17Co 106/2023

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobce: M. A. S., narozený dne xxx bytem xxx, Praha zastoupený advokátem proti žalovanému: B. A.H., narozený dne xxx bytem xxx, xxx zastoupený advokátem o náhradu škody na zdraví k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. ledna 2023, č.j. 59 C 102/2020-160 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 108 957 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od 6.5.2022 do zaplacení, jinak se potvrzuje.

II. Odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně se odmítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně 71 998,30 Kč a na nákladech odvolacího řízení 16 503,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 10, soudní poplatek ve výši 22 332 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 10, náhradu nákladů řízení, ve výši 3 700 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobci bude po právní moci tohoto rozsudku vrácen přeplatek na záloze na provedení důkazu ve výši 5 572 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 1. 10. 2020 domáhal na žalovaném zaplacení částky 363 590 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody na zdraví - náhrady za ztížení společenského uplatnění. Tvrdil, že jej žalovaný dne xxx napadl, způsobil mu spirální zlomeninu pravé loketní kosti, jejíž léčení bylo spojeno s operací dne 19. 1. 2018. O vině žalovaného ohledně protiprávního jednání i příčinné souvislosti mezi jednáním a újmou na zdraví žalobce bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 2. 2019 sp. zn. 3 T 131/2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019 sp. zn. 61 To 165/2019. Dle znaleckého posudku xxx D. byla nemajetková újma za utrpěnou bolest vyčíslena na 30 979 Kč, tento nárok byl žalobci přiznán v rámci trestního řízení, ztížení společenského uplatnění (ZSU) bylo vyčísleno, s ohledem na trvalé následky, na 363 590 Kč, s tímto nárokem byl odkázán na občanskoprávní řízení. Žalovaný byl vyzván k úhradě v trestním řízení, ničeho dobrovolně neuhradil, žalobce požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po konání hlavního líčení dne 17. 12. 2018. Trvalé následky poškození zdraví mu působí v životě komplikace, po napadení nemohl poškozenou ruku používat vůbec do 16. 5. 2018, jeho zdravotní stav se ustálil přibližně v říjnu 2018, s rukou nemůže provádět osobní hygienu, delší dobu nic neudrží, je pravák, omezení hybnosti je tedy podstatným problémem, v noci se probouzí bolestí. Dne 9. 5. 2022 žalobce rozšířil žalobu, požadoval dle znaleckého posudku xxx K. celkem částku 613 681 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 363 590 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 250 091 Kč od 6. 5. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se bránil tím, že žalobce neměl za cca 29 let potřebu naučit se český jazyk, aby našel uplatnění na trhu práce, žádné zaměstnání nedoložil, jeho společenské uplatnění nebylo zraněním narušeno. Znalec xxx D. vycházel pouze z tvrzení žalobce a neučinil vlastní zkoumání, vyslovil se tak, že tvrzená bolest je subjektivní, může být simulovaná. xxx J. H. se vyjádřil, že není důvod, aby zde byly trvalé následky, pokud bude žalobce rehabilitovat.

3. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 555 588 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 363 590 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 191 998 Kč od 6. 5. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 58 093 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 122 353 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 soudní poplatek ve výši 27 780 Kč, ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV) a povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 náhradu nákladů řízení, o jejíž výši a splatnosti bude rozhodnuto v samostatném usnesení (výrok V.), vyslovil, že po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci vrácen přeplatek na záloze na provedení důkazu ve výši 5 572 Kč (výrok VI.).

4. Vzhledem k cizímu prvku v řízení, spočívajícím v cizí státní příslušnosti účastníků, se soud I. stupně zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí věci, svoji pravomoc (mezinárodní příslušnost) dovodil dle čl. 7 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Rovněž dovodil dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), že rozhodným právem je právo české.

5. Usnesením ze dne 15. 7. 2022 č. j. 59 C 102/2020-104 připustil změnu - rozšíření žaloby dle návrhu žalobce.

6. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 7. 1. 2018 zaútočil na žalobce v baru skleněnou lahví, kterou rozbil o žalobcovo předloktí, následkem útoku byla spirální zlomenina pravé loketní kosti s posunem úlomků, jejíž léčení bylo spojeno s operací, hospitalizací a rehabilitací. Žalovaný byl uznán vinným v trestním řízení. Žalobce v trestním řízení vyčíslil nemajetkovou újmu z titulu bolestného na částku 30 979 Kč a ZSU na částku 363 590 Kč, vycházel ze znaleckého posudku xxx D. Tím dokládal, že mu byly způsobeny trvalé následky, spočívající ve zvýšené únavě pravé ruky, menší síle úchopu, problémech při řízení auta, osobní hygieně. Nárok z titulu bolestného ve výši 30 979 Kč byl žalobci přiznán v rámci trestního řízení, se zbytkem nároku byl odkázán na řízení občanskoprávní. Žalobce před újmou neměl potíže, po zranění má problémy s řízením, s pohybem v domácnosti, s uchopením věcí do pravé ruky, s úklidem, při osobní hygieně, při delší jízdě v autě. Pracuje jako taxikář, není schopen nosit zákazníkům zavazadla. Dříve rád plaval, nyní již nemůže, dochází u něj ke křečím a mravenčení. Má problémy v intimním životě, opakovaně musí upozorňovat na problémy s rukou. Před úrazem měl trafiku, dělal řidiče, pomáhal bratrovi v kavárně, vozil zboží, rozdával letáky. Je aktivní houbař, ale po horách nechodí. Dříve spíše jezdil autem než městskou hromadou dopravou, nyní pouze autem. Při modlení se musí opírat o ruce, což je bolestivé, nemůže již tuto činnost vykonávat 5x denně. Rehabilitoval dle doporučení lékaře, při bolesti používá ortézu.

7. Dle znaleckého posudku xxx H. ze dne 11. 4. 2018 poranění žalobce odpovídalo vzniku ke dni 7. 1. 2018, vzniklo tupým násilím působícím velkou silou do dolní části pravého předloktí, úderem skleněnou lahví lze vznik poranění velmi dobře vysvětlit, k trvalým následkům se vzhledem ke krátké době od vzniku poranění nelze jednoznačně vyjádřit, trvalé následky se hodnotí zpravidla až po jednom roce, lze usuzovat, že žádné trvalé následky nenastanou.

8. Dle znaleckého posudku xxx Z. D. ze dne 5. 4. 2022 nelze souhlasit se závěrem xxx J. H. ze dne 11. 4. 2018, že nedošlo k trvalým následkům, posudek xxx H. byl zpracován v krátké době po úrazu. Znalec xxx D. stanovil bolestné na částku 30 979 Kč, tj. 105 bodů a ZSÚ na částku 363 590 Kč, tj. 3,05 %.

9. Dle znaleckého posudku xxx K. ze dne 5. 4. 2022 činí bolestné 226 bodů s tím, že chybí-li v přehledu bolesti pro některý typ poškození výslovná položka, použije se položka, která se svou povahou a závažností nejvíce blíží příslušnému poškození. ZSU znalec ocenil na 577 982 Kč s tím, že procento poškození činí 4,897 %. Ustálení zdravotního stavu žalobce stanovil ke dni 14. 11. 2018. Dle výslechu znalce xx K. se potíže poškozeného hodnotí subjektivně, probodnutí žíly při podávání infuze ohodnotil položkou S552, narkózu ohodnotil jako těžký otřes mozku. Při posuzování ZSU vycházel z tvrzení žalobce, z přiložené dokumentace a z klinického vyšetření. Škoda na zdraví se posuzuje dle všech položek, kde je to možné. K rozdílu posudku xxx D. a svého uvedl, že procentuální rozdíl ZSU je malý, pouze necelá 2 %, určité poškození může jeden znalec posoudit jako lehké, druhý jako střední. K posouzení hybnosti uvedl, že pacient předvede potíže, znalec posoudí dokumentaci a vede pohovor s pacientem. Funkce kloubní hybnosti se posuzuje tak, že se porovná s druhou rukou, stisk poraněné ruky je slabší. Nelze změřit, zda pacient simuluje bolest. Posuzoval omezení svalové síly a dospěl k závěru, že omezení hybnosti je o 10 stupňů. K trvalým následkům uvedl, že znalec xxx H. posuzoval tuto problematiku předčasně.

10. Další navržené důkazy výslechem znalce xxx H. výpisem z centrální evidence exekucí na žalobce, potvrzením o studiu syna žalovaného, soud I. stupně pro nadbytečnost zamítl.

11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně po právní stránce podle § 2910, § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

12. Dospěl k závěru, že bylo prokázáno protiprávní jednání žalovaného, újma na zdraví žalobce, způsobená jednáním žalovaného, tedy byl prokázán vznik újmy i příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem újmy na zdraví žalobce, nebylo prokázáno spoluzavinění žalobce. Za vzniklou újmu na zdraví odpovídá žalovaný, má povinnost odčinit žalobci utrpěné bolesti, a protože vznikla rovněž překážka lepší budoucnosti, ZSU, a to peněžitou náhradou. V řízení byla prokázána existence trvalých následků, znalcem xxx D. i znalcem xxx ., i znalec xxx H. ve svém posudku nevyloučil možnost, že trvalé následky nastanou. Znalci xxx D. i xxx K. hodnotili trvalé následky až po ustálení zdravotního stavu žalobce, k němuž došlo 14. 11. 2018, od ustálení zdravotního stavu žalobce je možné posoudit ZSU.

13. Při stanovení výše peněžité náhrady za způsobené bolesti soud I. stupně vyšel z bodového ohodnocení vytrpěné bolesti stanoveného ve znaleckém posudku xxx D., především ale z posudku xxx K., který sám zadal a neměl pochybnosti o jeho správnosti. Ztotožnil se s názorem znalce xxx K., že je potřeba použít položku, která se svou povahou a závažností nejvíce blíží příslušnému poškození. xxx K. hodnotil rovněž poranění povrchní žíly předloktí, narkózu a zajištění dýchacích cest při narkóze zástupně. Soud korigoval bodové hodnocení narkózy, na kterou znalec xxx K. použil položku S0601 - těžký otřes mozku, soud použil položku S0600 - lehký otřes mozku. Bolestné výsledně stanovil 186 body. Dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 63/2014 Sb. vycházel z hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž vznikl nárok / vznikla bolest, vypočetl hodnotu 1 bodu v roce 2018 částkou 295,04 Kč, výši bolestného stanovil na částku 54 877 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný již uhradil bolestné ve výši 30 979 Kč, změnou žaloby žalobce požadoval na bolestném částku 35 699 Kč, shledal nárok důvodný ve výši 23 898 Kč. Ve zbytku nároku, tj. do částky 11 801 Kč žalobu zamítl.

14. Ohledně nároku na ZSU vyšel z toho, že jak znalec xxx D. tak znalec xxx K. shodně dospěli k závěru, že poranění zanechalo trvalé následky, k ustálení zdravotního stavu došlo dne 14. 11. 2018 a lze vyčíslit ZSU žalobce. Žalobce je pravák, má problémy při činnostech vyžadujících větší zátěž, musí více využívat levou končetinu, což mu způsobuje problémy a činnosti trvají déle. Výkon při některých činnostech zlepšuje ortéza. xxx K. se ztotožnil se závěry xxx D. ohledně obtíží žalobce, přičemž sám uvedl, že je nižší síla při sevření v pěst, má nevelké omezení hybnosti v pravém zápěstí. Došlo k postižení funkce kloubní hybnosti a funkce svalové síly. Soud se i ohledně ZSU přiklonil k posudku xxx K., přičemž ve většině položek se znalci shodují. Nepoužití některých položek xxx K. vysvětlil tím, že tvrzení žalobce nebyla dostatečná, nebo je xxx D. opomněl, jak však znalec xxx K. při výslechu uvedl, je třeba využít všechny položky, které je možné na újmu uplatnit. Soud neměl rovněž důvod pochybovat o tvrzených omezeních žalobce, jak je uvedl při svém účastnickém výslechu, jeho výpověď měl za věrohodnou, odpovídající znaleckému posouzení xxx K. a zranění, které mu bylo způsobeno, nemá důvod pochybovat o existenci trvalých následků. Tvrzení žalovaného, že žalobce neměl potřebu naučit se český jazyk a nebyl schopen doložit ani jedno oficiální zaměstnání, nemůže mít vliv na snížení odškodnění. Snaha žalovaného znevěrohodnit žalobce nemůže zvrátit prokázané skutečnosti, tj. že došlo k újmě na zdraví žalobce jednáním žalovaného, byly prokázány trvalé následky zranění a s tím spojené obtíže představující překážku lepší budoucnosti a ztížení společenského uplatnění. Rovněž existence exekučních řízení vedených proti žalobci není relevantní pro posouzení ZSU. Soud vyšel z procentuálního vyčíslení ztížení společenského uplatnění znaleckým posudkem xxx K. v rozsahu 4,897 %. Vzhledem k tomu, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo v listopadu 2018, činí výchozí rámcová částka pro výpočet 11 801 600 Kč. Základní částku snížil o 8 % s ohledem na podprůměrné zapojení žalobce do společenských aktivit, žalobce takové vyřazení netvrdil ani neprokazoval. Výchozí rámcová částka tak činí 10 857 472 Kč. ZSU činí 531 690 Kč, tato částka byla žalobci přiznána, co do 46 292 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením částky od počátku žalované následující den po hlavním líčení dne 17. 12. 2018, ohledně částky požadované rozšířením žaloby se dostal do prodlení dne 5. 5. 2022, když nereagoval na výzvu žalobce ze dne 25. 4. 2022 (§ 1968 o.z.) Žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 3 o.s.ř., úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v částce 122 353 Kč, při jejich výpočtu vyšel z tarifní hodnoty ve výši 555 588 Kč, rozsah a výši nákladů řízení specifikoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

16. Žalobce byl v řízení osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek za žalobu (§ 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb.), žalovanému vznikla povinnost dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích zaplatit soudní poplatek za žalobu, s ohledem na přiznaný nárok ve výši 555 588 Kč činí soudní poplatek 27 780 Kč, který soud uložil žalovanému zaplatit.

17. O nákladech státu spočívajících ve výdajích na znalečné za výslech znalce při jednání dne 5. 1. 2023, o kterých nebylo dosud rozhodnuto, rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu uložil uhradit neúspěšnému žalovanému, rozhodl jen o základu nároku, neboť konečná výše nákladů zatím nebyla známa, a výše nákladů bude určena samostatným usnesením.

18. Rozhodl o vrácení nespotřebované části zálohy na provedení důkazu ve výši 5 572 Kč žalobci, který zálohu uhradil.

19. Lhůtu k plnění stanovil ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neshledal důvody pro stanovení úhrady ve splátkách.

20. Rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním. Namítal, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl navržené důkazy, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Soudu I. stupně vytýkal, že vycházel ze znaleckých posudků xxx D. a xxx K., nikoliv z osobních zjištění a z výpovědi žalobce, přičemž z jeho výpovědi je zřejmé, že tvrzená omezení a bolesti jej v pracovním životě neomezují, když žalobce oproti desítkám let pobytu v ČR teprve nyní doložil opravdové zaměstnání jako řidič, který jezdí denně 6-10 hodin, vozidlem s manuální převodovkou, a tedy pravou ruku používá neustále, tato skutečnost nebyla do rozhodnutí promítnuta. Dovozoval, že oproti dřívějšímu pracovnímu životu došlo u žalobce k pozitivnímu vývoji. Poukazoval na předběžný názor soudu, že výše odškodnění by měla být cca v polovině požadované částky. Měl za to, že znalecké posudky k otázce náhrady ZSU vycházely pouze z tvrzení žalobce, jeho obtíže nebyly objektivně zjištěny. V souvislosti s vyjádřením znalce xxx H. tvrdil, že nebylo najisto postaveno, zda obtíže žalobce nejsou výsledkem jeho nedostatečné rehabilitace. Soudu I. stupně také vytýkal, že nepovažoval za důležité zjistit charakter žalobce, který má tři exekuce, nevyžádal výpis z centrální evidence exekucí a odvozoval, že bolesti žalobce mohou být předstírané, za účelem dosažení zisku. Uvedl, že žádal, aby mu bylo umožněno plnění ve splátkách, s tím, že má vyživovací povinnost k nezletilému synovi a k zletilému studujícímu synovi. Měl za nesprávný výpočet nákladů řízení, když žádná výzva od žalobce, či jeho právního zástupce k plnění z dubna 2022 mu nebyla doručena. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

21. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že argumentace žalovaného je projevem naprosté absence sebereflexe, že to byl žalovaný, kdo jej brutálně napadl, neposkytl mu pomoc, nikdy se mu neomluvil a nikdy neposkytl dobrovolně žádné plnění na náhradu škody, namísto toho napadá jeho pověst. Znalci xxx D. a xxx K. vycházeli z vlastních odborných vyšetření, znalec xxx H. se k trvalým následkům vyjadřoval předčasně, před ustálením zdravotního stavu. Pokud žalobce v zájmu legální obživy vykonává i činnosti, které jsou pro něj bolestivé, neznamená to, že nemá trvalá omezení, přičemž práce řidiče taxi není soustavnou a nepřetržitou činností, zakázky jsou nárazové a používá kompenzační pomůcky. Výzva k dobrovolnému plnění byla zaslána na e-mailovou adresu právního zástupce žalovaného, z níž běžně komunikoval. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

22. Žalobce k dotazu odvolacího soudu sdělil, že do úrazu pomáhal příbuzným a přátelům v jejich podnicích (kavárny, hostince), v Sýrii se věnoval rekreačně plavání, v ČR chodil pravidelně plavat do bazénu, v roce 2016 si pořídil jízdní kolo, pravidelně jezdil. Práci taxikáře si po zdravotním poškození zvolil z důvodu, že nebyl úspěšný ve snaze získat jinou pravidelnou práci, přijde do kontaktu s lidmi, většina zákazníků nemá zavazadla, v opačném případě jim vysvětlí, že se zavazadlem nemůže pomoci, pracuje od večera do ranních hodin, kdy je provoz na komunikacích méně intenzivní a jízda je plynulá, má-li bolesti, udělá si přestávku, nebo s prací skončí dřív. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1010/22 a tvrdil, že by v jeho případě mělo být zohledněno, že byl žalovaným brutálně napaden, měl by se dočkat spravedlivého odškodnění.

23. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žalovaný subjektivně legitimován k podání odvolání proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně, se závěrem, že nikoli. Výrokem II. rozsudku byla žaloba co do 58 093 Kč s příslušenstvím zamítnuta, k podání odvolání proti tomuto výroku žalovanému chybí subjektivní legitimace, neboť subjektivně legitimován k podání odvolání je pouze účastník, jemuž nebylo výrokem rozhodnutí soudu prvního stupně plně vyhověno anebo mu byla tímto výrokem rozhodnutí způsobena nějaká újma na jeho právech, kterou by bylo lze změnou případně zrušením napadeného rozhodnutí odstranit (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015, či usnesení téhož soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5097/2015), přičemž ani změna, ani zrušení uvedeného výroku by pro žalovaného nemohlo přinést příznivější výsledek. Odvolací soud proto odvolání žalovaného proti výroku II. odmítl podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř.

24. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., zopakoval dokazování znaleckým posudkem xxx V. K. a a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

25. V průběhu odvolacího řízení žalobce zopakoval svoji dosavadní argumentaci, žalovaný žádal o spravedlivé rozhodnutí a o umožnění plnění ve splátkách, s tím že nemá peníze. K dotazu soudu uvedl, že má výplatu 25 000 Kč, má dvě děti, jedno studující na střední a druhé studující na vysoké škole, splátky by mohl hradit maximálně ve výši 5 000 Kč měsíčně, žalobci dosud zaplatil jen částky, k nimž byl odsouzen, dobrovolně neuhradil ničeho.

26. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, věc správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud se ztotožňuje s jeho názorem, že výslech znalce xxx H., zjišťování exekucí žalobce, vyživovacích povinností žalovaného, je nadbytečné. Soud I. stupně se podrobně zabýval otázkou, zda žalobci v důsledku napadení žalovaným vznikly trvalé následky, porovnával závěry všech ve věci vypracovaných znaleckých posudků a dospěl ke správnému závěru, že trvalé následky u žalobce byly prokázány. Znalec xxx H. v posudku z dubna 2018 nevyloučil možnost trvalých následků, pokud se vyjádřil tak, že by nemusely nastat, vyjadřoval se k této otázce předčasně, před ustálením zdravotního stavu žalobce, k němuž došlo až v listopadu 2018. Skutečnost, že žalobce neměl před napadením žádné pravidelné zaměstnání, že jsou proti němu vedeny exekuce, neznamená, že by neměl mít nárok na náhradu ZSU.

27. Žalobce se po změně žaloby domáhal na žalovaném zaplacení náhrady bolestného ve výši 35 699 Kč, když bolestné ve výši 30 979 Kč mu bylo přiznáno v trestním řízení, a náhrady ZSU ve výši 577 982 Kč.

28. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že je dána jeho mezinárodní příslušnost (pravomoc) k projednání a rozhodnutí této věci a že rozhodným právem je právo české.

29. Podle ust. § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

30. Podle ust. § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

31. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobci vznikla újma na zdraví v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, za něž byl odsouzen, že žalovanému vůči žalobci vznikla povinnost k peněžité náhradě bolestného a také k náhradě ztížení společenského uplatnění, neboť žalobci, s ohledem na trvalé následky a vzniklá omezení, vznikla překážka lepší budoucnosti.

32. Při určení výše náhrady nemajetkové újmy na zdraví (bolestné a ZSU) soud I. stupně vyšel ze znaleckých posudků xxx D. a xxx K., zejména pak z posudku xxx K., který újmu žalobce posuzoval komplexněji, a také z Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 63/2014 Sb., Cpjn 14/2014 (dále také jen Metodika). Odvolací soud účastníky seznámil s nálezem Ústavního soudu ze dne 8.3.2023, sp. zn. I. ÚS 1010/22, který se mimo jiné zabývá používáním Metodiky při soudním rozhodování, a vyslovil „Metodika k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (podle § 2958 občanského zákoníku) není právní předpis ani výkladová pomůcka, která by vzešla z rozhodovací praxe obecných soudů. Aby obecný soud dostál požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je při jejím využití povinen do svých úvah promítnout a korigovat její nedostatky tak, aby přiznal odčinění újmy na zdraví jednotlivce, spočívající ve ztížení společenského uplatnění, ve výši odpovídající zásadám slušnosti, jak mu ukládá zákon, kterým jediným je ve své rozhodovací činnosti podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky vázán“. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že soudce je povinen podrobit znalecké zkoumání svému kritickému hodnocení, vychází z bodového a procentuálního vymezení omezení poškozeného nastaveného znalcem, znalec není oprávněn stanovit konečnou částku odškodnění (k tomu také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2021 sp. zn. 25 Cdo 1361/2021), je na soudu, aby částku základního odškodnění modifikoval, dle konkrétních okolností případu, dle svých zjištění, která již nemají medicínskou povahu.

33. Soud I. stupně zcela správně podrobil znalecký posudek xxx K. kritickému pohledu pokud jde o bolestné a správně jeho závěry korigoval, tím dospěl ke správnému závěru, že žalobci náleží odškodnění bolestného nikoli za znalcem určených 226 bodů, ale toliko za 186 bodů. Zcela správně vypočetl hodnotu 1 bodu v roce 2018 částkou 295,04 Kč, a výši bolestného stanovil na částku 54 877 Kč, výsledně správně rozhodl, že žalobci na bolestném náleží 23 898 Kč, když částka 30 979 Kč mu již byla přiznána v trestním řízení a co do zbytku žalobu co do tohoto nároku zamítl. Odvolací soud, pokud jde o bolestné, vyhovující výrok I. rozsudku soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

34. Stejně kritickým pohledem však soud I. stupně nehodnotil znalecký posudek xxx K. pokud jde o ZSU.

35. Znalec xxx K. stanovil procento, v němž je poškozený vyřazen ze zapojení do životních činností výší 4,9 %. Odvolací soud porovnal jednotlivá dílčí % omezení žalobce ve znaleckém posudku se skutkovými zjištěními a tvrzeními žalobce (znalec totiž není oprávněn zjišťovat, které z posuzovaných činností poškozený skutečně vykonával, v jaké intenzitě a jak je v nich omezen) a dospěl k závěru, že výsledné procentuální určení omezení žalobce (4,9%) by mělo být sníženo o 0,92 % (0,24 + 0,48 + 0,20). Dle znaleckého posudku je žalobce omezen ve šplhu na skalách (D455, jiný pohyb než chůze), což bylo ohodnoceno 0,24 %, tento pohyb však žalobce, jak sám uvedl, nikdy nevykonával, jestliže před poškozením zdraví takový pohyb nevykonával, nemohl v něm být ani po poškození zdraví omezen. Dle znaleckého posudku je žalobce omezen v získání nezbytných věcí (D620), s poznámkou, že jde o problém s přenášením předmětů, což bylo ohodnoceno 0,48 %. Položka D620 ovšem představuje získání nezbytných věcí ve smyslu omezení poškozeného si tyto věci obstarat - koupit, pronajmout, v tomto směru ale žalobce nijak omezen poškozením zdraví není, konečně jeho obtíže s přenášením věcí byly samostatně hodnoceny pod D430- zvedání a nošení předmětů, tudíž se ze strany znalce jednalo o dvojí hodnocení téhož. Dle znaleckého posudku je žalobce omezen v získání, udržení a ukončení zaměstnání (D845), což bylo ohodnoceno 0,20 %, žalobce ovšem před poškozením zdraví žádnou soustavnou práci nevykonával, naopak teprve po poškození zdraví si pravidelnou práci zajistil, v tomto směru tedy rovněž nelze dovodit, že by v této činnosti byl v důsledku poranění ruky omezen. V ostatních položkách odvolací soud žádné nesrovnalosti mezi hodnocením znalce a zjištěnými skutečnostmi neshledal.

36. Soud I. stupně správně stanovil, že výchozí rámcová částka činí 11 801 600 Kč, z ní vychází i odvolací soud, tuto modifikuje snížením o 10 % (soud I. stupně o 8 %), s hledem na naprosto minimální zapojení žalobce před poškozením do společenského a pracovního života, potom základní částka odškodnění činí 10 621 440 Kč. Z této částky 3,98 % (4,9 % dle znaleckého posudku mínus 0,92 % dle korekce odvolacího soudu) představuje částku 422 733 Kč, která by měla žalobci jako odškodnění ZSU náležet. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I. co do přiznání ZSU ohledně částky 108 957 Kč (531 690 Kč mínus 422 733 Kč) s úrokem z prodlení od 6.5.2022 změnil podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak že co do této částky žalobu zamítl, jinak co do částky zbývající rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

37. Argumentace žalobce, že znalecké posudky, zejména pak posudek xxx K., byly vypracovány nekvalitně, není důvodná. Znalci vycházeli nejen z tvrzení žalobce, ale také ze zdravotnické dokumentace a z vlastního vyšetření. Jen pro úplnost odvolací soud uvádí, že pokud v průběhu řízení znalec xxx K. hovořil o malém procentuálním rozdílu mezi posudkem svým a posudkem xxx D. ve výši 2%, v tom duchu, že jde o rozdíl nevýznamný, soud musí mít na paměti, že např. 2 % z rámcové částky 11 801 600 Kč činí 236 032 Kč, což může být jak pro poškozeného tak i pro škůdce částka velmi významná.

38. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledal podmínky k umožnění žalovanému plnit ve splátkách (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Vzal v úvahu výši přiznané částky, tvrzení žalovaného, že by ji mohl splácet maximálně po 5 000 Kč měsíčně, potom by se žalobci dostalo odškodnění za cca 7 let, což je při odškodnění újmy na zdraví doba naprosto nepřiměřená, také zohlednil, že žalovaný žalobci od ledna 2018, kdy k poškození jeho zdraví došlo, ničeho dobrovolně nezaplatil.

39. Odvolací soud s ohledem na změnu napadeného rozsudku rozhodoval originálně o nákladech řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím, dle ust. § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., žalobce sice měl úspěch jen částečný, rozhodnutí však záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu. Odvolací soud při výpočtu nákladů řízení vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč za každý uplatněný dílčí samostatný nárok, příp. ze součtu tarifních hodnot, dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.5.-2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.9.2021 sp. zn. 19 Co 118/2021). Při výpočtu nákladů řízení bylo nutno rozlišit, že některé úkony právní služby byly činěny jen ohledně jednoho nároku (zpočátku bylo žalováno jen ZSU), některé úkony byly činěny ohledně dvou nároků (bolestné a ZSU), přičemž odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50 000 Kč činí 3 100 Kč, odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty (součet tarifních hodnot) 100 000 Kč činí 5 100 Kč.

40. Za řízení před soudem I. stupně žalobci náleží náhrada nákladů řízení dle § 11, § 7, § 13 odst. 4, § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. Odměna 2x 3 100 Kč, za podání žaloby a účast u jednání dne 2.12.2021, za ˝ úkonu - odvolání proti složení zálohy 1 555 Kč, 6x 5 100 Kč za převzetí věci, za rozšíření žaloby, za písemný závěrečný návrh, za účast u jednání dne 5.1.2023 - 2x neboť jednání trvalo 3 hodiny, a dne 27.1.2023, za 1/2 úkonu - výzva k plnění z dubna 2022 2 550 Kč, celkově odměna 40 905 Kč. Žalobci náleží také devět režijních paušálů po 300 Kč, náhrada cestovného za jednu cestu k soudu 1 828 Kč a za dvě cesty k soudu po 2 239 Kč, náhrada za ztrátu času za 18 půlhodin po 100 Kč, náhrada spotřebované zálohy na důkazy ve výši 9 428 Kč a náhrada DPH ve výši 10 859,30 Kč, celkově se tak jedná o částku 71 998,30 Kč.

41. Za odvolací řízení žalobci náleží náhrada nákladů dle § 11 odst. 1, § 7, § 13 odst. 4, § 14 vyhl.č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 5 100 Kč, za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, dva režijní paušály po 300 Kč, cestovné 2 239 Kč, náhrada za ztrátu času 600 Kč, DPH ve výši 2 864,20 Kč, celkově 16 503,20 Kč.

42. Odvolací soud také znovu rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 10, soudní poplatek za žalobu, dle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť žalobce byl od poplatku osvobozen a poplatková povinnost přechází podle výsledku řízení na žalovaného. Žalobce měl úspěch co do částky 446 631 Kč (555 588 Kč mínus 108 957 Kč), soudní poplatek činí dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků 5 % z této částky tj. 22 332 Kč.

43. Odvolací soud rovněž rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 10 náklady řízení, dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., které nebyly kryty zálohou, jde o náklady vynaložené na výslech znalce při jednání dne 5.1.2023. O těchto nákladech mohl odvolací soud rozhodnout nejen co do základu, ale také i co do výše, neboť v mezidobí od rozhodnutí soudu I. stupně do rozhodnutí soudu odvolacího, rozhodnutí soudu I. stupně o těchto nákladech nabylo právní moci a tyto náklady byly znalci vyplaceny.

44. Odvolací soud také rozhodl o vrácení nespotřebované zálohy na důkazy zaplacené žalobcem, ve výši 5 572 Kč.

Poučení