10 C 147/2024 - 196

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 156 274 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 156 274 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 156 274 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 156 274 Kč s příslušenstvím vzniklé v souvislosti s trestním stíháním, které bylo proti žalobci vedeno Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [anonymizováno]. Žalobu odůvodnil tím, že trestní stíhání bylo proti žalobci zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-190381, pro přečin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 trestního zákoníku a pokračujícího přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, spáchaných formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a skončeno dne [datum] rozsudkem Okresního soudu v [adresa] č. j. [anonymizováno]-9954, přičemž rozsudek mu byl doručen dne [datum]. Trestní stíhání žalobce tak trvalo cca 3 roky a 10 měsíců. Žalobce se konkrétně domáhal nároku z nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky ve výši 56 274 Kč, když má za to, že podstata uváděných přečinů byla jasná a nejednalo se o právně složitou věc, tudíž trestní řízení mělo skončit v kratší době. Dále se domáhal nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání ve výši 100 000 Kč, což odůvodnil tím, že trestní stíhání mělo vliv na jeho zdraví, psychiku a rodinné (a rodičovské) vztahy. Po dobu celého trestní stíhání žil v nejistotě a obavách, bál se náhrady škody v řádech milionů korun, a to v případě, že by byl uznán vinným. V případě odsouzení k nepodmíněného trestu odnětí svobody se obával, že by rodina ztratila jediného živitele, kdy má dvě nezletilé děti, a to [jméno FO], narozenou [datum], a [jméno FO], narozenou [datum]. Trestní stíhání (včetně provedené domovní prohlídky, kdy na něj mířili policisté zbraněmi) mělo negativní vliv na jeho psychiku, nebyl schopen se soustředit a pracovat jako v době před zahájením trestního stíhání, trpěl poruchami spánku a nebyl schopen myslet na nic jiného než na probíhající trestní řízení. Nárok u žalované pak uplatnil dne [datum].

2. Při jednání konaném dne [datum] pak právní zástupce žalobce doplnil k výzvě soudu, že nemajetkovou újmu žalobce utrpěl konkrétně v souvislosti s domovní prohlídkou (jak bylo tvrzeno v žaloba) na adrese [adresa], která proběhla dne [datum] a které byla přítomna žalobcova rodina.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní svůj nárok uplatnil dne [datum]. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání shledala požadavek žalobce částečně důvodným, když konstatovala, že došlo k nezákonnému trestnímu stíhání žalobce a poskytla mu omluvu, ohledně samotné délky řízení pak dospěla k závěru, že délka trestního řízení byla přiměřená.

4. Účastníci učinili nesporným, že žalobce u žalované dne [datum] uplatnil svůj nárok a že mimosoudní projednání žádosti bylo ukončeno stanoviskem ze dne [datum] s tím, že žalovaná žalobci za nezákonné trestní stíhání poskytla omluvu. Ze samotného stanoviska žalované pak bylo zjištěno, že vedle omluvy žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí.

5. Z trestního spisu vedeného před Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [anonymizováno] byl soudem zjištěn následující průběh naříkaného řízení: usnesením ze dne [Anonymizováno], [Anonymizováno]-193181 bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání obviněných, a to celkem [hodnota] osob včetně žalobce, pro spáchání přečinu neoprávněného podnikání podle ustanovení § 251 odst. 1 trestního zákoníku pokračujícího přečinu, porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle ustanovení § 268 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku spáchaným formou účastenství podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Usnesení žalobci bylo doručeno [datum]. Proti usnesení podal žalobce dne [datum] stížnost. Ta byla [datum] předložena okresnímu státnímu zastupitelství. Usnesením státní zástupkyně okresního státního zastupitelství ze dne [datum] byla stížnost zamítnuta jako nedůvodná. Stejně tak bylo rozhodnuto o stížnostech ostatních obviněných. V [Anonymizováno] byl přibrán tlumočník, který dne [datum] soudu předložil do [anonymizováno] přeložené usnesení ze dne [datum]. Během [Anonymizováno] bylo rozhodováno o vrácení věcí, které byly v rámci trestního řízení zabaveny. Dále Policie ČR informovala Okresní soud v [adresa] podáním ze dne [datum] o tom, že nepochybně došlo k porušení zákonných povinností opatrovníka (jiného obžalovaného než žalobce), který dalším spoluobviněným umožnil využívat osobu opatrovance zde uvedeného, což by mohlo být v přímém rozporu s jeho povinnostmi. Během [Anonymizováno] byly žádány součinnostní dotazy například na Magistrát města [adresa], na což bylo v průběhu [Anonymizováno] reagováno. Mezi dny [datum]–[datum] byli vyslechnuti všichni obvinění. V [Anonymizováno] policie požádala o součinnost nemocnici. Urgovali v [Anonymizováno] a v [Anonymizováno]. Dále si vyžádali souhlas se zproštěním mlčenlivosti zdravotnických pracovníků. V [Anonymizováno] žádost urgovalo Okresní státní zastupitelství v [adresa]. Opatřením ze dne [datum] bylo nařízeno vyšetření duševního stavu jednoho z obviněných a byl přibrán znalec. Znalecký posudek byl policii doručen dne [datum]. Dále byly činěny součinnostní dotazy. Dne [datum] policie informovala žalobce o tom, že je možné dne [datum] prostudovat spis. K tomu dne [datum] došlo. Dne [datum] policie zaslala Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa] závěrečnou zprávu s návrhem na podání obžaloby a podnět k rozhodnutí o propadnutí věci. Dne [datum] byla Okresním státním zastupitelstvím v [adresa] podána k Okresnímu soudu v [adresa] obžaloba č. j. [anonymizováno]–70 na pět osob, včetně žalobce, kdy žalobce měl spáchat přečin neoprávněného podnikání podle § 251 odstavec 1 trestního zákoníku spáchaných formou účastenství pomoci, podle § 24 odstavec 1 písm. c) trestního zákoníku a jednak přečinu porušení práv ochranné známky a jiným označením podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku spáchaný formou účastenství – pomoci podle § 24 odstavec 1 písm. c) trestného zákoníku. K žalobci okresní státní zastupitelství v obžalobě uvádí, že má středoškolské vzdělání z [anonymizováno], pracuje jako brigádník, když vypomáhá u svého příbuzného v obchodě. V opise rejstříku přestupků nemá žádný záznam, v opise rejstříku trestů má jeden záznam, a to pro trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, pročež mu byl uložen podmíněný trest a propadnutí věci. Po výkonu trestu se osvědčil. Dne [datum] je ve spise úřední záznam s tím, že obžaloba ve věci k soudu napadla dne [datum], přičemž celkově spis obsahuje necelých 10 000 listů, což si vyžádalo časově delší studium, přičemž s ohledem na doporučení ministryně spravedlnosti nenařizovat nové věci, nebylo doposud nařízeno hlavní líčení, avšak s ohledem ke skutečnosti, že se již po delší dobu epidemická situace nezlepšuje, soud nemůže dále odkládat úkony směřující k rozhodnutí ve věci, proto bude hlavní líčení nařízeno na [datum]. V [Anonymizováno] byl přibrán tlumočník. Dne [datum] se konalo hlavní líčení. Žalobce byl osobně přítomen. Státní zástupkyně navrhovala pro žalobce trest odnětí svobody v trvání dvou let podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, peněžitý trest ve výši 100 000 Kč. Obhájci soudu avizovali možné uzavření dohody o vině a trestu ke dvěma jiným obžalovaným. Soud s ohledem na poskytnutí lhůty k uzavření dohody hlavní líčení odročil na [datum]. Dále je založena žádost o vrácení věci, které byly zabaveny v průběhu domovní prohlídky. Dále požádal obhájce o odročení jednání z důvodu plánované dovolené. Dne [datum] se vyjádřila státní zástupkyně s tím, že nesouhlasí s vrácením věci, neboť věci nalezené při domovní prohlídce považuje za výnos trestné činnosti. Dne [datum] se k věci vyjádřil obhájce jedné z obžalovaných. Soud vyzval obhájce ke sdělení skutečnosti ohledně dohody o vině a trestu, včetně výzvy státní zástupkyně, ta se vyjádřila dne [datum]. Dne [datum] bylo jednání odročeno s ohledem na probíhající jednání o dohodě o vině a trestu a bylo odročeno na [datum]. Dále požádal obhájce obžalovaných o odročení jednání s ohledem na zdravotní stav klientky. Dne [datum] se státní zástupkyně vyjádřila k jednáním ohledně dohody o vině a trestu. Dne [datum] se konalo hlavní líčení s tím, že bylo uvedeno, z jakých důvodů se prozatím nepodařilo dohodu o vině a trestu uzavřít. Jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] byl doručen návrh na schválení dohody o vině a trestu, a to mezi jinými obžalovanými, mimo jiné manželky žalobce. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, byl přednesen návrh na schválení dohody o vině a trestu a byli vyslechnuti obžalovaní s tím, že bylo stranám uloženo, aby zaslaly návrhy na doplnění dokazování do konce [Anonymizováno] a za účelem pokračování dokazování bylo odročeno na [datum]. Dále bylo rozhodnuto o tlumočném. V průběhu [Anonymizováno] byl zaslán protokol z hlavního líčení. Usnesením ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]–9639, byly vráceny zde uvedené peněžní prostředky. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, bylo provedeno dokazování a za účelem pokračování dokazování bylo odročeno na [datum]. Dále bylo rozhodnuto o tlumočném. Během [Anonymizováno] byl rozeslán protokol o hlavním líčení. Dne [datum] byl soudu doručen úmrtní list jedné z obžalovaných. Usnesením ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]–9673, se z důvodu úmrtí zde uvedené obžalované bylo zastaveno trestní stíhání pro zde uvedený skutek. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Ve spise je úřední záznam ze dne [datum], že hlavní líčení bude s ohledem na stáž u Krajského soudu v [Anonymizováno], tedy duben až červen a s ohledem na předpokládanou dovolenou v měsících [Anonymizováno] ve snaze předejít odročování hlavního líčení z důvodu dovolené nařízeno na konec [Anonymizováno], hlavní líčení bylo nařízeno na [datum]. To se konalo, byly provedeny listinné důkazy a bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Státní zástupkyně navrhla uložit trest odnětí svobody v dolní polovině zákonné trestní sazby s přiměřenou zkušební dobou, včetně peněžitého trestu ve výši 100 000 Kč. Za účelem závěrečných řečí obhájců obžalovaných a vyhlášení rozhodnutí bylo odročeno na [datum]. Dále bylo rozhodnuto o tlumočném. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, bylo přistoupeno k závěrečným řečem a byl vyhlášen rozsudek č.j. [anonymizováno]–9736, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu ve vztahu ke dvěma obžalovaným, mj. ve vztahu k manželce žalobce. K těmto obžalovaným nabyl právní moci dne [datum] a další obžalovaný a žalobce byl uznán vinným z přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného formou pomoci podle § 24 odst. 1) písm. c) trestního zákoníku a přečinu porušování povinnosti k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku spáchaného formou pomoci, podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a byl mu uložen peněžitý trest v počtu 50 denních sazeb v částce 1000 Kč, tedy celkem 50 000 Kč. Proti rozsudku podali obžalovaní odvolání. V [Anonymizováno] byl rozsudek přeposlán tlumočníkovi s přepisem, že se žádá o překlad rozsudku ve lhůtě 14 dnů, ten v [Anonymizováno] požádal o prodloužení této lhůty z důvodu podrobení se operačnímu zákroku. Překlad rozsudku byl doručen v [Anonymizováno]. Dále v [Anonymizováno] soud sdělil, že má být kontaktován právní zástupce druhého obžalovaného s tím, že si druhý obžalovaný má přijít ve lhůtě pěti dnů vyzvednout na soud rozsudek, neboť soud již jednou rozsudek doručoval na jím uváděnou doručovací adresu, avšak ani v úložní době si žalobce zásilku nepřevzal. Bylo rozhodnuto o tlumočném. Dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na den [datum], a to v řízení o zabrání věci. To se konalo a byla vyhlášena usnesení, jednak, že se zabírají zde uvedené finanční prostředky, jednak, že se ruší zajištění zde uvedených finančních prostředků. Dne [datum] byla věc předložena Krajskému soudu v Plzni, kdy dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na den [datum]. To se konalo, bylo vyhlášeno usnesení č. j. [anonymizováno]–9934, které nabylo právní moci dne [datum], kterým k odvolání obžalovaných: žalobce a druhého z obžalovaných bylo podle § 258 odst. 1 písm. b) odst. 2 trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] v celém rozsahu ohledně těchto dvou obžalovaných a podle § 259 odst. 1 trestního řádu byla věc vrácena okresnímu soudu. Ta byla vrácena dne [datum]. Z odůvodnění se podává, že rozsudek byl ve vztahu k žalobci zrušen z důvodu, že je nedostatečně odůvodněna vina žalobce, kde se toliko poukazuje na to, že měl být členem uzavřené skupiny [jméno FO] shop, z čehož nevyplývá, že tato skupina se zabývala prodejem padělků nebo že jeho žena neměla živnostenské oprávnění. Stejně tak nemůže postačovat k uznání na vinu důkaz spočívající v tom, že žalobce několikrát stál modelem pro jednotlivé oblečení a tyto fotografie pak jeho odsouzená manželka použila. Pro nepřezkoumatelnost rozsudku zcela nedostatečné hodnocení důkazů a neuvedení všech konkrétních důkazů, které by měly svědčit o vině obžalovaných, nezbylo odvolacímu soudu než k odvolání obou obžalovaných napadený rozsudek zrušit v celém rozsahu ohledně těchto obžalovaných. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. Dále bylo usnesením ze dne [datum] rozhodnuto o nákladech trestního řízení ve vztahu k jedné z odsouzených a usnesením ze dne [datum] ve vztahu k druhé z odsouzených. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, bylo přistoupeno k závěrečným návrhům a rozsudkem č. j. [anonymizováno]–9954, který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o tom, že oba obžalovaní, tedy i žalobce, se zprošťují podle § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum], neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro než jsou obžalovaní stíháni. Žalobce se do protokolu vzdal práva odvolání a nepřál si, aby osoby k tomuto ze zákona oprávněné podaly za něj odvolání. Nežádal písemné vyhotovení podrobného odůvodnění a nežádal překlad rozsudku do [anonymizováno] jazyka. Stejně tak i druhý obžalovaný.

6. Z rodných listů bylo zjištěno, že žalobce má dvě nezletilé děti, a to [jméno FO], narozenou [datum], a to [jméno FO], narozenou [datum], přičemž matkou obou dětí je [jméno FO], manželka žalobce.

7. Z příkazu k domovní prohlídce ze dne [datum] bylo zjištěno, že soud nařídil domovní prohlídku na adrese [adresa].

8. Z protokolu o předchozím výslechu před provedením domovní prohlídky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl před provedením domovní prohlídky vyslechnut. Z protokolu bylo dále zjištěno, že žalobce je uživatelem daného bytu.

9. Z protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] proběhla domovní prohlídka na shora uvedené adrese. Z fotografií pořízených při domovní prohlídce bylo dále zjištěno, že domovní prohlídky byl účasten mj. žalobce a jeho matka.

10. Z lékařské zprávy včetně jejího překladu bylo zjištěno, že žalobce navštívil v roce [Anonymizováno] kliniku tradiční medicíny ve [anonymizováno], ze které bylo zjištěno, že žalobce trpí únavou, sníženou koncentrací, poruchami spánku a neklidem. Byly mu předepsány léky na přírodní bázi.

11. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že v důsledku domovní prohlídky trpí nočními můrami, kdy se obává, že kdykoliv u něj doma může znovu proběhnout další domovní prohlídka. Ten den, kdy proběhla domovní prohlídka, slyšel zaklepání za dveřmi, když následně k nim domů vnikla policie, namířili na něj zbraň a povalili jej na zem. Od té doby má strach, když někdo doma u nich zaklepe. Nemůže tento zážitek vytěsnit z hlavy. Od té doby se vyhýbá přátelům a kamarádům, má pocit, že něco špatného provedl. Dříve hrál s kamarády fotbal, volejbal, nicméně o ty přišel, a tak již nemá žádný společný koníček s přáteli. Stal se z něho samotář. V roce [Anonymizováno] pak navštívil psychologa ve [anonymizováno], který mu předepsal léky, které od té doby užívá. Psychologa navštěvuje cca 2 ročně, dříve k žádnému nechodil. Kdyby neměl v České republice rodinu [právnická osoba], tak už by se do České republiky nikdy nevrátil a zůstal by ve [anonymizováno]. V důsledku trestního stíhání se nemohl soustředit na práci, pracuje v prodejně potravin. Doma se i často hádali s manželkou. Dále uvedl, že již dříve byl trestně stíhán, když měl konflikt s jedním Čechem, dostal podmíněný trest odnětí svobody, toto se stalo někdy v roce [Anonymizováno]. V dané věci pak byl trestně stíhán společně se svojí partnerkou, se kterou společně žije. Partnerka byla odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody. Při domovní prohlídka byla zadržena, on byl hned propuštěn.

12. Z výslechu matky žalobce bylo zjištěno, že ve stejné trestní věci byla stíhána i manželka žalobce. V důsledku trestního stíhání se doma s manželkou hádali, její syn měl strach, trpěl úzkostí. Zhoršili se i jeho vztahy s otcem, který mu nadával a vyčítal mu, že se v důsledku trestního stíhání změnil. Dříve sportoval, hrál fotbal, nicméně ten přestal hrát, neboť přišel o přátele v rámci [anonymizováno] komunity, kteří se s ním přestali bavit. Začal chodit k psychologovi ve [anonymizováno], kterého navštívil asi 2krát. V České republice rovněž navštívil psychologa, nicméně mezi nimi byla jazyková bariéra, pročež začal navštěvovat psychologa ve [anonymizováno]. Sama byla účastna domovní prohlídky v roce [Anonymizováno], neboť se synem v té době bydlela. Domovní prohlídka u nich doma proběhla okolo vánočních svátků. V době trestního stíhání její syn prodával potraviny, tyto prodává do dnešní doby.

13. Z výslechu manželky žalobce bylo zjištěno, že vše začalo domovní prohlídkou u nich doma, kde s nimi bydleli i rodiče jejího manžela. Ve stejné věci byla stíhána i ona a její rodiče. Domovní prohlídka byla prováděna z toho důvodu, že byla se svojí rodinou podezřelá ze spáchání trestné činnosti. Ona se svojí matkou pak uzavřeli dohodu o vině a trestu a obě byly odsouzeny k podmíněnému trestu odnětí svobody a vedle toho dostala i peněžitý trest 100 000 Kč. Po zahájení stíhání se vše zhoršilo, manžel se bál o svoji budoucnost, bál se, že bude odsouzený, pročež měl obavu i o svoji rodinu, když v té době měl malého syna. Všichni v rámci [anonymizováno] komunity věděli, že je její manžel stíhaný, neboť se to rychle rozkřiklo, když viděli, že u nich proběhla domovní prohlídka. Její tchán (otec žalobce) se přestal bavit s manželem, protože se za něj styděl. Doma se často hádali, když hádky pramenily z jejich trestních stíhání. Trpěl úzkostí, nemohl spát, nemohl se soustředit na práci, přestal se věnovat svým koníčkům. Dříve chodil hrát fotbal, volejbal s kamarády z [anonymizováno] komunity, nicméně ti se s ním přestali stýkat z důvodu toho, že je trestně stíhaný. Její manžel pracuje jako prodejce potravin u svého strýce. Ve [anonymizováno] v roce [Anonymizováno] navštívil léčitele, který mu předepsal přírodní medicínu. Než odletěli společně zpátky do České republiky, tak manžel rovněž navštívil psychiatra, který mu předepsal nějaké medikamenty. V tu dobu však nevěděla, že bude od nich potřebovat její manžel nějakou zprávu, proto vše nechali ve [anonymizováno], když si následně vyžadovali zprávy, tak dostala jenom e-mailem od léčitele, ale od psychiatra žádnou zprávu nedostala. V České republice nenavštívil lékaře, neboť by vše nedokázal dobře vysvětlil lékaři, neboť neovládá dobře český jazyk. Dále uvedla, že v roce [Anonymizováno] byl její manžel odsouzen za trestný čin.

14. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu.

15. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

16. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

17. Soud k důkazu zamítl provést vyšetření žalobce u lékaře z oboru psychiatrie z důvodu nadbytečnosti, když z provedeného dokazování byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně tvrzených zdravotních dopadů do sféry žalobce.

18. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“). Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

21. Pokud jde o finanční zadostiučinění požadované za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení (průtahy), soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

22. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum], kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do [datum], kdy byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby. Předmětné trestní řízení tak trvalo 3 roky a 10 měsíců.

23. Naříkané řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, když rozsudek soudu I. stupně byl jednou ve vztahu k žalobci a jednomu z obviněných zrušen, když následně dalším rozsudkem soudu I. stupně byl žalobce společně s dalším obviněným zproštěn obžaloby. V rámci daného řízení bylo obžalováno celkem [hodnota] osob, kdy ve vztahu ke dvěma obžalovaným byla schválena dohoda o vině a trestu, v průběhu řízení pak jedna z obžalovaných zemřela. V rámci řízení bylo opakovaně rozhodováno o vrácení zajištěných věcí. Věc byla složitá, když v předmětném řízení byl cizí prvek, bylo potřeba účasti tlumočníka do [anonymizováno] jazyka, bylo rovněž potřeba některé listiny překládat do [anonymizováno] jazyka, což se odrazilo na samotné délce řízení. Samotná trestní věc byla značně rozsáhlá, když konečný zprošťující rozsudek je na čísle listu 9954. Přípravné řízení bylo po zahájení trestního stíhání žalobce skončeno po necelém roce, v rámci přípravného řízení byl mj. vypracován i znalecký posudek, a řízení před soudem včetně jednoho rozhodnutí odvolacího soudu a následného zprošťujícího rozsudku probíhalo v přiměřených lhůtách, a to i s ohledem na rozsáhlost spisového materiálu. Soud tak z tohoto pohledu dospěl k závěru, že délka celého trestního řízení v délce 3 roky a 10 měsíců je přiměřená.

24. Žalobce se pak na samotné délce naříkaného řízení nepodílel pozitivně ani negativně.

25. Pokud se jedná o postup soudu ve věci, tento byl plynulý, soud v řízení shledal toliko dva okamžiky, kdy by se mohlo zdát, že docházelo k průtahům. První v období po nápadu obžaloby, v němž soud násobně překročil lhůtu, kterou jinak zákon předepisuje k učinění úkonu směřujícího k vyřízení věci; stalo se tak ovšem z důvodu rozsahu věci (v době nápadu obžaloby spisový materiál čítal necelých 10 000 stran), který násobně převyšoval časové možnosti, kterými okresní soudy běžně disponují, a z důvodu probíhající [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž soud hlavní líčení nakonec nařídil, když uvážil, že čekat na konec pandemie by nemuselo být účelné. Druhý potenciální průtah nastal v období od [Anonymizováno], který, podle obsahu spisu, nastal z důvodu stáže vyřizujícího soudce na vyšším soudu. Tato skutečnost obvykle na posouzení případných průtahů nemá žádný vliv; s ohledem na rozsah trestního spisu a na časové omezení stáže je ovšem soudu toho názoru, že předání věci jinému soudci by nebylo účelné. Pochopitelně platí, že leží-li důvod prodloužení řízení na straně soudu, účastník na něj nesmí doplácet, nicméně soud v obou případech dospěl k závěru, že se nejedná o průtah. K tomu dále soud doplňuje, že v kontextu celkové doby řízení soud dospěl k závěru, že i přes případný průtah, který však soud v daném případě neshledal, je celková délka řízení z pohledu soudu jako přiměřená.

26. Dle ustálené judikatury je pak vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Předmětem naříkaného řízení bylo řízení trestní. Význam řízení pro žalobce byl tedy nepochybně zvýšený, nicméně soud v řízení neshledal žádné průtahy, kdy soud jednal v přiměřených lhůtách a ani samotná délka naříkaného řízení nebyla nepřiměřená.

27. Na základě popsaných hledisek, která lze (postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (složitost řízení v její skutkové a procesní rovině a postup účastníků) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že dobu řízení nelze s ohledem na okolnosti případu považovat za nepřiměřenou.

28. Soud se dále zabýval zbývajícím nárokem, a to nemajetkovou újmou způsobenou nezákonným trestním stíháním.

29. Žalovaná na tomto nároku žalobci dobrovolně přiznala konstatování porušení práva a omluvu, finanční odškodnění žalobci nepřiznala, přičemž toto žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum].

30. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

31. Nezákonným rozhodnutím je tak usnesení [právnická osoba] ze dne [Anonymizováno], [Anonymizováno]-193181, kterým bylo mj. zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin neoprávněného podnikání podle ustanovení § 251 odst. 1 trestního zákoníku pokračujícího přečinu, porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle ustanovení § 268 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku spáchaným formou účastenství podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Toto nezákonné rozhodnutí bylo odklizeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]–9954, který nabyl právní moci dne [datum].

32. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

33. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a poskytnutí omluvy nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

34. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

35. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněného podnikání podle ustanovení § 251 odst. 1 trestního zákoníku pokračujícího přečinu, porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle ustanovení § 268 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku spáchaným formou účastenství podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, přičemž mu hrozila trestní sazba až 5 let odnětí svobody. Žalobce vazebně stíhán. Povaha trestné činnosti s sebou nenese zvýšené společenské odsouzení, jako je tomu například u trestných činů směřujících proti životu nebo zdraví či se sexuálním podtextem. Soud s povahou trestné činnosti v rámci porovnání pracoval tak, že vyšel z případů poškozených, kteří byli stíháni pro stejnou či obdobnou trestnou činnost co do povahy trestné činnosti. Trestní stíhání žalobce ani nebylo nijak medializováno. Žalobci pak ani nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, když státní zástupce navrhoval podmíněný trest společně s peněžitým trestem, ostatně podmíněný trest včetně peněžitého trestu byl i žalobci uložen zrušeným rozsudkem soudu I. stupně.

36. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

37. Předmětné trestní stíhání žalobce trvalo 3 roky a 10 měsíců. Věc byla vedena v rámci řízení přípravného a následně před soudem I. a II. stupně. Pokud jde o průběh trestního řízení a postup orgánů činných v trestním řízení, tak ten je popsán shora.

38. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

39. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

40. Žalobce tvrdil, že vydáním nezákonného rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] byl zasažen v tom směru, že dané trestní stíhání mělo dopad na celou jeho rodinu, tedy i na manželku a jeho děti. Žil v nejistotě a v obavě, co se nastane, pokud by byl uznán vinným, když byl jediným živitelem rodiny. Dále uváděl, že trestní stíhání, včetně domovní prohlídky, mělo negativní vliv na jeho psychiku, když trpěl nespavostí a nebyl schopen se soustředit na práci.

41. Soud i bez výslechu žalobce, jeho manželky a matky, a to pouze na základě obsahu trestního spisu uvěřil tomu, že trestní stíhání bylo pro žalobce stresující a že žil v nejistotě a obavách z výsledku trestního stíhání, když částečně trpěl i nespavostí.

42. Soud pak i uvěřil žalobci v rámci jeho účastnického výslechu žalobce a svědeckých výpovědí, že se v důsledku nezákonného trestního stíhání narušil jeho osobní život, když v rámci rodiny docházelo k častým hádkám, nicméně k tomu je třeba i dodat, že k hádkám docházelo i z toho důvodu, že současně byla v dané věci trestně stíhaná i jeho manželka včetně rodičů manželky, když jeho manželka a její matka v dané věci uznaly vinu a uzavřely dohodu o vině a trestu. Převážnou většinu způsobené újmy pak spojoval žalobce s domovní prohlídkou, která u nich doma proběhla v roce 2016, tedy ještě před samotným zahájením trestního stíhání. K tomu je nutné dodat, že uváděné dopady do osobnostní sféry žalobce nejsou v příčinné souvislosti se samotným trestním stíháním, tedy nezákonným rozhodnutím, když ani samotná domovní prohlídka nebyla nezákonná, tedy nebyla zrušena pro případnou nezákonnost. K tomu je dále nutné poznamenat, že samotná prohlídka byla uskutečněná i v souvislosti s podezřením z trestné činnosti žalobcovi manželky, která pak v průběhu trestného řízení uzavřena dohodu o vině a trestu. Domovní prohlídka tak byla uskutečněna v souvislosti se zajištěním důkazů, které byly následně použity i ve vztahu k odsouzené manželce žalobce, potažmo její matce. V řízení pak bylo z výpovědí prokázáno, že žalobce trpěl nespavostí, byl nervózní, nicméně výraznější psychické problémy žalobce nebyly v řízení prokázány, ostatně ani ze strany žalobce nebyly tvrzeny. Rovněž v řízení nebylo prokázáno, že žalobce navštívil psychiatra a že by se léčil s nějakou závažnější psychiatrickou poruchou. Co se týká samotné skutečnosti, že žalobce nebyl schopen se soustředit v práci, tak k tomu soud uvádí, že žalobce pracovat brigádně u svého strýce v potravinách, kdy konkrétně neuvedl, v čem se tato nesoustředěnost měla při prodeji potravin promítnout. Soud tak ohledně této tvrzené újmy má toliko za prokázané, že žalobce v důsledku trestného stíhání trpěl nesoustředěností. Co se týká ukončení sportovních aktivit a přetrhání přátelských vazeb, tak k tomu soud uvádí, že toto bylo ukončeno v důsledku domovní prohlídky, která proběhla již v roce [Anonymizováno], z daného důvodu tak toto nemůže být v příčinné souvislosti se samotným trestným stíháním, to stejné se týká narušených vztahů s otcem, kdy ten se přestal se žalobcem bavit již v důsledku provedené domovní prohlídky.

43. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 pak uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 44. Soud účastníkům řízení při jednání předestřel judikaturu, kterou navrhl žalobce k prokázání výše nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání.

45. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2022, č. j. 21 Co 198/2022-519 bylo zjištěno, že tamní žalobce byl nezákonně trestně stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) tr. zákoníku a pro přečin porušení autorského práva a práv souvisejících s právem autorským a práv v databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. a), c) odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 3 až 8 let. Trestní stíhání trvalo více než 5 let, nicméně soud zohlednil to, že tamní žalobce uplatnil nárok i z nepřiměřené délky řízení, která byla odškodněna samostatně. Soud přihlédl k zásahům do partnerského života a jeho dobré pověsti. Nebyly prokázány zásahy do pracovní sféry tamního žalobce. Žalobci byla přiznána částka 130 000 Kč.

46. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, č. j. 15 Co 343/2021-187 bylo zjištěno, že tamní žalobce byl nezákonně trestně stíhán pro přečin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 a 3 písm. a) tr. zákoníku. Trestní stíhání žalobce trvalo 3 roky a 7 měsíců. Trestní sazba za uvedené trestné činy činila 6 měsíců až 5 let odnětí svobody. Tamní žalobce trpěl stresem a nejistotou. Došlo k zásahu do dobré pověsti žalobce, byly značné zásahy do jeho podnikání. Žalobce byl často nemocný, kdy lékařem bylo konstatováno, že jde o stresovou zátěž. Žalobce se rozešel i s některými členy rodiny, resp. se s nimi přestal vídat. Žalobci byla přiznána částka 90 000 Kč.

47. Soud tak uzavírá, že v daném případě je dostatečným zadostiučiněním konstatování porušení práva a omluva, kterou již žalobci poskytla žalovaná. V daném případě nebyly z převážné části prokázány tvrzené dopady do osobní sféry žalobce, které by byly v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, když žalobce převážnou část nemajetkové újmy spojoval s domovní prohlídkou, která předcházela samotnému trestnímu stíhání. Domovní prohlídka pak nebyla zrušena pro nezákonnost, kdy důkazy z domovní prohlídky pak byly použity ve vztahu k dalším obviněným, tedy např. k manželce žalobce. V řízení bylo prokázáno, že manželé se doma často hádali, nicméně toto pramenilo i ze skutečnosti, že sama manželka s rodiči byla v dané trestní věci stíhána, když následně došlo k uzavření dohody o vině a trestu manželkou žalobce a její matkou. Žalobce pak v řízení prokázal dopady na jeho zdraví, když trpěl nespavostí a stresem. K tomu soud uvádí, že ani v jednom ze srovnávaných případů (kde se tamním žalobcům dostalo finanční satisfakce) nenastala situace, že by byl stíhán další rodinný příslušník, který by byl následně za trestnou činnost odsouzen. Daná skutečnost se tak jednoznačně musela promítnout v samotném poskytnutém zadostiučinění, a to s ohledem na žalobcem tvrzené dopady, když jednotlivé tvrzené dopady pramenily i ze skutečnosti, že jeho manželka byla trestně stíhána a následně odsouzena. I v případě, že by žalobce nebyl trestně stíhán, proběhla by u nich doma domovní prohlídka, ostatně i skutečnost, že by byla jeho manželka trestně stíhaná by se odrazila na samotné psychice žalobce. Z daného tak jednoznačně vyplývá, že se v daném případě jednalo o sdílenou újmu žalobce a jeho manželky, potažmo i s jejími rodiči, kteří byli rovněž stíháni. Soud tak uzavírá, že přiznané zadostiučinění přiznané žalovanou, tedy ve formě konstatování porušení práva a omluvy, je dostatečné. Soud tak nárok žalobce z titulu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním v celém rozsahu zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

49. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 6 režijních paušálů po 300 Kč, tedy celkem 1 800 Kč, dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, 2krát příprava na jednání včetně vyjádření k výzvě, 3krát účast u jednání včetně vyhlášení rozsudku. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

50. O náhradě nákladů řízení, které platil stát, soud rozhodl tak, že Česká republika nemá právo na jejich náhradu, tyto náklady jsou tvořeny tlumočným podle ustanovení § 139 odst. 2 o. s. ř., když v dané věci ustanovil tlumočníka pro tlumočení žalobci, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk (§ 18 odst. 2 věty první o. s. ř.). Stát tak platí podle ustanovení § 141 odst. 2 o. s. ř. jen náklady spojené s tím, že účastník jedná ve své mateřštině, a na jejich náhradu nemá právo s ohledem na základní právo žalobce na spravedlivý proces.

Poučení