3 C 198/2023 - 154

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno] o žaloba o zaplacení částky ve výši 223 350,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 156 345,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 156 345,40 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 67 005,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 005,10 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 459,53 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v [adresa] soudní poplatek ve výši 11 168 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 223 350,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 223 350,50 Kč ode dne [datum] do zaplacení s odůvodněním, že se jedná o nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy. Škodná událost vznikla tak, že žalobkyně dne [datum] šla po chodníku v [Anonymizováno], v [adresa] - po pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], který je ve vlastnictví žalovaného. V té době nebyl chodník řádně ošetřen tak, aby byl bezpečně schůdný, v důsledku čehož došlo k uklouznutí a pádu žalobkyně na zem před domem č[Anonymizováno], a to přestože žalobkyně vynaložila maximální míru opatrnosti a měla vhodnou obuv (boty bez podpatku s pevnou kvalitní podrážkou). Cestu po [adresa] žalobkyně zvolila, protože ji považovala za nejkratší trasu ze svého bydliště ve [Anonymizováno] ulici ke kadeřnictví na [adresa], které bylo cílem její cesty. V důsledku pádu došlo u žalobkyně ke vzniku škody na zdraví, konkrétně ke zlomenině krčku kosti pažní vpravo. Příčinou úrazu žalobkyně byla závada ve schůdnosti chodníku, neboť žalovaný nezajistil odklizení sněhu a ošetření chodníku tak, aby nebyl zledovatělý a tudíž kluzký. Podle názoru žalobkyně byla příčinou vzniku úrazu nesprávná, resp. zcela zanedbaná údržba výše uvedené komunikace ve vlastnictví žalovaného, přičemž žalobkyně neměla možnost výběru, kudy půjde a byla nucena procházet neupravenou komunikací, neboť ani jiné komunikace vedoucí k cíli cesty žalobkyně nebyly žalovanou náležitě ošetřeny. Bolesti, které žalobkyně vytrpěla při úrazu a jeho léčení, jakož i následné rehabilitaci byly hodnoceny na 50 bodů, což při hodnotě bodu v roce 2021 ve výši 356,11 Kč, představuje částku 17 805,50 Kč. Náklady na vystavení lékařské hodnoticí zprávy činily 100 Kč. V souvislosti s úrazem došlo u žalobkyně ke ztížení společenského uplatnění, které ohodnotila praktická lékařka na 400 bodů, což při hodnotě bodu v roce 2021 ve výši 356,11 Kč, představuje částku 142 444 Kč. Náklady na vystavení této zprávy činily 200 Kč. Žalobkyni vznikla škoda ve výši 63 101 Kč, představující rozdíl mezi nemocenskými dávkami, jež jí byly vyplaceny a příjmem ze zaměstnání, kterého by dosáhla, kdyby k úrazu a následné pracovní neschopnosti nedošlo. Výdělek by činil 107 180,80 Kč, náhrada mzdy a nemocenské dávky činily pouze 44 080 Kč. Žalobkyně škodní událost (úraz) nahlásila žalovanému e-mailem dne [datum], tedy hned den následující po vzniku škodní události. Žalovaný celou věc předal své pojišťovně, a ta když odmítla plnění poskytnout s poukazem, že k události došlo v místě mimo plán zimní údržby, tak žalovaný žalobkyni sdělil, že jí odškodnění neposkytne a že se může nároku domáhat soudně. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce následně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], jež byla žalovanému doručena dne [datum].

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalovaný není odpovědný za vznik škody a nemajetkové újmy. Žalované město [adresa] v rámci zimní údržby plnilo své povinnosti a chodníky udržovalo; od [Anonymizováno] do [datum] byly chodníky soleny a byl odhrnován sníh, přičemž v den úrazu byly chodníky také soleny. Z toho vyplývá, že několik dní před úrazem sněžilo a mrzlo - v den úrazu a několik dní před ním panovaly obecně nízké teploty, přičemž jejich minimum se pohybovalo pod bodem mrazu. Dále z údajů vyplývá, že od [datum] napadal také sníh. Zimní údržbu však obec není povinna provádět v neomezeném rozsahu - obec si stanovuje nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic (dle § 27 odst. 7, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ke dni [datum] byl na internetových stránkách města [adresa] zveřejněn aktuální [adresa] zimní údržby, ze kterého vyplývá, že [adresa] před domem č. p. [Anonymizováno] se v zimě neudržovala. Z [adresa] zimní údržby také vyplývá, že udržovaný je chodník na [adresa]. [adresa] zimní údržby byl řádně schválen a následně zveřejněn na internetových stránkách města [adresa]. Dle názoru žalovaného byla žalobkyně povinna seznámit se s tímto [adresa] zimní údržby a respektovat jej. Na základě §19 odst. 1, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích vyplývá povinnost uživatele komunikace přizpůsobit své užívání stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené komunikace, z čehož vyplývá také povinnost žalobkyně uzpůsobit svou chůzi nejen stavu chodníku ale také skutečnosti, že se chodník v zimě neudržuje, přičemž se tak dá předpokládat, že na chodníku mohou být zledovatělá místa. Žalovaný dále odkázal na nález ÚS ze dne 12.4 2016, č. j. I US 2315/15, podle kterého: „Domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku (místní komunikace), je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod.“ Žalobkyně v žádosti sama uvedla, že po [adresa] šla směrem k centru města [adresa]. Žalovaný pak na základě informaci z [adresa] zimní údržby považuje za nejvhodnější řešení zvolit cestu po chodníku na [adresa], který je udržovaný. V době úrazu a několik dní před ním nebylo příznivé počasí a žalobkyně měla na základě toho adekvátně přizpůsobit svůj pohyb na chodnících města [adresa], a to tak, že měla zvolit bezpečnější cestu po [adresa].

3. Účastníci shodně uvedli, že jsou mezi nimi nesporné následující skutečnosti: Žalobkyně šla dne [datum] v [Anonymizováno] z místa svého bydliště, tedy z [adresa] na [adresa] ke kadeřnici.

4. Žalobkyně zvolila trasu po chodníku v [adresa] - po pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], který je ve vlastnictví žalovaného. V té době nebyl chodník ošetřen tak, aby byl bezpečně schůdný, v důsledku čehož došlo k uklouznutí a pádu žalobkyně na zem před domem č. p. [Anonymizováno], přestože žalobkyně vynaložila maximální míru opatrnosti a měla vhodnou obuv (boty bez podpatku s pevnou kvalitní podrážkou). Příčinou úrazu žalobkyně byl stav chodníku, ze kterého nebyl odklizen sníh, který byl zledovatělý a kluzký, přičemž povrch chodníku nebyl ošetřen posypem.

5. V důsledku pádu došlo u žalobkyně ke vzniku škody na zdraví, konkrétně ke zlomenině krčku kosti pažní vpravo. Bolesti, které žalobkyně vytrpěla při úrazu a jeho léčení, jakož i následné rehabilitaci byly ohodnoceny na 50 bodů, což při hodnotě bodu v roce 2021 ve výši 356,11 Kč, představuje částku 17 805,50 Kč. Náklady na vystavení lékařské hodnoticí zprávy činily 100 Kč. V souvislosti s úrazem došlo u žalobkyně ke ztížení společenského uplatnění, které ohodnotila praktická lékařka na 400 bodů, což při hodnotě bodu v roce 2021 ve výši 356,11 Kč, představuje částku 142 444 Kč. Náklady na vystavení této zprávy činily 200 Kč. Žalobkyni vznikla škoda ve výši 63 101 Kč, představující rozdíl mezi nemocenskými dávkami, jež jí byly vyplaceny a příjmem ze zaměstnání, kterého by dosáhla, kdyby k úrazu a následné pracovní neschopnosti nedošlo. Výdělek by činil 107 180,80 Kč, náhrada mzdy a nemocenské dávky činily pouze 44 080 Kč.

6. Žalobkyně škodní událost (úraz) nahlásila žalovanému e-mailem dne [datum], tedy hned den následující po vzniku škodní události. Žalovaný nárok žalobkyně nikterak nerozporoval, rovněž ani vznik události a požádal o plnění svou pojišťovnu. Pojišťovna však odmítla plnění poskytnout s poukazem, že k události došlo v místě mimo plán zimní údržby. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce následně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], jež byla žalovanému doručena, kterou požadovala uhrazení nároků, jichž se domáhá touto žalobou. Lhůta k plnění stanovená výzvou uplynula dne [datum].

7. Žalovaný prováděl zimní údržbu pluhováním a solením v přiměřených lhůtách stanovených v nařízení obce na chodnících, které byly zařazeny do [adresa] zimní údržby.

8. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Podle čl. VIII [adresa] zimní údržby města [adresa] jsou chodníky rozděleny dle pořadí důležitosti na první pořadí (dopravně důležité chodníky), které se udržují v celé jejich šíři a druhé pořadí - ostatní chodníky, které se udržují jen v šíři jedné radlice mechanizačních prostředků. Z Přílohy č. [hodnota] - Seznamu udržovaných chodníků se zařazením dle pořadí důležitosti a z grafického zákresu do mapy města vyplývá, že [adresa], ve které tedy došlo k úrazu žalobkyně, se udržuje pouze levá strana ve směru od Sokolské ulice ke Štefánikové pouze po Legionářskou ulici. Navazující část [adresa], ve které došlo k úrazu, není označena ani jako první pořadí, ani jako druhé pořadí a vůbec zde není naplánovaná zimní údržba.

9. Na webových stránkách města [adresa] je zveřejněn [adresa] zimní údržby města [adresa], přičemž je dále uvedeno: „Mnohé chodníky se v souladu s [adresa] zimní údržby v zimním období neudržují. Většina těchto chodníků bude nově označena tabulkou „Chodník se v zimě neudržuje“. Zde je nutné dbát při chůzi zvýšené opatrnosti, nebo tam, kde jeto možné, přejít na protější chodník.“ 10. [jméno FO] se nachází v širším centru města [adresa], jsou na ní po obou stranách postaveny převážně rodinné domy, na ulici se nacházejí ordinace zubních lékařů a ulice ústí na jedné straně do [adresa], která je jednou ze 2 hlavních dopravních tepen města, a na druhé straně [adresa] ústí do [adresa] k [právnická osoba], [Anonymizováno] škole a [Anonymizováno] škole [adresa]. Tyto údaje vyplývají z mapových podkladů [právnická osoba].

11. Z fotografií [adresa] vyplývá, že v místě, kde úraz žalobkyně vznikl, jsou pouze umístěny cedulky s informací o provedené chemizace v srpnu; žádné jiné cedulky ani upozornění, že zimní údržba se v této ulici neprovádí, tam umístěny nejsou.

12. Z fotografií místa úrazu vyplývá, že v době vzniku úrazu byla v místě křižovatky [adresa] s ulicí [adresa] část chodníku, která byla velmi dobře uklizená, avšak před domem č. p. [Anonymizováno] byl chodník pokryt silnější vrstvou ušlapaného, nerovného a zledovatělého sněhu. Vzdálenost mezi. hranou [adresa] a domem č. p. [Anonymizováno] na [adresa] je cca [Anonymizováno] metrů, uklizený úsek tedy musel být kratší.

13. Nejkratší trasou z místa bydliště žalobkyně na [Anonymizováno] ulici na [Anonymizováno] ulici je trasa vedoucí přes [adresa]. Trasa skrz [adresa] je cca o 100 m delší, jak vyplývá z plánku se serveru [právnická osoba].

14. Další navržené důkazy již soud neprováděl, neboť byly navrženy k prokázání skutečností, které se staly mezi účastníky nespornými.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

16. Podle § 9 odst. 3 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen PozKom) je vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy.

17. Podle § 26 odst. 2 PozKom jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice v zastavěném území obce schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. (7) Závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stav u a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

18. Podle § 27 odst. 3 PozKom vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. (5) Úseky silnic, místních komunikací a chodníků, na kterých se pro jejich malý dopravní význam nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí, je vlastník nebo správce, je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, povinen označit podle zvláštního právního předpisu nebo prováděcího právního předpisu. Vymezení takových úseků silnic stanoví příslušný kraj svým nařízením a vymezení úseků místních komunikací a chodníků stanoví příslušná obec svým nařízením. (7) Prováděcí předpis blíže vymezí rozsah, způsob a časové lhůty pro odstraňování závad ve sjízdnosti dálnice, silnice a místní komunikace. Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

19. Podle konstantní judikatury (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020) pojem „závady ve schůdnosti“ ve smyslu § 26 odst. 7 PozKom a jeho právní důsledky zakládají přísnou, tzv. objektivní, odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za újmy, jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je však spojena pouze s existencí závady ve schůdnosti, tedy s nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro uživatele nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy. Míra předvídavosti coby definiční znak „závady ve schůdnosti“ je odvozena právě od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit, jak mu ukládá posledně uvedené ustanovení. Požadavek, aby s obvyklou mírou pozornosti zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, tak nemůže být pro chodce nijak nepřiměřený, nečekaný či překvapivý. „Závadou ve schůdnosti“ (u vozidel sjízdnosti) je pak pouze místo, které se celkovému stavu komunikace a okolním poměrům vymyká svou sníženou kvalitou, v čemž je právě ona nepředvídatelnost pro chodce, který jinak volí způsob chůze přizpůsobený obecně panujícím podmínkám. Naplnění pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu PozKom, s nímž se pojí vznik objektivní odpovědnosti vlastníka chodníku (místní komunikace), bylo tak v minulosti shledáno např. v případě chodce, jenž utrpěl úraz při chůzi na jinak rovném chodníku po zakopnutí o prorůstající kořeny stromu vysazeného na vedlejším pozemku (srov. rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 1304/2006), v případě chodkyně zraněné při pádu na zledovatělé ploše bílého dopravního značení přechodu pro chodce za situace, kdy okolní komunikace byly suché a námraza nebyla pouhým okem rozpoznatelná (srov. usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 4126/2014), v případě chodce, který uklouzl na ojediněle vytvořené ledové plotně, jež nebyla vidět pro zakrytí nepatrným sněhovým popraškem (srov. rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 3886/2014), v případě chodkyně, která utrpěla úraz poté, co uklouzla na pásu zmrzlé vody vytékající z okapu, přičemž zdroj vody a náledí nemusel být při běžném tempu chůze zřejmý a samotný led nebyl pro zakrytí sněhem viditelný (srov. usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 542/2014), či v případě chodce, jenž utrpěl úraz v důsledku podklouznutí a pádu na ojedinělé a neočekávané, nepatrně zalomené ploše s prohlubní a náledím, jejíž existence byla i bez zasněžení zjistitelná jen se zvýšeným vizuálním úsilím (srov. usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 3042/2016). Naopak absence závady ve schůdnosti ve smyslu PozKom, a tedy i z ní plynoucí objektivní odpovědnosti vlastníka komunikace, byla pro předvídatelnost vzniklé závady deklarována typicky v případech chodců zraněných při pádu na chodnících pokrytých souvislou vrstvou námrazy nebo sněhu (srov. např. Rc 140/2011, rozsudky NS sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, sp. zn. 25 Cdo 2758/2011, či usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 1158/2013), nebo např. při pádu chodce na sice ojedinělé, avšak při vynaložení obvyklé opatrnosti rozpoznatelné zledovatělé části chodníku, jíž bylo možno se vyhnout (srov. usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 3701/2009). PozKom (totiž) upravuje jen objektivní odpovědnost správce komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti, nikoliv obecnou odpovědnost každého za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením konkrétní právní povinnosti. Judikatura shledala věcně správným názor vycházející z možné uplatnitelnosti občanského zákoníku v případech, v nichž není dána objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti podle PozKom. Není tedy vyloučena případná obecná odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník. Opačné pojetí (představované Rc 140/2011) nevede ke spravedlivým řešením, neboť ve svém důsledku odpírá poškozeným chodcům právo na náhradu újem vzešlých z předvídatelných závad komunikací, aniž by současně zohledňovalo počínání jejich vlastníků při plnění povinnosti řádně pečovat o jejich stav, resp. povinnosti zajistit, aby chodníky umožňovaly bezpečný pohyb chodců.

20. Zkoumání podmínek vzniku odpovědnosti vlastníka komunikace ve smyslu občanského zákoníku tedy není v případech újem vzešlých z neuspokojivého stavu komunikace vyloučeno; bude nastupovat tam, kde chybí předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti podle PozKom. Z hlediska znaku protiprávnosti bude jeho předmětem především posouzení řádného plnění povinnosti vlastníka udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob, která mu plyne obecně již z titulu jeho vlastnictví (podle čl. 11 odst. 3 věty první Listiny vlastnictví zavazuje), potažmo ze samotného smyslu a účelu právní úpravy PozKom, sledující veřejný zájem na existenci a fungování sítě pozemních komunikací tak, aby byla bezpečná pro širokou veřejnost, jíž svědčí právo tzv. obecného užívání pozemních komunikací (srov. opět nález ÚS sp. zn. I. ÚS 2315/15, nebo rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 1481/2017). Na zákonné úrovni bude porušení povinností při péči o stav komunikace možno v konkrétních souvislostech hodnotit jako porušení povinnosti tzv. generální prevence (§ 2900 a násl. ObčZ, navazující na předchozí § 415 ObčZ 1964), či porušení stanovených pravidel pro zimní ošetřování chodníků, jsou-li obsažena v normativním aktu (srov. např. rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 580/2014 nebo usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 1216/2017), potažmo (s účinností od 13. 11. 2015) jako porušení povinnosti správy komunikací výslovně zakotvené v § 9 odst. 3 PozKom. V případě obou typů odpovědnosti bude přicházet v úvahu i závěr o tzv. spoluzpůsobení či výlučném způsobení újmy ze strany poškozeného ve smyslu § 2918 ObčZ (dříve § 441 ObčZ 1964) [obdobně srov. např. rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 2142/2005, jehož závěry se sice vztahují k úpravě zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, avšak jsou použitelné i ve vztahu k nyní účinné právní úpravě].

21. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1634/21 vlastník, který svým nařízením zařadí mezi komunikace malého dopravního významu takovou, která do této kategorie nepatří, a neprovádí z tohoto důvodu její zimní údržbu, porušuje právní povinnost z hlediska obecné odpovědnosti za škodu na zdraví chodce, který zde upadl.

22. Podle právní nauky (srov. ČERNÍNOVÁ, Michaela, Karel ČERNÍN a Michal TICHÝ. Zákon o pozemních komunikacích: Komentář, Praha: Wolters Kluwer (ČR), 2015, ISBN: 978-80-7478-652-5. ASPI_ID KO13_1997CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X) pokud jde o způsob označení neudržovaných úseků silnic a místních komunikací, mělo by se tak nejspíše stát odpovídajícím dopravním značením podle prováděcí vyhlášky k zákonu o silničním provozu (příloha č. 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích). Půjde o výstražnou značku "Jiné nebezpečí" s dodatkovou tabulkou "Silnice/Místní komunikace se v zimě neudržuje". Prováděcí vyhláška k zákonu o pozemních komunikacích totiž žádný jiný způsob nestanovuje a zvláštní právní předpisy byly již z převážné většiny zrušeny. Splněním zákonné povinnosti označit neudržovaný úsek v souladu se zvláštním předpisem nemůže být pouhé zveřejnění neudržovaných úseků na internetu nebo na úřední desce obce. Ostatně povinnost označit neudržovaný úsek přímo v terénu dovodil Nejvyšší soud dokonce i v případě účelové komunikace - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2006, sp. zn. 25 Cdo 65/2005, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že „porušení prevenční povinnosti nespočívá jen v nedostatečné zimní údržbě cesty pro pěší v parku, nýbrž i v chybějícím upozornění chodcům pro případ, že včasné odstranění následků klimatických jevů nebude v zimním období vždy možné. I takové opatření by totiž mohlo škodě, jež vznikla, zabránit.“ 23. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15 zákon ukládá chodcům povinnost přizpůsobit se stavebnímu stavu a dopravně-technickému stavu chodníku (§ 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích), totéž lze dovodit, pokud jde o povětrnostní situaci a její důsledky (§ 26 odst. 2 a 6 zákona o pozemních komunikacích). Chodci dále mají povinnost obecně usilovat o to, aby jim újma nevznikla. V zimě či při náledí chodci musí, pokud existuje více cest na totéž místo, volit ošetřenou cestu nebo tu, která se jeví jako nejbezpečnější. Takové situaci musí rovněž přizpůsobit například svou obuv. Soudy mohou zkoumat všechny okolnosti případu, aby zjistily, nakolik chodec dostál své povinnosti předejít vzniku újmy. Domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku (místní komunikace), je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Pro osvobození od povinnosti nahradit poškozenému škodu podle § 27 odst. 3 PozKom je dostačující, pokud osoba povinná k náhradě škody prokáže, že provedla zimní údržbu, avšak ne skutečnost, že chodník umožňoval bezpečný pohyb chodců. Byl-li plán údržby komunikací obce adekvátní, pak obec neporušila svou zákonnou povinnost řádně pečovat o stav místní komunikace tak, aby umožňovala bezpečný pohyb chodců.

24. Po právním posouzení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že nelze dovodit objektivní odpovědnost žalovaného podle PozKom, neboť stav chodníku nelze právně hodnotit jako „závadu ve schůdnosti“ - tedy závadu nepředvídatelnou, vymykající se stavu zbytku komunikace, neboť chodník byl v místě vzniku škody pokryt zledovatělou vrstvou sněhu v celé své šíři a v dlouhém úseku.

25. Za dané situace proto soud dále posuzoval, zda žalovaný odpovídá za vzniklou újmu podle obecné úpravy v občanském zákoníku, zejména ve smyslu § 2910 ObčZ. Zkoumání podmínek obecné odpovědnosti žalovaného předpokládá zjištění zaviněného porušení právní povinnosti, vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi nimi. Porušením povinnosti při péči o stav komunikace může být v těchto souvislostech buď porušení tzv. generální prevence či porušení pravidel pro zimní ošetřování chodníků, jsou-li stanovena v normativním aktu.

26. Žalovanému jako vlastníku chodníků je zákonem uložena povinnost řádné péče o stav chodníků tak, aby umožňovaly bezpečný pohyb chodců. Vlastník komunikace však nemá zákonnou povinnost udržovat veškeré chodníky nepřetržitě schůdné. Ve snaze nalézt kompromis mezi zajištěním bezpečného pohybu chodců na straně jedné a reálností odstraňování faktických důsledků nepříznivých povětrnostních vlivů za zimních podmínek (vč. technických, personálních možností správců i časových limitů k jejich zmírnění či odstranění) na straně druhé zákonodárce připustil legální možnost obcí vyjmout za určitých podmínek některé komunikace z této zimní údržby a částečně tak omezit rozsah povinnosti k výkonu správy komunikací. Zákon proto umožňuje, aby obec stanovila nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků a dále aby určila úseky, které mají pouze malý dopravní význam a na kterých se proto nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí. Byl-li plán údržby komunikací obce adekvátní, pak obec neporušila svou zákonnou povinnost řádně pečovat o stav místní komunikace tak, aby umožňovala bezpečný pohyb chodců. Tyto úseky je obec také povinna náležitým způsobem označit.

27. Výběr „dopravně nevýznamných“ komunikací zákon ponechává s ohledem na předpokládanou lokální znalost a praktické potřeby na obcích, aniž by právní úprava závazně definovala typologii významnosti komunikací (chodníků), co je dopravně (ne)významná komunikace, příp. podle jakých kritérií lze odlišit dopravně (ne)významné komunikace. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud ČR, který v rozsudku ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1481/2017, ve kterém uvedl, že závěr o porušení právní povinnosti je nutné opřít o právní posouzení, zda vyřazená komunikace je místem způsobilým k provedení výluky v zimním úklidu, resp. zda se jednalo o komunikaci malého dopravního významu, protože jedině ohledně komunikace takového charakteru může být vlastník povinnosti zimní údržby zproštěn. Zdůraznil, že pokud vlastník zařadí mezi dopravně nevýznamné komunikace i takovou, která do této kategorie nepatří, jde o postup v rozporu se zákonem, který v konečném důsledku znamená porušení právní povinnosti, není-li na tomto základě komunikace vůbec udržována. Právní řešení sporné otázky dopravní (ne)významnosti té které komunikace pak Ústava ponechává na soudcích obecných soudů, kteří mají v rovině konkrétní kontroly norem ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy posoudit, zda obec vyloučením určité komunikace ze zimní údržby (ne)překročila zákonné zmocnění, a pokud zde shledají exces, pak podzákonný právní předpis, tj. „výlukové“ nařízení obce nepoužijí. Jako komunikace malého dopravního významu lze označit komunikace dopravně druhořadé, tedy zejména takové, které se nacházejí v místech zřídka používaných či jinak nevýznamných.

28. V projednávaném případě soud dospěl k závěru, že žalovaná obec v rozporu se zákonným předpokladem malé dopravní významnosti komunikace nesprávně vyloučila úsek chodníku v [adresa], která se nachází v širším centru města [adresa], má řadu obyvatel a v její blízkosti se nacházejí významnější budovy (zubní ordinace, [právnická osoba], [Anonymizováno] škola a [Anonymizováno] škola [adresa]) z plánu zimní údržby chodníku, která tak nebyla zajištěna. Tato ulice se rozhodně nenachází v místě zřídka používaném či jinak nevýznamném. Ani okolnost, že lze ulici obejít, nesnižuje její význam natolik, aby odůvodňoval úplné vynětí z povinnosti zimní údržby. (Bylo by samozřejmě možné pro obdobné úseky zřídit např. další kategorii s dále sníženou časovou a frekvenční prioritou zimní údržby). Lze však uzavřít, že [adresa] v [Anonymizováno] není komunikací malého dopravního významu, proto není možno ohledně ní využít postupu upraveného v § 27 odst. 5 silničního zákona. Podle čl. 95 odst. 1 Ústavy soud „výlukové“ nařízení obce posoudil jako nezákonné, proto jej nepoužil. Pokud pak žalovaný na základě tohoto nařízení obce neprováděl v předmětném období zimní údržbu chodníku v této ulici, porušil právní povinnost ve smyslu § 9 odst. 3 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů.

29. Dále má soud za to, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost označit úsek chodníku, na kterém podle svého rozhodnutí nezajišťuje schůdnost odstraňováním sněhu a náledí, neboť přímo v [adresa] nebyla umístěna jakákoli informace v tomto smyslu. Podle názoru soudu pak splněním zákonné povinnosti označit neudržovaný úsek v souladu se zvláštním předpisem nemůže být pouhé zveřejnění neudržovaných úseků na internetu nebo na úřední desce obce, neboť z hlediska splnění prevenční povinnosti je podstatné, aby se informace nacházela přímo v terénu – tedy v místě, ve kterém se chodec rozhoduje, kterou z možných cest zvolí. Pouze takovým způsobem může podobná informace předejít (zabránit) vzniku škody – tedy odvrátit rozhodnutí konkrétního chodce od použití této komunikace. Těžko si totiž lze představit, že by chodec před vyjitím z domu konzultoval [adresa] zimní údržby města nebo ev. že by tak činil před každým odbočením do další ulice. Proto soud uzavřel, že chybějícím upozorněním chodcům pro případ, že v dané ulici se z rozhodnutí žalovaného neprovádí odstraňování následků klimatických jevů v zimním období, žalovaný porušil svou zákonnou povinnost vyplývající z ust. § 27 odst. 5 PozKom.

30. V neposlední řadě pak soud zvažoval, zda ke vzniku škody svým chováním přispěla sama žalobkyně a zda (případně nakolik) dostála své povinnosti předejít vzniku újmy. V rámci toho se soud zabýval prokázanými okolnostmi případu, přičemž nebylo sporným, že žalobkyně zvolila vhodnou obuv přizpůsobenou zimnímu počasí a přiměřené tempo chůze. Soud však nemá za to, žalobkyně z více možných cest zvolila tu nejbezpečnější. Trasa zvolená žalobkyní není nejkratší cestou ke zvolenému cíli (kadeřnictví v [adresa]) a navíc vedla po [adresa], na které v předmětné době nebyla provedena zimní údržba chodníků a na chodnících po obou stranách ulice ležela silnější vrstva ušlapaného, nerovného a zledovatělého sněhu. Stav chodníků byl seznatelný již při odbočování z [adresa], neboť uklizený úsek před prvním domem v ulici je poměrně krátký (max. kolem 30 metrů) a další část chodníku v této ulici již byla viditelně pokryta poměrně silnou vrstvou zledovatělého sněhu, která odpovídá tomu, že žalovaný ze svého rozhodnutí zimní údržbu chodníků v této lokalitě vůbec neprováděl. Proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně mohla již v okamžiku odbočení do [adresa] předvídat možné nebezpečí a zvolit vhodnější trasu ke svému cíli – tedy pokračováním chůze po [adresa] a odbočit následně do [adresa], přičemž se jednak jedná o nejkratší trasu a dále na těchto ulicích byla v prosinci 2021 pravidelně prováděna žalovaným zimní údržba plužením a solením. Pokud žalobkyně takto nepostupovala a přes předvídatelné nebezpečí zvolila delší trasu po neudržované [adresa], svým chováním částečně přispěla ke vzniku škody.

31. Soud tedy shrnuje, že v daném případě žalovaný prováděl v obci [adresa] v prosinci 2021 pravidelnou zimní údržbu pluhováním a solením v přiměřených lhůtách stanovených v nařízení obce. Zimní údržba však nebyla provedena na konkrétním chodníku na pozemku parc. č. [hodnota] před domem č. p. [Anonymizováno], neboť předmětný úsek byl vyloučen nařízením obce z [adresa] zimní údržby. Toto vyloučení bylo však provedeno v rozporu se zákonnými podmínkami stanovenými v § 27 odst. 5 PozKom, neboť [adresa] v Boskovicích není komunikací malého dopravního významu. Dále žalovaný porušil svou zákonnou povinnost označit úsek chodníku, na kterém podle svého rozhodnutí nezajišťoval schůdnost odstraňováním sněhu a náledí, neboť přímo v [adresa] nebyla umístěna jakákoli informace v tomto smyslu. Na druhé straně žalobkyně porušila svou prevenční povinnost, pokud přes předvídatelné nebezpečí (chodník viditelně pokrytý silnější vrstvou zledovatělého sněhu) zvolila delší trasu po neudržované [adresa].

32. Po zvážení všech okolností a jejich podílu na vzniku škody soud dospěl k závěru, že žalobkyně svým chováním přispěla ke vzniku škody ze 30 % a ze 70 % lze odpovědnost přičíst žalovanému, který porušil 2 právní povinnosti (vyloučil ze zimní údržby komunikaci, která má větší než malý dopravní význam a na neprovádění zimní údržby chodníků nijak neupozornil).

33. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). (2) Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

34. Podle konstantní judikatury (srov. např. usnesení NS ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, Rc 7/2019) tvoří nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají. Nárokem na odškodnění bolesti se rozumí odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání; běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví určitého typu jsou zahrnuty již v ohodnocení bolesti. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na draví nad obvyklou míru.

35. Nejvyšší soud k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolesti a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) publikoval pod Rc 63/2014 Metodiku, neboť ustanovení § 2958 o. z. vyžaduje pro určení výše náhrady za nemajetkovou újmu vyvolanou ublížením na zdraví, aby vytrpěná újma byla odčiněna v penězích plně, případně podle zásad slušnosti. Zákon tedy nestanoví žádná konkrétní kritéria, která má zvažovat soud rozhodující o náhradě za bolest, ztížení společenského uplatnění či další nemajetkové újmy. S ohledem na absenci podrobnějšího vodítka Nejvyšší soud připomněl působnost soudu definovat si způsob, jak ryze subjektivní nemajetkovou újmu v posuzovaném případě srovnat s jinými případy, a to při zachování zákonného požadavku předvídatelnosti soudních rozhodnutí dle § 13 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1791/2016-66). Nejvyšší soud konstatoval, že Metodika byla vypracována právě za účelem objektivizace a medicínské klasifikace vytrpěných újem na zdraví a zdůraznil i některé principy, na kterých Metodika stojí, zejména tzv. objektivizaci (personalizaci) výpočtem zjištěné částky, tedy její individuální úpravu s ohledem na konkrétní poměry poškozeného, zejména věk, rozsah a kvalitu předchozího společenského zapojení, případně další významné okolnosti uvedené v § 2957 o. z. Nejvyšší soud výslovně uvedl, že postup popsaný v Metodice má plnit zákonný princip slušnosti dle § 2958 věta druhá o. z. i požadavek legitimního očekávání dle § 13 o. z.

36. V daném případě žalobkyni vznikla škoda v nesporné výši 63 101 Kč a dále nemajetková újma na zdraví v nesporné výši 160 249,50 Kč. Vzhledem k 70% podílu žalovaného na vzniku škody soud uložil žalovanému povinnost uhradit 70 % žalobou požadované částky.

37. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

38. Výzva k plnění vyzývající k zaplacení náhrady škody ze dne [datum] byla žalovanému doručena, lhůta k plnění uplynula dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil náhradu škody ve lhůtě vyplývající z výzvy k plnění, dostal se do prodlení, proto soud žalobkyni přiznal také právo na úroky z prodlení z přiznané částky ode dne počátku prodlení, tedy od [datum] do zaplacení (výrok I.).

39. Co do částky převyšující zjištěnou povinnost žalovaného k náhradě škody soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).

40. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 459,53 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 223 350,50 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 610 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 9 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 610 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 9 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 9 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 10 900,69 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 5 271,51 Kč za 528 ujetých km v částce 4 071,51 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 5 629,18 Kč za 528 ujetých km v částce 4 429,18 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 800,69 Kč ve výši 12 348,14 Kč.

41. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku z přiznané částky (výrok IV) vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozena.

Poučení