17 Co 56/2024 - 383

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [jméno zástupce zainteresované osoby] se sídlem [adresa] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A]., IČO: [IČO žalovaného A] se sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupený [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [Jméno žalovaného C]., IČO: [IČO žalovaného C] se sídlem [Adresa žalovaného C] o 1 210 022 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 9. 2023, č. j. 8 C 137/2020-320, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II, IV a V potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 102 608 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno Zástupce], advokáta.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 41 853,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [Jméno žalovaného B], advokáta.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, č. j. 8 C 137/2020-320, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 942 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 942 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, částku 287 059 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 287 059 Kč od 9. 4. 2020 do zaplacení, částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 200 000 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 186 556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 186 556 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, částky 532 465 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 532 465 Kč od 9. 4. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 819 524 Kč od 5. 3. 2020 do 8. 4. 2020. Výrokem III byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 72 632 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Výrokem IV byla žalobkyni uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově náklady řízení ve výši 6 290 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Prostějově. Výrokem V byla žalovanému uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově náklady řízení ve výši 4 194 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Prostějově.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobkyně a žalovaný. Odvolání žalobkyně směřovalo proti zamítavému výroku II a souvisejícím výrokům III a IV rozsudku soudu prvního stupně, odvolání žalovaného směřovalo proti výrokům III a V rozsudku soudu prvního stupně, kterými mu byla uložena povinnost nahradit žalobkyni a státu náklady řízení, a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise.

3. Žalobkyně v odvolání namítá nesprávné právní posouzení jejich nároků na určení bolestného a ztížení společenského uplatnění, kdy odkazuje na všechna svá podání a přednesy, které jsou součástí spisu. Žalobkyně požadovala na bolestném zaplatit částku 27 214 Kč, kdy základem bylo znalecké posouzení znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 24. 7. 2018. Soud prvního stupně částku bolestného navýšil o 10 % s odůvodněním, že u žalobkyně došlo ke komplikacím středně závažného charakteru, neboť byla nucena strpět nevyžádaný lékařský zákrok, který byl nadto proveden chybným způsobem a došlo u ní kvůli tomu k dlouhodobé fyzioterapii. Podle názoru žalobkyně je však přiznanou částku bolestného potřeba ještě navýšit s ohledem na bolestivost obou zákroků, komplikovanost, bolestivost a délku léčby, četnost a bolestivost rehabilitace po obou zákrocích i s přihlédnutím k ustálené judikatuře zabývající se touto problematikou. Pokud jde o ztížení společenského uplatnění žalobkyně požadovala částku [částka] navyšování ztížení společenského uplatnění pomocí násobků již není výslovně upraveno v právním předpise, podstatná je přiměřenost celkové částky odškodnění. Na druhé straně jsou násobky užitečnou a vžitou pomůckou, která přispívá ke sjednocování rozhodovací praxe soudů. Pro mimořádného navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění jsou významné závěry, jak se diagnostikované následky promítly do života poškozeného a nakolik ho omezují v dosavadních aktivitách a možnostech uplatnění v různých sférách zapojení do společnosti. Rozhodující je ovšem porovnání stavu před vznikem újmy na zdraví se stavem, který se vytvořil po ustálení zdravotního stavu poškozeného. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na to, že již nežije manželským životem, má vyživovací povinnost k synovi, poškození své dominantní a jediné bezvadně fungující ruky utrpěla ve věku 44 roků, 5 měsíců a 3 dnů, z mládí má navíc poškozenou funkčnost levé ruky. Soud prvního stupně navýšil ztížení společenského uplatnění o 5 %, s ohledem na věk žalobkyně by však bylo správné navýšení o 10 %. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud vyhověl jejímu odvolání a v tomto směru změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dalších 186 556 Kč a 532 465 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky, poněvadž by jí měly být přiznány náklady řízení v plné výši vycházeje z tarifní hodnoty, která je tvořena součtem přiznaných částek.

4. Žalovaný v podaném odvolání namítá, že napadeným rozsudkem byla žalobkyni přiznána na náhradě nemajetkové újmy celková částka 491 001 Kč s příslušenstvím a ve výši 719 021 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. V celkovém poměru tak úspěch žalobkyně představuje cca 40 % žalované částky, úspěch žalobce zbývajících 60 %. Soud prvního stupně proto měl při rozhodování o nákladech řízení vycházet z § 142 odst. 2 o. s. ř., ze zásady úspěchu ve věci a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělit. Soud prvního stupně nesprávně uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 72 632 Kč, tato částka je nepřiměřená vzhledem k okolnostem případu i ke skutečnosti, že žalobkyni byla náhrada nemateriální újmy částečně vyplacena před začátkem řízení, kdy žalovaný se důvodně domníval, že se jednalo o náhradu adekvátní a reflektující skutkový stav založený na znaleckém zkoumání. Žalovaný si je vědom § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož soud může přiznat náhradu nákladů řízení v plné výši i účastníkovi, který ve sporu nebyl zcela úspěšný, musí však jít o případ, kdy výše plnění žalobci nemohla být předem známa. V daném případě však znalecké posudky byly vypracovány již před zahájením řízení a žalobkyně tedy měla možnost výši svého nároku přiměřeně určit. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III a V v souladu s jeho odvoláním 5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné, sám se rozhodl nebrojit proti výroku I, jímž mu soud prvního stupně uložil povinnost nad rámec již nemalých uhrazených částek zaplatit další náhrady za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu. Žalovaný nadále setrvává na svém procesním stanovisku, že nejsou dány důvody pro navýšení náhrad, jakých se žalobkyně v podaném odvolání domáhá, a nelze se ztotožnit s jejím návrhem na navýšení bolestného na osminásobek, neboť ve výsledku by nešlo o srovnatelnou a přiměřenou částku. Žalovaný při vší úctě a bez jakéhokoliv zlehčování poškození zdraví žalobkyně upozornil na to, že je potřeba hodnotit nikoliv izolovaně, jaká je aktuální kvalita života žalobkyně, ale jakým způsobem se kvalita života žalobkyně v důsledku jednání žalovaného zhoršila.

6. Vedlejší účastník na straně žalovaného se písemně vyjádřil k odvolání žalobkyně i žalovaného, odvolání žalobkyně považuje za nedůvodné a navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II, neboť rozsudek zohledňuje výsledek dokazování, kdy pro další navýšení bolestného a ztížení společenského uplatnění nebyly zjištěny důvody. Soud prvního stupně postupoval správně, když návrhu žalobkyně na zvýšení odškodnění na osminásobek znalcem určeného bolestného a pětinásobek znalcem určené výše ztížení společenského uplatnění nevyhověl. Pokud jde o odvolání žalovaného, kterým napadá výroky III a V rozsudku soudu prvního stupně, vedlejší účastník se plně ztotožnil s jeho námitkami a navrhl v tomto směru změnit rozsudek soudu prvního stupně.

7. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně a žalovaného byla podána v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal v intencích podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II a souvisejících výrocích III, IV a V o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že důvodné je pouze odvolání žalobkyně ohledně nákladů řízení.

8. Odvolací důvody, o které žalobkyně opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil. Odvolání žalovaného nesměřovalo proti rozhodnutí soudu vydanému ve věci samé, nýbrž pouze proti výrokům III a V o nákladech řízení mezi účastníky a státu, neuplatní se proto ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř. o odvolacích důvodech.

9. Odvolání žalobkyně mělo suspenzivní a devolutivní účinky ve vztahu k zamítavému výroku II rozsudku soudu prvního stupně a souvisejícím výrokům III, IV a V. Odvoláním žalovaného nebyl napaden přísudečný výrok I rozsudku soudu prvního stupně, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 942 Kč s příslušenstvím, částku 287 059 Kč s příslušenstvím a částku 200 000 Kč s příslušenstvím, který nabyl samostatně právní moci a nestal se předmětem přezkumu odvolacího soudu.

10. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 2. 5. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady nemajetkové újmy na zdraví, a to bolestného ve výši 190 498 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 819 524 Kč a další nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč. Uplatněný nárok opírala o tvrzení, že dne 3. 5. 2017 jí byla v nemocnici [adresa] omylem provedena neindikovaná operace karpálního tunelu na pravé ruce, při které jí byl přeťat střední nerv pravé ruky, přičemž žalobkyni byla indikována operace tzv. skákavého palce pravé ruky. Žalobkyně poté trpěla přetrvávajícími bolestmi a zdravotními obtížemi, v důsledku kterých jí byla dne 5. 4. 2018 provedena reoperace ve [adresa]. Po první operaci žalobkyně absolvovala rehabilitace, při jedné z nich při elektroléčbě došlo v důsledku necitlivosti prstů ke spálení kůže. Celkem po obou operacích žalobkyně prošla 60 rehabilitačními ošetřeními bez zlepšení a s přetrvávajícími bolestmi, žalobkyni bylo v důsledku přetrvávajících bolestí aplikováno 30x injekční analgetikum, aplikace byla provázena velkou bolestivostí, zvýšením krevního tlaku, bušením srdce. Ve výsledku aplikace analgetik neměla žádný efekt, žalobkyně v důsledku chybného a nesprávně provedeného zákroku trpí při jakékoliv zátěži v obou rukou velkou bolestivostí. Žalobkyně již nemůže pracovat v dělnické pozici, kterou vykonávala před operačním zákrokem, je zařazena jako pracovník ostrahy na pozici vrátného. K poškození zdraví žalobkyně došlo v jejich 45 letech na vrcholu profesní aktivity, byla řádně zaměstnána, měla vyživovací povinnost k nezletilému synovi, její společenské a sportovní aktivity byly na běžné úrovni, jezdila na kole, bavila ji práce v domácnosti a na zahradě. V důsledku neindikovaného a chybně provedeného lékařského zákroku došlo k velké změně oproti dosavadnímu způsobu jejího života, nemůže provádět běžné domácí práce (žehlení, strouhání, řezání nožem, vysávání), sebeobsluhu (stříhání nehtů, vysoušení vlasů, používání pinzety, kulmy na vlasy), stříhání nůžkami, kreslení, kartáčování, vytrhávání plevele, nemůže držet tenké a malé věci, nemůže jezdit na kole, nemůže držet sportovní náčiní, není schopna činností, kde se musí něco držet a současně tlačit silou. Žalobkyně se v důsledku necitlivosti prstů na pravé ruce a bolesti obou rukou (bolest při zátěži levé ruky vzniklé jako důsledek nutnosti používat tuto ruku jako dominantní) cítí nejistá, projevily se u ní psychické problémy, a to porucha přizpůsobení – smíšená anxiozně depresivní reakce. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že byla postižena její dominantní pravá ruka, v důsledku čehož byla postižena i její dříve oslabená levá ruka po úrazu v mládí. Žalobkyni byl v roce 2020 přiznán invalidní důchod prvního stupně.

11. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí v celém rozsahu, neuznal nárok žalobkyně ani zčásti především s ohledem na skutečnost, že v rámci mimosoudního vyřízení věci uhradil ve spolupráci se svojí smluvní pojišťovnou žalobkyni ztížení společenského uplatnění ve výši 204 891 Kč odpovídající znaleckému posudku vypracovanému [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], uhradil žalobkyni bolestné ve výši 27 214 Kč odpovídající odbornému vyjádření [tituly před jménem] uhradil žalobkyni náklady za vypracování odborného vyjádření ve výši 2 000 Kč a dále uhradil žalobkyni ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti včetně cestovného ve výši 204 928 Kč. Žalovaný nezpochybnil, že při indikovaném chirurgickém zákroku žalobkyně dne 3. 5. 2017 v [právnická osoba], při kterém jí měl být odstraněn tzv. skákavý palec na pravé ruce, operující lékař omylem započal operaci karpálního tunelu. Poté, co si svou chybu uvědomil, vysvětlil žalobkyni svůj omyl a dokončil zákrok podle původního plánu, tj. operaci skákavého palce. Za takto popsané pochybení se operatér žalobkyni ihned omluvil. Žalovaný dále zpochybnil příčinnou souvislost psychických problémů žalobkyně s provedeným chirurgickým zákrokem, když ze zpráv psychologické ambulance předložených žalobkyní vyplývá, že tuto navštívila v únoru 2015 po tragickém úmrtí dcery.

12. Vedlejší účastník na straně žalovaného se rovněž připojil k námitkám uváděným žalovaným a s nárokem žalobkyně nesouhlasil, neboť již v pozici pojistitele žalobkyni vyplatil částky uváděné žalovaným, žalobkyní požadované násobky odborně stanoveného bolestného a ztížení společenského uplatnění již nepovažuje za oprávněné.

13. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (zdravotnickou dokumentací žalobkyně, lékařskými zprávami [právnická osoba], operačním protokolem [právnická osoba] lékařskými zprávami [právnická osoba], neurochirurgické kliniky, lékařskými zprávami [právnická osoba], odborným vyjádřením [tituly před jménem] [jméno FO], znalce v oboru zdravotnictví, o stanovení bolestného, lékařskou zprávou psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO], posudkem o invaliditě žalobkyně ze dne 7. 9. 2020, pracovní smlouvou uzavřenou žalobkyní s [právnická osoba]. dne 1. 9. 2017), jakož i znaleckým posudkem ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] z oboru zdravotnictví, stanovení nemateriální újmy, a účastnickou výpovědí žalobkyně, skutkově uzavřel, že dne 3. 5. 2017 byla žalobkyni ve zdravotnickém zařízení žalovaného ([právnická osoba]) provedena neindikovaná operace pravé ruky - dekomprese středového nervu - namísto plánované operace tzv. skákavého palce. Dekomprese středového nervu nebyla provedena technicky správně, neboť došlo k neúplnému protětí příčného vazu, čímž došlo k poruše funkce středového nervu pravé ruky jeho tísněním, což se u žalobkyně projevovalo necitlivostí, slabostí, křečemi a bolestmi pravé ruky. Žalobkyně absolvovala po operaci řadu rehabilitací, léčení a vyšetření, což nakonec vyústilo v reoperaci dne 5. 4. 2018 ve [adresa] neurochirurgické klinice. I po této reoperaci se u žalobkyně projevovaly a postupně zhoršovaly pociťované bolesti, které se nepodařilo zlepšit pomocí léčby (injekční analgetika, medikace) ani fyzioterapií. Žalobkyně nadále trpěla bolestmi, křečemi a necitlivostí pravé horní končetiny, v důsledku čehož byla nucena změnit zaměstnání, když již nebyla schopna vykonávat náročnou manuální práci skladnice. Aktuálně je žalobkyně schopna vykonávat pouze práce, k jejichž výkonu není třeba tlačit a namáhat pravou horní končetinu. V důsledku nepřiznivého zdravotního stavu byla žalobkyni přiznána dnem 4. 10. 2020 invalidita prvního stupně. Podle zprávy neurochirurgické kliniky [právnická osoba] byl zdravotní stav po reoperaci stabilizován a k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo dnem 2. 7. 2018. Žalobkyně byla neindikovaným a chybně provedeným operačním zákrokem žalovaného postižena i ve sféře osobní, byla postižena její dominantní pravá ruka, když v mládí utrpěla úraz levé ruky, kterou tím měla oslabenou, je omezena jemná motorika dominantní pravé ruky, její úchopové možnosti z hlediska výdrže a síly úchopu. Žalobkyně je prakticky omezena ve všech aktivitách každodenního života, potřebuje pomoc a oporu blízkého okolí, projevily se u ní i psychické potíže, trpí pocity méněcennosti a úzkostmi, a to i po stránce materiální s ohledem na svoji vyživovací povinnost vůči synovi.

14. V projednávané věci mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný postupoval při poskytování zdravotních služeb žalobkyni non lege artis, nepostupoval s péčí řádného odborníka, neboť žalobkyni byl proveden neindikovaný operační zákrok (dekomprese středového nervu) namísto plánované operace tzv. skákavého palce pravé ruky a současně tento zákrok nebyl proveden správně, kdy došlo k neúplnému protětí středového vazu. Žalobkyni v příčinné souvislosti s tímto pochybením a postupem žalovaného non lege artis vznikla újma na zdraví, kdy spornou mezi účastníky zůstala otázka výše žalobkyní požadované náhrady za vytrpěné bolesti, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy za psychické útrapy ve výši 200 000 Kč, které byly v nesporném rozsahu částečně již žalovaným, resp. jeho smluvní pojišťovnou, plněny. Žalovaný stejně jako vedlejší účastník považovali částky vyplacené žalobkyni s ohledem na konkrétní okolnosti případu za dostatečné a jejich další požadované navýšení za neoprávněné.

15. Při posouzení přiměřenosti uplatněných nároků žalobkyní soud prvního stupně vycházel z doporučení občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12 3. 2014, aby při aplikaci ustanovení § 2958 o. z. byla použita Metodika Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění, zveřejněná na internetových stránkách Nejvyššího soudu.

16. Soud prvního stupně správně právně posoudil náhradu nemajetkové újmy na zdraví žalobkyně (bolestné, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu za psychické útrapy) podle § 2958 o. z., kdy toto ustanovení vyžaduje pro určení výše náhrady za nemajetkovou újmu vyvolanou ublížením na zdraví, aby utrpěná újma byla odčiněna v penězích plně, případně podle zásad slušnosti. Zákon nestanoví žádná konkrétní kritéria, která má soud zvažovat, pokud rozhoduje o náhradě za bolest, ztížení společenského uplatnění či další nemajetkové újmy. S ohledem na absenci podrobnějšího vodítka byla Nejvyšším soudem vypracována Metodika za účelem objektivizace a medicínské klasifikace vytrpěných újem na zdraví, kdy postup popsaný v Metodice plní zákonný princip slušnosti (§ 2958 odst. 2 věta druhá o. z.) i požadavek legitimního očekávání předvídatelnosti soudních rozhodnutí (§ 13 o. z.).

17. V případě medicínských kauz je obvyklé, že vztah příčiny a následku nelze postavit zcela najisto, nicméně i tak je potřeba jej prokázat alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti či stupněm hraničícím s jistotou, k čemuž v dané věci došlo.

18. Odvolací soud se shoduje s postupem soudu prvního stupně, který pro posouzení bolestného vycházel z odborného stanoviska zpracovaného znalcem v oboru zdravotnictví, stanovení nemajetkové újmy na zdraví, [tituly před jménem] [jméno FO], který dle zadání žalobkyně stanovil celkovou hodnotu bolestného na 96 bodů při hodnotě bodu v roce 2018 ve výši 295,04 Kč, celková základní výše bolestného tak činí částku 28 324 Kč.

19. Soud prvního stupně zkoumal, zda v daném případě jsou dány důvody pro zvýšení takto stanoveného základního bolestného s ohledem na zjištěné okolnosti případu. V projednávané věci je zjevné, že u žalobkyně došlo ke komplikacím středně závažného charakteru, neboť byla nucena strpět nevyžádaný lékařský zákrok, který byl navíc proveden chybným způsobem, a v příčinné souvislosti s tím došlo ke vzniku újmy na zdraví žalobkyně.

20. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, který shledal důvody pro navýšení bolestného o 10 % v souladu s Metodikou, neboť u žalobkyně vedlo porušení povinností žalovaným k následné dlouhodobé a bolestivé léčbě, absolvování mnoha rehabilitací, vyšetření, což nakonec vyústilo v reoperaci ve [adresa] na neurochirurgické klinice dne 5. 4. 2018, i po této reoperaci se bolesti pociťované žalobkyní zhoršovaly, tyto se nepodařilo zlepšit ani pomocí léčby (aplikace analgetiky injekčně, medikace) ani fyzioterapií, rehabilitacemi či injekčními vpichy. Celková navýšená částka bolestného tak činí 31 156 Kč a poněvadž žalovaný na bolestném nesporně uhradil žalobkyni částku 27 214 Kč, soud prvního stupně nepochybil, pokud uložil žalovanému povinnost uhradit na bolestném žalobkyni další částku 3 942 Kč a ve zbývající požadované částce 186 556 Kč žalobu zamítl.

21. Odvolací soud se neztotožnil stejně jako soud prvního stupně se žalobkyní požadovaným navýšením bolestného na osminásobek, neboť ve vztahu k jiným případům podobného druhu nejde ve výsledku o srovnatelnou a přiměřenou částku. Navýšení základního bodového ohodnocení bolestného na osminásobek je v soudní praxi zcela ojedinělé, a i v případech, kdy bolesti byly ve srovnání s bolestivostí léčení žalobkyně mnohem intenzivnější, nebylo přiznáno bolestné v takovémto mnohonásobném navýšení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne11. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3788/2018, nebo sp. zn. 25 Cdo 1106/2018, 25 Cdo 1096/2013, 25 Cdo 4296/2010).

22. Při stanovení výše náhrady ztížení společenského uplatnění soud prvního stupně správně vycházel ze znaleckého posudku zpracovaného soudem ustanoveným znalcem [tituly před jménem], který žalobkyni osobně vyšetřil, nechal provést kontrolní EEG vyšetření, RTG vyšetření i speciální MR vyšetření cívkou, které nebylo v roce 2019 k dispozici. Znalec vycházel ze zdravotní dokumentace žalobkyně, jakož i posudkové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení, a osobního vyšetření žalobkyně, která mu popsala svůj stav, tj. sníženou schopnost pravé ruky prakticky pro všechny činnosti v domácnosti, na zahradě při sebeobsluze, při denních aktivitách od ranní hygieny přes přípravu jídla, práci na zahradě až po volnočasové aktivity, řízení vozidla, jízdu na kole i dalších sportovních aktivitách. Na základě vyšetření a všech dostupných lékařských zpráv dospěl znalec k závěru, že u žalobkyně nejsou žádné známky komplexního regionálního bolestivého syndromu chronického stupně, diagnóza stanovená na pravé horní končetině a všechny subjektivní potíže popisované žalobkyní jsou vysvětlitelné tím, že se jedná o neuropatickou bolest, kterou generuje poškozený nerv na pravé horní končetině, bolest přetrvává, je generována strukturou nervu a je bolestí sui generis. Poškození některých vláken ve středovém nervu jsou trvalého rázu a jsou slučitelná s vývojem neuropatické bolesti žalobkyně. V rámci jednotlivých domén uváděných ve znaleckém posudku znalec shledal procentní vyjádření ztráty životních příležitostí žalobkyně a nevyužil žádný z modifikačních koeficientů. Rozsah celkového omezení žalobkyně ve všech myslitelných stránkách lidského života dosahuje dle závěru znalce 3,67 %.

23. Soud prvního stupně však v souladu se soudem odvolacím dovodil, že toto procentní vyjádření žalobkyni způsobených omezení v životních možnostech plně nevystihuje následky, které z pohledu ztížení společenského uplatnění žalovaný porušením svých povinností způsobil. Soud prvního stupně proto správně přistoupil k navýšení procentního omezení pro doménu D1, kategorii D120 o 0,7 %, pro doménu D4, kategorii D475 omezení navýšil na dvojnásobek z původních 0,09 % na 0,18 % a v doméně D8, kategorii D850 navýšil ohodnocení na 0,28 %. Celkový rozsah omezení žalobkyně tak dle soudu prvního stupně i soudu odvolacího vystihuje procentní vyjádření ve výši 3,97 %.

24. S ohledem na datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně dne 2. 7. 2018 výchozí rámcová částka pro náhradu ztížení společenského uplatnění činila [částka] Základní výše ztížení společenského uplatnění žalobkyně činí 468 524 Kč. Soud prvního stupně současně správně zohlednil věk, ve kterém u žalobkyně došlo k poškození zdraví (necelých 45 let). Podle Metodiky Nejvyššího soudu je věk významnou okolností, kterou samotné ocenění podle domén nezohledňuje, ale k intenzitě společenského zapojení dochází přibližně na vrcholu sil poškozeného ve věku 45 let až 55 let. Pokud dojde ke vzniku trvalých následků v období od 35 let do 44 let je namístě zvýšit základní částku přibližně o 10 %.

25. V daném případě došlo u žalobkyně ke vzniku trvalých následků na počátku předpokládaného vrcholného období jejího života, soud prvního stupně proto nepochybil, pokud základní částku ztížení společenského uplatnění navýšil o 5 % i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má vyživovací povinnost k nezletilému synovi a splácí dlouhodobý hypoteční úvěr. Celková výše ztížení společenského uplatnění činí 491 150 Kč (po navýšení částky 468 524 Kč o 5 %) a při zohlednění skutečnosti, že žalovaný již nesporně vyplatil žalobkyni na ztížení společenského uplatnění částku 204 891 Kč, soud prvního stupně žalobě vyhověl v částce 287 059 Kč, kterou uložil žalovanému na ztížení společenského uplatnění žalobkyni zaplatit a ve zbývající částce 532 465 Kč žalobu zamítl.

26. Podle ustanovení § 2958 o. z. může poškozený kromě náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění žádat i další nemajetkovou újmu, která je při ublížení na zdraví spojena se zásahem do zdraví, nespočívá v přechodné bolesti, ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého trvalého charakteru, ale jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru.

27. V daném případě byly u žalobkyně nepochybně zjištěny specifické okolnosti, které nebylo možné zohlednit v rámci přiznané náhrady bolestného v širším smyslu. Soudem ustanovený znalec hodnotil neindikovanou a chybně provedenou operaci v žalované nemocnici jako zcela výjimečný případ, šlo o zásadní chybu operatéra, kdy neindikovaná, a navíc chybně provedená operace, způsobila dramatičtější problémy, než které žalobkyně měla před naplánovanou operací skákavého palce. Žalobkyni byly provedeny dvě operace, pravá dominantní ruka byla zatížena dvěma operačními ranami. Navíc za situace, kdy žalobkyně z důvodu prodělaného úrazu v mládí neměla zcela funkční levou ruku, a je trvalými následky postižena její dominantní pravá ruka, je pro ni z psychického hlediska újma mnohonásobná a jsou dány mimořádné okolnosti, které je třeba při posouzení nároku žalobkyně na náhradu další nemajetkové újmy zohlednit. Soud prvního stupně proto správně žalobě vyhověl a uznal i požadovanou částku 200 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy za oprávněnou, adekvátní a odpovídající mimořádným a specifickým okolnostem, za kterých v důsledku porušení povinnosti žalovaným došlo k trvalému poškození zdraví žalobkyně.

28. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně v dané věci zcela správně a úplně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a které jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu zabývající se danou problematikou 29. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněné právní normy pro rozhodnutí ve věci významné, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž nemá nic zásadního na doplnění.

30. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II, jakož i souvisejících výrocích IV a V o nákladech řízení státu, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně přistoupil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud ve výroku III o nákladech řízení mezi účastníky. Na základě aktuální judikatury Ústavního soudu nelze v řízení nemajetkovou újmu na zdraví při výpočtu nákladů řízení aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. II.ÚS 58/25, ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I.ÚS 3281/22 nebo ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. II.ÚS 3192/23). V daném případě je tak nutno při výpočtu nákladů řízení úspěšné žalobkyně postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nikoliv podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu jako u jiných náhrad nemajetkových újem na osobnostních právech, tzn. je třeba při výpočtu odměny advokáta vycházet z tarifní hodnoty 491 001 Kč, tj. celkové částky přisouzené žalobkyni. Při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky je na místě aplikovat ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož přestože žalobkyně nebyla v řízení zcela úspěšná, rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu. Odvolacím soudem bylo proto uloženo žalovanému nahradit náklady řízení žalobkyni v plné výši, které jsou představovány odměnou advokáta za 8 úkonů právní služby po 10 300 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (vycházeje z puncta 491 001 Kč). K osmi úkonům právní služby učiněným v řízení před soudem prvního stupně, které jsou konkrétně uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, přísluší paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady řízení účelně vynaložené před soudem prvního stupně žalobkyní částku 102 608 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

32. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšného žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně dáno dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které jsou u žalovaného tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 11 180 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (vycházeje z předmětu odvolacího řízení 719 021 Kč) Ke třem úkonům právní služby učiněným v průběhu odvolacího řízení (vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně, odvolání žalovaného a účast na jednání před odvolacím soudem dne 20. 5. 2025) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč a jedna ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení úspěšného žalovaného částku 41 853,90 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobkyni tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

33. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení úspěšného vedlejšího účastníka na straně žalovaného jsou tvořeny odměnou nezastoupeného účastníka (§ 137 odst. 2 o. s. ř.) ve výši 300 Kč za jeden úkon dle § 1, § 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., jde o částku 900 Kč za tři úkony po 300 Kč učiněné v odvolacím řízení (odvolání, vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]). Zastoupení vedlejšího účastníka na straně žalovaného advokátem nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložený úkon právní služby ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Je tomu tak z důvodu, že vedlejší účastník na straně žalovaného je subjektem, jehož předmětem činnosti je činnost související s pojišťovací činností, šetřením pojistných událostí, tudíž i odškodňování takových škodních událostí, která je předmětem tohoto řízení. Vedlejší účastník na straně žalovaného musí být tak personálně zabezpečen, aby byl schopen vystupovat v daném řízení na podporu žalovaného s využitím svých kmenových, právně vzdělaných zaměstnanců, nikoliv za pomoci advokáta, který navíc převzal zastoupení žalovaného až v odvolacím řízení.

Poučení