17 Co 277/2025 - 224

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] jednající [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení 4 695 236,90 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. května 2025, č.j. 43 C 113/2024-201, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 8. 8. 2024 domáhala na žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízení vedeném Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Tvrdila, že její právní předchůdce (zemřelý manžel) [jméno FO], byl jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba]., v likvidaci (dále také jen Společnost), Společnost byla zrušena usnesením Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 30. 1. 2004 s účinky zrušení ke dni 10. 3. 2004 a vstoupila do nedobrovolné likvidace, téměř jediným majetkem Společnosti byly nemovitosti v [adresa], které byly likvidátorem zpeněženy již v roce 2004 za částku 14 900 260 Kč. Likvidátor po více než 17 letech od zahájení likvidace dne 15. 3. 2021 vyplatil na účty [jméno FO] a účet soudního exekutora částku v celkové výši 7 045 598 Kč, další část likvidačního zůstatku ve výši 1 234 517 Kč zaslal [jméno FO] dne 11. 2. 2022. Společnost byla vymazána z obchodního rejstříku až 16. 1. 2023 a likvidace tak fakticky skončila po téměř 19 letech. Soudy obou stupňů shodně shledaly existenci průtahů v řízení, které byly primárně způsobeny hrubým porušením povinností soudem jmenovaného likvidátora. [jméno FO] dne [datum] zemřel, jeho právním nástupcem v této záležitosti je žalobkyně. Žalobkyně je přesvědčena, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, likvidace Společnosti měla být při běžném chodu věcí ukončena nejpozději k 31. 12. 2007. [jméno FO] nabyl zadluženou Společnost v roce 1995, její chod financoval z vlastních či cizích prostředků. Od dcer žalobkyně si vypůjčil celkem 1 120 000 Kč, částku 560 000 Kč od [jméno FO] a částku 560 000 Kč od [jméno FO], [jméno FO] se zavázal zaplatit každé z věřitelek úrok 9% p.a., který naroste jako příslušenství k okamžiku vrácení vypůjčené jistiny, s věřitelkami se dohodl, že půjčku vrátí poté, co dojde k prodeji firmy, resp. prodeji nemovitostí ve vlastnictví Společnosti. [jméno FO] zamýšlel podnikání ukončit a prodat nemovitosti České republice, za kterou v této věci vystupovalo [orgán], realizace tohoto obchodu se jevila jako velmi pravděpodobná, avšak nedošlo k ní z důvodu zrušení Společnosti. Nemovité věci byly likvidátorem prodány v roce 2004 za částku 14 900 260 Kč. Pokud by [jméno FO] obdržel čistý likvidační zůstatek koncem roku 2007, byl by z těchto prostředků schopen obratem uhradit své dluhy včetně do té doby přirostlých smluvních úroků. K výplatě majoritní části likvidačního zůstatku došlo až 15. 3. 2021, v tento okamžik měl [jméno FO] možnost vzniklý dluh uhradit, avšak v období od 1. 1. 2008 do 15. 3. 2021 došlo ke zvětšení dluhu o smluvní úroky ve výši 9% p.a. z dlužné částky 1 120 000 Kč, tedy o částku 1 331 941 Kč. [jméno FO] měl v případě řádného průběhu likvidace obdržet částku 8 310 115 Kč. Získané peněžní prostředky hodlal uložit na termínovaný účet u banky. K uložení prostředků na termínovaný vklad by došlo nejpozději k 1. 1. 2009. Pokud by prostředky uložil k 1. 1. 2009 na pětiletý termínovaný vklad při úrokové sazbě 3,8%, po pěti letech by obdržel částku 9 741 743 Kč. Následně by uložil částku 9 741 743 Kč na pětiletý termínovaný vklad při úrokové sazbě 2,8%. [jméno FO] by po pěti letech obdržel částku 10 957 520,56 Kč. Následně by uložil částku 10 957 520,56 Kč na pětiletý termínovaný vklad při úrokové sazbě 2,6%, přičemž celková částka by ke konci roku 2020 činila 11 447 195 Kč. Z uložených 8 310 115 Kč by tak na konci roku 2020 disponoval částkou 11 447 195 Kč. Rozdíl, částka 3 137 080 Kč, představuje škodu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu. Na základě usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 21. 7. 2009, č. j. [spisová značka] byla proti [jméno FO] vedena exekuce, vymáhaná pohledávka představovala náklady soudního řízení, ve kterém se [jméno FO] neúspěšně snažil zpochybnit úkony likvidátora. Celková výše vymáhané pohledávky 388 598 Kč, kterou byl [jméno FO] povinen uhradit, v sobě zahrnuje kromě jistiny i náklady exekuce oprávněného ve výši 26 429,90 Kč a náklady exekuce exekutora ve výši 66 453 Kč. V případě řádného průběhu likvidace by [jméno FO] obdržel částku odpovídající likvidačnímu zůstatku nejpozději koncem roku 2007, byl by schopen uhradit všechny své dluhy, aniž by došlo k nařízení exekuce, v jejímž důsledku vznikly náklady exekuce v celkové výši 92 882,90 Kč. V důsledku nesprávného úředního postupu byla manželům [jméno FO] odňata možnost prožít důstojné stáří a aktivní roky svého života, jelikož byli po dobu probíhající likvidace nuceni žít v materiální bídě a nouzi na sociálních dávkách. Žalobkyně požaduje za nemajetkovou újmu doplatek ve výši 133 333 Kč, který představuje rozdíl mezi uplatněnou a žalovanou již uhrazenou částkou. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu majetkové škody v celkové výši 4 561 904 Kč a nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 490 000 Kč u žalované podáním ze dne 26. 10. 2022. Žalovaná odmítla nárok na náhradu majetkové škody, na nárok na náhradu nemajetkové újmy vyplatila 356 667 Kč.

2. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 1 331 941 Kč jako náhradu za narostlé úroky z půjčky [jméno FO] od dcer žalobkyně za dobu od 1. 1. 2008 do 15. 3. 2021, zaplacení částky 3 137 080 Kč jako náhradu ušlého zisku (z uložení finančních prostředků na termínované vklady) příp. časové hodnoty peněz za dobu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2020, zaplacení částky 92 882,90 Kč jako náhrady za náklady exekuce a zaplacení částky 133 333 Kč jako nemajetkové újmy za dlouhotrvající řízení, po odečtení částky, které se jí od žalované dostalo.

3. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 26. 10. 2022 uplatnila nárok na náhradu majetkové škody ve výši 4 561 904 Kč a na náhradu nemajetkové újmy ve výši 490 000 Kč, za nesprávný úřední postup v uvedeném likvidačním řízení. Její žádost projednala 6. 2. 2024. Konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 356 667 Kč, nárok na náhradu majetkové škody neshledala důvodným. Při posuzování nároku na náhradu tvrzené majetkové škody v podobě vzniklého dluhu ve výši 1 331 941 Kč a škody v podobě nákladů exekuce ve výši 90 882,90 Kč měla za zásadní otázku neexistence příčinné souvislosti. Nárok žalobkyně na náhradu tvrzené majetkové škody v podobě ušlého zisku a časové hodnoty peněz ve výši 3 137 080 Kč měla rovněž za nedůvodný, neboť neodpovídá pojetí skutečné škody. Při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu vycházela ze základní částky 20 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky v poloviční výši, vzhledem k délce řízení, 18 let a 10 měsíců, shledala důvody pro snížení základní částky odškodnění o 15% z důvodu složitosti řízení, zadostiučinění zvýšila o 15% z důvodu postupu soudu. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení v souvislosti se žalobním nárokem na náhradu nemajetkové újmy, když posuzované řízení bylo skončeno ke dni 16. 1. 2023 a žaloba byla podána až dne 8. 8. 2024.

4. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně žalobu o zaplacení částky 4 695 236,90 Kč s úrokem z prodlení od 27. 4. 2023 do zaplacení zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 1 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

5. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že Finanční úřad v [adresa] podal dne 24. 5. 2002 k Městskému soudu v [adresa] návrh na zrušení společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], usnesením ze dne 30. 1. 2004, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 10. 3. 2004, soud rozhodl o zrušení Společnosti s likvidací a likvidátorem jmenoval [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud I. stupně učinil zjištění o průběhu likvidačního řízení (popsaná v bodu 3. odůvodnění rozsudku) zejména, že [tituly před jménem] [jméno FO] přípisem ze dne 27. 7. 2011 informoval soud, že se podařilo zpeněžit dohledaný nemovitý majetek společnosti, byli uspokojeni v plné výši známí věřitelé společnosti, kteří přihlásili své pohledávky do likvidace, byly pravomocně ukončeny spory vedené proti Společnosti a [právnická osoba], na který byly nemovitosti převedeny, na základě žalob na určení vlastnictví k nemovitostem. Likvidátor byl opakovaně vyzýván soudem ke sdělení stavu likvidace, i [jméno FO] k ukončení likvidace a výplatě likvidačního zůstatku. Dne 24. 11. 2020 byla soudu doručena zpráva likvidátora o průběhu likvidace a návrh na rozdělení čistého majetkového zůstatku ve výši 10 176 692,37 Kč. Dne 11. 1. 2021 navrhl [tituly před jménem] [jméno FO] vyplatit [jméno FO] likvidační zůstatek 10 175 712,37 Kč snížený o pohledávku [právnická osoba] ve výši 388 598 Kč. Přípisem ze dne 16. 3. 2021 informoval [tituly před jménem] Hájek[Anonymizováno]soud, že jedinému společníku byl vyplacen majetkový zůstatek ve výši 7 045 598 Kč. Usnesením ze dne 28. 6. 2021 přiznal soud [tituly před jménem] [jméno FO] odměnu ve výši 411 625,97 Kč a přiznal náhradu nákladů spojených s likvidací ve výši 87 520,10 Kč, unesení bylo potvrzeno (k odvolání [tituly před jménem] [jméno FO]) Vrchním soudem v [adresa] usnesením ze dne 25. 11. 2021. Přípisem ze dne 18. 11. 2022 informoval [tituly před jménem] [jméno FO] soud, že bude společníkovi odeslána zbývající část likvidačního zůstatku a bude podán návrh na výmaz Společnosti z obchodního rejstříku, dne 16. 1. 2023 došlo k výmazu Společnosti z obchodního rejstříku.

6. Dle části znaleckého posudku č. [číslo] ze dne 17. 4. 2003 o ceně souboru budov [název] v [adresa] byla zjištěna cena ve výši 31 718 120 Kč, [jméno FO], [orgán], přípisem ze dne 18. 3. 2003 adresovaným [jméno FO] odpovídal na dopis jmenovaného ze dne 6. 3. 2003 a uvedl, že zdejší úřad mu paralelním opatřením zasílá oznámení o přijetí nabídky k uplatnění práva státu na přednostní koupi, pokud jde o budovy tvořící součást národní kulturní památky [adresa] v [adresa]. [jméno FO] byl dne 26. 8. 1999 přiznán starobní důchod ve výši 2 135 Kč. Žalobkyni byl dne 4. 12. 1998 přiznán starobní důchod ve výši 3 175 Kč. Následnými rozhodnutími byla výše starobního důchodu [jméno FO] i žalobkyně měněna. [jméno FO] dne 21. 7. 2003 potvrdil, že jako jediný jednatel a majitel firmy [právnická osoba]. uznává dluh [jméno FO] ve výši 560 000 Kč + 9% roč. úroků, [jméno FO] ve výši 560 000 Kč + 9% roč. úroků s tím, že vyplacení dluhů celých částek včetně úroků bude provedeno po prodeji jeho firmy [právnická osoba]. a vyplacení na jeho účet.

7. Okresní soud v [adresa] usnesením č.j. [spisová značka] stanovil ve věci řízení o pozůstalosti po [jméno FO], zemřelému [datum], obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky [jméno FO] ke dni smrti zůstavitele částkou 10 504 404,05 Kč a schválil dohodu pozůstalé manželky s dědici tak, že žalobkyně nabyla mimo jiné pohledávku za Českou republikou – [orgán] z titulu náhrady majetkové škody způsobené při výkonu veřejné moci dle zákona č. 82/1998 Sb. nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 4 561 904 Kč, pohledávku [jméno FO], z titulu smlouvy o půjčce uznané uznáním dluhu ze dne 21. 7. 2003 ve výši 2 963 901 Kč, pohledávku [jméno FO], z titulu smlouvy o půjčce uznané uznáním dluhu ze dne 21. 7. 2003 ve výši 2 963 901 Kč, pohledávku [jméno FO] z titulu smlouvy o půjčce ze dne 24. 6. 1990 ve výši 100 000 Kč, pohledávku [jméno FO] z titulu smlouvy o půjčce ze dne 24. 6. 1990 ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně byla současně povinna zaplatit pozůstalým synům [jméno FO] a [jméno FO] na vypořádání jejich dědických podílů každému peněžní částku 600 000 Kč. 8. [jméno FO] přípisem ze dne 11. 10. 2022 adresovaným a doručeným žalované dne 26. 10. 2022 uplatnil nárok na náhradu majetkové škody ve výši 4 561 904 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 490 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná v návaznosti na podání žalobkyně ze dne 26. 10. 2022, kterým jako právní nástupkyně [jméno FO] uplatnila nárok na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy, stanoviskem ze dne 6. 2. 2024 konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 356 667 Kč, nárok na náhradu majetkové škody neshledala důvodným pro absenci příčinné souvislosti.

9. Svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] (dcery žalobkyně) shodně vypověděly, že [jméno FO] půjčovaly peníze, nejprve každá částku 460 000 Kč, která se následnými půjčkami navýšila na 560 000 Kč od každé z nich. [jméno FO] potřeboval peníze, neboť koupil zadluženou firmu, k vrácení finančních prostředků mělo dojít po prodeji nemovitostí vlastněných Společností státu podle nabídky [orgán] [jméno FO]. Následně sepsali v létě roku 2003 uznání dluhu, s 9 % úrokem. V letech 2003 – 2021 [jméno FO] a žalobkyně žili pouze z důchodů, bydleli v nuzných podmínkách, neměli peníze na vrácení půjček. V roce 2021/2022 byla [jméno FO] vyplacena vyšší a následně nižší částka, jako dorovnávací. S [jméno FO] a žalobkyní se dohodli, že si z prostředků z likvidace pořídí vlastní bydlení, prostředky zatím nevrátí. Sestry měly záruku, že prostředky získají prostřednictvím dědictví. [jméno FO] se žalobkyní nabyli z prostředků likvidace rodinný domek. Po smrti [jméno FO] probíhalo dědické řízení, skončilo až v roce 2023, žalobkyně byla nucena se vyrovnat se syny [jméno FO] a nabyla rodinný dům do svého výlučného vlastnictví. Dohoda mezi svědkyněmi a žalobkyní je taková, že až se dům prodá, tak žalobkyně půjčky splatí.

10. Žalobkyně vypověděla, že [jméno FO] obdržel od jejích dcer půjčku, od každé 560 000 Kč, měla být úročená 9%. Dohodli se, že když budou mít peníze, tak jim budou splácet. Koupili kulturní památky, které byly zařazeny do národních kulturních památek, museli je opravovat, některé budovy byly zakoupené s demoličními výměrami. Donutilo je to nabídnout kulturní památky k odkoupení. V roce 2003, když přišel příslib od [orgán], se její manžel rozhodl, že děvčatům podepíše součet všech dluhů s 9% úrokem do budoucna po vyplacení z prodeje těch budov. Nakonec se dozvěděli, že zrušili firmu a odkoupení skončilo. V letech 2004 až 2021 měli nízké důchody, neměli finanční prostředky a bydlení. Jejich situace se zlepšila až po ukončení likvidace. Za první částku si koupili po souhlasu dětí dům, zůstala jim částka 1 200 000 Kč, tuto vyplatila synům manžela, vlastnictví domu přešlo jen na ni, dohodla se s dcerami, že dům prodá a z prodeje vrátí dluhy, dům zatím prodán není.

11. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon). Primárně zjišťoval, zda jsou kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu škody, respektive nemajetkové újmy, ve smyslu zákona, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], vznik škody, respektive nemajetkové újmy, a příčinná souvislost.

12. Ztotožnil se se závěry obou účastníků, že posuzované řízení trvající od 10. 3. 2004 do 16. 1. 2023, téměř 19 let, bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k žalobkyní tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu, došlo k porušení práva právního předchůdce žalobkyně, pana [jméno FO], na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat.

13. Posuzoval, zda [jméno FO] vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem tvrzená škoda spočívající ve smluvních úrocích ve výši 9% ročně z půjček poskytnutých mu [jméno FO] a [jméno FO], za období od 1. 1. 2008 do 15. 3. 2021 vyčíslených žalobkyní na částku 1 331 941 Kč. Měl za zásadní, že o půjčku [jméno FO] požádal nikoli v souvislosti s nesprávným úředním postupem, nýbrž v roce 1996, k úhradě dluhů zakoupené společnosti [právnická osoba] (později [právnická osoba].), jednalo se o vlastní rozhodnutí [jméno FO], které nebylo vyvoláno nesprávným úředním postupem v řízení vedeném Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno až 8 let poté. Pokud se dlužník a věřitelky nejprve ústně dohodli, že [jméno FO] zapůjčené prostředky vrátí postupně, až se zakoupené firmě bude dařit, a potom, když hospodářská situace Společnosti splácení půjček neumožňovala, z prostředků, které měl získat prodejem Společnosti, respektive nemovitostí jí vlastněných, není za vznik závazků vyplývajících z předmětných půjček odpovědný stát dle zákona, odpovědnou osobou za vznik závazků vyplývajících z poskytnutých půjček byl pouze [jméno FO], který si předmětné prostředky zapůjčil, ale nesplácel. V řízení nebylo postaveno na jisto, že by skutečně došlo k prodeji nemovitostí vlastněných Společností státu, tato skutečnost z dopisu [orgán] [jméno FO] jednoznačně nevyplývá. Ani [jméno FO] ani žalobkyně dosud žádné prostředky z poskytnutých půjček včetně sjednaných smluvních úroků svědkyním nevrátili, přesto, že finanční prostředky získané při likvidaci byly [jméno FO] vyplaceny ve dnech 15. 3. 2021 a 11. 2. 2022. Svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] potvrdily, že se s [jméno FO] a žalobkyní dohodli, že si z prostředků získaných z likvidace pořídí vlastní bydlení, prostředky zatím nevrátí. Je tak zřejmé, že ačkoliv měli [jméno FO] a žalobkyně po ukončení likvidace prostředky ke splacení poskytnutých půjček včetně smluvních úroků, tyto své závazky z vlastní vůle nesplnili. V řízení tak nebylo postaveno najisto ani, že by prostředky získané z prodeje firmy, respektive nemovitostí, použil [jméno FO] ke splacení svých závazků vyplývajících z poskytnutých půjček, o čemž nepřímo svědčí i tvrzení žalobkyně k dalšímu uplatněnému nároku představujícímu ušlý zisk. Dospěl k závěru, že v případě žalobkyní tvrzené škody spočívající ve smluvních úrocích ve výši 9% ročně z půjček poskytnutých [jméno FO] a [jméno FO] za období od 1 .1. 2008 do 15. 3. 2021 nebyl prokázán jak vznik škody, tak i příčinné souvislosti se zjištěným nesprávným úředním postupem, tento nárok shledal nedůvodným.

14. K nároku na náhradu ušlého zisku ve výši 3 137 080 Kč spočívajícího v úrocích, které by [jméno FO] a žalobkyně obdrželi, pokud by prostředky získané z likvidace ukládali od 1. 1. 2009 do konce roku 2020 na termínované vklady u bank, dovodil, že žalobkyně neprokázala, že by s konkrétními bankami uzavřeli konkrétní smlouvy, které se fakticky nemohly naplnit, neboť prostředky na příslušné účty nemohli vložit v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu. Žalobkyně nárok na ušlý zisk odvozovala toliko z hypotetické možnosti, jakým způsobem by pravděpodobně naložili s prostředky, které měli získat z likvidace. Aby však mohl být nárok na náhradu ušlého zisku shledán dle zákona důvodným, muselo by být prokázáno, že nebýt nesprávného úředního postupu, poškozený by zisk při obvyklém běhu událostí obdržel. Tato skutečnost však prokázána nebyla, nebylo prokázáno, že nebýt tvrzeného nesprávného úředního postupu, [jméno FO] by konkrétního dne vložil veškeré prostředky získané z likvidace ve výši 8 310 115 Kč na konkrétní termínovaný vklad u konkrétní banky či na konkrétní termínované účty u konkrétních bank. Hypotézu žalobkyně navíc zpochybňuje i skutečnost, že poté, kdy [jméno FO] prostředky z likvidace obdržel, tyto nevložil ani částečně na žádný termínovaný vklad, ale použil je se žalobkyní na koupi rodinného domu. Pokud byla finanční situace [jméno FO] a žalobkyně v letech 2004 až 2021 nepříznivá, neměli zajištěné důstojné bydlení, jeví se jako vysoce nepravděpodobné, že by za této situace uložili veškeré prostředky v roce 2009 na termínované vklady. Z uvedených důvodů neshledal opodstatněným ani tento nárok.

15. Nárok na náhradu škody spočívající v nákladech exekuce ve výši 92 882,90 Kč, rovněž neshledal důvodným. Náklady exekuce vznikly v návaznosti na rozhodnutí [jméno FO] podat žalobu na neplatnost kupní smlouvy, na základě které byly likvidátorem prodány nemovitosti vlastněné Společností, se svou žalobou byl neúspěšný, vznikla mu povinnost uhradit protistraně náklady právního zastoupení, kterou včas nesplnil. Předmětné náklady tudíž nevznikly v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu, nýbrž v důsledku jednání [jméno FO] a pokud žalobkyně tvrdila, že by náklady právního zastoupení včas uhradili, pokud by měli včas k dispozici likvidační zůstatek, v rozporu s tím současně tvrdila, že [jméno FO] by veškeré prostředky z likvidace při jejím řádném průběhu a po řádném ukončení vložil k 1. 1. 2009 na pětiletý termínovaný vklad. Uzavřel, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou.

16. Nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení, shledal promlčeným, když posuzované řízení bylo ukončeno dne[Anonymizováno]16. 1. 2023, kdy došlo k výmazu Společnosti z obchodního rejstříku. Šestiměsíční lhůta pro uplatnění nároku na náhradu předmětné nemajetkové újmy dle § 32 odst. 3 zákona u soudu počala běžet uplynutím šestiměsíční lhůty stanovené pro vypořádání nároku žalovaným dle ust. § 35 odst. 1 zákona, kdy žalobkyně nároky uplatnila u žalovaného již dne 26. 10. 2022. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až dne 8. 8. 2024, je patrné, že tato byla podána až po uplynutí doby stanovené ust. § 32 odst. 3 zákona.

17. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhradu přiznal úspěšné žalované, ve výši odpovídající čtyřem paušálním náhradám, za vyjádření k žalobě a účast u tří jednání, podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

18. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním. Namítala, že soud I. stupně věc nesprávně právně posoudil. V řízení bylo prokázáno, že [jméno FO] půjčky od dcer žalobkyně, od každé částku 560 000 Kč, a zavázal se zaplatit každé z věřitelek 9 % úrok, splatnost půjčky, doba do které budou narůstat smluvené úroky je určena okamžikem, kdy [jméno FO] skutečně obdrží peníze z prodeje firmy resp. z prodeje nemovitostí ve vlastnictví Společnosti, [jméno FO] dluh uznal dne 21. 7. 2003. Je podstatné, kdy nastala splatnost dluhu a smluvených úroků, rozhodujícím okamžikem je skutečná výplata peněz na účet [jméno FO]. Není rozhodné, za jakých okolností došlo k uznání dluhu, v roce 2003 [jméno FO] důvodně očekával, že v nejbližší době po uznání dojde k prodeji nemovitostí, měly být prodány České republice, za kterou jednalo [orgán], byl vypracován znalecký posudek, realizace tohoto obchodu se jevila jako velmi pravděpodobná, Česká republika nakonec nemovitosti koupila, ale za jiných okolností, v rámci likvidace. Žalobkyně soudu I. stupně vytýkala, že pominul posouzení rozhodujících skutečností, namísto toho své závěry opřel o okolnosti irelevantní, když dovodil, že vznik dluhů [jméno FO] byl dán jeho vlastním rozhodnutím, které nebylo vyvoláno nesprávným úředním postupem, že za vznik závazků z půjček není odpovědný stát dle zákona a kladl k tíži žalobkyně, že nebyl postaven najisto prodej nemovitostí státu a že věřitelkám nebylo zatím nic vráceno, že ze své vůle dluh nesplnila. Tvrdila, že okolnosti, za nichž si [jméno FO] peníze od dcer žalobkyně půjčil, jsou nevýznamné, stejně jako jsou nevýznamné okolnosti vrácení dluhu v podobě úroků, když dluh nezanikl, toliko nebyl vypořádán. Podstatné je, že nebýt nesprávného úředního postupu, nastala by splatnost dluhu dříve a smluvené úroky by nenarůstaly, příčinná souvislost je zjevná. Pokud by byl likvidační zůstatek vyplacen do konce roku 2007, k tomu datu by nastala splatnost dluhu a úroky by přestaly narůstat, k výplatě však došlo až 15. 3. 2021 a až do tohoto okamžiku se zvětšoval dluh o smluvní úroky 9 %. Od 1. 1. 2008 do 15. 3. 2021 došlo k nárůstu dluhu o 1 331 941 Kč. [jméno FO] nemohli pro nedostatek finančních prostředků dluh zaplatit dřív, před jeho splatností, a po výplatě likvidačního zůstatku dcery matce umožnily pořídit si bydlení i na základě přesvědčení, že za vznik tohoto dluhu je odpovědný stát a že budou uspokojeny ze získané náhrady škody, když jako určitá záruka za vrácení dluhu slouží hodnota nemovitosti žalobkyně, která bude předmětem dědictví. Dovolávala se ust. § 2952 o.z., které pojednává o tom, že škoda může spočívat též v dluhu a poškozený má právo, aby jej škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Soud I. stupně nesprávně vycházel z toho, že pro vznik nároku na náhradu škody je nezbytné, aby byl dluh uhrazen. K nároku na náhradu škody ve výši 3 137 080 Kč uvedla, že jí nezbylo než použít hypotetický postup založený na nakládání s penězi prostřednictvím termínovaných vkladů u bank, že je složité dokázat škodu v podobě ušlého zisku, proto také uvedla, že by jí předmětný nárok měl náležet z hlediska koncepce časové hodnoty peněz. Soud měl tento nárok posoudit dle § 2955 o.z. a výši odškodnění určit podle své úvahy. Nesouhlasila s posouzením nároku ve výši 92 882,90 Kč představujícího náklady exekuce, s tím, že k okamžiku první výplaty likvidačního zůstatku byly uhrazeny i náklady exekuce a že při pravidelném běhu věcí by [jméno FO] své dluhy uhradil tak, že by k zahájení exekuce nedošlo. Měla zato, že soud I. stupně neměl přihlížet k námitce promlčení ve vztahu k nemajetkové újmě, námitku promlčení měla za nemravnou, když do skončení dědického řízení neměla legitimaci k vymáhání nároku. Navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno a aby jí byla přiznána náhrada nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

19. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ztotožnila se se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, s tím, že žalobkyně v odvolání jen opakuje argumentaci, s níž se soud I. stupně vypořádal. Měla za důležité zabývat se okolnostmi za nichž si [jméno FO] sjednal půjčky od dcer žalobkyně, neboť sjednání půjček bylo jeho vlastním rozhodnutím, nebylo vyvoláno v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, ani nebyl prokázán skutečný vznik této tvrzené škody, když po vyplacení likvidačního zůstatku nebylo na dluhy uhrazeno ničeho, po dohodě s věřitelkami si žalobkyně a [jméno FO] z vyplacených finančních prostředků pořídili bydlení, a dohodli se, že zapůjčená částka s úrokem věřitelkám nebude vrácena. Uvedla, že ani ušlý zisk jako výnos z finančních prostředků uložených na termínovaných účtech nebyl prokázán a koncepce časové hodnoty peněz nemá oporu v judikatuře vyšších soudů ani v soudní praxi. Ani náhrada škody spočívající v nákladech exekuce není v příčinné souvislosti s neprávným úředním postupem. Soud I. stupně správně posoudil námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, když posuzované řízení skončilo k 16. 1. 2023 a posledním možným dnem k uplatnění nároku byl den 16. 1. 2024, při 6měsíční promlčecí lhůtě a 6 měsících po něž se běh lhůty staví pro mimosoudní projednání nároku. Žaloba byla podána až 8. 8. 2024 a žádné důvody, pro které by měla být vznesená námitka promlčení rozporná s dobrými mravy, neexistují.

20. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

21. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně uvedla, že pro nárok na náhradu škody v částce 1 331 941 Kč je klíčové, že úroky měly začít běžet od okamžiku, kdy peníze přijdou na účet právního předchůdce žalobkyně, pokud by peníze přišly do konce roku 2007, úroky by začaly běžet od 1. 1. 2008. Pokud jde o náhradu ušlého zisku, účastník soudního řízení není povinen svůj nárok právně kvalifikovat, je obtížné hypoteticky vyčíslit ušlý zisk, inflace není považována za skutečnou škodu, a proto odkazuje na časovou hodnotu peněz. Dům, který zakoupili s manželem z vyplaceného likvidačního zůstatku zatím neprodala, nebydlí v něm, bydlí v bytě patřícím dceři a vnučce.

22. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, věc správně posoudil po právní stránce, odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.

23. Soud I. stupně zcela správně konstatoval, že objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) existence nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody/nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody/nemajetkové újmy. Přičemž jejich existence (zejména při nároku na náhradu škody) musí být poškozeným-žalobcem tvrzena a prokázána. Rovněž správně dovodil, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, tedy, že je dán odpovědnostní titul. Dospěl ke správnému závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že [jméno FO] v příčinné souvislosti s neprávným úředním postupem vznikla tvrzená škoda.

24. Pokud jde o nárok na náhradu škody ve výši 1 331 941 Kč, který byl vypočten jako 9 % úrok z částek půjčených od dcer žalobkyně v celkové výši 1 120 000 Kč za dobu od 1. 1. 2008 do 15. 3. 2021, žalobkyně tvrdila, že o tuto částku se dluh v důsledku nesprávného úředního postupu navýšil. [jméno FO] dne 21. 7. 2003 uznal dluh ve výši 560 000 Kč vůči [jméno FO] a dluh ve výši 560 000 Kč vůči [jméno FO] (uznání dluhu č.l. 66 spisu), s tím, že dluh včetně úroků bude zaplacen až [jméno FO] budou na účet vyplaceny peníze z prodeje firmy. Ani z tohoto uznání dluhu ani z výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] neplyne od kdy měly úroky začít běžet, žalobkyně uvedla v žalobě, že úrok měl narůst jako příslušenství k okamžiku vrácení jistiny, v odvolání hovoří o tom, že úroky by přestaly narůstat v okamžiku splatnosti dluhu (vyplacení peněz na účet [jméno FO]) a ve své výpovědi a při odvolacím jednání uvedla, že úroky měly běžet od vyplacení finančních prostředků na účet[Anonymizováno][jméno FO], tedy že úroky měly začít běžet od 1. 1. 2008, kdy dle jejího názoru měl být likvidační zůstatek [jméno FO] vypkacen. [jméno FO] uznal, že by měl vypůjčené prostředky, včetně úroku vrátit až bude mít peníze z prodeje nemovitostí na účtu, ovšem není na jisto postaveno, zda a s jakým úrokem, pokud měl úrok začít běžet až od výplaty finančních prostředků, nemohl běžet od roku 2008, když finanční prostředky mu byly vyplaceny v roce 2021. Není ani zjevné, proč měl úrok začít běžet (škoda vznikat) od 1. 1. 2008 (v případě ušlého zisku od 1. 1. 2009), když dle zjištění z posuzovaného řízení teprve v průběhu roku 2011 byl zpěněžen nemovitý majetek Společnosti, byli uspokojeni věřitelé přihlášení do likvidace a byly pravomocně ukončeny spory vedené v průběhu likvidace (spor vyvolaný [jméno FO] o neplatnost kupní smlouvy, kterou likvidátor prodal nemovitosti).

25. Nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku ve výši 3 137 080 Kč je založen na ničím nepodložené hypotéze, že [jméno FO] by finanční prostředky vyplacené jako likvidačí zůstatek vložil na termínované vklady, a proto s ním nelze v řízení uspět, na tom nic nemění, že žalobkyně při vědomí, že ušlý zisk je obtížné prokázat, že inflaci nelze považovat za skutečnou škodu, hovoří o časové hodnotě peněz, kterou za skutečnou škodu také považovat nelze. Nutno zdůraznit, že dle ustálené judikatury jen tvrzení zmaření zamýšleného finančního záměru nestačí, a pokud se nepodařilo prokázat ušlý zisk, nelze přikročit a aplikaci ust. § 136 o.s.ř. ve spojení s § 2955 o.z. (rozhodnutí Nejvyššího soudu 25. 2. 2014 sp. zn. 30 Cdo 82/2013, ze dne 24. 2. 2016 sp.zn. 30 Cdo 2362/2015, ze dne 17. 4. 2012 sp. zn. 28 Cdo 1824/2010, ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. 25 Cdo 818/2005, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2015 sp. zn. IV. ÚS 1171/15).

26. Nárok na náhradu škody ve výši 92 882,90 Kč za náklady exekuce, které v průběhu likvidace byly vyplaceny soudnímu exekutorovi, je rovněž nedůvodný. V tonmto případě nelze vůbec hovořit o škodě vzniklé v souvislosti s nepřiměřenou délkou likvidačního řízení, když se jednalo se o částku vyplacenou likvidátorem na základě rozhodnutí o nákladech exekuce.

27. Odvolací soud sice souhlasí a žalobkyní, že důvody, pro které si [jméno FO] 1996 zapůjčil finanční prostředky od dcer žalobkyně, nejsou pro věc rozhodné, stejně tak není rozhodné, že[Anonymizováno][jméno FO] již před likvidací Společnosti zamýšlel prodej nemovitostí Společnosti a k tomu nedošlo, to však nic nemění na správnosti zamítavého rozhodnutí soudu I. stupně. Soud I. stupně své rozhodnutí nepostavil na závěru, že pro vznik nároku na náhradu škody je nezbytné, aby byl dluh (vůči dcerám žalobkyně) uhrazen. Tyto skutečnosti zmiňuje, stejně jako životní poměry žalobkyně a jejího manžela v rozhodné době (např. bydlení, důchod), a dle názoru odvolacího soudu správně, pro dokreslení otázky běžného běhu věci, když s ohledem na následné chování žalobkyně, jejího manžela i dcer žalobkyně, po výplatě likvidačního zůstatku, je zjevné, že jejich prioritou nebylo ani zaplacení dluhu dcerám, ani uložení finančních prostředků na účet, ale zajištění bydlení, věřitelky souhlasily, že jim dlužná částka ani úroky nebudou zaplaceny a to až doposud, že tyto jejich pohledávky za žalobkyní, dříve jejím manželem, budou v rámci rodiny vypořádány jinak (až v rámci příp. dědického vypořádání).

28. Odvolací soud také poukazuje na skutečnost, že všechny žalobkyní uplatněné nároky na náhradu škody stojí na ničím nepodložené hypotéze, jak by bylo s finančními prostředky naloženo, pokud by [jméno FO] byly vyplaceny dříve než v roce 2021. Krom toho si nároky na náhradu škody konkurují a nemohou vedle sebe obstát. [jméno FO] nemohl z likvidačního zůstatku zaplatit všechny dluhy a současně všechny finanční prostředky uložit na účty za účelem dosažení zisku.

29. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že tento je promlčen (§ 32 odst. 3, § 35 zákona). Posuzované řízení skončilo dne 16. 1. 2023, ode dne následujícího počala běžet šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku u soudu, tato se mohla stavět maximálně po dobu šesti měsíců za účelem předběžného projednání nároku u žalované, dnem 16. 1. 2024 promlčecí lhůta marně uplynula, když žaloba byla podána až 8. 8. 2024.

30. Odvolací soud nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že vznesení námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, ani s argumentací, že s ohledem na neskončené dědické řízení nemohla nárok uplatnit dříve. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, neboť institut promlčení je institutem zákonným, přispívajícím k jistotě v právních vztazích, námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2020 sp. zn. 30 Cdo 1205/2020, ze dne 23.11.2010 sp.zn. 26 Cdo 45/2010, ze dne 24.5.2011 sp.zn. 30 Cdo 4112/2010). V řízení nebylo prokázáno ani nevyšlo najevo, že by žalovaná žalobkyni jakkoli bránila v podání žaloby. Žalobkyně již jako právní nástupkyně zemřelého [jméno FO] u žalované nárok uplatnila dne 26. 10. 2022, ani jako právní nástupkyni jí nic nebránilo v uplatnění nároku u soudu, nemusela vyčkávat výsledku dědikého řízení. Ostatně i kdyby na výsledek dědického řízení s podáním žaloby čekala, mohla hned po jeho skončení (7. listopadu 2023) žalobu ještě včas, v běžící lhůtě, podat, to však neučinila a s podáním žaloby bezdůvodně vyčkávala až do srpna 2024.

31. S ohledem na všechny shora uvedené důvody byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o.s.ř., včetně správného výroku o nákladech řízení.

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., úspěšné žalované byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za podání písemného vyjádření k odvolání, za přípravu k ústnímu jednání a účast na ústním jednání, dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

Poučení