17 Co 276/2024 - 101

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] jednající [název], [IČO] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. června 2024, č. j. 22 C 257/2023-83, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a ve výroku II. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení finančního zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení o zaplacení [částka] s příslušenstvím a řízení o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, obojí z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání spoluvlastnického podílu k nemovitosti, které byly vedeny u Obvodního soudu pro [adresa] na podkladě žaloby matky žalobkyně (její právní předchůdkyně) a spojeny ke společnému projednání pod sp. zn. [spisová značka], s tím, že řízení vůči jednomu ze žalovaných bylo posléze vyloučeno k samostatnému projednání pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení trvalo minimálně od [datum], resp. od [datum] do [datum], tj. 14 let, 4 měsíce a 28 dnů, resp. 13 let, 9 měsíců a 5 dnů. Žalobkyně uvedla, že taková délka řízení je zásadním způsobem nepřiměřená a docházelo k průtahům. Řízení bylo průměrně složité, složitost věci byla průměrná, žalobkyně neměla na délku řízení vliv a význam předmětu řízení pro žalobkyni byl mírně zvýšený s ohledem na výši žalobního žádání. Svůj nárok u žalované uplatnila dne [datum] (správně dne [datum], pozn. odvolacího soudu) a opakovanou žádostí dne [datum]. Žalovaná jí přiznala částku [částka], k druhému uplatnění vyhověla žalobkyni ještě co do částky [částka]. Zbylý nárok ([částka]) žalovaná žalobkyni nepřiznala. Snížení základní částky o 60 % žalovanou pokládala za nepřiměřené, stejně tak zvýšení o pouhých 5 % z důvodu jednotlivých průtahů. Základní částku požadovala navýšit s ohledem na inflaci a ekonomickou situaci na částku [částka] za rok řízení.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Předběžné uplatnění nároku žalobkyní dne [datum] a poskytnutí jí zadostiučinění ve výši [částka] nesporovala. Zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení se závěrem, že v něm došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), délku řízení je nutno hodnotit jako nepřiměřenou již jako celek, prodlevy však lze spatřovat při vypracování znaleckého posudku a při rozhodnutí o dovolání. Žalobkyni proto poskytla odškodnění za vzniklou újmu ve výši [částka] a na svém stanovisku, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu, setrvává. Při stanovení výše odměny vycházela z částky [částka] za rok řízení, přičemž za první dva roky v částce poloviční, základní částku snížila o 30 % z důvodu složitosti řízení, o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudu a o 15 % z důvodu sdílené újmy. Základní částku poté navýšila o 5 % z důvodu postupu soudu, resp. průtahů v řízení. Význam řízení byl shledán jako standartní. Současně přihlédla k částečnému odškodnění ze dne [datum] ve výši [částka]. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu uvedla, že nelze přihlížet k inflaci při stanovení výše nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Dále uvedla, že základní částku, která byla stanovena v horní hranici uvedeného rozmezí, snížila o 55 %, nikoliv o 60 %; z judikatury vyplývá, že snížení o více jak 50 % je jakýsi strop, nicméně ne nezbytný.

4. Soud I. stupně konstatoval, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně předběžně uplatnila nárok na zadostiučinění u žalované dne [datum] a dne [datum]. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, a žalobkyni poskytla zadostiučinění v částce [částka] stanoviskem ze dne [datum] a v částce [částka] stanoviskem ze dne [datum]. Dále soud I. stupně učinil po provedeném dokazování podrobná skutková zjištění o průběhu posuzovaného řízení (bod 6. a 7. odůvodnění rozsudku).

5. Po právní stránce věc posoudil podle § [právnická osoba], § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk a dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, neboť byť v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 13 OdpŠk, poskytnuté zadostiučinění žalovanou je dostačující. Konstatoval, že posuzované řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. 15 let a 3 měsíce, a jeho délku je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou. Pokládal za správný přístup žalované, která vycházela z názoru, že žalobkyně je právní nástupkyní procesní žalobkyně v posuzovaném řízení, přestože k jejímu vstupu v daném řízení došlo dle § 107a o.s.ř. a nikoliv podle § 107 o.s.ř. Ztotožnil se se závěrem žalované v jejím stanovisku, že nemajetková újma žalobkyně je odškodnitelná pouze poskytnutím tzv. relutární satisfakce. Při určování základní částky zohlednil, že řízení trvalo extrémně dlouhou dobu, vycházel proto ze základní částky [částka] za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při 15 letech a 3 měsících trvání řízení celková základní částka dosahuje [částka] (14 x [částka] + 3 x [částka]). Nepřisvědčil názoru žalobkyně o nutnosti zvýšit rozpětí základní částky s ohledem na ekonomický růst. S odkazem na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. z poslední doby usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurzu. Při vydání stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn. Zvýšení průměrné hrubé mzdy proto neodůvodňuje navýšení základní částky, která je pouze orientačním vodítkem pro úvahy soudu o adekvátním zadostiučinění. Soud I. stupně neshledal důvodným se od závěrů Nejvyššího soudu odchylovat. Poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka] (odvolací řízení ve věci zadostiučinění druhého z žalobců v posuzovaném řízení), který se podrobně k těmto námitkám vyjádřil. Pokud jde o jednotlivá kritéria ve smyslu § 31a OdpŠk, k postupu soudu uvedl, že se na délce řízení podílely soudy, v řízení shledal období zásadní nečinnosti soudu, a to od [datum] do [datum] a následně do [datum] (kdy řízení bylo přerušeno nedůvodně) a od [datum] do [datum]. S ohledem na toto kritérium navýšil základní částku o 10 %, neboť tyto průtahy byly zásadní pro délku řízení. Pro složitost řízení základní částku snížil o 25 %, kdy posuzované řízení probíhalo na čtyřech stupních soudní soustavy. Dále vycházel z toho, že význam řízení je pro žalobkyni standardní, a proto z pohledu tohoto kritéria základní částku nemodifikoval. Snížil ji však o 15 % z důvodu sdílené újmy s jejím bratrem – dalším žalobcem v posuzovaném řízení. Pro procesní složitost věci snížil základní částku o dalších 25 %. Účastníci řízení se na délce řízení nepodíleli. Uvedl, že dle názoru Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) by mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, nicméně s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci lze uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu. Shrnul, že žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši [částka], vycházeje ze základní částky [částka] ([částka] za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), sníženou o 55 % (- 25 % složitost řízení, + 10 % postup soudů, - 25 % více soustav, - 15 % sdílená újma). Žalovaná jí v zákonné šestiměsíční lhůtě přiznala částku [částka] a [částka], tj. [částka]. Uzavřel, že žalobkyně neměla nárok ani na úroky z prodlení, žalovaná jí poskytla finanční odškodnění ve výši, kterou by jí poskytl i soud I. stupně, a to v zákonné lhůtě 6 měsíců. Další odškodnění nad rámec již poskytnutého proto žalobkyni nepřiznal a žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. Vyložil, že jelikož žalovaná byla ve věci úspěšná, náleží ji náhrada nákladů řízení, a to v rozsahu 3 úkonů (písemné vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání) po [částka] podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.

7. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním, a to v rozsahu [částka]. Nesouhlasila s ponížením základní částky v souhrnu o 55 %, měla za to, že tím došlo k vyprázdnění podstaty náhrady. Ke snížení o více než 50 % by mělo být přistoupeno pouze výjimečně (bod VI. Stanoviska). Odkaz soudu I. stupně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] je formalistický, v odkazované věci byla předmětem sporu částka [částka] pocházející z obchodně závazkového vztahu. Opětovně se vyjadřovala k nutnosti zvýšit základní částku, která se nyní pohybuje v rozmezí [částka] až [částka]. Poukazovala na to, že od vydání Stanoviska uplynulo více než dvanáct let a hospodářská situace v České republice se změnila – valorizace u náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrad nákladů na výživu pozůstalým podle pracovněprávních předpisů činí mezi lety 2012 a 2023 59 %, starobní důchody byly mezi lety 2011 a 2023 valorizovány o 78 %, průměrné mzdy vzrostly o 65 %, minimální mzda vzrostla o 116 %, cena 1 kg konzumního kmínového chleba vzrostla o 98 %. Tuto nerovnost žalobkyně pokládá za ústavně nekonformní a cítí se jí poškozena. Pokud se v otázce přiměřenosti odkazuje na rozhodnutí ESLP ve věci Apicella proti Itálii, vnitrostátní náhrada nedosahuje ani cca [částka] za rok průtažného řízení, v případě žalobkyně činí pouze [částka]. Zdůraznila, že finanční částky byly ESLP judikovány před 18 lety. Vyjadřovala svoji značnou nespokojenost se setrváváním žalované a soudů na poskytování náhrad za nemajetkovou újmu v původních částkách nereflektujících vývoj ekonomické situace, když i např. nárok na náhradu podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) je nemajetkovou újmou, která je navázána na v čase se měnící veličinu. Ve věcech náhrad nemajetkových újem by mělo být postupováno shodně. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že se žalobkyni přiznává částka [částka] s příslušenstvím, a přiznal jí náhradu nákladů nalézacího i odvolacího řízení.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že se s rozhodnutím soudu I. stupně ztotožňuje. K argumentaci žalobkyně o změně životní úrovně společnosti a inflaci odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který setrvává na svém stanovisku, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny; obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil i k otázce vlivu změny životní úrovně v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Nejvyšší soud ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat jinak (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], aktuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tento postoj dovolacího soudu je současně i ve shodě s aktuální judikaturou Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS nebo usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2459/23). Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně, v mezích odvoláním dotčených, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), za tímto účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Dle Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 je při posuzování přiměřenosti délky řízení třeba vždy přihlédnout ke složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu řízení pro poškozeného.

12. Při odvolacím jednání odvolací soud seznámil účastníky s průběhem a výsledkem řízení vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobce Michaela Rabinovitze, bratra žalobkyně, který spolu se žalobkyní vystupoval na straně žalující v předmětném posuzovaném řízení. V tamním řízení bylo shledáno za odpovídající zadostiučinění pro žalobce [jméno] v částce [částka], kterou žalovaná [název] žalobci poskytla před zahájením řízení, plus v částce [částka] s příslušenstvím, k jejímuž zaplacení byla žalovaná rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] zavázána. Odvolání žalobce, a to pouze do částky [částka] s příslušenstvím, odvolací soud shledal nedůvodným a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu [částka] s příslušenstvím potvrzen. Ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1761/24. Argumentace tamního žalobce se neodchyluje od námitek zdejší žalobkyně prolínajícími se celým řízením, zjm. že od vydání Stanoviska uplynula již dlouhá doba a tam uvedené částky jsou proto již dávno překonané, přinejmenším pro razantní inflaci posledních několika let, a že naopak u nároků podle § 2959 o.z. se bere v potaz proměňující se výše mzdy v ekonomice. Ústavní soud tyto námitky shledal neopodstatněnými, vyložil, že závěry soudu I. stupně a odvolacího soudu nejsou extrémní a nevymykají se zcela smyslu a účelu právní úpravy zadostiučinění za vzniklou újmu, obecné soudy mají možnost individuálně posoudit výši spravedlivého odškodnění v jednotlivých případech, a opakovaně v řadě svých rozhodnutí v posledním roce konstatoval, že byť základní částka odškodnění nezohledňuje změny některých ekonomických faktorů určujících životní úroveň obyvatel, není to samo o sobě neústavní. Srovnává-li stěžovatel (žalobce) svůj nárok s § 2959 o.z., srovnává nesrovnatelné. Pozastavil se také nad tím, že stěžovatel (žalobce) činí spornou jen relativně malou částku ([částka]), pro níž není přípustné dovolání, a nedává tak rozumný smysl, aby roli Nejvyššího soudu ve věcech, v nichž zákonodárce nepřipustil dovolání, fakticky suploval Ústavní soud.

13. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu, který se stal podkladem i pro rozhodnutí soudu odvolacího, řádně se vypořádal se všemi spornými otázkami a věc správně posoudil i po právní stránce s odkazem na přiléhavá zákonná ustanovení, zjm. § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, a četnou a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu.

