17 Co 89/2024 - 175

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Čipery a soudců JUDr. Jiřího Hanuše a Mgr. Tomáše Šintáka ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [datum] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] o nahrazení projevu vůle k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Semilech z 24. ledna 2024 č. j. 1 C 141/2023-132 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním dotčených výrocích I a III potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení 7 411,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezplatném převodu pozemků p. č. [číslo] v katastrální území [adresa] a [číslo] v katastrálním území [adresa], a to jako pozemků náhradních k částečnému uspokojení jejího restitučního nároku za pozemky, které jí nebyly vydány ve smyslu § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Poukazovala na to, že oba pozemky jsou v blízkosti jejího bydliště, takže by je mohla účinně začlenit do svého stávajícího zemědělského majetku. Argumentovala, že žalovaná a před ním i [právnická osoba] postupovaly při uspokojování jejího restitučního nároku svévolně a liknavě. Tvrdila, že se poctivě snažila opakovaně se účastnit veřejných nabídek žalované, které ale zahrnují čím dál méně pozemků vhodných pro jakoukoliv zemědělskou činnost anebo bývá o jejich převod dříve, než je možné se o ně ucházet, podána žaloba jinými restituenty. A nabídka náhradních pozemků podle žalobkyně byla zcela nedostatečná už od roku 2017, kdy bylo o jejím uplatněném nároku rozhodováno.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Sdělila, že oba požadované pozemky byly v roce 2023 zařazeny do veřejné nabídky a přihlásilo se o ně víc zájemců. Mohla tak učinit i žalobkyně. Už to samo o sobě podle žalované vyhovění žalobě daného typu brání, protože může-li se žalobkyně nadále hlásit do veřejné nabídky, byl by podle žalované soudní převod v rozporu s principy zákona o půdě. Mínila také, že neexistuje příčinná souvislost mezi jejím jednáním zaměřeným výhradě vůči žalobkyni a tím, že její nárok nebyl do dnešního dne uspokojen. Potvrdila ovšem, že celková výše nevypořádaných restitučních nároků žalobkyně k [datum] činila celkem [částka].

3. Žalobkyně na to podotkla, že byly-li oba pozemky zařazeny do veřejné nabídky, znamená to, že byly prověřeny z hlediska § 11 odst. 1 zákona o půdě i z pohledu § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a změně souvisejících zákonů, a jejich převodu nic nebrání.

4. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobě vyhověl ohledně pozemku p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] s tím, že takto bude z restitučního nároku žalobkyně vypořádáno [částka] (výrok I), ohledně pozemku p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení [částka] (výrok III).

5. V odůvodnění především shrnul svá skutková zjištění, citoval některá zákonná ustanovení a s odkazem na konkrétní judikaturu obecně vyložil, že smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových křivd, a že je ke splnění tohoto účelu a cíle restitucí nutné, aby soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji. Vymezil, že v této věci je z hlediska právního posouzení rozhodující, jestli žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 11 zákona o půdě, zda ve vztahu k žalobkyni byl postup žalované liknavý či svévolný, jestli požadované náhradní pozemky jsou způsobilé k vydání a zda jejich cena nepřekračuje hodnotu restitučního nároku žalobkyně. Konstatoval, že je mezi účastníky nesporné, že žalobkyně je oprávněnou osobou a že hodnota žalobkyní požadovaných pozemků je nižší než zbývající část jejího restitučního nároku, kdežto sporné naopak je, jestli se žalovaná vůči žalobkyni dopustila liknavého či svévolného jednání a zda existují překážky převoditelnosti předmětných pozemků. Stran zákonné podmínky svévole či liknavosti ze strany žalovaného především poukázal na kladný závěr soudů z předchozího řízení účastníků (rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze [datum] 2019 č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] z [datum] 2019 č. j. [spisová značka]) a absenci nových okolností, které by měly vést k úsudku opačnému, a dále na to, že se žalobkyně veřejných nabídek aktivně účastnila už od roku 2003 a o části jejích nároků bylo rozhodováno až v roce 2017. Neztotožnil se ani s argumentem žalované, že je nabídka pozemků ve veřejných nabídkách dostatečná. Dal za pravdu žalobkyni, že vhodné pozemky jsou z nabídky často vyřazovány, např. kvůli podání žaloby jiným restituentem. Okolnost, že oba pozemky byly před zahájením řízení zařazeny do veřejné nabídky, které se účastnila i žalobkyně, za překážku vyhovění žalobě nepokládal, a navíc přisvědčil žalobkyni, že tento úkon žalované svědčí o tom, že převodu nebrání ani žádná jiná skutečnost. Žalovaná podle něj ostatně ani žádnou překážku nenamítala. Ohledně pozemku p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] žalobu zamítl jen proto, že v mezidobí byl pravomocným soudním rozhodnutím na podkladě obdobné žaloby vydán jinému restituentu.

