácení odmítla a požadovala zaplacení zálohy, jež byla ve zjevně hrubém nepoměru k hodnotě obalů, je zneužitím práva a neměla by mu být poskytnuta právní ochrana. Podle žalované se odstoupení od smlouvy o dodání plechovek vztahovalo i na dohodu o vrácení obalů, která není samostatnou smlouvou a nebyla by uzavírána bez smlouvy o dodání plechovek. Ujednání o povinnosti zaplatit žalovanou částku má sankční povahu, přičemž nebyla určitě sjednána zajišťovaná povinnost a dohoda o vrácení obalů je pro neurčitost dohodou zdánlivou. Navrhla, aby odvolací soud ve výroku I. napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, popř. jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že svědek [jméno FO] své odpovědi nepřizpůsoboval podle potřeby, naopak mu byly žalovanou kladeny otázky tak, jak potřebovala ona. Tvrzení žalované, že došlo k dohodě o vrácení obalů v sídle žalované, prokázáno nebylo. Žalovaná byla povinna plnit i bez vyzvání žalobkyně. V prodlení s plněním byla žalovaná, nikoli žalobkyně. Do sjednané doby vrácení obalů žalovaná žalobkyni s tímto vrácením nekontaktovala, proto žalobkyně vystavila fakturu na částku za obalový materiál, přičemž uplatňuje jen to, co bylo sjednáno. Po vystavení faktury se žalovaná žalobkyni ozvala zcela účelově. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. Napadený rozsudek odvolací soud přezkoumal podle § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu vymezeném podaným odvoláním, a to při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání opodstatněným neshledal.

7. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně mezi stranami došlo k uzavření ústní smlouvy kupní, kterou žalobkyně prodala žalované plechovky s potiskem, které byly uskladněny v původních obalech ve skladu společnosti [právnická osoba] v [obec]. Žalovaná zajistila přepravu plechovek v původních obalech na vlastní náklady ze skladu v [obec] a tyto převzala dle dodacích listů ve dnech 8. 6. a 9. 6. 2022. Žalovaná nebyla schopna při převzetí plechovek předat žalobkyni náhradní obaly, proto jednatel žalované [jméno FO] podepsal písemné stvrzení, které vycházelo z ústní dohody sjednané mezi žalobkyní zastoupenou sv. [jméno FO] a žalovanou jednající jednatelem [jméno FO], jejímž obsahem byla ujednání o vrácení obalů od dodaného zboží, včetně závazku žalované tyto obaly vrátit do 30. 11. 2022 s tím, že v případě nevrácení obalů do tohoto data, žalovaná uhradí žalobkyni cenu obalů ve výši obsažené v předmětném stvrzení. Žalovaná se pro případ nevrácení obalů ve sjednané lhůtě zavázala zaplatit žalobkyni cenu plastové palety potravinářské ve výši 100 Eur/ks, cenu nerezového rámu 60 Eur/ks a cenu proložky 1,10 Eur/ks + DPH. Stvrzení bylo podepsáno jednatelem žalované [jméno FO]. Žalovaná převzala 42 ks palet, 41 ks nerezových rámů a 533 ks proložek. Tento obalový materiál do 30. 11. 2022 žalovaná nevrátila a ani žalobkyni nesdělila, že má připraveny obaly k vrácení. Žalobkyně dne 1. 12. 2022 vystavila fakturu č. [hodnota] znějící na částku 8 769 Eur, kterou požaduje uhradit převzatý obalový materiál. Výše fakturované částky vychází z ceny jednotlivých druhů obalů ve výši 100 Eur/ks palety plastové potravinářské, 60 Eur/ks nerezového rámu a 1,10 Eur/ks proložky + DPH a počtu nevrácených obalů a to 42 ks palet, 41 ks nerezových rámů a 533 ks proložek. Při kurzu 24,86 Kč/EUR požadovala zaplatit částku 180 163,09 Kč a 37 834,25 Kč jako 21 % DPH, celkem 217 997,34 Kč. Na fakturu reagovala žalovaná až následně elektronickou zprávou z 1. 12. 2022, v níž uvedla, že má pro žalobkyni připraveno 22 palet, 33 proložek a 39 rámů. Téhož dne sdělil zástupce žalobkyně sv. [jméno FO], že žalobkyně je právně zastoupena a faktura byla vystavena za dohodnutých podmínek. Dne 2. prosince 2022 sdělila žalovaná, že má pro žalobkyni připraveno 42 ks palet, 41 ks rámů a 470 ks proložek a dotazuje se na jakou adresu má vše poslat. Žalobkyně však setrvala na požadavku na zaplacení ceny obalů dle uzavřené dohody. Naposledy před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení ceny obalů zástupce žalované. [právnická osoba] uplatňovala ceny obalového materiálu ve výši 100 EUR za paletu, 60 EUR za kovový rám a 5,5 EUR za platovou proložku. [právnická osoba] uplatňovala zálohu ve výši 55 EUR za paletu, 15 EUR za kovový rám. Podle svědka [jméno FO] jsou požadovány zálohy ve výši 180 EUR za paletu, 60 EUR za rám a 1,5 EUR za proložku.

8. Shora uvedená skutková zjištění soudu prvního stupně účastnicemi v zásadě zpochybněna nebyla, odvolací soud je nesprávnými neshledává a v dalším z nich vychází.

9. Dále soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že bylo sjednáno vrácení obalů v místě určeném žalobkyní poté, co žalovaná sdělí, že má připraveny obaly k vrácení.

10. Žalovaná brojila proti závěru soudu prvního stupně, že mezi účastnicemi bylo (též) sjednáno, že místo pro vrácení obalů určí žalobkyně poté, co jí žalovaná sdělí, že má obaly připraveny k vrácení. S ohledem na odvolací námitky, vyjádření žalobkyně, závěry soudu prvního stupně a předmět sporu odvolací soud dokazování zčásti zopakoval a doplnil (§ 213 odst. 2, § 211, § 120 odst. 2 o. s. ř.). Zjistil následující:

11. Že by bylo sjednáno místo pro vrácení obalů, popř. (jak uzavřel soud prvního stupně) mělo být určeno žalobkyní poté, co žalovaná sdělí, že má připraveny obaly k vrácení, prokázáno nebylo. Jednatel žalované [jméno FO] při svém výslechu při jednání odvolacího soudu dne 9. 9. 2025 uvedl, že si obaly vyzvedne žalobkyně v sídle žalované. Naproti tomu svědek [jméno FO] při svém výslechu při jednání odvolacího soudu dne 9. 9. 2025 tvrdil, že bylo dohodnuto, že se žalovaná, resp. jednatel žalované, ozve poté, co žalovaná bude mít obaly nashromážděné a žalobkyně a žalovaná se dohodnou, jak budou vráceny. Jak verze dohody o místě vrácení obalů předestřená jednatelem žalované, tak svědkem [jméno FO], je v obecné rovině možná, žádnou z výpovědí neshledal odvolací soud nelogickou či vnitřně rozpornou a žádný z nich nevypovídal způsobem, který by vzbuzoval pochybnosti o pravdivosti jeho výpovědi. V obecné rovině lze výpovědi svědka přikládat větší význam oproti výpovědi statutárního orgánu účastníka s ohledem na hrozbu následky křivé svědecké výpovědi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2368/98), v posuzované věci však nelze přehlédnout ekonomickou vazbu svědka [jméno FO] na žalobkyni, za niž jednal, a pro niž nelze uzavřít, že by některý z nich měl jinak intenzivní zájem na úspěchu ve sporu té účastnice, s níž byl spjat. Dále vzal odvolací soud v úvahu, že výpověď ani jednoho z nich není významně podporována jakýmkoli jiným provedeným důkazem. Písemné stvrzení o vrácení obalů o místu vrácení ničeho neobsahuje. Jen z dotazu (zaměstnankyně) žalované v emailu ze dne 2. 12. 2022 v 10:49, kam mají být obaly poslány, nelze na obsah dohody účastnic o místu vrácení usuzovat v situaci, kdy podle zjištění soudu prvního stupně (táž zaměstnankyně) v emailu ze dne 1. 12. 2022 v 18:12 sdělovala, že obaly jsou připraveny k vyzvednutí, a tato soudem prvního stupně odkazovaná emailová komunikace (vždy z části) odpovídá oběma verzím. Za této situace nelze dle odvolacího soudu učinit závěr o (ne)pravdivosti některé z výpovědí. Soud prvního stupně žalovanou o potřebě označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o sjednaném místě vrácení obalů poučil při jednání soudu prvního stupně dne 17. 5. 2024. V odvolacím řízení proto nemohly být žalovanou nové důkazy k prokázání jejího tvrzení uplatněny (§ 205a o. s. ř.).

12. S ohledem na obranu žalované uplatněnou již v řízení před soudem prvního stupně (srov. podání žalované z 20. 3. 2023 či vyjádření žalované při jednání soudu prvního stupně dne 11. 10. 2023) považoval odvolací soud za podstatnou pro rozhodnutí věci (viz níže) skutečnost, zda a kdy žalovaná žalobkyni informovala o tom, že obalové materiály si může žalobkyně vyzvednout a kde, popř. jakým způsobem a kdy žalovaná požádala žalobkyni o sdělení místa, kam mohou být obaly vráceny. Poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soudem prvního stupně žalované poskytnuto nebylo, proto odvolací soud při jednání dne 26. 8. 2025 poskytl potřebné poučení sám (§ 213b odst. 1 o. s. ř.), na které žalovaná reagovala tvrzením, že žalobkyni o připravenosti obalů k vrácení informovala zhruba 1-2 týdny po dodání plechovek, což žalobkyně (srov. § 118b odst. 1 věta poslední o. s. ř.) popřela. K prokázání svého tvrzení žalovaná navrhla výslech jednatele žalované a žalobkyně svědka [jméno FO].

13. Že by žalovaná žalobkyni zhruba dva týdny po dodání plechovek (tj. před 30. 11. 2022 včetně) informovala o tom, že si může obaly vyzvednout u žalované, prokázáno nebylo. Jednatel žalované [jméno FO] při svém výslechu při jednání odvolacího soudu dne 9. 9. 2025 uvedl, že si 12 týdny po dodávce plechovek v rámci telefonického rozhovoru s [jméno FO] tohoto informoval o možnosti vyzvednout si obaly u žalované. Naproti tomu svědek [jméno FO] při svém výslechu při jednání odvolacího soudu dne 9. 9. 2025 tuto skutečnost popřel. Podle odvolacího soudu nelze učinit závěr o (ne)pravdivosti některé z výpovědí z obdobných důvodů jako při hodnocení výpovědi jmenovaných ve vztahu k ujednání o místu vrácení obalů (viz shora), zejm. s přihlédnutím k tomu, že žádný z ostatních provedených důkazů nepodporuje ani jednu z verzí.

14. Ke dni 8. 12. 2022 činil kurz 24,325 Kč/Eur, jak vyplývá z přehledu vybraných devizových kurzů pořízeného prostřednictvím internetu na webových stránkách České národní banky dne 8. 9. 2025, jímž odvolací soud dokazování doplnil (§ 213a odst. 1 o. s. ř.), neboť potřeba jeho provedení vyplynula z obsahu spisu.

15. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně a po zopakování a doplnění dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům:

16. Mezi účastnicemi došlo k uzavření ústní dohody, jejíž obsah byl následně zachycen v písemném stvrzení o vrácení obalů vystaveném žalovanou (§ 1757 odst. 1 o. z.).

