17 Co 407/2024 - 72

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. června 2024, č.j. 27 C 30/2024-31 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé I. potvrzuje co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] s 14,75 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, mění se tak, že žalovaná je povinna žalobci plnit do 15 dnů od právní moci rozsudku a mění se tak, že se zamítá žaloba o zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % od [datum] do [datum] a o zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 0,25 % od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena dlouhotrvajícím řízením před finančním arbitrem a před soudem. Tvrdil, že dne [datum] zahájil řízení před finančním arbitrem, vedené pod sp. zn. [číslo], finanční arbitr nevedl řízení plynule, žalobci opakovaně nedůvodně zasílal výzvy k doplnění podkladů a informací, dne [datum] řízení pro nesoučinnost žalobce zastavil, dne [datum] zamítl žalobcovy námitky proti zastavení řízení, dne [datum] žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, která byla vedena pod sp. zn. [spisová značka], dne [datum] soud rozsudkem, bez ústního jednání, zrušil rozhodnutí finančního arbitra o námitkách. Dne [datum] finanční arbitr rozhodl o pokračování v řízení, dne [datum] zrušil rozhodnutí o zastavení řízení a dne [datum] bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu, pravomocně bylo skončeno [datum]. Za celkovou dobu řízení 6 let, 3 měsíce a 3 dny žalobce žádal [částka], tj. [částka] za rok, základní částku [částka] požadoval navýšit o 10 % z důvodu, že v řízení vystupoval aktivně, o 10 % z důvodu, že brojil proti zastavení řízení – podal žalobu k soudu a o 20 % z důvodu, že finanční arbitr délku řízení hrubě zavinil. Žalobou se domáhal zaplacení částky [částka], když od částky [částka] odečetl plnění žalované ve výši [částka].

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě popsala průběh řízení před finančním arbitrem a před soudem, zdůraznila, že žalobce podal k finančnímu arbitrovi nedostatečný návrh, neposkytoval finančnímu arbitrovi potřebnou součinnost, a tak nezbylo než řízení zastavit, délku řízení před finančním arbitrem měla za přiměřenou, délku následujícího řízení před soudem měla za nepřiměřenou. Žalobci poskytla odškodnění ve formě omluvy a finančního plnění ve výši [částka], když základní částku [částka] výsledně snížila o 50 % (snížení o 20 % z důvodu složitosti řízení, snížení o 20 % z důvodu chování žalobce, snížení o 30 % z důvodu malého významu řízení pro žalobce a zvýšení o 20 % z důvodu postupu soudu).

3. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka], k rukám jeho právní zástupkyně (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

4. Na základě nesporných skutečností a po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že dne [datum] bylo zahájeno řízení před finančním arbitrem, žalobce se domáhal vydání bezdůvodného obohacení původně ve výši [částka], po opravě ve výši [částka], z důvodu neplatné pojistné smlouvy. Dne [datum] byl žalobce finančním arbitrem vyzván k doplnění návrhu, o podpis právního zástupce, o doplnění důkazů, o vysvětlení požadované částky, žalobce reagoval podáním ze dne [datum], nedostatky návrhu odstranil a ke všem bodům výzvy finančního arbitra se vyjádřil, finanční arbitr žalobci zasílal další výzvy k doplnění návrhu ([datum], [datum], [datum]), s poučením o možnosti zastavení řízení pro neposkytnutí součinnosti, dne [datum] a dne [datum] zaslal finanční arbitr žalobci výzvy k podání ústního vysvětlení, opět s upozorněním na zastavení řízení. Žalobce na výzvy finančního arbitra reagoval, vyzýval jej k odstranění nečinnosti, upozornil na překročení lhůty k vydání nálezu, dne [datum] opravil požadovanou částku. Usnesením ze dne [datum] finanční arbitr řízení zastavil pro nesoučinnost žalobce, dne [datum] podal žalobce proti zastavení řízení námitky, finanční arbitr usnesením ze dne [datum] námitky žalobce zamítl a usnesení o zastavení řízení potvrdil. Dne [datum] podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, rozsudkem ze dne [datum] bylo usnesení finančního arbitra ze dne [datum] zrušeno. Finanční arbitr zaslal dne [datum] žalobci sdělení o pokračování v řízení, dne [datum] zrušil usnesení o zastavení řízení ze dne [datum], dne [datum] byla mezi žalobcem a institucí uzavřena dohoda o narovnání, žalobci byla uhrazena sporná částka, dne [datum] vzal žalobce návrh zpět, řízení bylo usnesením finančního arbitra ze dne [datum], doručeným žalobci dne [datum], zastaveno.

5. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne [datum] č.j. [spisová značka] konstatoval, že žalobcův návrh na zahájení řízení ze dne [datum] byl postaven na jednoznačném a určitém tvrzení, k návrhu byly doloženy přílohy, vady návrhu, které byly žalobci oprávněně vytčeny ve výzvách ze dne [datum] (absence podpisu návrhu) a ze dne [datum] (nesrovnalosti ve výši požadovaného bezdůvodného obohacení) byly podáními žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum] odstraněny. Opakované žádosti finančního arbitra ke sdělení dalších skutečností byly ryze účelové, žalobce s finančním arbitrem řádně spolupracoval, není zřejmé, z jakého důvodu měl finanční arbitr za potřebné podání ústního vysvětlení. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum] č.j. [spisová značka] zamítl kasační stížnost finančního arbitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka], se závěrem, že žalobce s finančním arbitrem spolupracoval, na jím zaslané výzvy adekvátně reagoval.

6. Řízení před finančním arbitrem a soudem trvalo od [datum] do [datum], tj. 6 let, 3 měsíce a 3 dny. Žalobce dne [datum] uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy, žalovaná ve vyjádření ze dne [datum], doručeném žalobci dne [datum], konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, že celkovou délku řízení 75 měsíců a 3 dny již lze považovat za nepřiměřenou, žalobci se omluvila a poskytla finanční zadostiučinění ve výši [částka]. Provedení důkazu celým spisem finančního arbitra a soudním spisem měl soud I. stupně za nadbytečné, když průběh posuzovaného řízení nebyl mezi účastníky sporný, sporná byla jen otázka výše přiměřeného finančního zadostiučinění.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle § 13, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle § 1 odst. 1, § 8, § 12, § 15, § 16 zákona o finančním arbitrovi.

8. Dospěl k závěru, že na předmětné řízení před finančním arbitrem a soudem je třeba hledět jako na jeden celek, je třeba je posuzovat v intencích stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [číslo], i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]. Dovodil, že celková délka řízení nebyla přiměřená, že byl prokázán nekompetentní postup finančního arbitra a liknavý postup Městského soudu v Praze. Zcela převzal argumentaci žalobce, pokud jde o výši zadostiučinění, tedy dovodil, že základní částka odškodnění činí [částka] ([částka] za rok řízení, první dva roky v poloviční výši), že tuto základní částku je třena zvýšit o 10 % za aktivní brojení žalobce proti zastavení řízení, o 10 % za aktivní postup žalobce proti rozhodnutí o námitkách – podání žaloby a o 20 % za postup finančního arbitra. Žalobě zcela vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich rozsah a výši specifikoval podle vyhl. č. 177/1996 Sb.

9. Rozsudek napadla žalovaná včasným odvoláním. Rekapitulovala předběžné projednání nároku žalobce a rozhodnutí soudu I. stupně. Namítala, že soud vycházel jen z tvrzení a důkazů žalobce, že její argumentaci pominul, zejména když neprovedl dokazování spisem finančního arbitra a soudním spisem. Setrvala na stanovisku, že žalobce neposkytoval finančnímu arbitrovi potřebnou součinnost, aktivně se nepodílel na shromažďování podkladů nezbytných pro vydání nálezu, neposkytl ústní vysvětlení, a tak finančnímu arbitrovi nezbylo než řízení zastavit. Finanční arbitr nemohl překročit zákonem stanovenou lhůtu pro vydání rozhodnutí, neboť neměl shromážděné podklady pro rozhodnutí. Poukazovala na to, že stát svoji odpovědnost za dlouhotrvající řízení uznal, že se žalobci omluvila a poskytla mu dostatečné a spravedlivé finanční zadostiučinění. Měla za to, že předmět sporu nebyl pro žalobce nijak významný, když nedostatky smlouvy o investičním životním pojištění začal namítat až pět let od jejího uzavření, že sám přispěl k délce řízení podáním vadného návrhu. Rozsudek soudu I. stupně označila za nepřezkoumatelný a navrhla, aby byl změněn, tak, aby žaloba byla zamítnuta, případně, aby byl rozsudek zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání trval na potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Důkaz spisem finančního arbitra měl za nadbytečný, neboť soud I. stupně vycházel z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], které ze spisu finančního arbitra vycházely a jeho obsah podrobně zachytily, krom toho žalovaná neuvedla, jaké konkrétní listiny by měly být k důkazu provedeny, a žalovaná byla se spisem finančního arbitra seznámena, průběh správního řízení detailně popsala ve vyjádření k žalobě. Měl za to, že žalovaná v řízení neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že v řízení byla sporná jen otázka úpravy základní výše peněžité kompenzace, žalovaná neprokázala, že snížení o 50 % bylo důvodné. Odkazoval na závěry vyslovené v označených rozsudcích Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, z nichž měl za prokázané, že svým chováním žádné průtahy v řízení nezapříčinil.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., zopakoval dokazování rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka] a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] č.j. [spisová značka], a dospěl k závěru, že odvolání žalované je jen částečně důvodné.

12. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka] vyplývá, že jím bylo zrušeno rozhodnutí finančního arbitra ze dne [datum] o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí ze dne [datum] o zastavení řízení. Městský soud v Praze v odůvodnění rozhodnutí podrobně popsal obsah správního spisu, vyslovil, že návrh na zahájení řízení ze dne [datum] byl postaven na jednoznačném a určitém tvrzení, že vady návrhu, které byly žalobci oprávněně vytčeny ve výzvách ze dne [datum] (absence podpisu návrhu) a ze dne [datum] (nesrovnalosti ve výši požadovaného bezdůvodného obohacení) byly podáními žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum] beze zbytku odstraněny, opakované žádosti finančního arbitra ke sdělení dalších skutečností byly ryze účelové, žalobce s finančním arbitrem řádně spolupracoval. Byl to finanční arbitr, kdo vůči žalobci opakovaně uplatňoval obecně formulované požadavky, aniž by vysvětlil, jaké konkrétní skutečnosti potřebuje znát a proč mu k rozhodnutí nepostačují dosud zjištěné skutečnosti, proč měl za potřebné podání ústního vysvětlení.

13. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] č.j. [spisová značka] vyplývá, že byla zamítnuta kasační stížnost finančního arbitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka]. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry městského soudu, že nelze souhlasit s tím, že by žalobce s finančním arbitrem nespolupracoval a na jeho výzvy adekvátně nereagoval, že důvodně vytčené vady návrhu byly žalobcem odstraněny, opakované výzvy k doplnění byly zbytečné, důvody pro podání ústního vysvětlení nebyly objasněny a již z návrhu ze dne [datum] bylo zřejmé o jaké skutečnosti žalobce opírá svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Vyložil, že k zastavení řízení pro neposkytnutí součinnosti může dojít pouze tehdy, pokud by její neposkytnutí vedlo k tomu, že by návrh nebylo možno meritorně posoudit, že finanční arbitr není oprávněn účastníky zatěžovat nad rozumnou míru a na nutnost zastavení řízení pro neposkytnutí součinnosti je třeba nahlížet restriktivně.

14. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudem I. stupně a který mezi účastníky nebyl sporný, ať už jde o průběh řízení před finančním arbitrem, před soudem, či uplatnění nároku u žalované. Odvolací argumentace žalované směřuje proti úvahám soudu I. stupně o konečné výši přiměřeného zadostiučinění, které byly převzaty od žalobce. Pokud žalovaná namítá, že nebyl proveden důkaz celým spisem finančního arbitra, jde o požadavek zjevně účelový, neboť neuvedla, jaké konkrétní důkazy – listiny by měly být provedeny, průběh řízení před finančním arbitrem sama podrobně popsala ve vyjádření k žalobě, byl uveden také v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Žalované lze přisvědčit v tom, že soud I. stupně nekriticky přejímá stanovisko jedné či druhé strany sporu (v průběhu řízení měl za důvodnou argumentaci žalované, výsledně v rozsudku převzal argumentaci žalobce), nicméně z toho nelze dovozovat nepřezkoumatelnost rozsudku.

15. Odvolací soud po zopakování dokazování rozsudkem Městského a Nejvyššího správního soudu vyšel z toho, že řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dne [datum], návrh žalobce měl určité vady, ty však byly odstraněny nejpozději [datum] a to jak pokud jde o podpis návrhu, tak i pokud jde o upřesnění požadované částky. Další postup finančního arbitra byl neúčelný a zastavení řízení, stejně jako rozhodnutí o námitkách, bylo shledáno nesprávným. K městskému soudu byla žalobcem podána žaloba proti rozhodnutí finančního arbitra o námitkách dne [datum], rozhodnuto bylo rozsudkem ze dne [datum], bez jednání. Řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum], zastavením řízení pro zpětvzetí návrhu. Celková doba řízení činí 6 let 3 měsíce a 3 dny.

16. Soud I. stupně zjistil dostatečně skutkový stav, věc posoudil podle přiléhavých zákonných ustanovení, s jeho závěrem, že řízení jako celek bylo nepřiměřeně dlouhé, se odvolací soud ztotožňuje, stejně jako se závěrem, že přiměřeným odškodněním nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení před finančním arbitrem a před soudem, je odškodnění finanční.

17. Z provedeného dokazování také plyne, že v řízení před finančním arbitrem byly podklady pro rozhodnutí shromážděny do konce června 2018 poté finančnímu arbitrovi objektivně nic nebránilo v rozhodnutí, a pokud následně žalobce opakovaně vyzýval k předložení tvrzení a listin a k podání ústního vysvětlení, činil tak účelově a nedůvodně. V době od července 2018 do dubna 2019 (zastavení řízení) vznikly v řízení před finančním arbitrem ničím neodůvodněné průtahy v délce 10 měsíců. Pokud jde o rozhodnutí o námitkách žalobce, tam odvolací soud neshledal žádné významnější pochybení finančního arbitra, které by mělo zásadní vliv na celkovou dobu řízení. Průtažné bylo rovněž řízení před soudem, když od podání žaloby až do vydání rozhodnutí (od července 2019 do března 2023) bez jednání, uplynuly 3 roky a osm měsíců. Z uvedeného plyne, že celkově řízení před finančním arbitrem a před soudem bylo postiženo průtahy v délce asi 4,5 roku, což ve vztahu k celkové délce řízení 6 let a tři měsíce představuje více než polovinu celkové doby řízení, která byla zcela jednoznačně nepřiměřená.

18. Podle ust. § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Podle ust. § 31a odst. 2 zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Podle ust. § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v řízení poškozeným – žalobcem tvrzena a prokázána. V případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení je třeba nemajetkovou újmu tvrdit, vychází se z vyvratitelné domněnky, že újma vzniká, náhrada nemateriální újmy slouží ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený uveden a v níž byl udržován. Forma a případně výše finančního odškodnění se potom odvíjí od konkrétních okolností případu. Krom délky řízení, kdy se přihlíží k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli k jednotlivým průtahům v řízení – k době nečinnosti, se zohledňuje složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů, význam řízení pro poškozeného (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn [číslo]

24. S ohledem na závěr, že celková doba řízení před finančním arbitrem a před soudem byla nepřiměřená, vzhledem k dlouhé nečinnosti zejména na straně soudu, a tato nečinnost způsobila prodloužení doby řízení o více než polovinu, jsou dány podmínky pro finanční odškodnění žalobce.

25. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, v jaké výši by se žalobci mělo peněžitého odškodnění dostat[Anonymizováno]

26. Základní částka odškodnění se dle Stanoviska Cpjn 206/2010 v poměrech České republiky pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, přičemž je nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, což je vyjádřeno tím, že první dva roky řízení jsou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Soud I. stupně správně, v souladu se Stanoviskem a ustálenou judikaturou, a také shodně s žalobcem i žalovanou, stanovil základní částku odškodnění ve výši [částka] (tj. 2x [částka], 4x [částka], 3 x [částka], 3x [částka]). Tuto základní částku je třeba poměřit kritérii dle ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010).

27. Složitost posuzovaného řízení odvolací soud neshledal, neboť finanční arbitr ani nepřikročil k meritornímu projednání věci, jeho činnost se soustředila na opakované a od června 2018 bezúčelné výzvy k doplnění návrhu, před soudem se jednalo o běžné řízení. Odvolací soud proto z důvodu složitosti řízení základní částku nemodifikoval.

28. Z důvodu jednání poškozeného odvolací soud rovněž ani nezvýšil, ani nesnížil základní částku odškodnění. Je si vědom toho, že může dojít k zvětšení frustrace poškozeného, pokud podává úspěšné stížnosti a námitky, a přesto v řízení dochází k průtahům či nečinnosti, taková aktivita však nebyla ze strany žalobce shledána, pouze se dotazoval na stav řízení, současně vzal odvolací soud v úvahu, že cca jeden rok trvala oprava návrhu žalobce, žalobce se na délce řízení žádným obstrukčním jednáním nepodílel.

29. Postup orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení odvolací soud shledal neodpovídající procesním pravidlům, v důsledku postupu finančního arbitra a soudu se celková doba řízení významně prodloužila. Odvolací soud z tohoto důvodu základní částku odškodnění navýšil o 30 %, z toho 10 % za neúčelný a řízení prodlužující postup finančního arbitra a o 20 % za postup soudu, který dlouhodobě nekonal, a celková doba řízení jím byla prodloužena významněji.

30. Význam řízení pro poškozeného je nejvýznamnějším kritériem pro určení formy, případně výše odškodnění, zejména z pohledu toho, co je pro žalobce v sázce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Žalobci šlo v řízení před finančním arbitrem a před soudem o částku minimálně [částka], odvolací soud shledal význam řízení pro žalobce mírně zvýšený, a proto základní částku odškodnění z tohoto důvodu navýšil o 10 %.

31. Výsledně tak byla základní částka odškodnění [částka] navýšena o 40 % na částku [částka], a vzhledem k plnění žalované ve výši [částka], žalobci náleží odškodnění ve výši [částka]. Tato částka byla žalobci napadeným rozsudkem přiznána a odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I., co do zaplacení částky [částka] jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

32. Nutno dodat, že odvolací soud neshledal správným zvýšení základní částky tak, jak to učinil soud I. stupně, neboť žalobce nijak mimořádně aktivně v řízení před finančním arbitrem nevystupoval, pouze reagoval na jeho dílem důvodné a dílem nedůvodné výzvy k doplnění návrhu a konečně ani návrh nebyl zcela bez vad, které musely být odstraněny. Skutečnost, že žalobce brojil proti zastavení řízení finančním arbitrem – podal námitky a následně žalobu k soudu, nepředstavuje důvod pro navýšení odškodnění o 10 %. Pokud byla základní částka odškodnění navýšena za postup finančního arbitra o 20 %, to neodpovídá tomu, jakým způsobem a jakým dílem se na prodloužení doby trvání řízení podílel finanční arbitr a soud.

33. Pokud se žalovaná opakovaně bránila tím, že žalobce s finančním arbitrem nespolupracoval a finančnímu arbitru nezbylo, než řízení zastavit, pak je tato její obrana v příkrém rozporu se závěry přijatými v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka] a v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] č.j. [spisová značka].

34. Soud I. stupně nevěnoval dostatečnou pozornost době, od kdy se žalovaná mohla ocitnout v prodlení se zaplacením žalované částky.

35. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

36. Stát se v prodlení s poskytnutím náhrady škody či nemajetkové újmy ocitá teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty běžící ode dne, kdy byl poškozeným nárok uplatněn u příslušného úřadu, a poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí této šestiměsíční lhůty (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Žalobce nárok uplatnil u žalované dne [datum], teprve od data [datum] má nárok na zákonný úrok z prodlení, který činil 14,75 % (nař. vl. č. 351/2013 Sb.). Z uvedeného plyne, že požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % od [datum] do zaplacení není zcela opodstatněn. Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v tomto rozsahu byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen podle ust. § 219 o.s.ř., co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % z přiznané částky od [datum] do [datum] a o zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 0,25 % od [datum] do zaplacení byl rozsudek soudu I. stupně změněn podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř., v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Změny dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. doznala také lhůta k plnění, která byla žalované poskytnuta v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, neboť je obecně známo, že v kratší lhůtě není žalovaná objektivně schopna plnění poskytnout.

37. Vzhledem k změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud jak o nákladech odvolacího řízení, tak i o nákladech řízení před soudem I. stupně, podle ust. § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce v řízení uspěl a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů za řízení před soudem I. stupně ve výši [částka]. Tato sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], z odměny za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednoho ústního jednání) podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška) po [částka] podle ust. 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky, tří režijních paušálů po [částka] podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky.

38. Pokud soud I. stupně žalobci přiznal odměnu z tarifní hodnoty [částka], nikoli z tarifní hodnoty [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky, odchýlil se od ustálené judikatury reprezentované např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], a pokud žalobci přiznal odměnu také za předžalobní výzvu, nutno uvést, že předžalobní uplatnění nároku u žalované není předžalobní výzvou ve smyslu ust. § 142a o.s.ř., ale zákonnou podmínkou pro uplatnění nároku u soudu (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.) a žalobce na náhradu nákladů zastoupení za tuto výzvu nemá právo (§ 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb.).

39. Za odvolací řízení byla žalobci přiznána náhrada nákladů ve výši [částka], tj. odměna za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), podle ust. § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky, po [částka] a dva režijní paušály po [částka].

Poučení