17 Co 27/2024 - 117

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátkou se sídlem [adresa] [Anonymizováno] žalovanému: [právnická osoba] se sídlem [adresa] za kterou jedná [Jméno žalovaného] se sídlem [Adresa žalovaného] o 100 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2023, č. j. 55 C 119/2022-93, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 37 168 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývající částce 37 167 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 37 167 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 30 798 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno Zástupce], advokátky.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 8 591 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno Zástupce], advokátky.

Odůvodnění

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 55 C 119/2022-93, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 335 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla zamínuta žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 665 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 25 665 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem III byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 25 800 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, neboť nesouhlasí s navýšením základní částky odškodnění, kdy nezpochybňuje závěry soudu prvního stupně o tom, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, že žalobkyni je třeba přiznat peněžité zadostiučinění ve výši 20 000 Kč ročně, resp. 371 667 Kč za celou dobu řízení. Žalovaný též souhlasí s tím, že soud prvního stupně modifikoval základní částku směrem dolů o 40 % z důvodu vysoké složitosti věci a o 5 % z důvodu jednání poškozeného. Žalovaný však nesouhlasí s navýšením základní částky ze dvou kritérií, a tím je kritérium postupu soudu v řízení, kdy soud prvního stupně zohlednil skutečnost, že v určitých obdobích docházelo na straně soudu k průtahům, přičemž navýšil základní částku o 15 %, což je dle názoru žalovaného v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Sama skutečnost, že v posuzovaném řízení docházelo k průtahům, není důvodem pro navýšení zadostiučinění, neboť tyto průtahy již byly odškodněny v základní částce a navýšení je nutno přiznat pouze tehdy, je-li postup orgánu veřejné moci extrémně nesprávným. V posuzovaném řízení došlo k určitým průtahům, ty však v kontextu celé délky řízení nelze chápat jako zásadní. Dalším kritériem je význam předmětu řízení pro poškozeného, kdy soud prvního stupně z důvodu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného navýšil základní částku o 10 %, kdy zohlednil vyšší věk právního předchůdce žalobkyně, jeho aktivity v řízení a jeho citovou vazbu k majetku, který byl předmětem řízení. Toto zohlednění žalovaný považuje za nesprávné a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž pro účely odškodňování nepřiměřené délky řízení je osobou v pokročilejším věku osoba, která přesáhla věk 75 let. Skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně měl v době podání žaloby 67 let, tudíž sama o sobě nepředstavuje důvod pro navýšení odškodnění. V každém případě se však při stanovení odškodnění přihlíží ke kritériím dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve vztahu k těm, kteří jako účastníci řízení dokončili. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, žalovaný se domnívá, že žalobkyni by nemělo být přiznáno právo na odměnu za jeden úkon právní služby – doplnění žaloby ze dne 23. 6. 2023, neboť tento úkon byl neúčelný. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I tak, že žaloba se i v tomto rozsahu zamítá.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné, napadený rozsudek má za spravedlivý a věcně správný na základě provedeného obsáhlého dokazování. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný sám uznal, že posuzované řízení vedené pod sp. zn. 12 C 779/2001 u Okresního soudu Brno - venkov bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobkyni je třeba přiznat peněžité zadostiučinění. Mezi účastníky však nepanuje shoda ohledně otázky navýšení základní částky odškodnění. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že utrpěná újma účastníka řízení za jeho nepřiměřenou délku je již zohledněna v základní částce a není možné ji z tohoto důvodu navyšovat. Odkaz žalovaného na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou již staršího data, nezohledňují např. ekonomickou situaci a inflaci posledních let vzhledem k tomu, že základní sazby odškodnění byly Nejvyšším soudem rozhodovány v roce 2011 za úplně jiné ekonomické situace, je třeba uvažovat o zvýšení odškodnění ze strany státu právě z těchto důvodů. Žalobkyně si v souvislosti se skoro dvacetiletým řízením troufá sdělit, že postup soudu byl extrémně nesprávný, neboť byl extrémně dlouhý, což je právě důvodem pro zvýšení základní sazby odškodnění. Žalobkyně souhlasí s postupem soudu prvního stupně, kdy navýšil základní odškodnění o 10 %, když primárně zohlednil význam věci pro právního předchůdce žalobkyně, ale i pro samotnou žalobkyni. Nárok právního předchůdce žalobkyně vzhledem k jeho aktivitě v řízení, věku a významu předmětu řízení (rodinného majetku) by zajisté zakládal nárok na vyšší odškodnění. Navíc posuzovaným řízením byly zatíženy širší rodinné vztahy, které se týkaly i žalobkyně, která byla již před svým vstupem do řízení na věci zainteresována. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 335 Kč s příslušenstvím, a souvisejícím výroku III o nákladech řízení mezi účastníky, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.

