17 Co 334/2024 - 550
Citované zákony (21)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 odst. 1 písm. a § 101 odst. 1 písm. b § 118a § 118a odst. 3 § 118 odst. 3 § 119a odst. 1 § 120 § 120 odst. 2 § 132 § 142 odst. 1 § 149 odst. 1 § 160 odst. 1 +6 dalších
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 odst. 1 písm. g § 11 odst. 1 písm. k § 11 odst. 2 písm. f
Rubrum
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivety Hendrychové a soudců Mgr. Vladimíra Berana a JUDr. Jitky Válkové ve věci žalobkyní: a) [Anonymizováno] [Jméno žalobkyně] [Anonymizováno] b) [Anonymizováno] [Adresa žalobkyně], [Anonymizováno] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení částky 145 904,50 CHF s příslušenstvím, částky 11 027,71 EUR a částky 174 571 CHF s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 7. 2024, č. j. 7 C 170/2021-487, takto:
Výrok
I. Rozsudek Okresního soudu v Lounech č. j. 7 C 170/2021-487 ze dne 10. 7. 2024 se potvrzuje.
II. Žalobkyně a) XL [Jméno žalobkyně] [Anonymizováno] je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 75 185,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta B].
III. Žalobkyně b) [Anonymizováno] je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 78 016,67, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta B].
Odůvodnění
1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Lounech zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni [Jméno žalobkyně] částku 145 904,50 CHF se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 145 904,50 CHF od 28. 8. 2020 do zaplacení a částku 11 027,71 EUR (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni Paravia AG částku 174 571 CHF se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 174 571 CHF od 28. 8. 2020 do zaplacení (výrok II.). Dále Okresní soud v Lounech rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to tak, že uložil žalobkyni [Anonymizováno] [Jméno žalobkyně] [Anonymizováno] povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 458 555,61 Kč k rukám zástupce žalované (výrok III.) a žalobkyni [Anonymizováno] povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 570 988,82 Kč k rukám zástupce žalované (výrok IV.).
2. V odůvodnění okresní soud konstatoval, že žalovaná poskytla žalobkyni b) v květnu 2018 a následně pak v červenci 2018 služby pravidelné údržby letadla, což mělo být provedeno v souladu s příslušnou příručkou výrobce letadla, a to s ohledem k počtu letových hodin v době provádění údržby, v rozsahu předepsaném po nalétání 150 letových hodin (údržba prováděná v květnu 2018) a v rozsahu předepsaném po nalétání 300 letových hodin (údržba prováděná v červenci 2018). Dne 16. 8. 2018 došlo na letišti Luzern-Beromünster k nehodě letadla, jejíž průběh byl žalobkyní b) podrobně v žalobě popsán. Vyšetřování příčin nehody bylo vedeno Švýcarským úřadem pro vyšetřování v oblasti dopravní bezpečnosti (Swiss Transportation Safety Investigation Board/Schweizerische Sicherheitsuntersuchungsstelle, dále jen STSB). Dle souhrnné zprávy STSB ze dne 19. 12. 2019 o vyšetřování nehody příčinou nehody byla skutečnost, že při vzletu letadla došlo ke zlomení šroubu uložení vodicího ramene pravé části podvozku a následně odlomení příslušné části podvozku, tato část podvozku ještě před úplným odtržením od letadla poškodila pravou přistávací klapku. Znaleckým zkoumáním poškozených částí letadla v průběhu vyšetřování STSB bylo zjištěno, že k odlomení příslušné části podvozku od letadla došlo výhradně z důvodu prasknutí částečně zkorodovaného a poškozeného šroubu (čepu) uložení vodicího ramene podvozku, jednalo se o pokročilou korozi, která byla zjistitelná jakoukoli vizuální kontrolou daného dílu, jestliže by byla v období několika měsíců předcházejících nehodě řádně provedena. Takto pokročilý stupeň koroze vykazoval příslušný šroub také proto, že maznice zajišťující jeho mazání byla již delší dobu nefunkční, bylo totiž zjištěno, že při manipulaci s plnicím uzávěrem maznice došlo k jeho odtržení (pravděpodobně v důsledku přílišného utažení), přičemž přečnívající zbytek uzávěru maznice byl odstraněn začištěním pilníkem. K poškození uzávěru maznice přitom došlo již delší dobu před nehodou, protože v místě uzávěru maznice bylo v době nehody znečištění a koroze v takovém rozsahu, který vylučoval, že by k poškození došlo méně než několik měsíců před nehodou. Dle žaloby ze zprávy STSB je zjevné že povinné servisní úkony nebyly provedeny ze strany žalované řádně, a to včetně mazání dané sestavy. Žalovaná tudíž porušila svou povinnost vyplývající z Nařízení o letové způsobilosti, konkrétně nepoužila použitelné platné údaje pro údržbu pro příslušný úkon (část 145.A.45 (a)) a zjevně také neuplatnila postupy k zachycení a eliminaci chyb v průběhu údržby (část 145.A.48, Provádění údržby"). Žalovaná porušila povinnosti z dané smlouvy, protože servisní úkony, jejichž provedení bylo předmětem smlouvy, nebyly prováděny v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Zprávy STSB vyplývá, že příčinou poškození podvozku letadla, k němuž došlo při startovacím manévru, byl únavový lom zkorodovaného šroubu. Ten měl být v červenci 2018 vyměněn za nový, k čemuž však nedošlo z důvodu porušení povinností žalované jako oprávněné servisní organizace. K únavovému lomu došlo proto, že koroze daného dílu byla již takového rozsahu, že nevydržel namáhání rázy vznikajícími při vzletu z travnaté startovací dráhy, pro něž je letadlo konstruováno. Pokud by letadlo bylo v době nehody osazeno novým šroubem, který by v té době měl za sebou pouze několik desítek vzletů, lze téměř s jistotou uzavřít, že by při zcela běžném vzletu dne 16. 8. 2018 ke zlomení daného šroubu a následnému poškození letadla nedošlo. Oprava poškození letadla si vyžádala náklady v celkové částce 175 904,50 CHF, část ve výši 145 904,50 CHF byla žalobkyni b) uhrazena ze strany žalobkyně a) v souladu s pojistnou smlouvou pojištění letadel ze dne 7. 2. 2018. V důsledku výplaty pojistného plnění přešel na žalobkyni a) regresní nárok na náhradu škody vůči žalované. Pro případ pojistné události byla sjednána spoluúčast v částce 30 000 CHF, tuto část škody na letadle nesla ze svého žalobkyně b), které dále vznikla další peněžitá újma, a to jednak v rozsahu vícenákladů na zajištění její činnosti v období, kdy nebylo možné využití letadla pro seskoky parašutistů, dále též v rozsahu ušlého zisku z nerealizovaných obchodů žalobkyně b) a též v důsledku poškození dobrého jména žalobkyně b) jako poskytovatele služeb padákových seskoků. Celková částka této škody byla žalobkyní b) vyčíslena ve výši 253 542,09 CHF. Žalobkyni a) vznikla také v souvislosti s uplatňováním nároku vůči žalované škoda v rozsahu nákladů na právní služby při prvním uplatnění nároku výzvou ze 12. 8. 2020, a poté, co žalovaná odmítla splnit jakoukoli část uplatňovaného nároku, v souvislosti s přípravou této žaloby, vyčíslené na částku 11 027,71 EUR.
3. Podáním ze dne 17. 7. 2023 žalobkyně b) vzala žalobu částečně zpět co do částky 108 971,09 CHV týkající se tvrzeného nároku poškození dobrého jména PARAVIA jako poskytovatele služeb padákových seskoků. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 8. 2023 čj. 7 C 170/2021-338 bylo řízení o zaplacení částky 283 542,09 CHF s příslušenstvím o částku 108 971,09 CHF zastaveno. Žalobkyně b) při jednání soudu dne 7. 7. 2023 vzala žalobu částečně zpět, a to o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 28. 8. 2020 do zaplacení z částky 108 971,09 CHF. Usnesením čj. 7 C 170/2021-344 ze dne 7. 8. 2023 bylo řízení zastaveno v části o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 28. 8. 2020 do zaplacení z částky 108 971,09 CHF.
4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že závěry uvedené ve zprávě STSB, nelze v tomto řízení považovat za odborné vyjádření, protože tento orgán se zaměřuje výhradně na důsledky pro leteckou bezpečnost a výslovně se nezabývá otázkami zavinění a právní odpovědnosti. Namítla, že žalovaná neporušila žádnou právní povinnost. Postup při 150hodinové i 300hodinové prohlídce byl dodržen, a to včetně rozebrání vodícího ramena podvozku a namazání daného šroubu. Při prohlídkách a údržbě předmětného letadla postupovala v souladu s právními předpisy, když provedla v souladu s příručkou výrobce veškeré relevantní úkony, a to za součinnosti technika a inspektora. Při předání a převzetí letadla po prohlídce (údržbě) si provozovatel (resp. jeho zástupce) vždy prohlédl letadlo, zda nedisponuje jakoukoliv zjevnou vadou, následně došlo k podpisu předávacího protokolu. Žalovaná dílo (provedení servisní prohlídky a údržby) žalobkyni b) řádně předala a ta vůči němu neuplatnila žádné výhrady a neuplatnila existenci žádných vad, a to ani dodatečně. Žalovaná má za klíčové, že „upadlá“ mazací hlavice by byla vidět na první pohled, tj. pouhým okem při jakékoliv oční prohlídce letadla a zástupce žalobkyně b) by se tak této skutečnosti při převzetí díla musel všimnout, resp. tato vada by musela být zjištěna (nalezena) hned při převzetí letadla po uskutečněné prohlídce a údržbě. Šlo by tedy o tzv. zjevnou vadu, u které má objednatel povinnost vytknout vadu při převzetí, žádné vady nebyly uplatněny. V případě tvrzení, že by šlo vzhledem k údajně chybějící mazací hlavě o zjevnou vadu, žalobkyně b) by musela o této vědět od předání a převzetí letadla po servisní prohlídce, měla tvrzenou vadu vytknout již při převzetí, k tomu nedošlo, tudíž žalovaná z procesní opatrnosti namítla, že žalobkyně tuto odpovědnost uplatnily opožděně. Žalovaná též zdůraznila, že chybějící mazací hlavice nebo absence mazání jsou viditelné pouhým okem při jakékoliv předletové prohlídce. Pokud ve zprávě je uvedeno, že k ulomení mazací hlavice došlo „před delší dobou“ (bez bližšího časového upřesnění), tak pokud by k její ztrátě došlo v průběhu 94 provozních hodin, kdy provozovatel provozoval letadlo po 300hodinové údržbě, tak by se bez existence mazací hlavice zvýšila pravděpodobnost koroze šroubu z důvodu nemožnosti kontinuálního mazání (z důvodu absence mazací hlavice). K příčinné souvislosti mezi údajným porušením povinnosti žalované a vznikem škody žalovaná namítla, že žalobkyně nepředložily žádné relevantní tvrzení, důkazní prostředky. Žalobkyně pouze naznačují, že pokud by byl šroub vyměněn, tak by nový šroub v daném časovém horizontu nepraskl, chybějící výměna šroubu má představovat tzv. nutnou podmínku v řetězci událostí. Dle žalované je primární příčinnou dané vady podle tvrzení žalobkyň nedbalý přístup žalobkyně b) k mazání a údržbě vodícího ramena podvozku, neboť při tomto přístupu žalobkyně b) by rychle zkorodoval i nový šroub, a to i kdyby byl při prohlídce řádně namazán. Tvrzená příčinná souvislost neobstojí ani v konkurenci s dalšími příčinami. Z verze žalobkyň se totiž podává, že příčin vady byla celá řada, jde především o předletové prohlídky, prováděné pilotem. Podle verze žalobkyň měl pilot vadu přehlédnout v cca 94 až 282 případech, což představuje klíčovou příčinu nehody. Kauzální řetězec založený tvrzeným porušením povinnosti žalované tak byl přetržen. K tomu žalovaná podotýká, že verze s přehlédnutím vady při předletových prohlídkách v takovém množství je navíc nepravděpodobná. Logičtějším vysvětlením by bylo, že k utržení mazací hlavice došlo v časovém úseku mezi 300hodinovou prohlídkou a samotnou nehodou, případně v důsledku nehody. Pokud by k tom došlo např. dva týdny před nehodou, i tak by mohl šroub při rozbitém mazání za takový úsek zkorodovat. Povrch domovského letiště dle žalované navíc zvyšuje pravděpodobnost únavového lomu.
5. Dále okresní soud v rozsudku podrobně referuje o podáních žalobkyně a žalované a zjištění z provedených důkazů (body 15. až 35. odůvodnění).
6. Následně se soud zabýval postavením žalobkyň a rozhodným právem, které bylo pro posouzení věci použito s tím, že z vyjádření učiněného při jednání soudu dne 7. 8. 2023 bylo zjištěno, že si strany nezvolily právo, kterým se uzavřená smlouva účastníků řídí. Vzhledem k tomu, že se ve vztahu ke Švýcarsku neuplatní žádná dvoustranná smlouva, která by upravovala rozhodné právo, soud vycházel z režimu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). V případě absence volby práva, kdy mezi stranami jde o smlouvu o poskytování služeb, bylo určeno rozhodné české právo dle čl. 4 odst. 1 písm. b). Podle tohoto ustanovení rozhodným právem je právo obvyklého bydliště poskytovatele služby, v daném případě strany žalované, která poskytla servis letadla. Rozhodným právem pro smlouvu se dle čl. 12 odst. 1 písm. c) řídí zejména i důsledky úplného nebo částečného porušení závazků včetně stanovení škody, což se týká nároku žalobkyně b) i žalobkyně a), tj. pojišťovna, která subrogovala ze zákona do postavení věřitele vůči žalované společnosti.
7. Dále se soud I. stupně zabýval povahou zprávy STSB a vysvětlil, jaké důvody jej vedly k závěru, že tato zpráva byla posuzována dle zásad stanovených v § 132 a násl. o. s. ř. tak, jako jiné důkazy, neboť nemá povahu veřejné listiny.
8. Ohledně skutkových závěrů okresní soud uvedl, že mezi účastníky nebylo sporné a provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná s žalobkyní b) uzavřela smlouvu, sjednala závazkový vztah na základě, kterého žalovaná se zavázala provést pravidelnou údržbu letadla vlastněného a provozovaného žalobkyní b) po 150 HR, a po 300 HR. Údržba po 150 HR byla realizovaná v době od 1. 5. 2018-4. 5. 2018 a údržba letadla po 300 HR byla realizovaná v době od 9. 7.– 13. 7. 2018. Dne 16. srpna 2018 došlo k nehodě letadla žalobkyně b) a pojištěné žalobkyní a). Nehoda letadla byla nahlášena příslušnému správnímu orgánu. Vyšetřování příčin nehody bylo vedeno Švýcarským úřadem pro vyšetřování v oblasti dopravní bezpečnosti (Swiss Transportation Safety Investigation Board/Schweizerische Sicherheitsuntersuchungsstelle), jehož úkolem je vyšetřování příčin leteckých nehod. Zástupci účastníků prohlášením při jednání soudu dne 22. 5. 2023 učinili nesporným tvrzení, že žalovaná byla oprávněna provádět prohlídku a servisní údržbu předmětného letadla po 150 letových hodinách a po 300 letových hodinách, shodně prohlásili, že listiny o kontrole motoru a protokol o kapilární zkoušce se nevztahují k podvozku, nejsou důkazně významné a pro podvozek relevantní. Žalovaná nerozporovala, že švýcarský úřad je oprávněn zjišťovat příčiny nehody. Pojištění letadla bylo prokázáno pojistnou smlouvou o pojištění letadla uzavřenou mezi žalobkyněmi, předmětem pojištění bylo letadlo Pacific, Aerospace Ltd. P-750 XSTOL, doba trvání pojistné smlouvy byla od 25. 2. 2018 do 24. 2 2019, náklady za opravu poškození letadla byly vyúčtovány fakturou č. 38156 ze dne 27. 9. 2018. Dále se soud zabýval obsahem manuálu údržby letadla 750XL s tím, že v případě servisní prohlídky bylo listinnými důkazy - dokumenty o provedené údržbě (technologické karty, zakázkové protokoly, osvědčení o uvolnění do provozu, přejímací protokoly o předání letounu do údržby, předávací protokoly o předání letounu do provozu) prokázáno, že obsahují záznamy o provedených servisních prohlídkách, o provedených jednotlivých úkonech vztahující se ke konkrétní servisní prohlídce, ke kterým byly připojeny podpisy pana [jméno FO] provádějící dané úkony a pana [jméno FO] provádějící kontrolu jeho prací, pokud jde o servisní prohlídku při 300 HR. Předávací protokoly obsahují potvrzení osob včetně jejich podpisů o předání a převzetí letadla do údržby a po provedené kontrole o předání a převzetí letadla do provozu s údajem, že na letadle byly provedeny úkony při 150 HR a při 300 HR. Za žalobkyni b) převzetí letadla, tedy jeho uvolnění do provozu stvrdil pilot svým podpisem předávacího protokolu neobsahující žádné výhrady k provedené servisní prohlídce letadla. Dle manuálu výrobce letadla jsou servisní prohlídky jako při 150 HR tak při 300 HR stanoveny úkony, které je nutné při jednotlivé prohlídce provést. Lze předpokládat, že přebírající osoba letadlo do provozu po provedené prohlídce se zaměří zejména na kontrolu částí letadla, které byly předmětem servisních úkonů vykonaných při servisní prohlídce, nepochybně by pak zjistila žalobkyněmi tvrzený chybějící uzávěr maznice.
9. K závěrům souhrnné zprávy STSB okresní soud uvedl, že provedenými důkazy nebylo jednoznačně prokázáno, kdy ke korozi mělo dojít, kdy se zde koroze vyskytovala, nelze pak tvrdit, že během pravidelné údržby mělo být rozpoznáno zkorodované a nemazané šroubové spojení, že tomu tak bylo v době žalovanou provedené údržby letadla po 300 HR. Rovněž nebylo prokázáno, kdy došlo k odlomení nebo ke ztrátě uzávěru maznice, přesto s touto okolností je dle zprávy spojeno tvrzení, že při kontrole nebylo možné z tohoto důvodu řádně provést namazání příslušného spoje, časově je tak neexistence uzávěru maznice zařazena k době kontroly, aniž by časové vymezení bylo důkazy podloženo. Zpráva obsahuje neurčité sdělení o době odlomení uzávěru maznice tak, že k odlomení došlo před delší dobou. Sdělení, že k odlomení uzávěru maznice došlo před delší dobou, je učiněno pouze na základě náznaků z nalezených stop, jak je ve zprávě uvedeno, aniž by tyto stopy byly blíže specifikovány a uvedený závěr zdůvodněn a výsledky šetření doložen, stejně tak sdělení, že přečnívající část, která původně zůstala ve vodícím rameni podvozku byla zřejmě odstraněna pilníkem, není více objasněna. Předložená zpráva uvedené skutečností neprokazuje, neprokazuje, že v době kontroly provedené žalovanou po 300 HR se zde nevyskytoval uzávěr maznice, že přečnívající část, která měla zůstat ve vodícím rameni podvozku byla odstraněna pilníkem, pouze naznačuje dle stop, že uzávěr příslušné maznice se odtrhl již před delší dobou, a to v důsledku utažení a uzavírá, že zbývající části maznice byla zřejmě odstraněna. Ke zprávě se okresní soud též vrátil v souvislosti s typem přistávací dráhy, když tato zpráva upozorňuje na možnou další příčinu, že jedním z faktorů, který přispěl k únavovému lomu mohla být travnatá přistávací dráha na letišti s drsným povrchem, když podvozek byl při každém vzletu namáhán a opakovaně prudce narážel na doraz tlumiče, při nárazech na hrboly došlo k oddělení spodní části pravého podvozku od letadla při počáteční fázi vzletu. Z vyšetřovací zprávy č. 1808503-A týkající se analýzy lomů a identifikace materiálu soud zdůraznil jednak konstatování, že se v době zkoumání na povrchu šroubu nevyskytovala žádná ochranná vrstva proti korozi a že nelze jednoznačně stanovit příčinu chybějící ochranné vrstvy proti korozi, tato je ve zprávě vysvětlena pouze pravděpodobně. Vyšetřovací zprávou není vysvětlena příčina vzniku koroze ani počátek jejího vzniku, místa iniciace vibračních zlomů lze mikrofraktograficky pouze předpokládat, znamená to, že již nelze interpretovat. Vyšetřovací zprávou nebyl prokázán výskyt koroze dříku šroubu, jakož i chybějící antikorozní vrstva v době realizace servisních prací prováděných žalovanou po 300 HR.
10. Z výpovědí svědka [jméno FO] a jednatele žalované [jméno FO] měl soud za prokázané provedení demontáže a kontroly poškozeného šroubu, namazání všech jeho částí opětovné sestavení a namazání maznicí, zapsání provedených úkonů do technologické karty, převzetí všech potřebných dokumentů pilotem, když tyto výpovědi dle soudu korespondují s dalším provedeným důkazem, a to s přejímacím protokolem č. 40/2018 ze dne 13. 7. 18 o převzetí letadla pilotem do provozu po provedené kontrole letadla při 300 HR obsahující potvrzení osob včetně jejich podpisů o předání letadla jakož i předání v protokole uvedených dokumentů od letadla, když protokol neobsahuje ze strany přebírající osoby, která při převzetí letadla po provedené prohlídce letadlo prohlédla, což stvrdila podpisem daného protokolu, který neobsahuje žádné výhrady k provedené kontrole. Po opětovném skutkovém závěru ohledně zprávy STSB soud konstatoval, že žalobkyně opírají své tvrzení, že žalovaná porušila povinnosti z uzavřené smlouvy, protože servisní úkony při kontrole letadla 300 HR neprovedla v souladu s právními předpisy, tj. po demontáži dané součástky musela i při pouhé vizuální kontrole zjistit korozi na spojovacím čepu/šroubu, a poškozenou součástku byla pak povinna vyměnit, že neprovedla ani další servisní úkon, jímž bylo mazání dané sestavy, právě o zprávu STSB. Soud přitom dospěl k závěru, že provedenými listinnými důkazy, výpovědí svědka, účastnickou výpovědí jednatele žalované, má soud za prokázané, že při servisní prohlídce a údržbě předmětného letadla při 300 HR byl dodržen předepsaný postup a provedeny předepsané servisní úkony za součinnosti technika a inspektora kontrolující provedené úkony. Tyto důkazy korespondují s listinnými důkazy, a to dokumenty vztahující se k postupům a jednotlivým úkonům, které byly při servisní prohlídce provedeny, jakož i protokolem o předání a převzetí letadla do provozu, obsahující podpis přebírající osoby stvrzující bez jakýchkoli výhrad provedení prohlídky po 300 HR. Provedeným dokazováním nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující pochybnosti o věrohodnosti k důkazům provedených výpovědí a dokumentům vztahující se k provedeným úkonům při 300 HR servisní prohlídce. Zpráva STBS uvedeným časovým údajem před delší dobou neprokazuje jednoznačně tvrzení žalobkyně o výskytu koroze na spojovacím čepu/šroubu v době provádění prohlídky po 300 HR. Žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. označit důkazy týkající se příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením povinnosti žalovanou a vzniklou škodou, k tvrzení, že v době servisní prohlídky po 300 HR se na spojovacím čepu/šroubu vyskytovala koroze a z toho důvodu měla žalovaná šroub vyměnit, což neprovedla, neprovedla namazání dané soustavy, že tvrzená koroze byla hlavní příčinou lomu, předložila k důkazu vyšetřovací zprávu č. 1808503-A týkající se analýzy lomů a identifikace materiálu. Tato zpráva soukromé švýcarské zkušebny neobsahuje žádné sdělení vycházející z provedené analýzy, že by se v době servisní prohlídky po 300 HR vyskytovala na šroubu koroze, o příčině koroze nebo její rozpoznatelnosti v době prováděné prohlídky při 300 HR, neobsahuje tedy ani žádné sdělení ohledně časového průběhu koroze. Přes poučení soudu se žalobkyním nepodařilo prokázat svá tvrzení. S ohledem na shora uvedené podanou žalobu soud neshledal důvodnou a žalobu zamítl.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení, přičemž předmětem řízení byly peněžité částky vyjádřené v cizí měně, a tudíž byly náklady řízení přiznány dle kurzu platného pro nákup valut, který je uveden v kurzovním lístku ČNB v době započetí každého konkrétního úkonu právní služby.
12. Ve lhůtě stanovené zákonem podaly obě žalobkyně proti rozsudku odvolání., Mají za to, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Zdůraznily, že kromě zprávy STSB předložily v řízení též posudek společnosti MatExpert GmbH, který je součástí spisu STSB. Z těchto zpráv vyplývá, že příčinou nehody bylo zlomení šroubu v pravém hlavním podvozku letadla, přičemž ke zlomení tohoto šroubu došlo v důsledku jeho pokročilé koroze, které měla být odhalena a odstraněna nejpozději při poslední 300hodinové údržbě letadla. Jelikož tuto údržbu provedla žalovaná, je evidentní, že to byla žalovaná, kdo měl korozi na šroubu odhalit a závadu odstranit, a pokud se tak navzdory předepsanému rozsahu prohlídky nestalo, není jiné vysvětlení, než že žalovaná porušila svou smluvní povinnost vůči žalobkyni 2 a odpovídá za škodu tím způsobenou. Závěr, že předmětný šroub musel být zkorodovaný už v době poslední 300hodinové prohlídky letadla, jasně vyplývá ze zprávy STSB, z níž je jednak zřejmé, že STSB zjistil, že před nehodou byla provedena poslední údržba letadla, při níž mělo být předmětné šroubové spojení rozebráno, zkontrolováno a promazáno (tj. 300hodinová prohlídka provedená žalovanou), a v níž se výslovně uvádí, že k nehodě došlo v důsledku zlomení šroubového spojení, které „bylo zkorodované a nemazané, což nebylo během pravidelné údržby rozpoznáno, nebo bylo rozpoznáno, ale nebylo odstraněno." Toto konstatování nepřipouští jiný výklad, než že šroubové spojení muselo být zkorodované už při poslední prohlídce letadla provedené žalovanou. Jinak by při této prohlídce nebylo co rozpoznat, ani odstranit. Mají taktéž za to, že pro doložení odpovědnosti žalované není potřebné ani nijak relevantní zkoumat, kdy přesně začala koroze na šroubu vznikat a jak se postupně vyvíjela. Podstatné je to, že dle zjištění STSB se koroze na šroubu vyskytovala (resp. musela vyskytovat) nejpozději v době poslední 300hodinové prohlídky letadla. Úvahy soudu prvního stupně o nejasnosti časového počátku koroze jsou z hlediska posouzení odpovědnosti žalované za řádné provedení 300hodinové prohlídky ve dnech 9. až 13. 7. 2018 zcela irelevantní. Skutečnost, že zpráva STSB se nezmiňuje o době začátku koroze, sama o sobě nijak nezpochybňuje relevantní závěr, že koroze existovala (resp. musela existovat) už v době zmíněné prohlídky.
13. Žalobkyně též nesouhlasí se zkratkovitým závěrem soudu I. stupně, že příčinou nehody byla ve skutečnosti chybějící mazací hlava, když zpráva STSB neříká ničeho o tom, kdy ke ztrátě hlavice mělo dojít. Dle žalobkyně soud správně nepochopil účel a funkci mazací hlavice a už z toho důvodu dospěl k nesprávnému skutkovému závěru. Žalobkyně během celého řízení opakovaně vysvětlovala, že mazací hlavice je druhý díl, jaký si náustek, jehož prostřednictvím se při údržbě letadla natlačí do šroubového spojení mazivo. Dle žalobkyně je mazací hlavice potřebná pouze jednorázově při provádění odborné údržby letadla k tomu, aby v souladu s pokyny výrobce letadla mohlo být dané šroubové spojení promazáno, nikoli však k zajištění funkčního mazání šroubového spojení při běžném provozu letadla. Intervaly prohlídek, při nichž má dojít k mazání šroubového spojení (po každých 150 letových hodinách) jsou přitom výrobcem letadla nastaveny právě s ohledem na tuto funkčnost a ochranu před korozí. Je-li tedy šroubové spojení při údržbě letadla řádně promazáno, pak se předpokládá, že vydrží dostatečně promazané minimálně do příští servisní prohlídky. To také znamená, že ani případná ztráta (ulomení apod.) mazací hlavice v intervalu mezi dvěma servisními prohlídkami nemá na mazání šroubového spojení žádný bezprostřední vliv. Při nejbližší příští prohlídce by však absence mazací hlavice měla být zjištěna a napravena, neboť bez ní - jak uvádí STSB - nelze předepsané promazání šroubového spojení provést. Veškeré úvahy soudu o možném vlivu chybějící mazací hlavice na nehodu jsou podle žalobkyně mylné, též nelze z této skutečnosti zpochybňovat závěry správnosti zjištění STSB. Též jsou dle jejich názoru ničím nepodložené závěry o nebezpečnosti provozování letadla s chybějícím uzávěrem mazací hlavice, když ani v příručce k provozu letadla nebyla mazací hlavice uvedena v seznamu věcí, které má pilot alespoň vizuálně zkontrolovat při každé předletové prohlídce.
14. Žalobkyně též vytkly soudu I. stupně, že ačkoli měl k dispozici oficiální zprávu STSB s jasným závěrem o příčině nehody, zjevně odborným zjištěním STSB nepřikládal žádný zvláštní význam, neboť z nějakého důvodu dal přednost tvrzení samotné žalované, jejího jednatele a zaměstnance, kteří jakoukoli nedbalost při provádění 300hodinové prohlídky popřeli, stejně jako existenci jakékoli koroze na předmětném šroubu. K listinným důkazům, především k technologickým kartám, žalobkyně uvedly, že je vyhotovovala sama žalovaná a jsou na nich podpisy jednatele žalované a jejího zaměstnance. Žalobkyně přitom z odůvodnění rozsudku neseznaly, proč soud I. stupně dal přednost takovémuto internímu dokumentu žalované před zprávou STSB. Žalovaná přitom byla na výsledku sporu osobně zainteresována, což platí i pro svědeckou výpověď zaměstnance žalované a účastnickou výpověď jednatele žalované, kdy dle žalobkyně se v kontrastu se zprávou STSB blíží důkazní hodnota těchto výpovědí nule, přičemž žalobkyně odkázaly na ustálenou judikaturu Nevyššího soudu ČR. Soud I. stupně nevzal v úvahu, že tyto vyslýchané osoby byly jedinými pracovníky, kteří zajišťovali údržbu a muselo se jednat v daném případě o chybu právě těchto osob. Žalobkyně dále zdůraznily, že hlavní skutkovou otázkou v řízení, od níž se primárně odvíjelo posouzení odpovědnosti žalované za vzniklou škodu, bylo stanovení příčiny lomu daného šroubu. Žalobkyně v této souvislosti poskytly soudu zprávu STSB a posudek, z nichž vyplývá, že příčina lomu byla detailně zkoumána a s jakými závěry, přičemž relevantní otázkou pro řízení přitom nikdy nebylo, kdy koroze začala a jaký byl její průběh, nýbrž pouze to, zda koroze se na šroubu vyskytovala už v době 300hodinové prohlídky provedené žalovanou. Žalobkyně proto mají za to, že se soud I. stupně zabýval okolnostmi, které jsou pro posouzení odpovědnosti zcela nevýznamné. Žalobkyně jsou přesvědčeny, že obstát nemůže především názor soudu v otázce doby vzniku koroze. Ta je vždy procesem, který nevznikne náhle, ale trvá po delší období, přičemž žalobkyně v tomto ohledu znovu upozorňují na extrémně krátkou dobu mezi 300hodinovou prohlídkou a nehodou, tj. pouhých 34 dní. Se skutečností, že je vyloučeno, aby daný šroub (pokud byl při 300hodinové prohlídce v pořádku a řádně namazán, jak tvrdí žalovaná) prodělal tak zásadní a pouhým okem viditelné povrchové korozivní změny v takto krátkém období, se soud nijak nevypořádal.
15. Žalobkyně připouští, že soud neměl potřebné odborné znalosti k posouzení technické části zpráv, avšak v takovémto případě měl soud dle žalobkyň postupovat dle § 127 odst. 1 o s. ř. a ustanovil znalce. Dle žalobkyně to byla povinnost soudu a nemohla být opomíjena nebo obcházena, když se soud spokojil s obecným vyjádřením ústavu SVÚOM s.r.o.
16. Žalobkyně mají nadále za to, že ze strany soudu I. stupně došlo i k nesprávnému právnímu posouzení. Upozornily, že soud I. stupně se v rozsudku zabýval okolnostmi, které mohly přispět ke vzniku škody, a to konkrétně povrchem vzletové dráhy a údajně nedbalým přístupem žalobkyně bú k předletovým prohlídkám. Žalobkyně však již v řízení před okresním soudem upozorňovaly na ustálenou judikaturu a na Nález I. ÚS 4293/18. Soud dle jejich názoru pochybil, když vyloučil odpovědnost žalované, neboť došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi porušením povinností žalované a vzniku škody. Mají za to, že neprovedení řádné údržby je primární příčinou vzniku škody a k přerušení příčinné souvislosti nedošlo. S ohledem na uvedené argumenty žalobkyně navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
17. K odvolání se vyjádřila žalovaná. V úvodu vyslovila přesvědčení, že odvolání míjí podstatu věci, kterou je otázka unesení důkazního břemene, když nyní se žalobkyně snaží v rozporu s § 205a o. s. ř. dohánět svou povinnost tvrzení a důkazní povinnost za situace, kdy v řízení před soudem I. stupně byly značně pasivní. Žalovaná ke zprávě STSB uvedla, že již před okresním soudem argumentovala, že verze událostí tak, jak byla ve zprávě uvedena, se takto nemohla odehrát. Žalovaná totiž řádně provedla rozebrání podvozkové nohy, prohlídku a namazání šroubů při 300hodinové kontrole, což prokázala evidencí kroků při této prohlídce (tzv. technickými kartami). Ve věci je rovněž nesporné, že zástupce žalované č. [hodnota] nevytkl v písemném předávacím protokolu při přejímce letadla po 300hodinové kontrole žádné vady. Jak je přitom jasné z výše uvedeného vyobrazení, uzávěr mazací hlavice představuje vlastně „velký šroub", který je umístěn na podvozku a je pohledem jasně viditelný. Následně by rovněž musela být tato chybějící součástka přehlédnuta při všech předletových kontrolách, což je velmi nepravděpodobné (ve věci je přitom nesporné, že pilot při této kontrole prohlíží podvozek). Okresní soud se přitom k tomuto okruhu otázek výstižně v rozsudku v bodech 50. až 53. vyjádřil. Žalovaná dále upozornila, že napadený rozsudek netvrdí, že příčinou nehody byla chybějící mazací hlavice, ale okresní soud pouze vysvětlil, že z důkazů nevyplývá, kdy vznikla, resp. začala koroze prasklého šroubu. Dle názoru žalované okresní soud zcela správně uzavřel, že Švýcarská zpráva neprokazuje, že by mazací hlavice chyběla už při 300hodinové kontrole, ani neprokazuje, že by při této kontrole nebyl zkontrolován a namazán šroub. Žalovaná uvedla, že nerozumí opakující se argumentaci žalobkyň, že mazací hlavice je drobný a nepodstatný díl, což je v rozporu s provedenými důkazy, včetně zprávy STSB. Navíc žalovaná upozornila, že tvrzení, že promazání šroubu musí vydržet až do další servisní prohlídky a není tedy potřeba ho mezitím mazat, neuplatnily před soudem I. stupně. Nicméně žalovaná se k této argumentaci vyjádřila v tom smyslu, že toto tvrzení je nepravdivé. Pokud by mazací hlavice neměla žádný význam mezi mazacími intervaly, tak by na letadlu jednoduše nebyla trvale umístněná. Ve skutečnosti je mazací hlavice podstatná pro průběžné mazání šroubu, „tlačí“ totiž vazelínu na šroub. Jak bylo prokázáno svědeckými výpověďmi v řízení před okresním soudem, bez přítomnosti mazací hlavice šroub rychle „oschne". Proti tomuto závěru přitom žalobkyně nic nenamítaly, jde ostatně o závěr zcela slučitelný se Švýcarskou zprávou, která klade na mazací hlavici značný důraz.
18. K úvahám žalobkyň ohledně významu provedených listinných důkazů a výslechu zaměstnance žalované a jejího jednatele, žalovaná uvádí, že žalobkyně nepředestřely žádné konkrétní skutečnosti pro tyto úvahy, navíc žalovaná upozorňuje, že žalobkyně měly možnost při výslechu uvedených osob je podrobně konfrontovat s jejich tvrzeními, avšak žalobkyně byly při samotných výsleších velmi pasivní. Za zjevnou nepravdu pak žalovaná označila tvrzení žalobkyň, že zpráva STSB nebyla nikým i v průběhu řízení zpochybněna.
19. K argumentaci žalobkyně, že doba mezi 300hodinovou prohlídkou a nehodou je extrémně krátká, žalovaná opakuje již uplatněnou argumentaci, že v řešené věci bylo letadlo užíváno velmi intenzivním způsobem, což je navíc mezi stranami nesporné. Letadlo od 300hodinové prohlídky do nehody vykonalo 96 letových hodin, což představuje cca 64 % do další předepsané 150hodinové prohlídky. Vykonané letové hodiny jsou přitom pro údržbu letadla zcela zásadní, podobně jako u automobilu ujeté kilometry. Intervaly zde řešených povinných prohlídek jsou stanoveny právě v letových hodinách, nikoliv ve dnech.
20. K dalším odvolacím námitkám žalobkyně pak žalovaná uvádí, že okresní soud se důkladně zabýval všemi předloženými důkazy, podrobně se přitom zabýval zejména důkazy předložené žalobkyněmi (zprávou STSB a posudkem soukromé švýcarské zkušebny). K těmto důkazním prostředkům pak uzavřel, že neprokazují výskyt koroze v průběhu 300hodinové prohlídky. O tomto závěru ostatně okresní soud poučil žalobkyně v souladu s § 118 odst. 3 o. s. ř., přičemž žalobkyně k této výzvě předložily pouze neprůkaznou zprávu soukromé švýcarské zkušebny, která naopak dokonce vyvrátila kategorická tvrzení žalobkyň. Nesouhlasí s žalobkyněmi, že by soud měl v jejich zájmu sám zadat zpracování znaleckého posudku, což by měla být dle žalobkyň i jeho povinnost a odkazuje na komentářovou literaturu k § 120 o. s. ř.
21. Žalovaná taktéž neporozuměla úvahám žalobkyň o příčinné souvislosti a má za to že odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18 nebyl pro danou věc přiléhavý. V posuzované věci je žalovaná názoru, že nebyly žalobkyněmi prokázány ani základní kontury příčinné souvislosti, když ve věci přetrvává velké množství nejasností, které žalobkyně jako nositelky důkazního břemene neodstranily. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
22. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a násl. o. s. ř. napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň není důvodné. Předně je třeba uvést, že Okresní soud v Lounech zjistil skutkový stav v rozsahu dostatečném pro učinění správného skutkového a právního závěru. Závěr o skutkovém stavu věci, který odvolací soud již shora konstatoval a nyní pro stručnost na něj odkazuje, nedoznal změn ani v řízení odvolacím.
23. Odvolací soud zdůrazňuje, že soud I. stupně provedl všechny účastnicemi navržené důkazy. Žalobkyně své tvrzení, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když neprovedla řádně servisní úkony při kontrole předmětného letadla, prokazovaly zprávou STSB a vyšetřovací zprávou společnosti MatExpert č. 1808503-A, týkající se analýzy lomů a identifikace materiálu. Z těchto dvou důkazů ale nevyplývá, že koroze se na spojovacím čepu/šroubu nacházela již v době provádění prohlídky po 300 letových hodinách a taktéž že v době této prohlídky se již na kloubovém uložení nenacházel uzávěr maznice. Zpráva STSB jako časový údaj ohledně chybějícího uzávěru maznice používá pojem „před delší dobou“ s tím, že příčinou koroze bylo nedostatečné namazání a pokročilá koroze byla příčinou únavy materiálu a následného lomu. Za situace, když žalovaná předložila v řízení důkazy, kterými prokazovala řádné provedení prohlídky po 150 hodinách letu ve dnech 1. 5. až 4. 5. 2018, kdy dne 4. 5. 2018 bylo letadlo po provedení servisní prohlídky převzato zástupcem vlastníka/provozovatele a řádné provedení prohlídky po 300 hodinách letu ve dnech 9. 7. až 13. 7. 2018, kdy bylo letadlo opět bez výhrad převzato po prohlídce zástupcem vlastníka/provozovatele, ztotožňuje se odvolací soud s postupem soudu I. stupně, který dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil žalobkyně, aby označily důkazy týkající se příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením žalovanou a vzniklou škodou k tvrzení, že v době servisní prohlídky po 300 hodinách letu se na spojovacím čepu/šroubu vyskytovala koroze a z tohoto důvodu měla žalovaná šroub vyměnit, což neprovedla. Žalobkyně po tomto poučení však předložily pouze již shora uvedenou vyšetřovací zprávu společnosti MatExpert. Ta však ničeho ohledně časového průběhu koroze nesděluje. Odvolací soud tedy zastává shodný názor se soudem I. stupně, že žalobkyně dostatečně neprokázaly existenci koroze v době prohlídky po 300 hodinách letu. Tvrzení, že koroze na spojovacím čepu/šroubu tam musela být již v době prohlídky po 300 hodinách letu, měly žalobkyně možnost prokázat po řádném a podrobném poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., kdy soud I. stupně jasně žalobkyním sdělil, že dosud nemá prokázanou příčinnou souvislost mezi tvrzeným porušením povinnosti žalovanou a vzniklou škodou, a navrhnout ke svým tvrzením další důkazy. Důkazní iniciativa žalované přitom byla mnohem vyšší, byť se v případě odborného vyjádření [jméno FO] a odborného posouzení společnosti SVÚOM s.r.o. jednalo o obecné informace k předletovým prohlídkám a k možným příčinám poškození šroubu z hlediska vlivu koroze.
24. Co se týká v odvolání uvedeného tvrzení žalobkyně, že mazací hlavice neměla význam v době mezi stanovenými prohlídkami letadla, odvolací soud konstatuje, že se jedná o nepřípustnou novotu, účastnicím se dostalo při jednání soudu I. stupně dne 1. 7. 2024 řádné poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř., přičemž ničeho nebránilo toto tvrzení uplatnit v průběhu řízení před soudem I. stupně.
25. Odvolací soud též nesouhlasí s námitkou, resp. výtkou, žalobkyně, že soud I. stupně měl povinnost ustanovit v dané věci znalce.
26. Dle § 120 o. s. ř. 1) Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. 2) Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. 3) Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.
27. V prvé řadě je nutno konstatovat, že o. s. ř. neukládá soudu povinnost provést jiné než účastníky navržené důkazy, ale dává mu pouze možnost takto postupovat v případě, že jsou splněny podmínky uvedené v § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. Soud je povinen provádět méně aktivního účastníka řízením, a to formou příslušných poučení. V dané věci dal soud I. stupně jasně žalobkyním najevo, jaká je jejich důkazní situace, když je podrobně, jak již bylo shora uvedeno, poučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně tedy měly možnost ustanovení znalce navrhnout. Z jejich strany však došlo pouze k předložení zprávy společnosti MatExpert. Ta však tvrzení, které měl soud I. stupně za neprokázané, nijak neobjasnila. Jestliže tedy následně soud I. stupně zamítl žalobu pro neunesení břemene důkazního, nepostupoval v rozporu s § 118a o. s. ř. ani s § 120 o. s. ř. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že skutečnost, že v některých sporech je třeba vyřešit odbornou otázku, nemá vliv na povinnost tvrzení a důkazní povinnost účastníka dle § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.
28. Odvolací soud taktéž nesouhlasí s výtkou žalobkyň, že nevysvětlil, proč upřednostnil při hodnocení důkazy předložené žalovanou. Odvolací soud opětovně zdůrazňuje, že soud I. stupně provedl veškeré, účastnicemi navržené důkazy, přičemž jak již bylo řečeno žalovaná v řízení předvedla větší důkazní iniciativu. Soud I. stupně všechny provedené důkazy vyhodnotil dle pravidel stanovených v § 132 o. s. ř., přičemž je zřejmé, že soudu I. stupně závěry zprávy STSB včetně zprávy společnosti MatExpert, ke skutkovému závěru o prokázání tvrzeného porušení povinnosti žalovanou a prokázání příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením povinnosti žalované a vznikem škody, nepostačily.
29. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek včetně nákladových výroků, kdy byla správně stanovena výše náhrady nákladů, dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.
30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla i v odvolacím řízení zcela úspěšná.
31. Žalované tedy vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalobkyni a) v celkové výši 75 185,27 Kč za úkony právní služby představující vyjádření žalované k odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu ve výši 24 220 Kč (kurz CHF 25,45 Kč, kurz EUR 23,70 Kč), účast u jednání odvolacího soudu ve výši 23 780 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu (kurz CHF 24,74 Kč, kurz EUR 23,27 Kč), účast u vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 11 930 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu (kurz CHF 24,83 Kč, kurz EUR 23,33 Kč), spolu se třemi režijními paušály účtovanými ve výši jedné poloviny celkem 600 Kč, jednu polovinu cestovních nákladů a polovinu náhrady za promeškaný čas ve výši 1 606,59 Kč, to vše s 21 % DPH ve výši 13 048,68 Kč.
32. Vůči žalobkyni b) vzniklo žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 78 016,67 Kč za úkony právní služby představující vyjádření k odvolání ve výši 24 860 Kč dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu (kurz CHF 25,45 Kč), účast u jednání odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve výši 24 580 Kč (kurz CHF 24,74 Kč), účast u vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 12 830 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu (kurz CHF 24,83 Kč) spolu se třemi režijními paušály účtovanými ve výši jedné polovin, tj. 600 Kč, jednu polovinu cestovních výdajů a náhrady za promeškaný čas ve výši 1 606,59 Kč, to vše s 21 % DPH ve výši 13 540,08 Kč. Místo a lhůta k plnění byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.