18 C 123/2023 - 88

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno právního zástupce] sídlem [Adresa právního zástupce] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno právního zástupce] sídlem [Adresa právního zástupce] o zaplacení 24 863 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 24 863 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 27.7.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 414,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení 24 863 Kč s příslušenstvím v podobě nákladů na uplatnění této pohledávky ve výši 1200 Kč a příslušného úroku z prodlení s tím, že se jedná o regresní náhradu. Tvrdila, že dne 20.10.2022 po 11. hodině došlo na parkovišti u benzinové stanice [Anonymizováno] u obce [adresa] k dopravní nehodě nákladního vozidla tovární značky [Anonymizováno], RZ [SPZ] (dále vozidlo [Anonymizováno]), jehož provozovatelem je žalovaná, a zaparkovaného vozidla tovární značky [Anonymizováno] RZ [SPZ] (dále vozidlo [Anonymizováno]) ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., které na parkovišti zaparkoval p. [jméno FO], kdy při najíždění na parkovací místo nezjištěný řidič pravděpodobně špatně odhadl boční odstup a do zaparkovaného vozidla [Anonymizováno] narazil pravou přední části vozidla [Anonymizováno]. Aniž by pak byla tato dopravní nehoda nezjištěným řidičem řešena, řidič z místa nehody vycouval a odjel neznámo kam. Předmětná dopravní nehoda byla oznámena na PČR p. [jméno FO]. Při šetření PČR zjistila, že vozidlo [Anonymizováno] řídil p. [jméno FO], zaměstnanec či zmocněnec žalované, což žalobkyně zjistila při šetření předmětné pojistné události v rámci komunikace s p. [jméno FO], kdy p. [jméno FO] zaslala výzvu k vyjádření a p. [jméno FO] jí na to zaslal email z adresy [e-mail] (žalobkyně nemá informace o tom, jakou emailovou adresu užívá žalovaná, s ohledem na uvedení rozhodných skutečností v tomto emailu ohledně předmětné nehody, však vycházela z toho, že se jedná o pravdivé informace zde uvedené), který je jím podepsán jako zástupcem žalované, a ve kterém jsou uvedeny určité interní informace ohledně předmětné pojistné smlouvy, jejího čísla, možnosti vypovězení i počtu smluv žalované u žalobkyně, bez určité spojitosti s žalobkyní tak nemohl p. [jméno FO] tyto informace vědět. Nadto k předmětné dopravní nehodě došlo ve všední den kolem 11. hodiny, přičemž p. [jméno FO] v emailu uvedl, že jel se svým klientem, bylo tedy možné dovodit, že vykonával určitou pracovní činnost pro žalovanou. P. [jméno FO] byl následně za výše uvedené jednání pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. i/bod 1, bod 2 a bod 4 a § 125c odst. 1 písm. k/ zákona č. 361/2000 Sb. Vozidlo [Anonymizováno] bylo v dané době pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb. u žalobkyně, pročež žalobkyně uhradila dne 10.11.2022 společnosti [právnická osoba]. tímto jednáním p. [jméno FO] způsobenou škodu ve výši 24 863 Kč. Vzhledem k tomu, že však p. [jméno FO] v pozici zaměstnance, resp. zmocněnce žalované bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody, má žalobkyně dle § 10 odst. 1 písm. c/ zákona č. 168/1999 Sb. právo na zaplacení této částky po žalované.

2. Rovněž má pak žalobkyně toto právo dle § 10 odst. 1 písm. e/ daného zákona, když žalovaná porušila § 8 odst. 1 a 3 předmětného zákona, jelikož neoznámila žalobkyni v pozici pojistitele bez zbytečného odkladu danou pojistnou událost a ani nedoložila potřebné doklady, čímž žalobkyni ztížila možnost prošetřit danou pojistnou událost – zejména řádně objasnit vztah mezi řidičem p. [jméno FO] a žalovanou a s tím spojenou otázku, kdo je osobou odpovědnou dle § 10 shora specifikovaného zákona, přičemž řádně netvrdila ani neprokázala důvod zřetele hodný, proč danou nehodu tímto zákonem stanoveným způsobem žalobkyni nenahlásila, ačkoli se o jejím vzniku musela dozvědět min. v rámci řízení o přestupku, během kterého byla poučena o možnosti připojení se v rámci vzniklé škody. Konečně pak byla žalovaná dne 26.4.2023 ze strany žalobkyně vyzvána k úhradě dané částky v rámci regresu a následně jí byla zaslala i předžalobní výzva, žalovaná však ničeho neuhradila, ani danou pojistnou událost nenahlásila, resp. nevyvrátila skutečnost, že je p. [jméno FO] jejím zaměstnancem / zmocněncem.

3. K tvrzení žalované, že p. [jméno FO] užil v rozhodné době předmětné vozidlo bez vědomí žalované, poté žalobkyně uvedla, že v tom případě, žalovaná odpovídá s p. [jméno FO] za způsobenou škodu solidárně, jelikož mu v důsledku své nedbalosti užití daného vozidla umožnila.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Tvrdila, že ve věci není pasivně věcně legitimována, jelikož v rozhodný den vozidlo [Anonymizováno] neřídil nikdo z jejích zaměstnanců, když p. [jméno FO] neměl k žalované žádný smluvní vztah - není a nikdy nebyl jejím zaměstnancem, a to ani na dohodu, ani členem představenstva, přičemž žalobkyni ani nikterak neprokázal své oprávnění jednat za žalovanou. P. [jméno FO] je kamarádem p. [jméno FO], člena představenstva žalované, přičemž si vzájemně v rámci svých podnikatelských činností poskytují informace. Pokud se pak jedná o komunikaci mezi žalobkyní a p. [jméno FO], je možné, že byl p. [jméno FO] p. [jméno FO] požádán, aby se ve věci vyjádřil v rámci jednorázového zástupu, emailová adresa žalované je však odlišnou adresou od adresy [e-mail], ze které byl daný email odeslán. Nadto není ani možné dovodit z informací zde uvedených, že by p. [jméno FO] jednal za žalovanou, když dané informace nesouhlasí, žalovaná např. nevlastní 8 firemních a soukromých vozidel. Konečně je pak logické, že zde jsou uvedeny rozhodné informace týkající se předmětné dopravní nehody, když ji způsobil právě p. [jméno FO]. Ze skutečnosti, že došlo k předmětné dopravní nehodě v pracovní den přitom nelze podle žalované dovodit, že vozidlo [Anonymizováno] p. [jméno FO] řídil za účelem pracovní činnosti pro žalovanou. Zároveň nelze z tvrzení, že jel p. [jméno FO] s klientem dovodit, že se jednalo o klienta žalované. Konečně p. [jméno FO] čestně prohlásil, že dané vozidlo užil pro vlastní účely bez vědomí žalované – předmětné vozidlo je parkováno na adrese [Anonymizováno]. [právnická osoba] v [adresa] z důvodu dobré dostupnosti vozidla pro pracovníky žalované, vozidlo je elektronicky zabezpečené (imobilizér) a uzamčené, doklady k vozidlu se nacházejí uvnitř vozidla, klíče k němu jsou pak uloženy v zabezpečené schránce, ke které mají přístup pouze pracovníci žalované a členové statutárního a dozorčího orgánu. P. [jméno FO] nemá k této schránce přístup, nikdy dříve neužil žádné vozidlo žalované, ani o užití nepožádal, neměl žádný oficiální titul ani souhlas pro přístup k předmětnému vozidlu, nebyl oprávněn jej užít. Nadto žalovaná nemá ani žádné informace o tom, že by p. [jméno FO] měl někdy dříve problémy se zákonem ve vztahu k protiprávnímu užívání vozidel. Používání daného vozidla je žalovanou kontrolováno (výkazy, knihy jízd, informace o incidentech, potvrzení o uložení klíčů). S ohledem na uvedené, se žalovaná o předmětné dopravní nehodě dozvěděla až z iniciativy žalobkyně, když na vozidle [Anonymizováno] nevznikla žádná škoda, takže se žalovaná, i kdyby byla oslovena v rámci řízení o přestupku vedeném vůči p. [jméno FO], nemohla jako poškozená přihlásit, neznala tedy skutkové okolnosti daného přestupku, nemohla tak ani vědět, zda byla způsobena škoda na jiných vozidlech - tyto informace přitom získala až dodatečně v rámci vyžádání si rozhodnutí o přestupku dne 8.11.2023, v listopadu téhož roku jí pak užití vozidla potvrdil i p. [jméno FO].

5. S ohledem na uvedené tak již bylo dle názoru žalované zbytečné, aby žalovaná doplnila hlášení o pojistné události, jelikož tím nemohlo dojít k narušení šetření předmětné pojistné události ze strany žalobkyně, když měla žalobkyně o předmětné dopravní nehodě víc informací než žalovaná a zaslala jí již dne 19.7.2023 předžalobní výzvu, přičemž disponovala rozhodnutím o přestupku p. [jméno FO]. Jelikož pak nelze z ničeho dle jejího názoru dovodit, že by p. [jméno FO] jednal v zastoupení žalované, nepovažovala žalovaná ani za nutné takovou skutečnost sama od sebe žalobkyni prokazovat. Nadto má být zmaření či ztížení šetření pojistné události takové intenzity, aby okolnosti nešly dovodit z dalších zjištěných skutečností, příp. by bylo obtížné zjistit skutkový stav, tak tomu však v tomto případě nebylo, přičemž žalovaná nebyla ze strany žalobkyně vůbec vyzvána k poskytnutí součinnosti - zaslání předžalobní výzvy žalovaná za tuto výzvu nepovažuje (jedná se o úkon provedený až po skončení šetření, nikoli o úkon v jeho rámci). Žalobkyně se však spokojila pouze s komunikací p. [jméno FO] ze zcela jiné emailové adresy, než kterou užívá žalovaná, namísto toho, aby kontaktovala žalovanou prostřednictvím její datové schránky – žalobkyně tak dle názoru žalované rezignovala na ověření skutečností v rámci vlastního šetření a akceptovala nesmyslná skutková zjištění založená na emailové komunikaci s p. [jméno FO].

6. Mezi stranami bylo nesporné, že dne 20. 10. 2022 po 11. hodině v obci [adresa] došlo na parkovišti benzínové čerpací stanice [jméno FO] k dopravní nehodě, kdy p. [jméno FO] při řízení vozidla [Anonymizováno] při najíždění na parkovací místo narazil do odstaveného vozidla [Anonymizováno], které tím poškodil. Po této události p. [jméno FO] neprodleně vozidlo nezastavil, neohlásil dopravní nehodu policistovi a nedovoleně opustil místo dopravní nehody. Za toto jednání byl p. [jméno FO] příkazem [právnická osoba] [adresa] ze dne 5. 4. 2023, č. j. [č. účtu] uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k, § 125c odst. 1 písm. i bod 1, § 125c odst. 1 i bod 2 a § 125c odst. 1 písm. i bod 4 zákona č. 168/1999 Sb. Tento příkaz nabyl právní moci 3. 5. 2023 a stal se vykonatelným 3. 9. 2023. Ke dni 20. 10. 2022 byla vlastníkem a držitelem vozidla [Anonymizováno] žalovaná, přičemž byla mezi ní a žalobkyní uzavřena pojistná smlouva č. [hodnota] na pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Dne 18. 7. 2023 byla ze strany žalobkyně žalované odeslána předžalobní výzva v této věci s lhůtou k úhradě 7 dnů, která byla žalované doručena 19. 7. 2023. Sporné mezi stranami naopak bylo, zda je žalovaná ve věci pasivně věcně legitimována, tedy zda odpovídá v rámci regresu dle § 10 zákona č. 168/1999 Sb. K tomu tak bylo ze strany soudu vedeno dokazování.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

8. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované vyplývá, že byla žalovaná založena v r. 2020 a jedním z předmětu jejího podnikání je provozování silniční motorové dopravy – nákladní i osobní, od r. 2021 je pak jediným členem jejího představenstva [tituly před jménem] [jméno FO] a členem dozorčí rady p. [jméno FO]. Z výpisu z obchodního rejstříku podle fyzických osob v angažmá je p. [jméno FO] v tomto rejstříku evidován jako člen statutárního orgánu, prokurista, či společník několika společností, mimo jiné i společnosti [právnická osoba]., která vznikla 10.5.1993 a byla vymazána 12.6.2023, a zároveň je od r. 2006 prokuristou společnosti [právnická osoba]., jejímž společníkem je žalovaná.

9. Podle zprávy MěÚ byla žalovaná ke dni 20.10.2022 v registru vozidel evidována jako provozovatel vozidla [Anonymizováno].

10. Z detailu relace o dopravní nehodě ČKP, zpracovatel [Anonymizováno]. [jméno FO], soud zjistil, že v rámci šetření předmětné dopravní nehody PČR byl p. [jméno FO] ztotožněn jako řidič vozidla [Anonymizováno], přičemž bylo vozidlo pojištěno v dané době u žalobkyně a bylo evidováno ve vlastnictví a držení žalované. Vozidlo [Anonymizováno] poté bylo ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]. a bylo v rozhodné době pojištěno u společnosti [právnická osoba]. odhad škody byl na vozidle [Anonymizováno] 10 000 Kč a na vozidle [Anonymizováno] 25 000 Kč. Za účastníky dané dopravní nehody byli označení p. [jméno FO] jako řidič, žalovaná jako vlastník poškozeného vozidla [Anonymizováno] a společnost [právnická osoba]. jako vlastník poškozeného vozidla [Anonymizováno]. Pro potřeby šetření přitom byl zajištěn záznam z kamer benzínové čerpací stanice.

11. Z příkazu MěÚ [adresa] ze dne 5. 4. 2023, č. j. [č. účtu] soud dále zjistil, že MěÚ [adresa] ve věci předmětného přestupkového řízení vedeného vůči p. [jméno FO] v pozici řidiče vozidla [Anonymizováno] po prostudování spisové dokumentace písemně poučil poškozené vlastníky vozidel [Anonymizováno] a [Anonymizováno] o možnosti připojení se v řízení o přestupku ve věci vzniklé náhrady škody, ani jeden z nich se však nepřipojil. Při svém rozhodování pak vycházel mimo jiné z pořízené fotodokumentace a ohledání místa s fotodokumentací.

12. Dle zápisu o poškození motorového vozidla ze dne 1.11.2022 bylo na vozidle [Anonymizováno] poškozeno levé vnější zrcátko, kdy byla poškozena folie a folie na krytu zrcátka, sklíčko však bylo v pořádku - bylo tedy potřeba vyměnit poškozené těleso a doplnit chybějící krytku. Na fotografii z čl. 12 je poté zachyceno levé zpětné zrcátko vozidla, na kterém je patrné poškození krytky, z fotografie však nelze dovodit, kdy a kým byla pořízena, ani o jaké vozidlo se jedná.

13. Ze systému dat a kalkulace nákladů na opravu společnosti [právnická osoba]. byla dne 8.11.2022 provedena touto společností kalkulace na opravu vozidla [Anonymizováno], a to na částku 22 649,53 Kč, materiál představoval 1 969,74 Kč a náklady na opravu 22 649,53 Kč. Jednotlivé položky jsou zde přitom podrobně rozepsány. Co do náhradních dílů se jednalo o těleso levého zpětného zrcátka, krytku levého vnějšího zrcátka a rám levého vnějšího zrcátka. V rámci mzdy za práci poté bylo zaúčtováno vymontování a zamontování obložení předních dveří včetně krytky a zámku, vymontování a zamontování levého zpětného zrcátka a seřízení periferní kamery levého vnějšího zrcátka, v rámci lakování poté byla zaúčtována přirážka za vyhledání barevného odstínu spolu s přípravou z demontovaného dílu a lakování krytu vnějšího levého zrcátka.

14. Z faktury č. [hodnota] vyplývá, že byla vystavena dne 8.11.2022 společností [právnická osoba]. na společnost [právnická osoba]. za opravu vozidla [Anonymizováno] v rámci shora specifikované pojistné události a zní na částku 30 084,23 Kč (24 863 Kč a DPH 5 221,23 Kč).

15. Podle printscreenu z čl. 13 a z oznámení o poskytnutí pojistného plnění byl dne 9.11.2022 vystaven žalobkyní poukaz pro [hodnota] znějící na částku 24 863 Kč ve prospěch [Anonymizováno]. Téhož dne žalobkyně vystavila oznámení společnosti [právnická osoba]., že bylo ukončeno šetření předmětné pojistné události, kdy bylo na opravu vozidla [Anonymizováno] vyplaceno 24 863 Kč bez DPH na základě doložených účetních dokladů – faktury č. [hodnota].

16. Z emailové zprávy z čl. 37 vyplývá, že z emailové adresy [e-mail] byl dne 2.1.2023 na emailovou adresu [e-mail] odeslán email s předmětem [Anonymizováno], který je opatřen prostým podpisem „[tituly před jménem] [jméno FO], [Jméno žalované].“ V emailu je uvedeno, že nesouhlasí se zaplacením 24 863 Kč, když si on ani klient ničeho nevšimli, ačkoli to musela být rána, on však pouze zjistil, že se tam s [Anonymizováno] nevejde, tak vycouval a odjel. Bylo to dopoledne, policie mu však volala až kolem 17. hodiny. Má tedy otázku, zda bylo zrcátko vůbec poškozené a nenašla se tak pouze oběť, když on neměl důvod odjíždět, jelikož je havarijně i ze zákona pojištěn, odhadce měl navíc škodu natáhnout min. o 5 000 Kč. Nakonec je uvedeno, že má u žalobkyně firemní i osobní auta, 8 ks, pokud tak z něj budou dělat lumpa, vydá příkazy ke zrušení pojistek, když je zde mnoho otazníků na její účet s tím, že je vždy pro jednání a dohodu.

17. Z čestného prohlášení ze dne 18.1.2024 vyplývá, že p. [jméno FO] daného dne čestně prohlásil, že dne 20.10.2022 nebyl vůči žalované v zaměstnaneckém poměru, a to ani na dohodu, ani nebyl součástí jejího představenstva či statutárního orgánu. Předmětné vozidlo přitom daný den užil ke svému vlastnímu účelu bez předchozího oznámení žalované.

18. Podle sdělení ÚSSZ nebyl p. [jméno FO] ke dni 20.10.2022 evidován jako zaměstnanec žalované.

19. Dle výzvy z čl. 24 žalobkyně dne 26.4.2023 vystavila na jméno žalované výzvu k náhradě pojistného plnění ve výši 24 863 Kč s tím, že doposud žalovaná nenahlásila předmětnou pojistnou událost, přičemž bylo poškozenému ze strany žalobkyně vyplaceno 24 863 Kč a žalobkyně má vůči žalované dle § 10 odst. 1 písm. b/, c/ a e/ zákona č. 168/1999 Sb. nárok na úhradu této částky s ohledem na § 2914 o.z.

20. Člen představenstva žalované, p. [jméno FO], ve své účastnické výpovědi uvedl, že je jediným členem představenstva žalované, a byl jím i v r. 2022, je si vědom toho, že to znamená to, že by měl tuto společnost řídit, neví ale, jaké povinnosti mu z toho vyplývají, neví, co znamená péče řádného hospodáře. Jediným akcionářem žalované je p. [jméno FO] a zároveň za něj žalovanou obchodně řídí, on je tak de facto podepsán pouze na listinách. Řidičské oprávnění má od 18 let. Z pozice řidiče a provozovatele vozidla ví, že má povinnost platit zákonné pojištění. Toto pojištění znamená, že když se stane nehoda, zaplatí škodu pojišťovna, a pak to vymáhá po viníkovi. Předmětné vozidlo bylo v rozhodné době takto zákonně pojištěno asi u Allianz. Myslí si, že příslušnou pojistnou smlouvu na předmětné vozidlo podepisoval on, neví ale, jaké má žalovaná z toho plynoucí povinnosti. Neví, zda mělo předmětné vozidlo havarijní pojištění. Má dohodu se svými zaměstnanci, že pokud dojde se služebním vozidlem k nehodě, budou ho o tom informovat. S p. [jméno FO] jsou cca 15 let kamarádi, p. [jméno FO] není a ke dni 20.10.2022 nebyl v žádném pracovněprávním či obdobném poměru k žalované, není člen jejího statutárního či dozorčího orgánu, nemá, resp. neměl žádné zástupčí oprávnění vůči žalované ani mezi nimi neexistovala žádná dohoda týkající se předmětného vozidla, neměl přístup k dokumentaci žalované. Nemůže vědět, zda si p. [jméno FO] v minulosti od žalované již něco bez dovolení půjčil, když nic neprasklo, o ničem neví, p. [jméno FO] ani nikdy neřídil žádné vozidlo ve vlastnictví žalované. Neví, zda má žalovaná emailovou adresu, ani jak případně zní. Má za to, že email z čl. 37 psal p. [jméno FO], což dovozuje z domény, ze které byl email odeslán - p. [jméno FO] měl, nebo možná stále má, společnost s názvem Sansara a tuto doménu si asi nechal. Email předtím nikdy neviděl. V rozhodné době bylo předmětné vozidlo parkováno v [adresa] před vinotékou na náměstí [právnická osoba], je to volné prostranství, volně přístupné parkoviště, vozidlo nemá žádný imobilizér ani nic takového, doklady k němu jsou ponechány vždy ve vozidle. V [adresa] má žalovaná dva stálé zaměstnance a zpravidla jednoho řidiče na dohodu - všichni jsou v [adresa], proto vozidlo parkují tam, aby si pro něj řidiči nemuseli jezdit do [Anonymizováno]. On sám bydlí v [adresa] dne 20.10.2022 nebyl. Co se týče užívání vozidla, řeší to primárně p. [jméno FO] po telefonu. Neví, kdo tam v dané době ne/byl. Co se týče knihy jízd, tak on sám ji nepíše, ani nekontroluje, neví, zda je vedena, asi ji píše p. [jméno FO], nedokáže tak odpovědět, jak si vysvětluje nesrovnalost v knize jízd co do cca 400 km odpovídajících trase mezi [adresa]. Obecně moc nepapírovali. Žalovaná má ve vinotéce na náměstí [právnická osoba] v [adresa] jednu vedlejší místnost – kancelář, kde se občas schází, není to oficiální kancelář, je tam jen stůl a židle, není nikterak zabezpečená, je sem průchod pouze z vinotéky. Je tam zároveň i toaleta, kam chodí zákazníci. V této kanceláři na zdi visí trezor na PIN, kde se nachází klíče od předmětného vozidla. Vždy, když má někdo s tímto vozidlem jet, tak si zde klíče vyzvedne, zaměstnanci znají PIN k trezoru, PIN nikdy nebyl měněn. P. [jméno FO] ten PIN asi odkoukal a tak se tam asi dostal - p. [jméno FO] chodí do té vinotéky často, takže když si ty klíčky někdo v trezoru vyzvedával a zadával tam ten kód, tak se to asi naučil. On sám mu PIN k trezoru neříkal. Ve vinotéce pracuje dlouhou dobu stejný pracovník, důchodce, který je rovněž kamarádem p. [jméno FO]. P. [jméno FO] si půjčil v dané době předmětné vozidlo bez jejich vědomí, a pak ho beze slova vrátil, vozidlo nebylo poškozené, což mu přijde divné za situace, když mělo dojít k uražení zrcátka na druhém vozidle. O všem se dozvěděl až po zaslání výzvy k zaplacení ze strany žalobkyně. V té době se na vše zeptal p. [jméno FO], ten mu však pouze řekl, že je to bouda, že nic neudělal a že vše zaplatí, chtěli po něm ale moc peněz, skoro 40 000 Kč, on si přitom zašel do autorizovaného servisu [Anonymizováno], kde mu řekli, že je to max. za 19 000 Kč. Tuto výzvu k zaplacení p. [jméno FO] nepředal, neví, jak by ho měl donutit k úhradě. Dál nic neřešil, nic neřešil ani s žalobkyní, neví ani, co by na tom dál řešil. Neví, proč je v tom namočená žalovaná, když si předmětné vozidlo vzal p. [jméno FO], přiznal to, udělal to a řekl, že vše zaplatí. Nevzpomene si, kdy byla žalovaná vyzvána MěÚ [adresa] k připojení se do řízení o přestupku p. [jméno FO] co do případné náhrady škody, on výzvu od MěÚ [adresa] rámci předmětného řízení nedostal a neví ani, kdo tuto výzvu za žalovanou dostal. Do datové schránky žalované má přístup pouze advokát žalované na základě vzájemné dohody, výzva tak byla asi k jeho rukám. Pan advokát řešil tuto výzvu pouze s p. [jméno FO], on sám byl s touto výzvou seznámen až po [adresa]. Nedokáže si vysvětlit, proč policie při šetření dopravní nehody kontaktovala přímo p. [jméno FO], neví proč.

21. Podle přípisu z čl. 53, z čl. 55, z čl. 78 a příslušných doručenek požádala žalovaná dne 15.10.2023 a dne 1.11.2023 MěÚ [adresa] o zaslání rozhodnutí ve věci [č. účtu] s tím, že se po ní žalobkyně domáhá náhrady škody. Této žádosti bylo vyhověno dne 8.11.2023, kdy bylo předmětné rozhodnutí žalobkyni doručeno.

22. Z nesporných tvrzení a z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

23. Žalovaná byla založena v r. 2020, jedním z předmětu jejího podnikání je provozování silniční motorové dopravy – nákladní i osobní. Jediným členem jejího představenstva je od r. 2021 p. [jméno FO].

24. Ke dni 20. 10. 2022 bylo vozidlo [Anonymizováno] pojištěno v rámci jeho provozu u žalobkyně, jeho vlastníkem, držitelem a v registru vozidel evidovaným provozovatelem byla žalovaná. P. [jméno FO] dlouholetý kamarád jediného člena představenstva žalované p. [jméno FO], neměl k tomuto dni žádný pracovněprávní poměr s žalovanou a nebyl ani členem jejího statutárního či dozorčího orgánu, neměl zástupčí oprávnění pro žalovanou. P. [jméno FO] je v obchodním rejstříku evidován jako člen statutárního orgánu, prokurista, či společník několika společností, mimo jiné i společnosti [právnická osoba]., která vznikla 10.5.1993 a byla vymazána 12.6.2023. Zároveň je od r. 2006 prokuristou společnosti [právnická osoba]., jejímž společníkem je žalovaná.

25. V této době bylo předmětné vozidlo zaparkováno na volně přístupném parkovišti na náměstí [právnická osoba] v [adresa] u vinotéky, kde má žalovaná jednu místnost - kancelář. Je tam stůl, židle a na zdi pověšený trezor na PIN, kde jsou uloženy klíče od předmětného vozidla. PIN k tomuto trezoru nebyl nikdy měněn. V místnosti se zároveň nachází toaleta, kam volně chodí zákazníci vinotéky. Zaměstnanec vinotéky je přitom dlouholetým kamarádem p. [jméno FO].

26. Dne 20. 10. 2022 došlo po 11. hodině na [adresa] v obci [adresa] na parkovišti benzínové čerpací stanice [jméno FO] k dopravní nehodě, kdy pan [jméno FO] jako řidič vozidla [Anonymizováno] při najíždění na parkovací místo narazil do odstaveného vozidla [Anonymizováno], které tím poškodil. Po této události pan [jméno FO] neprodleně vozidlo nezastavil, neohlásil dopravní nehodu policistovi a nedovoleně opustil místo dopravní nehody. Za toto jednání byl p. [jméno FO] příkazem [právnická osoba] [adresa] ze dne 5. 4. 2023, č. j. [č. účtu] uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k, § 125c odst. 1 písm. i bod 1, § 125c odst. 1 i bod 2 a § 125c odst. 1 písm. i bod 4 zákona č. 168/1999 Sb. Tento příkaz nabyl právní moci 3. 5. 2023 a stal se vykonatelným 3. 9. 2023. V průběhu tohoto přestupkového řízení přitom byli vlastníci poškozených vozidel [Anonymizováno] i [Anonymizováno] MěÚ [adresa] vyzváni, zda se hodlají k řízení připojit s nárokem na náhradu škody, ani jeden z nich se však nepřipojil. Při svém rozhodování pak vycházel mimo jiné z pořízené fotodokumentace a ohledání místa s fotodokumentací. PČR v rámci šetření předmětné dopravní nehody pak zajistila i kamerové záznamy z dané čerpací stanice. Předmětné vozidlo daný den p. [jméno FO] užil ke svému vlastnímu účelu bez předchozího oznámení žalované a bez její vědomosti.

27. Vozidlo VW bylo k tomuto dni ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]. a bylo pojištěno v rámci jeho provozu u společnosti [právnická osoba].

28. Odhad škody učiněný při šetření předmětné dopravní nehody PČR byl na vozidle Peugeot 10 000 Kč a na vozidle [Anonymizováno] 25 000 Kč.

29. Dne 1.11.2022 byl proveden zápis o poškození vozidla [Anonymizováno], kdy bylo zjištěno poškození levého vnějšího zrcátka - bylo nutné vyměnit celé těleso a doplnit chybějící krytku.

30. Dne 8.11.2022 byla společností [právnická osoba]. provedena kalkulace nákladů na opravu vozidla [Anonymizováno] a téhož dne byla na tomto základě vystavena na společnost [právnická osoba]. faktura znějící na částku 30 084,23 Kč (24 863 Kč a DPH 5 221,23 Kč). Tato faktura byla uhrazena žalobkyní dne 9.11.2022 co do částky 24 863 Kč, a to v rámci šetření pojistné události č. [hodnota].

31. Z emailové adresy [e-mail] byl dne 2.1.2023 na emailovou adresu [e-mail] odeslán email s předmětem [Anonymizováno], který je opatřen prostým podpisem „[tituly před jménem] [jméno FO], [Jméno žalované].“ V emailu je uvedeno, že nesouhlasí se zaplacením 24 863 Kč, když si on ani klient ničeho nevšimli, ačkoli to musela být rána, on však pouze zjistil, že se tam s [Anonymizováno] nevejde, tak vycouval a odjel. Bylo to dopoledne, policie mu však volala až kolem 17. hodiny. Má tedy otázku, zda bylo zrcátko vůbec poškozené a nenašla se tak pouze oběť, když on neměl důvod odjíždět, jelikož je havarijně i ze zákona pojištěn, odhadce měl navíc škodu natáhnout min. o 5 000 Kč. Nakonec je uvedeno, že má u žalobkyně firemní i osobní auta 8 ks, pokud tak z něj budou dělat lumpa, vydá příkazy ke zrušení pojistek, když je zde mnoho otazníků na její účet s tím, že je vždy pro jednání a dohodu.

32. Dne 26.4.2023 vystavila žalobkyně výzvu na jméno žalované k náhradě pojistného plnění ve výši 24 863 Kč s tím, že doposud nenahlásila předmětnou pojistnou událost, přičemž bylo poškozenému ze strany žalobkyně vyplaceno 24 863 Kč a žalobkyně má vůči žalované dle § 10 odst. 1 písm. b/, c/ a e/ zákona č. 168/1999 Sb. nárok na úhradu této částky s ohledem na § 2914 o.z.

33. Dne 1.11.2023 požádala žalovaná MěÚ [adresa] o zaslání rozhodnutí ve věci [č. účtu] s tím, že se po ní žalobkyně domáhá náhrady škody. Této žádosti bylo vyhověno dne 8.11.2023, kdy bylo předmětné rozhodnutí žalobkyni doručeno.

34. Dne 18. 7. 2023 byla ze strany žalobkyně žalované odeslána předžalobní výzva v této věci se 7denní lhůtou k úhradě, která byla žalované doručena 19. 7. 2023.

35. Po právní stránce soud věc posoudil s ohledem na den předmětné dopravní nehody dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění do 30.6.2023 (dále ZSP), zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění do 19.9.2023 (dále ZPO) a o.z.

36. Ust. § 2 b) a d) ZSP stanoví, že provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu, nebo obdobné evidenci jiného státu, a řidič je účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti.

37. Dle § 4 písm. a/ ZSP je při účasti na provozu na pozemních komunikacích každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

38. Podle § 5 odst. 1 písm. a/, b/, a c/ ZSP je řidič dále povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích a přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete.

39. Ust. § 2910 o.z. stanoví, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

40. Podle § 2914 o.z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

41. Ust. § 2927 o.z. uvádí, že je každý, kdo provozuje dopravu, povinen nahradit škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

42. Dle § 2929 o.z. místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.

43. Dle § 2758 o.z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

44. Podle § 2820 o.z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. Osoba, jejíž právo na pojistitele přešlo, vydá pojistiteli potřebné doklady a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Zmaří-li přechod práva na pojistitele, má pojistitel právo snížit plnění z pojištění o částku, kterou by jinak mohl získat. Poskytl-li již pojistitel plnění, má právo na náhradu až do výše této částky.

45. Dle § 1 odst. 3 ZOP nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem.

46. Ust. § 2 písm. d/, e/, f/g/ a h/, ZOP uvádí, že se pro účely tohoto zákona rozumí, pojistitelem pojišťovna, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti, pojistníkem ten, kdo uzavřel s pojistitelem smlouvu o pojištění odpovědnosti, pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje, poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy, škodnou událostí způsobení újmy provozem vozidla.

47. Ust. § 3 odst. 2 ZPO uvádí, že uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. Jednou pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti lze pojistit odpovědnost z provozu více vozidel, mají-li téhož vlastníka, nebo téhož provozovatele, nebo pokud má pojistník na uzavření smlouvy pojistný zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo, jsou-li vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník součástí stejného koncernu. Ust. § 6 odst. 1 téhož zákona stanoví, že pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

48. Podle § 6 odst. 1 - 3 ZOP se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Nebylo-li ujednáno jinak, poskytne pojistitel plnění v rozsahu a ve výši podle odstavce 2 v penězích nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě.

49. Dle § 8 odst. 1-3 ZOP je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Pojištěný je povinen pojistiteli bez zbytečného odkladu písemně sdělit, že a) bylo proti němu uplatněno právo na náhradu újmy a vyjádřit se k požadované náhradě a její výši, b) v souvislosti se škodnou událostí bylo zahájeno správní nebo trestní řízení a neprodleně informovat pojistitele o jeho průběhu a výsledku, c) poškozeným bylo uplatněno právo na náhradu újmy u soudu nebo u jiného příslušného orgánu, pokud se o této skutečnosti dozví. Pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu doložit poškozenému na jeho žádost údaje nezbytné pro uplatnění práva poškozeného na plnění podle § 9 odst. 1, nejméně však a) své jméno, popřípadě jména, a příjmení a bydliště, název nebo obchodní firmu a sídlo, b) jméno, popřípadě jména, a příjmení a bydliště, název nebo obchodní firmu a sídlo, popřípadě též místo podnikání vlastníka vozidla, c) obchodní firmu a sídlo pojistitele, popřípadě též adresu sídla pobočky pojistitele v České republice, d) číslo pojistné smlouvy a e) jedná-li se o vozidlo, které podléhá registraci vozidel, státní poznávací značku [SPZ], kterým byla újma způsobena.

50. Ust. § 9 odst. 3 ZOP stanoví, že je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

51. Dle § 10 odst. 1 písm. c/ ZOP má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

52. Podle písm. e/ téhož ustanovení má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.

53. Ust. § 1958 odst. 2 o.z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

54. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

55. Na základě těchto zákonných ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba v převážné míře důvodná.

56. Dojde-li v rámci dopravní nehody ke vzniku škody na majetku třetí osoby (poškozeného), vzniká povinnost k její náhradě jednak řidiči v pozici škůdce dle § 2910 o.z., jednak provozovateli daného dopravního prostředku, kterým byla dopravní nehoda, resp. škoda způsobena dle § 2927 o.z.

57. V prvním případě se ve své podstatě jedná o „subjektivní odpovědnost“ škůdce, jelikož mu tato povinnost k náhradě škody vznikne pouze v případě, kdy svým vlastním zaviněným jednáním poruší povinnost stanovenou mu zákonem, a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného (do jeho vlastnického práva k poškozené věci). Způsobí-li však tuto škodu řidič v pozici zaměstnance, pomocníka apod., nestíhá tato povinnost k náhradě tohoto řidiče, nýbrž jeho zaměstnavatele, osobu, která si jej vybrala za pomocníka apod., a to v souladu s § 2914 o.z.

58. Ve druhém případě se pak jedná o „objektivní odpovědnost,“ protože provozovateli vzniká tato povinnost bez dalšího, tj. bez zavinění (není tedy ani nutné, aby byl řidičem, který onu dopravní nehodu způsobí). Provozovateli nevznikne povinnost k náhradě dané škody pouze za situace, kdy by prokázal, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze spravedlivě žádat, či za situace, kdy někdo užije předmětné vozidlo, kterým byla dopravní nehoda způsobena, bez jeho vědomí (provozovatel nevěděl, že dojde k využití vozidla určitým způsobem) nebo proti jeho vůli (provozovatel nedal k takovému použití souhlas, či je přímo zakázal), pokud ale provozovatel takovéto užití onoho vozidla z nedbalosti umožní, odpovídá společně a nerozdílně s danou osobou (§2929 o.z.). Onou nedbalostí přitom může být určitá neopatrnost (neuzamčení vozu, nevhodné umístění, nedostatečná kontrola vozidla, či pověřených osob), resp. určitý způsob zajištění dopravního prostředku, který sice není v rozporu se zákonem stanovenou povinností, ale je vzhledem k okolnostem nedostačující, čímž zneužití dopravního prostředku umožňuje. Tato nedbalost však není presumována, nýbrž musí být provozovateli prokázána (srovnej JUDr. Petr Vojtek: Komentář k KO89_f2012CZ, § 2929, Wolters Kluver, dostupný na ASPI či M. Pašek: Občanský zákoník, 2. vydání, 2. aktualizace, 2023, komentář k § 2929 a rozsudek NS ze dne 30.3.2011, sp. zn. 25 Cdo 4729/2008).

59. Výše uvedené rozlišení osoby, které vznikne povinnost k náhradě škody (řidič, příp. osoba, která jej „pověřila“ a provozovatel), je přitom v této věci podstatné pro určení osoby pojištěného, tedy osoby, vůči které pojistiteli vzniká právo na náhradu toho, co za něho plnila dle § 10 ZOP. Toto postižní právo totiž není právem na náhradu škody, nýbrž originárním právem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Předpoklady jeho vzniku tedy stanoví pouze toto zákonné ustanovení a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody dle ustanovení o.z., ovšem tato ustanovení o.z. mají význam právě pro určení pojištěného, tedy toho, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje (srovnej rozhodnutí NS ze dne 22.11.2011, sp. zn. 32 Cdo 3266/2010). Je přitom možné, jak je uvedeno výše, aby povinnost provozovatele k náhradě způsobené škody vznikla souběžně s povinností k náhradě dané škody řidiče (příp. jeho zaměstnavatele, jak je uvedeno výše, k tomu srovnej rozhodnutí NS ze dne 28.3.2007, sp. zn. 32 Odo 1397/2005, či ze dne 30.1.2013, sp.zn. 23 Cdo 1120/2012, nebo ze dne 22.4.2014, sp. zn. 32 Cdo 3156/2013) při téže škodné události porušením právní povinnosti, přičemž v případě takovéto plurality odpovědných subjektů závisí na pojistiteli, který z uvedeného titulu plnil poškozenému, vůči kterému z nich, příp. vůči oběma, uplatní své postihové právo vyplývající z § 10 ZOP (srovnej rozhodnutí NS ze dne 13.8.2008, sp. zn. 25 Cdo 2871/2007).

60. Dříve než tak soud přistoupil k posouzení otázky, zda jsou splněny jednotlivé další předpoklady pro vznik regresního práva žalobkyně vůči žalované stanovené v § 10 odst. 1 písm. c/a e/ ZOP, posuzoval splnění „základního, obecného“ předpokladu pro vznik regresního práva dle § 10 ZOP, a to otázku, kdo je v tomto případě oním pojištěným, tj. osobou, na jejíž odpovědnost za škodu se předmětné pojištění odpovědnosti vztahuje, a zároveň tedy osobou, vůči níž vzniká pojistiteli za splnění zákonných předpokladů ono regresní právo, když je dle povahy daných ustanovení v případě § 10 odst. 1 písm. c/ ZOP pojištěným toliko řidič, příp. jeho zaměstnavatel atd., nikoli provozovatel, v případě § 10 odst. 1 písm. e/ ZOP je však pojištěným jak řidič, příp. jeho zaměstnavatel atd., tak i provozovatel v rámci oné „objektivní odpovědnosti“ za škodu způsobenou provozem daného vozidla.

61. V řízení bylo prokázáno, že dne 20. 10. 2022 došlo ke shora popsané dopravní nehodě, kdy p. [jméno FO] jako řidič vozidla [Anonymizováno] při najíždění na parkovací místo narazil do odstaveného vozidla [Anonymizováno], které tím poškodil, vozidlo [Anonymizováno] však následně nezastavil, neohlásil dopravní nehodu policistovi a nedovoleně opustil místo dopravní nehody. P. [jméno FO] tedy porušil tímto svým vlastním zaviněním povinnost stanovenou mu ZSP, za což byl příkazem [právnická osoba] [adresa] ze dne 5. 4. 2023, č. j. [č. účtu] uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k, § 125c odst. 1 písm. i bod 1, § 125c odst. 1 i bod 2 a § 125c odst. 1 písm. i bod 4 ZSP. Dle názoru zdejšího soudu jsou tak u p. [jméno FO] splněny předpoklady pro vznik jeho povinnosti k náhradě tímto jeho jednáním způsobené škody, a to vlastníkovi vozidla [Anonymizováno] v pozici poškozeného, když poškozením tohoto vozidla zasáhl do jeho absolutního práva (do vlastnického práva k danému vozidlu, jelikož pouze vlastník má právo s danou věci nakládat v plném rozsahu, tj. užívat ji, požívat ji, nakládat s ní, zničit ji apod.).

62. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila, že se p. [jméno FO] daného škodného jednání dopustil jako zaměstnanec, či zmocněnec žalované, z čehož dovozovala, že povinnost k náhradě dané škody stíhá žalovanou v pozici jeho zaměstnavatele, zmocnitele. V řízení však bylo podle soudu prokázáno, že v rozhodné době (dne 20.10.2022) p. [jméno FO] nebyl zaměstnancem žalované, ani členem jejího statutárního či dozorčího orgánu, což vyplývá jednak ze zprávy ÚSSZ, jednak z výpisu z obchodního rejstříku žalované, výpovědi p. [jméno FO] a konečně z čestného prohlášení p. [jméno FO]. Podle soudu pak bylo rovněž v řízení prokázáno, že p. [jméno FO] dané vozidlo užil ke svému vlastnímu účelu bez vědomí žalované a bez jiného zástupčího oprávnění žalované (zmocnění, pomocník apod.), což vyplývá z účastnické výpovědi p. [jméno FO] a čestného prohlášení p. [jméno FO].

63. Žalobkyně toto oprávnění dovozovala z emailové zprávy z čl. 37, tato zpráva však nebyla vlastnoručně podepsána p. [jméno FO] jako zmocněncem/pomocníkem apod. žalované, nýbrž byla opatřena toliko prostým podpisem p. [jméno FO], žalobkyně však na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. řádně netvrdila, ani neprokázala, že by daný email zaslal p. [jméno FO] jako „zástupce“ žalované, když pouze uvedla, že vycházela z toho, že byl předmětný email podepsán p. [jméno FO] v zastoupení žalované a jsou zde uvedené skutečnosti, z nichž lze uvedené dovodit, přičemž neví, jakou emailovou adresu užívá žalovaná (daný email byl odeslán z emailové adresy [e-mail]). Z předmětu tohoto emailu tvořícího číslo, pod kterou žalobkyně danou událost vedla, lze dle názoru soudu dovodit, že předmětný email musela odeslat osoba, které bylo toto číslo známo, s ohledem na vyjádření v emailu uvedená v podobě odmítnutí hrazení dané částky, odmítnutí poškození vozidla [Anonymizováno] apod. lze přitom podle soudu rovněž dovodit, že pisatelem tohoto emailu byl právě p. [jméno FO]. Z obsahu toho emailu však nelze podle názoru soudu na druhou stranu bez dalšího dovodit, že by p. [jméno FO] v rozhodné době jednal jako zástupce žalované, resp. tento email sepsal právě v pozici zástupce žalované. Lze sice přisvědčit žalobkyni, že je daný email opatřen prostým podpisem p. [jméno FO] s připojením doložky [Jméno žalované]., ovšem p. [jméno FO] toto své „zástupčí oprávnění“ v rámci daného emailu nikterak netvrdil, resp. jej ani nedoložil (např. plnou mocí apod.) a v řízení ani nevyšlo najevo, naopak byl podle soudu prokázán opak, a to zejména čestným prohlášením p. [jméno FO] a výpovědí p. [jméno FO], když je navíc daný email odeslán z emailové adresy, která nemá bez dalšího spojitost s žalovanou, resp. žalobkyně pouze uvedla, že neví, jakou emailovou adresu žalovaná užívá - s ohledem na znění dané emailové adresy [e-mail] ovšem lze dle názoru soudu dovodit spojitost této emailové adresy se společností [právnická osoba]., v níž byl p. [jméno FO] v době odeslání předmětného emailu členem statutárního orgánu, nikoli s žalovanou. Ze samotných informací obsažených v daném emailu pak podle soudu nelze ono zmocnění, resp. postavení pomocníka p. [jméno FO] vůči žalované dovodit, když z tvrzení, že jel s klientem, nelze učinit bez dalšího závěr, že se jednalo o klienta žalované a tvrzení o počtu firemních a soukromých aut pojištěných u žalované, resp. jeho pravdivost není nikterak žalobkyní i přes poučení dle § 118a ods.t 1 a 3 o.s.ř. (v rámci poučení onoho zástupčího oprávnění) prokázáno, nelze tedy bez dalšího uzavřít, že by zde byly uvedené pravdivé interní informace žalované, které by mohl znát pouze „zástupce“ žalované. Konečně pak i z toho, že p. [jméno FO] připojí onu doušku ke svému jménu v rámci onoho emailu, nelze podle soudu dovodit, i kdyby bylo dané zastupčí oprávnění v době sepsání onoho emailu, že byl p. [jméno FO] zástupcem žalované i v rozhodné době (a to i při zohlednění určitého časového prodlení). Nadto p. [jméno FO] ve svém čestném prohlášení předloženém soudu uvedl, jak je uvedeno výše, že nebyl v zaměstnaneckém poměru k žalované, a to ani na dohodu, ani nebyl součástí představenstva ani jejím členem, přičemž dané vozidlo využil ke svému vlastnímu účelu bez předchozího oznámení žalované. Rovněž pak z provedeného dokazování vyplývá, že p. [jméno FO] je v určitém propojení s žalovanou, ovšem nikoli v rámci „struktury“ žalované, ale v rámci společnosti [právnická osoba]., jejímž společníkem je žalovaná a jejímž prokuristou je p. [jméno FO], jedná se však o zcela odlišnou entitu, jinou právnickou osobu – lze tedy dovodit určitá osobnostní propojenost žalované s p. [jméno FO], ovšem nikoli skutečnost, že v rozhodné době p. [jméno FO] jednal jako „zástupce“ žalované.

64. Vycházela-li tedy žalobkyně v rámci šetření předmětné pojistné události co do vztahu p. [jméno FO] k žalované v rámci zjišťování pojištěného – řidiče toliko z předmětného emailového vyjádření p. [jméno FO], jednalo se o podklad dle názoru soudu nedostačující, kdy bylo namístě využít oprávnění dle § 8 odst. 1 ZOP a vyzvat příp. p. [jméno FO] jako pojištěného řidiče k podrobnějšímu sdělení ohledně jeho vztahu s žalovanou v rozhodné době tak, aby mohla učinit jednoznačný závěr o tom, kdo byl v dané době osobou, kterou příp. stíhal onen regres dle § 10 odst. 1 písm. c/ ZOP (řidič x jeho zaměstnavatel, zmocnitel, osoba pověřující pomocníka). V tomto bodu je přitom ze strany soudu odhlédnuto od ne/splnění povinnosti dle § 8 odst. 1 ZOP písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události a předložit příslušné doklady, jelikož uvedené není předpokladem § 10 odst. 1 písm. c/, ale písm. e/ ZOP (viz dále).

65. S ohledem na vše výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalovanou nestíhá regresní nárok žalobkyně dle § 10 odst. 1 písm. c/ ZOP, jelikož p. [jméno FO] nezpůsobil onu dopravní nehodu v pozici zaměstnance, člena statutárního či dozorčího orgánu žalované ani jako její pomocník, či zmocněnec, pojištěným v rámci tohoto písmene je tak toliko p. [jméno FO] jako řidič vozidla [Anonymizováno], a pouze u něj by tak bylo namístě domáhat se z tohoto titulu daného regresu, pakliže by byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky.

66. V rámci § 10 odst. 1 písm. e/ ZOP, má soud za to, jak je uvedeno výše, že je pojištěným obecně řidič i provozovatel, pakliže jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky. Co se týče p. [jméno FO], má soud za to, že je v tomto případě pojištěným (viz výše), bylo by tedy možné, domáhat se dané regresní náhrady po něm, pokud by byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky v tomto ustanovení uvedené. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná byla v rozhodné době provozovatelem vozidla Peugeot, což vyplývá zejména ze zprávy z registru vozidel a z detailní relace o nehodě, přičemž uvedené nebylo mezi stranami ani sporné. Provozovatel je přitom, jak je rovněž uvedeno výše, povinen nahradit škodu, která je vyvolána zvláštní povahou provozu jím provozovaného vozidla, v tomto případě tedy škodu způsobenou při provozování vozidla [Anonymizováno], kdy má soud za prokázané, že při předmětné nehodě došlo ke vzniku škody na vozidlu [Anonymizováno], tedy na majetku jeho prokázaného vlastníka společnosti [právnická osoba]. Zároveň, se jedná o „objektivní odpovědnost,“ provozovatel tedy za danou škodu odpovídá bez dalšího, vyjma shora uvedených výjimek - za situace, kdy by prokázal, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze spravedlivě žádat, či za situace, kdy někdo užije předmětné vozidlo, kterým byla dopravní nehoda způsobena, bez jeho vědomí nebo proti jeho vůli, v tomto posledně jmenovaném případě však pouze za situace, kdy by nebylo v řízení prokázáno, že by užití tohoto vozidla z nedbalosti umožnil, jinak by odpovídal solidárně s řidičem.

67. Žalovaná v tomto případě tvrdila, že se jedná právě o onen shora uvedený poslední případ, tedy, že bylo předmětné vozidlo ze strany p. [jméno FO] užito v rozhodné době bez vědomí žalované, když nevěděla o tom, že p. [jméno FO] předmětné době vozidlo [Anonymizováno] užil a že s ním způsobil onu dopravní nehodu. Čestným prohlášením p. [jméno FO] i výpovědí p. [jméno FO] přitom bylo podle názoru soudu prokázáno, že p. [jméno FO] dané vozidlo v rozhodné době užil bez vědomí žalované. Bylo tedy na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že žalovaná v pozici provozovatele p. [jméno FO] takovéto užití vozidla [Anonymizováno] z nedbalosti umožnila, jelikož v tomto případě, by za způsobenou škodu odpovídal nejen p. [jméno FO], ale i žalovaná v pozici provozovatele vozidla [Anonymizováno], a to solidárně. Dle názoru soudu přitom bylo uvedené prokázáno, když má soud za to, že žalovaná uvedené umožnila v rovině nevědomé nedbalosti. Z výpovědi p. [jméno FO] totiž vyplynulo, že sice p. [jméno FO] neměl žádné oprávnění k užívání předmětného vozidla a nebyl mu sdělen ani PIN k trezoru, kam se ukládaly klíče k tomuto vozidlu, na druhou stranu však bylo rovněž prokázáno, že se předmětné vozidlo v rozhodné době nacházelo na volně přístupném parkovišti na nám. [právnická osoba] v [adresa], kdy bylo jediným prostředkem jeho zajištění jeho uzamčení, klíče k vozidlu se přitom nacházeli sice v trezoru na PIN, ovšem tento trezor byl umístěn ve vinotéce, v její vedlejší místnosti, která nebyla od vinotéky nikterak oddělena, naopak se jednalo o místnost, kam byl zcela volný přístup všem zákazníkům s ohledem na umístění toalety, a to i v době, kdy pověření zaměstnanci zadávali PIN k trezoru, nadto za situace, kdy nebyl PIN k trezoru ani pravidelně měněn. Podle soudu se tak nejedná o rozumné uložení klíčů, tedy o takové uložení, které je odpovídající a dostačující k zabezpečení vozidla. Dle názoru soudu tak žalovaná v rozhodné době nezajistila dostatečně ony klíče jako jediné zabezpečení vozidla a tím pádem ani předmětné vozidlo před jeho neoprávněným užitím ze strany třetích osob, přičemž bez dalšího spoléhala na poctivý přístup těchto třetích osob. Lze sice přisvědčit, že ze strany p. [jméno FO] doposud ničeho onomu riziku z jeho chování nenasvědčovalo, na druhou stranu se však podle soudu jedná o dlouhodobý liknavý přístup žalované k zabezpečení předmětného vozidla vzhledem ke všemu výše uvedenému, k určité odbornosti žalované (společnost zřízená r. 2020, jejímž předmětem je provozování silniční motorové dopravy, tedy určitý odborník, který má jednat s určitou znalostí a pečlivostí v souladu s § 5 o.z.) i k péči řádného hospodáře co do majetku žalované. Žalovaná přitom měla a mohla vědět vzhledem k okolnostem popsaným shora, ke svému postavení a poměrům (právnická osoba zajištující mimo jiné motorovou nákladní dopravu), že může této situace kdokoli využít, klíčky vzít a vozidlo neoprávněně užít.

68. Vzhledem k uvedenému má tak soud za to, že ačkoli bylo v řízení prokázáno, že p. [jméno FO] užil předmětné vozidlo v rozhodné době bez vědomí žalované, žalovaná má s p. [jméno FO] solidární povinnost k náhradě škody způsobené tímto vozidlem při předmětné dopravní nehodě, je tedy v tomto případě osobou pojištěnou. Podle názoru soudu je tak vůči žalované v pozici provozovatele předmětného vozidla dán onen „základní, obecný“ předpoklad pro vznik regresního práva dle § 10 ZOP. Soud proto následně přistoupil k posouzení otázky, zda jsou splněny i jednotlivé další předpoklady pro vznik regresního práva žalobkyně vůči žalované stanovené v § 10 odst. 1 písm. e/ ZOP, tedy zda žalovaná v pozici pojištěného bez zřetele hodného důvodu nesplnila povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 ZOP, čímž došlo ke ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření žalobkyně v pozici pojistitele dle § 9 odst. 3 téhož zákona.

69. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná v pozici provozovatele předmětného vozidla žalobkyni v pozici pojistitele neoznámila, že došlo k předmětné dopravní nehodě, tedy k dané škodní události, a nepředložila jí k tomu příslušné doklady. K tomu přitom žalovaná tvrdila, že již považovala uvedené za zbytečné, když měla žalobkyně o předmětné dopravní nehodě víc informací, než ona sama, nemohlo tak dojít ke ztížení nebo znemožnění šetření dané pojistné události. V této žalovanou tvrzené skutečnosti však soud nespatřuje důvod zvláštního zřetele hodný, pro který by bylo namístě učinit závěr, že není nutné danou povinnost splnit. I kdyby se žalovaná v pozici provozovatele dozvěděla o dané dopravní nehodě ex post, musí si být v pozici provozovatele vozidla, v pozici pojištěného, vědoma svých zákonných povinností, včetně povinnosti tuto škodní událost bez zbytečného odkladu nahlásit (v tomto jednak neznalost zákona neomlouvá, nadto za situace, kdy se jedná o „speciální povinnosti“ spojené s vlastnictvím a řízením vozidla, jednak je tato povinnost dle názoru soudu vždy uvedena i ve smluvních podmínkách v rámci sjednané pojistné smlouvy na pojištění odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla). Lze sice přisvědčit žalované, že základní informace již měla žalobkyně k dispozici od p. [jméno FO], resp. z šetření PČR, na druhou stranu však uvedené podle soudu žalovanou v pozici provozovatele nezbavuje povinnosti učinit úkony dle § 8 ZOP tak, aby měla žalobkyně v pozici pojistitele úplné informace pro řádné šetření vzniklé pojistné události. V tomto případě se totiž nejedná pouze o ony základní informace, ale i o informace podrobnější, včetně toho, jaký vztah má řidič k provozovateli vozidla apod., tak aby bylo bez dalšího možné učinit příp. závěr o tom, vůči komu vzniklo žalobkyni regresní právo dle § 10 ZOP (srovnej rozhodnutí NS ze dne 8.11.2016, sp. zn. 23 Cdo 1047/2016 či ze dne 3.5.2016, sp. zn. 23 Cdo 5132/2016). Žalobkyně se přitom o předmětné škodní události měla a mohla podle názoru soudu dozvědět nejpozději v rámci přestupkového řízení vedeného vůči p. [jméno FO], kdy bylo v řízení prokázáno, že během něj byla ze strany příslušného správního orgánu vyzvána ke sdělení, zda se bude jako poškozená osoba připojovat do tohoto řízení. Již tato informace (bez ohledu na příp. poškození předmětného vozidla) měla žalovanou dle názoru soudu vést k tomu, aby v souladu se zásadou péče řádného hospodáře (§159 o.z.) učinila minimálně úkony vedoucí ke zjištění, co přesně se stalo, zda nedošlo k poškození jejího majetku (příp. dokonce i opravě, resp. ke snížení jeho hodnoty), příp. naopak zda s ohledem na skutečnost, že mohla být řešena dopravní nehoda způsobená vozidlem v jejím vlastnictví, příp. nemá povinnost k náhradě škody ona. Žalovaná však podle soudu bez vážného, objektivního a rozumného důvodu uvedené neučinila, ačkoli měla a mohla, a nezjišťovala si podrobnosti ani u p. [jméno FO] v pozici řidiče, který se měl dopustit onoho přestupku s vozidlem ve vlastnictví žalované (tyto informace si jediný člen představenstva zjišťoval až po výzvě k úhradě ze strany žalobkyně). Již v té době tak žalovaná příp. měla a mohla zjistit všechny rozhodné skutečnosti a následně tyto skutečnosti měla a mohla podle soudu nahlásit žalobkyni tak, aby dostála své povinnosti stanovené jí § 8 ZOP, stejně tak mohla dané rozhodné informace žalované sdělit i po výzvě k úhradě. Tím, že pak žalovaná této své zákonné povinnosti nedostála, došlo podle soudu ke ztížení šetření dané škodní události, a to zejména právě co do posouzení otázky příp. regresu vůči p. [jméno FO], resp. vůči žalované. Uvedené je přitom o to markantnější, když žalobkyně v tomto řízení svůj nárok vůči žalované uplatňovala nejprve jako vůči zaměstnavateli p. [jméno FO], nikoli jako vůči provozovateli předmětného vozidla.

70. S ohledem na vše výše uvedené tak dospěl soud k závěru, že jsou v tomto případě splněny všechny předpoklady stanovené v § 10 odst. 1 písm. e/ ZOP pro vznik regresního práva žalobkyně vůči žalované, tj. žalobkyně má podle soudu vůči žalované právo na náhradu toho, co v rámci předmětné škodní události plnila poškozenému. V řízení přitom bylo podle soudu prokázáno, že v rámci dané dopravní nehody byla poškozené společnosti [právnická osoba]. způsobena na vozidle [Anonymizováno] škoda ve výši 24 863 Kč, a to poškozením levého vnějšího zrcátka, kdy bylo nutné vyměnit celé těleso a doplnit chybějící krytku, přičemž bylo v řízení rovněž prokázáno, že tuto částku již žalobkyně poškozené společnosti zaplatila. Žalobkyně má tak vůči žalované právo na náhradu této částky. Jelikož poté žalovaná tuto částku žalobkyni nezaplatila řádně a včas, má žalobkyně právo rovněž na příslušný úrok z prodlení plynoucí z této částky od prvního dne prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud přitom vycházel z toho, že v řízení bylo prokázáno, že první výzvou k zaplacení této částky, která se prokazatelně dostala do sféry vlivu žalované, byla předžalobní výzva, která byla žalované doručena 19. 7. 2023, uplynutím v této výzvě stanovené 7denní lhůty k plnění (dnem následující, tj. dnem 27.7.2023) se tak žalovaná dostala do prodlení s plněním a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení předmětného úroku z prodlení. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I).

71. Žalobkyně se vůči žalované dále domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Toto ustanovení uvádí, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Z uvedeného lze však dle názoru soudu dovodit, že se toto ustanovení vztahuje pouze na vzájemné závazky, tj. závazky synallagmatické ( §1911n o.z.), kdy si strany poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli (srovnej rozsudek NS ze dne 30.4.2008, sp. zn. 33 Odo 848/2006). V tomto případě má však soud za to, že se o tento vzájemný závazek nejedná, když se jedná toliko o závazek jednostranný, povinnost žalované zaplatit žalobkyni dle § 10 ZSP regres, přičemž žalobkyně nemá vůči žalované povinnost poskytnout jí odpovídající protiplnění - jedná se o originální právo proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil, jak je uvedeno výše, o „nově vzniklý“ regres, nikoli o plnění ze „základní pojistné smlouvy, nadto o závazek synallagmatický – uvedené lze dovodit i z toho, že tento regres může vzniknout i vůči třetí osobě, tj. nikoli jen vůči stranám dané pojistné smlouvy (smlouvu může uzavřít vlastník vozidla, stranami dané pojistné smlouvy jsou tak vlastník a pojišťovna, základní pojistný vztah je tak uzavřen mezi těmito stranami, tyto strany jsou vůči sobě tedy zavázané /vlastník=pojistník hradí pojistné, pojišťovna=pojistitel příp. poskytuje pojistné plnění/, provozovatelem daného vozidla však může být jiná osoba a řidičem jiná další osoba /=osoby pojištěné/, pojišťovna/pojistitel se však může regresu dle § 10 daného zákona domáhat právě toliko po těchto třetích osobách, po osobách pojištěných, nikoli po vlastníkovi vozidla - jako příklad lze uvést vlastnictví vozidla rodičem, provozování dítětem rodičů, přičemž řidičem, může být kamarád tohoto dítěte - tento kamarád pak dle názoru soudu není v případě způsobení dopravní nehody s pojišťovnou/pojistitelem, která je povinna poskytnout pojistné plnění v synallagmatickém vztahu, když je pojišťovna/pojistitel povinna plnit ze smlouvy uzavřené s rodičem, ovšem regres má vůči kamarádovi jejich dítěte). Nadto §3 tohoto nařízení vlády představuje inkorporaci směrnice EP a Rady 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, jejíž oblastí působnosti jsou toliko platby, které jsou úhradou za obchodní transakce (dodání zboží a služeb v rámci smluvních závazků), jejímž cílem je zajistit řádné fungování vnitřního trhu, a tím podpořit konkurenceschopnost podniků, a zejména malých a středních podniků, o to se však v tomto případě nejedná (nejedná se o závazek v rámci obchodní transakce, o závazek ze smlouvy mezi podniky nebo mezi podniky a orgány veřejné moci, která vede k dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu, nýbrž, jak je uvedeno výše, o regres, o originární právo na náhradu). Dle názoru soudu tak žalobkyně nemá na zaplacení této částky vůči žalované právo, proto soud žalobu v tomto rozsahu ve výroku II zamítl.

72. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 96 % úspěch a žalovaný přibližně 4 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 92 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 995 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 2 100 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 21 000 Kč za 10 úkonů (1. převzetí věci, 2. žaloba, 3. předžalobní upomínka, 4.+ 5. účast na jednání dne 19.1.2024 trvající 2,5 hodiny, 6. doplnění žaloby na výzvu soudu dle § 118 a o.s.ř. dne ze dne 9.2.2024, 7. účast na jednání dne 8.3.2024, 8. doplnění žaloby po výzvě soudu dle § 118a o.s.ř. ze dne 8.4.2024, 9.+ 10. účast u jednání dne 3.5.2024 trvající 2:15 hod.) dle §6, §7 bod 5/, §11 písm. a/, d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 10 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 3 000 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného ve výši 1 896 Kč za 3 cesty k jednáním soudu hromadnými dopravními prostředky, kdy byla výše cestovného doložena jízdenkami. Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 5 942,16 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 35 233,16 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 32 414,50 Kč (92 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

73. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení