17 Co 72/2024 - 395

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: [právnická osoba] se sídlem [adresa] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 11. 2023, č. j. 18 C 71/2023-360, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II, III a IV potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 13. 11. 2023, č. j. 18 C 71/2023-360, že se konstatuje, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 107/2020 došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba v části, v jaké se žalobkyně domáhala vůči žalovanému uložení povinnosti odeslat žalobkyni dopis tohoto znění: „Energetický regulační úřad se Vám, vážená paní [jméno FO], jménem České republiky, omlouvá za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 107/2020, jímž došlo k porušení Vašeho práva na spravedlivý proces, zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“. Výrokem III byla zamítnuta žaloba v části, v jaké se žalobkyně domáhala vůči žalovanému peněžitého zadostiučinění ve výši 21 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši určené přepisy práva občanského za dobu od [datum] do zaplacení. Výrokem IV bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, které směřovalo proti zamítavým výrokům II, III a souvisejícímu výroku IV, a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobkyně uvádí, že žádost o poskytnutí informace učinila u žalovaného dne [datum], předmětem žádosti byly záznamy o uložení hořlavého materiálu v ochranném pásmu elektrické stanice na parcele [číslo parcely] v k. ú. [adresa]. Žalobkyně vylíčila, že ochranné pásmo zahrnuje i pozemky parc. č. [číslo parcely] v k. ú. [adresa], které jsou nelegálně využívány jako manipulační plocha v rámci výrobního procesu [adresa]“. Žalobkyně poukázala na to, že hlukem z provozu pilařského závodu jsou intenzivně zasažena její práva související s užíváním nemovitosti, která se v blízkosti závodu nachází. Pilařský závod není povolen, je vedeno tzv. rekolaudační řízení. Žalobkyně uvedla, jak jí vyžádané informace pomohou k ochraně práv v rekolaudačním řízení a jak by měly přispět i k ochraně veřejných zájmů chráněných energetickým zákonem a zákonem o ochraně veřejného zdraví. Učinila proto žádost o informace, aby zjistila, jaké všechny záznamy o uložení hořlavého materiálu na předmětných pozemcích má žalovaný k dispozici a mohla s nimi naložit předjímaným způsobem, tzn. v rekolaudačním řízení doložit, že pilařský závod užívá jako manipulační plochu i pozemky, které jsou blíže k nemovitosti žalobkyně, čímž by si žalobkyně chtěla vynutit doplnění posouzení hlukové zátěže spojené s provozem pily. Dále chtěla žalobkyně v podnětu žalovanému doložit, že v ochranném pásmu trafostanice je skladován hořlavý materiál, čímž je ohrožována bezpečnost trafostanice a může být páchán přestupek podle energetického zákona. V podnětu k Ministerstvu průmyslu a obchodu chtěla žalobkyně doložit, že žalovaný se ve své praxi odklání od výkladového stanoviska ministerstva k § 46 odst. 8 písm. a) energetického zákona. Žalobkyně nebyla spokojena s tím, jak byla její žádost o informace ze strany žalovaného vyřízena, proto se obrátila na Krajský soud v Brně se správní žalobou. Celková doba řízení činila 2 roky a 2 měsíce, což je doba nepřiměřeně dlouhá. U soudu prvního stupně proto žalobkyně uplatnila kompenzační nárok a současně vznesla nárok na konstatování porušení práva na spravedlivý proces zaručeného v čánku. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, na vyslovení omluvy žalovaným a poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem konstatoval, že k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces došlo, žalobu však zamítl ohledně omluvy a peněžitého zadostiučinění, kdy své rozhodnutí odůvodnil tím, že význam předmětu řízení pro žalobkyni byl nepatrný, neboť žádala o informace opakovaně, přičemž veškeré podklady jí byly již poskytnuty a informace měla nebo si je mohla opatřit jinak. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že vyžádané informace již měla, neboť jí byly poskytnuty na základě opakované žádosti, což nevyplývá z provedených důkazů. Rovněž nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně informace již měla, protože je sama poskytla žalovanému. Předmětem její žádosti o informace bylo poskytnutí veškerých záznamů o tom, že v ochranném pásmu trafostanice byl uložen hořlavý materiál. Žalobkyně nevěděla, které další záznamy má žalovaný k dispozici, není nadána nadpřirozenými schopnostmi, které by jí umožňovaly vidět, jakými všemi záznamy žalovaný disponuje. Soud prvního stupně rovněž nevysvětlil, jak jinak si žalobkyně mohla opatřit všechny záznamy, jimiž žalovaný disponuje, a jak by si mohla ověřit, že jsou to skutečně všechny záznamy, aniž by přitom využila ústavní právo na informace. Soud prvního stupně rovněž nevzal v potaz hledisko subjektivně pociťovaného dopadu nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. Dále žalobkyně namítá, že o nákladech řízení mezi účastníky mělo být rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznáno žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na zásadu plného úspěchu, byť jí bylo zadostiučinění přiznáno jen z části. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné a zcela se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry učiněnými soudem prvního stupně a odkázal na všechna svá vyjádření učiněná v průběhu řízení. Žalovaný je přesvědčen, že odpovědnost státu za nemajetkovou újmu pro nesprávný úřední postup v daném případě nevznikla, neboť nebyly splněny podmínky v podobě příčiny spočívající v nepřiměřené délce řízení ani následku v podobě nemajetkové újmy a příčinné souvislosti mezi nimi. Žalovaný zdůraznil, že podle § 31a odst. 3 písm. a) - e) zákona č. 82/1998 Sb. se hodnotí nejen výše samotného přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, ale i přiměřenost délky řízení. Nejdůležitějším kritériem při hodnocení přiměřenosti délky řízení je význam řízení pro poškozeného. V tomto směru je žalovaný ve shodě se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci se nejedná o řízení s takovým předmětem, kdy by bylo možno presumovat zvýšený význam pro účastníka řízení (nejedná se o věc trestní či rodinnou), jde pouze o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Za naprosto zásadní žalovaný považuje, že žalobkyni ve skutečnosti nejde o realizaci ústavně zaručeného práva na informace, neboť podstatou její žádosti nebylo poskytnutí záznamů, které má k dispozici žalovaný, nýbrž polemika s kontrolními závěry učiněnými žalovaným. Žalobkyni nešlo o zaslání fotografií či jiných materiálů, které žalovaný v rámci své dozorové činnosti pořídil, ale o konkludentní souhlas s jejím právním názorem, že tyto materiály prokazují protiprávní jednání spočívající v uložení hořlavého materiálu v ochranném pásmu elektrické stanice. Dále žalovaný namítl, že žalobkyně není účastníkem řízení s vysokým věkem či závažným zdravotním stavem, kdy osobami v pokročilejším věku dle judikatury Nejvyššího soudu jsou myšleny osoby starší minimálně 75 let. Při rozhodování o nákladech řízení je dle žalovaného nutno aplikovat § 150 o. s. ř., kdy důvody hodné zvláštního zřetele lze shledat ve zneužívání práva na straně žalobkyně a jejího zástupce, žalobkyně a její syn [tituly před jménem] [jméno FO] již podali značné množství žalob, žádostí a stížností, kterými zatěžují nejen správní orgány, ale i soudy napříč republikou. Žalovaný považuje rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích za věcně správný, vydaný v souladu se zákonem a navrhl jeho potvrzení.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích II a III, jímž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému odeslat jí omluvný dopis a poskytnout jí peněžité zadostiučinění ve výši 21 000 Kč s příslušenstvím, a souvisejícím výroku IV o nákladech řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalobkyně opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Odvolání žalobkyně mělo suspenzivní a devolutivní účinky ve vztahu k zamítavým výrokům II a III rozsudku soudu prvního stupně a výroku IV o nákladech řízení. Odvoláním žalovaného nebyl dotčen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, který nabyl samostatně právní moci a nestal se předmětem přezkumu odvolacího soudu.

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně se žalobkyně domáhala: 1) konstatování nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 107/2020, jímž došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, 2) písemné omluvy a 3) zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši 21 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že je vlastnicí chalupy v obci [adresa] č. p. [číslo popisné] na pozemku st. p. č. [číslo parcely] Chalupu často užívá k rekreaci, rodinným setkáním a oslavám. Oprávněný zájem žalobkyně na možnosti nerušeného užívání nemovitosti je od přelomu let 2009 - 2010 dotčen pronikavým hlukem z provozu tehdy nově zřízeného pilařského závodu „[adresa]“. [adresa] je mimořádně obtěžující, podle akustického posudku, který si žalobkyně nechala zpracovat, hlukové zatížení okolí výrazně překračuje hygienické limity. Žalobkyně se proto obrátila s různými podněty na stavební úřad, který však byl ve věci nečinný. Nečinností správních orgánů ve věci nepovoleného provozu pily se z podnětu žalobkyně zabýval i veřejných ochránce práv, který konstatoval důvodnost námitky žalobkyně o nedůsledném postupu správních orgánů ve věci. Ve snaze ochránit své oprávněné zájmy, potažmo i zájmy veřejné, se žalobkyně společně se svým synem [tituly před jménem] [jméno FO] obracela na různé povinné subjekty se žádostmi o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Těmito žádostmi si chtěli opatřit podklady, které jim umožní náležitě vyhodnotit vliv provozování pilařského závodu na zákonem chráněné zájmy, aby je pak mohli uplatnit ve správním řízení a dále si opatřit podklady, které jim umožní upozorňovat na porušování veřejnoprávních předpisů provozovatelem pilařského závodu a domáhat se u příslušných správních orgánů nápravy a v neposlední řadě si opatřit podklady, které jim umožní zjistit a upozornit na případná porušení předpisů správními orgány a domáhat se u těchto orgánů nápravy. Jedno z těchto žádostí byla žádost žalobkyně o informace podaná u žalovaného dne [datum], kterou žalobkyně požádala o poskytnutí veškerých záznamů prokazujících, že v ochranném pásmu elektrické stanice na parc. č. st. [číslo parcely] v k. ú. [adresa] byl kdykoliv v letech 2009 - 2018 uložen hořlavý materiál. Cílem žalobkyně bylo shromáždit důkazy prokazující, že v okolí trafostanice jsou skladovány suroviny a výrobky pilařského závodu, aby v rekolaudačním řízení prokázala porušení zákona o veřejném zdraví a ochránila tím svůj zájem na nerušeném užívání nemovitosti. Dále bylo záměrem žalobkyně v podnětu k žalovanému doložit, že v ochranném pásmu trafostanice je skladován hořlavý materiál, čímž je ohrožována bezpečnost trafostanice a může být páchán přestupek podle energetického zákona. Žalobkyni bylo známo, že žalovaný při výkonu své dozorové činnosti zjistil, že v ochranném pásmu trafostanice bylo uloženo dřevo, nicméně nezjistil prvek trvalosti existence takového stavu (nezjistil uskladnění). Žalovaný žádost žalobkyně o informace odmítl podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. z důvodu údajné neexistence informací. Toto zamítavé rozhodnutí napadla žalobkyně rozkladem, o němž rozhodla rada ERÚ dne [datum] pod [číslo jednací] tak, že rozklad žalobkyně byl zamítnut a rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutí rady ERÚ žalobkyně napadla žalobou podanou podle § 65 odst. 1 s. ř. s. dne [datum] u Krajského soudu v Brně. Krajský soud v Brně o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 29 A 107/2020-48, jímž žalobu zamítl. Celková doba správního řízení před soudem činí 2 roky a 2 měsíce, žalobkyně má za to, že délka soudního řízení o její žalobě byla nepřiměřená a že ze strany soudu došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces. Postup soudu vyvolal v žalobkyni úzkost, nejistotu a dušení stres v očekávání výsledku řízení, celkově pak frustrující pocity a nedůvěru v právní stát a jeho orgány.

8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí, neuznal nárok žalobkyně ani z části. Namítl, že pro samotné vydání rozhodnutí ve správním soudnictví zákon nestanoví žádnou lhůtu, délka řízení se poměřuje podle ustanovení § 6 o. s. ř., podle něhož je soud povinen v řízení postupovat tak, aby ochrana práv účastníků byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny, kdy každé soudní řízení nějakou dobu objektivně trvá. Žalovaný odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, z něhož neplyne, že by každé řízení trvající více než dva roky byla automaticky nepřiměřeně dlouhé. Účelem odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. by měla být kompenzace stavu nejistoty, do níž byla žalobkyně v důsledku nepřiměřené délky řízení uvedena. Jelikož žalobkyně je účastnicí řízení ve větším množství soudních řízení, které vyvolává, nemůže pro ni stav nejistoty způsobený vedením jednoho z takového množství řízení znamenat znatelnou újmu, zvláště pak za situace, kdy předmětem je „pouze poskytnutí či neposkytnutí informace“. Žalobkyně se dle názoru žalovaného svou žádostí o informace fakticky domáhala vyslovení právního názoru o tom, že určité materiály prokazují protiprávní jednání, k tomuto účelu však zákon č. 106/1999 Sb. neslouží. Žalovaný trval na zamítnutí žaloby, případně pouhého konstatování nezákonnosti spočívající v nepřiměřené délce řízení.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (výpisem z katastru nemovitostí osvědčujícím vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem v k. ú. [adresa], akustickým posudkem k projektu „[název]“ z hlediska hluku z provozovny, rozhodnutími stavebního úřadu, [právnická osoba] [adresa], rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem, zprávou veřejného ochránce práv ze dne 9. 2. 2021, žádostí o informace ze dne 15. 5. 2020 podanou žalobkyní k žalovanému podle zákona č. 106/1999 Sb., rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 5. 2020 o odmítnutí žádosti žalobkyně, rozhodnutím rady ERÚ ze dne 18. 6. 2020 o zamítnutí rozkladu žalobkyně, zprávou Ministerstva spravedlnosti o délce řízení ve správním soudnictví, výzvou žalobkyně k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu utrpěnou v důsledku nepřiměřené délky řízení ze dne 13. 1. 2023, vyjádřením žalovaného k výzvě), jakož i připojeným spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 A 107/2020, skutkově uzavřel, že žalobkyně podala dne 15. 5. 2020 u žalovaného žádost o informace, které žalovaným nevyhověl. Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala rozklad, o němž rozhodla rada ERÚ tak, že rozklad zamítla. Proti zamítavému rozhodnutí rady ERÚ podala žalobkyně dne 9. 7. 2020 žalobu podle § 65 odst. 1 s. ř. s., řízení vedené před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 29 A 107/2020 bylo ukončeno vydáním rozsudku ze dne 29. 8. 2022, který nabyl právní moci dne 1. 9. 2022. Ve správním řízení před Krajským soudem v Brně v období od 22. 2. 2021 do 4. 8. 2022 nebyly soudem činěny žádné úkony.

10. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou pasivní legitimace žalovaného v řízení a uzavřel, že žalovaný je pasivně věcně legitimován, byť je nepřiměřená délka řízení namítána žalobkyní pouze v soudním řízení vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 29 A 107/2020, které však bezprostředně navazovalo na rozhodování žalovaného a jeho nadřízeného orgánu rady ERÚ.

11. Po podřazení skutkových zjištění pod příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ve znění pozdějších předpisů (zejména pod kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona) uzavřel, že v celém řízení o právu žalobkyně na informace je dána nepřiměřenost délky řízení a současně v něm došlo k neodůvodněným průtahům. Vzhledem k nepatrnému významu řízení pro žalobkyni soud prvního stupně dospěl k závěru, že pro nahrazení nemajetkové újmy postačí konstatování porušení práva dleu § 31a odst. 2 věta první zákona č. 82/1998 Sb., proto žalobě výrokem I napadeného rozsudku vyhověl pouze v tomto rozsahu a výroky II a III zamítl žalobu na uložení povinnosti omluvy žalovanému a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích.

12. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Soud prvního stupně správně a úplně zjistil skutkový stav a nepochybil, pokud nárok žalobkyně posuzoval podle příslušných ustanovení zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci a zabýval se otázkou, zda délka řízení před správními orgány (žalovaným a jeho nadřízeným orgánem radou ERÚ) a soudního řízení vedeného před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 29 A 107/2020 byla nepřiměřeně dlouhá.

15. Soud prvního stupně vycházel správně nejen ze zákonem stanovených kritérií (§ 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.), ale i ustálené judikatury dovolacího soudu zabývající se danou problematikou a Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, které sjednotilo soudní praxi v rozhodování obdobných sporů a reflektovalo i rozhodování Evropského soudu pro lidská práva.

16. Podle stanoviska Nejvyššího soudu je nutno rozlišovat mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené nebo přiměřené době, a jde zpravidla o příčinu nepřiměřeně dlouhého řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouho bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany soudu. Nepřiměřenou délku řízení je nutno posuzovat individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti daného řízení především podle hledisek uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

17. V poměrech projednávané věci byla žádost žalobkyně o informace podána u žalovaného dne 15. 5. 2020, žalovaný a jemu nadřízený správní orgán rada ERÚ o žádosti žalobkyně rozhodli konečným rozhodnutím o rozkladu žalobkyně dne 18. 6. 2020, tedy za 35 dní. Řízení před správními orgány probíhalo v zákonných lhůtách, žádné průtahy zjištěny nebyly. Navazující řízení o správní žalobě před Krajským soudem v Brně vedené pod sp. zn. 29 A 107/2020 bylo zahájeno dne 9. 7. 2020 a pravomocně skončeno dne 1. 9. 2022, tedy trvalo 784 dní, v době od 22. 2. 2021 do 4. 8. 2022 (po dobu 528 dnů) nebyl ve věci učiněn žádný úkon. Ze spisu týkajícího se správního řízení vedeného před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 29 A 107/2020 nevyplývá žádný vážný a ve věci rozhodný důvod nečinnosti, jednalo se o věc skutkově a právně jednoduchou, soud nekonal žádné jednání a neprováděl složité dokazování, nezabýval se žádnou složitou právní otázkou, odkázal na existující judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně sama svým jednáním nepřispěla k průtahům v řízení, vyjádření, pokud od ní byla soudem požadována, vždy poskytla ve lhůtě k tomu stanovené, stejně tak ve stanovené lhůtě uhradila soudní poplatek. Průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 107/2020 spočívaly výhradně v postupu soudu.

18. Soud prvního stupně ze statistiky vedené [právnická osoba] zjistil, že průměrná délka řízení ve správním soudnictví v roce 2020 činila u Krajského soudu v Brně 570 dnů a celkově v České republice 525 dnů. Řízení ve věci sp. zn. 29 A 107/2020 tak trvalo mnohem delší dobu (784 dní), než je průměrná délka řízení vedeného ve správním soudnictví v roce 2020.

19. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně na hodnocení významu posuzovaného správního řízení pro žalobkyni. Ustálená judikatura dovolacího soudu dovodila, že v řízení o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. se význam řízení pro poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. odvíjí od toho, jak významná je pro žadatele požadovaná informace v době podání žádosti, k jakému účelu požadovaná informace slouží (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 760/2022).

20. Žalobkyně odůvodnila svůj zájem tím, že v blízkosti rekreační chalupy v obci [adresa] na pozemku st. p. č. [číslo parcely] byl v roce 2008 zřízen [název] a oprávněný zájem žalobkyně na možnosti nerušeného užívání nemovitosti je od přelomu let 2009 - 2010 dotčen pronikavým hlukem z provozu pilařského závodu, kdy hluk je mimořádně obtěžující. Dle tvrzení žalobkyně se ona i její syn [tituly před jménem] [jméno FO] opakovaně obraceli na různé povinné subjekty se žádostmi o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. ve snaze ochránit své oprávněné zájmy, kterými si chtěli opatřit podklady pro vyhodnocení vlivu provozu pily na zákonem chráněné zájmy, aby je mohli uplatnit ve správním řízení, či upozorňovat na porušování právních předpisů a domáhat se u správních orgánů nápravy.

21. Jednou z těchto žádostí o informace byla žádost žalobkyně podaná u žalovaného dne 15. 5. 2020, kterou žalobkyně požádala o poskytnutí veškerých záznamů prokazujících, že v ochranném pásmu elektrické stanice na pozemku parc. č. st. [číslo parcely] v k. ú. [adresa] byl kdykoliv v letech 2009 - 2018 uložen hořlavý materiál, čímž je ohrožována bezpečnost trafostanice a může být páchán přestupek podle energetického zákona. Žalobkyni bylo známo, že žalovaný při výkonu své dozorové činnosti zjistil, že v ochranném pásmu trafostanice bylo uloženo dřevo, nicméně nezjistil prvek trvalosti. Žalovaný žádost žalobkyně o poskytnutí informace odmítl se zdůvodněním, že žalobkyně opakovaně požaduje poskytnutí informací vztahujících se k ochrannému pásmu trafostanice na parc. č. st. [číslo parcely] v k. ú. [adresa], kdy podstatou její žádosti je hodnocení podkladů shromážděných při výkonu dozorové činnosti žalovaného a na takový postup se povinnost poskytování informací podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. nevztahuje. Rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti žalobkyně o poskytnutí informací bylo potvrzeno rozhodnutím rady ERÚ, správní žaloba podaná žalobkyní proti rozhodnutí nadřízeného orgánu žalovaného byla Krajským soudem v Brně zamítnuta.

22. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb.), tj. „co je pro něj v sázce“, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění (část IV písm. d) Stanoviska). Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného.

23. Správní řízení vedené před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 29 A 107/2020 není typem řízení, u kterých se podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva předpokládá zvýšený význam řízení pro poškozeného (řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, osobního stavu, sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života) – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009.

24. Skutečnosti tvrzené žalobkyní, že [název]“ nacházející se v blízkosti její rekreační chalupy je provozovaný již od roku 2008 v rozporu se zákonem, což žalobkyně se svým synem po celou dobu soustavně dokumentuje a snaží se přimět odpovědné správní orgány, aby nelegálnímu provozu zamezily, že vynakládají značné úsilí a náklady na obstarávání informací týkajících se pilařského závodu, včetně nákladů spojených se soudní ochranou, neshledal odvolací soud pro posouzení zvýšeného významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni za rozhodné.

25. Shodně se soudem prvního stupně je odvolací soud názoru, že nejistota žalobkyně ohledně jejího právního postavení v nepřiměřeně dlouhém správním řízení je umenšována rovněž tím, že vede desítky obdobných soudních sporů napříč celou republikou, proto již pro ni není ničím výjimečným, že je jejich účastnicí.

26. Pokud žalobkyně ve správním řízení vedeném u žalovaného, jeho nadřízeného orgánu a Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 107/2020 opakovaně žádala o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., přičemž veškeré podklady, které žalovaný měl k dispozici, jí poskytl, v ní nemohlo nepřiměřeně dlouhé řízení vyvolat dlouhotrvající nejistotu stran jejího právního postavení. Smyslem poskytování přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je totiž odškodnění újmy, která vznikla účastníkovi řízení v důsledku nepřiměřené, dlouhotrvající nejistoty ohledně jeho právního postavení, nikoliv sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo.

27. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněných právních norem pro rozhodnutí ve věci významné. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v celém řízení o právu žalobkyně na informace je dána nepřiměřenost délky řízení, došlo v něm k neodůvodněným průtahům ze strany soudu, ale vzhledem k nepatrnému významu řízení pro žalobkyni pro nahrazení nemajetkové újmy postačí pouze konstatování porušení práva dle § 31a odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb., soud prvního stupně proto nepochybil, pokud ohledně tohoto nároku žalobě vyhověl a zamítl žalobu ohledně uložení povinnosti písemné omluvy žalovanému a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích.

28. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba v části, v jaké se žalobkyně domáhala vůči žalovanému uložení povinnosti odeslat žalobkyni omluvný dopis, a ve výroku III, jímž byla zamítnuta žaloba v části, v jaké se žalobkyně domáhala vůči žalovanému peněžitého zadostiučinění ve výši 21 000 Kč s příslušenstvím, jakož i souvisejícím výroku IV o nákladech řízení, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

29. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. na straně úspěšného žalovaného dáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poněvadž žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

Poučení