17 Co 61/2024 - 193

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [jméno zástupce zainteresované osoby] se sídlem [adresa] proti žalovanému: [právnická osoba] se sídlem [adresa] o 223 350,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 2. 2. 2024, č. j. 3 C 198/2023-154, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, III a IV potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 25 926,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Okresní soud v Blansku (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 2. 2. 2024, č. j. 3 C 198/2023-154, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 156 345,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 67 005,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 005,10 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem III byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 459,53 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Výrokem IV byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v [adresa] soudní poplatek ve výši 11 168 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, které směřovalo proti přísudečnému výroku I a souvisejícím výrokům III, IV o nákladech řízení a poplatkové povinnosti žalovaného, a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaný namítá, že soud prvního stupně pochybil, pokud dovodil, že žalovaný neupozornil na neprovádění zimní údržby. [adresa] je ulicí, která je uvedena v plánu zimní údržby jako ulice neudržovaná, a je povinností každého občanan se s plánem zimní údržby žalovaného seznámit. Povinnost prostudování plánu zimní údržby a naplánování své cesty je pak o to zásadnější v době, kdy panují takové povětrnostní podmínky, kdy jsou závady ve schůdnosti pravděpodobnější. Žalobkyně tak neučinila, čímž porušila právní povinnost, kdy navíc místo pádu bylo v blízkosti bydliště žalobkyně. Žalobkyně tudíž měla vědět, jaké ulice se v blízkosti jejího bydliště v zimním období udržují, a které nikoliv, a měla předpokládat zhoršenou schůdnost chodníků. Žalovaný má za to, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil otázku vyloučení [adresa] ze zimní údržby s tím, že nejde o ulici malé dopravní významnosti, neboť se nachází v širším centru města [adresa], má řadu obyvatel a nacházejí se zde významnější budovy (zubní ordinace, mateřská škola, základní škola). Žalovaný namítá, že úsek [adresa], kde se žalobkyni stal úraz, nelze označit za součást širšího centra města [adresa], tímto úsekem v zásadě končí hranice obydlené části města, je zde ojedinělá zástavba, vzdálená od centra. Žalovaný má za to, že otázka dopravní významnosti by měla být vždy řešena relativně vůči situaci v předmětné obci, neboť každá obec je jinak situovaná, nabízí jinou občanskou vybavenost a jinou dopravní významnost pro občany, ale i pro široké okolí osob, kteří obcí pouze projíždějí. Všechny tyto aspekty by měly být brány v potaz při určení dopravní významnosti jednotlivých ulic. Žalovaný také namítl, že pěší trasa vedoucí směrem k centru ([adresa].) po [adresa] je ve většině případů kratší než trasa vedoucí přes [adresa]. Rozhodnutí soudu prvního stupně však vyznívá tak, že dopravně významná je v zásadě každá ulice ve městě [adresa]. Žalovaný namítá, že neporušil žádnou povinnost, co se týče zařazení [adresa] pod neudržovanou ulici. Pokud jde k tíži žalovaného, že se [adresa] v zimě neudržuje, mělo být také vyhodnoceno, že žalobkyně se neřídila plánem zimní údržby a měla by tak být rovnoměrně rozdělena odpovědnost za škodu na zdraví žalobkyně mezi účastníky. Žalobkyně si byla vědoma, že kvůli povětrnostním podmínkám může být pohyb na chodnících nebezpečný, viděla, že [adresa] není upravena, přesto se touto trasou vydala. Žalovaný souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně tím, že nezvolila nejbezpečnější trasu, porušila svou prevenční povinnost, čímž přispěla ke vzniku úrazu. Žalovaný však nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně rozdělil odpovědnost na tři stejné díly z důvodu porušení tří povinností, ale měl se zabývat otázkou přispění jednotlivých porušení povinností ke vzniku úrazu. Navrhl proto, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil. Uvedla, že mezi stranami zůstalo sporné, kdo za vznik škody odpovídá, přičemž žalovaný zavinění od počátku odmítal. Žalovaný nebyl schopen prokázat označení chodníku na [adresa] informací, že se v daném úseku zimní údržba neprovádí. Toto označení nebylo doplněno ani poté, kdy se žalobkyni stal úraz. Žalobkyně se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že daná část komunikace na [adresa] neměla být zařazena mezi úseky, kde se zimní údržba neprovádí. Žalobkyně šla po chodníku, který byl v ulici schůdnější než chodník na protější straně ulice, neporušila prevenční povinnost a šla v souladu s doporučením žalovaného uvedeném v plánu zimní údržby, že se má přejít na protější chodník. Žalobkyně se pohybovala naprosto přirozeně, měla vhodnou zimní obuv a není v silách žádného člověka, aby činil pohyb v souladu s plánem zimní údržby, který je na webu žalovaného. Právě od toho je označení na místě samém, které v daném případě chybělo a chybí nadále.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal v intencích podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 156 345,40 Kč s příslušenstvím, a souvisejících výrocích III a IV o nákladech řízení a poplatkové povinnosti žalovaného, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalovaný opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Odvolání žalovaného mělo suspenzivní a devolutivní účinky ve vztahu k přísudečnému výroku I a souvisejícím výrokům III a IV rozsudku soudu prvního stupně. Odvoláním žalobkyně nebyl napaden výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba ohledně částky 67 005,10 Kč s příslušenstvím, který nabyl samostatně právní moci a nestal se předmětem přezkumu odvolacího soudu.

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 223 350,50 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Uplatněný nárok opírala o tvrzení, že dne 13. 12. 2021 šla po chodníku v [adresa] po [adresa], po pozemku parc. č. [číslo parcely] obci a k. ú. [adresa], který je ve vlastnictví a správě žalovaného. Chodník nebyl řádně ošetřen tak, aby byl bezpečně schůdný, v důsledku čehož došlo k uklouznutí a pádu žalobkyně před domem č. p. [číslo popisné] přestože žalobkyně vynaložila maximální míru opatrnosti a měla pevnou zimní obuv s kvalitní podrážkou. Cestu po [adresa] žalobkyně zvolila, protože ji považovala za nejkratší cestu z místa svého bydliště ve [adresa] ulici ke kadeřnictví na [adresa], které bylo cílem její cesty. V důsledku pádu došlo u žalobkyně ke zlomenině krčku kosti pažní vpravo. Žalobkyně tvrdí, že příčinou jejího úrazu byla závada ve schůdnosti chodníku, neboť žalovaný nezajistil odklizení sněhu a ošetření chodníku tak, aby nebyl zledovatělý a kluzký. Žalovaný zanedbal zimní údržbu této komunikace v jeho vlastnictví, přičemž žalobkyně neměla možnost výběru, kudy půjde, byla nucena procházet neupravenou komunikací, neboť ani jiné komunikace vedoucí k cíli její cesty nebyly náležitě ošetřeny. Žalobkyně se domáhá po žalovaném náhrady majetkové a nemajetkové újmy, a to bolestného ve výši 17 805,50 Kč, tj. 50 bodů při hodnotě bodu v roce 2021 ve výši 356,11 Kč, dále požaduje náklady na vystavení lékařské hodnotící zprávy ve výši 100 Kč. V souvislosti s úrazem došlo u žalobkyně ke ztížení společenského uplatnění ve výši 142 444 Kč, tj. 400 bodů po 356,11 Kč a vynaložila náklady na vystavení lékařské hodnotící zprávy ve výši 200 Kč. Žalobkyni rovněž vznikla majetková újma ve výši 63 101 Kč představující rozdíl mezi nemocenskými dávkami, které jí byly vyplaceny, a příjmem ze zaměstnání, kterého by dosáhla, kdyby k úrazu a následné pracovní neschopnosti nedošlo (výdělek by činil 107 180,80 Kč, nemocenské dávky činily 44 080 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě majetkové a nemajetkové újmy dne 14. 12. 2021, tento předal věc své pojišťovně, která plnění odškodnění odmítla. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 12. 6. 2023, na kterou nijak nereagoval.

8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě neuznal nárok žalobkyně ani zčásti a odmítl svoji odpovědnost za újmu na zdraví žalobkyně. Žalovaný poukázal na to, že v rámci zimní údržby plnil své povinnosti a chodníky udržoval, v době od 9. 12. 2021 do 13. 12. 2021 byly chodníky soleny a byl z nich odhrnován sníh. Několik dnů před úrazem žalobkyně sněžilo a mrzlo, v den úrazu a několik dní před ním panovaly nízké teploty pod bodem mrazu, od 10. 12. 2021 napadl sníh. Zimní údržbu však žalovaný není povinen provádět v neomezeném rozsahu, vypracoval plán zimní údržby, který zveřejnil na svých webových stránkách, v němž si stanovil rozsah, způsob a lhůty k odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic. Plán zimní údržby byl řádně schválen zastupitelstvem a následně zveřejněn na internetových stránkách města [adresa]. Z plánu zimní údržby vyplývá, že [adresa] před domem č. p. [číslo popisné] se v zimě neudržovala. Dle názoru žalovaného byla žalobkyně povinna se s plánem zimní údržby seznámit a respektovat jej předtím, než se vydala na cestu. Žalobkyně měla povinnost uzpůsobit svou chůzi nejen stavu chodníku, ale také skutečnosti, že chodník se v zimě neudržuje a že se dá předpokládat, že na chodníku mohou být zledovatělá místa. Žalobkyně uvedla, že šla po [adresa] směrem k centru města, žalovaný však považuje za nejvhodnější řešení zvolit cestu po chodníku na [adresa], který je v zimním období pravidelně udržovaný. Žalobkyně tedy měla zvolit bezpečnější cestu po [adresa] do centra města, nikoliv po [adresa], která se v zimním období neudržuje.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (plánem zimní údržby žalovaného nacházejícím se na jeho webových stránkách, fotografiemi místa úrazu, plánkem trasy žalobkyně ze serveru mapy.cz, lékařskými zprávami za účelem ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobkyně, nahlášením škodní události ze dne 14. 12. 2021 a předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 12. 6. 2023) dospěl k závěru, že nelze dovodit objektivní odpovědnost žalovaného podle zákona o pozemních komunikacích, neboť stav chodníku na [adresa] dne 13. 12. 2021 nelze právně hodnotit jako závadu ve schůdnosti, tedy závadu nepředvídatelnou, vymykající se stavu zbytku komunikace, když chodník byl v okamžiku vzniku škody (pádu žalobkyně) pokryt zledovatělou vrstvou sněhu v celé své šíři a úseku.

10. Za této situace soud prvního stupně dále posuzoval, zda žalovaný odpovídá za vzniklou újmu podle obecné úpravy v občanském zákoníku (§ 2910 o. z.) a zkoumal podmínky obecné odpovědnosti žalovaného předpokládající zaviněné porušení právní povinnosti, vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi nimi. Porušením povinnosti při péči o stav komunikace může být v těchto souvislostech buď porušení tzv. generální prevence či porušení pravidel pro zimní ošetřování chodníků.

11. Žalovanému jako vlastníku chodníků je zákonem uložena povinnost řádné péče o stav chodníků tak, aby umožňovaly bezpečný pohyb chodců. Vlastník komunikace však nemá zákonnou povinnost udržovat veškeré chodníky nepřetržitě schůdné. Zákon proto umožňuje, aby obec stanovila nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků a aby určila úseky, které mají pouze malý dopravní význam a na kterých se proto nezajišťuje schůdnost odstraňováním sněhu a náledí.

12. V daném případě soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný v rozporu se zákonným předpokladem malé dopravní významnosti komunikace nesprávně vyloučil úsek chodníku v [adresa], která se nachází v širším centru města [adresa], má řadu obyvatel a v její blízkosti se nacházejí významnější budovy (zubní ordinace, mateřská škola, základní škola a praktická škola [adresa]) z plánu zimní údržby chodníků, která tak nebyla zajištěna. [adresa] se dle soudu prvního stupně nenachází v místě zřídka používaném či jinak nevýznamném a nelze ji nazvat komunikací malého dopravního významu a ohledně ní využít postupu upraveného v § 27 odst. 5 silničního zákona.

13. Pokud se žalovaný rozhodl nezajistit schůdnost chodníku na [adresa] odstraňováním sněhu a náledí, porušil svou zákonnou povinnost na tuto skutečnost náležitě upozornit a umístit zde informaci v tomto smyslu. Podle názoru soudu prvního stupně splněním zákonné povinnosti označit neudržovaný úsek v souladu se zvláštním předpisem nemůže být pouhé zveřejnění neudržovaných úseků na internetu nebo na úřední desce obce, neboť z hlediska splnění prevenční povinnosti je podstatné, aby se tato informace nacházela přímo v terénu, v místě, ve kterém se chodec rozhoduje, kterou z možných cest zvolí. Pouze takovým způsobem může podaná informace předejít (zabránit) vzniku škody, tedy odvrátit rozhodnutí chodce od použití této komunikace. Těžko si lze představit, že by chodec před tím, než vyjde z domu, konzultoval plán zimní údržby žalovaného na webových stránkách nebo by tak činil před každým odbočením do další ulice. Žalovaný porušil svou zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení § 27 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích, pokud neupozornil chodce, že se v [adresa] z rozhodnutí žalovaného neprovádí zimní údržba, neprovádí se odstraňování následků klimatických jevů v zimním období.

14. V neposlední řadě soud prvního stupně zvažoval, zda ke vzniku majetkové a nemajetkové újmy svým chováním nepřispěla sama žalobkyně a nakolik dostála své povinnosti předejít vzniku újmy. Nesporným bylo, že žalobkyně zvolila vhodnou obuv přizpůsobenou zimnímu počasí a přiměřené tempo chůze. Trasa zvolená žalobkyní však nebyla nejkratší ke zvolenému cíli (kadeřnictví v [adresa]) a navíc vedla po [adresa], na které v té době nebyla prováděna zimní údržba chodníků a na chodnících po obou stranách ulice ležela silnější vrstva ušlapaného, nerovného a zledovatělého sněhu. Stav chodníku byl seznatelný již při odbočování žalobkyní z [adresa] v místě jejího bydliště do [adresa], neboť uklizený byl pouze úsek před prvním domem v [adresa], další část chodníku již byla viditelně pokryta silnou vrstvou zledovatělého sněhu.

15. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobkyně již v okamžiku odbočení do [adresa] mohla předvídat možné nebezpečí a zvolit ke svému cíli vhodnější trasu, a to pokračováním po [adresa] a následně odbočením do [adresa], kdy se jedná o nejkratší trasu, navíc na těchto ulicích byla v prosinci 2021 pravidelně prováděna žalovaným zimní údržba plužením a solením. Pokud žalobkyně i přes předvídatelné nebezpečí zvolila delší trasu a více nebezpečnou po neudržované [adresa], svým chováním přispěla ke vzniku škody.

16. Po zvážení všech okolností případu soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně svým chováním přispěla ke vzniku újmy ze 30 % a ze 70 % lze odpovědnost přičíst žalovanému, který porušil dvě právní povinnosti, vyloučil ze zimní údržby komunikaci, která má větší než malý dopravní význam, a na neprovádění zimní údržby chodníku nijak neupozornil. Pokud žalobkyni vznikla majetková újma v nesporné výši 63 101 Kč, představující rozdíl mezi vyplacenou nemocenskou a mezi mzdou, které by žalobkyně dosáhla nebýt úrazu a následné pracovní neschopnosti, dále nemajetková újma na zdraví ve výši 160 249,50 Kč, představující bolestné ve výši 17 805,50 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 142 444 Kč, vzhledem k 70 % podílu žalovaného na vzniku újmy mu soud prvního stupně uložil výrokem I napadeného rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 156 345,40 Kč s příslušenstvím.

17. Soud prvního stupně dle tvrzení obsažených žalobkyní v podané žalobě správně zkoumal naplnění předpokladů vzniku objektivní odpovědnosti žalovaného za majetkovou a nemajetkovou újmu na zdraví žalobkyně způsobenou závadou ve schůdnosti komunikace dle ustanovení § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, podle něhož se jedná o takový stav na komunikaci, který tvoří závadu ve schůdnosti s tím, že právě tato závada byla příčinou, popřípadě jednou z hlavních příčin vzniklé škody. Závadou ve schůdnosti je přitom třeba rozumět nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace způsobenou vnějšími vlivy, kterou chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace a důsledky povětrnostních vlivů nemohl předpokládat a účinně na ni reagovat. Jinými slovy řečeno, objektivní odpovědnost žalovaného jako vlastníka předmětné místní komunikace (pozemku parc. č. [číslo parcely] v obci a k. ú. [adresa] – chodník na [adresa]) je spojován s takovým stavem na komunikaci, který tvoří závadu ve schůdnosti. Touto závadou se rozumí nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace způsobená vnějšími vlivy, a to změna natolik významná a nepředvídatelná, že žalobkyně ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace nemohla její výskyt předpokládat a účinně na ni reagovat.

18. Odvolací soud vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který považuje za úplný a správný, a jeho podřazením pod ustanovení § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích i ustálenou judikaturu dovolacího soudu zabývající se danou problematikou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020) se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že v daném případě se nejednalo o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace způsobenou vnějšími vlivy, a to změnu natolik významnou, že žalobkyně ani při obezřetné chůzi respektující stav pozemní komunikace nemohla její výskyt předpokládat a účinně na ni reagovat.

19. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že v daném případě nedošlo k naplnění pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, s níž se pojí vznik objektivní odpovědnosti žalovaného jako vlastníka a správce místní komunikace. Jestliže dne [datum] žalobkyně z místa svého bydliště ve [adresa] zvolila směrem do centra města [adresa] (ke kadeřnictví na [adresa]) cestu po [adresa], ačkoliv po pár metrech bylo naprosto zřejmé, že celá [adresa] (již před domem č. p. [číslo popisné] kde žalobkyně upadla) je viditelně pokryta poměrně silnou vrstvou zledovatělého, nerovného a ušlapaného sněhu, kdy tento stav chodníku byl seznatelný již při odbočování z [adresa], na chodníku se nevyskytly změny mající charakter závady ve schůdnosti, neboť se nejednalo o změnu ve schůdnosti komunikace nepředvídatelnou a nenadálou, kterou žalobkyně nemohla předpokládat.

20. Soud prvního stupně postupoval rovněž zcela správně, pokud se zabýval a zkoumal podmínky vzniku odpovědnosti žalovaného jako vlastníka a správce místní komunikace za nemajetkovou újmu na zdraví žalobkyně a majetkovou újmu v podobě ušlého výdělku dle ustanovení § 2910 ve spojení s § 2900 o. z., kdy sice zákon o pozemních komunikacích je ve vztahu k občanskému zákoníku speciálním právním předpisem, což však neznamená, že by tím byla vyloučena obecná odpovědnost žalovaného za konkrétní porušení právní povinnosti. Zákon o pozemních komunikacích upravuje jen objektivní odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti, nikoliv obecnou odpovědnost každého za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením konkrétní právní povinnosti. Zkoumání podmínek obecné odpovědnosti žalovaného podle § 2910 o. z. a § 2900 o. z. (porušení právní povinnosti, vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi nimi) proto není vyloučeno (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3597/2013, ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3701/2009).

21. Úprava tzv. obecné povinnosti hradit újmu, tj. škodu majetkovou i nemajetkovou, je založena na povinnosti poškozeného prokázat, že mu škůdce újmu způsobil porušením zákonem uložené povinnosti, zavinění se za podmínek § 2911 o. z. a § 2912 o. z. presumuje. Soud prvního stupně v tomto směru nepochybil, pokud uzavřel, že žalovaný porušil svoje povinnosti vlastníka a správce komunikace na pozemku parc. č. [číslo parcely] v obci a k. ú. [adresa]) výslovně zakotvené v § 9 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, tj. neplnění povinnosti provádět pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy komunikací.

22. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že pokud žalovaný plánem zimní údržby, který schválil a zveřejnil na svých webových stránkách a na úřední desce, vyloučil ze zimní údržby [adresa] s tím, že je komunikací malého dopravního významu, porušil svou zákonnou povinnost označit tento úsek ulice, na kterém podle svého rozhodnutí nezajišťoval zimní údržbu chodníků, nezajišťoval jejich schůdnost odstraňováním sněhu a náledí. Žalovaný nepochybně porušil svoji povinnost vlastníka (správce) komunikace zajistit, aby komunikace byly schůdné, bezpečné pro pohyb chodců a pokud chodníky na [adresa] ze zimní údržby komunikaci vyloučil pro malý dopravní význam, bylo jeho povinností na tuto skutečnost řádným a jednoznačným způsobem přímo na této ulici upozornit tak, aby každý chodec, který se rozhoduje, že v zimním období po této ulici půjde, mu tato informace zabránila, resp. umožnila odvrátit rozhodnutí použít tuto komunikaci. Chybějícím upozorněním chodcům, že v [adresa] se z rozhodnutí žalovaného neprovádí zimní údržba, neprovádí se odstraňování následků klimatických jevů v zimním období tak, aby komunikace byla bezpečně schůdná, žalovaný porušil svou zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení § 9 odst. 3 a § 27 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích a s tím nastupuje jeho obecná odpovědnost a povinnost k náhradě majetkové a nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s tím žalobkyni.

23. Soud prvního stupně správně právně posoudil náhradu nemajetkové újmy na zdraví žalobkyně (bolestné a ztížení společenského uplatnění) podle § 2958 o. z., kdy toto ustanovení vyžaduje pro určení výše náhrady za nemajetkovou újmu vyvolanou ublížením na zdraví, aby vytrpěná újma byla odčiněna v penězích plně, případně podle zásad slušnosti. Zákon nestanoví žádná konkrétní kritéria, která má soud zvažovat, pokud rozhoduje o náhradě za bolest, ztížení společenského uplatnění či další nemajetkové újmy. S ohledem na absenci podrobnějšího vodítka byla Nejvyšším soudem vypracována Metodika za účelem objektivizace a medicínské klasifikace vytrpěných újem na zdraví, kdy postup popsaný v Metodice plní zákonný princip slušnosti (§ 2958 odst. 2 věta druhá o. z.) i požadavek legitimního očekávání předvídatelnosti soudních rozhodnutí (§ 13 o. z.).

24. V projednávaném případě žalobkyni vznikla majetková újma v nesporné výši 63 101 Kč představující rozdíl mezi nemocenskými dávkami, které jí byly vyplaceny a příjmem ze zaměstnání, kterého by dosáhla, kdyby k úrazu dne 13. 12. 2021 a následné pracovní neschopnosti nedošlo (výdělek by činil 107 180, 80 Kč dle zprávy zaměstnavatele žalobkyně a náhrada mzdy a nemocenské dávky jí byly vyplaceny ve výši 44 080 Kč). Dle vystavených lékařských hodnotících zpráv činilo bolestné žalobkyně 17 805,50 Kč (50 bodů při hodnotě bodu v roce 2021 ve výši 356,11 Kč) a ztížení společenského uplatnění je představováno částkou 142 444 Kč (400 bodů při hodnotě bodu v roce 2021 ve výši 356,11 Kč), celkem tedy majetková a nemajetková újma vzniklá žalobkyni v příčinné souvislosti s jejím úrazem dne 13. 12. 2021 činila částku 223 350,50 Kč.

25. Odvolací soud se v neposlední řadě zcela ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně, pokud zkoumal otázku spoluzpůsobení si újmy poškozeným – žalobkyní (§ 2918 o. z.), tj. hodnotil projevy neobezřetnosti žalobkyně při samotném pohybu po komunikaci (např. nevhodnou obuv, neadekvátní trasu, způsob pohybu či ovlivnění návykovými látkami, jestliže se skutečně promítly do celkového výsledku, jímž byla zlomenina krčku kosti pažní vpravo). Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně zvolila vhodnou obuv přiměřenou zimnímu počasí s pevnou podrážkou i přiměřené tempo chůze, avšak z více možných cest zvolila tu méně bezpečnou. Trasa zvolená žalobkyní z místa jejího bydliště ve [adresa] k cíli (kadeřnictví v [adresa]) vedla po [adresa], v níž v rozhodné době nebyla prováděna zimní údržba chodníků, na chodnících po obou stranách ulice ležela silnější vrstva ušlapaného, zledovatělého sněhu, kdy tento stav chodníku byl seznatelný již po pár metrech při odbočování z [adresa], kde před domem č. p. [číslo popisné] žalobkyně upadla. Žalobkyně nepochybně mohla již v okamžiku odbočení do [adresa] předvídat možné nebezpečí a zvolit vhodnější a bezpečnější trasu ke svému cíli, a to pokračováním chůze po [adresa] a následným odbočením do [adresa], ve které byla v prosinci 2021 pravidelně prováděna žalovaným zimní údržba plužením a solením.

26. Jestliže žalobkyně zvolila dne [datum] trasu pro ni více nebezpečnou i přes viditelné nebezpečí a neudržovaný chodník, porušila tím prevenční povinnost předcházet vzniku újmy a svým chováním částečně přispěla ke vzniku škody v rozsahu 30 %, jak správně dovodil soud prvního stupně, a nepochybil, pokud výroekm I napadeného rozsudku uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni majetkovou a nemajetkovou újmu na zdraví v rozsahu 70% (70 % žalobou požadované částky 223 350,50 Kč), tj. částku 156 345,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 6. 2023 do zaplacení (s ohledem na předžalobní výzvu žalobkyně doručenou žalovanému dne 18. 6. 2023).

27. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněných právních norem pro rozhodnutí ve věci významné, kdy v podrobnostech odkazuje odvolací soud na přiléhavé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.

28. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném přísudečném výroku I a souvisejících výrocích III a IV o nákladech řízení mezi účastníky a uložení poplatkové povinnosti žalovanému jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

29. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšné žalobkyně dle § 224 odst. 1 o. s. ř ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. dáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 7 380 Kč dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (vycházeje z předmětu odvolacího řízení 156 345,40 Kč). Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného a účast na jednání před odvolacím soudem dne 27. 5. 2025) přísluší jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále náhrada za promeškaný čas ve výši 1 800 Kč, tj. 12 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné k odvolacímu jednání dne 27. 5. 2025 z [adresa] a zpět ve výši 4 116,55 Kč, při ujetí 494 km osobním vozidlem značky [značka] registrační značky [SPZ] při průměrné spotřebě 7,3 l motorové nafty na 100 km a ceně 1 l pohonných hmot 34,70 Kč (vyhláčka č. 475/2024 Sb.). Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení úspěšné žalobkyně částku 25 926,13 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

Poučení