17. Shodně se soudem prvního stupně tuto dohodu odvolací soud hodnotí jako smlouvu nepojmenovanou (§ 1746 odst. 2 o. z.). Že by jazykové vyjádření obsahu dohody neodpovídalo vůli účastnic zjištěno nebylo.

18. Obsah dohody je seznatelný a deficitem neurčitosti či nesrozumitelnosti netrpí. Žalovaná se zavázala vrátit obaly předané jí spolu s dodanými plechovkami do 30. 11. 2022 a pro případ, že tak neučiní, se zavázala zaplatit žalobkyni částku odpovídající součtu sjednaných výší náhrad za jednotlivé nevrácené obalové komponenty. Dohodu účastnic jako zdánlivou (§ 553 odst. 1 o. z.) odvolací soud nehodnotí.

19. Vrácení obalů a zaplacení náhrady za nevrácené obaly byly sjednány jako disjunktní alternativy. Zaplacení náhrady nepředstavovalo zajištění či utvrzení povinnosti vrátit obaly, ale v závislosti na naplnění sjednaného předpokladu, nevrácení obalů ve sjednané lhůtě, bylo vymezeno plnění, které byla žalovaná poskytnout namísto vrácení obalů. Namítala-li žalovaná nepřiměřenou výši náhrad, nelze jí přesvědčit, když podle zjištění soudu prvního stupně se cena obalů, popř. záloh na obaly, pohybovala ve výši v rozmezí od 55 EUR za paletu, 15 EUR za kovový rám (jak dokládala žalovaná zprávou [právnická osoba]), přes 100 EUR za paletu, 60 EUR za kovový rám a 5,5 EUR za plastovou proložku (dle [právnická osoba]), do 180 EUR za paletu, 60 EUR za rám a 1,5 EUR za proložku (dle svědka [jméno FO]), a mezi účastnicemi sjednané výše se v těchto rozmezích pohybovaly. Nepředstavovalo-li zaplacení náhrady zajištění ani utvrzení povinnosti vrátit obaly a sjednaná výše náhrady se pohybovala v rozmezí cen uplatňovaných v jiných případech, nelze sankční povahu náhrady dovodit.

20. Poukazuje-li žalovaná ve vztahu k určitosti dohody o vrácení obalů v části týkající se povinnosti žalované zaplatit sjednanou částku za nevrácené obaly na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 99/2020, není odkaz přiléhavým, neboť odvolací soud neučinil závěry, že náhrada za nevrácené obaly měla sankční povahu a že způsob vrácení obalů měl být dohodnut teprve v budoucnu, na jejichž základě se žalovaná odkazovaného rozhodnutí dovolává.

21. Dohoda o vrácení obalů byla zjevně uzavřena v návaznosti na kupní smlouvu o dodání plechovek. Jen z toho ovšem nelze dovozovat, že by se jednalo o smlouvy závislé (§ 1727 o. z.). Důvodem uzavření dohody o vrácení obalů nebylo samotné (předchozí) uzavření kupní smlouvy, ale to, že žalovaná nebyla schopna při dodání plechovek žalobkyni předat odpovídající množství obalových materiálů, což byla dle zjištění soudu prvního stupně obvyklá praxe při obchodování s plechovkami. Potřeba uzavření dohody o vrácení obalů nevyplynula (již) z uzavření kupní smlouvy, ale (až) v návaznosti na nemožnost poskytnout plnění související s uzavřenou kupní smlouvou žalovanou, a vznik kupní smlouvy nebyl podmínkou vzniku dohody o vrácení obalů. Smysl a ekonomický účel dohody o vrácení obalů spočívající v navrácení žalobkyní poskytnutého plnění (obalových materiálů), nebo jeho finanční kompenzaci ve sjednané výši, nebyl závislý na naplnění smyslu a ekonomického účelu kupní smlouvy, jímž bylo zejména nabytí vlastnického práva k plechovkám žalovanou. I v případě nenaplnění kupní smlouvy by dohoda o vrácení obalů svůj význam nepozbyla. Žalovanou namítané odstoupení od kupní smlouvy proto bylo bez vlivu na existenci dohody o vrácení obalů a práva a povinnosti z ní vyplývající.