5. Odvolací důvody, o které žalovaný opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Odvolání žalovaného mělo suspenzivní a devolutivní účinky ve vztahu k přísudečnému výroku I rozsudku soudu prvního stupně a souvisejícímu výroku III o nákladech řízení mezi účastníky. Odvoláním žalobkyně nebyl dotčen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba ohledně částky 25 665 Kč s příslušenstvím, který nabyl samostatně právní moci a nestal se předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 12. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem Okresního soudu [adresa] – venkov v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 779/2001. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že v roce 2001 bylo u Okresního soudu [adresa] – venkov zahájeno pod sp. zn. 12 C 779/2001 řízení o určení vlastnictví a odstranění části staveb (dále jen „posuzované řízení“), v němž se otec žalobkyně [jméno FO] domáhal po žalovaných [jméno FO] a [jméno FO] vyklizení pozemku p. č. [č.pozemku] zapsaného na LV č. [číslo LV] pro obec a k. ú. [adresa], a to odstraněním stavby venkovního dvouplášťového hliníkového komína, který je na pozemku umístěn a dále určení, že stavba je umístěna na pozemku žalobce. Žalovaní manželé [jméno FO], kteří postavili štítovou zeď na domě č. p. [č.pozemku] [adresa] zasáhli nedovoleně do vlastnictví stavby – sousedního domu, jehož výlučným vlastníkem byl otec žalobkyně. Posuzované řízení trvalo 19 let a 7 měsíců a bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 13 Co 208/2016-947, které nabylo právní moci dne [datum], z důvodu marného uplynutí roční lhůty pro podání návrhu na pokračování v přerušeném řízení. Žalobkyně dne [datum] doručila žalovanému výzvu k náhradě nemajetkové újmy v souvislosti s posuzovaným řízením ve výši [částka]. Dne [datum] žalovaný doručil žalobkyni svoje stanovisko, v němž konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, délku řízení žalovaný pokládal za nepřiměřenou a žalobkyni z toho důvodu přiznal a vyplatil odškodnění ve výši 223 000 Kč. Žalobkyně se však s touto výší odškodnění nemůže ztotožnit, nepovažuje za spravedlivé snížení odškodnění o 40 % a nepřiznání zvýšení týkající se významu řízení. Částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, která byla v době vydání téměř 12 let starého Stanoviska Nejvyššího soudu pokládána za základní částku dostačující, je dnes již dávno překonána. Žalovaný dle názoru žalobkyně pominul, že původní žalobce – její otec se konce posuzovaného řízení nedožil, měl se svým rodinným domem plány, které se díky činnosti manželů [jméno FO] (vlastníků sousední nemovitosti) nemohly uskutečnit, čímž podstatným způsobem ovlivňovaly život otce žalobkyně, který byl již v pokročilém věku a zasloužil si klid na to, aby se svým majetkem naložil podle své vůle. Žalobkyně byla na posuzovaném řízení zainteresována již od počátku, neboť má právnické vzdělání a svému otci s vyřizováním věci radila, pomáhala mu sepisovat různá podání, doprovázela ho k soudním jednáním. Posuzovaným řízením se trápila celá rodina, rodinný dům v Říčanech sloužil jako chalupa a vzhledem k dlouholetému sporu a narušeným vztahům se sousedy byla jeho rekreační funkce potlačena. Zásadní význam předmětu posuzovaného řízení spočíval v tom, že právní předchůdce žalobkyně velmi špatně nesl to, že vlastníci sousední nemovitosti neoprávněně zasáhli do jeho vlastnického práva k domu, čímž mu znemožnili provést jeho plánovanou rekonstrukci.

8. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně a uznal, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, proto žalobkyni poskytl zadostiučinění ve výši 223 000 Kč na základě svého stanoviska ze dne [datum], na němž setrval a je přesvědčen, že poskytnuté zadostiučinění odpovídá všem okolnostem případu. Žalovaný shledal důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 40 % z důvodu složitosti řízení, kdy posuzované řízení se vyznačovalo vysokým stupněm skutkové a procesní složitosti, pro rozhodnutí ve věci bylo třeba opakovaného znaleckého zkoumání, na délce posuzovaného řízení mělo vliv i úmrtí původního žalobce i původního žalovaného, opakované žádosti o odročení jednání ze strany zástupkyně původního žalobce, nedůvodné vznesení námitky podjatosti jednoho ze znalců, opakované neposkytnutí součinnosti znalci ze strany žalovaných a opakované návrhy původního žalobce na změnu žaloby. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni žalovaný shledal jako běžný.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojeným spisem Okresního soudu [adresa] – venkov sp. zn. 12 C 779/2001, z něhož podrobně zjistil průběh posuzovaného řízení, jakož i listinnými důkazy ve spise založenými (podáním žalobkyně ze dne 17. 8. 2021, kterým uplatnila u žalovaného svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v posuzovaném řízení ve výši [částka] a stanoviskem žalovaného ze dne [datum], na základě něhož žalovaný konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobkyni přiznal nárok na zadostiučinění ve výši 223 000 Kč), jakož i výslechem žalobkyně a svědkyně [jméno FO] – dcery žalobkyně, skutkově uzavřel, že posuzované řízení vedené u Okresního soudu [adresa] – venkov pod sp. zn. 12 C 779/2001 bylo zahájeno žalobou doručenou dne 25. 9. 2001, v níž se žalobce [jméno FO] otec žalobkyně domáhal proti žalovaným [jméno FO] a [jméno FO] vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že stavba žalovaných (venkovní hliníkový dvouplášťový komín) je umístěna na pozemku žalobce p. č. [číslo popisné] v obci a k. ú. [adresa] a kterým by současně uložil žalovaným povinnost odstraněním této stavby nemovitosti žalobce vyklidit. Žalovaní uplatnili vzájemný návrh na určení, že předmětná stavba je umístěna na jejich pozemku p. č. [číslo parcely] obci a k. ú. [adresa]. Posuzované řízení skončilo před Okresním soudem [adresa] – venkov dne [datum] vyhlášením rozsudku č. j. 12 C 779/2001-829, proti němuž žalovaná podala odvolání a věc byla dne [datum] předložena k rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Brně, který usnesením ze dne [datum] odvolací řízení přerušil a poté byl usnesením ze dne [datum], č. j. 13 Co 208/2016-947, meritorní rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, VI, VII, VIII, IX, X a XI zrušen a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi a státem. Toto usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne [datum], čímž bylo posuzované řízení pravomocně skončeno. Posuzované řízení bylo zahájeno doručením žaloby Okresnímu soudu [adresa] – venkov dne [datum] a skončilo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 13 Co 208/2016-947, které nabylo právní moci dne [datum], a trvalo tak 19 let a 7 měsíců. Žalobkyně se účastnila posuzovaného řízení od [datum], tj. od právní moci usnesení, které bylo vydáno dle § 107 odst. 2 o. s. ř. po smrti jejího otce – původního žalobce.

10. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle ustanovení § 13 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti za škodu, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle ustanovení § 31a odst. 1, 2, 3 zákona o odpovědnosti za škodu, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující.

13. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k majetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánu veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Po podřazení skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za správný a úplný, pod citovaná zákonná ustanovení a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se danou problematikou se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda byly zaznamenány v daném případě průtahy ze strany příslušného orgánu (viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

15. Posuzované řízení před Okresním soudem Brno – vemkov trvalo 19 let a 7 měsíců, delší období naprosté nečinnosti bylo správně shledáno soudem prvního stupně v období od 4. 8. 2002 do 24. 9. 2003, v období od konce lhůty pro vypracování znaleckého posudku prvního ve věci ustanoveného znalce [tituly před jménem] do realizace první výzvy soudu vůči tomuto znalci, tento znalec svou nečinností hrubě ztěžoval postup řízení, kdy znalecký posudek podal až v dubnu 2005, proti tomuto znalci nebylo soudem postupováno dostatečně důrazně. Vyjma tohoto období v posuzovaném řízení postupoval Okresní soud Brno – venkov ve věci plynule a v přiměřených lhůtách, délka posuzovaného řízení byla také ovlivněna odvolacím řízením, kdy první jednání u odvolacího soudu bylo nařízeno po 17 měsících od převzetí věci a odvolací řízení bylo na rok přerušeno ke shodnému návrhu účastnic, které 15 měsíců mimosoudně jednaly, tudíž odvolací řízení trvalo od 2. 8. 2016 do 4. 5. 2021.

16. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí celkovou dobu trvání posuzovaného řízení jako nepřiměřenou, kdy nepřiměřená délka posuzovaného řízení sama o sobě zakládá domněnku vzniku nemajetkové újmy žalobkyně, za kterou jí náleží dle § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu přiměřené zadostiučinění v penězích, kdy pouhé konstatování porušení práva v daném případě není dostatečné.

17. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud prvního stupně správně vycházel ze Stanoviska Nejvyššího soudu upravujícího výši přiměřeného zadostiučinění pro poměry v České republice v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, kdy výše těchto částek byla již předmětem přezkumu Evropského soudu pro lidská práva, který jejich nepřiměřenost nedovodil.

18. Posuzované řízení trvalo 19 let a 7 měsíců, jde o extrémně dlouhé řízení, kdy adekvátní částkou je 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, při zohlednění poloviční částky za první dva roky vedení řízení soud prvního stupně správně dospěl k základní částce zadostiučinění ve výši 371 669 Kč. Tuto základní částku zadostiučinění ve výši 371 669 Kč soud prvního stupně s ohledem na kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu modifikoval tak, že tuto částku správně snížil o 40 % z důvodu složitosti řízení. Odvolací soud rovněž považuje posuzované řízení za procesně složité, zejména vzhledem k procesní aktivitě původního žalobce i původních žalovaných, čtyřikrát bylo rozhodováno soudem o připuštění změny žaloby, o dalších procesních návrzích a námitkách učiněných účastníky v průběhu posuzovaného řízení, v posuzovaném řízení se konalo celkem 17 jednání, dvakrát byly prováděny důkazy mimo jednání včetně ohledání předmětných nemovitostí, byla zadávána zpracování znaleckých posudků, jakož i revizních znaleckých posudků, byly prováděny výslechy zpracovatelů posudků. Posuzované řízení bylo nejen skutkově složité rozsahem tvrzení jak původního žalobce, tak původních žalovaných, ale i prováděným obsáhlým dokazováním, bylo také právně složité ohledně právní kvalifikace žalobou uplatněných nároků původního žalobce a uplatněným protinávrhům žalovaných, nároky účastníků byly značně kumulovány.

19. Dalším kritériem je jednání poškozeného, kdy odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že je namístě snížit základní částku zadostiučinění o 5 %, neboť právní předchůdce žalobkyně i žalobkyně sama na celkovou délku řízení působily na jedné straně pozitivně, když poskytovali součinnost soudem ustanoveným znalcům, podávali opakovaně žádosti o sdělení stavu posuzovaného řízení, opakovaně si na průtahy řízení stěžovali, ale ovlivnili posuzované řízení i negativně, poněvadž došlo k jeho přerušení na základě shodného návrhu žalobkyně a žalované po dobu jednoho roku od 22. 4. 2020 do 4. 5. 2021, kdy více než 15 měsíců účastnice bez výsledku mimosoudně jednaly, což jsou skutečnosti, které ovlivnily délku posuzovaného řízení a které jdou k tíži žalobkyně.

20. V rámci kritéria postupu soudu v řízení se odvolací soud shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že je namístě zvýšit základní částku přiměřeného zadostiučinění o 15 %, kdy vyjma naprosté nečinnosti soudu v období od 4. 8. 2002 do 24. 9. 2003 a nedostatečně důrazném postupu vůči prvnímu ustanovenému znalci [tituly před jménem] [jméno FO], který podal znalecký posudek až po více než dvou letech po uplynutí lhůty stanovené pro zpracování znaleckého posudku, což posuzované řízení velmi významně prodloužilo, činil soud v posuzovaném řízení velké množství procesních úkonů plynule a v přiměřených lhůtách, jednání byla nařizována v blízké časové návaznosti. V posuzovaném řízení také nemohlo být z objektivních důvodů pokračování po úmrtí prvního žalovaného a po úmrtí právního předchůdce žalobkyně, což však nelze klást k tíži soudu. Dále je také třeba zohlednit, že posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, kdy odvolací řízení trvalo od 2. 8. 2016 do 14. 5. 2021 a k nařízení odvolacího jednání došlo až po 17 měsících od předložení věci odvolacímu soudu.

21. Pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného (pro žalobkyni), zde na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud přisvědčil žalovanému a neshledává důvod pro zvýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 10 %, poněvadž v posuzovaném řízení nejde o řízení trestní, kde by docházelo k omezení osobní svobody, nejde o opatrovnické řízení, rodinné ani statusové věci. Předmětem posuzovaného řízení byla ochrana vlastnického práva k rodinnému domu právního předchůdce žalobkyně, jednalo se o standardní typ občansko právního řízení, které nemá typicky zvýšený význam pro poškozeného. Soud prvního stupně nicméně přihlédl k věku otce žalobkyně, kterému v době zahájení řízení bylo 67 let. Otec žalobkyně však zemřel v průběhu posuzovaného řízení, jako jeho právní nástupkyně do řízení vstoupila dnem 3. 6. 2015 žalobkyně, která posuzované řízení dokončila a která u žalovaného uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy jako právní nástupkyně (dědička) původního poškozeného.

22. V daném případě se tedy nejednalo o původní nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy, míru odškodnění této újmy je nutno posuzovat individuálně s tím, že nemusí dosahovat stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka posuzovaného řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009). Odvolací soud proto dospívá k závěru, že pro žalobkyni mělo posuzované řízení význam standardní (běžný, kdy nepřiměřená délka trvání posuzovaného řízení byla zohledněna soudem prvního stupně v přiznání maximální výše odškodnění za jeden rok trvání posuzovaného řízení ve výši 20 000 Kč a není tedy již důvod pro navýšení základního přiměřeného zadostiučinění o dalších 10 %.

23. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 371 669 Kč snížil shodně se soudem prvního stupně o 45 % a naopak zvýšil pouze o 15 %, tedy celkově snížil o 30 %, částka přiměřeného zadostiučinění ve výsledku činí 260 168 Kč. Pokud bylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni v souvislosti s uplatněním jejího nároku částku 223 000 Kč, je žaloba důvodná toliko do zaplacení částky 37 168 Kč.

24. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném přísudečném výroku I tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývající částce 37 167 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení žalobu zamítl.

25. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněné právní normy pro rozhodnutí ve věci významné, kdy odvolací soud pro stručnost odkazuje na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž nemá nic zásadního na doplnění.

26. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně přistoupil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud ve výroku III o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, podle nichž byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady prvoinstančního řízení v plné výši, přestože žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, v daném případě byl nárok shledán důvodným a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady řízení účelně vynaložené žalobkyní v řízení před soudem prvního stupně představují odměnu advokátky za sedm úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, které jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), k sedmi úkonům právní služby přísluší sedm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši 2 000 Kč. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), kdy právní zástupkyně žalobkyně doložila osvědčení o registraci plátce DPH v odvolacím řízení, čímž je tato její povinnost je zhojena i pro prvostupňové řízení, činí náklady úspěšné žalobkyně vynaložené v řízení před soudem prvního stupně částku 30 798 Kč, která byla uložena zaplatit žalovanému tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

27. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle nichž žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, které jsou tvořeny odměnou advokátky za dva úkony právní služby po 3 100 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 advokátního tarifu, ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného a účast na jednání před odvolacím soudem dne 25. 2. 2025) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení žalobkyně částku 8 591 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

Poučení