43 C 113/2024 - 201

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], IČO [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A] jednající [Jméno žalovaného B], IČO [IČO žalovaného B] sídlem [Adresa žalovaného B] o zaplacení 1 331 941 Kč s příslušenstvím, 3 137 080 Kč s příslušenstvím, 92 882,90 Kč s příslušenstvím, 133 333 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 695 236,90 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od 27. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč do tří od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy, a to v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízení vedeném [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Právní předchůdce žalobkyně, poškozený [právnická osoba], byl jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba]. IČ: [IČO]. Poškozený byl zároveň jediným příjemcem čistého likvidačního zůstatku. Společnost byla zrušena usnesením [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne 30. 1. 2004 s účinky zrušení ke dni 10. 3. 2004 a tímto vstoupila do nedobrovolné likvidace. Společnost byla v rozhodné době toliko drobným podnikatelem provozujícím stánek s občerstvením, když měla naprosté minimum pohledávek a v podstatě žádné závazky a téměř jediným majetkem společnosti byly nemovitosti v [Anonymizováno] ve značné hodnotě, které byly likvidátorem zpeněženy již v roce 2004 za částku 14 900 260 Kč. Likvidátor v návaznosti na usnesení [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne 19. 2. 2021, tedy po více něž 17 letech od zahájení likvidace dne 15. 3. 2021 vyplatil na účty [jméno FO] a účet soudního exekutora částku v celkové výši 7 045 598 Kč. Další část likvidačního zůstatku ve výši 1 234 517 Kč zaslal likvidátor dne 11. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že poškozený dne 20. 10. 2022 zemřel, stala se jeho právním nástupcem v této záležitosti pozůstalá manželka, žalobkyně. Zbývající část likvidačního zůstatku vyplatil likvidátor teprve dne 12. 12. 2022. Společnost byla vymazána z obchodního rejstříku až 16. 1. 2023 a likvidace tak fakticky skončila po téměř 19 letech. Soudy obou stupňů shodně shledaly existenci průtahů řízení, které byly primárně způsobeny hrubým porušením povinností soudem jmenovaného likvidátora. Žalobkyně je přesvědčena, že v případě likvidace společnosti došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Likvidace společnosti měla být dle žalobkyně při běžném chodu věcí ukončena nejpozději k 31. 12. 2007. Žalobkyni vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu majetková i nemajetková újma. Poškozený nebyl zakládajícím společníkem společnosti. Všechny obchodní podíly nabyl v roce 1995. Společnost byla v rozhodné době zadlužená a poškozený [právnická osoba] byl nucen její chod financovat z vlastních či cizích prostředků. Od dcer žalobkyně si vypůjčil celkem 1 120 000 Kč, přičemž částku 560 000 Kč od [jméno FO] a částku 560 000 Kč od [jméno FO]. [právnická osoba] se současně zavázal zaplatit každé z věřitelek úrok 9% p.a., který naroste jako příslušenství k okamžiku vrácení vypůjčené jistiny. S věřitelkami se dohodl, že půjčku vrátí poté, co dojde k prodeji firmy, resp. prodeji nemovitostí ve vlastnictví společnosti. [právnická osoba] zamýšlel podnikání ukončit a prodat nemovitosti České republice, za kterou v této věci vystupovalo [Anonymizováno]. Jednání mezi [jméno FO] a [Anonymizováno] dospěla do pokročilé fáze, kdy byl dokonce za účelem stanovení kupní ceny zpracován znalecký posudek a realizace tohoto obchodu se jevila jako velmi pravděpodobná. Avšak nedošlo k ní z důvodu zrušení společnosti. Nemovité věci byly likvidátorem prodány v roce 2004 za částku 14 900 260 Kč. Pokud by [právnická osoba] obdržel čistý likvidační zůstatek koncem roku 2007, byl by z těchto prostředků beze zbytku schopen obratem uhradit své dluhy včetně do té doby přirostlých smluvních úroků. K výplatě majoritní části likvidačního zůstatku došlo až 15. 3. 2021, v tento okamžik měl [právnická osoba] možnost vzniklý dluh uhradit, avšak v období od 1. 1. 2008 do 15. 3. 2021 došlo ke zvětšení dluhu o smluvní úroky ve výši 9% p.a. z dlužné částky 1 120 000 Kč, tedy o částku 1 331 941 Kč. [právnická osoba] měl v případě řádného průběhu likvidace obdržet částku 8 310 115 Kč. Získané peněžní prostředky hodlal dle žalobkyně uložit na termínovaný účet u banky. K uložení prostředků na termínovaný vklad by došlo dle žalobkyně nejpozději k 1. 1. 2009. Pokud by prostředky uložil k 1. 1. 2009 na pětiletý termínovaný vklad při úrokové sazbě 3,8%, po pěti letech by obdržel částku 9 741 743 Kč. Následně by uložil částku 9 741 743 Kč na pětiletý termínovaný vklad při úrokové sazbě 2,8%. [právnická osoba] by po pěti letech obdržel částku 10 957 520,56 Kč. Následně by uložil částku 10 957 520,56 Kč na pětiletý termínovaný vklad při úrokové sazbě 2,6%, přičemž celková částka by ke konci roku 2020 činila 11 447 195 Kč. Z uložených 8 310 115 Kč by tak na konci roku 2020 disponoval částkou 11 447 195 Kč. Rozdíl, částka 3 137 080 Kč, představuje dle žalobkyně škodu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu. Na základě usnesení [adresa] ze dne 21. 7. 2009, č. j. [Anonymizováno] byla proti poškozenému [jméno FO] vedena exekuce. Vymáhaná pohledávka představovala náklady soudního řízení, ve kterém se [právnická osoba] neúspěšně pokoušel zvrátit pro něj nepříznivé následky vyplývající ze zrušení společnosti a navazujících úkonů likvidátora. Celková výše vymáhané pohledávky 388 598 Kč, kterou byl [právnická osoba] nucen uhradit, v sobě zahrnuje kromě jistiny i náklady exekuce oprávněného ve výši 26 429,90 Kč a náklady exekuce exekutora ve výši 66 453 Kč. V případě řádného průběhu likvidace by [právnická osoba] obdržel částku odpovídající likvidačnímu zůstatku nejpozději koncem roku 2007, byl by schopen uhradit všechny své dluhy, a to včetně vymáhané pohledávky, aniž by došlo k nařízení exekuce, v jejímž důsledku vznikly náklady exekuce v celkové výši 92 882,90 Kč. Tato částka představuje dle žalobkyně škodu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu, kterou požaduje nahradit. V důsledku nesprávného úředního postupu byla manželům [jméno FO] odňata možnost prožít důstojné stáří a aktivní roky svého života, jelikož byli po dobu probíhající likvidace nuceni žít v materiální bídě a nouzi na sociálních dávkách. Žalobkyně požaduje za nemajetkovou újmu doplatek ve výši 133 333 Kč, který představuje rozdíl mezi uplatněnou a žalovaným již uhrazenou částkou. Žalobkyně je přesvědčena, že částka 20 000 Kč za rok trvání řízení je vzhledem k okolnostem případu nedostatečná a nepřiměřená. Žalobkyně je přesvědčena, že mezi nesprávným úředním postupem a vznikem majetkové i nemajetkové újmy je dána nezpochybnitelná příčinná souvislost. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu majetkové škody v celkové výši 4 561 904 Kč a nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 490 000 Kč u žalovaného svým podáním ze dne 26. 10. 2022. Žalovaný odmítl nárok na náhradu majetkové škody a z tohoto titulu nepřiznal ničeho. Žalovaný částečně přiznal nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 356 667 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznal. Učinil nesporným, že u něj žalobkyně dne 26. 10. 2022 uplatnila nárok na náhradu majetkové škody ve výši 4 561 904 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 490 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 6. 2. 2024. Žalovaný konstatoval, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytl žalobkyni zadostiučinění ve výši 356 667 Kč, nárok na náhradu majetkové škody nebyl žalovaným shledán důvodným. Při posuzování nároku na náhradu tvrzené majetkové škody v podobě vzniklého dluhu ve výši 1 331 941 Kč a škody v podobě nákladů exekuce ve výši 90 882,90 Kč je dle žalovaného zásadní otázka existence příčinné souvislosti. V souvislosti s předmětným nárokem dle žalovaného zjevně chybí zřejmá příčinná souvislost. Nárok žalobkyně na náhradu tvrzené majetkové škody v podobě ušlého zisku a časové hodnoty peněz ve výši 3 137 080 Kč nelze dle žalovaného považovat též za důvodný. Žalobkyní uplatněný nárok neodpovídá pojetí skutečné škody, jak je upravena v hmotném právu a definována právní teorií a z ní vycházející soudní praxí. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaný vycházel ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě trvalo celkem 18 let a 10 měsíců, byl žalovaným shledán důvod pro navýšení základní částky na 20 000 Kč za rok trvání řízení. Žalovaný shledal důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 15% z důvodu složitosti řízení. Současně výsledné zadostiučinění zvýšil o 15% z důvodu postupu soudu, kdy v řízení shledal zásadní nečinnost a prodlevy. Proto žalovaný poskytl žalobkyni za vzniklou nemajetkovou újmu 356 667 Kč. Současně žalovaný vznesl námitku promlčení v souvislosti se žalobním nárokem na náhradu nemajetkové újmy, kdy posuzované řízení bylo skončeno ke dni 16. 1. 2023 a žaloba byla podána až dne 8. 8. 2024.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. [Anonymizováno] podal dne 24. 5. 2002 k [Anonymizováno] návrh na zrušení společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], [adresa], a to z důvodu, že od června 1997 se do sídla společnosti, ani jednateli do místa bydliště nepodařilo doručit žádnou písemnost, přičemž při šetření na místě bylo zjištěno, že na uvedené adrese firma nesídlí a žádnou činnost zde v minulosti neprovozovala. Dle protokolu majitelé nemovitosti prohlásili, že nedali souhlas s umístěním firmy. V uvedeném období společnost nepodala žádné přiznání k dani. Věc byla následně zaevidována pod sp. zn. [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 1. 12. 2003 vyzval [Anonymizováno] společnost [právnická osoba], aby se k návrhu vyjádřila. Usnesením ze dne 30. 1. 2004, č.j. [Anonymizováno], soud rozhodl o zrušení společnosti s likvidací a likvidátorem jmenoval [tituly před jménem] [adresa]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 3. 2004. Dne 3. 5. 2004 podal [právnická osoba] k [Anonymizováno] námitku ve věci nedoručování a stížnost ve věci [Anonymizováno] s tím, že žádá o zastavení likvidace. Přípisem ze dne 3. 5. 2004 byl [právnická osoba] informován [Anonymizováno] o důvodech, které vedly soud k rozhodnutí o zrušení společnosti. Následně podal [právnická osoba] žalobu na obnovu řízení. Dne 22. 3. 2005 požádal o zapůjčení spisu Ústavní soud ČR. Spis byl vrácen 26. 4. 2005. Usnesením č.j. [Anonymizováno] bylo podání žalobců [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] ze den 6. května 2009 odmítnuto. Usnesením č.j. [Anonymizováno] bylo odmítnuto jako opožděné podání [jméno FO] ze dne 10. 5. 2010 proti usnesení č.j. [Anonymizováno] ze dne 30. 1. 2004. [tituly před jménem] [jméno FO] přípisem ze dne 27. 7. 2011 informoval soud, že se podařilo zpeněžit dohledaný nemovitý majetek společnosti, byli uspokojeni v plné výši známí věřitelé společnosti , kteří přihlásili své pohledávky do likvidace, byly pravomocně ukončeny spory vedené proti společnosti a [Anonymizováno], na který byly nemovitosti převedeny, na základě žalob na určení vlastnictví k nemovitostem. Přípisem ze dne 1. 3. 2019 [Anonymizováno] opětovně vyzval likvidátora, aby ve lhůtě 10 dnů sdělil, jaký je aktuální stav likvidace společnosti a kdy lze očekávat její skončení. [tituly před jménem] [adresa] reagoval podáním ze dne 11. 3. 2019 s tím, že byla shromážděna a zpracována většina dokumentů pro ukončení likvidace, přičemž ukončení předpokládá v průběhu roku 2019. Dne 13. 7. 2020 byla so spisu založena plná moc, kterou [právnická osoba] zmocnil [Jméno advokáta] k jeho zastupování. [tituly před jménem] [adresa] podáním ze dne 24. 7. 2020 vyzval [tituly před jménem] [jméno FO] k neprodlenému ukončení likvidace a výplatě likvidačního zůstatku. [tituly před jménem] [adresa] reagoval přípisem ze dne 19. 8. 2020, kde sdělil, že likvidace se nachází ve fázi zpracování závěrečných dokumentů a ukončení likvidace předpokládá do konce roku 2020. [tituly před jménem] [adresa] podal dne 15. 10. 2020 návrh na určení lhůty k provedení úkonů likvidátora. Usnesením ze dne 19. 10. 2020 uložil soud [tituly před jménem] [jméno FO], aby ve lhůtě 20 dnů sestavil zprávu o průběhu likvidace. Dne 24. 11. 2020 byla soudu doručena zpráva likvidátora o průběhu likvidace a návrh na rozdělení čistého majetkového zůstatku výše likvidačního majetku činí ke dni 19. 11. 2020 částku 10 176 692,37 Kč. Návrhem ze dne 11. 1. 2021 navrhl [tituly před jménem] [adresa] vyplatit [jméno FO], nar. [datum], jedinému společníku, likvidační zůstatek 10 175 712,37 Kč snížený o pohledávku [právnická osoba] ve výši 388 598 Kč. [tituly před jménem] [adresa] vyzval [tituly před jménem] [jméno FO] přípisem ze dne 20. 1. 2011 k poskytnutí zálohy na plnění. Usnesením č.j. [Anonymizováno] vyzval soud [jméno FO], aby se vyjádřil ke zprávě likvidátora o průběhu likvidace a k návrhu na rozdělení čistého zůstatku. Podáním ze dne 8. 2. 2021 se [právnická osoba] prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádřil. Přípisem ze dne 16. 3. 2021 informoval [tituly před jménem] [adresa] soud, že jedinému společníku byl vyplacen majetkový zůstatek ve výši 7 045 598 Kč. Usnesením ze dne 28. 6. 2021 přiznal soud [tituly před jménem] [jméno FO] odměnu ve výši 411 625,97 Kč a přiznal náhradu nákladů spojených s likvidací ve výši 87 520,10 Kč. [tituly před jménem] [adresa] se proti usnesení dne 23. 7. 2021 odvolal. [Anonymizováno] usnesením ze dne 25. 11. 2021 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. [tituly před jménem] [adresa] vyzval [tituly před jménem] [jméno FO] přípisem ze dne 20. 12. 2021 k výplatě zbývající části likvidačního zůstatku. Přípisem ze dne 18. 11. 2022 informoval [tituly před jménem] [adresa] soud, že bude společníkovi odeslána zbývající část likvidačního zůstatku a návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku bude podán do 14 dnů. Dne 16. 1. 2023 došlo k výmazu společnosti z obchodního rejstříku (viz spis [Anonymizováno] sp.zn. [Anonymizováno]).

4. Dle části znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 17. 4. 2003 o ceně souboru budov [Anonymizováno] byla zjištěna cena ve výši 31 718 120 Kč (viz znalecký posudek č. [Anonymizováno] o ceně nemovitosti ze dne 17. 4. 2003). 5. [právnická osoba], [Anonymizováno], přípisem ze dne 18. března 2003 adresovaným [jméno FO] odpovídal na dopis jmenovaného ze dne 6. 3. 2003 a uvedl, že zdejší úřad mu paralelním opatřením zasílá oznámení o přijetí nabídky k uplatnění práva státu na přednostní koupi, pokud jde o budovy tvořící součást národní kulturní památky [Anonymizováno] (viz přípis [jméno FO], [Anonymizováno], ze dne 18. 3. 2003 adresovaný [jméno FO]).

6. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 26. 8. 1999 byl [jméno FO] přiznán starobní důchod ve výši 2 135 Kč. Následnými rozhodnutími ze dnů 18. 12. 2001, 1. 1. 2004, 18. 1. 2005, 18. 1. 2006, 18. 1. 2007, 15. 1. 2009, 18. 1. 2011, 18. 1. 2012, 17. 1. 2014, 23. 12. 2015, 21. 12. 2016, 17. 12. 2018, 16. 12. 2020, 11. 3. 2022 byla výše starobního důchodu [jméno FO] měněna. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 4. 12. 1998 byl žalobkyni přiznán starobní důchod ve výši 3 175 Kč. Následnými rozhodnutími ze dnů 30. 10. 2000, 18. 1. 2005, 18. 1. 2006, 18. 1. 2007, 22. 8. 2008, 15. 1. 2009, 18. 1. 2011, 18. 1. 2012, 18. 1. 2013, 17. 1. 2014, 23. 12. 2015, 21. 12. 2016, 17. 12. 2018, 16. 12. 2021, 11. 3. 2022 byla výše starobního důchodu žalobkyně měněna (viz rozhodnutí [právnická osoba] ve vztahu k [jméno FO] ze dnů 26. 8. 1999, 18. 12. 2001, 1. 1. 2004, 18. 1. 2005, 18. 1. 2006, 18. 1. 2007, 15. 1. 2009, 18. 1. 2011, 18. 1. 2012, 17. 1. 2014, 23. 12. 2015, 21. 12. 2016, 17. 12. 2018, 16. 12. 2020, 11. 3. 2022, rozhodnutí [právnická osoba] ve vztahu k žalobkyni ze dnů 4. 12. 1998, 30. 10. 2000, 18. 1. 2005, 18. 1. 2006, 18. 1. 2007, 22. 8. 2008, 15. 1. 2009, 18. 1. 2011, 18. 1. 2012, 18. 1. 2013, 17. 1. 2014, 23. 12. 2015, 21. 12. 2016, 17. 12. 2018, 16. 12. 2021, 11. 3. 2022). 7. [právnická osoba] dne 21 .7. 2003 potvrdil, že jako jediný jednatel a majitel firmy [právnická osoba] uznává dluh [jméno FO] ve výši 560 000 Kč + 9% roč. úroků, [jméno FO] ve výši 560 000 Kč + 9% roč. úroků s tím, že vyplacení dluhů celých částek včetně úroků bude provedeno po prodeji jeho firmy [právnická osoba] a vyplacení na jeho účet (viz dokument označený jako uznání dluhů ze dne 21. 7. 2003). 8. [adresa] usnesením č.j. [Anonymizováno] stanovil ve věci řízení o pozůstalosti po [jméno FO] obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky [jméno FO] ke dni smrti zůstavitele částkou 10 504 404,05 Kč a schválil dohodu pozůstalé manželky s dědici tak, že žalobkyně nabyla mimo jiné pohledávku za [právnická osoba] z titulu náhrady majetkové škody způsobené při výkonu veřejné moci dle zákona č. 82/1998 Sb. nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] ve výši 4 561 904 Kč, pohledávku [jméno FO], narozené [datum] z titulu smlouvy o půjčce uznané uznáním dluhu ze dne 21. 7. 2003 ve výši 2 963 901 Kč, pohledávku [jméno FO], narozené [datum] z titulu smlouvy o půjčce uznané uznáním dluhu ze dne 21. 7. 2003 ve výši 2 963 901 Kč, pohledávku [jméno FO], narozené [datum] z titulu smlouvy o půjčce ze dne 24. 6. 1990 ve výši 100 000 Kč, pohledávku [jméno FO], narozené [datum] z titulu smlouvy o půjčce ze dne 24. 6. 1990 ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně byla současně povinna zaplatit pozůstalým synům [jméno FO] a [právnická osoba] na vypořádání jejich dědických podílů každému peněžní částku 600 000 Kč (viz usnesení [adresa] čj. [Anonymizováno] ze dne 7. 11. 2023). 9. [právnická osoba] přípisem ze dne 11. 10. 2022 adresovaným a doručeným žalovanému dne 26. 10. 2022 uplatnil u žalovaného nárok na náhradu majetkové škody ve výši 4 561 904 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 490 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] (viz přípis ze dne 11. 10. 2022 adresovaný žalovanému).

10. Žalovaný v návaznosti na podání žalobkyně ze dne 26. 10. 2022, kterým jako právní nástupkyně [jméno FO] uplatnila nárok na náhradu majetkové škody ve výši 4 561 904 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 490 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], stanoviskem ze dne 6. 2. 2024 konstatoval, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytl žalobkyni zadostiučinění ve výši 356 667 Kč. Nárok na náhradu majetkové škody žalovaný neshledal důvodným, a to zejména pro absenci příčinné souvislosti (viz stanovisko žalovaného ze dne 6. 2. 2024 adresované žalobkyni).

11. Svědkyně [jméno FO] při svém výslechu uvedla, že žalobkyně je její maminkou. Potvrdila, že [jméno FO] půjčovala peníze. Celkem mu půjčila 560 000 Kč plus možná ještě nějaké drobné částky. Pokud byla svědkyně dotázána, zda byla půjčka úročena, uvedla, že mezi nimi existovala dohoda o běžné úrokové sazbě, kdy tato byla zpočátku někde okolo 11% a postupně se dle vývoje upravovala. Prostředky měla, neboť jí v roce [Anonymizováno] zemřel tatínek, došlo k prodeji jejich společného domu s žalobkyní a následně společně se sestrou obdrželi v rámci dědického řízení peníze po tatínkovi. První velkou půjčku poskytla panu [jméno FO] a žalobkyni, když pan [jméno FO] koupil firmu, která se však následně ukázala být dle svědkyně zadlužená. V této souvislosti svědkyni požádali o finanční prostředky, kdy pan [jméno FO] musel hradit dluhy za firmu [Anonymizováno], kterou koupil. Posléze se půjčená částka zvyšovala, neboť museli hradit jiné dluhy, například daně za pozemky. Pokud se jednalo o vrácení prostředků, pan [jméno FO] svědkyni nabídl, že k vrácení finančních prostředků svědkyni dojde poté, kdy dojde k prodeji nemovitostí vlastněných společností [Anonymizováno] státu. V té souvislosti existovala již dle svědkyně souhlasná nabídka od pana ministra [jméno FO]. Počítali, že pan [jméno FO] prostředky získá přibližně půl roku poté. Proto následně sepsali v létě roku 2003 uznání dluhu. K majetkové situaci pana [jméno FO] a žalobkyně uvedla, že v letech 2003–2021 v zásadě přišli o firmu, neboť nedošlo k odkupu nemovitostí ze strany státu, byla nařízena likvidace a řízení firmy převzal likvidátor, kdy pan [jméno FO] se žalobkyní žili pouze z důchodů. Bydleli v nuzných podmínkách na několika místech v pronájmech, kdy se jim vypínalo topení. Rodina svědkyně jim kupovala větší nákupy. Jejich bytová situace se změnila až v důsledku toho, že svědkyni umřel tchán a z dědictví po něm zbyla chaloupka, kdy tuto vykoupili a pan [jméno FO] se se žalobkyní následně mohli přestěhovat zpět do Čech. Likvidační zůstatek byl dle svědkyně v zásadě vypořádán až v roce 2021, kdy pan [jméno FO] a žalobkyně nemohli vrátit peníze dříve, neboť na to neměli prostředky s ohledem na svoji finanční situaci. Svědkyně panu [jméno FO] nejprve půjčila v roce 1996 částku 460 000 Kč. Částku předávala v hotovosti při některé z návštěv. Následně v období od roku 1999 do roku 2003 půjčovala svědkyně další částky v souhrnné výši 100 000 Kč, kdy se jednalo o půjčky po menších částkách v řádu 20 000 Kč a podobně. Jednalo se o půjčky na provozní náklady, případně na daň z nemovitosti. Tyto prostředky předávala svědkyně vždy v hotovosti zpravidla v [Anonymizováno]. I pro tyto prostředky platila stejná dohoda jako v případě částky 460 000 Kč s tím, že svědkyni prostředky vrátí dle možností. I poté, kdy společnost vstoupila do likvidace, tak zde byla dle svědkyně naděje, že se vše vypořádá, byť za menší peníze. O průběhu likvidace se dozvídala zpravidla při návštěvách rodičů. Věděla, že pan [jméno FO] vyzýval likvidátora k vyplacení likvidačního zůstatku. Následně byla někdy v roce 2021 nebo 2022 vyplacena panu [jméno FO] na účet vyšší částka a následně nějaká menší částka, jakožto dorovnávací. Přestože s tím zpočátku nesouhlasili, tak se následně s panem [jméno FO] a žalobkyní dohodli, aby si z prostředků, které získají z likvidace, pořídili vlastní bydlení s tím, že jim prostředky zatím nevrátí. Trvali však na tom, aby si pořídili rodinný domek do společného vlastnictví. Se sestrou tak měly záruku, že prostředky získají prostřednictvím dědictví. [jméno FO] se žalobkyní tudíž nabyli z prostředků likvidace dle svědkyně rodinný domek. Prostředky, které svědkyně půjčila panu [jméno FO], byly dle svědkyně vloženy do nákupu rodinného domu s tím, že jim nebyla fyzicky vrácena ani koruna. [jméno FO] následně dle svědkyně v roce 2022 zemřel. Vypořádání dědictví skončilo až v roce 2023 s tím, že žalobkyně byla nucena se vyrovnat se syny pana [jméno FO] a tím nabyla rodinný dům do svého výlučného vlastnictví. Svědkyně věděla o tom, že kromě ní půjčovala panu [jméno FO] a žalobkyni i její sestra, a dokonce manžel svědkyně. Sestra svědkyně půjčovala stejně jako svědkyně částku 460 000 Kč. K tomu došlo během jediného týdne. Svědkyně měla za to, že podmínky půjčky byly obdobné jako v jejím případě. Sestra následně půjčovala panu [jméno FO] s žalobkyní dle svědkyně dalších asi 78 000 Kč a možná nějaké další prostředky. Měla za to, že obdobně jako u ní byla půjčka poskytnuta na ústní bázi. Následně půjčku písemně zaznamenali, když si byli stoprocentně jistí, že nemovitosti prodá. Svědkyně potvrdila, že předmětné uznání obsahující její podpis je na č.l. 66 spisu.

12. Svědkyně [jméno FO] při svém výslechu potvrdila, že panu [jméno FO] půjčila nejdřív částku 460 000, a po čase se částka navýšila na 560 000. První půjčka byla po zakoupení firmy [Anonymizováno], neboť tam zůstal dluh na finančním úřadu, poté půjčka narůstala, protože se platila daň z nemovitostí, z pozemku, takže tím to narostlo o dalších 100 000. Záznam o půjčkách vznikl dle svědkyně až po souhlasu [Anonymizováno], kdy se firma [adresa] prodávala. [jméno FO] jim v [Anonymizováno] podepsal dlužní úpis. Bylo to na částku těch 560 000 plus devítiprocentní úroky. Ústně jim přislíbil, že jim k těm úrokům ještě přidá kapitalizaci úroků, ale k tomu nikdy nedošlo. [jméno FO] měl peníze vrátit po souhlasu [Anonymizováno], že koupí národní kulturní památku. 19. března 2003 firma dle svědkyně obdržela oznámení od [Anonymizováno] [jméno FO] o odkupu národní kulturní památky. Svědkyně nevěděla, proč k odkupu nedošlo. Po zrušení společnosti byla sociální a finanční situace pana [jméno FO] a žalobkyně dle svědkyně velmi obtížná, protože se žalobkyně přestěhovala na [Anonymizováno]. Důchod měli vypočítaný velmi nízký, takže když jeli na [Anonymizováno], tak vezli plný auto potravin. Situace se zlepšila až po vyplacení první části od pana [jméno FO]. Se sestrou usoudily, že v první fázi by bylo dobré, aby si žalobkyně mohla koupit dům, takže v té době ještě nežádali o vrácení dluhu. První půjčku poskytla svědkyně v roce 1995, 1996. Peníze následně půjčovala do té doby, než se domluvilo s [Anonymizováno], že odkoupí národní kulturní památku, do roku 2003. Peníze svědkyně půjčovala převážně hotově. Půjčka 460 000 Kč měla být dle ústní dohody vrácena postupně. Měly být zaplaceny i 9% úroky plus kapitalizace úroku, ale to už bylo ústně. Částku 460 000 Kč měla svědkyně z dědictví po tatínkovi. Hotovost svědkyně předávala na finančním úřadu v [Anonymizováno]. V roce 2021 přišla od likvidátora dle svědkyně nějaká částka a pak trval další rok, než přišlo vyúčtování a přišel zbytek. Částka dle svědkyně vůbec neodpovídala částce 36 000 000, kterou původně pan [jméno FO] za ty národní kulturní památky chtěl. Ta částka byla o moc nižší, takže se se sestrou domluvily, že po tom trápení a po té bídě, co zažili, že v první řadě by si měli zabezpečit bydlení. [jméno FO] si pořídili dle svědkyně dům. Částka, kterou obdrželi, měla být po zaplacení domu vyplacená svědkyni a její sestře. Jenomže pan [jméno FO] v roce [Anonymizováno] umřel a k tomu vyplacení zatím nedošlo. Muselo se vyřešit dědické řízení a dluh přešel na žalobkyni, která půjčku dosud nesplatila. Dohoda mezi svědkyní a žalobkyní je taková, že až se dům prodá, tak žalobkyně svědkyni půjčku splatí. Svědkyně věděla, že sestra svědkyně poskytla půjčku ve stejné výši 560 000, a to za stejných podmínek.

13. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že pan [jméno FO] obdržel od dcer žalobkyně půjčku. Jednalo se celkem o 560 000. Půjčka byla dle žalobkyně ústně úročená 9%. Dohodli se, že když budou mít peníze, tak jim budou splácet. Koupili kulturní památky, ale nebyly národní. Po zakoupení se zařadily bez jejich vědomí do národních kulturních památek a začaly být tlaky na opravy, protože některé budovy byly zakoupené s demoličními výměrami. S touto situací nepočítali. Donutilo je nabídnout kulturní památky k odkoupení. V roce 2003, když přišel příslib od [Anonymizováno], se její manžel rozhodl, že děvčatům podepíše součet všech dluhů s 9% úrokem do budoucna po vyplacení z prodeje těch budov. Od poslední komunikace čekali půl roku. Žádná jednání neprobíhala. Půl roku proběhlo. Nakonec se po třech měsících dozvěděli, že jim zrušili firmu a odkoupení končilo. V letech 2004 až 2021 to bylo pro ně těžké. Měli důchody velice nízké, finanční prostředky a bydlení neměli. Jejich situace se zlepšila až po ukončení likvidace. Za první částku si koupili po souhlasu dětí dům. V hotovosti jim zůstala částka 1 200 000. Tuto vyplatili synům manžela žalobkyně po dědickém řízení. Vlastnictví domu přešlo jen na žalobkyni, přičemž byly dohodnuté, že dům půjde okamžitě do prodeje a z prodeje žalobkyně konečně vrátí děvčatům dluhy. Částečně se dohodly i na tom, že jim zkusí srovnat i kapitalizaci úroků. Žalobkyně doufá, že během tohoto roku se dům prodá. [jméno FO] byl dle žalobkyně v exekuci po zrušení firmy. Manžel žalobkyně podal žalobu na absolutní neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi likvidátorem a [Anonymizováno]. Za podání tohoto odporu dostal dle žalobkyně zaplatit 288 000 pokuty. Vzhledem k tomu, že neměli peníze, přišlo na exekuci a nastaly tam úroky okolo 92 000. Dluh se dle žalobkyně vyplatil v roce 21.

14. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.

15. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 předmětného ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 se náhrady škody u soudu může domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31a odst. 1 zákona se podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikne-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

21. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

22. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora uvedené právní úpravě nalézací soud primárně zjišťoval, zda jsou kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu škody, respektive nemajetkové újmy, ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., které žalobkyně žalobou požadovala, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], vznik škody, respektive nemajetkové újmy, a příčinná souvislost. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně své nároky u žalovaného uplatnila dne 26. 10. 2022, kdy uplatnila nárok na náhradu majetkové škody ve výši 4 561 904 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 490 000 Kč, přičemž žalovaný dne 6. 2. 2024 konstatoval, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytl žalobkyni zadostiučinění ve výši 356 667 Kč. Nárok na náhradu majetkové škody žalovaný shledán nedůvodným. Soud prvního stupně se ztotožňuje se závěry obou účastníků, že posuzované řízení vedené [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] trvající od 10. 3. 2004 do 16. 1. 2023, tedy téměř 19 let, bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k žalobkyní tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu. V posuzovaném řízení došlo nepochybně k porušení práva právního předchůdce žalobkyně, pana [jméno FO], na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat.

23. S přihlédnutím k uvedenému soud prvního stupně následně posuzoval, zda právnímu předchůdci žalobkyně, panu [jméno FO], vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem tvrzená škoda spočívající ve smluvních úrocích ve výši 9% ročně z půjček poskytnutých [jméno FO] a [jméno FO] za období od 1. 1. 2008 do 15. 3. 2021 vyčíslených žalobkyní na částku 1 331 941 Kč. V uvedené souvislosti je zásadní, že o půjčku [právnická osoba] požádal nikoli v souvislosti s nesprávným úředním postupem, nýbrž dle svědeckých výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] v roce 1996, když se rozhodl koupit společnost [Anonymizováno] (později [právnická osoba]) k úhradě jejích dluhů, neboť vlastní prostředky na úhradu existujících dluhů společnosti neměl. Jednalo se tudíž o vlastní rozhodnutí [jméno FO], které nebylo vyvoláno nesprávným úředním postupem v řízení vedeném [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], které bylo zahájeno až 8 let poté dne 10. 3. 2004. Pokud se dlužník a věřitelky nejprve ústně dohodli, že [právnická osoba] zapůjčené prostředky věřitelkám vrátí postupně, až se zakoupené firmě bude dařit, a posléze, když hospodářská situace společnosti [Anonymizováno] splácení půjček neumožňovala, z prostředků, které měl získat prodejem společnosti, která byla vlastníkem několika nemovitostí, není za vznik závazků vyplývajících z předmětných půjček odpovědný stát dle zákona č. 82/1998 Sb. Odpovědnou osobou za vznik závazků vyplývajících z poskytnutých půjček byl pouze [právnická osoba], který se rozhodl si předmětné prostředky nejen zapůjčit, ale který následně společnost [Anonymizováno] jako jediný jednatel řídil, přičemž zapůjčené prostředky nesplácel. V řízení navíc nebylo postaveno ani na jisto, že by skutečně došlo k prodeji nemovitostí vlastněných společností [Anonymizováno] [jméno FO] státu, když tato skutečnost z dopisu [jméno FO], [Anonymizováno], ze dne 18. března 2003 jednoznačně nevyplývá, což nepřímo potvrdila i sama žalobkyně, když uvedla, že realizace tohoto obchodu se jevila jako velmi pravděpodobná. Mimo shora uvedené, jak dále vyplynulo z provedeného dokazování, ani [právnická osoba] ani žalobkyně dosud žádné prostředky z poskytnutých půjček včetně sjednaných smluvních úroků svědkyním [jméno FO] a [jméno FO] nevrátili, a to přesto, že převážná část finančních prostředky získaných při likvidaci firmy [právnická osoba], v rámci které byly prodány i předmětné nemovitosti, byly [jméno FO] vyplaceny ve dnech 15. 3. 2021 a 11. 2. 2022. Svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] v tomto směru potvrdili, že se s panem [jméno FO] a žalobkyní dohodli, aby si z prostředků, které získají z likvidace, pořídili vlastní bydlení s tím, že jim prostředky zatím nevrátí. [jméno FO] se žalobkyní tudíž nabyli z prostředků likvidace dle svědkyně [jméno FO] rodinný domek, přičemž svědkyním nebyla fyzicky vrácena ani koruna. Žalobkyně v uvedené souvislosti doplnila, že po vyplacení likvidačního zůstatku a koupi domu jim v hotovosti zůstala částka 1 200 000 Kč, kterou vyplatila synům [jméno FO] po dědickém řízení. Je tak zřejmé, že ačkoliv měli [právnická osoba] a žalobkyně po ukončení likvidace firmy [právnická osoba]. prostředky ke splacení poskytnutých půjček včetně smluvních úroků, tyto své závazky z vlastní vůle nesplnili. V řízení tak nebylo postaveno najisto ani, že by prostředky získané z prodeje firmy, respektive nemovitostí, použil [právnická osoba] ke splacení svých závazků vyplývajících z poskytnutých půjček, o čemž nepřímo svědčí i tvrzení žalobkyně k dalšímu uplatněnému nároku představujícímu ušlý zisk, jak je uvedeno níže. Na základě shora uvedeného dospěl nalézací soud k závěru, že v případě žalobkyní tvrzené škody spočívající ve smluvních úrocích ve výši 9% ročně z půjček poskytnutých [jméno FO] a [jméno FO] za období od 1 .1. 2008 do 15. 3. 2021 nebyl prokázán jak vznik škody, tak i příčinné souvislosti se zjištěným nesprávným úředním postupem [Anonymizováno] v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]. Z uvedených důvodů shledal nalézací soud předmětný nárok nedůvodným.

24. Žalobkyně dále tvrdila, že jim v důsledku nesprávného úředního postupu ušel zisk ve výši 3 137 080 Kč spočívající v úrocích, které by obdrželi, pokud by prostředky získané z likvidace firmy [právnická osoba] ukládali od 1. 1. 2009 do konce roku 2020 na termínované vklady u bank. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by s konkrétními bankami uzavřeli konkrétní smlouvy, které se fakticky nemohli naplnit, neboť prostředky na příslušné účty nemohli vložit v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu. Žalobkyně nárok na ušlý zisk odvozovala toliko z hypotetické možnosti, jakým způsobem by pravděpodobně naložili s prostředky, které měli získat z likvidace. Aby však mohl být nárok na náhradu ušlého zisku shledán dle zákona č. 82/1998 Sb. důvodným, musí být prokázáno, že nebýt nesprávného úředního postupu, poškozený by zisk při obvyklém běhu událostí obdržel. Tato skutečnost však v řízení prokázána nebyla, tzn., že nebylo prokázáno, že nebýt tvrzeného nesprávného úředního postupu, [právnická osoba] by konkrétního dne vložil veškeré prostředky získané z likvidace firmy [právnická osoba] ve výši 8 310 115 Kč na konkrétní termínovaný vklad u konkrétní banky či na konkrétní termínované banky u konkrétních bank. Nehledě k tomu, že žalobkyně v uvedené souvislosti ve vztahu k výši ušlého zisku zcela pomíjí případné související poplatky a zejména příslušné daně, kterými jsou tyto vklady respektive výnosy zatíženy. Hypotézu žalobkyně navíc zpochybňuje i skutečnost, že poté, kdy [právnická osoba] prostředky z likvidace firmy [právnická osoba] obdržel, tyto nevložil ani částečně na žádný termínovaný vklad, nicméně tyto použil společně se žalobkyní na koupi rodinného domu, aby si zajistili důstojné bydlení. Pokud tedy byla finanční situace pana [jméno FO] a žalobkyně v letech 2004 až 2021 dle žalobkyně značně nepříznivá, když neměli zajištěné důstojné bydlení, jeví se soudu prvního stupně jako vysoce nepravděpodobné, že by za teto situace uložili veškeré prostředky v roce 2009 na termínované vklady. Ze shora uvedených důvodů proto nebyl shledán důvodným ani nárok na náhradu tvrzeného ušlého zisku, když nebylo prokázáno, že žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci, ušel v přímé příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalobkyní tvrzený zisk.

25. Náklady exekuce ve výši 92 882,90 Kč, jejichž náhrady se žalobkyně dále domáhala, vznikly v návaznosti na rozhodnutí [jméno FO] podat žalobu na neplatnost kupní smlouvy, na základě které byly likvidátorem prodány nemovitosti vlastněné společností [právnická osoba], přičemž vzhledem k tomu, že byl jmenovaný se svou žalobou neúspěšný, vznikla mu povinnost uhradit protistraně náklady právního zastoupení, kterou včas nesplnil. Předmětné náklady tudíž nevznikly v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu, nýbrž v důsledku jednání [jméno FO], který se rozhodl podat žalobu, se kterou nebyl úspěšný. Žalobkyně sice současně tvrdila, že by náklady právního zastoupení včas uhradili, pokud by měli včas k dispozici likvidační zůstatek, který byl [jméno FO] vyplacen v důsledku nesprávného úředního postupu až v roce 2021, respektive v roce 2022, nicméně dále uvedla, že náklady řízení byly oprávněnému přiznány rozsudkem [adresa] ze dne 21. 2. 2007, zatímco likvidace společnosti měla být správně dle žalobkyně ukončena do konce roku 2007. Exekuce byla posléze nařízena usnesením [adresa] ze dne 21. 7. 2009. V uvedené souvislosti však žalobkyně současně tvrdila, že [právnická osoba] byl veškeré prostředky z likvidace při jejím řádném průběhu a po řádném ukončení vložil k 1. 1. 2009 na pětiletý termínovaný vklad, jak je uvedeno již v odst. 24 výše. I ve vztahu k tomuto nároku tudíž nezbylo nalézacímu soudu než dospět k závěru, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou.

26. V případě posledního z nároků, a to nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení, byl soud prvního stupně nucen přihlédnout k žalovaným vznesené námitce promlčení. Posuzované řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, bylo ukončeno dne 16. 1. 2023, kdy došlo k výmazu společnosti [právnická osoba] z obchodního rejstříku. Šestiměsíční lhůta pro uplatnění nároku na náhradu předmětné nemajetkové újmy dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. u soudu počala běžet uplynutím šestiměsíční lhůty stanovené pro vypořádání nároku žalovaným dle ust. § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kdy žalobkyně nároky uplatnila u žalovaného již dne 26. 10. 2022. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána u nalézacího soudu až dne 8. 8. 2024, je patrné, že tato byla podána až po uplynutí doby stanovené ust. § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v důsledku čehož je příslušný nárok promlčen.

27. Soud prvního stupně závěrem rekapituluje, že na základě závěrů učiněných v odst. 23. až 25. shledal, že žalobkyně v řízení neprokázala existenci žalobkyní tvrzené majetkové škody a existenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a žalobkyní tvrzenou majetkovou škodou, a dále shledal nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení promlčeným. Z uvedeného důvodu nalézací soud žalobu v plném rozsahu výrokem I. zamítl.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci plný procesní úspěch. Soud proto rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení, přičemž výše nákladů je shodně tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě a účasti na jednáních konaných ve dnech 13. 12. 2024, 24. 2. 2025 a 16. 5. 2025) ve výši 300 Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem 1 200 Kč.

Poučení