22. Žalované lze přisvědčit, že nebylo-li místo pro vrácení obalů sjednáno, bylo místem plnění sídlo žalované (§ 1955 odst. 1 o. z.). To však nic nemění na závěru, že povinnost vrátit obaly do 30. 11. 2022 žalovaná nesplnila a byl naplněn sjednaný předpoklad pro vznik povinnosti žalované zaplatit žalobkyni sjednanou náhradu.

23. V posuzované věci splnění dluhu žalované v podobě vrácení obalů předpokládalo odevzdání obalů žalovanou a jejich převzetí žalobkyní. Povaha splnění dluhu tedy vyžadovala na sebe navazující úkony obou účastnic, přičemž jiný závěr nelze dovodit ani z ujednání účastnic, když dohoda o vrácení obalů v tomto směru mlčí. Takové navazující úkony účastnic učiněny nebyly a povinnost žalované vrátit obaly do 30. 11. 2022 nebyla splněna. Tím byl naplněn sjednaný předpoklad pro vznik povinnosti žalované zaplatit žalobkyni sjednanou náhradu.

24. Případné prodlení žalobkyně v souvislosti s vrácením obalů na závěru, že obaly ve sjednané lhůtě vráceny nebyly, ničeho nemění, neboť závěr o prodlení věřitele sám o sobě závěr o splnění povinnosti neimplikuje.

25. Nadto žalobkyně v prodlení nebyla. V posuzované věci byla lhůta plnění sjednána ve prospěch žalované (§ 1962 odst. 2 o. z.) a při uzavření dohody o vrácení obalů byla předpokládána i situace, že obaly vráceny nebudou. Nebylo-li zřejmé, kdy a zda vůbec budou obaly žalovanou vráceny, nemohla (nemusela) žalobkyně jen na základě uzavřené dohody i bez obdržení informace od žalované, že obaly jsou připraveny k vyzvednutí, předpokládat, že dostaví-li se v konkrétní časový okamžik k žalované, budou jí obaly odevzdány. V důsledku toho není namístě konkluze, že dostavení se k žalované za účelem vyzvednutí obalů bylo zjevně samozřejmým úkonem, k němuž byla žalobkyně povinna přistoupit, aniž by o možnosti vyzvednout obaly byla žalovanou informována. Za této situace nelze uzavřít, že nedostavila-li se žalobkyně k žalované za účelem vyzvednutí obalů před uplynutím lhůty k vrácení obalů, nepřijala řádně nabídnuté plnění, popř. neposkytla součinnost potřebnou ke splnění dluhu ve smyslu § 1975 o. z. a byla v prodlení. Žalovanou nabídnuté plnění po 30. 11. 2022 již žalobkyně nebyla povinna přijmout, neboť se nejednalo o řádně nabídnuté plnění, jelikož odporovalo ujednání účastnic, podle kterého při nevrácení obalů do 30. 11. 2022 byla žalovaná povinna namísto vrácení obalů zaplatit sjednanou částku.

26. Nepřiléhavým je odkaz žalované na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2873/2015. V odkazované věci byla posuzována situace týkající se donosného dluhu, k dluhu odnosnému se žádné závěry neupínají. Prostřednictvím argumentu a contrario nelze z odkazovaného rozhodnutí dovozovat to, co v něm obsaženo není.

27. S ohledem na specifický skutkový základ odvíjející se od dohody účastnic o vrácení obalů se v posuzované věci neprosadí obecný závěr o prodlení věřitele při nepřijetí opožděného, ale jinak řádného plnění dlužníkem, vyjádřený v žalovanou odkazované odborné literatuře Bajura, Jan; Bányaiová, Alena; Bělina, Miroslav a kol., Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520), Wolters Kluwer.

