18 C 107/2018-917

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Tabetovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], [titul za jménem]. sídlem [adresa] žaloba o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Řízení se v rozsahu týkající se pozemku parc. [číslo] odděleného od pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], na základě Geometrického plánu, jež je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, pozemku parc. [číslo] katastrální území Smidary, obec [obec] a pozemku parc. [číslo] katastrální území Smidary, obec Smidary, zastavuje.

II. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1) Žalovaná, [země] – [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ [anonymizována tři slova]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek]. 2) Žalobce, [celé jméno žalobce], [rodné číslo], trvale bytem [adresa žalobce], je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě. 3) Žalobce má na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne 24.11.1998, [číslo jednací] ze dne 12.3.1999, [číslo jednací] ze dne 20.4.1999, [číslo jednací] ze dne 18.1.2000, [číslo jednací] ze dne 7.3.2000, [číslo jednací] ze dne 19.9.2000, [číslo jednací] ze dne 19.9.2000, [číslo jednací] ze dne 14.12.2000, [číslo jednací] ze dne 19.3.2001, [číslo jednací] ze dne 9.7.2001, [číslo jednací] ze dne 9.7.2001, [číslo jednací] ze dne 6.3.2002 a rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad], [číslo jednací] ze dne 15.11.2011, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. 4) Žalobkyně, [celé jméno žalobkyně], [datum narození], trvale bytem [adresa žalobkyně], je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě. 5) Žalobkyně má na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne 24.11.1998, [číslo jednací] ze dne 12.3.1999, [číslo jednací] ze dne 20.4.1999, [číslo jednací] ze dne 18.1.2000, [číslo jednací] ze dne 7.3.2000, [číslo jednací] ze dne 19.9.2000, [číslo jednací] ze dne 19.9.2000, [číslo jednací] ze dne 14.12.2000, [číslo jednací] ze dne 19.3.2001, [číslo jednací] ze dne 9.7.2001, [číslo jednací] ze dne 9.7.2001, [číslo jednací] ze dne 6.3.2002 a rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad], [číslo jednací] ze dne 15.11.2011, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobkyni v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. 6) Žalovaná k uspokojení nároku žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobcům do spoluvlastnictví pozemek parc. [číslo] oddělený od pozemku parc. [číslo] na základě geometrického plánu [číslo] [rok] vyhotoveného [právnická osoba] s.r.o. a potvrzeného KÚ pro Královehradecký kraj, KP [obec] dne 17. 2. 2021, [katastrální uzemí] [anonymizováno], obec Hradec Králové, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a žalobci tyto pozemky do svého spoluvlastnictví přijímají, každý ve výši spoluvlastnického podílu id. 1/2.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 369 890 Kč k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali žalobou doručenou soudu dne 27. 6. 2018, ve znění usnesení o částečném zastavení řízení ze dne 2. 5. 2019 (čl. 414) a ve znění usnesení o změně žaloby ze dne 15. 9. 2020 (čl. 502), nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též jen„ zákon o půdě“) ve znění, že žalovaná k uspokojení nároku žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobcům do spoluvlastnictví pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], ideální podíl 1/2 pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], obec Skalice, pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí] [příjmení], [územní celek], pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí] [příjmení], [územní celek], pozemek parc. st. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalobci tvrdili, že všechny jimi požadované pozemky jsou způsobilé k převodu. Cenu pozemků stanovili ve výši 1 319 999 Kč.

2. Oba žalobci svůj nárok odvozují na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne 24. 11. 1998, [číslo jednací] ze dne 12. 3. 1999, [číslo jednací] ze dne 20. 4. 1999, [číslo jednací] ze dne 18. 1. 2000, [číslo jednací] ze dne 7. 3. 2000, [číslo jednací] ze dne 19. 9. 2000, [číslo jednací] ze dne 19. 9. 2000, [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2000, [číslo jednací] ze dne 19. 3. 2001, [číslo jednací] ze dne 9. 7. 2001, [číslo jednací] ze dne 9. 7. 2001, [číslo jednací] ze dne 6. 3. 2002 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 15. 11. 2011. Na žalobkyni, [celé jméno žalobkyně], přešel nárok po paní [jméno] [příjmení] ([spisová značka]).

3. Žalobci tvrdí výši svých nároků tak, že žalobci svědčil nárok ve výši 1 702 208 Kč a žalobkyni nárok ve výši 3 404 416 Kč. Výši svých nároku žalobci podložili znaleckým posudkem [číslo] vypracovaným znalkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul za jménem], dle kterého cena odňatých pozemků rodinám žalobců určena na základě územně plánovací dokumentace, platné v době přechodu těchto pozemků na stát, představuje částku ve výši 24 173 898 Kč. V dnešní době na žalobce připadá nevyčerpaná částka 1 589 973 Kč a na žalobkyni částka 3 151 255 Kč.

4. Žalobci již své nároky částečně čerpali, žalobce částkou 112 234,40 Kč a žalobkyně částkou 253 161,43 Kč O další čerpání žalobci usilovali, avšak žalovaná žádné z jejich žádostí nepřijala se zdůvodněním nedostatečného krytí restitučních nároků. Žalovaná totiž evidovala nároky žalobců v nesprávné výši, a proto dle ní činí aktuální nárok žalobce již jen 7 821 Kč a nárok žalobkyně byl vyčerpán zcela. K nesprávnému určení výše restitučního nároku u obou žalobců došlo proto, že žalovaná pro jejich ocenění nevyužila dobovou územně plánovací dokumentaci, kterou měla k dispozici a kterou již ustálená soudní judikatura považuje za primární kritérium pro určení výše restitučního nároku. Žalobci proto požadují převod shora označených pozemků, jejichž hodnota nepřevyšuje hodnotu jejich skutečných restitučních podílů.

5. Žalovaná nárok žalobců neuznala s tím, že tito celou řadu let proti ocenění nároku ničeho nenamítali. Nárok na přecenění pozemků je již promlčen. Se znaleckým posudkem [číslo] který si nechali zpracovat žalobci, se žalovaná neztotožňuje a jejich nároky tak uznává ve výši, kterou eviduje sama. Pokud by měly být nevydané pozemky oceněny jinak, týkalo by se to pouze některých jejich částí. Žalovaná trvá na tom, že právním předchůdcům žalobců byly odnímány pozemky zejména zemědělské. Žalovaná nesouhlasí s tím, aby k ocenění byla použita judikatura, která se vyvinula v několika posledních letech, když většina nároků byla zcela uspokojena. U části pozemků požadovaných žalobci poukazovala žalovaná na překážky jejich převoditelnosti. Uzavřela, že restituční nároky žalobců byly vypořádány mimo zbytkového nároku žalobce 7 821 Kč. Ve věci žalovaná předložila znalecký posudek [číslo] ze dne 31. 7. 2019 zpracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba], z něhož vyplývá závěr o výši nároků jednotlivých oprávněných osob tak, že na žalobkyni připadl podíl ve výši 3 006 285,05 Kč, na žalobce pak ve výši 1 455 945,02 Kč.

6. Po soudních rozhodnutích vydaných v této věci bylo najisto postavené, že povinnost uzavřít žalované s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků dle zákona o půdě se týká pozemků parc. [číslo] katastrální území Třebeš, obec Hradec Králové, cena pozemku 258 396 Kč, pozemku parc. [číslo] katastrální území Smiřice, obec Smiřice, cena pozemku 251 230 Kč, pozemku parc. [číslo] katastrální území Smiřice, obec Smiřice, cena pozemku 487 410 Kč, pozemku parc. [číslo] katastrální území Nový Hradec [příjmení], obec Hradec Králové, cena pozemku 133 122 Kč, pozemku parc. [číslo] katastrální území Lípa u Hradce [příjmení], obec Všestary, cena pozemku 12 537 Kč, pozemku parc. st. [číslo] katastrální území Smiřice, obec Smiřice, cena pozemku 94 570 Kč. Povinnost uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků se netýká ideální poloviny spoluvlastnického pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] nad [příjmení], cena pozemku 44 184 Kč (rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23.2.2021 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3.8.2021 č.j. 20Co 100/2021-692 a s rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně ze dne 5.1.2022).

7. Předmětem řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu tak po rozhodnutí nejvyššího soudu zůstaly pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], cena pozemku 15 970 Kč, pozemek parc. [číslo] katastrální území Smidary, obec Smidary, cena pozemku 14 920 Kč a pozemek parc. [číslo] katastrální území Smidary, obec Smidary, cena pozemku 7 660 Kč.

8. Soud vázán rozhodnutím nejvyššího soudu týkající se pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], rozděleného geometrickým plánem na pozemky parc. [číslo] parc.č [číslo], že takto vzniklé pozemky jsou„ pouhými“ částmi pozemku původního, jenž žalobci původně v žalobě nárokovali a došlo-li žalobci na základě nezměněného skutkového stavu k omezení výměry původního pozemku, v níž jeho vydání žádají, jednalo se o její částečné zpětvzetí (nikoli změnu žaloby), proto řízení v rozsahu pozemku parc. [číslo] odděleného od pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], na základě [anonymizováno] plánu, jež je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, obec Hradec Králové, k návrhu žalobců zastavil. Zároveň k návrhu žalobců, kteří vzali zpět žalobu i ohledně pozemku parc. [číslo] katastrální území Smidary, obec Smidary a pozemku parc. [číslo] katastrální území Smidary, obec Smidary, zastavil řízení i ohledně uvedených pozemků.

9. Předmětem řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu zůstal pozemek parc. [číslo] oddělený od pozemku parc. [číslo] na základě geometrického plánu [číslo] [rok] vyhotoveného [právnická osoba] s.r.o. a potvrzeného KÚ pro Královehradecký kraj, KP [obec] dne 17. 2. 2021, katastrální území Pražské předměstí, obec Hradec Králové, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, cena pozemku 7 985 Kč.

10. Mezi účastníky je najisto postavené, že žalobce a žalobkyně jsou osobami oprávněnými dle zákona o půdě, není sporu o obsahu jednotlivých rozhodnutí pozemkového úřadu, ani o výši již čerpaných nároků. Spornou není ani po rozhodnutí soudu aktuální výše nároku žalobců, ani cena nově vzniklého pozemku, jež byla stanovena v poloviční výši původního pozemku, ale pouze způsobilost zbylého pozemku parc. [číslo] odděleného od pozemku parc. [číslo] na základě geometrického plánu [číslo] [rok] vyhotoveného [právnická osoba] s.r.o. a potvrzeného KÚ pro Královehradecký kraj, KP [obec] dne 17. 2. 2021, katastrální území Pražské předměstí, obec Hradec Králové, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, k převodu na oba žalobce.

11. Provedeným dokazováním ve spojení s nespornými tvrzeními účastníků a závěry krajského a nejvyššího soudu učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobcům jakožto právním nástupcům původních vlastníků pozemků svědčí restituční nároky. Žalobci se opakovaně domáhali po žalované uspokojení svých nároků, avšak bezúspěšně. Žalovaná žádostem žalobců nevyhověla, neboť dříve odňaté pozemky posuzovala jako zemědělské, tudíž nárok žalobců spatřovala v nižší částce a žalobce tak ve veřejných nabídkách pozemků neuspokojila. Činila tak i přesto, že disponovala vlastním znaleckým posudkem (který spojila se svými tvrzeními), který nároky žalobců oceňoval odlišně. Vzhledem k tomu, že tvrzení obou účastníků v podobě jejich znaleckých posudků byla shodná co do existence doposud nevyčerpaného nároku, soud jako skutkový závěr vzal též to, že žalovaná evidovala výši restitučních nároků žalobce i žalobkyně chybně. A to dokonce i poté, co sama disponovala jí předloženým znaleckým posudkem kvalifikujícím výši nároků žalobců. Takový postup naplňuje kvalifikaci liknavosti žalované.

12. Též judikatura je již ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017). Soud se při posuzování postupu žalované v aktuálně projednávané věci řídil mimo jiné závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. února 2020, č. j. 27 Co 294/2019-628, který shledal v obdobné skutkové věci (týkající se rodinných příslušníků žalobců) postup žalované liknavým pro dlouhodobé neplnění její povinnosti vypořádat nárok na vydání náhradních pozemků, jakož i pro faktické vyloučení žalobců z možné účasti ve veřejných nabídkách v důsledku nesprávného ocenění restitučního nároku žalobců žalovanou.

13. Okresní soud proto o skutkovém stavu uzavřel, že postup žalované v dané věci byl liknavý (zjištění o rozhodných skutečnostech ohledně kroků oprávněné osoby, jakož i postupu žalované, a jejich hodnocení, pomocí nichž soud dochází k úsudku o liknavosti žalované, náleží do závěrů skutkových – k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2018). Žalobci se z toho důvodu soudní cestou domáhají uspokojení svých trvajících restitučních nároků postoupením jimi specifikovaného pozemku, k nimž má vlastnické právo Česká a právo hospodařit s nimi svědčí žalované.

14. Po právní stránce soud věc hodnotil dle zákona o půdě, přičemž se řídil též § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

15. Dle ustanovení § 4 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

16. Podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

17. Dle ustanovení § 28a zákona o půdě platí, pokud tento zákon nestanoví jinak, že se poskytují náhrady v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

18. Dle ustanovení § 13 občanského zákoníku platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

19. Na úvod okresní soud předesílá, že dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, či ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015) je uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srovnej § 11a zákona o půdě), považováno za výjimečné. Uplatní se pouze v situaci, kde lze postup Pozemkového fondu ČR (resp. žalované) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační a kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.

20. Již výše soud učinil závěr, že v aktuálně projednávané věci byl postup žalované liknavý a svévolný. Stejně tak není pochyb o tom, že žalobce i žalobkyně jsou osobami oprávněnými ve smyslu § 4 ve spojení s § 11a odst. 1 zákona o půdě; proti aktivní legitimaci žalobců žalovaná žádné námitky nevznášela. Soud proto shledal, že jsou splněny podmínky pro projednání požadavku uspokojit restituční nárok žalobců mimo zákonem předpokládaný postup a nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu předmětných pozemků.

21. Existenci zbývajícího nároku soud shledal nejen ze znaleckých posudků tvrzených oběma účastníky, ale byl též veden rozhodnutím Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 294/2019-628, od nějž okresní soud neshledal důvod se odchýlit a nerespektovat § 13 občanského zákoníku. Skutečnost, zda nárok žalobců trvá, byla nadto opakovaně přezkoumávána soudy napříč republikou. Okresní soud zde odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 294/2019-628 vydané ve věci rodinných příslušníků aktuálních žalobců, kde se odvolací soud vyjadřuje mimo jiné ke znaleckým posudkům znalkyně [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul za jménem], [číslo] který předložili rovněž žalobci v této věci, a znaleckému posudku ústavu [právnická osoba], [číslo] který předložila žalovaná rovněž i nyní. Soud se v citovaném rozhodnutí – po výslechu obou znalců – přiklonil k posudku předloženému žalobci, když v odstavci 11 shrnul, že„ nebyly shledány podmínky pro aplikaci srážek podle přílohy 7 citované vyhlášky, neboť není možné provést ocenění posuzovaného odňatého pozemku podle regulačních plánů jinak, než že má být vycházeno z budoucího určení pozemku k plánované výstavbě, včetně toho, že v rámci výstavby je plánována i výstavba komunikací a inženýrských sítí – odpadu, vodovodu a elektřiny. V daném případě byly všechny tyto podmínky splněny. Odvolací soud neshledal důvody ani pro aplikaci srážky podle položky [číslo] přílohy vyhlášky, neboť [ulice] [obec], jako část obce Praha, byly stavebně srostlé s Hlavním městem Prahou. Z předložených regulačních plánů, ortofotomap, které byly zohledněny ve znaleckém posudku, je zřejmé, že se jednalo o zástavbu navazující na již existující zástavbu. Předmětný pozemek se nachází v zastavěné části obce.“ Soud dále zdůraznil, že posudek [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] byl vyhotoven dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Rovněž posudek předložený žalovanou odňatý pozemek ocenil jako stavební. Rovněž v aktuálně projednávané věci oba znalecké posudky (předložené žalobci a žalovanou) obsahovaly doložky dle ustanovení § 127a o.s.ř., jejich závěry byly jednoznačné, v principu svého hodnocení shodné, soud se proto od výše uvedeného neodchýlil.

22. Taktéž Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatuje, že v situaci, kdy byly pozemky v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby), je třeba pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014). To vše svědčí závěru, že nároky žalobců nejsou doposud zcela vyčerpány, neboť byly evidovány žalovanou v nesprávné – podstatně nižší – částce.

23. Soud zohlednil, že hodnota náhradních pozemků, o kterých již bylo rozhodnuto, že budou převedeny na žalobce (účastníci učinili cenu všech pozemků specifikovaných nespornou na částku 1 259 845 Kč), jichž se žalobci touto žalobou domáhají a které splnily podmínky převoditelnosti (viz dále), je mnohem nižší, než předpokládaná výše restitučního nároku. Proto nebylo třeba zjišťovat, který z posudků uvádí definitivně správnou výši restitučního nároku žalobců, když toto samo o sobě nebylo předmětem řízení.

24. K námitce žalované, že je nárok na přecenění pozemků promlčen, soud – ve shodě s četnou judikaturou – uvádí, že nárok na správné ocenění nevydaných pozemků se posuzuje jako právo vlastnické, které promlčení nepodléhá. Není proto samostatným majetkovým nárokem, který by vznikal samostatně bez ohledu na nárok na náhradu za nevdané pozemky. Pokud jde o to, že osoba požaduje vyšší náhradu, než jí žalovaná hodlá poskytnout, nečiní to z požadavku oprávněné osoby samostatné majetkové právo s možností stanovit počátek běhu promlčecí lhůty. K tomu v podrobnostech soud odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019 či ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017.

25. Okresní soud proto dále posuzoval naplnění podmínek převoditelnost nově vzniklého pozemku. Četná judikatura Nejvyššího soudu ČR v obdobných věcech jako podmínku pro vyhovění žalobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu vhodný (tedy pozemek, jenž by byl - nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR - do veřejné nabídky dle § 11a zákona o půdě zařaditelný). Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále již dříve dovodila, že za kritéria vhodnosti pozemku lze např. pokládat, zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013, a ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 855/2010), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Soud proto veden veškerými uvedenými kritérii přistoupil k posuzování zbylého pozemku a to 26. U pozemku parc. [číslo] odděleného od pozemku parc. [číslo] na základě geometrického plánu [číslo] [rok] vyhotoveného [právnická osoba] s.r.o. a potvrzeného KÚ pro Královehradecký kraj, KP [obec] dne 17. 2. 2021, katastrální území Pražské předměstí, obec Hradec Králové, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, žalovaná nejprve původní pozemek (Parc. [číslo]) označila za převoditelný, posléze tvrdila, že na okraji tohoto pozemku se nachází plocha pro motorovou dopravu – komunikační síť VPS. Právě u staveb pozemních komunikací (jako staveb dopravní infrastruktury; § 2 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb.) dochází v naprosté většině případů po jejich uskutečnění ke znemožnění užívání pozemků k původnímu účelu (a přitom i ke změně druhu pozemku), kdy i případnému restituentu pozemků zůstalo by prakticky pouze tzv. holé vlastnictví (byl-li by podstatně omezen v právu věc užívat a požívat její plody a byla-li by i jeho držba permanentně rušena). Žalobci tuto skutečnost nijak nezpochybnili a ve světle rozhodnutí nejvyššího soudu, reagovali návrhem na zastavení řízení ve smyslu geometrického rozdělení daného pozemku. Jediná námitka žalované pro to, aby nově vyčleněný – vzniklý pozemek nebyl vhodný k převodu, tak odpadla. Lze proto shrnout, že vyčleněný, nově vzniklý pozemek, splňuje podmínku zařaditelnosti do veřejné nabídky dle § 11 zákona o půdě (pokud by tato byla činěna), splňuje základní požadavek vhodnosti takového pozemku k převodu.

27. S ohledem na učiněné závěry proto soud žalobě ve zbývající části žaloby, po částečném zastavení, vyhověl.

28. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení veden ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“. Žalobci byli úspěšní v 94,3 % (poměr cen získaných pozemků - 1 245 250 Kč a nepřevoditelných pozemků 74 749 Kč), žalovaná byla úspěšná v 5,7 %. Soud proto určil žalované povinnost uhradit žalobcům 88,6 % jimi vynaložených nákladů v řízení.

29. Náklady žalobců spočívaly v odměně advokáta sestávající z paušální odměny, náhrady hotových výdajů, DPH, náhrady cestovních výdajů. Odměnu za jeden úkon právní služby soud stanovil na 21 344 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“, veden též závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017; za tarifní hodnotu soud vzal výši ceny pozemků požadovaných žalobci ke dni rozhodnutí soudu, které žalobci učinili předmětem řízení (a jež byly i předmětem rozhodování) tj. 1 319 999 Kč. Advokát poskytl celkem 30 úkonů (předžalobní výzva, převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření na výzvu soudu ze dne 20. 6. 2020, doplnění ze dne 9. 10. 2020, účast na jednání soudu ve dnech 15. 9. 2020, 20. 10. 2020, 8. 12. 2020 a 23. 2. 2021, vyjádření k odvolání ze dne 26. 5. 2021, účast na jednání před odvolacím soudem 26. 5. 2021, podání dovolání ze dne 8. 10. 2021, vyjádření k dovolání žalované ze dne 19. 10. 2021, účast na místním šetření dne 17. 3. 2022, účast na jednání dne 12. 4. 2022 celkem 13 900 Kč za jeden úkon, snížená o 20 % na 11 120 Kč Celkem 333 600 Kč. K úkonům dále náleží advokátovi náhrada 30 hotových výdajů po 300 Kč dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 9000 Kč. K odměně a náhradě (342 600 Kč) přináleží DPH 21 %, 71 946 Kč tj. celkem 405 546 Kč.

30. Náhradu cestovních výdajů soud určil dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. pro 3 cesty k soudu v roce 2020 ve výši 1 374 Kč za jednu cestu (náhrada 4,20 Kč a cena benzínu 32 Kč), při doložené spotřebě 4,9 l /100 km, dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. pro jednu cestu k soudu v roce 2021 ve výši 1 696 Kč za jednu cestu (náhrada 4,40 Kč a cena benzínu 27,80 Kč), při doložené spotřebě 4,9 l /100 km, dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. za dvě cesty v roce 2022, ve výši 2 024 Kč za jednu cestu (náhrada 4,70 Kč a cena benzinu 40,50 Kč) při doložené spotřebě 6,7 l /100 km. Celkem 9 866 Kč + 21 % DPH, celkem 11 938 Kč. Celková odměna advokáta, potažmo též náklady žalobců, proto činí 417 784 Kč.

31. Z této částky je žalovaná povinna žalobcům uhradit 88,6 %, tj. 369 890 Kč.