23 Co 238/2024-151

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců Mgr. Jiřího Kopeckého a JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 24.863 Kč s příslušenstvím, k odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v jméno ze dne 3. 5. 2024, č. j. spisová značka ,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku pod body I. a II. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku pod bodem III., o nákladech řízení, mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady za řízení před okresním soudem ve výši 35.234 Kč k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 9.079 Kč k rukám advokáta žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 24.863 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od , datum, do zaplacení (výrok I); žalobu zamítnul v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok II) a žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení ve výši 32.414,50 Kč k rukám jeho advokáta (výrok III).

2. Předmětem tohoto řízení byl požadavek žalobce na zaplacení částky 24.863 Kč s příslušenstvím v podobě nákladů na uplatnění této pohledávky ve výši 1.200 Kč a úroků z prodlení z titulu regresního nároku pojistitele podle § 10 odst. 1 písm. c/ a e/ zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tvrdil, že dne , datum, došlo k dopravní nehodě vozidla , název 1, , název, , RZ , SPZ, , jehož provozovatelem je žalovaný, a zaparkovaného vozidla , název 2, , název, , RZ , SPZ, , ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, . Vozidlo , název 1, řídil , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl za své jednání při řízení vozidla , název 1, pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. i/ bod 1, bod 2, bod 4 a § 125c odst. 1 písm. k/ zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. , tituly před jménem, , jméno FO, , kterého žalobce považoval za zaměstnance nebo zmocněnce žalovaného, bez zřetele hodného důvodu místo dopravní nehody opustil (z toho vyplývá nárok podle § 10 odst. 1 písm. c/ zákona č. 168/1999 Sb.). Vozidlo , název 1, bylo u žalobce pojištěno z důvodu odpovědnosti z provozu vozidla, proto žalobce způsobenou škodu ve výši 24.863 Kč zaplatil. Současně žalovaný bez zbytečného odkladu pojistnou událost žalobci, jako pojistiteli, neoznámil a ani nedoložil potřebné doklady, čímž ztížil možnost danou pojistnou událost prošetřit (proto je dán i nárok podle § 10 odst. 1 písm. e/ zákona č. 168/1999 Sb.).

3. Žalovaný navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout, protože ve sporu není pasivně věcně legitimován. , tituly před jménem, , jméno FO, k žalovanému v den dopravní nehody neměl žádný smluvní vztah, nikdy nebyl, ani není, jeho zaměstnancem, ani členem představenstva. Žalovaný neznal skutkové okolnosti přestupku , tituly před jménem, , jméno FO, , ty získal až dodatečně, když si dne , datum, vyžádal rozhodnutí o přestupku. Pak již bylo zbytečné, aby doplnil hlášení o pojistné události, protože o dopravní nehodě měl víc informací žalobce, který žalovanému již dne , datum, zaslal předžalobní výzvu a disponoval rozhodnutím o přestupku , tituly před jménem, , jméno FO, .

4. Po provedeném dokazování okresní soud vyšel z tohoto zjištěného skutkového stavu. Společnost žalovaného byla založena v roce , Anonymizováno, , jedním z předmětu jeho podnikání je provozování silniční motorové dopravy, a to nákladní i osobní. Jediným členem představenstva od roku , Anonymizováno, je , tituly před jménem, , jméno FO, . Ke dni , datum, bylo vozidlo , název 1, pojištěno ohledně odpovědnosti z provozu vozidla u žalobce a jeho vlastníkem, držitelem a v registru vozidel evidovaným provozovatelem byl žalovaný. , tituly před jménem, , jméno FO, , dlouholetý kamarád jediného člena představenstva žalovaného, , tituly před jménem, , jméno FO, , neměl k tomuto dni žádný pracovněprávní poměr s žalovaným, nebyl ani členem jeho statutárního či dozorčího orgánu, neměl zástup či oprávnění pro žalovaného. , tituly před jménem, , jméno FO, je od roku , Anonymizováno, prokuristou společnosti , právnická osoba, ., jejímž společníkem je žalovaný. V předmětné době bylo vozidlo , název 1, zaparkováno na volně přístupném parkovišti (na náměstí , právnická osoba, v , adresa, ) u vinotéky, v níž má žalovaný jednu místnost – kancelář. Je v ní stůl, židle a na zdi pověšený trezor na PIN, kde jsou uloženy klíče od tohoto vozidla. PIN k tomuto trezoru nebyl nikdy měněn. V místnosti se zároveň nachází toaleta, kam volně chodí zákazníci vinotéky. Dne , datum, došlo po 11. hodině na , adresa, v obci , adresa, , na parkovišti benzinové čerpací stanice , jméno FO, , k dopravní nehodě, při níž , tituly před jménem, , jméno FO, , jako řidič vozidla , název 1, , při najíždění na parkovací místo narazil do odstaveného vozidla , název 2, , které tím poškodil. Po této události , tituly před jménem, , jméno FO, vozidlo neprodleně nezastavil, neohlásil dopravní nehodu policistovi a nedovoleně opustil místo dopravní nehody. Za toto jednání byl příkazem , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, /IR, uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k/, písm. i/ bod 1, bod 2, bod 4 zákona č. 168/1999 Sb. Tento příkaz nabyl právní moci dne , datum, . V průběhu přestupkového řízení byli vlastníci poškozených vozidel Městským úřadem , adresa, vyzváni, zda se hodlají k řízení připojit s nárokem na náhradu škody. Při svém rozhodování městský úřad vycházel i z pořízené fotodokumentace a ohledání místa Policie ČR, která v rámci šetření dopravní nehody zajistila i kamerové záznamy z čerpací stanice. Vozidlo daný den , tituly před jménem, , jméno FO, užil ke svému vlastníku účelu bez předchozího oznámení žalovanému a bez jeho vědomí.

5. Vozidlo , název 2, bylo k tomuto dni ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, . a pojištěno, ohledně jeho provozu, u , právnická osoba, . Dne , datum, byl proveden zápis o poškození vozidla , název 2, , bylo zjištěno poškození levého vnějšího zrcátka, u něhož muselo být vyměněno celé těleso a doplněna chybějící krytka. Dne , datum, byla společností , jméno FO, a.s. provedena kalkulace nákladů na opravu vozidla , název 2, a téhož dne vystavena faktura společnosti , právnická osoba, . na částku 30.084,23 Kč (24.863 Kč a DPH 5.921,23 Kč). Tato faktura byla žalobcem uhrazena dne , datum, co do částky 24.863 Kč v rámci šetření pojistné události.

6. Z e-mailové adresy , e-mail, byl dne , datum, odeslán na e-mailovou adresu , e-mail, e-mail s označeným předmětem , název, , který byl podepsán jako , tituly před jménem, , jméno FO, , , Jméno žalovaného, ., a v němž je uvedeno, že nesouhlasí se zaplacením částky 24.863 Kč, že on ani klient si ničeho nevšimli, byť to musela být rána, on pouze zjistil, že se tam s , název, nevejde, tak vycouval a odjel. Bylo to dopoledne, policie mu však volala až kolem 17. hodiny. Ptal se tedy, zda bylo zrcátko vůbec poškozené a nenašla se tak pouze oběť. On neměl důvod odjíždět, protože vozidlo je havarijně i ze zákona pojištěné. Odhadce škodu „natáhnul“ nejméně o 5.000 Kč. U žalobce má pojištěno , Anonymizováno, kusů firemních a osobních aut, pokud z něj budou dělat lumpa, vydá příkazy ke zrušení pojistek, je zde mnoho otazníků na účet žalobce, on je vždy pro jednání a dohodu.

7. Žalobce dne , datum, vystavil na jméno žalovaného výzvu k náhradě pojistného plnění ve výši 24.863 Kč s tím, že doposud nenahlásil předmětnou pojistnou událost a poškozenému byla ze strany žalobce vyplacena tato částka, na níž má žalobce vůči žalovanému nárok podle § 10 odst. 1 písm. b/, c/ a e/ zákona č. 168/1999 Sb. s ohledem na znění § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen o.z.). Dne , datum, požádal žalovaný , právnická osoba, , adresa, o zaslání rozhodnutí ve věci , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, , žádosti bylo vyhověno dne , datum, .

8. Při právním posouzení věci soud prvého stupně dospěl k závěru, že žalovaný podle § 10 odst. 1 písm. c/ zákona č. 168/1999 Sb. z titulu regresního nároku žalobci neodpovídá, protože , tituly před jménem, , jméno FO, dopravní nehodu nezpůsobil v pozici zaměstnance – člena statutárního či dozorčího orgánu žalovaného, ani jako jeho pomocník či zmocněnec. Pojištěným v rámci tohoto ust. § 10 odst. 1 písm. c/ zákona č. 168/1999 Sb. byl pouze , tituly před jménem, , jméno FO, , jako řidič vozidla , název 1, . Proto pouze po něm by se žalobce mohl domáhat plnění z titulu daného regresu, pakliže by u něj byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky. Z hlediska splnění předpokladů stanovených v § 10 odst. 1 písm. e/ zákona č. 168/1999 Sb., ale již okresní soud dospěl k závěru, že byly naplněny. Pojištěným podle tohoto ustanovení je obecně řidič i provozovatel vozidla. Provozovatel je povinen nahradit škodu, která je vyvolána zvláštní povahou provozu jím provozovaného vozidla (§ 2927 odst. 1 o.z.) a jedná se o tzv. objektivní odpovědnost, tj. že za škodu odpovídá bez dalšího, vyjma situace, kdy by prokázal, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze spravedlivě žádat, či za situace, kdy někdo užije předmětné vozidlo, kterým byla dopravní nehoda způsobena bez jeho vědomí, nebo proti jeho vůli (v takovém případě ale pouze za situace, když by užití vozidla neumožnil ani z nedbalosti, jinak by odpovídal solidárně s řidičem). V tomto směru měl soud prvého stupně za prokázané, že žalovaný v rovině nevědomé nedbalosti umožnil užití vozidla , název 1, , tituly před jménem, , jméno FO, . Vozidlo se v rozhodné době nacházelo na volně přístupném parkovišti v , adresa, , jediným prostředkem jeho zajištění bylo uzamčení. , adresa, k vozidlu se nacházely v trezoru na PIN kód, který byl umístěn ve vedlejší místnosti u vinotéky, která od ní nebyla nijak oddělena, a kam byl zcela volný přístup všem zákazníkům, kteří šli na toaletu. To i v době, kdy pověření zaměstnanci zadávali PIN k trezoru, který nebyl pravidelně měněn. Žalovaný tak v rozhodné době dostatečně nezajistil klíče jako jediné zabezpečení vozidla a tím pádem ani vozidlo před jeho neoprávněným užitím ze strany třetích osob. Žalovaný přitom měl a mohl vědět, i vzhledem ke svému postavení a poměrům (šlo o právnickou osobu zajišťující mimo jiné motorovou nákladní dopravu), že této situace může kdokoli využít, klíčky si vzít a vozidlo neoprávněně užít. Proto žalovaný odpovídá solidárně za náhradu škody způsobenou vozidlem (je v tomto případě osobou pojištěnou). Současně žalovaný svým postojem ztížil šetření dané škodní události. To proto, že o škodní události se mohl a měl dozvědět nejpozději v rámci přestupkového řízení vedeného vůči , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný byl totiž vyzván ke sdělení, zda se bude jako poškozený připojovat do tohoto řízení. Již tato informace měla, dle názoru soudu prvého stupně, vést k tomu, aby v souladu se zásadou péče řádného hospodáře (§ 159 o.z.) učinil minimálně úkony vedoucí ke zjištění, co přesně se stalo, zda nedošlo k poškození jeho majetku. Jinými slovy, již v této době žalovaný měl a mohl zjistit všechny rozhodné skutečnosti a následně je měl a mohl nahlásit žalobci, aby dostál své povinnosti podle § 8 zákona č. 168/1999 Sb. (bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele), stejně tak mohl rozhodné informace žalobci sdělit i po výzvě k úhradě.

9. Žalobce tak měl právo na náhradu žalované částky, kterou mu žalovaný řádně a včas nezaplatil. Proto má také právo na úrok z prodlení plynoucí z této částky, od prvního dne prodlení, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena , datum, a uplynutím ve výzvě stanovené 7denní lhůty k plnění se žalovaný dostal do prodlení dnem následujícím, tj. od , datum, . I v této části tak byl žalobce se svým nárokem úspěšný.

10. Neúspěšný však byl se svým požadavkem na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč). Okresní soud v tomto směru uzavřel, že toto ustanovení se vztahuje pouze na vzájemné závazky, kdy si strany poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli. V daném případě se jedná pouze o závazek jednostranný – povinnost žalovaného zaplatit žalobci podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb. regresní náhradu, bez povinnosti žalobce poskytnout žalovanému odpovídající protiplnění.

11. O nákladech řízení mezi účastníky pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen o.s.ř.) s odůvodněním, že žalobce měl ve věci přibližně 96 % úspěch a žalovaný 4 % úspěch. Proto žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 92 % z částky, na kterou by měl nárok v případě plného úspěchu ve věci.

12. Proti rozsudku soudu prvého stupně podali oba účastníci odvolání.

13. Žalobce nesouhlasil s nepřiznáním nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, v tomto směru se dovolával přezkumu s tvrzením, že okresní soud nesprávně dovodil, přestože předmětný závazek vznikl mezi dvěma podnikateli, že tento nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky nelze v projednávané věci uplatnit. V této souvislosti brojil i proti nákladovému výroku, jímž mu byla přiznána náhradu nákladů pouze částečná. Tvrdil, že jeho neúspěch spočíval pouze v okresním soudem nepřiznané pohledávce podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1.200 Kč, která je jen příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 o.z., a neměla by proto být zohledňována při přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142 o.s.ř. Měl za to, že ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, a že český zákonodárce při přenosu této směrnice do vnitrostátního právního řádu přijal právní úpravu, která se vztahuje na širší okruh subjektů. Podmínka synallagmatického závazku, zde konkrétně závazku na dodání služeb nebo zboží, je dána pouze v případě, kdy má být uplatněn na pohledávku, kde je podnikatel na straně jedné a zadavatel na straně druhé. Navíc soud při posuzování úspěchu ve věci nepostupoval systematicky, protože jinak by zohlednil příslušenství pohledávky ve formě nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky spolu s příslušenstvím ve formě úroků z prodlení. To však neudělal a zohlednil neúspěch pouze v dílčí části příslušenství. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí ve výroku II a přiznal mu právo na náhradu částky 1.200 Kč, a dále změnil nákladový výrok III tak, že zaváže žalovaného k plné náhradě nákladů řízení žalobci.

14. Žalovaný (po upřesnění při odvolacím jednání) napadal výrok I rozsudku okresního soudu a závislý nákladový výrok III. Zopakoval své námitky proti jeho pasivní věcné legitimaci v dané věci, prezentované již před soudem prvého stupně, dále namítal, že uložení klíčů od vozidla v trezoru považuje za dostatečné a vytýkal okresnímu soudu, že dělá závěry, které nemají oporu ve spise, jako například, že vlastník vozidla , název 1, byl Městským úřadem , adresa, vyzván, zda se hodlá k řízení připojit s nárokem na náhradu škody, což však žádným zákonným důkazem nebylo prokázáno. Brojil proti závěru, že z nedbalosti umožnil podle § 2929 o.z. , tituly před jménem, , jméno FO, užití vozidla , název 1, . Navrhl provést dokazování svědeckou výpovědí zaměstnance žalovaného, , jméno FO, , a fotodokumentací umístění trezoru v kanceláři vinotéky.

15. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

16. Po skutkové stránce je možné uzavřít, že okresní soud z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a z nich pak i správný závěr o skutkovém stavu. Odvolací soud proto na skutková zjištění i skutkový závěr soudu prvého stupně zcela odkazuje.

17. Z hlediska právního posouzení soud prvého stupně dospěl k závěru, že škodu způsobenou na vozidle , název 2, způsobil řidič vozidla – , tituly před jménem, , jméno FO, . Ten je podle § 2911 o.z. za takové jednání odpovědný. Odpovědnost žalovaného, jako provozovatele vozidla , název 1, , vychází z § 2927 odst. 1 o.z. Žalovaný se snažil zprostit této odpovědnosti tvrzením, že vozidlo, bez jeho vědomí použil , tituly před jménem, , jméno FO, a je tak podle § 2929, věta prvá, o.z. za způsobenou škodu odpovědný. Pokud ale žalovaný použití automobilu , název 1, , tituly před jménem, , jméno FO, z nedbalosti umožnil, je za škodu podle § 2929, věta druhá, o.z odpovědný on.

18. Ke vzniku této odpovědnosti žalovaného za jednání způsobené řidičem vozidla mohlo dojít ve dvou případech. V prvním by řidič , tituly před jménem, , jméno FO, musel řídit vozidlo na základě vědomosti žalovaného, ať již vyplývající z pracovněprávního, případně obdobného, vztahu, nebo jiného přímého pověření žalovaného. Takový závěr, ale okresní soud neučinil.

19. Druhou možností pro vznik odpovědnosti bylo, že žalovaný z nedbalosti takové užití dopravního prostředku řidiči vozidla umožnil (§ 2929 odst. 2 o.z.). A k tomuto závěru okresní soud dospěl. Uzavřel, že žalovaný nedostatečně zabezpečil vozidlo před jeho zneužitím třetí osobou. Protože bylo parkováno na volně přístupném parkovišti, měly být klíče od vozidla tak zabezpečeny, aby se jich nemohla neoprávněná osoba zmocnit a vozidlo použít. Žalovaný ale způsobem uložení klíčů v trezoru umístěném ve volně přístupné místnosti, a u něhož se číselný kód k otevření neměnil, a mohl být cizí osobou zjištěn, této povinnosti nedostál.

20. Ke vzniku povinnosti žalovaného plnit žalobci na úhradu vyplacené částky provozovateli vozidla , název 2, , tak jak bylo v žalobě požadováno, mělo dojít na základě dvou důvodů. Jednak v důsledku jednání řidiče, který bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody (§ 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb.), a dále tím, že žalovaný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 (§ 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb.). Okresní soud uzavřel, že odpovědnost žalovaného za regres podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. nestíhá, protože žalovaný nezpůsobil dopravní nehodu v pozici zaměstnance či jiném obdobném vztahu, případně jako zmocněnec žalovaného. Odpovědnost žalovaného podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. ale dovodil.

21. Tyto právní závěry soudu prvého stupně, považuje odvolací soud za správné a odůvodňující přiznání žalovaného regresního nároku.

22. K otázce nedbalosti provozovatele při zabezpečení vozidla, lze doplnit, že v tomto směru je použitelná judikatura Nejvyššího soudu k ust. § 430 odst. 1, věta druhá, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.) a nyní k ust. § 2929, věta druhá, o.z. Za nedbalost provozovatele se v soudní praxi nejčastěji považuje porušení povinnosti uložené provozovateli právním předpisem, např. vzdálení se od vozidla bez možnosti okamžitě zasáhnout v případě potřeby a bez náležitého zabezpečení vozidla např. uzamčením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1766/2012). Ust. § 430 odst. 1, věta druhá, obč. zák. ani výslovně porušení povinnosti na straně provozovatele nevyžaduje. Provozovatel odpovídá společně a nerozdílně s původcem škody i tehdy, jestliže zneužití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil i jiným způsobem než porušením právní povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2157/2004).

23. Jestliže žalovaný umožnil, aby , tituly před jménem, , jméno FO, znal PIN od trezoru, kde byly uloženy klíče od vozidla , název 1, , tak svou nedbalostí umožnil užití dopravního prostředku touto osobou (ač výslovně neporušil žádnou právní povinnost).

24. Jako nedůvodnou vyhodnotil odvolací soud obranu žalovaného v odvolacím řízení. V něm žalovaný tvrdil, že trezor splňující bezpečnostní třídu S2 (tím chtěl upozornit na stupeň zabezpečení trezoru), je schovaný u země v rohu místnosti pod stolem, kde není volně viditelný při běžném průchodu kanceláří. Takové tvrzení je v rozporu s provedeným důkazem výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , do , datum, jediného člena představenstva žalovaného, který při jednání soudu prvého stupně dne , datum, vypověděl, že v kanceláři, ve vinotéce, je umístěn trezor, a že pan , jméno FO, musel vědět, že v tomto trezoru jsou uloženy klíče od vozidla, protože musel být přítomen ve vinotéce a vidět, že si tam klíče zaměstnanci vyzvedávají. Trezor visí na zdi této v vedlejší místnosti ve vinotéce, kde je zároveň i záchod, takže zákazníci tam normálně procházejí. PIN u trezoru nebyl nikdy měněn. Takový zásadní rozpor mezi výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , statutárního zástupce žalovaného, a současným tvrzením žalovaného, znevěrohodňuje jeho odvolací argumentaci jako ryze účelovou. Podle protokolu o jednání okresního soudu ze dne , datum, byl advokát žalobce osobně přítomen při tomto jednání, pokud tedy považoval výpověď statutárního zástupce žalovaného v tomto ohledu za nepravdivou, měl dostatečný prostor na ni reagovat. Podle protokolu o jednání ale nic takového neučinil.

25. Žalovaný z hlediska zabezpečení klíčů proti zneužití vozidla odkazoval na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu a pomocí odkazů na jejich závěry se snažil přesvědčit odvolací soud, že klíče od vozidla byly zabezpečeny dostatečně. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 861/2004, ale posuzoval zcela jinou skutkovou situaci, kdy škodu při řízení osobního motorového vozidla způsobil žalovaný 2), tchán zaměstnance žalovaného 1) – provozovatele tohoto vozidla. Tento zaměstnanec žalovaného půjčil svému tchánovi vozidlo, které měl k dispozici pro služební účely, a to proti vůli a bez vědomí žalovaného 1). V této věci dovolací soud neposuzoval kvalitu zabezpečení klíčů od vozidla, které by bylo zaparkované na veřejně přístupném parkovišti.

26. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4729/2008, Nejvyšší soud pro poměry jím posuzované věci dovodil, že není-li stanoveno, jak mají být klíče od vozidla zabezpečeny, je třeba vyjít z požadavku rozumného přístupu k zabezpečení klíčů. Zpravidla, v běžných rodinných vztazích, kde nejsou dány okolnosti svědčící o tom, že by ke zneužití vozidla rodinným příslušníkem mohlo dojít, není potřeba klíče od vozidla nijak zabezpečit. Podle zjištění soudu v předmětné věci nic v chování , právnická osoba, . nenasvědčovalo tomu, že by takové riziko existovalo. 27letý syn družky nikdy při svém volném přístupu do bytu žalovaného auto nepoužil a ani obecně v jeho jednání nebylo nic, co by svědčilo o opaku. Žalovaný proto neměl důvodu předpokládat, že , právnická osoba, . za pomoci volně uložených klíčů vozidlo k jízdě zneužije. Skutkový základ věci posuzované Nejvyšším soudem je tak zcela odlišný od projednávané věci. šlo o poměry rodinných příslušníků, tj. druha družky a jejího partnera, přičemž 27letý syn družky nikdy auto nepoužil, a ani obecně v jeho jednání nebylo nic, co by svědčilo o opaku. Naproti tomu v projednávané věci se jednalo o poměry právnické osoby, do jejíchž prostor měli přístup i cizí osoby. Proto nároky na zabezpečení vozidla (klíčů od něj) jsou větší.

27. Protože v tomto ohledu bylo v dané věci naplněno ust. 2929, věta druhá, o.z., odvolací soud již neprováděl dokazování ke zjištění, zda vztah mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovaným nenaplňoval znaky jejich propojení. Tuto okolnost naznačovaly skutečnosti vyplývající z opakovaného dokazování podle § 213 odst. 2 o.s.ř. přečtením textu e-mailu , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , adresovaného žalobci. Na jejich základě, by bylo pravděpodobné možné dospět k závěru, že , tituly před jménem, , jméno FO, s vozidlem , název 1, jezdil opakovaně, byly mu známy informace ohledně sjednaného druhu pojištění automobilu, atp. , jméno FO, nejen že měl interní informace o vozidle , název 1, , ale že s ním i opakovaně jezdil. Pro nadbytečnost nebylo přistoupeno ani k doplnění dokazování svědeckou výpovědí , jméno FO, , který měl podle tvrzení žalovaného být zodpovědný za provoz vozidel, ani zhlédnutím fotodokumentace umístění trezoru v kanceláři vinotéky. Tyto důkazní návrhy měly prokázat nedostatečnou věrohodnost svědka , tituly před jménem, , jméno FO, . Působí účelově pokud se žalobce snaží zpochybňovat věrohodnost výpovědi svého jediného statutárního zástupce.

28. Součástí odvolací argumentace žalovaného bylo i tvrzení, že soud prvého stupně dělal závěry, které nemají oporu ve spisu. Konkrétně mu vytýkal závěr, že vlastník vozidla , název 1, byl Městským úřadem , adresa, vyzván, zda se hodlá k řízení připojit s nárokem na náhradu škody, nikdo se však nepřipojil. Tato odvolací argumentace žalovaného je ale nedůvodná. Z protokolu o jednání okresního soudu ze dne , datum, vyplývá, že zcela zjevně žalovaný proti obsahu příkazu , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , ve spise založeného na č.l. 21, ničeho nenamítal. Při jednání žalobce s ohledem na označení mezi účastníky nesporných skutečností již netrval na provedení důkazů tímto příkazem a zástupce žalovaného při jednání uvedl, že žalovaný již na provedení důkazu netrvá.

29. Žalovaný i v odvolacím řízení setrval na své námitce, že ve věci není pasivně věcně legitimován, že o vzniku pojistné události nevěděl, že neznal skutkové okolnosti přestupku a tím pádem ani informace o způsobené škodě na jiném vozidlo. Podstatné ale je, že nejméně v okamžiku výzvy , právnická osoba, , adresa, , zda se bude žalovaný připojovat do přestupkového řízení vedeného proti , tituly před jménem, , jméno FO, s požadavkem na náhradu škody, a dále v okamžiku, kdy se žalovaný seznámil s rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, v rámci tohoto přestupkového řízení, bylo z hlediska pasivní věcné legitimace žalovanému zřejmé, že za škodu na vozidle , název 2, bude odpovídat buď přímo, případně jako solidárně zavázaný povinný.

30. K podání žalovaného ze dne , datum, , které bylo zasláno odvolacímu soudu až po proběhlém odvolacím jednání, odvolací nepřihlížel, neboť žalovaný měl při odvolacím jednání dostatečný prostor k prezentaci svého stanoviska a svých návrhů, a v označeném podání z , datum, neuváděl ničeho, co by z procesního hlediska bylo třeba promítnout do rozhodování odvolacího soudu.

31. Ze shora uvedených důvodů soud prvého stupně postupoval správně, pokud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci regresní nárok ve výši 24.863 Kč, a to včetně úroků z prodlení v zákonné výši v době po uplynutí lhůty pro zaplacení žalované částky podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. Žalobce se svým odvoláním domáhal, aby mu byla odvolacím soudem přisouzena částka 1.200 Kč, jako náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud je přesvědčen, že argumentace žalobce není přiléhavá, a že i v této otázce soud prvého stupně rozhodl správně.

33. Podle důvodové zprávy k nařízení vlády č. 351/2013 Sb., předkládané nařízení vlády upravuje problematiku úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Nařízení vlády reaguje na implementaci směrnice 2011/7/, právnická osoba, postupu proti opožděným platbám do nového občanského zákoníku. V této souvislosti je především důležité zakotvení článku 6 směrnice, kdy se stanoví minimální sazba nákladů spojených s uplatněním pohledávky (odůvodnění důvodové zprávy, I. Obecná část, 1 Důvod předložení).

34. V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU se navrhuje nařízením vlády stanovit minimální částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Právo žádat tuto minimální paušální výši budou mít v souladu se směrnicí podnikatelé v případě vzájemných závazků, nebo v případě, kdy bude dlužníkem veřejný zadavatel, a to v případě, že dlužník bude v prodlení se splněním dluhu (II. Zvláštní část důvodové zprávy, k § 3).

35. Podle úvodních ustanovení – bodu 8 - směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, by se oblast působnosti této směrnice měla omezovat na platby, které jsou úhradou za obchodní transakce. Tato směrnice by neměla upravovat transakce se spotřebiteli, úroky ve spojení s jinými platbami, například platby podle právních předpisů upravujících šeky a směnky, platby představující náhradu škody, včetně plateb od pojišťoven. Členské státy by rovněž měly mít možnost vyloučit dluhy, které jsou předmětem úpadkového řízení, včetně řízení, jejichž cílem je restrukturalizace dluhu.

36. Z výše citované právní úpravy je zřejmé, že Směrnice 2011/7/EU neměla dopadat na případy týkající se plateb představující náhradu škody, včetně plateb od pojišťoven, ale jejich působnost se měla omezovat na platby, které jsou úhradou za obchodní transakce. Záměrem vlády při přijímání jejího nařízení č. 351/2013 Sb. byla implementace Směrnice 2011/7/EU, zejména zakotvení článku 6 této směrnice, jímž se stanoví minimální sazba nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Na případ, kdy se žalobce domáhá regresní náhrady za škodu, kterou za pojištěného vyplatil poškozenému, aplikace § 3 citovaného nařízení vlády, tj. nárok na minimální výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč, nedopadá.

37. Žalobce brojil také proti nákladovému výroku III napadeného rozhodnutí a vytýkal mu, že jeho částečný neúspěch spočíval pouze v příslušenství žalované pohledávky, a proto by k němu nemělo být při posuzování práva na náhradu nákladů řízení přihlíženo. Odvolací soud sdílí výhradu, žalobce a má za to, že je namístě podle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznat žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť měl neúspěch v poměrně nepatrné části.

38. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích pod body I a II jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil a v napadeném výroku III, o nákladech řízení, podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobci přiznal právo na náhradu nákladů za prvostupňové řízení v celém rozsahu, které soud prvého stupně správně v souladu s advokátním tarifem vyčíslil.

39. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení jsou představovány odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 2.100 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále také jen AT, při tarifní hodnotě 24.863 Kč) za vyjádření k odvolání žalovaného a účast při jednání odvolacího soudu, dále v odměně advokáta ve výši jedné poloviny 1.050 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 2, písm. c/ AT) za podání odvolání do nákladového výroku, dále v paušální náhradě hotových výdajů 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT ve znění do , datum, ), paušální náhradě hotových výdajů 450 Kč (§ 13 odst. 3 AT ve znění po , datum, ), náhradě cestovného v celkové výši 303 Kč za jízdné vlakem z , adresa, k jednání odvolacího soudu a zpět, náhradě za promeškaný čas ve výši 6 x 150 Kč (§ 14 odst. 1, 3 AT ve znění účinném od , datum, ) to vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 1.576 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady odvolacího řízení ve výši 9.079 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta v zákonné třídenní lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, věta před středníkem, o.s.ř.).