6. Při rozhodování o nákladech vzal s odkazem na judikaturu Ústavního soudu České republiky o možnosti analogického použití ustanovení § 136 o. s. ř. při rozhodování o náhradě za právní zastoupení především v potaz, že žalobkyně v době podání žaloby nemohla z veřejně dostupných zdrojů zjistit, že ohledně pozemku p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] bylo zahájeno jiné řízení. Přihlédl i k liknavosti a svévolnosti přístupu žalované k žalobkyni a jednoznačné ocenitelnosti předmětu řízení. Za spravedlivé pokládal přiznat žalobkyni plnou náhradu nákladů a tzv. tarifní hodnotu při výpočtu náhrady za zastoupení advokátem stanovit ve výši ceny pozemku, ohledně nějž bylo žalobě vyhověno. V úplnosti popsal i výpočet náhrady.

7. Proti tomuto rozsudku, avšak vyjma jeho výroku o částečném zamítnutí žaloby, se odvolala žalovaná. Navrhla změnit jej v napadeném rozsahu v zamítavý nebo alespoň zrušit a vrátit věc k dalšímu prvostupňovému řízení. Namítla, že pozemek p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] ve skutečnosti vydat nelze. Především je totiž „dotčen přilehlou veřejnou komunikací a propojen s okolními nemovitostmi ve vlastnictví třetích osob“. Podle žalované to bylo zřejmé z okresnímu soudu předložených tabulek prověření pozemků dle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., ortofoto mapy a katastrální mapy. Na podporu argumentu, že je ve sporech daného typu nezbytné předpoklady převoditelnosti náhradních pozemků zkoumat, obsáhle citovala z judikatury Nejvyššího soudu České republiky. Především tak připomněla, že soud vždy musí – se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu včetně jeho širších souvislostí – vyhodnotit, zda požadovanému převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce uvedené kupř. v § 11 odst. 1 zákona o půdě nebo překážky převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby, uvedené v § 6 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu či v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů), dále např. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, jestli jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu., resp. funkčně související (provázaný) s okolní výstavbou (což je, obecně vzato, zapotřebí zkoumat např. na podkladě výsledků místního šetření či znaleckého dokazování). A je třeba náležitě komparovat veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů se zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku převodem právě daných pozemků (tedy zda nebude lépe uspokojit restituční nárok bezúplatným převodem jiného vhodného náhradního pozemku).

8. Žalobkyně navrhla rozhodnutí okresního soudu potvrdit. Odvolání považovala za nekonkrétní. V první řadě poukázala na to, že žalovaná přesně nevysvětluje, proč je jí citovaná judikatura pro danou věc relevantní, a připomněla, že odvolatelka v prvostupňovém řízení nepřevoditelnost předmětného pozemku z hlediska jeho vlastností nenamítala.

9. Protože bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud přikročil k jeho věcnému projednání, tedy k přezkoumání obou odvoláním dotčených výroků okresního soudu. Za tím účelem nařídil odvolací jednání.

10. V jeho průběhu žalovaná doplnila, že podle ní není předmětný pozemek ani zemědělsky obhospodařovatelný, protože se na něm nachází parková úprava, je využíván vlastníky přilehlých staveb a vzhledem ke své rozloze a blízkosti staveb není vhodný k pěstování zemědělských plodin. Upozornila také, že podle územního plánu pozemek patří nejen do stabilizované zemědělské plochy, ale zčásti i do stabilizované plochy smíšené obytné. Ani v této procesní fázi však v některých námitkách nebyla konkrétnější. Např. ani na výzvu nespecifikovala, jaké právo třetích osob by snad mělo převodu pozemku bránit, a k dovozované problematičnosti přilehlosti silniční komunikace jen uvedla, že „by mezi žalobkyní a uživateli komunikace mohly vznikat spory“. Připustila, že neuplatňuje (netvrdí), že nějaká třetí osoba má právo po pozemku jezdit. Nevěděla, proč byl pozemek zařazen do veřejné nabídky, když podle ní má být k zemědělské činnosti nevhodný, a potvrdila, že by v rámci veřejné nabídky byl pozemek vydán, a to třeba i žalobkyni. Jeho „parkovou úpravu“ dovozovala jen z předložené fotodokumentace. Nedokázala jmenovat žádnou oprávněnou osobu, která by na předmětný pozemek uplatnila nárok a jiné své pozemky měla poblíž. Zopakovala ovšem, že vyhovění žalobě pokládá za nespravedlivé, protože se žalobkyně mohla o pozemek ucházet v rámci veřejné nabídky a místo toho jej svou žalobou pro jiné restituenty „zablokovala“. Zmínila také, že žalobkyně v dané lokalitě žádné jiné zemědělské pozemky nevlastní.

11. Žalobkyně zdůraznila, že se uspokojení svých zákonných nároků domáhá už 35 let. Pozastavila se nad tím, že žalovaná považuje pozemek za vhodný k zařazení do nabídkového řízení, ale nevhodný pro vydání jí.

12. Za této situace dospěl krajský soud k následujícím závěrům:

13. Jak okresní soud správně uvedl, podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Podle § 11a odst. 8 téhož zákona s oprávněnou osobou, která o nabídnutý pozemek požádá, uzavře neprodleně pozemkový úřad smlouvu o bezúplatném převodu. Smlouvu lze uzavřít pouze k uspokojení nároku uplatněného v žádosti. Podle § 11a odst. 14 se cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11. A podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b).

14. K otázce práva oprávněné osoby v režimu zákona o půdě požadovat po státu, reprezentovaném dříve [právnická osoba] a nyní [právnická osoba], vydání konkrétního náhradního pozemku ve vlastnictví státu, tj. k otázce opodstatněnosti žalobního titulu na vydání konkrétně určeného pozemku, se opakovaně kladně vyjádřil ve svých nálezech Ústavní soud (za všechny viz sp. zn. III. ÚS 495/02). Na jeho závěry, s nimiž žalovaný v tomto řízení ani nepolemizuje, stačí odkázat. Okresní soud správně shrnul východiska, která z této judikatury vyplývají a představují podmínky vyhovění žalobě daného typu. Ústavní soud shledal, že za splnění těchto předpokladů je třeba žalobu daného typu připustit, potažmo že takto lze státem poškozovaného restituenta, který se uspokojení svých nároků žalobou dovolává, „upřednostnit“ před těmi, kdo obdobným způsobem poškozeni nebyli nebo se spokojí s možnostmi, které jim skýtají veřejné nabídky pozemků. Námitka žalované, že je vyhovění žalobě nespravedlivé vůči ostatním oprávněným osobám, protože je žalobkyně takto o možnost ucházet se s úspěchem o vydání předmětného pozemku připravila, už proto nemůže obstát.

15. Naprosto přesvědčivě se soud prvního stupně vypořádal s podmínkou liknavosti či svévolnosti postupu žalovaného vůči žalobkyni. Velmi správně v tomto ohledu s poukazem na § 13 občanského zákoníku (podle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může především důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; a byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky) odkázal na závěry, které soudy učinily už v předchozím obdobném řízení účastníků (rozumí se, že se odkaz týkal i důvodů těchto závěrů, tak jak byly ve výše označených rozhodnutích na základě konkrétních skutečností a důkazů podrobně vyloženy), ve spojení s tím, že v tomto řízení nevyšlo najevo nic, co by snad nyní mělo být důvodem pro opačný závěr. Vskutku výmluvný je v tomto ohledu i argument, že o nároku žalobkyně bylo zčásti rozhodováno až v roce 2017, a skutečnost, že žalobkyně za účelem uspokojení svých nároků vyvíjela adekvátní a smysluplnou snahu. Žalovaná ostatně ve svém nynějším opravném prostředku daný předpoklad vyhovění žalobě už ani nezpochybňuje.

16. Pokud jde o převoditelnost předmětného pozemku, proti základní úvaze soudu prvního stupně, že byl-li pozemek samotným žalovaným – bezpochyby po prověření všech předpokladů takového kroku – zařazen do veřejné nabídky, jeho převodu jistě žádná myslitelná překážka nebrání, nelze podle krajského soudu nic namítnout. To platí samozřejmě tím spíše, že žalovaná žádnou výhradu proti převoditelnosti pozemku z hlediska jeho vlastností v prvostupňovém řízení výslovně neprezentovala. Pouze zcela obecně upozornila, že se soud v daném typu řízení musí zabývat i touto otázkou (viz bod II jejího vyjádření k žalobě), a předložila oceňovací znalecký posudek, tabulku prověření pozemku (§ 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu), mapy a výpisy z katastru nemovitostí. Když posléze soudkyně okresního soudu při jednání konaném [datum] 2024 v podstatě avizovala, že neshledává žádnou okolnost, která by měla převodu pozemku bránit (a v tomtéž smyslu se tehdy vyjádřila prostřednictvím svého zástupce i žalobkyně), žalovaná nic nenamítala.

17. I v odvolacím řízení žalovaná setrvala na tom, že pozemek byl a zůstává zařaditelný do veřejné nabídky, tedy že by byl k uspokojování restitučních nároků, a třeba i nároku samotné žalobkyně, touto cestou způsobilý. Jak se to slučuje s námitkou, že kvůli některým svým vlastnostem nemůže být za týmž účelem a na základě téže právní úpravy uložen jeho převod v řízení daného typu, zůstalo podle krajského soudu bez vysvětlení, které by bylo možno vyhodnotit jako z hlediska práva akceptovatelné, obecně vzato logické nebo alespoň srozumitelné.

18. Předmětný pozemek je podle údajů zapsaných v katastru nemovitostí součástí zemědělského půdního fondu, je veden jako pozemek druhu trvalý travní porost a má výměru [číslo] m2. Vlastnické právo státu k němu není podle údajů v katastru nijak omezeno. Podle obsahu žalovanou předloženého oceňovacího posudku [jméno], znalce z odvětví ceny a odhady nemovitostí, se pozemek nenachází v zastavitelném území obce ani v plochách [podezřelý výraz]. Podle textové části posudku, s níž koresponduje i jeho fotografická příloha, se na jinak zatravněné ploše pozemku nachází dvě jabloně, sedm listnatých a šest jehličnatých stromů a šest keřů. Pozemek se podle krajského soudu svým povrchem v principu nijak nevymyká venkovskému prostředí, v němž se nachází, a žádná specifická úprava, kterou se obecně vyznačují plochy parků (zejména typické okrašlovací a užitné prvky sloužící k různým druhům relaxace), se na něm nenalézá. Není součástí žádného areálu či se sousedními nemovitými věcmi jiným podobným způsobem úzce propojen. Dle stanovisek Městského úřadu v [adresa] a obce [adresa] není pozemek využit ani určen k zastavění stavbou, k realizaci zeleně ani veřejně prospěšných opatření a ani dotčen předkupním právem obce a obec k němu neuplatnila vlastnické právo podle § 8 zákona č. 172/1991 Sb. Podle územního plánu je pozemek součástí stabilizované zemědělské plochy a zčásti také stabilizované plochy smíšené obytné (to se má týkat [číslo] m2 z celkově uvažovaných [číslo] m2); zároveň ovšem podle územního plánu platí, že plochy smíšené obytné (venkovské) mají přípustné využití mj. i zeleň a podmíněně např. i omezenou stavbu zařízení pro chov hospodářských zvířat.

19. Okolnost, že se v bezprostředním sousedství pozemku, o který se v řízení daného typu uchází restituent k (částečnému) uspokojení svého nároku vůči státu, nachází silnice, podle krajského soudu přinejmenším zpravidla převoditelnosti pozemku bránit nemůže. K opačnému úsudku není důvod. A v projednávané věci v průběhu řízení nebyly namítány a ani jinak nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by mohly nebo měly být podkladem k výjimečně jinému závěru. Žalovanou vznesená námitka možnosti vzniku sporů mezi vlastníkem pozemku a uživateli komunikace je ve své naprosté obecnosti zcela hypotetická a prakticky bezobsažná.

20. Pozemek podle krajského soudu má pro využití k určité (i když zřejmě ne každé) zemědělské činnosti výměru nepochybně dostatečnou a jestli snad opravdu je v nějakém rozsahu či nějakým způsobem bez právního podkladu využíván třetími osobami (jmenovitě snad vlastníkem nebo obyvateli sousedního pozemku a něm stojícího rodinného domu č. p. [číslo], který je ovšem od hranice pozemků zjevně dostatečně vzdálen), samo o sobě to důvod jeho nepřevoditelnosti rovněž nepředstavuje.

21. Podle krajského soudu nevyšla najevo ani žádná jiná obecně možná překážka převoditelnosti pozemku. Dřívější zařazení pozemku do veřejné nabídky takovou překážkou, jak správně dovodil okresní soud, ve smyslu platné právní úpravy a (a na ní založených ustálených závěrů soudní praxe) není.

22. Bez výhrad krajský soud také sdílí pohled okresního soudu na otázku náhrady nákladů řízení. Na jeho výstižný a zcela přesvědčivý výklad (včetně správného výpočtu náhradového nároku žalobkyně) odkazuje a vzhledem k absenci kritiky této části napadeného rozsudku ze strany účastníků ani nemá, co by tu doplnil.

23. Z těchto důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně v obou odvoláním dotčených výrocích potvrdil (§ 219 občanského soudního řádu).

24. Vzhledem k tomuto výsledku odvolacího řízení je žalovaná povinna žalobkyni nahradit i náklady tohoto procesního úseku (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně má nárok (§ 151 odst. 2 o. s. ř.) na náhradu odměny svého advokáta [částka] (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v nyní platném znění; advokát provedl dva úkony právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání, § 11 odst. 1 písm. d/, g/ téže vyhlášky), náhradu advokátových režijních výdajů [částka] (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v nyní platném znění), náhradu advokátem ztraceného času [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 téže vyhlášky), náhradu advokátových cestovních výdajů [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradu advokátem placené daně z přidané hodnoty [částka] (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Celková náhrada tak činí [částka] (žádné mimořádné důvody pro její výjimečné snížení či odepření podle § 150 o. s. ř. krajský soud neshledal) a je splatná k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení