8 C 137/2020 - 320

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Malechovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [datum narození žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka: [Jméno účastníka], IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o zaplacením částky 1.210.022 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.942 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.942 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, částku 287.059 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 287.059 Kč od 9. 4. 2020 do zaplacení, částku 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 200.000 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 186.556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 186.556 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, částky 532.465 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 532.465 Kč od 9. 4. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 819.524 Kč od 5. 3. 2020 do 8. 4. 2020 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 72.632 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady řízení ve výši 6.290 Kč, ve lhůtě do třiceti dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v [adresa].

V. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady řízení ve výši 4.194 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2020 domáhala vůči žalované peněžité náhrady tvořené bolestným ve výši 190.498 Kč, náhradou za ztížení společenského uplatnění ve výši 819.524 Kč a další nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [datum] v [právnická osoba] jí byla omylem provedena neindikovaná operace karpálního tunelu na pravé ruce, při které byl přeťat střední nerv pravé ruky žalobkyně. Žalobkyni byla přitom indikována operace tzv. skákavého palce pravé ruky. Žalobkyně poté trpěla přetrvávajícími bolestmi a zdravotními obtížemi, v důsledku kterých byla reoperována ve Fakultní nemocnici [adresa] dne [datum]. Po první operaci žalobkyně absolvovala rehabilitace a při jedné z nich došlo při elektroléčbě v důsledku necitlivosti prstů ke spálení kůže žalobkyně. Celkem po obou operacích žalobkyně prošla 60 rehabilitačními ošetřeními bez zlepšení a s přetrvávajícími bolestmi. V důsledku přetrvávajících bolestí bylo žalobkyni aplikováno 30 x injekční analgetikum (10 x do krku, 10 x do levé ruky, 10 x do pravé ruky). Tyto injekční aplikace provázela velká bolestivost, zvýšení krevního tlaku, bušení srdce, žalobkyně pociťovala tlak v hlavě a vždy po celý den, ve kterém bylo analgetikum aplikováno nebyla schopna žádné činnosti. Ve výsledku aplikace analgetik neměla žádný efekt. Žalobkyni chybně a nesprávně provedený zákrok způsobil pracovní omezení, neboť při jakékoliv zátěži v obou rukou trpí velkou bolestivostí. Proto již žalobkyně nemůže pracovat v dělnické pozici, v kolektivu dělníků a dělnic jako činila před zákrokem dne [datum] a je zařazena jako pracovník ostrahy na pozici vrátného. Žalobkyně uvedla, že k poškození zdraví došlo v jejích 45 letech, na vrcholu profesní aktivity, kdy byla řádně zaměstnána a měla vyživovací povinnost k nezletilému synovi. Její společenské a sportovní aktivity byly na běžné úrovni, jezdila na kole, těšila se z práce v domácnosti a na zahradě. V důsledku lékařského zákroku však došlo k velké změně oproti dosavadnímu způsobu života, kdy nemůže provádět domácí práce (žehlení, vaření – strouhání, krájení, řezání nožem, šlehání, otevírání lahví všeho druhu), vysávání, stříhání nehtů, vysoušení vlasů, používání kulmy na vlasy, používání pinzety, holení, používání rukou při intimních činnostech, zašívání jehlou, stříhání nůžkami, kreslení, psaní, kartáčování, drhnutí, pumpování, mačkání, tisknutí, vytrhávání plevele, žalobkyně nemůže držet tenké a malé věci, nemůže jezdit na kole, hrát sporty, kde musí držet nějaké sportovní náčiní, např. tenisovou raketu, není schopna práce s počítačem a obecně není schopná činností, kde se musí něco držet a současně tlačit silou. Žalobkyně se v důsledku necitlivosti prstů na pravé ruce (palce, ukazováčku, prostředníčku, prsteníčku) a bolesti obou rukou (bolestivost při zátěži levé ruky vznikla jako důsledek nutnosti používat tuto ruku jako dominantní, z čehož vznikl i syndrom karpálního tunelu na levé ruce) cítí nejistá, má pocity nepotřebnosti, méněcennosti a beznaděje. U žalobkyně se v důsledku toho projevily psychické problémy, a to porucha přizpůsobení – smíšená anxiózně depresivní reakce. Žalobkyně dále uvedla, že dlouho čekala na účinnou pomoc, byla vedena nesprávnou instrukcí ošetřujícího lékaře po prvním operačním zákroku, očekávala zhojení operovaného nervu do jednoho roku a namísto toho musela do podzimu 2020 absolvovat dalších 75 vyšetření, kontrol, rehabilitačních sezení a aplikací analgetik a reoperaci. V souvislosti s provedením reoperace měla žalobkyně velké obavy z opětovně nepovedeného zákroku a z komplikací během léčby. Ze stejného důvodu odmítla operační řešení syndromu karpálního tunelu na levé ruce. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že byla postižena její dominantní pravá ruka, v důsledku čehož byla postižena i její dříve oslabená levá ruka (v důsledku úrazu z mládí). Žalobkyni byl v roce 2020 přiznán invalidní důchod I. stupně.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná potvrdila, že při chirurgickém zákroku žalobkyně dne [datum], kterým měl být žalobkyni odstraněn lupavý palec na plavé ruce, operující lékař omylem započal zákrok (operaci karpálního tunelu) a poté, co si svou chybu uvědomil, vysvětlil žalobkyni svůj omyl a dokončil zákrok podle původního plánu (operace skákavého palce). Za takto popsané pochybení se operatér žalobkyni ihned po zjištění chyby omluvil. Žalovaná odmítla nároky žalobkyně s odůvodněním, že žalobkyni byly již vyplaceny zcela odpovídající náhrady materiální i nemateriální újmy vzniklé v důsledku pochybení operujícího lékaře. Žalovaná ve spolupráci s pojišťovnou proto takto uhradila ztížení společenského uplatnění žalobkyně částkou 204.891 Kč odpovídající znaleckému posudku vypracovanému [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (+ znalečné ve výši 15.050 Kč), dále žalovaná uhradila bolestné ve výši 27.214 Kč, které odpovídalo vyčíslení v odborném vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], současně uhradila žalovaná žalobkyni náklady za vypracování odborného vyjádření ve výši 2.000 Kč, včetně EMG vyšetření v částce 551 Kč. Dále žalovaná žalobkyni uhradila ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti včetně cestovného částkou 204.928 Kč. Žalovaná uvedla, že považuje další navýšení nároku na náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění a náhradu další nemateriální újmy za nepřiměřenou a odporující zásadě slušnosti. Žalovaná uvedla, že žalobkyně měla od mládí poškozenou levou ruku a v tomto je zpochybněna příčinná souvislost mezi poškozením pravé ruky a zhoršenou funkcí levé ruky. Dále žalovaná zpochybnila příčinnou souvislost psychických problémů žalobkyně s provedeným chirurgickým zákrokem, když z psychologické zprávy předložené žalobkyní plyne, že žalobkyně navštívila psychologickou ambulanci v únoru roku 2015 po tragickém úmrtí její dcery. Žalovaná dále odkázala na již zpracované odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] a znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], kteří neuplatnili žádný modifikační koeficient pro výpočet bolestného a ztížení společenského uplatnění.

3. Vedlejší účastník s nárokem žalobkyně nesouhlasil, připojil se k námitkám žalované a dále uvedl, že žalobkyni v pozici pojistitele vyplatil již bolestné ve výši 27.214 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 204.891 Kč. Vedlejší účastník namítl, že nároky uplatněné žalobkyní je třeba posuzovat podle metodiky Nejvyššího soudu ČR, která je běžně aplikovaná medicínskými a právními subjekty ve věcech náhrady nemajetkové újmy za vytrpěnou bolest a odškodnění ztráty lepší budoucnosti. Žalobkyní požadované násobky odborně stanoveného bolestného a znalecky stanoveného ztížení společenského uplatnění proto nejsou důvodné. Vedlejší účastník dále namítl, že žalobkyně neprokázala trvající objektivní postižení středového nervu vpravo, když vyšetření provedené ustanoveným znalcem ukázalo zcela normální nálezy. K nároku žalobkyně na další nemajetkovou újmu vedlejší účastník poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 1. 11. 2017, sp. značka 25 Cdo 2245/2017, podle kterého je smyslem náhrady za bolest vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu, či obtíží spojených s utrpěnou újmou, a to v rozsahu, ve kterém tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách a odkázal tak na odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, v důsledku kterého žalobkyni nárok na úhradu další nemajetkové újmy již nevznikl.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Podle lékařských zpráv z období od 18. 4. 2017 do 24. 7. 2017 žalobkyně podstoupila v [právnická osoba] pro bolesti po poranění na palci pravé ruky v lokální anestezii dne [datum] operativní revizi šlachy palce a současně operativní deliberaci středového nervu na téže ruce. Již dne [datum] jí bylo lékařem doporučeno prsty procvičovat a zapojovat ruku do běžné činnosti. Pro přetrvávající bolestivost operovaného palce byla žalobkyni doporučena rehabilitace (magnetoterapie, elektroléčba, rehabilitační cvičení). Podle lékařských zpráv žalobkyně opakovaně uváděla v oblasti operovaného palce výskyt bolesti a necitlivost.

6. Podle Operačního protokolu Fakultní nemocnice [adresa], Neurochirurgické kliniky ze dne [datum] byla žalobkyni provedena revize předchozí operace karpálního tunelu na pravé ruce, v průběhu které bylo zjištěno, že při předchozí operaci došlo k neúplnému protětí středového vazu (z 1/3), což bylo při reoperaci napraveno a středový nerv byl zcela uvolněn. Výkon byl proveden bez komplikací.

7. Podle lékařských zpráv Fakultní nemocnice [adresa], Neurochirurgické kliniky za období od 21. 3. 2018 do 2. 7. 2018 byl nález na pravé horní končetině indikován k operaci pro diagnózu syndrom karpálního tunelu. Subjektivně žalobkyně pociťovala bolesti pravé ruky (první až třetí prst a necitlivost palce). Podle lékařské zprávy ze dne [datum] došlo ke zlepšení nálezu, kdy na pravé horní končetině se vyskytoval pouze lehký syndrom karpálního tunelu a žalobkyně uváděla necitlivost prstů a občasné křeče.

8. Podle lékařské zprávy ze dne [datum] pracoviště [právnická osoba] žalobkyně pro přetrvávající bolestivost pravé horní končetiny, parestezii prvního a čtvrtého prstu při zátěži, křeče, citlivost jizvy podstoupila v období od 14. 6. 2017 do 28. 8. 2018 celkem 50 terapií (elektroterapie – VAS, MT, ILTV, DD proudy, ultrazvuk, magnetoterapie).

9. Podle zprávy zdravotnického zařízení [právnická osoba] ze dne 30. 7. 2019 žalobkyně uvádí potíže na levé ruce, a to bolestivost při přetížení a v závislosti na zjištěné diagnóze v případě levé ruky (po úraze v 17 letech pakloub a artróza v oblasti zápěstí, parestezie v prstech, syndrom karpálního tunelu) a na pravé ruce (bolestivá jizva po operaci lupavého palce, zatvrdlá, omezená hybnost v kloubech prstů bez svoru dlaně) byly žalobkyni znovu předepsány terapie obou rukou (5 x cvičení, 5 x měkké techniky, 8 x ultrazvuk, 8 x elektroterapie, 5 x vířivá koupel).

10. Podle zprávy zdravotnického zařízení [právnická osoba] ze dne 27. 8. 2019 žalobkyně uváděla přetrvávající parestezii v prstech pravé horní končetiny, bolestivost a pocit oslabení po operaci a reoperaci pro útlak a poškození nervu a současně uváděla i potíže s levou rukou shodně jako v předchozí lékařské zprávě.

11. Podle zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], neurologa, žalobkyně uvedla, že ihned po operaci ze dne [datum] ve [právnická osoba] pociťovala potíže, a to ztrátu citu v prvním až pátém prstu pravé horní končetiny a ani po reoperaci ze dne [datum] u ní nedošlo k úlevě, neboť stále necítila prsty pravé horní končetiny. Asi 3 měsíce po operaci se objevily bolesti operační jizvy, bolesti zápěstí a dlaně, křeče ve svalech, v palci a malíku, které ji budily v noci. Žalobkyně dále uváděla, že neudržela předměty, před 2 měsíci se u ní objevily potíže i na levé horní končetině.

12. Podle lékařských zpráv Fakultní nemocnice [adresa], Traumatologické ambulance a kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a vyjádření žalobkyně za období od 4. 6. 2019 do 20. 9. 2019 žalobkyně absolvovala 30 x injekční aplikaci analgetika.

13. Podle odborného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], znalce v oboru zdravotnictví, o stanovení nemajetkové újmy na zdraví ze dne 24. 7. 2018 bylo bolestné stanoveno na celkem 96 bodů. 58 bodů [tituly před jménem] [jméno FO] stanovil v souvislosti s prvním zákrokem dne [datum] v [právnická osoba] (2 x rána v dlani 8 bodů, protětí vazu zápěstí a ruky 30 bodů, natažení středního nervu 20 bodů) přičemž k poslední položce lékař zohlednil skutečnost, že došlo k poškození inervace středního nervu, což si vyžádalo další operační řešení. 38 bodů lékař stanovil v souvislosti s druhým zákrokem dne [datum] ve Fakultní nemocnici [adresa] (rána v dlani 8 bodů, protětí vazu zápěstí a ruky 30 bodů).

14. Podle psychologické zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba], obor klinický psycholog, ze dne 4. 9. 2018 žalobkyně, která prožila trauma po smrti své dcery, se snažila vše zvládnout kvůli synovi a být silná. Po nezdařené operaci se však její stav výrazně zhoršil, je depresivní, jsou u ní patrné tendence k rezignaci, apatii, anhedonii. Žalobkyně byla ke dni zpracování zprávy úzkostná v prožívání, byla u ní patrná vnitřní tenze, dekoncentrace, strach a obavy, psychosomatické projevy. Měla existenční problémy, obávala se o budoucnost a uzavírala se vůči lidem. Podle zprávy téže lékařky ze dne 14. 10. 2019 u žalobkyně došlo ke zhoršení psychického stavu, a proto doporučila psychiatrickou intervenci.

15. Podle lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba], obor psychiatrie z 21. 1. 2020 lékařka stanovila po provedeném psychiatrickém vyšetření diagnózu – porucha přizpůsobení, smíšená anxiózně depresivní reakce a stanovila farmakologickou léčbu.

16. Výzvou ze dne[Anonymizováno]30. 8. 2018 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou, aby v důsledku škodní události způsobené dne [datum] v [právnická osoba] uhradila žalobkyni bolestné ve výši 217.712 Kč, nemajetkovou újmu za duševní útrapy ve výši 200.000 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 19.576 Kč, 12.510 Kč a další vynaložené náklady ve výši 2.000 Kč, 551 Kč a 7.585 Kč. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 13. 9. 2018.

17. Výzvou ze dne 2. 3. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou v souvislosti se škodní událostí ze dne [datum] k další náhradě, a to náhradě za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.024.455 Kč, náhradě za zpracování znaleckého posudku ve výši 15.050 Kč a dále náhradě za ztrátu na výdělku za specifikované období.

18. Podle posudku o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 9. 2020 došlo u žalobkyně ke vzniku invalidity I. stupně ke dni 10. 8. 2020, kdy žalobkyně je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Okresní správa sociálního zabezpečení vycházela ze skutkových zjištění, podle kterých žalobkyně trpí chronickou neuropatickou bolestí horních končetin, a to v důsledku syndromu karpálního tunelu lehké formy na pravé horní končetině, která je dominantní a pro neuropatickou bolest levé horní končetiny od 6/2020 jako následek přetížení nedominantní přetěžované horní končetiny. Dále Okresní správa sociálního zabezpečení vycházela ze zjištění, že v roce 2015 byla u žalobkyně zjištěna protrahovaná depresivní reakce po úmrtí dcery, arteriální hypertenze a v roce 1989 utrpěla polytrauma.

19. Podle pracovní smlouvy mezi žalobkyní jako zaměstnancem a [právnická osoba] jako zaměstnavatelem bylo zjištěno, že žalobkyně byla zaměstnána v období od 3. 1. 2017 do 31. 8. 2017 jako dělnice – tkaní motouzu a k ukončení pracovního poměru došlo na žádost žalobkyně.

20. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnancem a [právnická osoba] jako zaměstnavatelem bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena na období od 1. 9. 2017 na dobu neurčitou a žalobkyně byla zaměstnána pro výkon práce na pozici obchodník – technik – skladník.

21. Podle Oznámení Okresní zprávy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2020 byla žalobkyně uznána invalidní v I. stupni invalidity od 4. 10. 2020.

22. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že při vyšetření ohledně jí uváděné necitlivosti palce ošetřující lékař ([tituly před jménem] [jméno FO]) prováděl vpichy jehlou až do krve, které však žalobkyně necítila.

23. Podle výpovědi žalobkyně nebyla schopna ze svého subjektivního pohledu nastoupit po první operaci po 6 týdnech pracovní neschopnosti do zaměstnání, ve kterém vykonávala fyzicky náročnou manuální práci, a to z důvodu pociťované slabosti a necitlivosti ruky.

24. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že lékařské vyšetření dne 21. 3. 2018 si vyžádala poté, co v pravé horní končetině pociťovala slabou citlivost. Žalobkyně očekávala podle sdělení lékařů, že dojde v průběhu času po první operaci ke zlepšení, že vše doroste a spraví se. Vzhledem k přetrvávajícím potížím šla na kontrolní vyšetření, kde jí byla okamžitě doporučena reoperace.

25. Podle výpovědi žalobkyně došlo po provedení druhé operace ke zhoršení bolestí na pravé ruce, kdy žalobkyně se např. nemohla ani učesat. Dále se u žalobkyně projevovaly křeče od jizvy do celé dlaně.

26. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že po provedení 10x aplikace analgetika blokádou krčního sympatiku levé končetiny, absolvovala 10x aplikaci analgetika stejným způsobem do pravé končetiny a 10x do krku.

27. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že psychiatrickou ambulanci [tituly před jménem] [jméno FO] navštívila z důvodu špatného snášení léků na bolest, za účelem konzultace, případně změny medikace.

28. Z výpovědi žalobkyně, pracovních smluv a potvrzení Okresní zprávy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že pracovala 21 let na [právnická osoba], pak z důvodu potřeby změny nastoupila od 2. 1. 2017 do [právnická osoba], tam fakticky vykonávala práci do 3. 5. 2017, tj. do provedení první operace. K 31. 8. 2017 došlo dohodou k ukončení pracovního poměru a žalobkyně nastoupila k 1. 9. 2017 u zaměstnavatele [právnická osoba]. Žalobkyně byla od [datum] do 30. 8. 2017, dále od 17. 6. 2019 do 31. 3. 2020 v pracovní neschopnosti, následně byla krátce evidována na pracovním úřadě do přiznání invalidního důchodu. Od 30. 6. 2021 je žalobkyně zaměstnána u [právnická osoba] na pozici pracovníka ostrahy.

29. Z výpovědi žalobkyně bylo dále zjištěno následující: U žalobkyně došlo v březnu roku 2017 k úrazu na levé ruce (zhmoždění palce v důsledku pádu kovového předmětu). Při ošetřování tohoto zranění na levé ruce jí byla lékařem nabídnuta operace pro diagnózu tzv. skákavého palce na pravé ruce. Skákavý palec žalobkyni obtěžoval asi 3 týdny. Podle lékaře bylo vhodné využít období hojení zhmožděného palce na levé ruce k zákroku na pravé ruce, neboť hojení bude probíhat současně. Podle žalobkyně byla objednána [datum] na operaci na 10 hodinu, asi třetí v pořadí. K dotazu operatéra žalobkyně odpověděla, že problémy má pouze na jedné ruce. Poté jí byla provedena lokální anestezie a žalobkyně čekala na provedení operačního zákroku. V průběhu operace se však lékař náhle omluvil, že provedl jiný úkon, a to operaci karpálního tunelu. Dále sdělil, že neví, jak se to mohlo stát, ale že ihned zoperuje i skákavý palec. Při první kontrole po[Anonymizováno]operaci se žalobkyni osobně omluvil i primář oddělení s vysvětlením, že na oddělení je podstav lékařů a lékaři jsou unaveni. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že následně se od dalších ošetřujících lékařů dozvěděla, že obě dvě operace neměly být provedeny současně a rovněž měla být pod dohledem, neboť zásah do zdravé ruky mohl způsobit následné zdravotní potíže. Rovněž žalobkyni bylo sděleno, že může ruku zatěžovat. Žalobkyně však pociťovala, že ruka nebyla jako před operací, necítila prsty, což se projevilo i při vyšetřování citlivosti lékařem, který prováděl operaci, opakovanými vpichy jehlou až do krve. Bolesti se u žalobkyně projevovaly asi 3 týdny po operaci. Poté však přetrvávala necitlivost, která se projevovala neschopností uchopovat malé či miniaturní věci, jako byl např. špendlík. V pravé horní končetině žalobkyně rovněž pociťovala úbytek síly. Co se týče necitlivosti, žalobkyně pociťovala necitlivost hřbetu ruky a prstů palec, ukazováček a prostředníček, a to v jejich druhé polovině od kloubu ke konci prstu. V dlani pravé horní končetiny žalobkyně pociťovala spíše tupost, ale cítila ji. Necitlivost prstů se zvyšovala směrem k jejich konečkům. V důsledku necitlivosti žalobkyně nemohla uchopovat drobné předměty pod 1 cm, např. malé baterky do hodinek. Z důvodu přetrvávajících potíží v popsaném rozsahu žalobkyně absolvovala kontrolní vyšetření EMG, kde jí byla indikována reoperace. Poté byla žalobkyně 6 měsíců v pracovní neschopnosti za účelem úplného zhojení operační rány. Když nastoupila opět do zaměstnání pociťovala však, že ruka je slabá, když nedokázala rukou uzvednout to, co dříve a ani prsty obejmout. Dokonce žalobkyně pociťovala, že prsty pravé ruky nedokázala ovládat. Žalobkyně se snažila pravou horní končetinu zapojovat, ale v ruce se objevovaly bolesti asi od ledna 2019. Žalobkyně proto opětovně navštívila svou praktickou lékařku [tituly před jménem] [jméno FO], která doporučila rehabilitace a aplikovala magnézium. S ohledem na to, že ke zlepšení nedošlo, žalobkyně byla vyšetřena [tituly před jménem] [jméno FO] a v rámci vyšetření bylo zjištěno, že v důsledku zátěže levé ruky na levé ruce vzniká syndrom karpálního tunelu. Lékaři jí poté sdělili, že žalobkyni není možné již pomoci, pouze tlumit její bolest léky a také jí byly doporučeny injekční blokády. 10 injekcí pomohlo vždy na 2-3 měsíce, přičemž žalobkyně obtížně snášela aplikaci těchto blokád. I po všech proběhlých operacích, rehabilitacích a terapiích žalobkyně trpí zejména pálivými bolestmi v pravé ruce, kdy není schopna provádět práci jako kroutit hadr, držet vysavač či žehličku, bolesti přecházejí v křeče do zápěstí, do dlaně. Současně u žalobkyně dochází k pocitu umrtvení či mravenčení na levé ruce. Po provedené reoperaci žalobkyně dospěla k závěru, že bude uplatňovat nároky na nemajetkovou újmu, neboť jí chybný lékařský zákrok změnil život. Žalobkyně je v invalidním důchodu a je nucena pracovat na vrátnici, když nemůže pracovat manuálně, neboť nevydrží fyzickou činnost vykonávat 8 hodin, a to ani např. při práci s myší či klávesnicí. Žalobkyně je omezena i v soukromém životě, kdy nemůže zašívat, šít, dělat žádné miniaturní práce, jako např. s dětmi něco lepit, u ostatních prací si musí dělat přestávky. To vše za situace, kdy žalobkyně bydlí v rodinném domku se zahrádkou, ve kterém žije sama a který si pořídila před asi 7 lety. Takto např. je nucena při práci se sekačkou trávy ji přidržet tělem, neboť rukou madlo neudrží. Žalobkyně např. nemůže jezdit na kole, neboť neudrží řídítka, ani brzdu. Např. při práci s úzkým předmětem, např. s násadou či vysavačem dostává křeče v pravé ruce. Žalobkyně obtížně pracuje s mobilním telefonem a není schopna pracovat s počítačem. Žalobkyně je schopna řídit pouze kratší vzdálenosti ze svého místa bydliště nejdál do [adresa]. Žalobkyně žije pouze se svým synem, kterému bylo v době provedení první operace 16 let. Dále došlo u žalobkyně ke zúžení pracovních činností, neboť nemůže vykonávat manuální práce, kde jsou potřeba ruce. V podstatě je jí nabízena pouze práce ostrahy nebo práce vrátné.

30. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že ke zhoršení jejího psychického stavu došlo v únoru 2015 v důsledku tragického úmrtí její dcery. Po asi roce přistoupila v důsledku špatného psychického stavu na medikaci (lék Asentra), který poté brala asi 2 roky. Následně žalobkyně na doporučení své praktické lékařky MUDr. [jméno FO] stejným lékem řešila zhoršení své psychické situace po reoperaci, tj. od dubna roku 2018.

31. Z výpovědi žalobkyně a z potvrzení o studiu bylo zjištěno, že žalobkyně měla ke dni [datum] vyživovací povinnost ke svému synovi, která trvá doposud, neboť [jméno FO], nar. [datum] je studentem II. ročníku Fakulty technologické, Univerzity [název] ve [adresa].

32. Z výpovědi žalobkyně, z lékařských zpráv, ze znaleckého posudku a z posudku o invaliditě bylo zjištěno, že žalobkyně měla v důsledku úrazu z mládí funkčně postiženou levou horní končetinu.

33. Ze znaleckého posudku zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] znalcem z oboru zdravotnictví – stanovení nemateriální újmy bylo zjištěno následující:

34. Ustanovený znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále jen „ustanovený znalec“) osobně žalobkyni dne 22. 2. 2022 vyšetřil a nechal provést kontrolní EMG vyšetření, RTG vyšetření a speciální MR vyšetření cívkou, která nebyla v roce 2019, kdy zpracovával dřívější znalecký posudek ohledně nemajetkové újmy, k dispozici. Znalec dále vycházel ze zdravotní a posudkové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení, ze které dovodil, že po roce 2019, tedy po vyhotovení prvního znaleckého posudku došlo ke stabilizaci potíží žalobkyně na nepříznivé úrovni a žalobkyni byla přiznána invalidita I. stupně (snížení pracovní schopnosti o 35 %). Při vyšetření znalcem dne 22. 2. 2022 žalobkyně svůj stav popsala jako snížená schopnost pravé ruky, prakticky pro všechny činnosti, byť v práci jí to nevadí, neboť neprovádí mnoho činností rukama. Dále uvedla, že při zátěži dochází ke křečovitým bolestem dlaně pravé ruky, které jí znemožní pokračovat v započaté činnosti, negativně to ovlivňuje prakticky veškeré denní aktivity od ranní hygieny, přes přípravu jídla, práci na zahradě a volnočasové aktivity, přičemž žalobkyně popsala celou řadu činností, při kterých bývá omezena. Uvedla, že řídí auto, ale s problémy, neboť pravou rukou se jí špatně drží volant i řadící páka. Na kole pak nemůže držet řídítka pravou rukou. Proto je pomoc blízkých osob v průběhu dne častá. Dále uvedla, že potíže s levou rukou jsou v té době menší, brní hlavně IV. a V. prst. Na základě provedených vyšetření znalec pak dospěl k závěru, že u žalobkyně nejsou žádné známky komplexního regionálního bolestivého syndromu chronického stupně, jako diagnóza stanoven na pravé horní končetině. Vzhledem k tomu, že simulaci a zveličování potíží znalec u žalobkyně nenalezl, dospěl k závěru, že subjektivní potíže žalobkyně, které popisuje jako vážné a omezující, jsou vysvětlitelné tím, že se jedná o neuropatickou bolest. Znalec tuto bolest vysvětluje (v rámci ústního podání znaleckého posudku) tak, že existují dvě základní bolesti, bolest nociceptivní jako reakce na přímo působící noxu, která nutí k obrané reakci. Pak je bolest neuropatická, kterou generuje poškozený nerv a tato bolest přetrvává i po odeznění bolest působící noxy. Neuropatická bolest je tedy generována strukturou nervu a je bolestí sui generis. Středový nerv (nervus medianus) má podle znalce pro svou vegetativní složku sympatickou i parasympatickou tendence k rozvoji různých bolestivých stavů, což právě u žalobkyně vedlo k rozvoji neuropatické bolesti.

35. Podle znalce přesto, že kontrolními vyšetřeními (EMG – elektromyogafie a rentgenu obou zápěstí) bylo zjištěno normální motorické i sensitivní vedení oběma středovými nervy a nebyly nalezeny známky poruchy kostního metabolismu, které by svědčily o rozvoji komplexního regionálního bolestivého syndromu, pak při vizuálním pohledu (patrný jemný rozdíl v barevnosti kůže na obou rukou žalobkyně) a na základě vyšetření magnetickou rezonancí (speciální cívkou – návlek na ruku pro neurologické vyšetření) byla zjištěna porucha některých vláken ve středovém nervu, která svědčí pro jeho poškození trvalého rázu a je slučitelná s vývojem neuropatické bolesti u žalobkyně. Ve svém závěru znalec hodnotil i závěry dalších lékařů, kteří se podíleli na léčbě žalobkyně, zejména pak závěr posudkové komise. Znalec dále konstatoval, že zjištěný zdravotní stav žalobkyně ke dni vyšetření byl stabilní a s velkou pravděpodobností se již nebude zásadně měnit.

36. Podle znaleckého posudku, a to v rámci jednotlivých domén znalec shledal následující procentní vyjádření ztráty životních příležitostí žalobkyně:

37. V doméně D1 – učení se a aplikace znalostí má žalobkyně snížené životní příležitosti v kategorii D155 - získání dovedností (manuální dovednosti váznou díky hypestesii a bolestem) o 0,07 %.

38. V doméně D2 – všeobecné úkoly a požadavky má žalobkyně v kategorii D230 – vykonávání běžné denní povinnosti (omezená zátěž obou rukou, při delší činnosti bolest a křeče), snížené životní příležitosti o 0,28 % a dále v kategorii D240 – zvládání obtíží a jiných psychických nároků (přetrvávající úzkostné stavy plynoucí z omezení výdělečné činnosti) o 0,28 %.

39. Pro doménu D3 – komunikace má žalobkyně v kategorii D345 – psaní zpráv (při delším psaní křeče v pravé ruce) životní příležitosti snížené o 0,06 %.

40. Pro doménu D4 – pohyblivost má žalobkyně sníženou možnost životních příležitostí v kategorii D430 – zvedání a nošení předmětů (neunese větší předmět) o 0,34 %, v kategorii D440 – využití ruky k jemným pohybům (necitlivost prstů žalobkyně, která ji výrazně omezuje při jemné motorice) o 0,34 % a v kategorii D445 – využití ruky a paže (okrajové postižení omezuje komplexní využití pravé horní končetiny) o 0,09 %, dále v kategorii D475 – řízení (nemůže řídit na delší trase) o 0,09 %.

41. Pro doménu D5 – péče o sebe má žalobkyně snížené životní příležitosti pro kategorii D510 – sám se umýt (musí kontrolovat ruku vizuálně) o 0,16 %, v kategorii D520 – péče o části těla (vázne stříhání nehtů, česání atd.) o 0,16 %, v kategorii D530 používání toalety (udávané obtíže při použití toalety) o 0,16 %.

42. Pro doménu D6 – život v domácnosti jsou životní příležitosti žalobkyně snížené v kategorii D640 – vykonávání domácích prací (provádí běžné činnosti přerušovaně po etapách) o 0,19 %, pro kategorii D650 – péče o předměty v domácnosti o 0,19 %, pro kategorii D660 – pomoc druhým o 0,19 %.

43. Pro doménu D7 – mezilidská jednání a vztahy má žalobkyně snížení životní příležitosti v kategorii D717 – intimní vztahy (netroufá si navázat intimní vztah díky svým handicapům) o 0,14 %.

44. Pro doménu D8 – hlavní oblasti života má žalobkyně snížené životní příležitosti pro kategorii D845 – získání, udržení a ukončení zaměstnání (má invalidní výkon, je schopna vykonávat práce vrátné apod., nemá vyšší kvalifikaci a manuální práce nezvládá) o 0,51 %, v kategorii D850 – placené zaměstnání (ve výběru práce je výrazně omezena) o 0,14 %.

45. Pro doménu D9 – život komunitní, sociální, občanský je žalobkyně omezena ve svých životních příležitostech pro kategorii D920 – rekreace a volný čas (volnočasové aktivity spojené s manuálními záležitostmi, kutilství, zahrádka atd. jsou limitované) o 0,28 %.

46. Podle ustanoveného znalce byla u žalobkyně dne [datum] provedena neindikovaná operace karpálního tunelu a současně původně plánovaná operace tzv. skákavého palce. Operatér však neprovedl dekompresi středového nervu správně, neboť došlo k neúplnému protětí příčného vazu, které způsobilo tísnění a následný vznik bolestivého syndromu, který vyústil v léčbu, kontrolní vyšetření a nakonec i reoperaci na Neurochirurgické klinice v [adresa], kde byl nerv uvolněn.

47. Ustanovený znalec nevyužil žádný z modifikačních koeficientů.

48. K námitce vedlejšího účastníka, že specifické vyšetření ustanoveného znalce žalobkyně cívkou není standardizovaným vyšetřením používaných v obdobných věcech na území České republiky, soud uvádí následující: Sám ustanovený znalec vysvětlil, že využil magnetické rezonance – cívky jako vyšetření svého druhu, které je finančně náročné a není proto využíváno pro jednoduché operace v souvislosti se syndromem karpálního tunelu. Naopak se používá u závažnějších onemocnění, v případně výskytu velkého nádoru či u těžších operací mozku. Nejedná se tedy o zařízení neběžné, nebo nestandardní či experimentální. Sám znalec uvedl, že toto zařízení opakovaně využil na pracovišti Fakultní nemocnice [adresa], a to v případě všech reoperací s tzv. pokaženými karpálními tunely (asi 40x). Soud měl proto důvodně zato, že uvedený způsob vyšetření je dostatečně zavedeným a současně je spolehlivým zdrojem objektivizovaných dat a ze získaného výsledku interpretovaného znalcem bylo proto možné vycházet.

49. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

50. U žalobkyně byla provedena ve zdravotnickém zařízení žalované dne [datum] na pravé ruce neindikovaná operační dekomprese (deliberace) středového nervu a plánovaná operace tzv. skákavého palce. Dekomprese středového nervu však nebyla provedena technicky správně, když došlo k neúplnému protětí příčného vazu. Tím došlo k poruše funkce středového nervu pravé ruky jeho tísněním, což se u žalobkyně projevovalo necitlivostí, slabostí, křečemi a bolestmi pravé ruky. Žalobkyně proto absolvovala řadu rehabilitací, léčení a vyšetření, což nakonec vyústilo v reoperaci na Neurochirurgické klinice, Fakultní nemocnice [adresa] dne [datum]. I po této operaci se však u žalobkyně projevovaly a postupně zhoršovaly pociťované bolesti, což byl stav, který se nepodařilo zlepšit ani pomocí léčby (medikace, opakované blokády krčního sympatiku), ani fyzioterapií. Žalobkyně i nadále trpěla bolestmi, křečemi, slabostí a necitlivostí pravé horní končetiny. V důsledku těchto skutečností byla nucena změnit zaměstnání, když již nebyla schopna vykonávat náročnou manuální práci. Aktuálně je schopna vykonávat pouze práce, k jejímuž výkonu není třeba zatěžovat horní končetiny. Žalobkyni byla v důsledku nepříznivého vývoje zdravotního stavu přiznána invalidita I. stupně se zjištěnou mírou poklesu pracovní schopnosti od 4. 10. 2020. K ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo dnem 2. 7. 2018, kdy podle zprávy Neurochirurgické kliniky, Fakultní nemocnice [adresa], byl zdravotní stav žalobkyně po reoperaci stabilizován. Z vyšetření EMG bylo patrné zlepšení nálezu, pouze lehký syndrom karpálního tunelu vpravo a žalobkyně udávala, že je bez iritací do prstů s přetrvávající hypestezií prstů a křečemi. Žalobkyni byla doporučena odborně vedená rehabilitace, mazání rány a zatížení podle tolerance.

51. Žalobkyně byla neindikovaným a chybně provedeným operačním zákrokem postižena i ve sféře osobní, neboť je postižena její dominantní (pravá) ruka tak, že je značně omezena jemná motorika této ruky, její úchopové možnosti z hlediska výdrže a síly úchopu. Žalobkyně je proto omezena ve všech aktivitách každodenního života, potřebuje pomoc a oporu blízkého okolí. Současně žalobkyně nemůže vykonávat práci tak jako před operačním zákrokem, a to práci manuální a v kolektivu. Důsledky se projevily i v psychické rovině žalobkyně, neboť trpí pocity méněcennosti a úzkostmi, zejména z budoucího vývoje, a to i po stránce materiální s ohledem na svou trvající vyživovací povinnost vůči synovi.

52. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti podstatné pro výše uvedený závěr o skutkovém stavu.

53. Soud k důkazu neprovedl žalobkyní navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru psychiatrie z důvodu nadbytečnosti, neboť psychický stav žalobkyně byl posouzen v rámci znaleckého posudku zpracovaného ustanoveným znalcem v rámci jednotlivých domén a byly tak přezkoumány všechny oblasti života, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení ve společenském uplatnění, přičemž znalec byl oprávněn v rámci své odbornosti (stanovení nemateriální újmy) zohlednit i psychický stav žalobkyně.

54. Podle ustanovení § 2636 odst. 1 občanského zákoníku zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“), smlouvou o péči o zdraví se poskytoval vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

55. Podle ustanovení § 2643 odst. 1 o.z., poskytoval postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

56. Podle ustanovení § 2913 odst. 1 o.z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně, nebo i osobě jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

57. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 o.z., nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečné odčinění způsobené újmy.

58. Podle ustanovení § 2958 o.z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikne-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady tato určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

59. V dané věci nebylo mezi účastníky sporné, že žalovaná nepostupovala při poskytování zdravotních služeb žalobkyni s péčí řádného odborníka, když žalobkyni byl proveden neindikovaný operační zákrok (dekomprese středového nervu) a současně tento zákrok byl proveden nesprávně (neúplné protětí vazu). Žalobkyni tak nepochybně vznikla újma na zdraví. Spornou však zůstala otázka výše žalobkyní požadované náhrady za vytrpěné bolesti, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy, které byly částečně v nesporném rozsahu žalovanou žalobkyni již plněny.

60. Při posouzení přiměřenosti nároků žalobkyně soud vycházel z doporučení občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 3. 2014, aby při aplikaci § 2958 o.z. byla používána Metodika k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění, zveřejněná na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR.

61. Pro posouzení bolestného soud vycházel z odborného stanoviska zpracovaného zapsaným znalcem v oboru zdravotnictví, stanovení nemajetkové újmy na zdraví [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil celkovou hodnotu bolestného na 96 bodů, při hodnotě 295,04 Kč/1 bod (pro rok 2018). Základní celková výše bolestného tak činí 28.324 Kč. Soud současně zkoumal, zda v daném případě nebyly dány důvody pro zvýšení takto stanoveného bolestného s ohledem na zjištěné okolnosti případu. V dané věci je zjevné, že u žalobkyně došlo ke komplikacím středně závažného charakteru, neboť žalobkyně byla nucena strpět nevyžádaný lékařský zákrok, který nadto byl proveden chybným způsobem a který byl v přímé souvislosti se vznikem újmy na jejím zdraví. Soud proto dospěl k závěru, že v daném případě jsou důvody pro navýšení bolestného o 10 % v souladu s citovanou metodikou Nejvyššího soudu ČR, neboť u žalobkyně uvedené porušení povinností žalované vedlo k následné dlouhodobé léčbě a fyzioterapii, nezbytnému absolvování mnoha vyšetření a nakonec i k další operaci, která již trvalé následky přechozího zákroku neodstranila. Celková navýšená výše bolestného tak činí 31.156 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná uhradila žalobkyni 27.214 Kč, soud uložil žalované uhradit na bolestném žalobkyni částku 3.942 Kč a nárok tuto částku převyšující zamítnul. Soud současně vyhověl nároku žalobkyně na úhradu úroku z prodlení z bolestného, neboť žalobkyně žalovanou vyzvala výzvou ze dne 30. 8. 2018.

62. Při stanovení výše ztížení společenského uplatnění soud vycházel ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který dospěl k závěru, že rozsah celkového omezení žalobkyně ve všech myslitelných stránkách lidského života dosahuje 3,67 %. Na základě provedeného dokazování však soud dovodil, že toto procentní vyjádření žalobkyni způsobených omezení v životních možnostech plně nevystihuje následky, které z pohledu ztížení společenského uplatnění žalovaná porušením svých povinností způsobila. S ohledem na např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2021, č.j. 25 Cdo 2843/2020, podle kterého je nesprávný postup, pokud soud mechanicky převezme závěry znalce o částce náhrady za ztížení společenského uplatnění, se soud řídil pro stanovení výše ztížení společenského uplatnění následujícími úvahami:

63. Žalobkyně opakovaně a konzistentně v rámci svého účastnického výslechu a ve svých předchozích osobních vyjádřeních (zejména v rámci lékařských zpráv) uváděla potíže spočívající v necitlivosti konečků prstů a ve zhoršených manuálních dovednostech. Soud má proto za to, že takové zjištění není plně zohledněno při stanovení procentního omezení v rámci domény D1, ve které znalec toto postižení zohlednil pouze v kategorii D155 – získání dovedností. Žalobkyně je však nepochybně shodně poznamenána i ve své schopnosti vnímat hmatem a dotykem, a proto soud navýšil toto procentní omezení pro doménu D1, kategorii D120 o 0,7 %. Stejně tak v rámci domény D4 – pohyblivost znalec nedostatečně zhodnotil omezení žalobkyně v kategorii D475 – řízení, neboť žalobkyně není schopna řídit na delší trase (tj. delší než 30 km, odpovídající např. vzdálenosti z místa bydliště žalobkyně - [adresa]). Žalobkyně je dále omezena i v možnosti pohybovat se na bicyklu pro neschopnost držet řídítka a brzdu. Soud proto procentní omezení žalobkyně navýšil na dvojnásobek z původních 0,09 % na 0,18 %. Rovněž v další doméně D8 – hlavní oblasti života, znalec pro kategorii D850 – placené zaměstnání, nedostatečně zhodnotil omezení žalobkyně při výběru zaměstnání, která v důsledku své snížené pracovní schopnosti je vyloučena ze široké škály manuálních prací, které vykonávala do okamžiku výkonu operačního zákroku. Žalobkyně není schopna vykonávat ani administrativní práce vyžadující práci s počítačem. Soud proto zvýšil procentní hodnocení tohoto omezení na 0,28 %. Celkový rozsahu omezení žalobkyně z pohledu všech myslitelných stránek lidského života tak vystihuje procentní vyjádření ve výši 3,97 %.

64. S ohledem na datum ustálení zdravotního stavu tak činí výchozí rámcová částka pro náhradu za ztížení společenského uplatnění pro rok 2018 částku 11.801.600 Kč. Základní výše ztížení společenského uplatnění pro žalobkyni tak činí 468.524 Kč. Současně soud zohlednil i věk, ve kterém u žalobkyně k poškození zdraví došlo (45 let). I podle metodiky Nejvyššího soudu ČR je věk významnou okolností, kterou samotné ocenění podle domén nezohledňuje a uvádí, že k vrcholu sil i k intenzitě společenského zapojení u člověka dochází přibližně ve věku 45 – 55 let. Proto pokud dojde ke vzniku trvalých následků v období od 35 do 44 let, je namístě zvýšit základní částku přibližně o 10 %. V daném případě došlo u žalobkyně ke vzniku trvalých následků právě na počátku předpokládaného vrcholného období jejího života a soud proto tuto základní částku navýšil o 5 % zejména s ohledem na to, že u žalobkyně v době vzniku trvalého poškození zdraví doposud trvá vyživovací povinnost a rovněž splácí dlouhodobý hypoteční úvěr, který při předvídatelném běhu událostí bude splácet do svých 65 let. Celková výše ztížení společenského uplatnění tak činí 491.950 Kč. Při zohlednění skutečnosti, že žalovaná žalobkyni již vyplatila částku 204.891 Kč, bylo žalobě na ztížení společenského uplatnění vyhověno v částce 287.059 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Soud vyhověl nároku žalobkyně na úhradu úroku z prodlení z částky odpovídající ztížení společenského uplatnění a vycházel ze dne, kdy žalovaná prostřednictvím své pojišťovny dobrovolně plnila. Žalovaná je proto v prodlení ode dne následujícího po dni, kdy došlo k odeslání platby (8. 4. 2020). Za období předcházející byl nárok žalobkyně na úhradu úroku z prodlení zamítnut.

65. Podle citovaného ustanovení § 2958 o.z., může poškozený žádat kromě náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění i další nemajetkovou újmu. Podle dostupné judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 5. 2019, č.j. 25 Cdo 2635/2018 je další nemajetková újma „novou kategorií nároku náhrady na újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti, ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru.“ V daném případě u žalobkyně nepochybně byly zjištěny zcela specifické okolnosti, které nebylo možné zohlednit v rámci přiznané náhrady bolestného v širším smyslu (podle rozsudku NS sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 1.11.2017). I ustanovený znalec hodnotil neindikovanou a chybně provedenou operaci jako zcela výjimečný případ, šlo podle něj o zásadní chybu a vlastní operace vygenerovala daleko dramatičtější problémy, než měla žalobkyně před operací (skákavý palec). Žalobkyni byly provedeny dvě operace současně a pravá ruka tak byla zatížena dvěma operačními ranami. V daném případě jde navíc o situaci, kdy žalobkyně neměla zcela funkční levou ruku v důsledku prodělaného úrazu v mládí a trvalými následky je tak postižena její zdravá a dominantní pravá ruka. Další zjištěné mimořádné okolnosti, které je třeba při posouzení nároku žalobkyně na další nemajetkovou újmu zohlednit, jsou následující:

66. Žalobkyně ve snaze vyřešit následky neindikovaného a chybně provedeného lékařského zákroku na své pravé ruce absolvovala do ustálení svého zdravotního stavu, tj. do 2. 7. 2018 opakovaná vyšetření a nejméně 50 rehabilitací v zařízení [právnická osoba] bez zásadního účinku. Rovněž absolvovala v rámci léčby bolesti na klinice [právnická osoba] 30 bolestivých injekcí, které způsobily, že vždy po dobu jednoho dne. Kdy byl injekce aplikovány, nebyla schopna žádné činnosti. Žalobkyně byla nucena opustit manuální zaměstnání u zaměstnavatele [právnická osoba] a rovněž u zaměstnavatele [právnická osoba] na pozici administrativního pracovníka, kde bylo nutné obsluhovat počítač, čehož žalobkyně nebyla pro postižení své pravé horní končetiny schopna. U žalobkyně rovněž byla zjištěna ztráta důvěry v lékařské autority v důsledku dvou operačních zákroků, které nevedly k trvalému zlepšení jejího zdravotního stavu, což do budoucna může žalobkyni výrazně ovlivnit při dalším rozhodování o čerpání lékařské péče. V řízení nebylo zjištěno, že by u žalobkyně došlo k trvalému postižení jejího psychického zdraví. K tomuto závěru soud dospěl i přes lékařskou zprávu [tituly před jménem] [jméno FO], obor psychiatrie, ze dne 21. 1. 2020, podle které u žalobkyně byla určena diagnóza: porucha přizpůsobení – smíšená anxiózní depresivní reakce. Podle žalobkyně byla tato zpráva zpracována za účelem změny medikace pro potlačení bolesti a žalobkyně psychiatrickou ambulanci a ani svého klinického psychologa od té doby již nenavštěvuje. Současně je ale zjevné, přirozené a pochopitelné, že trvalé poškození zdraví způsobené žalovanou u žalobkyně vyvolalo oslabení psychické odolnosti a zvýrazněné prožívaní nepříznivé životní situace. Žalobkyně tak důvodně prožívala pocity nejistoty, nepotřebnosti, méněcennosti a beznaděje, a to nezávisle na prožitých dřívějších traumatech (úmrtí dcery v roce 2015). S ohledem na výše uvedené má soud za to, že částka 200.000 Kč žalobkyní požadovaná jako další nemajetková újma je adekvátní, odpovídá mimořádným a specifickým okolnostem, za kterých u žalobkyně došlo k trvalému poškození zdraví, a „nejde o nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie nemajetkových újem, které by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018). Soud současně vyhověl nároku žalobkyně na úhradu úroku z prodlení, neboť žalobkyně žalovanou vyzvala výzvou ze dne 30. 8. 2018. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, mě-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo úvaze soudu. V daném případě nároky žalobkyně spočívající v bolestném a ztížení společenského uplatnění závisely na znaleckém posudku i úvaze soudu. Soud proto i za situace, kdy žalobkyně byla převážně neúspěšná, jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Na plnou náhradu nákladů řízení má žalobkyně nárok i ve vztahu k třetímu nároku - další nemajetkové újmě, ve kterém byla zcela úspěšná. U náhrady nemajetkové újmy se tarifní hodnota určuje podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) částkou 50.000 Kč za každý ze tří uplatněných nároků, tj. tarifní hodnota činí celkem 150.000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon tak činí podle § 7 a.t. 7.100 Kč. Žalobkyni tak náleží podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t. náhrada odměny za právní zastoupení ve výši 56.800 Kč za 8 úkonů právní pomoci (převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne [datum], [datum] v délce přesahující 2 hod., dne [datum] a [datum], odvolání do usnesení o výši znalečného) a náhrada hotových výdajů ve výši 2.400 Kč (8 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 a.t.). Žalobkyni dále náleží náhrada DPH v výši 21 % v částce 12.432 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. K nákladům žalobkyně náleží rovněž částka 1.000 Kč, kterou žalobkyně k výzvě soudu uhradila jako zálohu na znalečné. Celkové náklady řízení vzniklé žalobkyni pak činí částku 72.632 Kč (56.800 Kč + 2.400 Kč + 12.432 Kč DPH + 1.000 Kč), když jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.

67. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za právní úkony - písemná podání doručená soudu dne 18. 9. 2020 a 28. 8. 2021, když obsahem těchto podání byly skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobě a ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. nešlo o účelně vynaložené náklady. Žalobkyně dále požadovala náhradu za podání obsahující námitky vůči osobě znalce ze dne 14. 1. 2022, takové podání se však ve spise nenachází. Místo něj však žalobkyně podala úspěšné odvolání do usnesení o stanovení výše znalečného (podání doručeno soudu dne 23. 1. 2022), které bylo považováno za účelný úkon právního zastoupení.

68. Ve výroku IV. a V. soud rozhodl o povinnosti účastníků nahradit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení má stát vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, podle výsledků řízení, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě soud takové předpoklady pro osvobození neshledal u žádného z účastníků. Celkové náklady vzniklé České republice činí částku 10.484 Kč, tvořenou vyplaceným znalečným ve výši 7.600 Kč (bez žalobkyní složené zálohy) a ve výši 2.884 Kč. Žalobkyni, která byla neúspěšná v rozsahu 60 % proto uložil soud uhradit na nákladech řízení částku 6.290 Kč a žalované, která byla neúspěšná v rozsahu 40 % soud uložil uhradit částku [částka].

69. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. s výjimkou výroku IV., kdy žalobkyni s ohledem na její výdělkové poměry byla umožněna delší lhůta k plnění (30 dnů).

70. Pro úplnost soud uvádí, že při vyhlášení rozsudku se dopustil početní chyby ve výroku I, která se promítla i do výroku II, IV a V, přičemž soud učinil opravu protokolu o jednání v souladu s ustanovením § 40 odst. 8 o.s.ř. a do písemného vyhotovení rozsudku byly uvedeny výroky již v opraveném znění.

71. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek bude rozhodnuto v samostatném usnesení.