14. Soud I. stupně učinil správný skutkový závěr ohledně délky a průběhu posuzovaného řízení, že řízení trvalo od [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, a v němž došlo k jistým prodlevám. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že posuzované řízení v délce 15 let a 3 měsíce je se zřetelem ke všem výše citovaným rozhodným okolnostem nepřiměřeně dlouhé, došlo tedy k naplnění podstaty nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a žalobkyni je při presumpci vzniku újmy namístě poskytnout zadostiučinění v penězích. Soud I. stupně taktéž správně nastavil základní částku a správně ji modifikoval ve smyslu a § 31a OdpŠk.

15. Zásadní odvolací argumentace směřuje k nesprávnému stanovení základní částky za rok trvání řízení soudem I. stupně. K tomu je třeba uvést, že konstantní judikatura, jež odkazuje i na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. V poměrech dané věci lze posuzované řízení hodnotit jako mimořádně dlouhé, a proto odvolací soud, shodně se soudem I. stupně, pokládá za odpovídající částku [částka] za rok trvání řízení, tedy při horní hranici rozmezí základní částky.

16. Námitky žalobkyně v otázce valorizace částek, které plynou ze Stanoviska, a to pro podstatnou změnu životní úrovně společnosti, inflaci a požadavek přiměřenosti zadostiučinění, nejsou důvodné. Závěry soudu I. stupně jsou správné a odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu jsou přiléhavé.

17. K možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomický růst, se Nejvyšší soud jasně vyjádřil v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 903/13), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 4059/19).

18. Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka [částka] až [částka] za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží i Ústavní soud, jak patrno například z bodů 43 až 45 odůvodnění jeho nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21. Ani Nejvyšší soud doposud nenalezl důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak (viz i rozsudek Nejvyššího soudu [datum], sp. zn. [spisová značka]).

19. Ani odvolací soud tak neshledává důvod se od ustálených judikaturních závěrů v tomto konkrétním řízení odchylovat. Nadto je na soudech, aby svojí rozhodovací činností směřovaly k naplnění principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků, tedy aby ve skutkově obdobných věcech rozhodovaly obdobně. Pakliže se bratru žalobkyně v obdobné věci, odlišné jen v účastnících řízení, dostalo toho samého finančního odškodnění, jež při stejných žalobních námitkách obstálo i před Ústavním soudem, soud by vybočil z nastavených mezí a v kontextu ústavněprávního by porušil právo na spravedlivý proces, postupoval-li by v této předložené věci jinak. V řízení nevyplynuly žádné skutečnosti, které by byly způsobilé řádně a přesvědčivě vysvětlil odlišné právní posouzení věci a rozhodnutí.

20. Žalobkyně ohledně navyšování základní částky prostřednictvím valorizace z důvodu ekonomického růstu v České republice od roku 2011 argumentuje valorizací náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů nebo náhrady osobám blízkým při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví podle občanského zákoníku. Do řízení vnáší také data o růstu hrubé měsíční nominální mzdy nebo růstu výše průměrného starobního důchodu. Odvolací soud, ve shodném složení senátu, se k totožným námitkám již vyslovil v rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka] v předcházející věci žalobkyně, a nadále zastává názor, že srovnávání různých náhrad nemajetkové újmy není patřičné. Obdobně se vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1761/24, vyřkl-li, že srovnává-li stěžovatel svůj nárok s § 2959 o.z., srovnává nesrovnatelné. Nelze dobře srovnávat nemajetkovou újmu žalobkyně, která sama dobrovolně pokračuje ve vyvolaném sporu o vydání bezdůvodného obohacení a „pouze“ čeká na jeho výsledek, s duševními útrapami a jinými nemajetkovými újmami osoby, která svou osobu blízkou ztratila, případně tato utrpěla zvlášť závažné ublížení na zdraví. Vhodně zvolená není ani komparace s valorizacemi starobního důchodu, který je mnohdy jediným příjmem starobních důchodců na jejich živobytí a činí je tak závislými (často výlučně) na státem poskytovaných peněžních prostředcích. V předmětné věci však finanční kompenzace pro žalobkyni znamená jakýsi bonus nad rámec jejích běžných příjmů, i příjmů plynoucích ze spoluvlastnictví nemovitosti.

21. Vytýká-li žalobkyně neaktuálnost odškodnění a nezohlednění ekonomického vývoje a inflace ke konci roku 2024, je třeba žalobkyni připomenout, že se jí dostalo odškodnění v převážné části již v roce 2022. Od této doby s ním mohla volně disponovat a bylo na ní, jak s ním naloží. Není proto namístě upínat žalobní argumentaci k dnešnímu dni a současnému růstu cen.

22. Lze shrnout, že soud I. stupně správně vycházel ze základní částky [částka] za rok trvání řízení (při modifikaci částky v prvních dvou letech řízení) a též správně dospěl k základní částce [částka] za 15 let a 3 měsíce trvání řízení. Pokud jde o jednotlivá kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, tyto soud I. stupně hodnotil v souladu s daným ustanovením i právní praxí, pokud od základní částky odečetl 25 % z důvodu skutkové a právní složitosti, 25 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy a 15 % z důvodu sdílené újmy, naopak připočetl 10 % za postup soudu. Základní částku z pohledu chování účastníků a významu předmětu řízení nemodifikoval. Soud I. stupně taktéž řádně vyložil, na základě jakých konkrétních okolností věci měl za případné snížení základní částky o více než 50 %, čímž respektoval závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a zopakované ve Stanovisku, bod VI., o výjimce ze zásady, podle níž by snížení základní částky v zásadě nemělo přesáhnout 50 % při zachování zásady přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. V souzené věci je to odůvodněno zejména množstvím rozhodnutí - soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, odvolací soud rovněž třikrát, Nejvyšší soud jednou a Ústavní soud dvakrát, dále neobvykle často byla vydávána celá řada procesních rozhodnutí (např. o opakovaném ustanovení znalce, o znalečném, opakované odročení jednání k žádosti stran, rovněž se konalo několik ústních jednání, opakovaně došlo ke změně zákonného soudce, dále došlo ke zpětvzetí žaloby apod.) a činěna byla řada jiných úkonů (např. opakované žádosti o zaslání spisu) a též mnohokrát rozhodoval odvolací soud o odvolání do procesních usnesení soudu I. stupně, jakož i dvakrát byla podána nedůvodná námitka podjatosti. Nelze odhlédnout ani od dědického řízení v [stát].

23. Vzhledem k tomu, že konečná částka finanční kompenzace za nepřiměřeně dlouho trvající řízení po zhodnocení výše uvedených kritérií a ponížení základní částky činí [částka] a žalobkyni již před zahájením řízení byla ze strany žalované tato částka poskytnuta (přesněji [částka]), je rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu o zamítnutí žaloby v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím věcně správný.

24. Odvolací soud závěrem podotýká, že pokud se žalobkyně odvolává pouze do částky [částka], vyjadřuje tím, že za přiměřené odškodnění za utrpěnou újmu ona sama považuje částku [částka] ([částka] + [částka]). To znamená, že základní částka za rok řízení, za kterou urputně bojuje, nedosahuje ani té výchozí částky [částka] za rok řízení. Potom ovšem její zásadní odvolací argumentace ztrácí na významu a předkládané úvahy pozbývají jakéhokoliv opodstatnění.

25. Z výše vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I., a to v rozsahu odvoláním dotčeném, tj. v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím, jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř. Podle téhož ustanovení jako věcně správný potvrdil i výrok II. o nákladech řízení, vyčíslených podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., v němž žádnou nesprávnost neshledal a ostatně ani odvolací argumentace do této části rozhodnutí nesměřovala. Odvolací námitky žalobkyně nebyly s to založit jakoukoliv pochybnost o správnosti a úplnosti závěrů soudu I. stupně vyslovených v napadeném rozsudku.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, náleží jí proto náhrada za vynaložené náklady vůči žalobkyni. Náklady odvolacího řízení sestávají z nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. za vyjádření k odvolání, přípravu na odvolací jednání a účast u odvolacího jednání ve výši 3 x [částka], tj. [částka], dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení