20 Co 139/2022-961

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Ley Pavlovové ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] b) [titul] [příjmení] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. dubna 2022 č. j. 18C 107/2018-917 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II a III potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady odvolacího řízení 9.845 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že řízení se z důvodu zpětvzetí žaloby dle § 96 o.s.ř. v rozsahu týkající se pozemku parc. [číslo] odděleného od pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], na základě Geometrického plánu, jež je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek] a pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], zastavuje (výrok I), Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle § 11 a 11a zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1) Žalovaná, [země] – [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizována tři slova]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek] 2) Žalobce, [titul] [příjmení] [jméno], [rodné číslo], trvale bytem [adresa], je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě. 3) Žalobce má na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 24.11.1998, [číslo jednací] ze dne 12.3.1999, [číslo jednací] ze dne 20.4.1999, [číslo jednací] ze dne 18.1.2000, [číslo jednací] ze dne 7.3.2000, [číslo jednací] ze dne 19.9.2000, [číslo jednací] ze dne 19.9.2000, [číslo jednací] ze dne 14.12.2000, [číslo jednací] ze dne 19.3.2001, [číslo jednací] ze dne 9.7.2001, [číslo jednací] ze dne 9.7.2001, [číslo jednací] ze dne 6.3.2002 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 15.11.2011, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. 4) Žalobkyně, [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa], je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě. 5) Žalobkyně má na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 24.11.1998, [číslo jednací] ze dne 12.3.1999, [číslo jednací] ze dne 20.4.1999, [číslo jednací] ze dne 18.1.2000, [číslo jednací] ze dne 7.3.2000, [číslo jednací] ze dne 19.9.2000, [číslo jednací] ze dne 19.9.2000, [číslo jednací] ze dne 14.12.2000, [číslo jednací] ze dne 19.3.2001, [číslo jednací] ze dne 9.7.2001, [číslo jednací] ze dne 9.7.2001, [číslo jednací] ze dne 6.3.2002 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 15.11.2011, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobkyni v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. 6) Žalovaná k uspokojení nároku žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobcům do spoluvlastnictví pozemek parc. [číslo] oddělený od pozemku parc. [číslo] na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [právnická osoba], s.r.o., a potvrzeného KÚ pro Královehradecký kraj, KP [obec] dne 17. 2. 2021, [katastrální uzemí], [územní celek], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a žalobci tyto pozemky do svého spoluvlastnictví přijímají, každý ve výši spoluvlastnického podílu id. (výrok II) a Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 369 890 Kč k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Vyšel ze zjištění, že žalobci mají z důvodů odňatých pozemků jejich rodinám (právním předchůdcům) dle rozhodnutí Pozemkového úřadu z let 1998 až 2002 dosud neuspokojený restituční nárok na převod náhradních pozemků, a to žalobkyně a/ v rozsahu 3.151.255 Kč a žalobce b/ v rozsahu 1.589.973 Kč, určeném ve znaleckém posudku [číslo] 2018 znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno]. Dle něj byly pozemky oceněny jako stavební, neboť už byly určeny územním plánem k zastavění (měla na nich vzniknout zástavba navazující už na provedenou zástavbu), tj. nebyly oceněny jen jako zemědělské (jak se domáhala a pro sebe dlouhodobě evidovala žalovaná). Z tohoto posudku co do způsobu ocenění přitom vycházel ve skutkově i právně velmi obdobné věci v jiném řízení, týkajícím se rodiny žalobců např. Krajský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 20.2.2020 č.j. [číslo jednací] (dovolání žalované proti němu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8.7.2020 č.j. [číslo jednací]).

3. Postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců byl liknavý, diskriminační a nesl znaky libovůle, a to zejména ohledně nesouhlasu žalované s oceněním nevydaných pozemků. Žalobci uplatněný restituční nárok na převod náhradních pozemků, který jim byl i přiznán pravomocnými rozhodnutími pozemkového úřadu v letech 1998 až 2002 tak dosud nebyl více než 20 let od jeho vzniku uspokojen, přestože se 4x účastnili veřejných výběrových řízení na převod náhradních pozemků. Žalobci se tudíž legitimně domáhají uspokojení svého nároku bezúplatným převodem pozemků, které jsou ve vlastnictví žalované jako státu, přičemž subjektem příslušným k hospodaření s uvedenými pozemky je Státní pozemkový úřad.

4. Okresní soud proto podle § 11 odst. 2 a § 11a zákona o půdě č. 229/1991 Sb. žalobě v rozsahu výroku II napadeného rozsudku vyhověl, když v něm uvedený, už jen poslední pozemek p. [číslo] oddělený od téhož pozemku geometrickým plánem v hodnotě 7.985 Kč (jež byla mezi účastníky nespornou) shledal jako zásadně vhodný k uspokojení restitučních nároků žalobců, které však i nadále plně uspokojeny ještě nejsou.

5. Proti rozsudku podala odvolání jen žalovaná a to jen do jeho výroku II a III. Předně namítala, že okresní soud vycházel z nesprávného ocenění výše restitučních nároků žalobců s tím, že znalecký posudek znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] je zde nesprávný, jak vyplývá z jím předloženého oponentního znaleckého posudku znaleckého ústavu [jméno] [příjmení] [jméno]. Jmenovaná znalkyně navíc ani nebyla okresním soudem ke svému posudku vyslechnuta. Dále namítala, že při uspokojení restitučních nároků žalobců nepostupovala liknavě, neboť žalobkyně a/ se od roku 2012 do roku 2018 a žalobce b/ od roku 2005, resp. 2011 do roku 2018 se o ně žádným, natož pak dostatečným způsobem nezajímali a byli zde zcela pasivní. Nesouhlasila ani se způsobem výpočtu náhrady nákladů řízení z tarifní hodnoty 1.319.999 Kč, neboť v daném sporu je předmět řízení penězi neocenitelný a je proto nutno vycházet jen z § 9 a.t. Navíc žalobci původně žádali vydat 19 pozemků a žalobu pak vzali částečně zpět ohledně 11 z nich, tj. z převážné části ani nebyli úspěšní. Navrhla proto, aby krajský soud v tomto rozsahu napadený rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že i zde žalobu zamítne.

6. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnili se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Předně poukázali na to, že odvolací námitky vznesené žalovanou už byly v jejich prospěch vyřešeny předchozím rozsudkem krajského soudu ze dne 3.8.2021 č.j. [číslo jednací]. Dále a především pak poukázali na to, že žalovaná v odvolání nijak nebrojí proti vhodnosti pozemku, který jí byl napadeným rozsudkem vydán. Ohledně nákladů řízení uvedla, že žaloba byla co do základu úspěšná, nadto ohledně uspokojení restitučního nároku, který jinak státem dlouhodobě uspokojen nebyl a ten tak i nadále odmítá dobrovolně učinit a brání se mu.

7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o.s.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o.s.ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.). Přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčené části i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalovaná domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o.s.ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

8. Krajský zcela sdílí správné skutkové a právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě v jejím zbytku výrokem II napadeného rozsudku vyhověl a výrokem III rozhodl o nákladech řízení. Pro stručnost plně odkazuje na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku v tomto směru (zejména v bodě 7, 8, 9 a 26) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalované dodává následující.

9. V projednávané věci byl krajský soud stejně jako okresní soud ve smyslu § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o.s.ř. vázán právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5.1.2022 č.j. [číslo jednací], jímž byly zrušeny rozsudek krajského soudu ze dne 3.8.2021 č.j. [číslo jednací] a jím potvrzený rozsudek okresního soudu ze dne 23.2.2021 č.j. [číslo jednací], ale jen ohledně rozhodnutí o žalobě týkající se 3 pozemků p. [číslo] jen z důvodů týkajících se vhodnosti těchto pozemků k uspokojení restitučních nároků žalobců. Z tohoto pohledu nelze okresnímu soudu ničeho vytknout, neboť ten v dalším řízení důsledně vycházel nejen ze závazného právního názoru krajského soudu týkajícího se uspokojení žalovaného nároku, ale i ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu, týkajícího se v tomto ohledu jednak vhodnosti posledně tří citovaných pozemků a jednak účelnosti a výpočtu nákladů řízení.

10. Krajský soud proto může s odkazem na svůj předchozí, v pořadí první rozsudek v této věci jen opakovat, že (stejně jako okresní soud) ve skutkové i právní rovině sporu zásadně a v souladu s § 13 o.z. přihlížel i ke skutkovým a právním závěrům, jež byly soudy učiněny ve skutkově i právně velmi obdobné věci v jiném řízení, týkajícím se rodiny žalobců, tedy v řízení u Okresního soudu v Nymburku pod sp.zn. [spisová značka], v němž bylo dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20.2.2020 č.j. [číslo jednací] odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8.7.2020 č.j. [číslo jednací]. Takové právní posouzení věci současně odpovídá celkové harmonii soudních rozhodnutí v projednávané věci a důvěře účastníků k nim, tj. nelze v tomto řízení, bez nově nastalých skutečností, znovu a jinak řešit otázku ocenění výše restitučního nároku žalobců a liknavost žalované při jeho uspokojení, která již jednou byla soudem určitým způsobem, v daném případě kladně pro rodinu žalobců jako restituentů vyřešena (srov. především nález Ústavního soudu ze dne 27.8.2004 sp.zn. I. ÚS 647/02). Přestože pak krajský soud (bez ohledu na výše uvedené) při svém rozhodování zásadně a především vycházel z konkrétních poměrů projednávané věci, neshledal v rámci ní jakýkoliv důvod odchýlit se od skutkových a právních závěrů, jež byly jinými soudy učiněny v citovaném, jiném řízení.

11. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je totiž dlouhodobě ustálena v tom, že za pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, tj. v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17.3.2014, sp. zn. 28 Cdo 4237/2013, ze dne 3.4.2014 sp.zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 25.11.2015 sp.zn. 28 Cdo 2956/2014 nebo jeho usnesení ze dne 25.10.2017 sp.zn. 28 Cdo 2914/2017, apod.).

12. Krajský soud má tudíž stále za to a nemíní na tom nic měnit, že okresní soud při ocenění restitučního nároku žalobců správně vycházel ze znaleckého posudku znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], neboť žalobcům odňaté pozemky byly jako celek určeny k pozdější výstavbě továrny a pozemní komunikace v Praze, jež byla posléze nepochybně napojena na veškeré inženýrské sítě, pročež zde zjevně nebylo místa pro aplikaci srážek ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. O těchto odborných závěrech znalkyně nelze mít žádných pochybností, její posudek je v tomto smyslu důkazem zákonným, věrohodným a vztahujícím se k prokazované skutečnosti, přičemž je současně přesvědčivý, logický, vnitřně nerozporný a v souladu s veškerým dalším provedeným dokazování. Protože z tohoto pohledu o jeho úplnosti a správnosti nebylo žádných pochyb, okresní soud správně neshledal důvod k němu znalkyni vyslýchat (když ta k němu byla vyslechnuta v souvisejícím řízení) či k němu vypracovat znalecký posudek revizní.

13. Dále je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dlouhodobě ustálena i v tom, že důvodnost žaloby na uložení povinnosti [anonymizována dvě slova] [země] (dnešnímu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě č. 229/1991 Sb. není třeba - při liknavém postupu fondu - vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31Cdo3767 /2009, uveřejněný v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 62/2010). Jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (viz už okresním soudem správně zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016 nebo ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, ale nově např. i jeho usnesení ze dne 8.7.2020 sp.zn. 28 Cdo 1969/2020, apod.).

14. Rovněž z tohoto pohledu krajský soud stále souhlasí s okresním soudem i v tom, že žalovaná postupovala při uspokojení restitučních nároků žalobců dlouhodobě liknavě, a to právě v důsledku jejich nesprávného a mnohonásobně nižšího ocenění ze své strany (na čemž navíc nesprávně setrvává i v tomto odvolacím řízení). Z těchto důvodů ani nebylo nutno po žalobcích spravedlivě požadovat intenzivnější účast ve veřejných nabídkách a bylo na místě vyhovět jejich žalobě o vydání konkrétních náhradních pozemků dle § 11 a § 11a zákona o půdě (žalobci se ale navíc i 4x neúspěšně veřejných nabídek účastnili).

15. Konečně je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dlouhodobě ustálena i v tom, že právo oprávněné osoby ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě č. 229/1991 Sb. prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku lze realizovat jen tehdy, jde-li o pozemek vhodný k uspokojení jejího restitučního nároku. Kritéria vhodnosti nejsou zákonem taxativně a výslovně upravena a lze za ně pokládat, např. zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem. Zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury anebo těmito stavbami již zastavěné nelze převést oprávněné osobě jako náhradní pozemky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2018 sp.zn. 28 Cdo 2430/2016, ze dne 28.6.2017 sp.zn. 28 Cdo 5368/2015, ze dne 18.9.2014 sp.zn. 28 Cdo 2462/2014, ze dne 15.7.2011 sp.zn. 28 Cdo 1568/2011 a řada dalších). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.6.2020 sp.zn. 28 Cdo 1497/2020 či ze dne 24. 5. 2017 sp.zn. 28 Cdo 5045/2015 nebo jeho usnesení ze dne 26. 4. 2007 sp.zn. 28 Cdo 220/2005).

16. I z tohoto pohledu se okresní soud (tím spíše vzhledem k závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu v této věci dle jeho rozsudku ze dne 5.1.2022 č.j. 28 Cdo 3627/2021-778) projednávanou věcí důsledně zabýval a ani zde jeho skutkovým a právním závěrům (zejména dle bodu 26 odůvodnění napadeného rozsudku) nelze ničeho vytknout, nadto když žalovaná v odvolání už ani nezpochybňuje vhodnost vydání geometrickým plánem oddělené části pozemku p. [číslo] (v tomto směru nevznesla žádnou odvolací námitku, tím spíše pak konkrétní a blíže odůvodněnou). Jinak řečeno, krajský soud zde plně souhlasí s okresním soudem v tom, že žalobcům vydaná část citovaného pozemku už ve svém, nově odděleném a jen minimálním okraji (nacházejícím se v novém pozemku p. [číslo] ponechaném státu) není dle aktuálního územního plánu určena k vybudování plocha pro motorovou dopravu – komunikační síť VPS (viz znalecký posudek ze dne 6.10.2020 na čl. 569 a vyjádření žalovaného u jednání 8.12.2020). To jej v jeho zbytku, tj. dosavadní převážné části už činí vhodným pro vydání žalobcům (viz rovněž velmi ilustrativně samotný geometrický plán).

17. Závěrem lze dodat, že okresní soud nepochybil ani při výpočtu nákladů řízení (jak už i uzavřel krajským soud ve svém předchozím rozsudku) co do určení odměny advokáta z hodnoty převáděných pozemků. Zde jak už sám výslovně zmínil v napadeném rozsudku (bodě 29 odůvodnění), vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.5.2018 sp.zn. 28 Cdo 6064/2017. Dle něj jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty pře aplikovat § 9 odst. 3 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – a.t.), nýbrž se jeví případným vycházet právě z hodnoty předmětu sporu, čili výše ceny požadovaných pozemků. Citovaný právní názor byl přitom Nejvyšším soudem výslovně učiněn v obdobném restitučním sporu o vydání náhradních pozemků. V té souvislosti lze poukázat i na usnesení Ústavního soudu ze dne 26.1.2021 sp.zn. I. ÚS 3392/20, dle nějž pokud žalobce prokáže svůj restituční nárok a důvody pro podání náhradové žaloby, považuje se v řízení za zcela úspěšného bez ohledu na počet vydaných či nevydaných pozemků.

18. Z tohoto pohledu jsou proto nedůvodné odvolací námitky žalované týkající se poměru úspěchu či neúspěchu žalobců v tomto sporu co do počtu pozemků, ohledně nichž byla žaloba vzata zpět a řízení zastaveno (když žaloba byla nejen co do základu, ale prakticky i co do žalované výše plně úspěšná ohledně uspokojení restitučního nároku, který jinak státem dlouhodobě uspokojen nebyl a ten tak i nadále odmítá dobrovolně učinit a velmi intenzivně se mu stále brání). Okresní soud proto v zásadě správně vycházel z toho, že určující pro posouzení procesní úspěšnosti žalobců je hodnota předmětu řízení, nikoliv počet pozemků, tj. skutečnost, že 1/ předmětem řízení bylo původně 18 pozemků v hodnotě 1.529.969 Kč, žalobě bylo vyhověno ohledně 7 pozemků v hodnotě 1.256.372 Kč, 2/ žaloba byla jednak vzata zpět bez uvedení důvodu a jednak pro nevhodnost zamítnuta jen ohledně 6 pozemků p. [číslo] v hodnotě cca 50.000 Kč, 3/ ohledně zbývajících 5 pozemků p. [číslo] v hodnotě cca 220.000 Kč byla vzata zpět jen proto, že byly v mezidobí v jiných řízeních vydány jiným oprávněným osobám, což k tíži žalobců ale nelze přičítat a na tom žádné procesní zavinění ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. nenesou. Jinak řečeno, okresní soud zde ve výsledku a toliko ve prospěch žalované (a k tíži žalobců) dokonce vycházel i z nižší tarifní hodnoty pro určení odměny advokáta žalobců, tedy z hodnoty pozemků ke dni svého opakovaného rozhodování ve věci samé, nikoliv správněji z hodnoty, jež by odpovídala ceně předmětu řízení ke dni jeho zahájení (když procesní neúspěch žalobců jen ohledně 6 pozemků v hodnotě cca 50.000 Kč je ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř. zcela zanedbatelný). Odvolací poukaz žalované na nález Ústavního soudu ze dne 19.7.2022 sp.zn. IV. ÚS 3063/21 je zde nepřípadný, neboť v nyní souzené věci byly z právě řečených, konkrétních důvodů vzaty výslovně do úvahy okolnosti částečného zpětvzetí i zamítnutí žaloby (k čemuž v Ústavním soudem řešené věci ale důsledně nedošlo, což pak i bylo důvodem jeho kasačního rozhodnutí).

19. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., v němž procesně plně úspěšným žalobcům přiznal vůči neúspěšnému žalovanému náhradu nákladů v plné výši, tedy v částce 9.845 Kč kterou tvoří 1/ mimosmluvní odměna advokáta 4.800 Kč za čtyři úkony právní služby po 1.500 Kč pro dva žalobce, spočívající v sepisu odvolání a účasti u odvolacího jednání dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.), tj. celkem 13.900 Kč za jeden úkon, snížená o 20 % dle § 12 odst. 4 a.t. na 1.200 Kč pro každého žalobce, počítáno z ceny oddělené části pozemku p. [číslo] jakožto jediného předmětu odvolacího řízení v hodnotě 7.985 Kč (viz bod 9 odůvodnění napadeného rozsudku), 2/ paušální náhrada hotových výdajů 1.200 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. za čtyři výše citované úkony právní služby po 300 Kč, 3/ náhrada cestovních výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 a.t. za jízdné k odvolacímu jednání ve výši 1.536 Kč, tj. spotřebované palivo a náhradu za použití vozidla (viz § 1 a § 4 vyhl. č. 511/2021 Sb.), 4/ náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s výše poskytnutými úkony právní služby ve výši 600 Kč za 6 půlhodin po 100 Kč strávených cestou ze sídla advokáta ke krajskému soudu a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a.t. a 5/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ze všech předchozích částek v celkové výši 1.709 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení splatné k rukám zástupce žalobců ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení