17 CO 36/2022 - 420

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje účastníka] o náhradu škody za trvalé poškození zdraví, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 8. 2021, č. j. 21 C 292/2013-347, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. České republice se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Jihlavě (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 23. 8. 2021, č. j. 21 C 292/2013-347, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 999 500,60 Kč, se zamítá (výrok I). Výrokem II bylo rozhodnuto, že žalovanému a vedlejšímu účastníkovi se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Výrokem III bylo rozhodnuto, že České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě se náhrada nákladů řízení státu nepřiznává.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který vychází ze znaleckého posudku podaného znaleckým ústavem – Institutem pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví, že operace dne [datum] byla žalovaným provedena v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy a byla indikována a že i druhá operace dne [datum] byla indikována a provedena v souladu s poznatky lékařské vědy. Žalobkyně nesouhlasí s těmito závěry znaleckého ústavu a s tím, že degenerativní změny na páteři vedoucí, kromě jiného k zúžení páteřního kanálu, jí způsobily rozsáhlejší poškození míchy. Dále žalobkyně uvedla, že dne [datum] utrpěla úraz pádem z výšky zhruba 4 m, při němž nedošlo k poranění páteře. Byla letecky převezena do nemocničního zařízení žalovaného, kde byla diagnostikována lehká kvadruparéza, přítomná zatím jen pocitově, hybnost nebyla omezena, CT vyšetření zobrazilo sekundární stenózu páteřního kanálu bez jednoznačných traumatických změn na skeletu páteře. Žalobkyně byla přijata na pozorování, dne [datum] jí bylo provedeno vyšetření magnetickou rezonancí, které popisuje pravostrannou hernii C5/6 s kompresí míchy a protruzi ploténky bez zřetelného tlaku na míchu. Dne [datum] podstoupila operaci, při níž jí byla odstraněna ploténka, kostěné výrůstky na páteři a byl vložen štěp z kyčelní kosti. Dne [datum] došlo k dalšímu zhoršení jejího neurologického nálezu, nástupu centrální kvadruparézy, při kontrolním vyšetření MRI byla zjištěna progrese patologického míšního signálu a kontuze míchy, štěp lehce prominoval na zadní hrany těla obratlů, proto žalobkyně podstoupila reoperaci, při které byl štěp zkrácen asi o 2-3 mm a současně byla provedena laminoplastika, která měla zvětšit prostor páteřního kanálu. Ani po této operaci nedošlo k výraznějšímu zlepšení zdravotního stavu žalobkyně, došlo pouze ke zlepšení pohyblivosti horních končetin. Žalobkyně se ztotožňuje se závěry znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc., že příčinou tlaku na míchu a vzniku jejího otoku a dalších následků byl nesprávně usazený štěp, který způsobil trvalou ztrátu hybnosti dolních končetin žalobkyně. Jednalo se o pochybení operatéra a tudíž o porušení právní povinnosti žalovaného. Další příčinu vzniku trvalých následků žalobkyně spatřuje ve značné časové prodlevě mezi první operací a reoperací, kdy již byl následek nevratný. Žalobkyně rovněž namítla, že posudek znaleckého ústavu byl vypracován neobjektivně, pouze ze zdrojů poskytnutých žalovanou, bez vyšetření žalobkyně. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně se k odvolání žalobkyně vyjádřili písemně s tím, že je považují za nedůvodné, nepodložené a shodně navrhli potvrzení napadeného rozsudku, který považují za podrobně a dostatečně odůvodněný. Poukázali na to, že soud prvního stupně správně vycházel z odborných závěrů znaleckého ústavu podaných v písemném znaleckém posudku i z výslechu vedoucího lékaře znaleckého ústavu, z nichž vyplývá, že žalobkyně před úrazem měla degenerativní změny - výrůstky na páteřních obratlích (osteofyty), v důsledku čehož měla výrazně zúžený páteřní kanál. Při úrazu dne [datum] došlo k současnému působení nárazové síly při pádu na páteřní výrůstky a míchu v zúženém míšním prostoru. Dne [datum] je konstatována komoce (otřes) míchy, žalobkyně je indikována k observaci a dovyšetření stavu. Na základě vyšetření MRI byla následného dne konstatována kontuze (zhmoždění) míchy spolu se zhoršeným neurologickým nálezem a byla správně indikována operace za účelem odstranění výhřezu ploténky a fixace kostním štěpem, která byla provedena dne [datum] lege artis. Rovněž druhá operace dne [datum] byla správně indikována, neboť vyšetřením MRI bylo zjištěno, že poranění míchy dále postupuje, vložený štěp lehce prominuje do páteřního kanálu, nebyl však v kontaktu s míchou a neutlačoval ji. Bylo nutno prostor pro míchu ještě více zvětšit provedením laminoplastiky a provést zkrácení štěpu. Druhá operace mohla být dle znalců provedena dříve, prodlení však nemělo na neurologickou symptomatologii žalobkyně žádný vliv, neboť k závažnému poranění míchy došlo již při samotném úrazu žalobkyně dne [datum]. Na základě znaleckého zkoumání je nepochybné, že žalovaný při poskytování zdravotní péče žalobkyni postupoval správně, neporušil žádnou právní povinnost, mezi tvrzeným prodlením mezi první a druhou operací a mezi tvrzeným nekorektním osazením štěpu do páteřního prostoru a následným trvalým postižením žalobkyně nebyla shledána příčinná souvislost.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalobkyně opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. tzn. že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně (po připuštění jejich změn a doplnění) se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 9 999 500,60 Kč z titulu náhrady škody na zdraví. Žalovaná částka představuje náhradu za náklady na pobyt a rehabilitaci žalobkyně ve zdravotnických zařízeních ve výši 42 395 Kč, náklady na zdravotnické pomůcky, úpravy domu k zajištění pohyblivosti žalobkyně na vozíku a zajištění dopravní samoobslužnosti žalobkyně ve výši 1 811 203 Kč, bolestné ve výši 636 000 Kč tvořící pětinásobek základního bodového ohodnocení, ztížení společenského uplatnění ve výši 5 859 000 Kč tvořící pětinásobek základního bodového ohodnocení, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] ve výši 204 473,10 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 446 329,50 Kč.

7. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že dne [datum] utrpěla úraz pádem z výšky zhruba 4 m z balkonu svého rodinného domu, při němž došlo k povrchovému poranění hlavy a poranění krční páteře v segmentu C2-C6. Letecky byla žalobkyně přepravena do zdravotnického zařízení žalovaného, v době jejího přijetí byla patrna slabá kvadruparéza, vyšetřením bylo zjištěno zúžení páteřního kanálu dorzálními osteofyty bez jednoznačných traumatických změn. Žalobkyně byla při vědomí, komunikovala s lékaři, byla zachována hybnost končetin, pouze jí brněly prsty horních i dolních končetin, více dolních končetin. Dne [datum] byla při kontrolním vyšetření MRI zjištěna progrese neurologického nálezu s tím, že se jedná o pravostrannou hernii disku C 5/6 s útlakem míchy, žalobkyně se proto podrobila operaci, při níž po odstranění vyhřezlé ploténky a osteofytů u obratlů C/5 a C/6 byl vložen štěp z pravé přední pánve. Dne [datum] bylo zjištěno, že štěp lehce prominuje na úroveň zadní hrany těla obratle C/5, byl konstatován patologický signál u obratle C/6. Postupně se neurologický nález žalobkyně zhoršil, vymizela hybnost horních i dolních končetin, došlo k nástupu centrální kvadruparézy, k postižení horních končetin lehčího stupně a celkovou paraplegii dolních končetin. Dne [datum] podstoupila žalobkyně reoperaci, při které byl štěp zkráceno o 2-3 mm, byl vložen do původního lůžka a byla provedena laminoplastika s uvolněním páteřního kanálu, k obnovení většiny pohybových funkcí dolních končetin žalobkyně tím však nedošlo. Žalobkyně byla propuštěna ze zdravotnického zařízení žalovaného dne [datum], následně nastoupila do Rehabilitačního ústavu v [obec], kde byla do [datum]. Dne [datum] byla uznána plně invalidní, od [datum] jí byl přiznán invalidní důchod třetího stupně. Žalobkyně si nechala zpracovat znalecký posudek znalcem pro prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc. z oboru neurochirurgie, který dospěl k závěru, že operace žalovaným dne [datum] byla provedena v důsledku pochybení při předchozí operaci dne [datum], při níž byl mezi obratle C/5 a C/6 vložen štěp, který vyčníval a utlačoval míchu, čímž způsobil závažné míšní nedokrvení. Žalobkyně má za to, že žalovaný při provádění operace pochybil, neprovedl dostatečnou diagnostiku, při operaci použil nesprávnou velikost a tvar štěpu, nesprávnou technikou jej vložil na nesprávné místo, což způsobilo míšní kompresi a ztrátu míšních funkcí, reoperace za účelem zkrácení špatně uloženého štěpu byla provedena se zpožděním až po více než 25 hodinách. V důsledku nesprávného léčebného postupu ze strany žalovaného a v důsledku porušení právních povinností došlo k nevratnému poškození zdraví žalobkyně a žalovaný tudíž odpovídá za škodu na zdraví, která žalobkyni vznikla.

8. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně s tím, že nárok uplatněný žalobou neuznává ani zčásti. Potvrdil, že žalobkyně byla přijata do nemocničního zařízení žalovaného dne [datum] ve 22 hodin v abrietě po pádu z balkonu. Dne [datum] bylo provedeno vyšetření MRI, při němž bylo zjištěno zúžení páteřního kanálu s pravostrannou kompresí míchy. Dne [datum] pro progredující neurologický nález byla provedena operace žalobkyně, při níž byla odstraněna poškozená ploténka a nahrazena kostním štěpem vyjmutým z pánevní kosti žalobkyně. Při kontrolním vyšetření byla zjištěna další progrese otoku míchy, proto bylo přistoupeno k reoperaci, při níž byl voperovaný štěp zkrácen a byla provedena laminoplastika za účelem rozšíření páteřního kanálu, což však nevedlo ke zlepšení stavu žalobkyně. Dne [datum] byl při neurologickém vyšetření žalobkyně konstatován nález kvadruparézy, dne [datum] byla žalobkyně přeložena na specializované rehabilitační pracoviště. Žalovaný je přesvědčen, že postupoval při poskytování léčebné péče žalobkyni lege artis, poškození páteře bylo jednoznačně způsobeno pádem žalobkyně ze čtyř metrů na hlavu, v důsledku čehož došlo k vyhřeznutí meziobratlové ploténky do páteřního kanálu, což způsobilo kontuzi míšní tkáně s jejím následným otokem, což vedlo k postupnému útlaku a ischemizaci krční míchy. Žalovaný též poukázal na to, že žalobkyně před úrazem nebyla zcela zdravá, trpěla degenerativními změnami na páteři, které se po úraze v důsledku pádu na hlavu zhoršily, projevily se útlakem a zhmožděním míchy v prostoru C 5/6. 9. [ulice] účastník na straně žalovaného se připojil k argumentaci žalovaného a neuznal nárok žalobkyně na náhradu škody na zdraví, poněvadž žalovaný poskytl žalobkyni péči v intencích lege artis, závažné a trvalé poškození zdraví žalobkyně bylo jednoznačně důsledkem samotného úrazu.

10. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (rozhodnutím ČSSZ o přiznání invalidního důchodu žalobkyni třetího stupně od [datum], zdravotnickou dokumentací žalobkyně, znaleckým posudkem předloženým žalobkyní znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení] [titul] ze dne [datum] a znaleckým posudkem podaným ustanoveným znaleckým ústavem – Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví spolu s výslechem vedoucího lékaře a týmu zpracovatelů posudku MUDr. [jméno] [příjmení]) skutkově uzavřel, že žalobkyně dne [datum] utrpěla úraz pádem z výšky zhruba 4 m (pád přes zábradlí na plot), při kterém došlo k částečné semiskalpaci kůže hlavy, pohmoždění krční a hrudní páteře. Žalobkyně byla letecky transportována do zdravotnického zařízení žalovaného, byla diagnostikována lehká kvadruparéza, přítomná zatím jen pocitově, hybnost nebyla omezena, žalobkyně byla přijata na pozorování. Provedené CT vyšetření žalobkyně zobrazilo sekundární stenózu páteřního kanálu dorsálními osteofyty (výrůstky) bez jednoznačných traumatických změn na skeletu páteře. Dne [datum] bylo provedeno žalobkyni vyšetření MRI, které popisuje pravostrannou hernii C 5/6 s kompresí míchy, šíře páteřního kanálu 5 mm, patologický signál míchy v této úrovni v rámci myelopatie s možným podílem traumatu ve smyslu míšní kontuze a s etáží C 6/7, protruze ploténky bez zřetelného tlaku na míchu. Dne [datum] došlo ke zhoršení neurologického nálezu žalobkyně, zhoršení kvadruparézy, jak u pravé horní končetiny, tak u pravé dolní končetiny. Žalovaný proto přistoupil k operaci žalobkyně, jejímž smyslem bylo zvětšit prostor pro míchu. Při operaci došlo k odstranění ploténky, byly odstraněny přiléhající osteofyty (kostěné výrůstky) a byl vložen štěp (autoštěp z kyčelní kosti). Následujícího dne [datum] došlo k dalšímu zhoršení neurologického nálezu žalobkyně, nástupu centrální kvadruparézy s postižením horních končetin lehčího stupně a celkovou paraplegií dolních končetin. Na kontrolním vyšetření MRI žalobkyně byla zjištěna progrese patologického míšního signálu – kontuze míchy. Operací byl sice zvětšen prostor C 5/6, štěp však lehce prominoval na úroveň zadní hlavy těla obratle C/5. Žalovaný provedl s ohledem na zhoršení neurologického nálezu žalobkyně dne [datum] k reoperaci, při níž byl štěp zkrácen o 2-3 mm, byl vložen do původního lůžka a byla provedena ze zadního přístupu laminoplastika, která měla ještě více zvětšit prostor páteřního kanálu. Ani přes nasazenou masivní antidema torzní terapii nedošlo k výraznějšímu zlepšení stavu žalobkyně, došlo pouze ke zlepšení pohyblivosti horních končetin. Dne [datum] byla žalobkyně přeložena do Úrazové nemocnice [obec], poté nastoupila do Rehabilitačního ústavu [obec], dne [datum] byla žalobkyně uznána invalidní ve třetím stupni s diagnózou spastická kvadruparéza.

11. Žalobkyně namítala nesprávně popsaný průběh úrazového děje dne [datum] a především namítala nesprávnost provedené operace žalovaným dne [datum], po které ochrnula, zatímco před operací byla pohyblivá, seděla na lůžku, přestože pociťovala bolest po pádu, bylo jí řečeno, že má starou vyhřezlou ploténku, která se bude operovat. Dle žalobkyně žalovaný při operaci dne [datum] pochybil, vložený štěp utlačoval míchu, čímž došlo ke zhoršení neurologického nálezu, nástupu kvadruparézy, což se nepodařilo při následné reoperaci dne [datum] odstranit.

12. Poněvadž pro učinění závěru, zda byly naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za tvrzenou újmu na zdraví žalobkyně, je zapotřebí odborného posouzení, soud prvního stupně správně ustanovil znalecký ústav – Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví se sídlem v [obec], což se v daném případě jevilo jako účelnější s ohledem nejen na složitost řešené problematiky, vhodnost kombinace znalostí více zdravotnických oborů, ale i nedostatek znalců v příslušném oboru. [ulice] znalecký posudek vypracovaný znaleckým kolektivem byl následně obhájen výslechem vedoucího lékaře Institutu MUDr. [jméno] [příjmení], k jehož výslechu přistoupil též odvolací soud v průběhu odvolacího řízení.

13. Závěry znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] velmi erudovaně a přesvědčivě objasnil, jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím, po pečlivém prostudování veškeré zdravotnické dokumentace žalobkyně se znalecký ústav vyjádřil k námitkám vzneseným žalobkyní,, jakož i ke znaleckému posudku zpracovanému na žádost žalobkyně prof. MUDr. [jméno] [příjmení] DrSc. a provedl bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobkyně dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Znalecký ústav uzavřel, že operace žalobkyně provedená ve zdravotnickém zařízení žalovaného dne [datum] byla provedena lege artis, tj. v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, a byla správně indikována. Postup žalovaného při provádění nemocniční péče a lékařských zákroků žalobkyní v roce 2009 nebylo možno dle znalců posoudit jinak než z kompletní zdravotnické dokumentace žalobkyně z té doby, kdy i vyšetření žalobkyně klinickým neurologem v době podání posudku nemůže samo o sobě dát zásadní dílčí nebo doplňující odpověď na klíčovou otázku, zda operace provedená žalovaným dne [datum] byla provedena správně. Znalecký ústav předně upozornil na skutečnost, že pád z výšky čtyř metrů, při němž žalobkyně utrpěla pohmožděninu krční míchy, je velmi závažným úrazem. Mechanismus úrazu, který je v dostupné zdravotnické dokumentaci popisován různě, není při hodnocení úrazového děje nejvýznamnějším, kdy popsaná poranění, tj. částečná skalpace kůže hlavy, pohmoždění krční a hrudní páteře (kostní edém na hrudní páteři zjištěný při MRI vyšetření), jakož i zhmoždění stehna odpovídají mechanismu pádu žalobkyně přes zábradlí jejího domu na plot a vrata. Nejvýznamnější byla právě pohmožděnina krční míchy v predispozici žalobkyně, kde již byl přítomen výhřez meziobratlové ploténky a byl zde zúžený páteřní kanál kostěnými výrůstky (osteofyty). Postup při první operaci žalobkyně dne [datum] s ohledem na zhoršující se klinický stav pacientky hodnotí znalecký ústav jako správný, byť umístění štěpu nebylo zcela korektní, štěp však do páteřního kanálu nijak neprominoval, nedosahoval tam, nepůsobil žádnou kompresi míchy. Rovněž druhá operace provedena následného dne [datum] z důvodu zhoršení neurologického stavu žalobkyně, byla dle znalců správně indikována a byla provedena lege artis, tj. v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, poněvadž došlo k progresi míšní symptomatiky, postupujícímu poranění míchy, její kontuze s rozvojem edému. Při první operaci dne [datum] došlo sice k rozšíření páteřního kanálu, nicméně problém vyřešen nebyl. Druhá operace byla vynucena tím, že neurologický nález žalobkyně se zhoršoval, postupoval i nález zjištěný na vyšetření MRI, účelem druhé operace bylo zkrácení štěpu a provedení laminoplastiky, jejímž smyslem bylo zvětšit páteřní kanál tak, aby nedocházelo ke komprimaci míchy. Druhá operace nevedla ke zlepšení neurologického nálezu žalobkyně ani k jejímu zhoršení. Pokud žalobkyně namítala prodlení mezi těmito dvěma operacemi, dle závěru znaleckého ústavu pro dřívější provedení reoperace nebyla indikace, stejně jako pro první operaci, neboť při přijetí žalobkyně byl její stav hodnocen jako kontuze (zhmoždění) míchy, nikoliv jako komoce (otřes) míchy. U úrazů míchy jako nejmenší stupeň je popisována komoce míchy, tj. otřes, který může odeznít do 24 hodin po úrazu a má určitou neurologickou symptomatologii. V daném případě u žalobkyně však došlo ke zhmoždění míchy - kontuzi, když neurologický nález žalobkyně se postupem času zhoršoval, vyšetření magnetickou rezonancí popisuje otok - kostní edém, což je další známka zhmoždění páteře. Pokud na krční páteři žalobkyně byly před úrazem známky degenerativního onemocnění, které bylo představováno kostěnými výrůstky – osteofyty a páteřní kanál nebyl dostatečně prostorný, měl vzhledem k této predispozici žalobkyně úrazový děj tak závažné a fatální následky.

14. Soud prvního stupně vycházeje ze skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním (zejména znaleckým zkoumáním) dospěl k závěru, že obě operace žalobkyně provedené žalovaným dne [datum] a dne [datum] byly provedeny lege artis, tj. v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, obě byly správně indikovány. Pro dřívější provedení operace dne [datum] nebyly dány důvody, poněvadž klinický obraz žalobkyně takový postup ještě nevyžadoval. Při operaci dne [datum] sice nebyl korektně usazen štěp do otvorů po odstraněné ploténce, nicméně tento štěp nedosahoval k míše, nezpůsobil její otok a nevedl ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. Operace dne [datum] byla provedena s určitou latencí, která však na zdravotní stav žalobkyně neměla žádný vliv, neboť mícha již byla poškozena. Příčinou poškození míchy žalobkyně byl jednoznačně úraz pádem ze čtyř metrů, při němž došlo ke zhmoždění míchy v oblasti krční páteře, která následně otékala. Situaci zhoršilo zúžení páteřního kanálu v důsledku degenerativního onemocnění žalobkyně kostními výrůstky – osteofyty v oblasti krční páteře, kde došlo ke kontuzi míchy. Soud prvního stupně proto napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť nebyly naplněny základní předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobkyně.

15. Rozhodné hmotné právo se podává z ustanovení § [číslo] odst. 3 a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, věc se tudíž posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť jde o právní poměry vzniklé před 1.1 2014.

16. Podle ustanovení § 420 obč. zák., každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají, jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

17. Ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a po zopakování dokazování výslechem MUDr. [jméno] [příjmení], vedoucího katedry posudkového lékařství Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví – zpracovatele znaleckého posudku podaného v průběhu nalézacího řízení má odvolací soud ve shodě s prvoinstančním soudem za prokázáno, že v projednávané věci nebyly naplněny zákonem stanovené předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví žalobkyně, kterými jsou protiprávní úkon, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), existence újmy, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy a zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti. Porušením právních povinností je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody či příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a újmou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin. Mezi protiprávním úkonem a újmou musí existovat vztah příčiny a následku. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže újma je podle obecné povahy, obvyklého chodu věci a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu. Současně se musí prokázat, že újma by nenastala bez této příčiny.

18. U újmy na zdraví jde o zjištění, zda protiprávní úkon byl vyvolávajícím činitelem poškození zdraví. Příčinná souvislost mezi léčebným postupem, který nebyl lege artis (v souladu s dostupnými poznatky vědy), a újmou na zdraví pacienta – jako jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnosti zdravotnického zařízení za újmu – musí být najisto postavena. Na straně žalující je tedy důkazní břemeno o tvrzené příčinné souvislosti, tudíž v případě jeho neunesení stíhají žalující stranu nepříznivé následky spočívající v tom, že žalobě nemůže být vyhověno.

19. I když je pro tzv. medicínské spory obvyklé, že vztah příčiny a následku nelze vždy postavit zcela najisto, tj. na 100 %, soudní praxe důvodně vyžaduje splnění této podmínky prokázané alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti či stupněm hraničícím s jistotou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013, Soubor C [číslo] nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1919/08, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu [číslo]). Nelze totiž škůdci ukládat povinnost k náhradě, jestliže podmínky vzniku odpovědnosti nejsou dány.

20. Jinými slovy řečeno, zavázat poskytovatele zdravotní péče k povinnosti hradit újmu na zdraví pacienta pouze na základě tzv. teorie ztráty šance, tj. bez dostatečně zřejmé příčinné souvislosti mezi jeho jednáním či opomenutím a škodlivým následkem, je v rozporu s ústavním pravidlem, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1014/2020).

21. Lze tedy uzavřít, že na zavázání poskytovatele zdravotní péče k náhradě újmy bez dostatečně zjištěné příčinné souvislosti jeho jednání se škodlivým následkem coby jedné z podmínek obecné odpovědnosti ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení by bylo možno pohlížet jako na ukládání povinnosti bez náležitého zákonného podkladu, vymykající se systémové koncepci institutu náhrady újmy a přesouvající jej bez náležitého opodstatnění do roviny zcela hypotetické a spekulativní. Pokud by ztráta šance měla být v zájmu jednotného výkladu dotčených norem vztažena ke všem typům újmy, pak by byla stěžejní reparační funkce náhrady újmy v podstatě potlačena na úkor satisfakční a spory z civilních deliktů by se přesunuly do hypotetické a spekulativní roviny potenciálních újem v podobě ztráty šance, což by ve svém důsledku vedlo k narušení principu právní jistoty a obtížné předvídatelnosti práva (viz rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021).

22. Vycházeje ze shora uvedených skutečností a citovaných zákonných ustanovení dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ve věci úplně a správně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud po zopakování dokazování výslechem MUDr. [jméno] [příjmení], vedoucího znaleckého ústavu, zpracovatele znaleckého posudku, ztotožnil a které jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dokazování provedené v řízení před prvoinstančním soudem považuje odvolací soud za dostatečné a procesní postup soudu prvního stupně za správný, pokud k návrhu žalobkyně nedoplnil dokazování zadáním revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví a z oboru geomechanika za účelem zjištění způsobu pádu a dopadu žalobkyně.

23. Provedeným dokazováním (zejména znaleckým zkoumáním) nebylo shledáno žádné profesní pochybení ze strany žalovaného, v jeho postupu při léčbě žalobkyně v době její hospitalizace od [datum], stejně jako v provedení obou operací dne [datum] a [datum], které byly postupem lege artis, tj. byly provedeny a indikovány v souladu s dostupnými poznatky vědy. Je tedy nutno uzavřít, že základ nároku žalobkyně na náhradu újmy na zdraví je vůči žalovanému nedůvodný a neoprávněný, kdy v podrobnostech odkazuje odvolací soud na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž nemá nic zásadního na doplnění.

24. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 999 500,60 Kč, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejících výroků II a III o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státu, když s aplikací ustanovení § 150 o. s. ř. soudem prvního stupně je odvolací soud ve shodě.

25. S ohledem na výsledek odvolacího řízení by na straně žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně bylo dáno dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uložení povinnosti žalobkyni nahradit náklady řízení úspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně se odvolacímu soudu v daném případě jeví nepřiměřenou tvrdostí s ohledem na osobní, majetkové, výdělkové poměry a možnosti a schopnosti žalobkyně, která je invalidní důchodkyní, a především s ohledem na okolnosti projednávaného případu a charakter sporu. Odvolací soud za aplikace výjimečného ustanovení § 150 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.