17 Co 305/2025 - 218

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 156 274 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 5. 2025, č. j. 10 C 147/2024-196 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 6. 7. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 156 274 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 156 274 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 56 274 Kč jako odškodnění za nepřiměřenou délku trestního řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „Posuzované řízení“) a částky 100 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené tímto nezákonným trestním stíháním, včetně domovní prohlídky, která proběhla dne 14. 12. 2016.

3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 5. 1. 2024, žalovaná konstatovala, že došlo k nezákonnému trestnímu stíhání žalobce a poskytla mu omluvu, ohledně délky řízení dospěla k závěru, že byla přiměřená. Soud I. stupně učinil podrobná skutková zjištění o průběhu Posuzovaného řízení, a uvedl, že trvalo ve vztahu k žalobci od 30. 10. 2019, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání (to bylo doručeno žalobci 6. 11. 2019), do 31. 8. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek ze dne 8. 8. 2023, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, tedy 3 roky a 10 měsíců. Stíháno a obžalováno bylo celkem [počet] osob včetně žalobce a jeho manželky ([jméno FO]) pro spáchání přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 trestního zákoníku a pokračujícího přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku spáchaným formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Posuzované řízení probíhalo jako řízení přípravné a následně před soudem I. a II. stupně. Rozsudkem soudu I. stupně ze dne 31. 8. 2022 byl žalobce shledán vinným a odsouzen k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody v délce 8 měsíců a peněžitému trestu 50 000 Kč, tento rozsudek byl následně ve vztahu k žalobci a dalšímu obviněnému zrušen (pro nepřezkoumatelnost ve vztahu k závěru o jejich vině), dalším rozsudkem soudu I. stupně byl žalobce s dalším obviněným zproštěn obžaloby. Ve vztahu ke dvěma dalším obviněným (manželce žalobce a její matce) byla dne 31. 8. 2022 schválena dohoda o vině a trestu, jedna obviněná v průběhu řízení zemřela. V rámci řízení bylo opakovaně rozhodováno o vrácení zajištěných věcí. Věc byla složitá, když v řízení byl cizí prvek, bylo potřeba účasti tlumočníka do [jazyk], i některé listiny bylo potřeba překládat do [jazyk], což se odrazilo na délce řízení. Trestní věc byla značně rozsáhlá, když konečný zprošťující rozsudek je na čísle listu 9954. Přípravné řízení bylo po zahájení trestního stíhání žalobce skončeno po necelém roce, v rámci přípravného řízení byl mj. vypracován znalecký posudek. Žalobce se na délce řízení nepodílel pozitivně ani negativně. Význam řízení pro žalobce byl typově zvýšený. Řízení před soudem probíhalo v přiměřených lhůtách, i s ohledem na rozsáhlost spisového materiálu. Postup soudu ve věci byl plynulý, až na 2 výjimky: po nápadu obžaloby (15. 10. 2020) soud násobně překročil lhůtu k učinění úkonu směřujícího k vyřízení věci (5. 2. 2021 bylo nařízeno hlavní líčení na 15. 4. 2021); stalo se tak ovšem z důvodu rozsahu věci (spisový materiál čítal necelých 10 000 stran) a probíhající pandemie Covidu, přičemž soud hlavní líčení nakonec nařídil, když uvážil, že čekat na konec pandemie by nemuselo být účelné; dále došlo k nečinnosti soudu po konání hlavního líčení 30. 11. 2021, když dne [datum] bylo z důvodu úmrtí jedné z obžalovaných zastaveno její trestní stíhání a s ohledem na stáž vyřizujícího soudce na vyšším soudu bylo další hlavní líčení nařízeno až na 25. 8. 2022, s ohledem na rozsah trestního spisu a na časové omezení stáže by ovšem předání věci jinému soudci nebylo účelné. Soud ani jednu z výše uvedených situací nepovažoval za průtah, uvedl ovšem, že i kdyby o průtahy šlo, s ohledem na veškeré okolnosti případu by celková délka řízení 3 roky a 10 měsíců ještě nebyla nepřiměřeně dlouhá.

4. Dále měl soud za prokázané, že trestní stíhání bylo pro žalobce stresující a žalobce žil v nejistotě a obavách z výsledku trestního stíhání, trpěl nesoustředěností a částečně i nespavostí. Výraznější psychické problémy žalobce nebyly prokázány ani tvrzeny. Nebylo prokázáno, že by žalobce navštívil psychiatra a že by se léčil s nějakou závažnější psychiatrickou poruchou. K ukončení sportovních aktivit, přetrhání přátelských vazeb a narušení vztahu žalobce s otcem došlo již v důsledku domovní prohlídky. V rámci rodiny žalobce docházelo k častým hádkám, nicméně to bylo i z toho důvodu, že současně byla v dané věci stíhaná i manželka žalobce a její rodiče. Žalobce byl již jednou v minulosti trestně stíhán (v r. 2012 za výtržnictví) a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. S manželkou má žalobce [počet] nezletilé děti. Domovní prohlídka proběhla v bytě užívaném žalobcem dne 14. 12. 2016 (tedy před zahájením trestního stíhání žalobce).

5. Soud I. stupně věc posoudil dle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) a shledal, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku dle § 14 OdpŠk. K nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk nedošlo, když Posuzované řízení nebylo s přihlédnutím ke všem kritériím dle § 31a odst. 3 OdpŠk nepřiměřeně dlouhé. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, podmínka odpovědnosti ve formě nezákonného rozhodnutí byla splněna (nezákonným rozhodnutím je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 30. 10. 2019), vznik imateriální újmy však je třeba prokázat (nepředpokládá se) a žalobce z převážné části tvrzené dopady nezákonného trestního stíhání do své osobní sféry neprokázal. Většina tvrzených dopadů byla v příčinné souvislosti s domovní prohlídkou, která však nebyla nezákonná (nebyla pro nezákonnost zrušena) a byla uskutečněna i v souvislosti s podezřením z trestné činnosti žalobcovy manželky (byly při ní zajištěny důkazy použité následně ve vztahu k odsouzené manželce žalobce a její matce; domovní prohlídka by proběhla i kdyby žalobce trestně stíhán nebyl). Povaha trestní věci s sebou v tomto případě nenese zvýšené společenské odsouzení, žalobci hrozila trestní sazba až 5 let odnětí svobody, fakticky mu ale nepodmíněný trest nehrozil, když státní zástupce navrhoval podmíněný trest společně s trestem peněžitým. Soud s ohledem na všechny rozhodné skutečnosti (povaha trestní věci, délka řízení a jeho průběh, postup orgánů činných v trestním řízení, následky v osobnostní sféře žalobce) dospěl k závěru, že zadostiučinění poskytnuté žalovanou za nezákonné trestní stíhání (konstatování porušení práva a omluva) bylo dostatečné. Porovnávané případy odškodnění nezákonného trestního stíhání (rozsudek Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 11. 11. 2022 a rozsudek Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 30. 11. 2021), v nichž bylo poškozeným přiznáno zadostiučinění v penězích, se od případu žalobce lišily zejména tím, že v nich nebyl stíhán další rodinný příslušník, který byl za trestnou činnost odsouzen, v nyní posuzovaném případě šlo o sdílenou újmu žalobce a jeho manželky.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), procesně úspěšné žalované soud přiznal náhradu nákladů nezastoupeného účastníka za 6 úkonů po 300 Kč. Soud nepřiznal státu náhradu nákladů tlumočného spojených s právem žalobce jednat ve své mateřštině dle § 18 odst. 2 věty první o.s.ř.

7. Proti uvedenému rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Namítl, že trestní stíhání trvalo cca 3 roky a 10 měsíců, ale trestní řízení (zahrnující i domovní prohlídku) trvalo mnohem déle. Žalobce pociťoval účinky trestního řízení již od provedené domovní prohlídky, proto délka trestního řízení nebyla přiměřená. Skutková podstata stíhaných přečinů nebyla právně složitá, ani jiné stránky trestního řízení nebyly složité, žalobce nijak k průtahům trestního řízení nepřispěl, a tlumočení v průběhu trestního řízení nemůže mít vliv na povinnost žalované zajistit, aby řízení probíhalo bez průtahů. Význam řízení pro žalobce byl zvýšený, žalobce se od počátku bránil nesmyslnému obvinění. Všechny rozhodující důkazy byly provedeny před zahájením trestního stíhání, první rozsudek soudu I. stupně byl nepřezkoumatelný, odvolací soud (Krajský soud v [adresa] v usnesení č.j. [spisová značka] ze dne 29. 6. 2023) výslovně konstatoval, že ve spisu od počátku neexistoval důkaz svědčící o vině žalobce. Většina listinných důkazů se žalobce netýkala, dvě hlavní obviněné uzavřely dohodu o vině a trestu, proto ani ohledně nich nemuselo být prováděno rozsáhlé dokazování. V řízení došlo k průtahům (při nařízení hlavního líčení po podání obžaloby, poté stáž rozhodujícího soudce). Nejvyšší soud i Nejvyšší správní soud se shodují, že obecně přiměřená délka řízení jsou 2 roky, to vyplývá i ze Stanoviska Nejv. soudu Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko NS“). V Posuzovaném řízení byla tato délka nedůvodně překročena, zásadní vliv na délku řízení měl postup orgánů činných v trestním řízení. Proto byl důvodný požadavek na finanční zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Soud nesprávně posoudil i nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Již před nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání z 30. 10. 2019 probíhaly úkony trestního řízení, které zasáhly do života žalobce. Žalobce podrobně popsal všechny stránky svého života, do nichž zasáhlo trestní řízení, vše začalo domovní prohlídkou a bylo umocněno trestním řízením po zahájení trestního stíhání žalobce. Žalobce ale nespojoval převážnou většinu své újmy jen s domovní prohlídkou. Žalobce je členem [komunita], pro kterou je jakékoliv trestní řízení závažné, žalobce byl z této komunity fakticky vyloučen. Na počátku trestního řízení nemohlo být zřejmé, zda žalobci hrozí nepodmíněný trest odnětí svobody (žalobce byl odhrožen trestní sazbou až 5 let odnětí svobody), žalobci též v případě odsouzení hrozila povinnost k náhradě škody vyčíslené v řádech milionů korun. Žalobce má [počet] děti, které by ztratily hlavního živitele, pokud by byl odsouzen. Účastnickou výpovědí žalobce i výpověďmi svědků byly prokázány dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Závěr, že konstatování porušení práva a omluva jsou dostatečným zadostiučiněním, je v rozporu se Stanoviskem Cpjn 206/2010 i s obecně vnímaným principem spravedlnosti, porovnávané případy nebyly natolik rozdílné, jak uvádí soud I. stupně, zadostiučinění ve výši 100 000 Kč by bylo odůvodněné, případně měl soud I. stupně provést porovnání s jinými případy (viz rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014) a srovnat případ žalobce s případy, kdy náhrada újmy nebyla přiznána. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaná uvedla, že odvolání žalobce není důvodné. Posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, vzhledem k tomu, jak bylo složité, hlavně po procesní stránce (bylo třeba tlumočníka, stíháno bylo více osob, bylo třeba zajistit množství důkazů). Dvě období nečinnosti nebyla nikterak dlouhá a šlo o nečinnost z omluvitelných důvodů (Covid, stáž soudce). Nelze porovnávat délku řízení trestního a řízení správního, jako to činí žalobce. Nemajetková újma z titulu nezákonného rozhodnutí nemohla nastat v souvislosti s domovní prohlídkou, k níž došlo dlouho před zahájením trestního stíhání, navíc se týkala včech spoluobviněných, včetně později odsouzené partnerky žalobce. Žalobce neprokázal žádný zásadnější dopad do své osobnostní sféry, neprokázal, že by přišel o stálé kontakty ve [komunita]. Následky, jimiž žalobce trpí, by měl připisovat své odsouzené partnerce (s níž stále žije), nikoli státu. Žalovaná má pochybnosti o objektivitě slyšených svědků. Poukázala na to, že žalobce byl již v minulosti trestán, a že mimořádná je zejména skutečnost, že žalobce byl spoluobviněn s osobou blízkou, jež byla v trestním řízení odsouzena. Žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen, a aby žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a poté, co účastníkům předestřel další rozhodnutí pro porovnání (rozsudek Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 6. 5. 2021), dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

10. Soud I. stupně učinil dostatečná a správná skutková zjištění týkající se žalobcem uplatněných nároků. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku nevěrohodnosti svědků slyšených k dopadům trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (z jejichž výpovědí učinil svá skutková zjištění soud I. stupně), neboť nelze paušálně považovat za nevěrohodné svědky jen proto, že jde o osoby blízké žalobci.

11. Pokud jde o délku Posuzovaného řízení, za její počátek ve vztahu k žalobci je třeba v souladu se Stanoviskem NS považovat až okamžik doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci (§ 160 odst. 2 trestního řádu), k němuž v daném případě došlo 6. 11. 2019. Relevantní délka Posuzovaného trestního řízení tedy činila 3 roky a necelých 10 měsíců (od 6. 11. 2019 do 31. 8. 2023). Domovní prohlídku, která se uskutečnila několik let před zahájením trestního stíhání žalobce (již 14. 12. 2016), nelze považovat za počátek trestního řízení, a dobu mezi uskutečněním domovní prohlídky a doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci tak do celkové délky řízení nelze zahrnovat.

12. Při posuzování přiměřenosti celkové délky řízení je třeba přihlížet (jak to učinil i soud I. stupně) ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk, tedy kromě celkové délky řízení též ke složitosti řízení, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Odvolací soud převážně souhlasí s tím, jak tato kritéria hodnotil soud I. stupně: význam řízení žalobce byl zvýšený, neboť šlo o řízení trestní; žalobce k délce řízení nepřispěl pozitivně ani negativně; řízení bylo složité z důvodu více obviněných, nutnosti překladů a tlumočení do [jazyk], rozsáhlosti skutku a spisového materiálu (s nímž se soudy musely komplexně seznámit, byť řada důkazů byla opatřena již v přípravném řízení) i procesních rozhodnutí v průběhu řízení. Pokud šlo o postup orgánů činných v trestním řízení, zde odvolací soud shledává, že nelze k tíži státu přičítat delší dobu, jež uplynula mezi doručením obžaloby soudu a nařízením prvního hlavního líčení (vzhledem k rozsáhlosti spisu i vzhledem k tehdy platným doporučením [orgán] konat z důvodu šíření epidemie Covid 19 pouze nezbytně nutná a bezodkladná jednání – viz doporučení [číslo] a [číslo], platná od 19. 10. 2020 do 3. 1. 2021). Orgány státu přesto přispěly k celkové délce řízení svým postupem negativně, jednak tím, že po zastavení trestního stíhání zemřelé obžalované dne [datum] bylo další hlavní líčení nařízeno až na 25. 8. 2022 (stáž soudce na jiném soudě nemůže jít k tíži účastníků řízení) a také tím, že rozsudek soudu I. stupně ze dne 31. 8. 2022 byl ve vztahu k žalobci zrušen pro nepřezkoumatelnost a věc musela být ve vztahu k žalobci projednána soudem I. stupně znovu, mezi vydáním prvního (odsuzujícího) a druhého (zprošťujícího) rozsudku přitom uplynula doba téměř jednoho roku. I přes tuto skutečnost však odvolací soud ještě nepovažuje délku trestního řízení (s přihlédnutím ke všem ostatním shora uvedeným kritériím, zejména ke složitotsi a celkové délce řízení) za nepřiměřenou. Nelze přisvědčit názoru žalobce, že nepřiměřeně dlouhé je každé řízení, jehož délka přesáhne 2 roky – toto nevyplývá ani ze Stanoviska NS (podle něj naopak není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk mohla být pokládána za přiměřenou; je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu), ani z judikatury.

13. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu I. stupně o nedůvodnosti požadavku žalobce na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, neboť nebyl dán odpovědnostní titul v podobě nepřiměřené délky řízení.

14. Pokud šlo o újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalobce, zde byl dán odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 30. 10. 2019. Důvody vyloučení odpovědnosti státu dle § 12 odst. 1 OdpŠk zde nebyly, byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku ve smyslu § 14 odst. 3 OdpŠk.

15. Soud I. stupně správně vycházel z toho, že nelze směšovat újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním s újmou způsobenou domovní prohlídkou uskutečněnou před zahájením trestního stíhání. Předmětná domovní prohlídka navíc nebyla nezákonná, neboť příkaz k domovní prohlídce nebyl pro nezákonnost zrušen (zákonnost příkazu k domovní prohlídce přitom mohla být přezkoumána Ústavním soudem; k nemožnosti nahradit požadavek změny či zrušení rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím řízení srov. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 4286/2013 ze dne 4. 12. 2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 35/2015), nebyla tedy ani samotným odpovědnostním titulem jakožto nezákonné rozhodnutí.

16. Kromě zásahů do osobnostních práv žalobce, k nimž došlo v příčinné souvislosti s domovní prohlídkou (strach, že proběhne další domovní prohlídka - obavy žalobce, když někdo zaklepe; uzavření se žalobce do sebe a omezení sportu i styku s přáteli; narušení vztahů ve [komunita] i vztahu s otcem po domovní prohlídce), však došlo i k zásahům do osobního a rodinného života žalobce v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Šlo o zásahy, které shledal již soud I. stupně (stres, nejistota a obavy z trestního stíhání a jeho výsledku; nesoustředěnost a částečně nespavost; hádky s manželkou), a též o prohloubení poškození mezilidských vztahů žalobce (k otci, k přátelům ve [komunita]) prvotně narušených již v důsledku domovní prohlídky. Dle odvolacího soudu nelze považovat za logický závěr, že veškeré zjištěné dlouhodobé poškození vztahu žalobce k dalším osobám je přičitatelné jednorázové domovní prohlídce, zatímco následné několik let trvající trestní stíhání na odcizení žalobce od dalších osob vliv nemělo.

17. Odvolací soud rovněž nesouhlasí s tím, že by se v daném případě jednalo o „sdílenou újmu“ žalobce a jeho manželky. Ta byla sice trestně stíhána v téže věci jako žalobce, ale narozdíl od žalobce bylo její stíhání důvodné, újma v důsledku nezákonného trestního stíhání u ní proto nepřipadala v úvahu. Nemohlo tudíž jít o situaci, kdy jedno nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup poškodí současně více osob, jež spolu mohou své obavy sdílet (což je podstatou sdílené újmy), neboť žalobce a jeho manželka čelili v průběhu téhož trestního řízení každý jiné hrozbě a jiným obavám.

18. Podle rozsudku Nejv. soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, a soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat; dle rozsudku Nejv. soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 67/2016, musí výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.

19. Odvolací soud považuje pro účely porovnání s jinými případy za významné následující skutečnosti týkající se posuzované věci: povaha trestní věci byla středně závažná (žalobce byl ohrožen trestní sazbou až 5 let odnětí svobody, reálně mu však nepodmíněný trest nehrozil, což vyplývá i z později zrušeného rozsudku soudu I. stupně z 31. 8. 2022); šlo o hospodářskou trestnou činnost, která obecně není vnímána jako obzvlášť zavrženíhodná (narozdíl např. od trestné činnosti v sexuální oblasti). Žalobce nebyl v průběhu trestního stíhání omezen na svobodě, nedošlo k medializaci případu. Trestní stíhání trvalo přibližně 3 roky a 10 měsíců. Došlo k zásahům do osobnostních práv žalobce, a to k psychickým následkům spíše mírnější povahy (stres, nesoustředěnost, nespavost), prohloubení narušení rodinných vztahů (s otcem) a vztahů s přáteli ve [komunita]. Za významné z hlediska újmy lze považovat i okolnosti, že žalobce již byl jednou v minulosti trestně stíhán a odsouzen (byť již v r. 2012 a pro jiný druh trestné činnosti), což snižuje intenzitu újmy oproti újmě osoby, která dosud trestně stíhána nebyla, a dále že žalobce byl v průběhu nezákonného trestního stíhání nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu, což naopak intenzitu újmy (stres, obavy z nespravedlivého odsouzení) zvyšuje.

20. Za významnou z hlediska odškodnění nemajetkové újmy (ani pro účely porovnání se zadostiučiněním přiznávaným v jiných případech) naopak odvolací soud nepovažuje skutečnost, že v posuzovaném případě došlo k pravomocnému odsouzení manželky žalobce v téže trestní věci. Odsouzení rodinného příslušníka není důvodem pro bagatelizaci újmy osoby, která byla stíhána nezákonně a obžaloby byla zproštěna.

21. Na základě shora uvedeného odvolací soud provedl porovnání případu žalobce s obdobnými případy, a to nejen s těmi, které srovnával již soud I. stupně (rozsudky Městského soud v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 30. 11. 2021 a č.j. [spisová značka] ze dne 11. 11. 2022), ale i s dalším případem, a sice s rozsudkem Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 6. 5. 2021 (s jehož obsahem byli účastníci seznámeni při jednání odvolacího soudu).

22. Ve věci sp. zn. [spisová značka] šlo o odškodnění nezákonného trestního stíhání trvajícího 2,5 roku, pro porušování pravidel hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. f) a odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let nebo peněžitý trest, reálně ale poškozenému nepodmíněný trest nehrozil. Poškozený nebyl v rámci trestního stíhání omezen na osobní svobodě, šlo o dosud netrestanou osobu. Následky trestního stíhání byly v rovině osobního prožitku poškozeného, který mohl ovlivnit i jeho těžce nemocnou manželku, stres vyvolaný trestním řízením mohl spolupůsobit při vzniku onemocnění poškozeného depresí a pásovým oparem, trestní stíhání mohlo vyvolat důvodné obavy o profesní pověst a další profesní působení, umocněné vyšším věkem poškozeného. Poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 50 000 Kč.

23. Po porovnání se všemi třemi případy odvolací soud předně shledává, že dostatečnou satisfakcí za nezákonné trestní stíhání žalobce nemůže být jen konstatování porušení práva a omluva, je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích.

24. Dále dospěl odvolací soud k závěru, že újma žalobce byla závažnější, než újma odškodněná ve věci sp. zn. [spisová značka] (kde povaha trestní věci a hrozba trestu byly stejně závažné, dopady do osobnostní sféry poškozeného byly mírně závažnější, trestní řízení však bylo významně – více než o rok – kratší; poškozený byl osoba dosud netrestaná, na druhé straně nedošlo k nepravomocnému odsouzení jako v posuzovaném případě), a naopak méně závažná než újma odškodněná ve věci sp. zn. [spisová značka] (kde délka trestního stíhání i povaha trestní věci byla srovnatelná s nyní posuzovanou věcí, zásah do práv poškozeného však byl znatelně vyšší, když kromě stresu a nejistoty a poškození vztahů s některými členy rodiny došlo i k zásahům do podnikání poškozeného). Újma odškodněná ve věci sp. zn. [spisová značka] byla proti nyní posuzované věci již závažnější výrazně, když v daném případě trestní stíhání trvalo přes 5 let (za nepřiměřenou délku řízení byl však poškozený odškodněn zvlášť), šlo o stíhání pro závažnější trestnou činnost (za niž dle trestního zákona hrozil trest odnětí svobody na 3 léta až 8 let), významnější byly i zásahy do osobnostních práv poškozeného, zejména do jeho psychické sféry (byl mu diagnostikován situačně depresivní syndrom, předepsána antidepresiva).

25. Odškodnění nemajetkové újmy žalobce by se proto mělo nacházet v rozmezí mezi částkami odškodnění přiznanými ve věci sp. zn. [spisová značka] (50 000 Kč) a [spisová značka] (90 000 Kč). Za přiměřenou výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce způsobenou nezákonným trestním stíháním s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, tak jak jsou popsány výše v odst. 19. (včetně okolností působících z hlediska intenzity zásahu do práv žalobce „proti sobě“, a sice předchozího trestního odsouzení a nepravomocného odsouzení v Posuzovaném řízení), proto považuje odvolací soud částku 70 000 Kč.

26. Do prodlení se zaplacením této částky se žalovaná dostala v den následující po uplynutí 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku, tedy dne 6. 7. 2024, od tohoto dne do zaplacení žalobci z uvedené částky náleží úrok z prodlení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tzn. 12,75 % ročně.

27. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 6. 7. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak jej v tomto výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

28. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. Vycházel přitom z toho, že předmětem řízení byly dva samostatné nároky (dle advokátního tarifu účinného při zahájení řízení činila tarifní hodnota každého z nároků 50 000 Kč), s jedním z nich byl žalobce procesně neúspěšný (nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení) a s druhým byl procesně úspěšný (nárok na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání; byť žalobci nebyla přiznána celá požadovaná částka zadostiučinění, považuje se u tohoto nároku za procesně úspěšného s ohledem na rozhodnutí Nejv. soudu rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 z 10. 2. 2015). Z tohoto důvodu nemá podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., ze stejných důvodů, jaké byly popsány již v předchozím odstavci.

30. Skutečnost, že náklady tlumočného vzniklé v souvislosti s ustanovením tlumočníka účastníku, jehož mateřštinou není český jazyk, nese stát, vyplývá z § 18 o.s.ř., a není nutné ji vyjadřovat výrokem rozsudku.

Poučení