28. Se žalovanou nelze souhlasit ani v tom, že by žalobkyně svým jednáním zneužila práva a neměla by jí být poskytnuta právní ochrana.

29. Nesplnění povinnosti vrátit obaly ve sjednané lhůtě je především důsledkem liknavosti žalované při plnění této povinnosti. Měla-li žalovaná obaly připraveny k vrácení dle svého tvrzení již relativně krátce po dodání plechovek, měla sama vyvinout aktivitu směřující ke splnění její povinnosti, tj. žalobkyni vyzvat k převzetí obalů, což ovšem žalovaná ve lhůtě sjednané pro vrácení obalů neučinila. Naproti tomu po žalobkyni nebylo možné spravedlivě žádat, aby sama upomínala o splnění dluhu. Takové upomínky by před 30. 11. 2022 byly v zásadě pouze preventivními, neboť doba plnění byla sjednána ve prospěch žalované a na základě upomínek žalobkyně povinna plnit nebyla, a po 30. 11. 2022 zbytečnými. Odmítla-li žalobkyně po marném uplynutí sjednané lhůty k vrácení obalů tyto převzít a trvala na zaplacení úplaty sjednané pro takový případ, nezneužila vzniklé situace, ale jednala v souladu s předchozím ujednáním účastnic.

30. S ohledem na shora uvedené dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 8 769 Eur odpovídající součinu jednotlivých položek nevrácených obalů a sjednaných cen. Splatnost této částky nastala ke dni 8. 12. 2022 na základě žalobkyní vystavené faktury ze dne 1. 12. 2022 č. [hodnota] jako výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.). Kromě této částky je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 12. 2022 do zaplacení (§ 1968, § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (§ 1972 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Požaduje-li žalobkyně zaplatit pouze 210 770,81 Kč, nepožaduje více než jí přísluší, když kurz ke dni 8. 12. 2022 činil 24,325 Kč/Eur. Soud prvního stupně proto správně žalobě vyhověl.

31. S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že žalované se prostřednictvím odvolacích námitek věcnou správnost napadeného rozsudku v odvoláním dotčené části zpochybnit nepodařilo. Odvolací soud proto napadený rozsudek v odvoláním dotčené části potvrdil (§ 219 o. s. ř.) včetně rozhodnutí o nákladech řízení, které odpovídá výsledku sporu.

32. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, která tak má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Jejich výše činí celkem 52 654 Kč a je představována 4 odměnami zástupce žalobkyně za 4 úkony právní služby [§ 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) – vyjádření žalobkyně ze dne 5. 11. 2024 k odvolání žalované, účast u jednání odvolacího soudu ve dnech 26. 8. 2025 a 9. 9. 2025 (přes 2 hodiny)] po 9 180 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6 AT), 1 náhradou hotových výdajů zástupce žalobkyně po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024), 3 náhradami hotových výdajů zástupce žalobkyně po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT), náhradou za čas promeškaný zástupcem žalobkyně v rozsahu 2 x 8 půlhodin po 150 Kč na cestě k jednáním odvolacího soudu a zpět (§ 14 odst. 1 a 3 AT), náhradou cestovních výdajů zástupce žalobkyně na cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2 x 1 373 Kč [základní náhrada 1 044 Kč - § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. při ujetých 180 km, náhrada za spotřebované pohonné hmoty 329 Kč - § 4 písm. a) vyhl. č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km] a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměn a náhrad ve výši 9 138 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Odvolací soud nepřiznal žalobkyni odměnu a náhradu za přípravu a převzetí zastoupení, neboť takový úkon právní služby nebyl v odvolacím řízení učiněn, když k převzetí a přípravě zastoupení došlo již v řízení před soudem prvního stupně. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když pro stanovení lhůty delší odvolací soud neshledal důvody.

Poučení