17 Co 396/2024 - 172

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. června 2024, č. j. 37 C 160/2023-142, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % od [datum] do zaplacení, jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedl, že v konkurzním řízení proti dlužníkovi [právnická osoba]. v likvidaci přihlásil dne [datum] pohledávku ve výši [částka], rozvrhovým usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] mu byla přiznána částka ve výši [částka] (tj. uspokojení v rozsahu 10,28 %), která mu byla vyplacena. Tvrdil, že konkurzní řízení vůči němu trvalo přes dvacet let, prožíval dlouhé období nejistoty, jaké plnění obdrží a kdy se tak stane. S odkazem na jiná rozhodnutí Městského soudu v Praze a na svůj věk navrhoval snížení základní denní částky ve výši [částka] o 50 % z důvodu složitosti věci, dále o 30 % z důvodu nízkého významu pro žalobce a její zvýšení o 10 % za postup soudu, tj. celkově snížení základní částky o 70 %, s tím, že výslednou částku zaokrouhlil na [částka]. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované, ta stanoviskem ze dne [datum] konstatovala porušení práva na přiměřenou délku řízení, neshledala však důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, což žalobce považuje za nedostatečnou formu satisfakce.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila předběžné uplatnění nároku žalobcem a poukazovala na abnormální složitost konkurzního řízení. Význam pro žalobce shledávala velmi malým s ohledem na samotou povahu konkurzního řízení a jeho specifika, přesto shledala, že je třeba objektivně celkovou dobu řízení hodnotit jako nepřiměřeně dlouhou s tím, že zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, které žalobci poskytla, je jako odškodnění dostačující.

3. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a požadavek na zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

4. Takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, když předcházející rozsudek ze dne [datum] č.j. [spisová značka] byl k odvolání účastníků zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka]. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby doplnil skutková zjištění týkající se délky a průtažnosti incindenčních sporů (případně i dědických řízení), vyvolaných konkurzem, po jakou dobu tyto vedlejší spory probíhaly a jakým způsobem se případná nepřiměřená délka konkrétního incidenčního sporu příp. dědického řízení promítla do (ne)přiměřené délky posuzovaného konkurzního řízení.

5. Žalobce po rozhodnutí odvolacího soudu doplnil svá tvrzení tak, že v souvislosti s konkurzním řízením bylo vedeno 1 117 incindenčních sporů, v těchto řízeních se nevyskytly průtahy, průtahy v konkurzním řízení byly zaviněny tím, že konkurzní soud neposkytl náležitou součinnost k doručování výzev k podání incindenčních žalob, zvláštní přezkumná jednání byla soudem nařizována s velkým odstupem od doručení přihlášek pohledávek a po termínech „běžných“ přezkumných jednání. Předložil přehled incindenčních sporů a uvedl, že jen menší část byla řešena meritorně, spory byly řešeny v přiměřených lhůtách, řízení trvala maximálně dva až tři roky. Dědická řízení sama o sobě nemohla konkurzní řízení prodloužit, nebylo třeba vyčkávat na jejich ukončení.

6. Žalovaná následně namítala, že konkurzní řízení bylo s ohledem na množství incindenčních sporů a dobu, po kterou probíhaly, přiměřeně dlouhá.

7. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků ohledně uplatnění nároku žalobce u žalované, jakož i z průběhu daného konkurzního řízení, jenž byl mezi účastníky taktéž nesporný (popsán v odst. 9. – 12. odůvodnění napadeného rozsudku). Pokud jde o incindenční spory vzal za prokázané, že v souvislosti s konkurzním řízením bylo vedeno 1 117 incidenčních sporů o určení pravosti a výše pohledávek, v těchto řízeních se nevyskytly průtahy. Ke dni [datum] bylo evidováno 11 neskončených řízení zahájených v roce 2008 či 2009; 16 řízení zahájených v roce 2011. Řízení zahájená v roce 2011 pak byla skončena ještě v roce 2012, či v roce 2013. Řízení zahájená v roce 2008, či 2009 a neskončená ke dni [datum] byla taktéž v brzké době ukončena. Žaloby napadaly i v letech následujících – 2013, 2016, 2017 a 2019, kdy již byla ukončena všechna řízení zahájená v letech 2008 – 2011. Bylo vyvoláno 980 žalob a z těchto žalob bylo 10 případů, kdy byly popřené pohledávky částečně uznány, 7 případů, kdy byly popřené pohledávky dodatečně uznány, 43 případů, kdy byly žaloby odmítnuty, 181 případů, kdy byly žaloby zamítnuty, 330 případů, kdy byly žaloby zastaveny, 17 případů, kdy to nebylo považováno za žalobu a 3 případy byly skončeny bez vyřízení po výzvě, pouze 570 žalob bylo řešeno meritorně. Spory byly maximálně dvouinstanční, řízení měla stejnou povahu, pouze jeden spor byl řešen u Nejvyššího soudu, i tento byl ukončen v řádné lhůtě. Drtivá většina přihlášených pohledávek vznikla z důvodu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého poskytnutím částky úpadci v souvislosti se vstupem „komanditisty“ do společnosti, těchto nároků se týkaly i incidenční spory. Zajištění věřitelé nebyli v konkurzním řízení žádní, uspokojovaly se pouze pohledávky za podstatou a pohledávky II. třídy. Před podáním návrhu na rozvrh byly uspokojeny všechny pohledávky za podstatou a celkový objem zjištěných pohledávek II. třídy činí [částka]. Byly vedeny spory o administrativní komplex [právnická osoba] a pohledávku z titulu náhrady škody ve výši [částka], spory s tímto související byly ukončeny v roce 2004.

8. Dle vyjádření věc vyřizujícího (od roku 2018) soudce [tituly před jménem] [jméno FO] ke dni [datum] nebyly doručeny všechny výzvy k podání incidenční žaloby věřitelům, jejichž pohledávka byla při přezkumném, nebo zvláštním přezkumném jednání popřena. Ke dni [datum] tento počet věřitelů byl cca 420 z celkového počtu 500, přezkumná a zvláštní přezkumná jednání se konala v letech 2002 – 2007, ještě nebyly přezkoumány dvě přihlášky pohledávek věřitelů, které byly podány včas, v roce 2002. Zpeněžování konkurzní podstaty bylo dokončeno v roce 2004-2005.

9. Dle konečné zprávy správce konkursní podstaty ze dne [datum] částka určená k rozvrhu po odečtení odměny správce činí [částka] a po odečtení zvýšené odměny správce [částka]. Bylo podáno 1 032 incidenčních řízení, některé byly řešeny na dvou či třech stupních soudní soustavy. Dlouhodobě problematickou je práce s pohledávkami věřitelů, kteří v průběhu řízení zemřeli, těchto je více než 600. Končená zpráva byla schválena dne [datum]. Dne [datum] bylo přijato usnesení o rozvrhu, č. j. [spisová značka], ze kterého plyne, že pohledávka žalobce bude uspokojena ve výši přibližně 10,284 %. Žalobci byla správcem konkurzní podstaty vyplacena částka [částka] dne [datum].

10. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně po právní stránce posoudil podle § 1, § 2, § 13, § 15, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), shrnul judikaturu ESLP a Nejvyššího soudu. Dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení, i přes jeho mimořádně vysokou složitost, danou počtem přihlášených věřitelů (cca [částka]), vysokou úmrtností věřitelů (cca 600), lustrací věřitelů v rámci doručování do zahraničí i počtem incidenčních sporů (1 032), došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Konstatoval, že ke dni, kdy správce konkurzní podstaty na základě rozvrhového usnesení žalobci plnil, tj. k [datum], činila délka řízení ve vztahu k žalobci 20 let a 4 měsíce (od [datum], tj. od přihlášení pohledávky). Uzavřel, že ani mimořádná obtížnost a složitost řízení, včetně množství incindenčních sporů nemůže odůvodnit extrémně dlouhou dobu konkurzního řízení, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a tedy k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, že samotné konstatování porušení práva spravedlivému odškodnění neodpovídá.

11. Při posuzování významu předmětu řízení pro žalobce soud I. stupně poukázal na specifika konkurzního řízení a jeho účel, s tím, že nejde o řízení s typicky zvýšeným významem pro poškozeného, jeho nejistota spočívala ve výši jeho uspokojení; pro poškozeného konkurzní řízení disponuje nižší mírou nejistoty a význam tohoto řízení je pro něj snížen tím, že v konkurzním řízení věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku dlužníka a vědomím toho, že budou uspokojeni jen poměrně, se svými nároky si konkurují. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] také dovodil, že zásadně je z hlediska významu předmětu řízení pro věřitele, co do výše peněžitého nároku, určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. Konstatoval, že žalobce si musel být vědom toho, že v konkurzním řízení bude uspokojena jen malá část jeho celkové pohledávky. Význam předmětu řízení pro žalobce shledal jako podstatně snížený. Konstatoval, že posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, že se žalobce na jeho délce nijak nepodílel. Vzal v úvahu věk žalobce 75 let (dle judikatury již věk pokročilejší), kterého dosáhl v roce 2012 i výši plnění, kterého se mu dostalo ([částka]), které nelze mít za bagatelní.

12. Také konstatoval, že po skutkové i právní stránce byla konkurzní věc mimořádně obtížná. Činnost orgánů státu nevybočila ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkurzního soudu. Samotná incidenční řízení nebyla zatížena průtahy. Úmrtí věřitelů, byť se kvůli nim konkurzní řízení nepřerušuje, nepochybně komplikovala průběh původního řízení. Za určité pochybení lze považovat postup správce konkurzní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, avšak za (ne)činnost správce konkurzní podstaty není odpovědný stát. O pochybení ze strany státu, by se jednalo, kdyby konkurzní soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkurzní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo. Nicméně konkurznímu soudu lze vytknout, že řádně v rámci konkurzního řízení nespolupracoval se správcem konkurzní podstaty a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci.

13. Při stanovení výše zadostiučinění vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, ze sazby [částka] za první dva roky řízení a [částka] za každý další rok řízení, tj. za 20 let a 4 měsíce základní částka [částka]. Tuto základní částku ponížil o 80 % z důvodu složitosti řízení a o dalších 15 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobce, když sice přihlédl k jeho vyššímu věku, ale i tak s ohledem na charakter konkurzního řízení je jeho význam snížený, a základní částku navýšil o 10 % z důvodu podílu soudu na délce řízení (špatná spolupráce mezi konkurzním soudem a správcem konkurzní podstaty). Výsledně základní částku snížil o 85 % na částku [částka], která byla žalobci přiznána a ve zbytku žalobu zamítl. Dodal, že si je vědom ustálené judikatury, dle níž by modifikace základní částky v obecné rovině neměla přesáhnout 50 %, nicméně shledal, že v posuzovaném případě jsou dány výjimečné okolnosti, které vyšší výraznou modifikaci vyžadují. Žalobci přiznal úrok z prodlení od [datum], kdy uplynula 6měsíční lhůta dle § 15 odst. 2 OdpŠk a teprve tehdy se žalovaná dostala do prodlení s plněním.

14. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 3 o.s.ř., s tím, že žalobce byl co do základu svého nároku úspěšný a výše plnění závisela na úvaze soudu, jejich rozsah a výši specifikoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

15. Rozsudek napadli žalobce i žalovaná včasným odvoláním.

16. Žalobce brojil proti zamítavému výroku II., rekapituloval jak soud I. stupně dospěl k výsledné částce odškodnění. Namítal, že měl být více zohledněn jeho vysoký věk a skutečnost, že do konkurzního řízení přihlásil pohledávku přesahující 1 mil. Kč. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž byl přijat názor, že jen na základě skutečnosti, že je v konkurzním řízení předpokládaná nízká míra uspokojení, není možné dovodit nepatrný význam řízení pro poškozeného, i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]) o zvýšeném významu předmětu řízení pro poškozené z důvodu jejich vysokého věku. Měl za to, že je třeba mu přiznat vyšší zadostiučinění a navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. změněn tak, aby mu bylo, byť zčásti, vyhověno, a aby mu byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

17. Žalovaná brojila proti vyhovujícímu výroku I. a výroku III. o nákladech řízení. Namítala, že se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s pokyny odvolacího soudu obsaženými v předcházejícím zrušujícím usnesení. Pokud žalobce tvrdil, že v žádném z incindenčních řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, potom nelze dovodit nesprávný úřední postup v samotném konkurzním řízení a žaloba by měla být zcela zamítnuta. Měla za to, že nebyla učiněna prakticky žádná skutková zjištění o vlivu postupu orgánů veřejné moci na délku posuzovaného řízení, že odůvodnění týkající se liknavého potupu konkurzního soudu je hypotetické a nedostatečné, soud I. stupně neuvedl jakým způsobem se nespolupráce konkurzního soudu, při paralelně probíhajících incindenčních sporech, promítla do délky řízení. Uzavřela, že zjištěný skutkový stav nadále nepostačuje pro přijetí závěru, že jsou dány zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Navrhla změnu vyhovujícího výroku rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta.

18. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že neprůtažné incindenční spory neznamenají, že nedošlo k průtahům v celém konkurzním řízení, navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně v žalovanou napadeném výroku I.

19. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), za tímto účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.), doplnil dokazování o zjištění ze soudní databáze, jak dlouho trvala vyjmenovaná incindenční řízení, a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

20. Doplněním dokazování bylo zjištěno: řízení [spisová značka] zahájeno [datum], právní moc [datum]; řízení [spisová značka] zahájeno [datum], právní moc [datum]; řízení [spisová značka] zahájeno [datum], právní moc [datum]; [číslo] zahájeno [datum], právní moc [datum]; [spisová značka] zahájeno [datum], právní moc [datum]; [spisová značka] zahájeno [datum], právní moc [datum]; [spisová značka] zahájeno [datum], skončeno [datum]; [spisová značka] zahájeno [datum], právní moc [datum]; [spisová značka] žaloba podána [datum], právní moc [datum]; [spisová značka] žaloba podána [datum], právní moc [datum]; [spisová značka] zahájeno [datum], skončeno [datum]; [spisová značka] zahájeno [datum], právní moc [datum]; [spisová značka] žaloba [datum], právní moc [datum]; [spisová značka] žaloba [datum], právní moc [datum]; [spisová značka] žaloba [datum], právní moc [datum]; [spisová značka] zahájeno [datum], právní moc [datum]; [spisová značka] žaloba [datum], právní moc [datum]. Incindenční řízení probíhala v podstatě nepřetržitě od roku 2002 do roku 2020, žaloby byly podávány ve „vlnách“, v roce 2002, v roce 2006 až 2009, v roce 2011, v návaznosti na přezkumná jednání a zejména zaslání výzev k podání žaloby, v ostatních letech jen ojediněle.

21. Žalobce uvedl, že z doplnění dokazování jednoznačně vyplývá nesoučinnost konkurzního soudu se správcem konkurzní podstaty, i skutečnost, že nebyly včas doručovány výzvy k podání incindenčních žalob, přičemž by v konkurzním řízení neměla nastat taková situace, aby incindenční žaloby byly podávány až po uplynutí mnoha let od ukončení přezkumného jednání.

22. Žalovaná uvedla, že v průběhu konkurzního řízení probíhala spousta incindenčních sporů, které se i vzájemně překrývaly, nelze jednoznačně určit, že by liknavost soudce měla vliv na délku konkurzního řízení, a jestliže nebyla ani tvrzena nepřiměřená délka incindenčních řízení, nedošlo ani v konkurzním řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.

23. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, dokazování doplnil o zjištění, po jakou dobu posuzovaného konkurzního řízení probíhala tzv. řízení vedlejší, zde incindenční spory, tedy spory vyvolané konkurzem, které ve vlastním konkurzním řízení nelze řešit, a má za to, že skutkový stav je již dostatečně zjištěn. Vědom si judikatury Nejvyššího soudu reprezentované např. rozhodnutím ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], na niž odkazoval v předcházejícím zrušujícím rozhodnutí, řešil, zda za situace, kdy po převážnou dobu konkurzního řízení probíhaly incindenční spory, při jejichž projednání k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení nedošlo, je či není možno dovodit nesprávný úřední postup v posuzovaném konkurzním řízení. V souzené věci potom dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu v konkurzním řízení došlo. Odvolací soud si položil otázku, z jakého důvodu došlo k situaci, že incindenční spory byly projednávány cca 18 let a dovodil, že se tak stalo v důsledku postupu orgánu veřejné moci, tedy konkurzního soudu, jehož dohledová činnost a spolupráce se správcem konkurzní podstaty nebyla dostatečná, což se projevilo v tom, že výzvy k podání incindenčních žalob, byly doručovány nikoli neprodleně, ale se značným časovým odstupem od přezkumných jednání a proto incindenční spory pokryly značnou dobu konkurzního řízení. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žádné řízení, byť se jedná o řízení mimořádně složité, by nemělo trvat více než dvacet let. Z uvedených důvodů, i při vědomí mimořádné složitosti posuzovaného konkurzního řízení, dospěl k závěru, že odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu je dána, neboť došlo k nesprávnému úřednímu postupu, žalobci vznikla újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení a je dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Soud I. stupně správně stanovil délku odškodňovaného řízení pro žalobce, vycházel z přiléhavé judikatury ohledně posouzení kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk, správně dovodil, že z hlediska významu posuzovaného řízení pro poškozeného je třeba vzít v úvahu specifika konkurzního řízení, částku, které se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (nikoli se kterou se do konkurzu přihlásil) i věk poškozeného, správně posoudil mimořádnou složitost posuzovaného konkurzního řízení a výsledně správně také dovodil nedostatky v postupu orgánu veřejné moci.

26. Dospěl ke správnému závěru, že v souzené věci je oprávněný požadavek žalobce na poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva nepředstavuje spravedlivé zadostiučinění.

27. Soud I. stupně bezchybně vypočetl základní částku odškodnění, když vyšel ze sazby [částka] za první dva roky řízení a [částka] za každý další rok řízení a vypočtenou základní částku ve výši [částka] (za 20 let a čtyři měsíce) správně modifikoval dle kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že zcela mimořádná, ojedinělá a výjimečná složitost posuzovaného konkurzního řízení opodstatňuje snížení základní částky odškodnění o 80 %, že je na místě snížení základní částky o 15 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobce, i při přihlédnutí k jeho vysokému věku, že je na místě zvýšení základní částky odškodnění o 10 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci, že jednání poškozeného nepředstavuje důvod ani ke zvýšení ani ke snížení základní částky. Dle názoru odvolacího soudu takto nastavená modifikace základní částky odškodnění vyjadřuje míru, jakou se na celkové délce řízení podílela složitost věci a postup orgánů veřejné moci.

28. Odvolací argumentace žalobce rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] není přiléhavá, neboť v této věci mu finanční odškodnění nebylo odepřeno z důvodu nepatrného významu řízení pro poškozeného. Ani jeho námitka, že mu z důvodu vysokého věku mělo být přiznáno vyšší odškodnění není důvodná, neboť jeho vysoký věk byl při modifikaci základní částky odškodnění vzat v úvahu, jinak řečeno, nebýt jeho vysokého věku, byl by dán důvod k vyššímu snížení základní částky pro snížený význam řízení, když tento spočívá nejen ve zvláštní povaze konkurzního řízení, ale i v dalších okolnostech, které soud I. stupně zohlednil, jako např. předmět a účel konkurzního řízení, kdy nejistota účastníků není srovnatelná s mírou nejistoty v nalézacím řízení, výše vyplacené částky v konkurzu. V konkurzním řízení spočívá nejistota přihlášeného věřitele pouze v míře uspokojení, jehož se mu dostane, přičemž se zpravidla jedná o nevýznamnou (poměrnou) část přihlášené pohledávky v konkurenci s ostatními věřiteli, jejichž počet byl v posuzované věci značný.

29. Ani odvolací argumentaci žalované odvolací soud neshledal důvodnou, s ohledem na doplnění skutkových zjištění v odvolacím řízení a na závěr, že byť neprůtažná incindenční řízení pokryla převážnou část posuzovaného konkurzního řízení, stalo se tak nejen pro mimořádnou složitost věci, ale i v důsledku nekoordinovaného postupu konkurzního soudu.

30. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř., včetně správného výroku o nákladech řízení.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce byl co do základu nároku úspěšný, dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. mu náleží náhrada nákladů řízení, když výše plnění závisí na úvaze soudu, vzal v úvahu judikaturu Ústavního soudu reprezentovanou např. nálezem ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 1998/24. Náklady žalobce za odvolací řízení tvoří odměna za dva úkony právní služby po [částka] podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do [datum], za podání odvolání a vyjádření k odvolání žalované, dva režijní paušály po [částka] podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, odměna za jeden úkon právní služby ve výši [částka] podle ust. § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s ust. § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum], z tarifní hodnoty [částka], za účast u odvolacího jednání, jeden režijní paušál [částka] podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky v platném znění a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši [částka], tj. celkově [částka].

Poučení